Věc T‑404/08
Fluorsid SpA
a
Minmet financing Co.
v.
Evropská komise
„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Celosvětový trh s fluoridem hlinitým – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES a článku 53 Dohody o EHP – Žaloba na neplatnost – Lhůta k podání žaloby – Opožděnost – Nepřípustnost – Stanovení cen a rozdělení trhů – Důkaz protiprávního jednání – Právo na obhajobu – Vymezení relevantního trhu – Pokuty – Závažnost protiprávního jednání – Pokyny pro výpočet pokut z roku 2006“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (prvního senátu) ze dne 18. června 2013
1. Žaloba na neplatnost – Právní zájem na podání žaloby – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje porušení pravidel hospodářské soutěže a ukládá pokutu – Podnik označený spolu s jinými entitami jako společně a nerozdílně odpovědný – Přípustnost – Podání jedné a téže žaloby dvěma žalobci – Přípustnost žaloby jednoho z žalobců – Nutnost přezkoumat přípustnost žaloby ve vztahu k druhému žalobci – Nedostatek
(Článek 81 ES a čl. 230 čtvrtý pododstavec ES)
2. Žaloba na neplatnost – Lhůty – Kogentní charakter – Přezkum unijním soudem bez návrhu – Opožděná žaloba – Prekluze – Podání žádosti o odstranění vad ze strany Tribunálu po uplynutí lhůty – Nedostatek vlivu
[Článek 230 pátý pododstavec ES; jednací řád Tribunálu, čl. 101 odst. 1 písm. a) a čl. 102 odst. 2]
3. Žaloba na neplatnost – Lhůty – Odlišná rozhodnutí určená rozdílným právnickým osobám tvořícím hospodářskou jednotku – Samostatný výpočet lhůty pro každé rozhodnutí
(Článek 81 odst. 1 ES a čl. 230 pátý pododstavec ES)
4. Žaloba na neplatnost – Předmět – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje porušení pravidel hospodářské soutěže, jehož se dopustilo vícero osob, jímž je určeno – Prvky, které se dotýkají osob, jímž je rozhodnutí určeno, odlišných od žalobce, které nebyly napadeny nebo byly napadeny po lhůtě – Vyloučení
5. Soudní řízení – Lhůty pro podání žaloby – Prekluze – Odchylky – Náhoda nebo vyšší moc – Pojem
(Statut Soudního dvora, čl. 45 druhý pododstavec)
6. Soudní řízení – Lhůty pro podání žaloby – Prekluze – Výjimky – Omluvitelný omyl – Pojem
7. Kartelové dohody – Důkaz – Stupeň přesnosti vyžadovaný od důkazů použitých Komisí
(Článek 81 odst. 1 ES)
8. Kartelové dohody – Komplexní protiprávní jednání vykazující prvky dohody a prvky jednání ve vzájemné shodě – Jednotná kvalifikace jakožto „dohoda nebo jednání ve vzájemné shodě“ – Přípustnost
(Článek 81 odst. 1 ES)
9. Kartelové dohody – Narušení hospodářské soutěže – Kritéria pro posouzení – Protisoutěžní předmět – Dostatečná povaha s ohledem na konstatování protiprávního jednání
(Článek 81 odst. 1 ES)
10. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení pravidel hospodářské soutěže
(Články 81 ES a 253 ES)
11. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Oznámení námitek – Nezbytný obsah – Dodržování práva na obhajobu – Rozsah
(Článek 81 odst. 1 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 27 odst. 1)
12. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Dodržování práva na obhajobu – Právo na přístup ke spisu – Porušení – Odepření přístupu k dokumentům, které mohou být užitečné pro obhajobu podniku
(Článek 81 odst. 1 ES; nařízení Rady č. 1/2003)
13. Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Pojem – Akty s právně závaznými účinky – Přípravné akty ve vztahu k čistě prováděcím aktům – Vyloučení
(Článek 230 ES)
14. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Neuložení nebo snížení pokuty v důsledku spolupráce ze strany stíhaného podniku – Povinnost zaujmout stanovisko k žádosti o shovívavost ve stadiu oznámení námitek – Neexistence
(Článek 81 odst. 1 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; oznámení Komise 2002/C 45/03, body 26 a 27)
15. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost a doba trvání protiprávního jednání – Posuzované skutečnosti
(Článek 81 odst. 1 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 3)
16. Hospodářská soutěž – Pokuty – Pokyny pro výpočet pokut – Právní povaha – Orientační pravidlo chování, kterým Komise omezuje svou posuzovací pravomoc – Povinnost dodržovat zásadu rovného zacházení, zásadu ochrany legitimního očekávání a zásadu právní jistoty
(Článek 81 odst. 1 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; pokyny Komise 2006/C 210/02)
1. Podnik, jemuž bylo určeno rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje porušení čl. 81 ES, má právní zájem na podání žaloby proti rozhodnutí Komise, jímž tato uložila jinému podniku pokutu, za jejíž zaplacení byl první podnik shledán společně a nerozdílně odpovědný jak v tomto rozhodnutí, tak v rozhodnutí, které bylo oznámeno pouze jemu. To platí tím spíše v případě, kdy rozhodnutí určené druhému podniku představuje primární právní základ pro solidární odpovědnost prvního podniku, která je nerozlučně spojena s odpovědností druhého podniku a s jemu uloženou pokutou.
Každopádně, v případě, kdy tyto podniky podají proti takovým rozhodnutím jednu a tutéž žalobu, může unijní soud upustit od zkoumání aktivní legitimace jednoho nebo druhého ze žalobců.
(viz body 48, 49)
2. Dvouměsíční lhůta pro podání žaloby od oznámení dotyčného aktu ve smyslu čl. 230 odst. 5 ES je kogentní a byla stanovena za účelem zajištění jasnosti a jistoty právních situací a za účelem zabránění jakékoli diskriminaci nebo svévolnému zacházení při výkonu spravedlnosti. Soud je tudíž povinen ověřit – a to bez návrhu – zda tato lhůta byla dodržena. Tato lhůta je totiž pevně stanovená, absolutní a nelze ji prodloužit.
V tomto ohledu nemůže mít žádost Tribunálu o odstranění vad ani přijetí takového odstranění vad Tribunálem vliv na uplynutí lhůty pro podání žaloby. Přípustnost žaloby se totiž musí posuzovat vzhledem k situaci existující v okamžiku, kdy byla žaloba podána, takže pokud v tomto okamžiku nejsou splněny podmínky pro podání žaloby, je tato žaloba nepřípustná. Odstranění vad je možné pouze v případě, že k němu dojde ve lhůtě pro podání žaloby.
(viz body 51, 53)
3. Pokud jsou dvě odlišná rozhodnutí, kterými se konstatuje porušení pravidel hospodářské soutěže Unie a ukládají pokuty, určena dvěma různým právnickým osobám a oznámena v odlišné dny, nemůže podání společné žaloby dotčenými podniky, jakožto hospodářskou jednotkou, proti těmto rozhodnutím bez rozlišení mezi nimi, vést k tomu, aby jednomu z těchto podniků příslušela stejná lhůta pro podání žaloby jako tomu druhému. Jde totiž o dvě odlišná rozhodnutí, pro něž musí být lhůta pro podání žaloby počítána odděleně.
Pojem „podnik“, ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES, musí být v tomto ohledu samozřejmě chápán jako pojem označující hospodářskou jednotku, i když z právního hlediska je tato hospodářská jednotka složena z více fyzických nebo právnických osob. Pokud však taková hospodářská jednotka poruší pravidla hospodářské soutěže, musí být toto protiprávní jednání podle zásady osobní odpovědnosti jednoznačně přičteno právnické osobě, které mohou být pokuty uloženy, přičemž oznámení námitek, a tím spíše i konečné rozhodnutí musejí být této osobě určena s uvedením, v jakém postavení tato právnická osoba čelí obvinění z tvrzených skutečností
(viz body 56, 57, 59)
4. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 58)
5. Od použití právních předpisů upravujících procesní lhůty se lze odchýlit pouze za zcela výjimečných okolností náhody nebo vyšší moci v souladu s čl. 45 druhým pododstavcem statutu Soudního dvora, neboť striktní použití těchto pravidel odpovídá požadavku právní jistoty a nutnosti zabránění jakékoli diskriminaci nebo jakémukoli svévolnému zacházení při výkonu spravedlnosti.
Pojmy „vyšší moc“ a „náhoda“ obsahují objektivní složku, která spočívá v neobvyklých událostech nezávislých na vůli hospodářského subjektu, a subjektivní složku, která spočívá v povinnosti dotčeného subjektu zabezpečit se proti následkům neobvyklé události tím, že učiní vhodná opatření, avšak nepodstoupí nepřiměřené oběti. Takový subjekt musí zvláště vynaložit náležitou péči za účelem dodržení stanovených lhůt. Musí se proto jednat o potíže, které nejsou běžné, jsou nezávislé na vůli žalobce a zdá se, že jim nebylo možno zabránit navzdory vší obezřetnosti.
(viz bod 60)
6. V rámci přezkumu dodržení lhůt pro podání žaloby na neplatnost se pojem „omluvitelný omyl“ týká pouze výjimečných okolností, kdy zejména jednání dotyčného orgánu mohlo samo o sobě nebo rozhodující měrou skutečně zmást jednotlivce jednajícího v dobré víře, který vynaložil veškerou řádnou péči požadovanou od běžně informovaného subjektu, například pokud se žalobce musí vypořádat se zvláště obtížným výkladem týkajícím se určení příslušného orgánu nebo délky lhůty.
(viz bod 61)
7. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 72–74)
8. V rámci komplexního protisoutěžního jednání, které je v rozporu s čl. 81 odst. 1 ES nelze požadovat, aby Komise přesně kvalifikovala protiprávní jednání jako dohodu či jednání ve vzájemné shodě, neboť na obě tyto formy protiprávního jednání se v každém případě vztahuje článek 81 ES. Proto je dvojí kvalifikaci protiprávního jednání jako dohody a/nebo jednání ve vzájemné shodě třeba chápat jako komplexní celek, jenž zahrnuje skutkové okolnosti, z nichž některé byly kvalifikovány jako dohoda a jiné jako jednání ve vzájemné shodě ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES, který pro tento typ komplexního protiprávního jednání nestanoví zvláštní kvalifikaci.
(viz body 75, 97)
9. Protisoutěžní cíl a výsledek dohody nejsou kumulativními, ale alternativními podmínkami pro posouzení, zda taková dohoda spadá pod zákaz uvedený v čl. 81 odst. 1 ES. Alternativní povaha této podmínky vyznačená spojkou „nebo“ vede k nutnosti nejdříve uvážit samotný cíl dohody s ohledem na hospodářský kontext, ve kterém má být uplatňována. Proto není nezbytné zkoumat účinky dohody, jestliže je prokázán její protisoutěžní cíl.
(viz bod 96)
10. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 100, 101)
11. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 107–109)
12. K porušení práva na obhajobu v rámci správního řízení podle pravidel hospodářské soutěže dochází tehdy, existuje-li možnost, že z důvodu pochybení Komise by jí vedené správní řízení mohlo mít odlišný výsledek. Žalující podnik prokáže, že k takovému porušení došlo, dokáže-li dostačujícím způsobem, nikoli že by rozhodnutí Komise mělo odlišný obsah, nýbrž že by svou obhajobu mohl zajistit lépe, kdyby k procesnímu pochybení nedošlo, například tím, že by na svou obhajobu mohl uplatnit dokumenty, k nimž mu byl ve správním řízení odepřen přístup.
Pokud jde konkrétně o právo na přístup ke spisu, tak stačí, aby podnik prokázal, že mohl využít tento dokument na svou obhajobu. Není povinností tohoto podniku, aby prokázal, že toto nezpřístupnění ovlivnilo k jeho újmě průběh řízení a obsah rozhodnutí Komise, nýbrž pouze to, že průběh řízení a obsah rozhodnutí Komise ovlivnit mohlo. V případě nezpřístupnění dokumentů nemusí dotyčný podnik prokázat, že by správní řízení v případě zpřístupnění sporných dokumentů vedlo k jinému výsledku, nýbrž stačí, že prokáže možnost, byť malou, že dokumenty nezpřístupněné ve správním řízení mohou být pro jeho obhajobu užitečné.
Protože v daném případě měly žalobkyně zaprvé přístup k dokumentům týkajícím se kontaktů současně s oznámením námitek, avšak nevyvodily z toho žádný důkaz ve svůj prospěch, ať již v rámci správního řízení nebo v rámci soudního řízení, a dále zadruhé, se ve stadiu správního řízení dokonce vzdaly možnosti vyjádřit se k pozdějším kontaktům a zatřetí, stejně tak v průběhu soudního řízení žalobkyně nevysvětlily ani neprokázaly, v čem mohl mít nedostatek výslovného uvedení uvedených dokumentů v oznámení námitek negativní vliv na účinnost jejich obhajoby v průběhu správního řízení a jak by se mohly účinněji hájit, kdyby byly výslovně informovány o tom, že Komise zamýšlí použít tyto dokumenty jako důkazy k prokázání protiprávního jednání, tyto žalobkyně nebyly schopny prokázat, že skutečnost, že nebyly v oznámení námitek informovány o záměru Komise použít dotčené dokumenty jako důkazy k prokázání protiprávního jednání, mohla mít vliv na účinnost jejich obhajoby a tudíž na výsledek, ke kterému Komise dospěla v rozhodnutí.
(viz body 110, 111, 125)
13. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 132)
14. Z oznámení o ochraně před pokutami nebo o snížení jejich výše v případech kartelů vyplývá, že v rámci programu shovívavosti upraveného tímto oznámením se postup poskytování ochrany před pokutami určitému podniku nebo snížení jemu uložené pokuty člení do různých fází. Až v rámci poslední fáze, tj. na konci správního řízení, kdy Komise přijme konečné rozhodnutí, Komise v tomto rozhodnutí přizná či nepřizná podniku ochranu před pokutami nebo snížení výše pokuty. Ze systému upraveného oznámením tedy vyplývá, že podniku, který žádá o ochranu před pokutami nebo o snížení výše pokuty, se do přijetí konečného rozhodnutí neposkytuje ochrana před pokutami nebo snížení výše pokuty jako takové, nýbrž se mu pouze přiznává procesní postavení, které se může na konci správního řízení přeměnit na ochranu před pokutami nebo snížení výše pokuty, jsou-li požadované podmínky splněny.
Odstavec 26 oznámení o spolupráci stanoví, že pokud Komise dospěje k předběžnému závěru, že důkazy, které podnik předložil, představují přidanou hodnotu, písemně informuje podnik nejpozději v den oznámení námitek o svém záměru použít určité pásmo snížení pokuty. To rovněž znamená, že pokud Komise nemá v úmyslu vyhovět žádosti o shovívavost, nemá žádnou povinnost o tom dotyčný podnik informovat ve stadiu oznámení námitek. Bod odůvodnění 27 oznámení o spolupráci stanoví, že Komise vyhodnotí konečné postavení podniku, který podal žádost o snížení pokuty v rozhodnutí přijatém na konci správního řízení. Komise tedy o žádostech o shovívavost, které jí byly předloženy, musí rozhodnout až v konečném rozhodnutí přijatém ve správním řízení, které je před ní vedeno.
(viz body 134, 135)
15. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 144–147)
16. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 149–151)