Language of document : ECLI:EU:F:2014:216

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(první senát)

18. září 2014

Věc F‑54/13

CV

v.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV)

„Veřejná služba – Žaloba na náhradu škody – Správní šetření – Disciplinární řízení – Psychické obtěžování“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou CV navrhuje Soudu pro veřejnou službu, aby uložil Evropskému hospodářskému a sociálnímu výbor (EHSV) nahradit mu hmotnou a nehmotnou škodu, která vyplývala ze „zaujetí vůči jeho osobě“ ze strany zaměstnanců EHSV.

Rozhodnutí:      Žaloba se zamítá. Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

1.      Žaloby úředníků – Žaloba na náhradu škody – Autonomie ve vztahu k žalobě na neplatnost – Meze – Návrh na náhradu škody, jehož cílem je obejít nepřípustnost žaloby na neplatnost – Nepřípustnost

(Služební řád, články 90 a 91)

2.      Úředníci – Disciplinární režim – Disciplinární řízení – Lhůty – Povinnost správy jednat v přiměřené lhůtě – Posouzení

(Služební řád, příloha IX)

1.      I když účastník řízení může postupovat tak, že podá žalobu na náhradu škody, přičemž žádné ustanovení ho nenutí domáhat se zrušení protiprávního aktu, který mu způsobuje újmu, nesmí nicméně tímto způsobem obcházet nepřípustnost návrhu, který se týká stejné protiprávnosti a má stejný finanční cíl. Obzvláště úředník, který nenapadl akty, které údajně nepříznivě zasahují do jeho právního postavení, včas podanou žalobou na neplatnost, nemůže toto opomenutí zhojit, a zajistit si tak nové lhůty pro podání žaloby prostřednictvím návrhu na náhradu škody.

(viz bod 31)

Odkazy:

Soud prvního stupně: rozsudek Burban v. Parlament, T‑59/96, EU:T:1997:75, body 26 a 27

2.      Ze zásady řádné správy vyplývá, že disciplinární orgány mají povinnost vést disciplinární řízení s náležitou péčí a postupovat takovým způsobem, aby na sebe úkony v disciplinárním řízení navzájem navazovaly v přiměřených lhůtách. Nepřiměřená délka disciplinárního řízení tak může být důsledkem jak provádění předběžných správních šetření, tak disciplinárního řízení jako takového, jelikož otázka, zda bylo disciplinární řízení po svém zahájení vedeno s vyžadovanou náležitou péčí, závisí na okolnosti, jak dlouhá doba uplyne mezi okamžikem, kdy došlo k údajnému disciplinárnímu provinění, a vydáním rozhodnutí o zahájení disciplinárního řízení. Konečně přiměřenost délky řízení musí být posuzována v závislosti na okolnostech vlastních každé věci, a zejména v závislosti na významu sporu pro dotyčnou osobu, složitosti věci a chování žalobce i příslušných orgánů.

(viz bod 46)

Odkazy:

Soudní dvůr: rozsudek Baustahlgewebe v. Komise, C‑185/95 P, EU:C:1998:608, bod 29

Soud pro veřejnou službu: rozsudek Andreasen v. Komise, F‑40/05, EU:F:2007:189, bod 194, a usnesení CX v. Komise, F‑5/14 R, EU:F:2014:21, bod 43