ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(třetí senát)

9. října 2013

Věc F‑116/12

Kari Wahlström

v.

Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (Frontex)

„Veřejná služba — Dočasný zaměstnanec — Hodnotící zpráva — Povinnost uvést odůvodnění — Každoroční pohovor s hodnotitelem — Stanovení cílů“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se K. Wahlström domáhá, aby byla zrušena jeho hodnotící zpráva za rok 2010 a aby byla Evropské agentuře pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (Frontex nebo dále jako „Agentura“) uložena povinnost zaplatit částku 10 000 eur jako náhradu škody, kterou utrpěl z důvodu, že cíle na tentýž rok pro účely hodnocení jeho pracovního výkonu nebyly stanoveny.

Rozhodnutí:      Žaloba se zamítá. Kari Wahlström ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou agenturou pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie.

Shrnutí

1.      Úředníci – Hodnocení – Hodnotící zpráva – Povinnost uvést odůvodnění Rozsah – Povinnost opřít poznámky uvedené v hodnotící zprávě o skutkové okolnosti – Neexistence

(Služební řád, článek 43)

2.      Úředníci – Hodnocení – Posudek o vývoji služebního postupu – Vypracování bez jakékoli účasti dotyčného úředníka na postupu – Porušení práva být vyslechnut

(Služební řád, článek 43)

3.      Úředníci – Hodnocení – Hodnotící zpráva – Vypracování – Zpráva stižená procesní vadou – Důsledky

(Služební řád, článek 43)

4.      Úředníci – Hodnocení – Hodnotící zpráva – Povinnost stanovit cíle, kterých má být dosaženo – Zrušení zprávy v případě, že cíle nebyly stanoveny

(Služební řád, článek 43)

1.      V rámci vypracování hodnotící zprávy předpokládá existence široké posuzovací pravomoci hodnotitelů, že hodnotitelé nejsou povinni uvádět do hodnotících zpráv, které vypracovávají, všechny relevantní skutkové a právní skutečnosti na podporu jejich hodnocení nebo je opřít o konkrétní příklady, ani zkoumat a odpovídat na všechny body zpochybněné dotyčným úředníkem nebo zaměstnancem. Hodnotící zpráva totiž nemá být vyčerpávajícím, čistě popisným přehledem výkonů, které dotyčný úředník odvedl v rámci plnění úkolů týkajících se jeho pracovního místa, nýbrž má na základě nejvýraznější rysů jeho výkonů vyzdvihnout stupeň jeho způsobilosti a výkonnosti, jakož i kvalitu jeho vystupování ve službě.

Kromě toho pokud již samotný text napadené zprávy poskytuje dotyčné osobě dostatečné informace pro zjištění, zda je tato zpráva opodstatněná nebo zda je stižena vadou, která umožňuje zpochybnit její legalitu a pokud soudu umožňuje přezkoumat legalitu uvedené zprávy, nelze obzvláště v rámci žalobního důvodu vycházejícího z nedostatečného odůvodnění vytýkat orgánu oprávněnému uzavírat pracovní smlouvy, že neopřel hodnocení pracovního výkonu zaměstnance o dodatečné konkrétní příklady.

(viz body 22, 23 a 26)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 12. září 2007, Combescot v. Komise, T‑249/04, bod 86; 8. září 2009, ETF v. Landgren, T‑404/06 P, bod 108 a citovaná judikatura

Soud pro veřejnou službu: 10. září 2009, van Arum v. Parlament, F‑139/07, body 88 a 101; 29. září 2011, Kimman v. Komise, F‑74/10, bod 95, který je předmětem kasačního opravného prostředku projednávaného před Tribunálem Evropské unie, věc T‑644/11 P

2.      V rámci vypracování hodnotící zprávy přísluší hodnotiteli pozvat zaměstnance ke každoročnímu pohovoru do 20 pracovních dnů od započetí hodnocení, aby se předešlo tomu, že hodnotící posudek bude přijat, aniž měl dotyčný zaměstnanec možnost být řádně vyslechnut, takže neprovedení pohovoru s úředníkem nebo zaměstnancem je rovněž porušením práva být vyslechnut. Kvalitní pohovor je v průběhu hodnocení nutný, protože je klíčem k hodnocení a předpokládá přímý kontakt mezi hodnocenou osobou a hodnotitelem, který jako jediný podporuje upřímný a důkladný pohovor, jež dotyčným osobám umožní přesně zjistit povahu, důvody a rozsah jejich případných odlišných názorů a dosáhnout lepšího vzájemného porozumění.

(viz body 36 a 37)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 30. září 2004, Ferrer de Moncada v. Komise, T‑16/03, body 40 a 48; 14. září 2006, Laroche v. Komise, T‑115/04, bod 36; 25. října 2006, Carius v. Komise, T‑173/04, bod 69; 25. října 2007, Lo Giudice v. Komise, T‑27/05, body 46 až 49

3.      Aby však procesní vada mohla vést ke zrušení aktu a zejména hodnotící zprávy úředníka nebo zaměstnance Unie, je třeba, aby v případě, kdyby k této vadě nedošlo, mohlo řízení vést k odlišnému výsledku.

(viz bod 40)

Odkazy:

Soudní dvůr: 21. března 1990, Belgie v. Komise, C‑142/87, bod 48

Soud prvního stupně: 23. dubna 2002, Campolargo v. Komise, T‑372/00, bod 39

Soud pro veřejnou službu: výše uvedený rozsudek Kimman v. Komise, bod 76

4.      Porušení pravidel, podle kterých musí být úředníkovi na začátku každého hodnotícího období stanoveny cíle, je zásadní povahy a odůvodňuje zrušení sporné hodnotící zprávy. Vzhledem k tomu, že stanovení cílů představuje základní referenční prvek pro hodnocení výkonů úředníka a pro vypracování hodnotící zprávy, zrušení povinnosti formálně stanovit cíle dotyčné osobě při jejím převedení na jiné místo, to vše v rámci pohovoru s jeho hodnotitelem, by mělo za následek, že s úředníky bude z hlediska stanovení cílů zacházeno odlišně podle toho, kdy byli převedeni na nové místo. Stanovení cílů je tím spíše nutné, pokud jde o úředníka, jemuž jsou přiděleny nové pracovní úkoly v jiném oddělení, do něhož se bude muset co nejdříve začlenit.

(viz body 45 a 52)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 30. září 2009, Skareby v. Komise, T‑193/08 P, body 71 až 75

Soud pro veřejnou službu: 13. prosince 2007, Sundholm v. Komise, F‑42/06, body 39 až 41; 10. listopadu 2009, N v. Parlament, F‑71/08, body 54 až 60; 12. května 2011, AQ v. Komise, F‑66/10, body 68, 83 a 84