ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (velkého senátu)

8. března 2022(*)

Obsah

„Nesplnění povinnosti státem – Článek 4 odst. 3 SEU – Článek 310 odst. 6 a článek 325 SFEU – Vlastní zdroje – Cla – Daň z přidané hodnoty (DPH) – Ochrana finančních zájmů Evropské unie – Boj proti podvodům – Zásada efektivity – Povinnost členských států poskytnout vlastní zdroje Evropské komisi – Finanční odpovědnost členských států v případě ztrát vlastních zdrojů – Dovoz textilních výrobků a obuvi z Číny – Rozsáhlé systémové podvody – Organizovaná trestná činnost – Mizející dovozci – Celní hodnota – Podhodnocování – Základ DPH – Absence systematických celních kontrol založených na analýze rizika před propuštěním dotčeného zboží – Absence systematického poskytování jistoty – Metodika použitá pro odhad výše ztrát tradičních vlastních zdrojů týkajících se dovozů se značným rizikem podhodnocení – Statistická metodika založená na průměrné ceně na unijní úrovni – Přípustnost“

Ve věci C‑213/19,

jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 258 SFEU, podaná dne 7. března 2019,

Evropská komise, zastoupená L. Flynnem a F. Clotuche-Duvieusart, jako zmocněnci,

žalobkyně,

proti

Spojenému království Velké Británie a Severního Irska, zastoupenému původně F. Shiblim a S. Brandonem, jakož i Z. Lavery a S. McCrory, poté F. Shiblim a S. McCrory, jako zmocněnci, ve spolupráci s J. Eadiem a I. Rogersem, QC, jakož i S. Pritchardem, T. Sebastianem a R. Hillem, barristers,

žalovanému,

podporovanému:

Belgickým královstvím, zastoupeným J.-C. Halleuxem, P. Cottinem a S. Baeyensem, jako zmocněnci,

Estonskou republikou, zastoupenou N. Grünberg, jako zmocněnkyní,

Řeckou republikou, zastoupenou M. Tassopoulou, jako zmocněnkyní,

Lotyšskou republikou, zastoupenou původně K. Pommere, V. Soņeca a I. Kucina, poté K. Pommere, jako zmocněnkyněmi,

Portugalskou republikou, zastoupenou P. Barros da Costa a S. Jaulino, jakož i L. Inez Fernandesem a P. Rochou, jako zmocněnci,

Slovenskou republikou, zastoupenou B. Ricziovou, jako zmocněnkyní,

vedlejšími účastníky,

SOUDNÍ DVŮR (velký senát),

ve složení K. Lenaerts, předseda, L. Bay Larsen, místopředseda, A. Arabadžev, A. Prechal (zpravodajka), I. Jarukaitis, N. Jääskinen, I. Ziemele a J. Passer, předsedové senátů, J.-C. Bonichot, T. von Danwitz, M. Safjan, A. Kumin a N. Wahl, soudci,

generální advokát: P. Pikamäe,

vedoucí soudní kanceláře: M. A. Gaudissart, náměstek vedoucího soudní kanceláře,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 8. prosince 2020,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 9. září 2021,

vydává tento

Rozsudek

1        Svou žalobou se Evropská komise domáhá, aby Soudní dvůr určil, že:

–        Spojené království Velké Británie a Severního Irska tím, že nezaúčtovalo správné částky cel a neposkytlo tomuto orgánu správné částky tradičních vlastních zdrojů a vlastních zdrojů vycházejících z daně z přidané hodnoty (DPH) souvisejících s určitými dovozy textilních výrobků a obuvi z Číny (dále jen „dotčené dovozy“), nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článků 2 a 8 rozhodnutí Rady 2014/335/EU, Euratom ze dne 26. května 2014 o systému vlastních zdrojů Evropské unie (Úř. věst. 2014, L 168, s. 105), článků 2 a 8 rozhodnutí Rady 2007/436/ES, Euratom ze dne 7. června 2007 o systému vlastních zdrojů Evropských společenství (Úř. věst. 2007, L 163, s. 17), článků 2, 6, 9, 10, 12 a 13 nařízení Rady (EU, Euratom) č. 609/2014 ze dne 26. května 2014 o metodách a postupu pro poskytování tradičních vlastních zdrojů a vlastních zdrojů z DPH a HND a o opatřeních ke krytí hotovostních nároků (Úř. věst. 2014, L 168, s. 39), ve znění nařízení Rady (EU, Euratom) 2016/804 ze dne 17. května 2016 (Úř. věst. 2016, L 132, s. 85) (dále jen „nařízení č. 609/2014“), článků 2, 6, 9, 10, 11 a 17 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1150/2000 ze dne 22. května 2000, kterým se provádí rozhodnutí 94/728/ES, Euratom o systému vlastních zdrojů Společenství (Úř. věst. 2000, L 130, s. 1; Zvl. vyd. 01/03, s. 169), článku 2 nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1553/89 ze dne 29. května 1989 o konečné jednotné úpravě vybírání vlastních zdrojů vycházejících z daně z přidané hodnoty (Úř. věst. 1989, L 155, s. 9; Zvl. vyd. 01/01, s. 197), jakož i čl. 105 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (Úř. věst. 2013, L 269, s. 1, dále jen „celní kodex Unie“), a čl. 220 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. 1992, L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 648/2005 ze dne 13. dubna 2005 (Úř. věst. 2005, L 117, s. 13) (dále jen „celní kodex Společenství“),
v důsledku nesplnění povinností, které pro něj vyplývají z čl. 4 odst. 3 SEU, článku 325 a čl. 310 odst. 6 SFEU, článků 3 a 46 celního kodexu Unie, článku 13 celního kodexu Společenství, čl. 248 odst. 1 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení č. 2913/92 (Úř. věst. 1993, L 253, s. 1; Zvl. vyd. 02/06, s. 3.), ve znění nařízení Komise (ES) č. 3254/1994 ze dne 19. prosince 1994 (Úř. věst. 1994, L 346, s. 1; Zvl. vyd. 02/05, s. 326) (dále jen „prováděcí nařízení č. 2454/93“), článku 244 prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/2447 ze dne 24. listopadu 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k některým ustanovením nařízení č. 952/2013 (Úř. věst. 2015, L 343, s. 558, dále jen „prováděcí nařízení 2015/2447“), čl. 2 odst. 1 písm. b) a d), článků 83 a 85 až 87, jakož i čl. 143 odst. 1 písm. d) a odst. 2 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. 2006, L 347, s. 1 a oprava Úř. věst. 2007, L 335, s. 60), ve znění směrnice Rady 2009/69/ES ze dne 25. června 2009 (Úř. věst. 2009, L 175, s. 12) (dále jen „směrnice 2006/112“),

–        přičemž odpovídající ztráty tradičních vlastních zdrojů, které je třeba uvolnit do rozpočtu Komise, po odečtení nákladů na jejich výběr, činí:

–        496 025 324,30 eur za rok 2017 (do 11. října 2017 včetně);

–        646 809 443,80 eur za rok 2016;

–        535 290 329,16 eur za rok 2015;

–        480 098 912,45 eur za rok 2014;

–        325 230 822,55 eur za rok 2013;

–        173 404 943,81 eur za rok 2012;

–        22 777 312,79 eur za rok 2011;

–        tím, že neoznámilo všechny potřebné informace Komisi pro účely určení výše ztrát z tradičních vlastních zdrojů a neposkytlo jí v souladu s jejími požadavky obsah stanoviska právního oddělení Her Majesty’s Revenue & Customs (Daňová a celní správa Spojeného království, dále jen „HMRC“) nebo důvody pro rozhodnutí, jimiž byly zrušeny zjištěné celní dluhy, Spojené království Velké Británie a Severního Irska nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 4 odst. 3 SEU a čl. 2 odst. 2 a čl. 2 odst. 3 písm. d) nařízení Rady (EU, Euratom) č. 608/2014 ze dne 26. května 2014, kterým se stanoví prováděcí opatření pro systém vlastních zdrojů Evropské unie (Úř. věst. 2014, L 168, s. 29).

I.      Právní rámec

A.      Právo v oblasti vlastních zdrojů

1.      Rozhodnutí týkající se systému vlastních zdrojů

2        Pokud jde o období od listopadu 2011 do 11. října 2017 včetně (dále jen „doba trvání protiprávního jednání“), za které Komise v rámci probíhajícího řízení vytýká Spojenému království různá nesplnění povinností, které pro něj vyplývají z unijního práva, postupně se použila dvě rozhodnutí týkající se systému vlastních zdrojů Unie, a sice rozhodnutí 2007/436 a, od 1. ledna 2014, rozhodnutí 2014/335.

3        Podle čl. 2 odst. 1 písm. a) a b) rozhodnutí 2014/335, jehož znění je v podstatě totožné se zněním čl. 2 odst. 1 písm. a) a b) rozhodnutí 2007/436, tvoří vlastní zdroje rozpočtu Unie příjmy pocházející „z tradičních vlastních zdrojů sestávajících […] z cel stanovených ve společném celním sazebníku a dalších poplatků, současných i budoucích, zavedených orgány Unie v obchodě se třetími zeměmi“ a „z použití jednotné sazby pro všechny členské státy na harmonizovaný vyměřovací základ DPH, který se určuje podle pravidel Unie“.

4        Článek 8 odst. 1 těchto rozhodnutí v prvním pododstavci stanoví, že cla společného celního sazebníku jako vlastní zdroje Unie vybírají členské státy v souladu se svými právními předpisy a správními opatřeními, které případně upraví tak, aby splňovaly požadavky právní úpravy Unie, a třetí pododstavec tohoto článku stanoví, že členské státy poskytují Komisi zdroje uvedené v čl. 2 odst. 1 písm. a), b) a c) uvedených rozhodnutí.

2.      Nařízení o metodách a postupu poskytování vlastních zdrojů

5        Pokud jde o dobu trvání protiprávního jednání, postupně se použila dvě nařízení o poskytování vlastních zdrojů Unie, a sice nařízení č. 1150/2000 a, od 1. ledna 2014, nařízení č. 609/2014.

6        Článek 2 odst. 1 nařízení č. 609/2014, jehož obsah je v podstatě totožný s obsahem čl. 2 odst. 1 nařízení č. 1150/2000, zní takto:

„Pro účely tohoto nařízení se nárok Unie na tradiční vlastní zdroje uvedené v čl. 2 odst. 1 písm. a) rozhodnutí [2014/335] stanoví, jakmile jsou splněny podmínky stanovené celními předpisy, které se týkají zaúčtování částky nároku a vyrozumění dlužníka.“

7        Článek 6 odst. 1 a čl. 6 odst. 3 první a druhý pododstavec nařízení č. 609/2014, jejichž obsah je v podstatě totožný s obsahem čl. 6 odst. 1 a čl. 6 odst. 3 písm. a) a b) nařízení č. 1150/2000, stanovil:

„1.      Účty vlastních zdrojů vede ministerstvo financí každého členského státu nebo jiný subjekt určený každým členským státem a jsou členěny podle jednotlivých druhů vlastních zdrojů.

[…]

3.      Nároky stanovené podle článku 2 se, aniž je dotčen druhý pododstavec tohoto odstavce, zaúčtují [na účty běžně označované jako ‚účty A‘] nejpozději v první pracovní den po devatenáctém dni druhého měsíce následujícího po měsíci, v němž byl nárok stanoven.

Stanovené nároky nezaúčtované podle prvního pododstavce, protože dosud nejsou uhrazeny a nebylo na ně poskytnuto žádné zajištění, se uvádějí na zvláštních účtech [běžně označovaných jako ‚účty B‘] ve lhůtě stanovené v tomto prvním pododstavci. Členské státy mohou takto postupovat také v případě, že proti stanoveným nárokům, na něž bylo poskytnuto zajištění, jsou vzneseny námitky a jejich výše by se mohla po vyřešení vzniklých sporů změnit.

[…]“

8        Ve svém původním znění čl. 9 odst. 1 první pododstavec nařízení č. 609/2014, jehož obsah byl v podstatě totožný s obsahem čl. 9 odst. 1 prvního pododstavce nařízení č. 1150/2000, stanovil:

„Postupem podle článku 10 poukáže každý členský stát vlastní zdroje na účet vedený na jméno Komise u ministerstva financí nebo jiného subjektu, který každý členský stát určí“.

9        Od 1. října 2016 znělo toto ustanovení následovně:

„Postupem podle článků 10, 10a a 10b připíše každý členský stát vlastní zdroje na účet vedený na jméno Komise u ministerstva financí nebo národní centrální banky. S výhradou uplatnění záporného úroku podle třetího pododstavce lze z tohoto účtu čerpat pouze na základě pokynu Komise.“

10      Ve svém původním znění čl. 12 odst. 1 a 3 nařízení č. 609/2014, jejichž obsah byl v podstatě totožný s obsahem čl. 11 odst. 1 a 3 nařízení č. 1150/2000, zněl následovně:

„1.      V případě jakéhokoli zpoždění v připisování částek na účet uvedený v čl. 9 odst. 1 zaplatí dotyčný členský stát úroky.

[…]

3.      V případě členských států, které se neúčastní hospodářské a měnové unie, se sazba rovná sazbě, kterou centrální banky používaly prvního dne daného měsíce pro své hlavní refinanční operace, zvýšené o dva procentní body, nebo v případě členských států, u nichž sazba centrální banky není k dispozici, se uvedená sazba rovná nejvíce rovnocenné sazbě používané prvního dne daného měsíce na peněžním trhu dotyčných členských států, zvýšené o dva procentní body.

Tato úroková sazba se zvyšuje o 0,25 procentního bodu za každý měsíc prodlení. Takto zvýšená sazba se použije na celou dobu prodlení.“

11      Od 1. října 2016 čl. 12 odst. 5 nařízení č. 609/2014, který nahradil čl. 12 odst. 3 tohoto nařízení, stanovil:

„V případě členských států, které se neúčastní hospodářské a měnové unie, se úroková sazba rovná sazbě, kterou centrální banky používaly prvního dne daného měsíce pro své hlavní refinanční operace, nebo 0 procentům, podle toho, která sazba je vyšší, zvýšené o 2,5 procentního bodu. V případě členských států, u nichž sazba centrální banky není k dispozici, se úroková sazba rovná nejvíce rovnocenné sazbě používané prvního dne daného měsíce na peněžním trhu dotyčného členského státu, nebo 0 procentům, podle toho, která sazba je vyšší, zvýšené o 2,5 procentního bodu.

Tato úroková sazba se zvyšuje o 0,25 procentního bodu za každý měsíc prodlení.

Celkové navýšení podle prvního a druhého pododstavce nesmí přesáhnout 16 procentních bodů. Takto zvýšená sazba se použije na celou dobu prodlení.“

12      Článek 13 nařízení č. 609/2014, nadepsaný „Částky, které nelze vybrat“, jehož obsah je v podstatě totožný s obsahem článku 17 nařízení č. 1150/2000, stanovil:

„1.      Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření, aby zajistily, že částky odpovídající nárokům stanoveným podle článku 2 budou poskytnuty Komisi tak, jak je stanoveno v tomto nařízení.

2.      Členské státy nejsou povinny poskytnout Komisi částky odpovídající nárokům stanoveným podle článku 2, které nemohou být vybrány:

a)      z důvodu vyšší moci;

b)      z jiných důvodů, které jim nemohou být přičítány.

Částky stanovených nároků se prohlásí za částky, které nelze vybrat, rozhodnutím příslušného správního orgánu, který tuto skutečnost zjistí.

Částky stanovených nároků se považují za částky, které nelze vybrat, nejpozději po uplynutí pěti let ode dne, kdy byla částka stanovena podle článku 2, nebo v případě správního nebo soudního odvolání ode dne vydání, oznámení nebo vyhlášení konečného rozhodnutí.

[…]

3.      Do tří měsíců od správního rozhodnutí uvedeného v odstavci 2 tohoto článku nebo ve lhůtách uvedených v tomtéž odstavci podají členské státy Komisi zprávu obsahující informace o případech použití odstavce 2 tohoto článku, pokud je částka dotyčných stanovených nároků vyšší než 50 000 [eur].

Tato zpráva musí obsahovat veškeré údaje nezbytné pro posouzení důvodů uvedených v odst. 2 písm. a) a b) tohoto článku, které dotyčnému členskému státu znemožnily poskytnout dotyčné částky, a opatření, která v daném případě nebo daných případech členský stát přijal k zajištění vybrání částek.

Tato zpráva musí být vypracována podle vzoru stanoveného Komisí. Komise za tímto účelem přijme prováděcí právní předpisy. Tyto prováděcí právní předpisy se přijímají poradním postupem podle čl. 16 odst. 2.

4.      Komise sdělí do šesti měsíců od obdržení zprávy uvedené v odstavci 3 danému členskému státu své připomínky.

Pokud Komise považuje za nezbytné vyžádat si doplňující informace, počítá se šestiměsíční lhůta ode dne obdržení požadovaných doplňujících informací.“

3.      Nařízení č. 608/2014

13      Pokud jde o část doby trvání protiprávního jednání, která začala dne 1. ledna 2014, článek 2 nařízení č. 608/2014, nadepsaný „Opatření kontroly a dohledu“, stanovil:

„[…]

2.      Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření, aby zajistily, že vlastní zdroje podle čl. 2 odst. 1 rozhodnutí [2014/335] budou poskytnuty Komisi.

3.      Pokud se opatření kontroly a dohledu týkají tradičních vlastních zdrojů podle čl. 2 odst. 1 písm. a) rozhodnutí [2014/335]:

a)      členské státy provádějí kontroly a šetření týkající se stanovování a poskytování těchto vlastních zdrojů;

[…]

c)      členské státy zapojují Komisi na její žádost do kontrol, které provádějí. Pokud je Komise zapojena do kontroly, má v rozsahu potřebném k uplatňování tohoto nařízení přístup k podkladům týkajícím se stanovování a poskytování vlastních zdrojů a ke všem jiným příslušným dokumentům souvisejícím s těmito podklady;

d)      Komise může sama provádět kontroly na místě. Zástupci pověření Komisí k provádění těchto kontrol mají přístup k dokumentům, jak je stanoveno pro kontroly uvedené v písmenu c). Členské státy jsou při těchto kontrolách nápomocny;

[…]“

4.      Nařízení č. 1553/89

14      Článek 2 odst. 1 nařízení č. 1553/89 stanovil:

„Zdroje z DPH se stanoví ze zdanitelných plnění uvedených v článku 2 [šesté] směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně [(Úř. věst. 1977, L 145, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 23)] […]“

15      Článek 3 první pododstavec tohoto nařízení zněl takto:

„Pro určitý kalendářní rok, aniž jsou dotčeny články 5 a 6, se základ zdrojů z DPH vypočte vydělením celkového čistého výnosu DPH vybraného členským státem během tohoto roku sazbou DPH uplatňovanou v tomto roce.“

B.      Celní právo

1.      Celní kodex Společenství

16      Celní kodex Společenství se použije na dotčené dovozy, které byly provedeny během části doby trvání protiprávního jednání před 1. květnem 2016.

17      Článek 13 tohoto kodexu stanovil:

„1.      Celní orgány mohou v souladu s podmínkami stanovenými v platných předpisech provádět veškeré kontroly, které považují za nezbytné pro zajištění řádného používání celních předpisů a jiných právních předpisů upravujících vstup, výstup, tranzit, přepravu a zvláštní použití zboží přemísťovaného mezi celním územím [Evropského] [s]polečenství a třetími zeměmi a přítomnost zboží, které není zbožím Společenství. Stanoví-li tak mezinárodní dohoda, mohou být celní kontroly pro účely řádného používání právních předpisů Společenství prováděny ve třetích zemích.

2.      Jiné než namátkové celní kontroly vycházejí z analýzy rizik za použití počítačového zpracování dat za účelem zjištění a kvantifikace rizik a vypracování nezbytných opatření pro vyhodnocení rizik na základě kritérií vytvořených na vnitrostátní úrovni a na úrovni Společenství, a existují-li, na mezinárodní úrovni.

Postup projednávání ve výboru se použije k určení společného rámce pro řízení rizik a pro stanovení společných kritérií a prioritních oblastí kontroly.

Členské státy zavedou ve spolupráci s Komisí elektronický systém pro provádění řízení rizik.

3.      Provádějí-li kontroly jiné orgány než celní, provádějí je v úzké spolupráci s celními orgány, pokud možno ve stejnou dobu a na stejném místě.

[…]“

18      Hlava II uvedeného kodexu obsahovala kapitolu 3, nadepsanou „Celní hodnota zboží“, složenou z článků 28 až 36 tohoto kodexu.

19      Článek 29 téhož kodexu stanovil:

„1.      Celní hodnotou dováženého zboží je hodnota transakce, to je cena, která byla nebo má být skutečně zaplacena za zboží prodané pro vývoz na celní území Společenství, případně upravená podle článků 32 a 33 […]

[…]

2.      a)      Při určování, zda je hodnota transakce přijatelná pro účely odstavce 1, není skutečnost, že kupující a prodávající jsou ve spojení, sama o sobě dostatečným důvodem pro to, aby hodnota transakce byla považována za nepřijatelnou. Pokud to je nutné, prověří se okolnosti prodeje a hodnota transakce se přijme, jestliže spojení neovlivnilo cenu. […]

[…]

3.      a)      Cenou, která byla nebo má být za zboží skutečně zaplacena, se rozumí celková platba, která byla nebo má být uskutečněna mezi prodávajícím a kupujícím ve prospěch prodávajícího za dovážené zboží; zahrnuje veškeré platby, které kupující uskutečnil nebo má uskutečnit jako podmínku prodeje dováženého zboží prodávajícímu nebo třetí osobě k uspokojení závazku prodávajícího. […]

[…]“

20      Článek 30 celního kodexu Společenství zněl takto:

„1.      Nemůže-li být celní hodnota určena podle článku 29, určí se postupně podle odst. 2 písm. a), b), c) a d), a to podle prvního z těchto písmen, podle něhož ji lze určit […]

2.      Celní hodnotou určenou podle tohoto článku je:

a)      hodnota transakce u stejného zboží prodávaného pro vývoz do Společenství a vyváženého ve stejnou dobu nebo přibližně ve stejnou dobu jako zboží, které je hodnoceno;

b)      hodnota transakce u podobného zboží prodávaného pro vývoz do Společenství a vyváženého ve stejnou dobu nebo přibližně ve stejnou dobu jako zboží, které je hodnoceno;

c)      hodnota založená na jednotkové ceně, za kterou se dovážené zboží nebo stejné nebo podobné zboží prodává ve Společenství v největším úhrnném množství osobám, které nejsou ve spojení s prodávajícími;

d)      hodnota vypočtená […]

[…]“

21      Článek 31 tohoto kodexu zněl následovně:

„1.      Nemůže-li být celní hodnota dováženého zboží určena podle článků 29 nebo 30, určí se na základě údajů dostupných ve Společenství s použitím vhodných prostředků slučitelných se zásadami a obecnými ustanoveními:

–        dohody o provádění článku VII Všeobecné dohody o clech a obchodu z roku 1994 [(Úř. věst. 1994, L 336, s. 103), která je obsažena v příloze 1A Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (Úř. věst. 1994, L 336, s. 3)],

–        článku VII Všeobecné dohody o clech a obchodu z roku 1994

a

–        této kapitoly.

2.      Celní hodnota podle odstavce 1 se nezakládá na:

a)      prodejní ceně ve Společenství zboží produkovaného ve Společenství;

b)      postupu, který stanoví přijímání vyšší ze dvou možných hodnot pro celní účely;

c)      ceně zboží na domácím trhu v zemi vývozu;

d)      produkčních nákladech jiných než vypočtených hodnotách, které byly určeny pro stejné nebo podobné zboží v souladu s čl. 30 odst. 2 písm. d);

e)      ceně zboží pro vývoz do země, která netvoří součást celního území Společenství;

f)      minimálních celních hodnotách nebo

g)      libovolných nebo fiktivních hodnotách.“

22      Článek 68 uvedeného kodexu stanovil:

„Za účelem ověření přijatých celních prohlášení mohou celní orgány:

a)      kontrolovat celní prohlášení a doklady k němu přiložené. Celní orgány mohou požadovat, aby jim deklarant předložil další doklady potvrzující správnost údajů uvedených v celním prohlášení;

b)      kontrolovat zboží a případně za účelem hloubkové kontroly nebo analýzy odebírat vzorky.“

23      Článek 71 téhož kodexu zněl následovně:

„1.      Výsledek ověření celního prohlášení je podkladem pro použití celních předpisů upravujících celní režim, do kterého je zboží propuštěno.

2.      Není-li celní prohlášení ověřováno, opírá se použití předpisů uvedených v odstavci 1 o údaje uvedené v celním prohlášení.“

24      Článek 217 odst. 1 celního kodexu Společenství stanovil:

„Celní orgány vypočtou výši dovozního cla nebo vývozního cla vyplývající z celního dluhu […], jakmile mají potřebné údaje, a zapíší ji do účetních dokladů nebo na jiný rovnocenný nosič údajů (zaúčtování).“

25      Článek 218 odst. 1 první pododstavec tohoto kodexu zněl takto:

„Vznikne-li celní dluh přijetím celního prohlášení s návrhem na propuštění zboží do jiného celního režimu než dočasného použití s částečným osvobozením od dovozního cla nebo v důsledku jakéhokoliv jiného úkonu, který má stejné právní účinky, musí být částka odpovídající tomuto celnímu dluhu zaúčtována ihned poté, co byla vypočtena, a nejpozději druhého dne po propuštění zboží.“

26      Článek 220 odst. 1 uvedeného kodexu stanovil:

„Nebyla-li částka cla vyplývající z celního dluhu zaúčtována v souladu s články 218 a 219 nebo byla-li zaúčtována ve výši, která je nižší než částka dlužná ze zákona, zaúčtuje se částka cla, která má být vybrána nebo dovybrána, do dvou dnů ode dne, kdy se celní orgány o této situaci dověděly a mohou vypočítat částku dlužnou ze zákona a určit dlužníka (dodatečné zaúčtování). Tuto lhůtu lze prodloužit v souladu s článkem 219.“

27      Článek 221 téhož kodexu stanovil:

„1.      Jakmile je částka cla zaúčtována, musí být odpovídajícím postupem sdělena dlužníkovi.

[…]

3.      Sdělení dlužníkovi nelze provést po uplynutí lhůty tří let ode dne vzniku celního dluhu. Běh této lhůty se staví ode dne podání opravného prostředku ve smyslu článku 243 po dobu trvání řízení o opravném prostředku.

4.      Vznikne-li celní dluh v důsledku činu, který byl v době, kdy byl spáchán, trestný, může být výše dluhu sdělena dlužníkovi za podmínek stanovených platnými předpisy i po uplynutí tříleté lhůty zmíněné v odstavci 3.“

2.      Celní kodex Unie

28      Celní kodex Unie se použije na dotčené dovozy, které byly provedeny během části doby trvání protiprávního jednání, která začala dne 1. května 2016.

29      Článek 3 tohoto kodexu stanoví:

„Celní orgány odpovídají především za dohled nad mezinárodním obchodem Unie, a přispívají tak ke spravedlivému a volnému obchodu, k provádění vnějších aspektů vnitřního trhu, společné obchodní politiky a ostatních společných politik Unie, jež mají dopad na obchod, jakož i k celkové bezpečnosti dodavatelského řetězce. Celní orgány přijmou opatření zaměřená zejména na:

a)      ochranu finančních zájmů Unie a jejích členských států;

b)      ochranu Unie před nekalým a nezákonným obchodem při současné podpoře dovolené obchodní činnosti;

c)      zajištění bezpečnosti a zabezpečení Unie a osob pobývajících na jejím území a ochranu životního prostředí, v případě potřeby v úzké spolupráci s jinými orgány; a

d)      zachování řádné rovnováhy mezi celními kontrolami a zjednodušením dovoleného obchodu.“

30      Článek 46 uvedeného kodexu, nadepsaný „Řízení rizik a celní kontroly“, zní takto:

„1.      Celní orgány mohou provádět veškeré celní kontroly, které považují za nezbytné.

Celní kontroly mohou zahrnovat zejména kontrolu zboží, odebrání vzorků, ověřování správnosti a úplnosti informací uvedených v prohlášení nebo oznámení a existence, pravosti, správnosti a platnosti dokladů, přezkum účetnictví hospodářských subjektů a jiných záznamů, kontrolu dopravních prostředků, kontrolu zavazadel a jiného zboží přepravovaného osobami a provádění úředních šetření a dalších podobných činností.

2.      Jiné než namátkové celní kontroly vycházejí především z analýzy rizik provedené prostřednictvím elektronického zpracování dat a jejich účelem je stanovit a vyhodnotit rizika a vypracovat nezbytná opatření, pomocí nichž lze rizikům čelit, a to na základě kritérií vytvořených na vnitrostátní úrovni, na úrovni Unie a případně na mezinárodní úrovni.

3.      Celní kontroly se provádějí ve společném rámci pro řízení rizik, který je založen na výměně informací o rizicích a výsledcích analýz rizik mezi celními správami a kterým se stanoví společná kritéria rizik a norem, kontrolní opatření a prioritní oblasti kontroly.

Kontrolami, které vycházejí z těchto informací a kritérií, nejsou dotčeny další kontroly prováděné v souladu s odstavcem 1 nebo s jinými platnými předpisy.

4.      Celní orgány provádějí řízení rizik s cílem rozlišovat mezi úrovněmi rizik spojených se zbožím, na které se vztahují celní kontroly nebo dohled, a s cílem určit, zda a kde se na zboží vztahují konkrétní celní kontroly.

Řízení rizik zahrnuje takové činnosti jako shromažďování údajů a informací, analýzu a hodnocení rizik, stanovování a provádění opatření a pravidelné sledování a přezkoumávání procesu a jeho výsledků, a to na základě mezinárodních a vnitrostátních zdrojů a strategií a zdrojů a strategií Unie.

5.      Celní orgány si předávají informace o rizicích a výsledky analýzy rizik, pokud:

a)      celní orgán vyhodnotí rizika jako závažná a vyžadující celní kontrolu a z výsledků kontroly vyplyne, že došlo k události vyvolávající rizika;

b)      z výsledků kontroly nevyplývá, že došlo k události vyvolávající rizika, avšak dotyčný celní orgán se domnívá, že hrozba představuje jinde v Unii vysoké riziko.

6.      Při stanovení společných kritérií rizik a norem, kontrolních opatření a prioritních oblastí kontroly podle odstavce 3 se zohlední vše následující:

a)      přiměřenost k riziku;

b)      naléhavost nezbytného použití kontrol;

c)      pravděpodobný dopad na obchodní tok, na jednotlivé členské státy a na kontrolní zdroje.

7.      Společná kritéria rizik a normy uvedené v odstavci 3 zahrnují všechny tyto prvky:

a)      popis rizik;

b)      faktory nebo ukazatele rizika, které se použijí pro výběr zboží nebo hospodářských subjektů, u nichž se provede celní kontrola;

c)      povahu celních kontrol, které mají celní orgány uskutečnit;

d)      dobu uplatňování celních kontrol uvedených v písmenu c).

8.      Aniž jsou dotčeny ostatní kontroly běžně prováděné celními orgány, zahrnují prioritní oblasti kontroly konkrétní celní režimy, druhy zboží, dopravní trasy, druhy dopravních prostředků nebo hospodářské subjekty, na které se vztahují zvýšené úrovně analýzy rizik a celních kontrol během určitého období.“

31      Článek 53 téhož kodexu, nadepsaný „Přepočet měn“, v odstavci 1 stanoví:

„Příslušné orgány zveřejní nebo zpřístupní na internetu směnný kurz, který se použije v případě, že je nutné provést přepočet měny na základě jednoho z těchto důvodů:

[…]

b)      hodnota eura v národních měnách je požadována pro účely sazebního zařazení zboží a výše dovozního nebo vývozního cla, včetně hodnotových prahů ve společném celním sazebníku.“

32      Články 70 a 74 celního kodexu Unie stanoví pravidla týkající se určování celní hodnoty zboží, která v podstatě odpovídají pravidlům obsaženým v článcích 29 až 31 celního kodexu Společenství.

33      Článek 103 uvedeného kodexu, nadepsaný „Promlčení celního dluhu“, v odstavcích 1 a 2 stanoví:

„1.      Celní dluh nelze dlužníkovi oznámit po uplynutí lhůty tří let ode dne vzniku celního dluhu.

2.      Pokud celní dluh vznikl v důsledku činu, který v době, kdy byl spáchán, mohl být důvodem pro zahájení trestního řízení, prodlouží se tříletá lhůta uvedená v odstavci 1 na nejméně pět a nejvýše deset let v souladu s vnitrostátním právem.“

34      Článek 105 téhož kodexu, nadepsaný „Lhůty pro zaúčtování“, v odstavci 3 stanoví:

„Vznikne-li celní dluh za jiných podmínek, než které jsou uvedeny v odstavci 1, zaúčtuje se částka splatného dovozního nebo vývozního cla do čtrnácti dnů ode dne, kdy celní orgány mohou stanovit výši příslušného dovozního nebo vývozního cla a přijmout rozhodnutí.“

35      Článek 191 tohoto kodexu, nadepsaný „Výsledky ověření“, stanoví:

„1.      Výsledky ověření celního prohlášení jsou podkladem pro použití ustanovení upravujících celní režim, do kterého je zboží propuštěno.

2.      Není-li celní prohlášení ověřováno, použije se odstavec 1 na základě údajů uvedených v dotyčném celním prohlášení.

3.      Výsledky ověření zjištěné celními orgány mají stejnou dokazovací hodnotu na celém celním území Unie.“

3.      Prováděcí nařízení č. 2454/93

36      Prováděcí nařízení č. 2454/93 se použije na dotčené dovozy, které byly provedeny během části doby trvání protiprávního jednání před 1. květnem 2016.

37      Článek 181a tohoto prováděcího nařízení č. 2454/93 zněl takto:

„1.      Celní orgány nemusí nezbytně určovat celní hodnotu dováženého zboží podle hodnoty transakce, pokud v souladu s postupem uvedeným v odstavci 2 mají odůvodněné pochybnosti, zda uváděná hodnota odpovídá celkové částce zaplacené nebo splatné podle článku 29 [celního] kodexu [Společenství].

2.      Pokud mají celní orgány pochybnosti zmíněné v odstavci 1, mohou v souladu s čl. 178 odst. 4 požádat o doplňkové informace. Pokud pochybnosti trvají, musí celní orgány před přijetím konečného rozhodnutí vyrozumět dotyčnou osobu, a to písemně, jsou-li o to požádány, o důvodech těchto pochybností a poskytnout jí přiměřenou příležitost k odpovědi. Konečné rozhodnutí s odůvodněním se sdělí příslušné osobě písemně.“

38      Článek 248 odst. 1 uvedeného prováděcího nařízení č. 2454/93 stanovil:

„Při propuštění zboží deklarantovi se zaúčtuje dovozní clo na základě údajů uvedených v celním prohlášení. Domnívají-li se celní orgány, že kontroly, které provedly, mohou vést ke stanovení vyšší částky cla, než je částka stanovená na základě údajů uvedených v celním prohlášení, vyžadují navíc poskytnutí dostatečné jistoty pro pokrytí rozdílu mezi částkou vyplývající z údajů uvedených v celním prohlášení a částkou, která může být pro zboží nakonec vyměřena. Deklarant však může namísto poskytnutí jistoty požádat o okamžité zaúčtování částky cla, která může být pro zboží nakonec vyměřena.“

4.      Prováděcí nařízení 2015/2447

39      Prováděcí nařízení 2015/2447 se použije na dotčené dovozy, které byly provedeny během části doby trvání protiprávního jednání, která začala dne 1. května 2016.

40      Článek 48 tohoto prováděcího nařízení 2015/2447, nadepsaný „Ustanovení o celních směnných kurzech“, v odstavci 1 stanoví:

„Hodnota eura, je-li to potřeba podle čl. 53 odst. 1 písm. b) [celního] kodexu [Unie], se stanoví jednou měsíčně.

Používaný směnný kurz je kurz naposledy stanovený Evropskou centrální bankou [(ECB)] před předposledním dnem měsíce a používá se po celý následující měsíc.

Liší-li se nicméně kurz platný na začátku měsíce o více než 5 % od kurzu stanoveného [ECB] před 15. dnem téhož měsíce, použije se tento druhý kurz od 15. dne do konce dotyčného měsíce.“

41      Článek 140 uvedeného prováděcího nařízení 2015/2447, nadepsaný „Neakceptování deklarovaných převodních hodnot“, stanoví:

„1.      Mají-li celní orgány odůvodněné pochybnosti, zda deklarovaná převodní hodnota odpovídá celkové částce, která podle čl. 70 odst. 1 [celního] kodexu [Unie] byla nebo má být zaplacena, mohou po deklarantovi požadovat, aby poskytl další informace.

2.      Pokud jejich pochybnosti nejsou rozptýleny, mohou celní orgány rozhodnout, že hodnotu zboží nelze podle čl. 70 odst. 1 [celního] kodexu [Unie] určit.“

42      Článek 144 téhož prováděcího nařízení 2015/2447, nadepsaný „Náhradní metoda [Hodnota na základě dostupných údajů (metoda ‚fall-back‘)]“, zní takto:

„1.      Při určování celní hodnoty podle čl. 74 odst. 3 [celního] kodexu [Unie] lze při používání metod uvedených v článku 70 a čl. 74 odst. 2 [celního] kodexu [Unie] uplatnit přiměřenou pružnost. Takto určená hodnota se má co nejvíce zakládat na dříve určených celních hodnotách.

2.      Nemůže-li být celní hodnota určena podle odstavce 1, použije se jiná odpovídající metoda. V takovém případě se celní hodnota neurčuje na základě:

a)      prodejní ceny na celním území Unie účtované za zboží vyrobené na celním území Unie;

b)      systému, kdy se pro určení celní hodnoty používá vyšší ze dvou alternativních hodnot;

c)      ceny zboží na domácím trhu země vývozu;

d)      výrobních nákladů, jiných než vypočtených hodnot, které byly určeny pro stejné nebo podobné zboží podle čl. 74 odst. 2 písm. d) kodexu;

e)      cen pro vývoz do třetí země;

f)      minimálních celních hodnot;

g)      libovolných nebo fiktivních hodnot.“

43      Článek 244 prováděcího nařízení 2015/2447, nadepsaný „Poskytnutí jistoty“, který provádí článek 191 celního kodexu Unie, stanoví:

„Pokud se celní orgány domnívají, že ověřování celního prohlášení může mít za následek vyšší částku dovozního nebo vývozního cla nebo jiných poplatků, které se stanou splatnými, než je částka vyplývající z údajů celního prohlášení, je propuštění zboží podmíněno poskytnutím jistoty, která postačuje k pokrytí rozdílu mezi částkou vyplývající z údajů celního prohlášení a částkou, která může být pro zboží nakonec splatná.

Deklarant však může namísto poskytnutí jistoty požádat o okamžité oznámení celního dluhu, kterému může zboží nakonec podléhat.“

C.      Právo v oblasti DPH

44      Článek 2 odst. 1 směrnice 2006/112 stanoví:

„Předmětem DPH jsou tato plnění:

[…]

b)      pořízení zboží za úplatu uvnitř Společenství uskutečněné v rámci členského státu:

i)      osobou povinnou k dani, která jedná jako taková, nebo právnickou osobou nepovinnou k dani, je-li prodávajícím osoba povinná k dani, která jedná jako taková […];

[…]

[…]

d)      dovoz zboží.“

45      Článek 83 této směrnice zní takto:

„Při pořízení zboží uvnitř Společenství je základ daně tvořen stejnými položkami, jaké se podle kapitoly 2 použijí ke stanovení základu daně při dodání stejného zboží na území dotyčného členského státu. Zejména v případě plnění, která se považují za pořízení zboží uvnitř Společenství podle článků 21 a 22, je základem daně kupní cena zboží nebo podobného zboží, a pokud kupní cena neexistuje, nákladová cena stanovená k okamžiku dodání.“

46      Článek 85 uvedené směrnice stanoví:

„Při dovozu zboží je základem daně celní hodnota stanovená podle platných předpisů Společenství.“

47      Článek 86 odst. 1 směrnice 2006/112 zní následovně:

„Základ daně zahrnuje tyto položky, nejsou-li dosud zahrnuty:

a)      daně, cla, dávky a další poplatky splatné mimo členský stát dovozu, jakož i ty, které jsou splatné při dovozu, s výjimkou DPH, jež má být odvedena;

b)      vedlejší výdaje, jako jsou náklady na balení, přepravu, pojištění a provize, vzniklé až do dosažení prvního místa určení zboží na území členského státu dovozu, jakož i vedlejší výdaje vyplývající z přepravy na další místo určení ve Společenství, pokud je toto místo v okamžiku uskutečnění zdanitelného plnění známo.“

48      Článek 87 této směrnice stanoví:

„Základ daně nezahrnuje tyto položky:

a)      snížení ceny v podobě slevy za platbu předem;

b)      slevy a rabaty poskytnuté pořizovateli, které obdrží v okamžiku uskutečnění dovozu.“

49      Článek 138 uvedené směrnice zní takto:

„1.      Členské státy osvobodí od daně dodání zboží, které bylo odesláno nebo přepraveno mimo jejich území, avšak uvnitř Společenství, prodávajícím nebo pořizovatelem nebo na účet jednoho z nich, uskutečněné pro jinou osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, která jedná jako taková, v jiném členském státě než ve státě zahájení odeslání nebo přepravy zboží.

2.      Kromě dodání podle odstavce 1 osvobodí členské státy od daně tato plnění:

[…]

c)      dodání zboží spočívající v jeho přemístění do jiného členského státu, která by byla osvobozena od daně podle odstavce 1 a písmen a) a b) tohoto odstavce, kdyby se uskutečnila pro jinou osobu povinnou k dani.“

50      Článek 143 téže směrnice stanoví:

„1.      Členské státy osvobodí od daně tato plnění:

[…]

d)      dovoz zboží, které bylo odesláno nebo přepraveno z třetího území nebo třetí země do jiného členského státu než do státu ukončení odeslání nebo přepravy zboží, je-li dodání tohoto zboží dovozcem určeným nebo uznaným za osobu povinnou odvést daň podle článku 201 osvobozeno od daně podle článku 138;

2.      Osvobození od daně stanovené v odst. 1 písm. d) se použije v případech, kdy po dovozu zboží následuje dodání zboží osvobozené podle čl. 138 odst. 1 a odst. 2 písm. c), pouze pokud dovozce v okamžiku dovozu poskytl příslušným orgánům členského státu dovozu alespoň tyto informace:

a)      své identifikační číslo pro DPH vydané v členském státě dovozu nebo identifikační číslo pro DPH svého daňového zástupce povinného odvést DPH vydané v členském státě dovozu;

b)      identifikační číslo pro DPH pořizovatele, jemuž má být zboží dodáno podle čl. 138 odst. 1, vydané v jiném členském státě nebo své vlastní identifikační číslo pro DPH vydané v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží, má-li toto zboží být přemístěno podle čl. 138 odst. 2 písm. c);

c)      podklady dokazující, že dovezené zboží je určeno k přepravě nebo odeslání z členského státu dovozu do jiného členského státu.

Členské státy však mohou stanovit, že podklady uvedené v písmenu c) se příslušným orgánům poskytují pouze na vyžádání.“

II.    Skutkový stav a postup před zahájením soudního řízení

A.      Skutkový základ sporu

51      Evropská unie zrušila s účinností od 1. ledna 2005 veškeré kvóty na dovoz textilních a oděvních výrobků pocházejících z členských států Světové obchodní organizace (WTO), včetně Číny.

52      Dne 20. dubna 2007 zaslal Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) členským státům zprávu o vzájemné pomoci 2007/015, aby je informoval o riziku zejména extrémního podhodnocení dovozů textilních výrobků a obuvi z Číny, které byly ve většině případů prováděny podniky označovanými jako „zastřešující podniky“ („shell companies“), zapsanými v rejstříku za jediným účelem poskytnout zdání legality podvodnému plnění, které, když byly předmětem kontroly, často neměly sídlo na adrese, která byla oznámena celním orgánům. OLAF upřesnil, že ve většině zkoumaných případů byla deklarovaná hodnota skutečně pod úrovní 0,50 amerických dolarů (USD) za kilogram (kg) a dokonce nižší než 0,10 USD za kilogram. S přihlédnutím k tomuto mechanismu podvodu (dále jen „dotčený podvod s podhodnocováním“) OLAF vyzval všechny členské státy k dohledu nad jejich dovozy textilních výrobků a obuvi zejména z Číny s cílem odhalit možné náznaky podhodnocených dovozů, k provádění odpovídajících kontrol při celním odbavení takových dovozů s cílem ověřit deklarované celní hodnoty a zajistit, že tyto hodnoty odrážejí skutečnou tržní hodnotu, jakož i k přijetí vhodných ochranných opatření v případě podezření na uměle nízké fakturované ceny.

53      Za těmito účely OLAF vytvořil na základě vědeckých studií provedených Společným výzkumným střediskem (JRC) Komise nástroj pro hodnocení rizik založený na údajích z celé Unie (dále jen „metodika OLAF-JRC“).

54      Tato metodika spočívá nejprve ve výpočtu „upravené průměrné ceny“ („cleaned average price“ nebo „CAP“) (dále jen „CAP“), rovněž nazývané „spravedlivá cena“ („fair price“ nebo „fair value“), pro každý z osmimístných kódů výrobků kombinované nomenklatury obsažené v příloze I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (Úř. věst. 1987, L 256, s. 1; Zvl. vyd. 02/02, s. 382), ve znění prováděcího nařízení Komise (EU) 2016/1821 ze dne 6. října 2016 (Úř. věst. 2016, L 294, s. 1) (dále jen „KN“), spadajících do kapitol 61 až 64 této nomenklatury (dále jen „dotčené výrobky“).

55      CAP se vypočítají na základě měsíčních dovozních cen dotčených výrobků původem z Číny, které jsou získávány ze statistické databáze Comext, což je referenční databáze pro podrobné statistiky mezinárodního obchodu spravovaná Eurostatem, za období 48 měsíců. Tyto ceny vyjadřují hodnotu za kilogram pro každý ze 495 osmimístných kódů KN dotčených výrobků s uvedením země původu a země určení v Unii.

56      Následně je vypočítán průměr CAP všech členských států pro celou Unii na základě aritmetického průměru, tedy neváženého průměru. Při výpočtu tohoto aritmetického průměru jsou vyloučeny extrémní hodnoty („outliers“), tj. abnormálně vysoké nebo nízké hodnoty, což je důvod, proč je průměrná cena označena jako „upravená“ nebo „očištěná“ („cleaned“).

57      Nakonec se vypočítá hodnota odpovídající 50 % CAP, která představuje „minimální přijatelnou cenu“ („lowest acceptable price“ nebo „LAP“) (dále jen „LAP“). LAP, která je rovněž vyjádřená v ceně za kilogram, se používá jako prahová hodnota umožňující celním orgánům členských států odhalit obzvláště nízké hodnoty deklarované při dovozu, a tedy vysoce rizikové dovozy z hlediska podhodnocení.

58      Zpráva o vzájemné pomoci 2009/001, kterou OLAF rozeslal dne 23. ledna 2009, se týkala operace „Argus“, šestiměsíční operace, v jejímž rámci OLAF dohlížel na obchodování s dotčenými výrobky pocházejícími z různých třetích zemí, převážně z asijských zemí, a předával každý měsíc členským státům seznam dovozů za předchozí měsíc, které byly označeny jako rizikové z hlediska celní hodnoty. V této zprávě o vzájemné pomoci vyzval OLAF členské státy, aby jej ve lhůtě čtyř týdnů informovaly o zavedení rizikových filtrů, identifikovaly vysoce rizikové dovozy z hlediska podhodnocování a na základě jeho sdělení provedly kontroly po celním odbavení dotčeného zboží.

59      V roce 2011 byly v průběhu prioritní kontrolní akce nazvané „Discount“ (dále jen „PKA Discount“), kterou koordinovalo Generální ředitelství Komise pro daně a celní unii a jíž se zúčastnily všechny členské státy, uplatňovány LAP vypočtené podle metodiky OLAF-JRC na základě rizikového profilu podle doporučení obsažených v pokynech vypracovaných pro účely této operace s cílem odhalit a kontrolovat dovozy dotčených výrobků z Číny, které vykazují tak nízkou celní hodnotu, že se stávají podezřelými. Spojené království se účastnilo uvedené operace, aniž však uplatnilo takový rizikový profil.

60      V roce 2014 koordinoval OLAF společnou celní operaci nazvanou „Snake“ (dále jen „ODC Snake“), jejíž operativní fáze probíhala od 17. února do 17. března 2014 a účastnily se jí všechny členské státy, jakož i čínské celní orgány. Účelem zapojení čínských celních orgánů bylo získat vývozní prohlášení umožňující ověřit deklarovanou hodnotu dotčených výrobků při dovozu do Unie. V závěrečné zprávě ODC Snake byly členské státy vyzvány, aby i nadále používaly rizikové profily založené na LAP uplatňovaných během této operace.

61      V návaznosti na kontroly, které na základě uvedených rizikových profilů provedly v rámci této operace orgány Spojeného království, byla těmito orgány dodatečně vyměřena cla u 24 hospodářských subjektů v souvislosti s jejich dovozy uskutečněnými během tříletého období od listopadu 2011 do listopadu 2014.

62      V období od listopadu 2014 do února 2015 předaly orgány Spojeného království dotčeným hospodářským subjektům platební výměry na uvedené částky vydáním 24 příkazů k úhradě cla po propuštění zboží, označované jako „platební výměry C18“ (dále jen „platební výměry C 18 Snake“). Nicméně v období od června do listopadu 2015 tyto orgány tyto platební výměry zrušily.

63      Dne 16. ledna 2015 zahájil OLAF vyšetřování zaměřené konkrétně na některé členské státy, včetně Spojeného království, které se týkalo období počínaje rokem 2013.

64      V letech 2013 až 2016 prováděly HMRC a pohraniční policie Spojeného království operaci nazvanou „Badminton“. Tato operace, která se týkala především podvodů s DPH, byla rámcem pro počáteční trestní vyšetřování zaměřené na čtyři velké obchodníky dovážející textilní výrobky z Číny v rámci celního režimu kódu 42 na seznamu celních režimů Unie, v němž se clo platí při dovozu a DPH musí být placena později v členském státě určení (dále jen „celní režim 42“).

65      V období od února 2015 do července 2016 se Spojené království účastnilo několika zasedání pořádaných OLAF, která se věnovala dotčeným podvodům s podhodnocováním.

66      Ve dnech 19. a 20. února 2015 uspořádal OLAF první dvoustrannou schůzku s HMRC, na kterém se projednávalo monitorování ODC Snake a používání CAP jakožto ukazatelů rizika celního podhodnocení.

67      Na této první schůzce OLAF poukázal na to, že objem dovozů, které mohly být podvodně podhodnoceny, se nesnížil a že ze statistik vyplývá, že Spojené království přitahuje více podvodných obchodů s dotčenými výrobky z důvodu opatření, která byla přijata jinými členskými státy proti dotčeným podvodům s podhodnocováním. HMRC uvedla, že zamýšlí vydat příkazy k úhradě DPH a nezaplaceného cla podnikům, které byly identifikovány v rámci ODC Snake, jakož i v návaznosti na její vlastní analýzy, a to v celkové výši přesahující 800 milionů liber šterlinků (GBP) (přibližně 939 760 000 eur).

68      Spojené království na ad hoc konaném zasedání, které ohledně dotčených podvodů s podhodnocováním uspořádal ve dnech 25. a 26. února 2015 OLAF a jehož se zúčastnily orgány členských států, zopakovalo svůj záměr přistoupit k tomuto vymáhání. Na tomto zasedání OLAF vysvětlil, že používání vnitrostátních průměrů v rizikových profilech bránilo odhalování zjevných případů podhodnocení, a „důrazně doporučil“ členským státům, aby zejména používaly vhodné rizikové filtry k identifikaci potenciálně podhodnocených dovozů, vyžadovaly poskytnutí jistoty pro dovozy identifikované jako podezřelé a prováděly šetření ke zjištění skutečné celní hodnoty dotčeného zboží. OLAF rovněž zdůraznil, že je-li LAP ukazatelem značného rizika, musí být uplatňována pravidla unijního práva v oblasti stanovování celní hodnoty. Kromě toho popsal možné ztráty tradičních vlastních zdrojů na úrovni Unie v důsledku potenciálně podhodnocených dovozů, zejména pokud jde o dotčené dovozy. Spojené království oznámilo za období od května 2013 do března 2015 potenciální ztráty tradičních vlastních zdrojů v celkové výši 589 676 121 eur z objemu téměř jedné a půl miliardy kilogramů dotčených výrobků.

69      Dne 16. června 2015 vydal OLAF zprávu o vzájemné pomoci 2015/013, v níž vyzval členské státy, aby přijaly veškerá nezbytná opatření k ochraně finančních zájmů Unie před rizikem dotčených podvodů s podhodnocováním. V této zprávě OLAF zopakoval závěry ze zasedání ad hoc ve dnech 25. a 26. února 2015.

70      V květnu 2015 zahájily orgány Spojeného království operaci nazvanou „Breach“, což byla první operace na území tohoto státu, která měla za cíl boj proti podvodům s podhodnocováním (dále jen „operace Breach“).

71      Podle Spojeného království bylo jedním z cílů této operace, která stále probíhá, určit v návaznosti na zrušení 24 platebních výměrů C 18 Snake celní hodnotu podhodnocených dovozů odhalených během ODC Snake a požadovat zpět odpovídající neodvedené částky tradičních vlastních zdrojů.

72      Uvedená operace zahrnovala zejména předběžné kontroly a následné návštěvy v souvislosti s odbavením podezřelých dovozů, analýzy dokumentů, audity a inspekce, zkoumání obchodní povahy prodejů dotčených výrobků a přezkum vazeb mezi dovozcem, spedičními a dalšími podniky, jakož i vzdělávací činnosti ve vztahu k dovozcům s cílem odhalit podvodné činnosti. Rovněž mělo být provedeno asi třicet předběžných kontrol ohledně třinácti dodávek, které byly předmětem fyzických kontrol s odebráním vzorků. V rámci této operace bylo vydáno několik platebních výměrů po propuštění zboží (dále jen „platební výměry C 18 Breach“).

73      Dne 28. července 2015 uspořádal OLAF druhou dvoustrannou schůzku s HMRC, při které HMRC zejména uvedla, že nadále pokračuje v řízení o vymáhání cla ve výši přesahující 800 milionů GBP, v případě potřeby i soudní cestou, a že v rámci operace Breach vytvořila víceoborovou pracovní skupinu, jejímž cílem je prověřit situaci dovozců zapojených do podvodného obchodu. Podle HMRC je však použití ukazatelů rizika vycházejících z CAP „kontraproduktivní“ a vzhledem k objemu dotčených dovozů „nepřiměřené“. OLAF uvedl, že použití těchto ukazatelů v některých členských státech mělo za následek, že se objem podvodného obchodu značně snížil, i když se přesunul do jiných členských států, zejména do Spojeného království.

74      Dne 3. února 2016 uspořádal OLAF třetí dvoustrannou schůzku s HMRC. HMRC uvedla, že Spojené království provedlo v rámci ODC Snake kontrolu šestnácti dotčených podniků. OLAF znovu doporučil, aby HMRC používala unijní ukazatele rizika založené na LAP. Zdůraznil, že dotčené dovozy, které byly považovány za podhodnocené a způsobovaly značné ztráty na příjmech z cel, představovaly vysoký procentní podíl.

75      Ve dnech 22. a 23. března 2016 uspořádal OLAF čtvrtou dvoustrannou schůzku s HMRC. OLAF znovu zdůraznil užitečnost zavedení unijních ukazatelů rizika jakožto preventivního opatření při dovozu a navrhl praktické prostředky pro jejich postupné zavádění orgány Spojeného království. OLAF opětovně zhodnotil tehdejší situaci, z čehož vyplynulo, že ztráty tradičních vlastních zdrojů ve Spojeném království narostly, a to zejména v důsledku zneužívání celního režimu 42.

76      Na schůzce, která se konala v červenci 2016, předložil OLAF zprávu, z níž vyplývá, že ztráty tradičních vlastních zdrojů ve Spojeném království rostou.

77      Na schůzce, která se konala ve dnech 18. a 19. září 2016, představily francouzské orgány výsledky operace zvané „Octopus“, kterou tyto orgány provedly za účasti deseti dalších členských států, včetně Spojeného království, a s podporou OLAF.

78      Ze závěrečné zprávy o této operaci vyplývá, že za podvody s podhodnocováním stály organizované zločinecké sítě. Příjemcem uvedeným v dotčených celních prohlášeních byl téměř vždy tzv. „mizející“ podnik. Převážná většina přepravovaného zboží, které bylo kontrolováno v Calais (Francie) na základě předem stanovených kritérií, byla podhodnocena a podvodně deklarována ve Spojeném království v rámci celního režimu 42.

79      V říjnu 2016 provedly orgány Spojeného království experimentální operaci nazvanou „Samurai“, která se zaměřila na dovozy dvou hospodářských subjektů, které ukončily činnost bezprostředně poté, co HMRC zpochybnila jejich celní prohlášení.

80      Dne 1. března 2017 ukončil OLAF své šetření týkající se podhodnocených dovozů do Spojeného království a vydal zprávu (dále jen „zpráva OLAF“), z níž vyplývá, že se dovozci do této země vyhýbali placení vysokých částek cla tím, že při dovozu předkládali falešné faktury, fiktivní faktury a nesprávná celní prohlášení.

81      V této zprávě OLAF poukázal na výrazný nárůst rozsahu dotčených podvodů s podhodnocováním ve Spojeném království v období let 2013 až 2016. Tento značný nárůst se shodoval s obdobím, kdy ostatní členské státy zavedly rizikové profily spočívající na nástroji hodnocení rizik založeném na LAP, jak doporučoval OLAF.

82      Podle této zprávy došlo během uvedeného období k výraznému nárůstu podvodných dovozů do Spojeného království z důvodu nedostatečných kontrol prováděných celními orgány tohoto státu. V téže zprávě OLAF uvedl, že v roce 2016 bylo více než 50 % dotčených výrobků dovezených do Spojeného království pocházejících z Číny deklarováno pod úrovní LAP a přibližně 80 % celkových ztrát tradičních vlastních zdrojů Unie připadalo na dotčené podvody s podhodnocováním ve Spojeném království.

83      V téže zprávě OLAF mimo jiné upřesnil, že za tímto podvodem stojí organizované zločinecké skupiny působící v celé Unii. Většinu dotčených dovozů do Spojeného království, z nichž převážná většina byla uskutečněna zneužitím celního režimu 42, tvořily dodávky určené pro nedovolené a ilegální obchodování v jiných členských státech. OLAF tudíž ve své zprávě konstatoval, že k velkým podvodům na DPH docházelo i v členských státech konečného určení dotčeného zboží, zejména v Německu, Španělsku, Francii a Itálii.

84      Ze zprávy OLAF vyplývá, že v roce 2016 bylo 87 % dovozu dotčených výrobků s nízkou hodnotou do Spojeného království realizováno v celním režimu 42, zatímco ve stejném roce byl tento režim použit pouze v 15 % dovozu dotčených výrobků pocházejících z Číny na území všech členských států. Podle OLAF takový rozdíl potvrzoval přesun podvodných operací zaměřených na jiné státy do Spojeného království.

85      Podle téže zprávy Spojené království v rozporu s doporučeními OLAF neuplatňovalo rizikové profily založené na LAP a neprovádělo odpovídající celní kontroly při dovozu, s výjimkou jednoměsíčního období během ODC Snake, konkrétně v období od 17. února do 17. března 2014.

86      Podle uvedené zprávy tedy Spojené království propouštělo do volného oběhu dotčené výrobky pocházející z Číny, které byly předmětem dotčeného podvodu s podhodnocováním, aniž provádělo odpovídající celní kontroly, takže podstatná část dlužného cla nebyla vybrána ani poskytnuta Komisi.

87      Ve své zprávě OLAF vypočítal částky ztrát tradičních vlastních zdrojů za období od roku 2013 do roku 2016, které z toho vyplývají. Celkovou částku těchto ztrát stanovil OLAF na 1 987 429 507,96 eur a tuto částku rozdělil následovně:

–        325 230 822,55 eur v roce 2013;

–        480 098 912,45 eur v roce 2014;

–        535 290 329,16 eur v roce 2015;

–        646 809 443,80 eur v roce 2016.

88      Částky uvedených ztrát byly vypočteny tak, že pro každý kód KN dotčeného výrobku bylo stanoveno množství zboží v kilogramech, které bylo předmětem dotčených dovozů považovaných za podhodnocené, a sice zboží deklarované v celním prohlášení v hodnotě nižší, než je LAP, a byla použita platná celní sazba na rozdíl mezi vykázanou hodnotou a CAP dotčeného výrobku.

89      Konečně, Olaf ve své zprávě doporučil HMRC, aby přijala veškerá vhodná opatření k vymožení nezaplaceného cla ve výši 1 987 429 507,96 eur a používala ukazatele rizika celního podhodnocení.

90      V období od listopadu 2016 do října 2018 provedli úředníci Komise v rámci provádění nařízení č. 608/2014 pět kontrol ve Spojeném království zaměřených zejména na dotčené podvody s podhodnocováním.

91      Během inspekční cesty 16‑11‑1, která se konala mezi 14. a 18. listopadem 2016, Komise poté, co zjistila, že částky cla, které byly odepsány ze zvláštního účtu stanoveného v čl. 6 odst. 3 druhém pododstavci nařízení č. 609/2014, obvykle nazývaným „účet B“ (dále jen „účet B“), odpovídají dodatečným dluhům původně vymáhaným prostřednictvím vydání později zrušených 24 platebních výměrů C 18 Snake, vyzvala orgány Spojeného království, aby určily celní hodnotu všech dotčených celních prohlášení, přepočítaly dodatečná dlužná cla z těchto hodnot, zaúčtovaly příslušné dluhy na účet B a co nejdříve vymohly příslušné částky zpět. Komise rovněž tyto orgány požádala, aby jí poskytly stanovisko právní služby HMRC, které podle těchto orgánů odůvodnilo zrušení těchto platebních výměrů.

92      Komise se rovněž dotázala zmíněných orgánů, zda k odhalování dovozů se značným rizikem podhodnocení používají nástroj LAP, který vyvinul OLAF, zda provádějí fyzické kontroly při celním odbavení dotčeného zboží a zda systematicky vyžadují poskytnutí jistoty na pokrytí cla, které může být vyměřeno v souladu s čl. 248 odst. 1 prováděcího nařízení č. 2454/93.

93      Během inspekční cesty 17‑11‑1, která se uskutečnila ve dnech 8. až 12. května 2017, vybrala Komise k ověření na místě dvanáct celních prohlášení podaných v prvním čtvrtletí roku 2017 se zvláště nízkými hodnotami. Přezkum těchto prohlášení potvrdil, že dvanáct zásilek, na které se tato celní prohlášení vztahovala, bylo propuštěno do volného oběhu v Unii bez kontroly a bez poskytnutí jistoty. Orgány Spojeného království připustily, že nezavedly opatření, která požadoval OLAF v návaznosti na ODC Snake v roce 2014, a poté v kontrolní zprávě vyhotovené v návaznosti na inspekční cestu 16‑11‑1. Vysvětlily, že to bylo způsobeno především stanoviskem jejich právní služby, podle něhož nebyla k dispozici žádná přijatelná metoda hodnocení. Dotčené dovozy však byly přezkoumány pracovní skupinou zřízenou v rámci operace Breach. Komise opětovně tyto orgány požádala, aby jí předložily kopii stanoviska právní služby HMRC, které podle těchto orgánů odůvodnilo zrušení platebních výměrů C 18 Snake.

94      Během inspekční cesty 17‑11‑2, která se uskutečnila ve dnech 13. až 17. listopadu 2017, bylo přezkoumáno pět celních prohlášení se zvláště nízkými hodnotami, která se týkala dovozců označených již v rámci ODC Snake za potenciální pachatele, a to na základě jednoho z platebních výměrů C 18 Snake, pro celní dluh v celkové výši 62 003 024,23 GBP (přibližně 72 834 954 eur). Vzhledem k absenci podrobných výpočtů tohoto dluhu však nebylo možné prokázat souvislost mezi tímto dluhem a dotčenými celními prohlášeními, což podle HMRC odůvodňovalo zrušení těchto dluhů. Mimoto, když úředníci Komise znovu požádali orgány Spojeného království, aby jí předložily kopii stanoviska právní služby HMRC, které odůvodnilo zrušení těchto platebních výměrů, tyto orgány odmítly této žádosti vyhovět s odůvodněním, že tento dokument je důvěrný a podléhá ochraně komunikace mezi advokátem a jeho klientem.

95      Během této cesty informovaly orgány Spojeného království úředníky Komise o tom, že HMRC zahájila dne 12. října 2017 operaci nazvanou „Swift Arrow“.

96      Bylo vysvětleno, že rizikové profily použité v rámci této operace nebyly založeny na prahových hodnotách stanovených metodikou OLAF-JRC, ale na vnitrostátních prahových hodnotách nebo rizikových profilech stanovených HMRC pouze na základě dovozů do Spojeného království a že tyto prahové hodnoty nebo profily byly použity jen na některé subjekty, které byly již dříve označeny za subjekty zapojené do nedovoleného a ilegálního obchodu. Kontejnery zachycené pomocí těchto prahových hodnot nebo rizikových profilů byly při celním odbavení dotčeného zboží předmětem fyzických kontrol ze strany orgánů Spojeného království. Pokud měly tyto orgány za to, že deklarovaná hodnota tohoto zboží nebyla odůvodněná, požadovaly před propuštěním zboží poskytnutí jistoty.

97      V průběhu inspekční cesty 18‑11‑1, která proběhla ve dnech 16. až 20. dubna 2018, bylo přezkoumáno 25 celních prohlášení týkajících se období od 12. října 2017, tedy data zahájení operace Swift Arrow, do 31. prosince 2017. Bylo zjištěno, že na základě týchž prahových hodnot nebo rizikových profilů bylo odhaleno pouze sedm z těchto celních prohlášení s extrémně nízkou hodnotou a že zbývajících 18 kontejnerů bylo propuštěno do volného oběhu, aniž byla zpochybněna dotčená celní hodnota. Orgány Spojeného království uvedly, že od zahájení operace Swift Arrow byly prahové hodnoty nebo rizikové profily HMRC upraveny tak, aby zahrnovaly více subjektů, kódů KN a míst vstupu, takže pokud by k dotčeným dovozům došlo v dubnu 2018, tyto prahové hodnoty nebo rizikové profily by umožnily odhalit dalších jedenáct prohlášení.

98      Mimoto podle těchto orgánů zastavilo několik vybraných subjektů své dovozy, jakmile byly zařazeny do uvedených prahových hodnot nebo rizikových profilů, byly podrobeny celním kontrolám před propuštěním zboží a byly požádány o poskytnutí jistoty před propuštěním zboží.

99      Uvedené orgány však odmítly sdělit Komisi podrobnosti o metodě výpočtu, kterou HMRC použila pro stanovení jistot požadovaných v rámci operace Swift Arrow a vystavení příkazů k úhradě cla po propuštění zboží v tomto rámci.

100    V květnu 2018 bylo vydáno a zaúčtováno na účet B osm platebních výměrů C 18 Breach v souvislosti s dovozy uskutečněnými od 1. května 2015, které byly považovány za podhodnocené, o celkové částce přibližně 25 milionů GBP (přibližně 30 milionů eur).

101    Během inspekční cesty 18‑11‑2, která proběhla ve dnech 8. až 12. října 2018, setrvaly orgány Spojeného království na odmítnutí, které uplatnily již během inspekční cesty 18-11-1. Naproti tomu potvrdily, že v dubnu 2018 vyměřily dodatečná cla sedmi subjektům, z nichž několik bylo identifikováno již během ODC Snake, a to v celkové výši 19 434 197,73 GBP (přibližně 22 829 352 eur).

B.      Postup před zahájením soudního řízení

102    Dopisy ze dne 24. března 2017 a ze dne 28. července 2017 se Komise dotázala Spojeného království na vyjádření ke zprávě OLAF. Uvedla, že od tohoto státu neobdržela žádné další konkrétní informace a že nic nenasvědčuje tomu, že by Spojené království přijalo vhodná opatření, aby zabránilo dotčeným podvodům s podhodnocováním. Komise uvedla, že jelikož nemá k dispozici informace o opaku, má povinnost požádat uvedený stát o poskytnutí částky tradičních vlastních zdrojů odpovídající ztrátám zjištěným OLAF, po odečtení nákladů spojených s výběrem.

103    V jednom ze tří dopisů ze dne 28. července 2017 Komise rovněž požádala, aby byla informována o tom, jak orgány Spojeného království naložily se zprávou z inspekční cesty 16‑11‑1, a v tomto ohledu zopakovala svou žádost o poskytnutí stanoviska právní služby HMRC, které vedlo ke zrušení 24 platebních výměrů C 18 Snake, jakož i seznamu písemností týkajících se každého z 24 spisů, včetně podrobných výpočtů provedených za účelem stanovení odpovídajících celních dluhů.

104    Spojené království na tyto dopisy Komise odpovědělo dopisy ze dne 8. srpna 2017 a 12. října 2017.

105    Předně, pokud jde o zprávu vydanou OLAF, Spojené království uvedlo, že byla přijata opatření k zamezení dotčených podvodů s podhodnocováním, jako je zahájení operace Breach. Unijní právo podle něj neukládá žádný konkrétní typ kontroly, takže je na každém členském státu, aby rozhodl, jak nejlépe toto právo uplatňovat. Kontrolní opatření před propuštěním zboží, včetně poskytnutí jistoty, nejsou kromě toho ze své podstaty účinnější než opatření uplatňovaná a posteriori, jako jsou opatření přijatá Spojeným královstvím. Vzhledem k tomu, že je metodika OLAF-JRC založena zejména na použití údajů shromážděných na unijní úrovni, není pro Spojené království ani spolehlivá, ani vhodná. Tato metodika je tedy sporná, a proto Spojené království vypracovalo svou vlastní metodiku, která nemá nedostatky metodiky doporučované OLAF.

106    Dále, pokud jde o vyjádření ke zprávě z inspekční cesty 16‑11‑1, Spojené království uvedlo, že důvodem pro zrušení 24 platebních výměrů C 18 Snake a odepsání odpovídajících částek z účtů B byla nemožnost prokázat výši skutečné hodnoty dováženého zboží, ale že tento problém bude řešit odborná skupina v rámci operace Breach.

107    Konečně, Spojené království zopakovalo své stanovisko, že nemůže vyhovět žádosti o předání stanoviska právní služby HMRC, které vedlo ke zrušení 24 platebních výměrů C 18 Snake, a to s odvoláním na důvěrnost a ochranu profesního tajemství mezi advokátem a jeho klientem.

108    Dne 9. března 2018 zaslala Komise Spojenému království výzvu dopisem.

109    Spojené království odpovědělo na tento dopis dne 22. června 2018. V příloze k tomuto dopisu tento členský stát požádal, aby mu byla předána úplná verze zprávy OLAF, neboť mělo k dispozici pouze neúplnou verzi této zprávy, a aby mu Komise poskytla odpovědi na podrobné otázky ohledně metody použité pro výpočet požadovaných tradičních vlastních zdrojů.

110    Dne 24. září 2018 zaslala Komise Spojenému království odůvodněné stanovisko (dále jen „odůvodněné stanovisko“), ve kterém odpověděla zejména na žádosti tohoto členského státu uvedené v příloze dopisu ze dne 22. června 2018. V odůvodněném stanovisku byla tomuto členskému státu stanovena dvouměsíční lhůta pro odpověď.

111    Dne 19. prosince 2018 se Komise poté, co v této lhůtě neobdržela od Spojeného království odpověď na odůvodněné stanovisko, rozhodla podat žalobu pro nesplnění povinnosti k Soudnímu dvoru, přičemž dne 18. prosince 2018 předem informovala Spojené království o svém úmyslu, že toto rozhodnutí následující den přijme.

112    Na žádost orgánů Spojeného království a v návaznosti na různou neformální komunikaci mezi těmito orgány a službami Komise, se dne 9. ledna 2019 konala technická schůzka mezi těmito orgány a těmito službami. Na této technické schůzce předložila poradenská společnost závěry ze zprávy, o jejíž vyhotovení ji požádalo Spojené království.

113    Dne 11. února 2019 zaslalo Spojené království Komisi svou odpověď na odůvodněné stanovisko, která obsahovala tuto zprávu v příloze.

114    Dne 7. března 2019 Komise poté, co tuto odpověď vyhodnotila, podala projednávanou žalobu pro nesplnění povinnosti.

III. Řízení před Soudním dvorem

115    Rozhodnutím předsedy Soudního dvora ze dne 26. září 2019 bylo povoleno vedlejší účastenství Belgického království, Estonské republiky, Řecké republiky, Lotyšské republiky, Portugalské republiky a Slovenské republiky (dále společně jen „členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci“) na podporu návrhových žádání Spojeného království.

116    Dopisem ze dne 11. dubna 2019 požádalo Spojené království Soudní dvůr, aby Komisi uložil povinnost odpovědět na otázky, které jí položilo v tzv. „nově formulované“ žádosti o informace obsažené v jeho dopise ze dne 22. března 2019, která rozšiřovala otázky obsažené v žádosti o informace, které zaslalo tomuto orgánu dopisem ze dne 22. června 2018.

117    Dopisem ze dne 6. června 2020 podalo Spojené království návrh na provedení důkazních nebo organizačních procesních opatření, v němž žádalo, aby Soudní dvůr uložil Komisi povinnost odpovědět na řadu otázek, z nichž některé již byly obsaženy ve výše uvedených žádostech o informace obsažených v dopisech ze dne 22. června 2018 a 22. března 2019.

118    V průběhu vyšetřování věci Soudní dvůr zohlednil tyto žádosti Spojeného království při formulaci otázek k písemné odpovědi, které zaslal Komisi a tomuto státu dopisem ze dne 14. října 2020. Kromě toho byly odpovědi na tyto otázky na žádost Soudního dvora následně předmětem kontradiktorní diskuse na jednání.

IV.    K žalobě

119    Úvodem je třeba připomenout, že rozhodnutím (EU) 2020/135 ze dne 30. ledna 2020 o uzavření Dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (Úř. věst. 2020, L 29, s. 1), Rada Evropské unie schválila jménem Unie a Evropského společenství pro atomovou energii (ESAE) tuto dohodu, která je přiložena k tomuto rozhodnutí (Úř. věst. 2020, L 29, s. 7, dále jen „dohoda o vystoupení“).

120    Z článku 86 této dohody vyplývá, že Soudní dvůr má i nadále pravomoc rozhodovat ve všech řízeních, která byla před koncem přechodného období ve smyslu čl. 2 písm. e) této dohody ve spojení s jejím článkem 126, tedy před 1. lednem 2021 (dále jen „přechodné období“), zahájena proti Spojenému království. Vzhledem k tomu, že tato žaloba pro nesplnění povinnosti byla podána dne 7. března 2019, je Soudní dvůr nadále příslušný k jejímu projednání.

121    Lze dodat, že pokud jde o výklad a uplatňování unijního práva týkajícího se vlastních zdrojů Unie ve vztahu k rozpočtovým rokům do roku 2020, z článků 136 a 160 dohody o vystoupení vyplývá, že Soudní dvůr má i nadále pravomoc na základě článku 258 SFEU po 31. prosinci 2020, a tedy do čtyř let od skončení přechodného období uvedeného v čl. 87 odst. 1 této dohody, rozhodovat o nové žalobě podle článku 258 SFEU ve vztahu k nesplnění povinnosti, k němuž došlo před koncem přechodného období.

A.      K přípustnosti

122    V prvé řadě je třeba posoudit argumentaci předloženou Spojeným královstvím za účelem zpochybnění úplné nebo částečné přípustnosti této žaloby pro nesplnění povinnosti.

1.      K porušení práva Spojeného království na obhajobu v průběhu postupu před zahájením soudního řízení a v řízení před Soudním dvorem

a)      Argumentace účastníků řízení

123    Spojené království tvrdí, že tato žaloba pro nesplnění povinnosti je nepřípustná, protože jeho právo na obhajobu nebylo dodrženo jak během postupu před zahájením soudního řízení, tak i v řízení před Soudním dvorem.

124    Zaprvé právo Spojeného království na obhajobu bylo porušeno, neboť Komise neodpověděla ani na jeho žádost o informace obsaženou v dopise ze dne 22. června 2018 ani na jeho tzv. „nově formulovanou“ žádost o informace obsaženou v dopise ze dne 22. března 2019, ačkoli se jedná o informace, které byly nezbytné k tomu, aby Spojené království mohlo pochopit nesplnění povinnosti, které mu bylo vytýkáno, a mohlo se obhájit.

125    Vzhledem k tomu, že Spojené království na tyto žádosti o informace neobdrželo odpověď, nemělo tedy k dispozici informace nezbytné k tomu, aby mohlo znovu stanovit výši tradičních vlastních zdrojů, kterou Komise požadovala. Mimoto i po vysvětleních poskytnutých Komisí v replice, pokud jde o výpočet této částky, přetrvávaly nejasnosti, zejména pokud jde o metodu použitou k opravě průměrných cen nebo o to, zda neagregované údaje, které má tento stát k dispozici, odpovídají denním agregovaným údajům použitým tímto orgánem v rámci tohoto výpočtu. V každém případě, i kdyby tato vysvětlení obsahovala část z požadovaných informací, byla podána opožděně, a tedy v rozporu s právem uvedeného státu na obhajobu i s povinností loajální spolupráce, kterou uvedený orgán má.

126    Spojené království tvrdí, že jeho právo na obhajobu bylo porušeno, jelikož Komise odmítla odpovědět na žádosti o informace obsažené v dopisech ze dne 22. června 2018 a 22. března 2019, kterými žádalo tento orgán o informace o opatřeních přijatých jinými členskými státy v boji proti dotčenému podvodu s podhodnocováním.

127    Tyto informace byly přitom nezbytné k tomu, aby se Spojené království mohlo hájit proti tvrzením Komise, podle kterých v jiných členských státech byla přijata vhodná opatření, která přinesla výsledky v boji proti tomuto podvodu. Rovněž byly relevantní zaprvé pro určení, zda opatření přijatá Spojeným královstvím spadala do jeho prostoru pro uvážení, a zda tedy představovala přiměřený přístup k boji proti tomuto podvodu, a zadruhé pro předložení argumentů ohledně příčinné souvislosti mezi jednáním, které je Spojenému království vytýkáno, a ztrátami tradičních vlastních zdrojů, které Komise uvádí.

128    Zadruhé Spojené království tvrdí, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu, jelikož mu Komise znemožnila přístup k některým údajům nezbytným pro jeho obhajobu tím, že celní prohlášení před rokem 2014 byla zničena, neboť byla uchovávána pouze po dobu čtyř let. Přístup k těmto údajům byl nezbytný, protože Komise prodloužila dobu trvání protiprávního jednání nad rámec období uvedeného ve zprávě OLAF, a to od roku 2011. Jedná se o změnu postoje Komise a rozšíření vytýkaného jednání, kterými bylo porušeno právo Spojeného království na obhajobu.

129    Zatřetí Spojené království tvrdí, že Komise porušila jeho právo na obhajobu tím, že nepředložila důkazy o povaze dotčeného zboží a o členském státě určení tohoto zboží.

130    Komise argumentaci Spojeného království zpochybňuje.

b)      Závěry Soudního dvora

131    Z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že cílem postupu před zahájením soudního řízení je poskytnout dotčenému členskému státu příležitost splnit své povinnosti vyplývající z práva Unie, a zároveň efektivně uplatnit své prostředky obrany proti skutečnostem vytýkaným Komisí. Bezvadnost tohoto řízení je podstatnou zárukou, kterou Smlouva o FEU stanovila nejen za účelem ochrany práv dotčeného členského státu, ale rovněž pro zajištění toho, aby předmětem případného soudního řízení byl jasně vymezený spor [rozsudek ze dne 19. září 2017, Komise v. Irsko (Registrační poplatek), C‑552/15, EU:C:2017:698, body 28 a 29, jakož i citovaná judikatura].

132    Z ustálené judikatury týkající se čl. 120 písm. c) jednacího řádu Soudního dvora mimoto vyplývá, že každý návrh na zahájení řízení musí uvádět předmět sporu a obsahovat i stručný popis dovolávaných žalobních důvodů a tyto údaje musí být natolik jasné a přesné, aby umožnily žalované straně připravit si obranu a Soudnímu dvoru provést přezkum. Z toho vyplývá, že hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je taková žaloba založena, musí uceleně a srozumitelně vyplývat z textu samotné žaloby a návrhová žádaní žaloby musí být formulována jasně, aby se předešlo tomu, že Soudní dvůr rozhodne nad rámec návrhových žádání nebo opomene rozhodnout o některém z žalobních důvodů (rozsudek ze dne 31. října 2019, Komise v. Nizozemsko, C‑395/17, EU:C:2019:918, bod 52 a citovaná judikatura).

133    Soudní dvůr rovněž rozhodl, že v žalobě podané podle článku 258 SFEU musí být žalobní důvody uvedeny uceleně a přesně, aby členský stát a Soudní dvůr mohly přesně pochopit rozsah vytýkaného porušení unijního práva, což je podmínka nezbytná k tomu, aby zmíněný stát mohl účelně uplatnit důvody na svou obranu a Soudní dvůr ověřit existenci tvrzeného nesplnění povinnosti (rozsudek ze dne 31. října 2019, Komise v. Nizozemsko, C‑395/17, EU:C:2019:918, bod 53 a citovaná judikatura).

134    V projednávané věci, pokud jde zaprvé o odmítnutí Komise poskytnout Spojenému království určité informace, o které ji Spojené království požádalo dopisy ze dne 22. června 2018 a 22. března 2019, ačkoli tyto informace byly zásadní pro jeho obhajobu, je třeba nejprve konstatovat, že v bodech 301 až 326 odůvodněného stanoviska Komise náležitě reagovala na výtku uvedenou v dopise ze dne 22. června 2018, podle které kopie přílohy 2 zprávy OLAF, přiložená k výzvě dopisem, není úplná, neboť v příloze 2 chybělo několik stran.

135    Komise v těchto bodech odůvodněného stanoviska v podstatě vysvětlila, že uvedená příloha 2 byla nahrazena přílohou 7 této zprávy, kterou měly orgány Spojeného království k dispozici a která obsahovala dva technické dokumenty obsahující podrobné informace o metodice OLAF-JRC, kterou Komise rovněž použila k výpočtu částek ztrát tradičních vlastních zdrojů za dobu trvání protiprávního jednání, jejichž poskytnutí požadovala v odůvodněném stanovisku a v žalobě.

136    Za těchto podmínek skutečnost, že kopie přílohy 2 zprávy OLAF, tak jak byla přiložena k výzvě dopisem, nebyla úplná, nebyla na újmu možnosti Spojeného království účelně uplatnit důvody na jeho obranu proti výtkám Komise.

137    Dále, podle Spojeného království bylo porušeno jeho právo na obhajobu, jelikož Komise mu v reakci na jeho tzv. „nově formulovanou“ žádost o informace obsaženou v dopise ze dne 22. března 2019 odmítla poskytnout určité informace týkající se podrobností výpočtu CAP a částky ztrát tradičních vlastních zdrojů, požadované v odůvodněném stanovisku, jakož i v žalobě, ačkoli tyto informace byly zásadní pro jeho obhajobu. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že jak v podstatě uvedl rovněž generální advokát v bodě 126 svého stanoviska, Komise v bodech 132 až 141 repliky prokázala, že Spojenému království byly vždy známy jak údaje použité k tomuto výpočtu, tak i metodika, kterou použila, a že tedy Spojené království mělo po celou dobu, jak v průběhu postupu před zahájením soudního řízení, tak i v řízení před Soudním dvorem, k dispozici veškeré informace nezbytné k tomu, aby mohlo tuto částku znovu stanovit, a tedy ji zpochybnit.

138    Kromě toho, i když Spojené království tvrdí, že stále existují nejasnosti ohledně některých aspektů tohoto výpočtu, je třeba konstatovat, že jak v průběhu postupu před zahájením soudního řízení, tak i v řízení před Soudním dvorem tento stát využil příležitosti a podrobně zkritizoval tento výpočet, jakož i údaje a metodiku OLAF-JRC, na nichž je tento výpočet založen. Odpovědi, které tento stát poskytl na otázky Soudního dvora, zejména ty, které se týkaly dopadu některých úprav výpočtu CAP na výše ztrát tradičních vlastních zdrojů, ostatně potvrzují, že tento stát měl po celou dobu úplný přístup ke všem databázím a technickým dokumentům, které Komise použila k provedení tohoto výpočtu.

139    Z toho rovněž vyplývá, že v rozporu s tvrzením Spojeného království nepředstavují informace poskytnuté Komisí v replice v žádném případě nové informace, takže tomuto orgánu nelze vytýkat, že opožděně napravil nedostatek spočívající v chybějících informacích, který poškodil právo tohoto státu na obhajobu.

140    Je třeba dospět k závěru, že pokud jde o údaje a metodiku, které Komise použila k výpočtu CAP a částky ztrát tradičních vlastních zdrojů, kterou tento orgán požadoval po Spojeném království, mělo Spojené království jak v průběhu postupu před zahájením soudního řízení, tak i v řízení před Soudním dvorem k dispozici všechny nezbytné skutkové okolnosti, které mu umožnily účelně uplatnit důvody na jeho obranu proti výtkám Komise.

141    Konečně, pokud jde o odmítnutí Komise poskytnout Spojenému království v odpovědi na dopisy ze dne 22. června 2018 a 22. března 2019 informace o opatřeních přijatých jinými členskými státy v boji proti dotčenému podvodu s podhodnocováním, stačí připomenout, že z ustálené judikatury vyplývá, že členský stát nemůže za účelem odůvodnění nesplnění povinností, které pro něj vyplývají ze Smluv, uplatňovat skutečnost, že jiné členské státy rovněž neplní své povinnosti. V unijním právním řádu vycházejícím ze Smlouvy o FEU nelze provedení unijního práva ze strany členských států podřídit podmínce reciprocity. Články 258 a 259 SFEU stanoví vhodné procesní prostředky k řešení neplnění povinností vyplývajících ze Smlouvy o FEU členskými státy (rozsudek ze dne 11. července 2018, Komise v. Belgie, C‑356/15, EU:C:2018:555, bod 106 a citovaná judikatura).

142    V tomto ohledu, i kdyby, jak tvrdí Spojené království, měly jiné členské státy během doby trvání protiprávního jednání nebo jeho části režim celních kontrol pro boj proti dotčenému podvodu s podhodnocováním, který by byl v některých ohledech podobný režimu uplatňovanému ve Spojeném království, které bylo v té době členským státem, je tato okolnost sama o sobě irelevantní pro účely určení, zda byl režim tohoto státu v souladu s takovými ustanoveními unijního práva o ochraně finančních zájmů Unie proti takovému podvodu, jako je článek 325 SFEU.

143    Kromě toho je třeba konstatovat, jak vyplývá z různých dokumentů předložených Spojeným královstvím v příloze jeho dopisu ze dne 6. června 2020, kterým tento stát požádal Soudní dvůr o provedení určitých důkazních nebo organizačních procesních opatření, že tento stát si byl vědom různých opatření přijatých během celé doby trvání protiprávního jednání nebo jeho části několika jinými členskými státy za účelem boje proti dotčenému podvodu s podhodnocováním, zejména opatření přijatých ve Francii, jakož i posouzení těchto opatření Komisí, zejména pokud jde o jejich soulad s unijním právem, a že tyto informace ostatně použilo ve svých žalobních odpovědích. Kromě toho Soudní dvůr položil Komisi k tomuto tématu otázky k písemné odpovědi. Odpovědi na tyto otázky pak potvrdily podrobné informace, které již mělo Spojené království k dispozici.

144    Zadruhé nelze přijmout ani argumentaci Spojeného království, podle které bylo porušeno jeho právo na obhajobu, jelikož mu Komise znemožnila přístup k některým údajům nezbytným pro jeho obhajobu tím, že celní prohlášení před rokem 2014 byla zničena, neboť byla uchovávána pouze po dobu čtyř let.

145    Jak totiž v podstatě uvedl generální advokát v bodě 130 svého stanoviska, ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že pokud jde o část doby trvání protiprávního jednání před rokem 2014, která je předmětem této žaloby a která se, jak je uvedeno v bodě 455 tohoto rozsudku, týká pouze celních dluhů vyměřených v příkazech k úhradě cla po propuštění zboží obsažených v platebních výměrech C 18 Snake, Spojené království v příloze dupliky poskytlo Soudnímu dvoru tabulku uvedených platebních výměrů, které vydalo, pokud jde o dovozy provedené během této části doby trvání protiprávního jednání, kopie těchto výměrů a tabulky obsahující podrobné výpočty, které použilo. Tyto tabulky přitom odkazují na celní prohlášení o těchto dovozech. Kromě toho Spojené království nepopírá, že má tato celní prohlášení k dispozici, neboť na jejich základě byly vystaveny příkazy k úhradě cla po propuštění zboží, které byly zpochybněny ve správním přezkumném řízení.

146    Pokud jde zatřetí o výtku Spojeného království, podle které Komise porušila jeho právo na obhajobu tím, že nepředložila důkazy týkající se povahy dotčeného zboží a členského státu určení tohoto zboží, tato výtka se taktéž netýká přípustnosti této žaloby pro nesplnění povinnosti, nýbrž opodstatněnosti této žaloby, jelikož se týká otázky, zda Komise, která nese důkazní břemeno ohledně jí tvrzených nesplnění povinností, právně dostačujícím způsobem prokázala, že jí uváděné důvody týkající se odhadované výše ztrát tradičních vlastních zdrojů a porušení ustanovení týkajících se vlastních zdrojů z DPH jsou opodstatněné, zejména s ohledem na povahu a určení tohoto zboží.

147    S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba zamítnout námitku nepřípustnosti vycházející z porušení práva Spojeného království na obhajobu v průběhu postupu před zahájením soudního řízení a v řízení před Soudním dvorem.

2.      K nedostatečnému skutkovému a právnímu základu výtky vycházející z porušení unijního práva v oblasti DPH, zejména pokud jde o celní režim 42

a)      Argumentace účastníků řízení

148    Spojené království tvrdí, že Komise nedodržela jeho právo na obhajobu jak v průběhu postupu před zahájením soudního řízení, tak i v řízení před Soudním dvorem, neboť mu v odůvodněném stanovisku a v žalobě neposkytla dostatečné informace týkající se skutkového a právního základu údajného nesplnění povinností, které pro něj vyplývaly z unijního práva v oblasti DPH, jakož i unijního práva v oblasti vlastních zdrojů z DPH. Toto pochybení Komise znemožnilo Spojenému království pochopit zejména výtku, podle které by mělo být odpovědným za to, že v jiném členském státě nebyla vybrána dlužná DPH v plné výši z výrobků dovezených na jeho území v rámci celního režimu 42, a tudíž za to, že neposkytlo Komisi vlastní zdroje z této daně. Bez těchto informací nemohlo Spojené království účelně uplatnit důvody na svou obranu proti této výtce.

149    Komise zejména nepředložila žádný důkaz, který by prokazoval, že Spojené království nepřijetím vhodných opatření k boji proti dotčenému podvodu s podhodnocováním ohrozilo výběr DPH jinými členskými státy nebo jim dokonce zabránilo ve výběru této daně a v poskytnutí odpovídajících vlastních zdrojů Komisi.

150    Nebyla tak požadována žádná částka z titulu ztrát vlastních zdrojů z DPH, které by vyplývaly z nevybrání DPH, a nebyly poskytnuty žádné informace o dotčených hospodářských subjektech, členských státech určení dotčeného zboží, dohledu těchto členských států nad těmito subjekty před odesláním a po odeslání tohoto zboží ani o opatřeních přijatých či nepřijatých těmito členskými státy určení za účelem výběru DPH od těchto subjektů.

151    Komise argumentaci Spojeného království zpochybňuje.

b)      Závěry Soudního dvora

152    Stačí uvést, že argumentace dovolávaná Spojeným královstvím se týká otázky, zda výtka vycházející z porušení směrnice 2006/112 a ustanovení unijního práva o poskytování vlastních zdrojů z DPH, uvedená v prvních dvou pododstavcích prvního bodu návrhových žádání žaloby, má právní základ a zda Komise v rámci tohoto řízení právně dostačujícím způsobem prokázala věcnou správnost právně relevantních skutečností. Taková argumentace se přitom týká opodstatněnosti této výtky, nikoli její přípustnosti.

153    V důsledku toho je třeba zamítnout námitku nepřípustnosti vycházející z nedostatečného skutkového a právního základu výtky vycházející z porušení unijního práva v oblasti DPH, zejména pokud jde o celní režim 42.

3.      K porušení zásad ochrany legitimního očekávání, právní jistoty, ztráty žalobního nároku a loajální spolupráce

a)      Argumentace účastníků řízení

154    Spojené království tvrdí, že Komise porušila zásady legitimního očekávání, právní jistoty, ztráty žalobního nároku a loajální spolupráce tím, že nedodržela některá ujištění, která údajně poskytla tomuto státu při podání této žaloby pro nesplnění povinnosti v rozsahu, v němž se tato žaloba týká období před koncem února 2015, takže v tomto rozsahu je třeba tuto žalobu zamítnout.

155    Spojené království v této souvislosti odkazuje na některá prohlášení, která učinili úředníci Komise nebo OLAF na schůzkách v letech 2014 a 2015 s jeho správními orgány, zejména s HMRC, ohledně opatření přijatých tímto státem v boji proti dotčenému podvodu s podhodnocováním.

156    Z těchto prohlášení vyplývá, že až do konce února 2015 se tento členský stát mohl oprávněně domnívat, že Komise a OLAF považují jeho režim celních kontrol, který se vyznačuje tím, že se zaměřuje na opatření po propuštění zboží, jako jsou příkazy k úhradě cla, a nikoli na taková opatření, jako je uplatnění rizikových prahových hodnot před celním odbavením dotčeného zboží nebo poskytnutí jistoty, za slučitelný s unijním právem, a že v důsledku toho nebude předmětem řízení o nesplnění povinnosti z důvodu tohoto režimu.

157    Spojené království poukazuje zejména na tři ujištění poskytnutá úředníky OLAF nebo Komise během doby trvání protiprávního jednání, která podle jeho názoru mohla založit takové legitimní očekávání.

158    Pokud jde zaprvé o prohlášení, které podle zápisu úředníků Spojeného království bylo učiněno úředníkem OLAF na schůzce dne 13. června 2014, podle kterého „je spokojen s pokrokem, kterého Spojené království dosáhlo, jakož i s opatřeními, která již byla k tomuto datu přijata a těmi, která jsou plánována“, toto prohlášení představovalo jednoznačné ujištění, že se OLAF nedomnívá, že Spojené království porušuje své povinnosti chránit finanční zájmy Unie a bojovat proti podvodům.

159    Pokud jde zadruhé o prohlášení učiněné v říjnu 2014 úředníkem Komise, v němž bylo Spojenému království sděleno, že jeho účast v PKA Discount byla „uspokojivá“ a že úkony nezbytné k provedení této operace „byly provedeny včas a účinným způsobem“, toto prohlášení představovalo jasné a jednoznačné ujištění, že Spojené království v souvislosti se svou účastí na této operaci neporušilo své povinnosti vyplývající z unijního práva.

160    Pokud jde zatřetí o prohlášení učiněné úředníkem OLAF na první dvoustranné schůzce OLAF s HMRC, která se konala ve dnech 19. a 20. února 2015, podle něhož, podle zápisu z této schůzky, který vypracovali úředníci Spojeného království, „do této doby“ tento členský stát „činil vše, co bylo třeba učinit“, toto prohlášení představovalo ujištění, pokud jde o všechna opatření, která „doposud“ uvedený členský stát přijal, a nikoli pouze pokud jde o otázku vydávání platebních výměrů C 18 Snake.

161    Komise argumentaci Spojeného království zpochybňuje.

b)      Závěry Soudního dvora

162    Zaprvé je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že cílem sledovaným řízením podle článku 258 SFEU je objektivní zjištění nedodržení povinností členským státem, které mu ukládá Smlouva o FEU nebo akt sekundárního práva, a umožňuje také určit, zda členský stát porušil unijní právo v konkrétním případě (rozsudek ze dne 27. března 2019, Komise v. Německo, C‑620/16, EU:C:2019:256, bod 40 a citovaná judikatura).

163    Soudní dvůr rovněž rozhodl, že se členský stát nemůže dovolávat zásad ochrany legitimního očekávání a loajální spolupráce ve snaze zabránit objektivnímu zjištění, že nedodržel povinnosti, které mu ukládá Smlouva o FEU, neboť připuštění tohoto odůvodnění by bylo v rozporu s cílem řízení stanoveného v článku 258 SFEU, kterým je takové objektivní zjištění (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. května 2010, Komise v. Polsko, C‑311/09, nezveřejněný, EU:C:2010:257, bod 18 a citovaná judikatura).

164    Připustit takové odůvodnění by bylo rovněž v rozporu nejen s požadavkem, aby Unie respektovala rovnost členských států před Smlouvami, stanovenou v čl. 4 odst. 2 SEU, ale také se zásadou, zakotvenou v ustálené judikatuře Soudního dvora, podle které má Komise pravomoc posoudit, kdy je namístě podat žalobu proti členskému státu, určit ustanovení, které porušil, a zvolit okamžik, kdy vůči němu zahájí řízení o nesplnění povinnosti, přičemž úvahy, které určují tuto volbu, nemohou ovlivnit přípustnost žaloby [rozsudek ze dne 19. září 2017, Komise v. Irsko (Registrační poplatek), C‑552/15, EU:C:2017:698, bod 34 a citovaná judikatura].

165    Zadruhé z judikatury Soudního dvora vyplývá, že mimo případy, ve kterých jsou takové pravomoci Komisi výslovně svěřeny, Komise nemá pravomoc dávat záruky o slučitelnosti určitého jednání s unijním právem a že v žádném případě nemá pravomoc povolit jednání odporující unijnímu právu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. června 2000, Komise v. Německo, C‑348/97, EU:C:2000:317, bod 45 a citovaná judikatura).

166    Přitom je třeba konstatovat, že i kdyby úředníci OLAF a Komise hodlali prohlášeními, kterých se dovolává Spojené království a která jsou uvedena v bodech 158 až 160 tohoto rozsudku, poskytnout záruky o slučitelnosti režimu tohoto státu pro boj s dotčenými podvodem s podhodnocováním s unijním právem, Komise neměla v době, kdy byla tato prohlášení učiněna, žádnou pravomoc takové záruky dát, takže tito úředníci nebyli v žádném případě oprávněni dát ujištění v tomto smyslu, kterých by se uvedený stát mohl nyní dovolávat za účelem zpochybnění přípustnosti projednávané žaloby pro nesplnění povinnosti.

167    Zatřetí je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že právo dovolávat se zásady ochrany legitimního očekávání předpokládá, že zúčastněné straně byla příslušnými unijními orgány poskytnuta konkrétní, nepodmíněná a shodující se ujištění z oprávněných a spolehlivých zdrojů. Toto právo má totiž každý jednotlivec, pokud u něj unijní orgán, instituce či subjekt tím, že mu poskytly konkrétní ujištění, vyvolaly podloženou naději. Naopak nikdo se nemůže dovolávat porušení této zásady v případě neexistence těchto ujištění (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 19. července 2016, Kotnik a další, C‑526/14, EU:C:2016:570, bod 62, jakož i ze dne 16. července 2020, ADR Center v. Komise, C‑584/17 P, EU:C:2020:576, bod 75 a citovaná judikatura).

168    S přihlédnutím k judikatuře připomenuté v bodech 162 až 164 tohoto rozsudku přitom i kdyby mohla prohlášení dovolávaná Spojeným královstvím založit jeho legitimní očekávání, pokud jde o slučitelnost jeho režimu celních kontrol pro boj s dotčeným podvodem s podhodnocováním, tak jak byl uplatňován do 1. března 2015, s unijním právem, nelze se těchto prohlášení v žádném případě dovolávat ve snaze zabránit Komisi, aby podala žalobu pro nesplnění povinnosti, jelikož tento orgán má pravomoc rozhodnout, kdy podá žalobu proti členskému státu. Tato prohlášení nemohou ani zabránit objektivnímu konstatování nedodržení povinností členským státem, které mu ukládá Smlouva o FEU, ze strany Soudního dvora, v souladu s cílem sledovaným řízením stanoveným v článku 258 SFEU.

169    Účinnost řízení pro nesplnění povinnosti by kromě toho byla vážně ohrožena, pokud by bylo členskému státu umožněno dovolávat se legitimního očekávání z hlediska legality jeho jednání, založeného na nějakých prohlášeních vydaných úředníky Komise, ve snaze vyhnout se takovému řízení. Jak totiž Komise právem podotkla, členské státy se nemohou zbavit v systému, v němž zodpovídají za náležité provedení unijní celní právní úpravy na svém území, odpovědnosti za porušení unijního práva, kterého by se mohly dopustit, pouze z důvodu, že OLAF nebo Komise jim toto porušení v určitém okamžiku nevytkly.

170    Konečně, jak rovněž uvedl generální advokát v bodě 151 svého stanoviska, ačkoli se Spojené království dovolává kromě porušení zásady ochrany legitimního očekávání i porušení zásad právní jistoty, ztráty žalobního nároku a loajální spolupráce, nepředkládá žádné konkrétní argumenty týkající se těchto zásad, takže argumentaci dovolávanou Spojeným království v tomto ohledu je třeba odmítnout.

171    S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba zamítnout námitku nepřípustnosti vycházející z porušení zásad ochrany legitimního očekávání, právní jistoty, ztráty žalobního nároku a loajální spolupráce.

4.      K nedostatku pravomoci Soudního dvora v rámci řízení pro nesplnění povinnosti na základě článku 258 SFEU rozhodnout o návrhu Komise na uložení povinnosti členskému státu poskytnout určitou výši vlastních zdrojů

a)      Argumentace účastníků řízení

172    Spojené království namítá nepřípustnost třetího pododstavce prvního bodu návrhových žádání žaloby, v němž se Komise domáhá, aby byly určené částky tradičních vlastních zdrojů „poskytnuty do rozpočtu Unie“ za každý ze sedmi let doby trvání protiprávního jednání, tedy přibližně v celkové výši 2,7 miliardy eur, jelikož zaprvé podle rozsudků ze dne 14. dubna 2005, Komise v. Německo (C‑104/02, EU:C:2005:219, body 48 až 51), a ze dne 5. října 2006, Komise v. Německo (C‑105/02, EU:C:2006:637, body 43 až 45), Soudní dvůr nemůže v rámci žaloby pro nesplnění povinnosti podle článku 258 SFEU uložit členskému státu, aby na účet otevřený za tímto účelem na jméno Komise zaplatil určené částky vlastních zdrojů, které nebyly uhrazeny v důsledku nesplnění povinností vytýkaných tomuto členského státu.

173    Spojené království zpochybňuje argumentaci Komise, podle které Komise pečlivě „strukturovala“ návrhová žádání obsažená v žalobě tak, aby zabránila pochybení, k němuž došlo ve věcech, v níž byly vydány rozsudky citované v předchozím bodě, a které bylo potrestáno Soudním dvorem v těchto rozsudcích odmítnutím návrhových žádání jako nepřípustných. Jedná se o „účelový krok“, jehož cílem je obejít nedostatek pravomoci Soudního dvora, jelikož Komise ve skutečnosti usiluje o dosažení stejného výsledku jako v těchto věcech.

174    Kromě toho postup Komise zbavuje Spojené království možnosti, kterou mu poskytuje článek 260 SFEU napravit jakékoli zjištěné porušení na základě článku 258 SFEU, a nerespektuje tak příslušné pravomoci tohoto orgánu, Soudního dvora a členských států na základě Smluv.

175    Projednávaná věc se mimoto liší od věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 15. listopadu 2005, Komise v. Dánsko (C‑392/02, EU:C:2005:683). Soudní dvůr v tomto rozsudku sice vyhověl žalobě na určení, že dotyčný členský stát nesplnil svou povinnost poskytnout Unii vlastní zdroje v určené výši, je však třeba uvést, že ve věci, v níž byl vydán uvedený rozsudek, jak vyplývá z bodu 56 tohoto rozsudku, existence celního dluhu ani výše ztrát vlastních zdrojů nebyly zpochybněny.

176    V této souvislosti je relevantní také rozsudek ze dne 31. října 2019, Komise v. Spojené království (C‑391/17, EU:C:2019:919), neboť z bodů 118 a 119 tohoto rozsudku vyplývá, že pokud Komise podá návrh na určení konkrétně vyčíslené ztráty vlastních zdrojů, musí tento orgán prokázat každý prvek svého návrhu pro každý dovoz, který měl takovou ztrátu způsobit, jakož i příčinnou souvislost mezi každým z těchto prvků a touto ztrátou.

177    Zadruhé Spojené království tvrdí, že tato žaloba ve skutečnosti směřuje k získání náhrady vzniklé škody, a je tudíž nepřípustná v rozsahu, v němž se Komise domáhá, aby Soudní dvůr rozhodl o určitých konkrétních částkách, které mělo Spojené království poskytnout Komisi. I kdyby Soudní dvůr rozhodl, že taková žaloba je přípustná, tento stát se domnívá, že je na Komisi, aby prokázala, že jsou splněny všechny podmínky pro založení odpovědnosti tohoto státu, a sice že došlo k protiprávnímu jednání, že byla vyčíslena konkrétní škoda a že existuje přímá příčinná souvislost mezi tímto jednáním a touto škodou.

178    Podpůrně Spojené království tvrdí, že je žaloba nepřípustná, protože Komise směšuje tři etapy, které je třeba dodržet pro určení výše ztrát vlastních zdrojů. Nejprve totiž byla Komise povinna prokázat, že Spojené království nesplnilo své povinnosti vyplývající z unijního práva, že existuje příčinná souvislost mezi tímto nesplněním a určenou částkou, kterou požaduje, a že je její návrh na poskytnutí určené částky přípustný. Poté, pokud by byla Komise schopna předložit tyto tři důkazy, musel by Soudní dvůr nejprve přezkoumat posouzení Spojeného království, co se týče splatných dodatečných vlastních zdrojů. Pouze v případě, že by toto posouzení bylo odmítnuto jako zjevně nepřiměřené, mohl by Soudní dvůr ve třetím kroku přezkoumat odhad ztrát, o který se opírá Komise.

179    Komise argumentaci Spojeného království zpochybňuje.

b)      Závěry Soudního dvora

180    Pokud jde zaprvé o argumentaci, kterou Spojené království vyvozuje z rozsudků ze dne 14. dubna 2005, Komise v. Německo (C‑104/02, EU:C:2005:219), a ze dne 5. října 2006, Komise v. Německo (C‑105/02, EU:C:2006:637), je třeba připomenout, že se Komise v rámci žaloby pro nesplnění povinnosti nemůže u Soudního dvora domáhat ničeho jiného než určení existence tvrzeného nesplnění povinnosti za účelem jeho ukončení. Komise tak v takové žalobě například nemůže Soudní dvůr žádat, aby členskému státu uložil povinnost jednat v zájmu dodržování unijního práva určitým konkrétním způsobem [rozsudek ze dne 2. dubna 2020, Komise v. Polsko, Maďarsko a Česká republika (Dočasný mechanismus relokace žadatelů o mezinárodní ochranu), C‑715/17, C‑718/17 a C‑719/17, EU:C:2020:257, bod 56, jakož i citovaná judikatura].

181    Soudní dvůr tak odmítl jako nepřípustné žaloby podle článku 258 SFEU, kterými se Komise domáhala, aby uložil členskému státu provést určité platby, pokud by bylo prokázáno, že tento členský stát nesplnil své povinnosti, které pro něj vyplývaly z unijního práva, z podstatného důvodu, že tyto návrhy nesměřovaly k tomu, aby Soudní dvůr určil, že členský stát nesplnil povinnosti, které pro něj vyplývaly z unijního práva, ale aby mu uložil přijmout určená opatření k dosažení souladu s unijním právem (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 14. dubna 2005, Komise v. Německo, C‑104/02, EU:C:2005:219, body 48 až 51, a ze dne 5. října 2006, Komise v. Německo, C‑105/02, EU:C:2006:637, body 43 až 45, jakož i citovaná judikatura).

182    V projednávané věci, přestože třetí pododstavec prvního bodu návrhových žádání žaloby obsahuje výraz „[z]tráty odpovídajících tradičních vlastních zdrojů, které mají být poskytnuty do rozpočtu Unie“, jej přitom nelze považovat za návrh, aby Soudní dvůr uložil Spojenému království povinnost zaplatit částky těchto zdrojů uvedené v tomto třetím pododstavci. Naopak představuje návrh, aby Soudní dvůr určil, že Spojené království nesplnilo své povinnosti.

183    Tento finanční návrh je třeba chápat nikoli izolovaně, ale ve světle obecnějšího a nevyčísleného návrhu uvedeného v prvním pododstavci prvního bodu návrhových žádání žaloby, kterým se Komise domáhá, aby Soudní dvůr určil, že „tím, že Spojené království neposkytlo správnou výši tradičních vlastních zdrojů […] týkajících se [dotčených dovozů]“, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývaly z některých ustanovení unijního práva týkajících se vlastních zdrojů.

184    Z toho vyplývá, že třetí pododstavec prvního bodu návrhových žádání žaloby obsahuje návrh, aby Soudní dvůr určil, že Spojené království tím, že neposkytlo určené částky tradičních vlastních zdrojů za každý rok doby trvání protiprávního jednání, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývaly z unijního práva.

185    Přípustnost takového návrhu je přitom nezpochybnitelná, jak vyplývá z judikatury Soudního dvora v oblasti vlastních zdrojů, v rámci které se jednalo rovněž o návrhy této povahy [viz zejména rozsudky ze dne 15. listopadu 2005, Komise v. Dánsko, C‑392/02, EU:C:2005:683, body 30 až 34; ze dne 3. dubna 2014, Komise v. Spojené království, C‑60/13, nezveřejněný, EU:C:2014:219, body 37 až 62, a ze dne 11. července 2019, Komise v. Itálie (Vlastní zdroje – Úhrada celního dluhu), C‑304/18, nezveřejněný, EU:C:2019:601, body 48 až 77].

186    Na rozdíl od toho, co tvrdí Spojené království, nelze tuto judikaturu chápat tak, že takový návrh, pokud zahrnuje určení nesplnění povinnosti, které spočívá v neposkytnutí určené částky vlastních zdrojů, je přípustný pouze tehdy, pokud dotčený členský stát tuto částku nezpochybňuje.

187    Soudní dvůr totiž vyhověl návrhu Komise, který zněl na určení porušení unijního práva z důvodu neposkytnutí určené částky vlastních zdrojů, přestože dotčený členský stát zpochybňoval samotnou existenci unijního práva na tuto částku [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. července 2019, Komise v. Itálie (Vlastní zdroje – Úhrada celního dluhu), C‑304/18, nezveřejněný, EU:C:2019:601, body 48 až 77].

188    Co je podstatnější, z judikatury vyplývá, že možnost Komise předložit Soudnímu dvoru k posouzení – v rámci žaloby pro nesplnění povinnosti – spor mezi ní a členským státem ohledně povinnosti tohoto členského státu poskytnout jí určitou částku vlastních zdrojů Unie je neodmyslitelně spjata se systémem vlastních zdrojů, tak jak je v současnosti koncipován v unijním právu (rozsudek ze dne 9. července 2020, Česká republika v. Komise, C‑575/18 P, EU:C:2020:530, bod 68).

189    Příčinou sporů v oblasti vlastních zdrojů je totiž právě skutečnost, že dotyčný členský stát zpochybňuje, že musí poskytnout částky požadované Komisí. V rámci žaloby pro nesplnění povinnosti týkající se vlastních zdrojů je tedy zcela přirozené, že se jedná o finanční závazky, a unijní právo nebrání tomu, aby v rámci tvrzeného nesplnění povinností bylo namítáno nesplnění těchto závazků. V takovém řízení je na Komisi, aby v kontradiktorní diskusi, v níž může členský stát uplatnit důvody na svou obranu, právně dostačujícím způsobem prokázala správnost částek vlastních zdrojů, které považuje za dlužné.

190    Kromě toho, na rozdíl od toho, co tvrdí Spojené království, nelze vyloučit možnost Komise domáhat se, aby Soudní dvůr určil, že je dlužná určená částka tradičních vlastních zdrojů, s odůvodněním, že by takový postup zbavil tento stát možnosti, kterou mu poskytuje článek 260 SFEU, napravit jakékoli porušení zjištěné podle článku 258 SFEU, a tudíž nerespektoval příslušné pravomoci tohoto orgánu, Soudního dvora a členských států podle Smluv.

191    Komise sice může upustit od formulování takového finančního návrhu tím, že pouze navrhne Soudnímu dvoru, aby určil obecně nesplnění povinnosti, které spočívá v nevybrání vlastních zdrojů, aniž určí jejich výši, jak to učinila mimo jiné ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 31. října 2019, Komise v. Spojené království (C‑391/17, EU:C:2019:919), nic však nebrání tomu, aby se tento orgán domáhal v návrhových žádáních žaloby určení porušení unijního práva týkajícího se neposkytnutí určené částky vlastních zdrojů, pokud se uvedený orgán domnívá, že tato částka je dlužná, a je schopen prokázat její přesnou výši.

192    Pokud jde zadruhé o argumentaci Spojeného království, podle které tato žaloba ve skutečnosti směřuje k získání náhrady vzniklé škody, a je tudíž nepřípustná v rozsahu, v němž se Komise domáhá, aby Soudní dvůr rozhodl o určitých konkrétních částkách, které mělo Spojené království poskytnout Komisi, z výše uvedeného vyplývá, že v rámci řízení o nesplnění povinnosti podle článku 258 SFEU nelze zpochybnit přípustnost takového návrhu, jako je návrh uvedený v třetím pododstavci prvního bodu návrhových žádání žaloby.

193    V tomto ohledu je třeba rovněž připomenout, že Soudní dvůr rozhodl, že žaloba, kterou Komise vytýká členskému státu, že v rozporu s unijním právem neposkytl určitou částku vlastních zdrojů a odpovídající úroky z prodlení, nepředstavuje žalobu na náhradu škody, která není upravena Smlouvami, neboť touto žalobou se tento orgán domáhá, aby Soudní dvůr určil, že dotyčný členský stát nesplnil povinnost, která pro něj vyplývá z unijního práva, a nikoli aby tomuto členskému státu uložil náhradu škody (rozsudek ze dne 15. listopadu 2005, Komise v. Dánsko, C‑392/02, EU:C:2005:683, body 31 až 34).

194    Předmětný návrh tedy skutečně spadá do rámce řízení o nesplnění povinnosti, a nikoli řízení o náhradě škody, i když je peněžité povahy.

195    Z toho vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí Spojené království, i když je Komise povinna prokázat nesplnění povinnosti, jehož určení je předmětem žaloby, nemusí prokazovat existenci škody, ani příčinné souvislosti mezi tímto nesplněním a touto škodou.

196    Pokud jde zatřetí o podpůrně uplatněnou argumentaci Spojeného království, která vychází z toho, že žaloba je nepřípustná, neboť Komise směšuje tři etapy, které, jak je uvedeno v bodě 178 tohoto rozsudku, je třeba dodržet pro účely stanovení výše ztrát vlastních zdrojů, stačí uvést, že tato argumentace se týká opodstatněnosti projednávané žaloby, konkrétně opodstatněnosti první a druhé výtky vznesené Komisí, a nikoli její přípustnosti.

197    S ohledem na výše uvedené úvahy musí být námitka nepřípustnosti Spojeného království vycházející z nedostatku pravomoci Soudního dvora zamítnuta.

5.      O předčasnosti a nepřípustnosti žaloby, pokud jde o období od 1. května 2015 do 11. října 2017 včetně, z důvodu vydání platebních výměrů C 18 Breach vztahujících se k tomuto období

a)      Argumentace účastníků řízení

198    Spojené království tvrdí, že pokud jde o část doby trvání protiprávního jednání od 1. května 2015 do 11. října 2017 včetně, je návrh na poskytnutí tradičních vlastních zdrojů uvedený v třetím pododstavci prvního bodu návrhových žádání žaloby „předčasný a nepřípustný“, a podpůrně, že tento návrh musí být zamítnut z důvodu, že Komise nebyla schopna prokázat své tvrzení o existenci ztrát vlastních zdrojů ke dni uplynutí lhůty pro dosažení souladu s odůvodněným stanoviskem.

199    Ačkoli totiž Komise již od května 2018 věděla o osmi platebních výměrech C 18 Breach vydaných a zaúčtovaných na účtu B v průběhu uvedeného měsíce, jež se týkaly dovozů považovaných za podhodnocené a uskutečněných od 1. května 2015, ve výši přibližně 25 milionů GBP, nezpochybnila tyto výměry ani v odůvodněném stanovisku, ani v žalobě, ani tuto částku neodečetla od ztrát tradičních vlastních zdrojů uvedených v třetím pododstavci prvního bodu návrhových žádání žaloby.

200    Komise tedy nezohlednila částky, které mohly být vymoženy po vydání platebních výměrů C 18 Breach, ani skutečnost, že Spojené království se mohlo vyhnout povinnosti vymáhání podle čl. 13 odst. 2 písm. b) nařízení č. 609/2014, pokud by se cla stanovená a zaúčtovaná na účtu B nakonec ukázala jako nedobytná.

201    Komise argumentaci Spojeného království zpochybňuje.

b)      Závěry Soudního dvora

202    Argumentaci Spojeného království, podle které je ohledně části doby trvání protiprávního jednání od 1. května 2015 do 11. října 2017 včetně návrh na poskytnutí tradičních vlastních zdrojů uvedený ve třetím pododstavci prvního bodu návrhových žádání žaloby „předčasný a nepřípustný“, jelikož nezohledňuje osm platebních výměrů C 18 Breach vydaných v květnu 2018, které se týkají podhodnocených dovozů uskutečněných během této části doby trvání protiprávního jednání, nelze přijmout.

203    Jak bylo totiž připomenuto v bodě 164 tohoto rozsudku, z ustálené judikatury Soudního dvora plyne, že Komise má, pokud jde o posouzení vhodnosti podání žaloby proti členskému státu, určení ustanovení, která tento stát porušil, a volbu okamžiku, kdy proti němu zahájí řízení o nesplnění povinnosti, posuzovací pravomoc, přičemž úvahy, jimiž se při této volbě řídí, nemohou mít vliv na přípustnost žaloby [rozsudek ze dne 2. dubna 2020, Komise v. Polsko, Maďarsko a Česká republika (Dočasný mechanismus relokace žadatelů o mezinárodní ochranu), C‑715/17, C‑718/17 a C‑719/17, EU:C:2020:257, bod 75, jakož i citovaná judikatura].

204    V rozsahu, v němž Spojené království touto argumentací zpochybňuje návrh na poskytnutí tradičních vlastních zdrojů uvedený ve třetím pododstavci prvního bodu návrhových žádání žaloby, pokud jde o část doby trvání protiprávního jednání od 1. května 2015 do 11. října 2017 včetně, s odůvodněním, že Komise nebyla schopna prokázat své tvrzení o existenci ztrát vlastních zdrojů ke dni, kdy uplynula lhůta pro dosažení souladu s odůvodněným stanoviskem, je cílem uvedené argumentace zpochybnit nikoliv přípustnost žaloby, ale její opodstatněnost.

205    V důsledku toho je třeba zamítnout námitku nepřípustnosti vycházející z předčasnosti a nepřípustnosti žaloby, pokud jde o období od 1. května 2015 do 11. října 2017 včetně, z důvodu vydání platebních výměrů C 18 Breach týkajících se tohoto období, a v důsledku toho i všechny námitky nepřípustnosti vznesené Spojeným královstvím.

B.      K věci samé

1.      K nesplnění povinností v oblasti ochrany finančních zájmů Unie a boje proti podvodům, jakož i povinností vyplývajících z unijního celního práva

206    V rámci prvního žalobního důvodu, který se týká výtek obsažených v druhém pododstavci prvního bodu návrhových žádání žaloby, s výjimkou výtky, která vychází z porušení unijní právní úpravy v oblasti DPH, konkrétně některých ustanovení směrnice 2006/112, Komise tvrdí, že Spojené království během doby trvání protiprávního jednání, navzdory opakovaným varováním a žádostem Komise a OLAF ohledně rizika podvodů s podhodnocováním, nepřijalo opatření na ochranu finančních zájmů Unie. Nepřijetí těchto opatření představuje nesplnění jak obecných povinností, jež mají členské státy v oblasti ochrany finančních zájmů Unie a boje proti podvodům, upravených v čl. 310 odst. 6 SFEU a v článku 325 SFEU, tak i zvláštních povinností uložených členským státům na základě celní právní úpravy Unie, v prvé řadě přijmout opatření na ochranu finančních zájmů Unie na základě článku 3 celního kodexu Unie ve spojení s čl. 4 odst. 3 SEU, dále provádět celní kontroly na základě analýzy rizika podle článku 13 celního kodexu Společenství a článku 46 celního kodexu Unie a konečně požadovat poskytnutí jistoty podle čl. 248 odst. 1 prováděcího nařízení č. 2454/93 a článku 244 prováděcího nařízení 2015/2447.

207    Kromě toho je třeba v rozsahu, v němž se týká údajného nesplnění povinností vyplývajících z unijního celního práva, v rámci prvního žalobního důvodu posoudit rovněž výtku uvedenou v prvním pododstavci prvního bodu návrhových žádání žaloby, podle níž Spojené království během doby trvání protiprávního jednání trvale porušovalo čl. 220 odst. 1 celního kodexu Společenství a čl. 105 odst. 3 celního kodexu Unie tím, že, pokud jde o dotčené dovozy, tento stát „nezohlednil“ ve smyslu čl. 217 odst. 1 celního kodexu Společenství a článku 104 celního kodexu Unie celní dluhy, které bylo třeba uhradit, jakmile se jeho celní orgány dozvěděly o situaci, která vedla ke vzniku těchto dluhů.

a)      K porušení čl. 310 odst. 6 SFEU a článku 325 SFEU

1)      K povinnostem uloženým členským státům na základě článku 325 SFEU

208    Pokud jde na prvním místě o nesplnění povinnosti vytýkané Spojenému království v oblasti ochrany finančních zájmů Unie a boje proti podvodům podle čl. 310 odst. 6 SFEU a článku 325 SFEU, je třeba úvodem uvést, že toto nesplnění povinnosti musí být posouzeno pouze s ohledem na článek 325 SFEU, neboť, jak v podstatě uvedl i generální advokát v bodě 170 svého stanoviska, čl. 310 odst. 6 SFEU je pouhým odkazem na článek 325 SFEU a neukládá žádné jiné povinnosti, než jsou povinnosti stanovené v tomto posledně uvedeném článku. Článek 310 odst. 6 SFEU totiž pouze stanoví, že „[v] souladu s článkem 325 [SFEU] bojují Unie a členské státy proti podvodům a jiným protiprávním jednáním poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie“.

209    Článek 325 odst. 1 SFEU ukládá členským státům povinnost bojovat proti podvodům a jiným protiprávním jednáním ohrožujícím finanční zájmy Unie odstrašujícími a účinnými opatřeními (rozsudek ze dne 5. června 2018, Kolev a další, C‑612/15, EU:C:2018:392, bod 50, jakož i citovaná judikatura).

210    V souladu s čl. 2 odst. 1 rozhodnutí 2014/335, jehož obsah je v podstatě totožný s obsahem čl. 2 odst. 1 písm. a) rozhodnutí 2007/436, zahrnují vlastní zdroje Unie cla stanovená ve společném celním sazebníku. Mezi výběrem příjmů z těchto cel a poskytnutím odpovídajících zdrojů unijnímu rozpočtu tudíž existuje přímá spojitost. Jakékoli selhání ve výběru těchto příjmů je potenciálně příčinou snížení těchto zdrojů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. června 2018, Kolev a další, C‑612/15, EU:C:2018:392, bod 51, jakož i citovaná judikatura).

211    Aby byla zajištěna ochrana finančních zájmů Unie v souladu s čl. 325 odst. 1 SFEU, mají tudíž členské státy povinnost přijmout nezbytná opatření k zajištění účinného výběru cel v plném rozsahu, což vyžaduje, aby bylo umožněno řádné provádění celních kontrol (rozsudek ze dne 5. června 2018, Kolev a další, C‑612/15, EU:C:2018:392, bod 52).

212    Z povinností, které jsou jim uloženy v čl. 325 odst. 1 SFEU, vyplývá, že členské státy musí stanovit za tímto účelem uplatňování nejen přiměřených sankcí, ale také účinných a odrazujících celních kontrolních opatření s cílem vhodným způsobem bojovat proti porušování celních předpisů Unie, jelikož toto porušování může bránit účinnému výběru tradičních vlastních zdrojů tvořených cly v plném rozsahu a může tak poškozovat finanční zájmy Unie (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. června 2018, Kolev a další, C‑612/15, EU:C:2018:392, bod 53).

213    Je pravda, že v souladu s čl. 325 odst. 1 SFEU mají členské státy za účelem zajištění účinného výběru příjmů určených do vlastních zdrojů Unie v plném rozsahu, a zejména příjmů tvořených cly společného celního sazebníku, určitou volnost a svobodu volby, pokud jde o opatření, která mají přijmout, zejména pokud jde o způsob, jakým použijí prostředky, které mají k dispozici. Tato volnost či svoboda volby je však vedle zásad proporcionality a rovnocennosti omezena zásadou efektivity, která vyžaduje, aby přijatá opatření byla účinná a odrazující, avšak s výhradou nezbytného dodržování základních práv zaručených Listinou základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a obecných právních zásad Unie (v tomto smyslu viz zejména rozsudky ze dne 7. dubna 2016, Degano Trasporti, C‑546/14, EU:C:2016:206, body 20 a 21; ze dne 5. prosince 2017, M. A. S. a M. B., C‑42/17, EU:C:2017:936, body 33 až 36, a ze dne 17. ledna 2019, Dzivev a další, C‑310/16, EU:C:2019:30, body 27, 30 a 34, jakož i citovaná judikatura).

214    V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že čl. 325 odst. 1 SFEU přesně stanoví povinnosti členských států dosáhnout výsledku, jež nejsou vázány na žádnou podmínku, pokud jde o použití pravidel, jež jsou v těchto ustanoveních obsažena (rozsudek ze dne 5. června 2018, Kolev a další, C‑612/15, EU:C:2018:392, bod 64, jakož i citovaná judikatura).

215    S ohledem na výše uvedené úvahy a na rozdíl od toho, co tvrdí Spojené království, z judikatury Soudního dvora tak nevyplývá, že by členské státy měly podle čl. 325 odst. 1 SFEU široký prostor pro uvážení při volbě opatření přijatých k boji proti podvodům, které mohou poškodit finanční zájmy Unie, takže na základě tohoto ustanovení lze sankcionovat pouze ta opatření, která jsou s ohledem na všechny okolnosti případu zjevně nevhodná.

216    Kromě toho tato judikatura nemůže, na rozdíl od toho, co tvrdí Spojené království, poskytovat základ pro tvrzení, že povinnost zajistit účinný výběr vlastních zdrojů v plném rozsahu nevyžaduje intenzivní úsilí při kontrole a výběru cel, které přispívají k těmto zdrojům, ale pouze přiměřené úsilí, ani tvrzení, že členské státy jsou povinny pouze vyvinout řádnou péči při výběru těchto zdrojů. Naopak, podle samotného znění této judikatury ukládá čl. 325 odst. 1 SFEU členským státům „přesné povinnosti, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo“, a nikoli pouze povinnosti týkající se prostředků.

217    Na rozdíl od toho, co tvrdí Spojené království, z judikatury Soudního dvora ani nevyplývá, že členskému státu lze vytknout nesplnění povinností podle čl. 325 odst. 1 SFEU pouze v případech, kdy Komise prokáže, že dotčené vnitrostátní opatření implikuje, že existuje „zjevné nebo velké riziko beztrestnosti“ nebo vede k „nepotrestání“ (stanovisko generálního advokáta Y. Bota ve věci M. A. S. a M. B., C‑42/17, EU:C:2017:564, bod 83), nebo dále, jedná-li se o „nedbalost“ nebo „svévolné jednání“ dotčeného členského státu (rozsudky ze dne 16. května 1991, Komise v. Nizozemsko, C‑96/89, EU:C:1991:213, bod 37; ze dne 15. června 2000, Komise v. Německo, C‑348/97, EU:C:2000:317, bod 64, a ze dne 18. října 2007, Komise v. Dánsko, C‑19/05, EU:C:2007:606, body 18 a 35).

218    Ačkoli totiž Soudní dvůr ve své judikatuře v takových konkrétních situacích konstatoval porušení unijního práva, a zejména čl. 325 odst. 1 SFEU, z této judikatury nijak nevyplývá, že by působnost tohoto ustanovení byla omezena na takové situace, a to tím spíše, že věci, v nichž byla tato judikatura vydána, se týkaly sankcí a řízení souvisejících s těmito sankcemi, a tedy opatření, která se zásadně lišila od celních kontrol, o něž se jedná v tomto řízení.

219    Z ustálené judikatury Soudního dvora týkající se požadavků, které čl. 325 odst. 1 SFEU klade na sankce za porušení celních předpisů Unie, rovněž vyplývá, že i když členské státy mají v tomto ohledu volnost při výběru použitelných sankcí, které mohou mít formu správních sankcí, trestních sankcí nebo kombinace obou, musí zajistit, aby případy závažných podvodů nebo jiného závažného protiprávního jednání, které ohrožují finanční zájmy Unie v oblasti cel, bylo možné trestat účinnými a odrazujícími trestními sankcemi (rozsudek ze dne 5. června 2018, Kolev a další, C‑612/15, EU:C:2018:392, bod 54, jakož i citovaná judikatura).

220    Z toho vyplývá, že povaha celních kontrolních opatření, která mají členské státy přijmout za účelem splnění požadavků, jež jim ukládá čl. 325 odst. 1 SFEU v souvislosti s bojem proti podvodům nebo jiným protiprávním jednáním, která mohou poškodit finanční zájmy Unie, nemůže být určena abstraktně a staticky, neboť závisí na charakteristikách těchto podvodů nebo jiných protiprávních jednání, které se mohou v průběhu času měnit.

2)      K porušení povinností uložených v článku 325 SFEU

i)      Úvodní poznámky

221    Před posouzením nesplnění povinností, které vyplývají z článku 325 SFEU, které Komise konkrétně vytýká Spojenému království, je třeba připomenout, že v rámci řízení o nesplnění povinnosti na základě článku 258 SFEU je na Komisi, která prokazuje existenci tvrzeného nesplnění povinnosti, aby Soudnímu dvoru předložila poznatky nezbytné k tomu, aby mohl existenci tohoto nesplnění povinnosti ověřit; nemůže se přitom opírat o žádnou domněnku [rozsudek ze dne 2. dubna 2020, Komise v. Polsko, Maďarsko a Česká republika (Dočasný mechanismus relokace žadatelů o mezinárodní ochranu), C‑715/17, C‑718/17 a C‑719/17, EU:C:2020:257, bod 124, jakož i citovaná judikatura].

222    Z toho vyplývá, že v projednávané věci je na Komisi, aby právně dostačujícím způsobem prokázala, že opatření, která Spojené království přijalo během doby trvání protiprávního jednání za účelem boje proti dotčenému podvodu s podhodnocováním, nezaručovala účinný výběr příjmů určených do vlastních zdrojů Unie v plném rozsahu, které tvořilo clo společného celního sazebníku, a to v rozporu se zásadou efektivity stanovenou v čl. 325 odst. 1 SFEU.

223    V tomto ohledu Komise v podstatě tvrdí, že vzhledem k charakteristikám dotčeného podvodu s podhodnocováním, které byly Spojenému království známy po celou dobu trvání protiprávního jednání, byla jedinými opatřeními celní kontroly, která umožňovala bojovat proti tomuto podvodu a řádně chránit finanční zájmy Unie v souladu se zásadou efektivity stanovenou v čl. 325 odst. 1 SFEU, opatření, která doporučovala spolu s OLAF rovněž po celou dobu trvání protiprávního jednání, a to v podstatě režim celních kontrol uplatňovaný před celním odbavením dotčeného zboží a založený na analýze rizik.

224    Komise tvrdí, že vzhledem k tomu, že Spojené království opřelo svůj režim pro boj proti dotčenému podvodu s podhodnocováním o taková celní opatření uplatňovaná po celním odbavení dotčeného zboží, jako jsou příkazy k úhradě cla po propuštění zboží, nepřijalo opatření, která vyžadovala zásada efektivity stanovená v čl. 325 odst. 1 SFEU.

ii)    Připomenutí základních charakteristik dotčeného podvodu s podhodnocováním

225    Před posouzením této výtky je třeba připomenout základní charakteristiky dotčeného podvodu s podhodnocováním, jak vyplývají zejména ze zprávy OLAF a které ostatně účastníci řízení nezpochybňují.

226    Jednalo se o poměrně jednoduchý podvod zahrnující celní hodnoty deklarované na velmi nízké úrovni takzvanými „mizejícími“ nebo „zastřešujícími“ podniky, tj. podniky založenými výhradně za účelem spáchání tohoto podvodu s mimořádně omezenými zdroji, které byly zrušeny nebo zanikly, jakmile celní orgány zpochybnily správnost deklarovaných hodnot, což v naprosté většině případů učinilo jakékoli dodatečné vymáhání cla nepravděpodobným, ne-li prakticky nemožným.

227    Uvedený podvod byl organizován zločineckými skupinami působícími v rámci sítě, které k páchání podvodů využívaly tyto podniky. Jednalo se o vysoce mobilní a reaktivní podvody v tom smyslu, že tento nedovolený a ilegální obchod byl rychle přesunut na jiné vstupní místo v rámci celního území Unie, jakmile byly oznámeny celní kontroly nebo jakmile tyto skupiny zachytily signály v tomto duchu.

228    Tyto podvody zahrnovaly obrovské objemy výrobků, což je činilo více či méně ziskovými, a to i pro uvedené podniky, v závislosti na výši nezaplaceného cla. Byly prováděny ve velkém měřítku a dotýkaly se celé Unie, i když ne všechny členské státy byly postiženy ve stejné míře, protože se přesouvaly spíše do členských států s méně přísným režimem celních kontrol, takže je bylo možné v tomto ohledu považovat za nejslabší články celního území Unie. V praxi byly výrobky, jichž se týkaly dotčené podvody s podhodnocováním, v naprosté většině případů dováženy do Spojeného království v celním režimu 42, což znamená, že tyto výrobky byly od počátku určeny pro jiné členské státy, jako například do Francouzské republiky nebo Italské republiky, a že DPH musela být odvedena v těchto jiných členských státech, k čemuž však zpravidla nedošlo, neboť dotčené zboží bylo obvykle určeno pro nedovolený a ilegální obchod na území těchto jiných členských států.

iii) Ke skutečnosti, že Spojenému království byly od počátku doby trvání protiprávního jednání známy základní charakteristiky dotčeného podvodu s podhodnocováním a účinná opatření pro boj proti němu

229    Ačkoli, jak rovněž uvedl generální advokát v bodě 185 svého stanoviska, Spojené království několikrát připustilo, a to jak v rámci postupu před zahájením soudního řízení, tak i v řízení před Soudním dvorem, že na jeho území došlo v době trvání protiprávního jednání k podvodům s podhodnocováním, a současně dodalo, že se stalo obětí těchto podvodů, tento stát tvrdí, že přijal opatření, která od něj bylo možné rozumně očekávat k boji proti těmto podvodům vzhledem k omezeným znalostem, které uvedený stát měl v době přijetí těchto opatření o povaze a rozsahu tohoto typu podvodu a o účinných opatřeních v boji proti němu.

230    Spojené království tvrdí, že teprve koncem roku 2014 v návaznosti na ODC Snake začal OLAF a některé dotčené členské státy správně chápat podvodná jednání, kterým čelily, a že teprve v návaznosti na zprávu o vzájemné pomoci 2015/013 měl tento stát dostatečné znalosti o dotčeném podvodu s podhodnocováním a o konkrétních opatřeních nezbytných v boji proti němu.

231    Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru však vyplývá, že všechny členské státy, včetně Spojeného království, které bylo v té době členským státem, měly přinejmenším od počátku doby trvání protiprávního jednání dostatečné znalosti o základních charakteristikách dotčeného podvodu s podhodnocováním a o protiopatřeních nezbytných k účinnému boji proti němu, která jim OLAF a Komise doporučily přijmout.

232    Ve zprávě o vzájemné pomoci 2007/015 totiž OLAF všechny tyto členské státy informoval zejména o riziku extrémně podhodnoceného dovozu dotčených výrobků z Číny na území Unie, ve většině případů takzvanými „zastřešujícími“ podniky, u nichž se po ověření v praxi často zjistilo, že jejich sídlo není na adrese uvedené v celních prohlášeních, jakož i o riziku přesunu těchto podvodů do jiných přístavů v Unii.

233    S přihlédnutím k těmto základním charakteristikám dotčeného podvodu s podhodnocováním vyzval OLAF všechny uvedené členské státy, aby zanalyzovaly dovoz dotčených výrobků pocházející zejména z Číny s cílem odhalit možné náznaky podhodnoceného dovozu, aby prováděly příslušné celní kontroly při celním odbavení dotčeného zboží s cílem ověřit deklarované hodnoty tohoto zboží a zajistit, aby tyto hodnoty odrážely jeho skutečnou tržní hodnotu, a aby v případě podezření na uměle nízké fakturované ceny přijaly vhodná ochranná opatření.

234    Kromě toho OLAF ve zprávě o vzájemné pomoci 2009/001 informoval všechny uvedené členské státy, že jeho analýzy za období od ledna do června 2009 potvrdily existenci dovozů dotčených výrobků z Číny do celé Unie za extrémně nízké deklarované hodnoty. S ohledem na toto zjištění „závažného podvodu s podhodnocováním“ a s odkazem na doporučení, která již vydal ve zprávě o vzájemné pomoci 2007/015, OLAF požádal členské státy, aby jej do čtyř týdnů informovaly o zavedení „(upravených) rizikových filtrů“. Mimoto požádal všechny členské státy, aby „přijaly vhodná opatření k boji proti endemickému jevu podhodnocování“ a aby „vyhledávaly vysoce rizikové zásilky“, a doporučil, aby „ověřovaly existenci dovozců“.

235    Pokyny PKA Discount kromě toho obsahovaly popis konkrétních postupů založených na „spravedlivých cenách“ metodiky OLAF-JRC, které se měly použít před celním odbavením dotčeného zboží, přičemž členské státy byly vyzvány, aby tyto postupy zavedly za účelem boje proti dotčenému podvodu s podhodnocováním, zejména v rámci této celní operace. Poskytnutí jistoty bylo jedním z opatření, jejichž přijetí OLAF a Komise doporučily.

236    Na zasedání Celního výboru Komise dne 9. března 2012, kterého se zúčastnil zástupce Spojeného království, zástupce tohoto orgánu vysvětlil, že PKA Discount vedla především ke kontrolám v okamžiku celního odbavení dotčeného zboží, aby byla zajištěna efektivita operace, neboť byla zaměřena na boj proti nedovolenému a ilegálnímu obchodu zahrnujícímu „chybějící obchodníky“ („missing traders“).

237    Je třeba rovněž připomenout, že v období od února 2015 do července 2016 se Spojené království účastnilo řady schůzek pořádaných OLAF, které byly věnovány dotčenému podvodu s podhodnocováním a na nichž OLAF zopakoval a aktualizoval informace, které již dříve poskytl ohledně rozsahu a povahy tohoto podvodu, zejména skutečnosti, že k tomuto protiprávnímu obchodu docházelo ve Spojeném království ve stále větší míře, jakož i ohledně protiopatření, která by měla být přijata za účelem účinného boje proti uvedenému podvodu. Během těchto schůzek OLAF nadále důrazně doporučoval, aby Spojené království zavedlo rizikové prahové hodnoty s cílem odhalit zásilky, které mohly být podhodnoceny, a aby tyto rizikové zásilky byly před propuštěním dotčeného zboží podrobeny takovým celním kontrolám, jako jsou fyzické kontroly, odběr vzorků a poskytnutí jistoty, aby se zajistilo, že clo bude skutečně vybráno na základě skutečné hodnoty tohoto zboží.

238    Z toho vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí Portugalská republika, ze zprávy o vzájemné pomoci 2015/013 nevyplývá, že by se členské státy o dotčeném podvodu s podhodnocováním skutečně dozvěděly až v návaznosti na zprávu ODC Snake. Kromě toho a v každém případě tato zpráva o vzájemné pomoci výslovně odkazovala na zprávy o vzájemné pomoci 2007/015 a 2009/001, a tudíž na informace poskytnuté OLAF v těchto zprávách, shrnuté v bodech 232 a 234 tohoto rozsudku.

239    Na rozdíl od toho, co tvrdí Portugalská republika, ze zprávy o vzájemné pomoci 2015/013 a z bodu 83 zvláštní zprávy Evropského účetního dvora č. 24/2015 nazvané „Boj s podvody v oblasti DPH v rámci Společenství: jsou nutná další opatření“ rovněž nevyplývá, že by si celní orgány Spojeného království nebyly vědomy existence rozšířené praxe falešných celních prohlášení před ODC Snake.

240    Z uvedené zprávy o vzájemné pomoci a z bodu 83 uvedené zvláštní zprávy totiž vyplývá, že ODC Snake umožnil zjistit, že pokud jde o celní režim s kódem 40 v seznamu celních režimů Unie, který stanoví domácí spotřebu se souběžným propuštěním do volného oběhu u zboží, které netvoří dodávku osvobozenou od DPH (dále jen „celní režim 40“), bylo riziko podhodnocení odhadnuto na přibližně 20 % dotčených dovozů a pokud jde o celní režim 42, bylo toto riziko odhadnuto na 40 % těchto dovozů.

241    Takový údaj však nelze chápat tak, že problematika dotčeného podvodu s podhodnocováním byla problémem, jehož si členské státy byly vědomy až v návaznosti na ODC Snake.

242    Komise tedy právně dostačujícím způsobem prokázala, že Spojené království si bylo od počátku doby trvání protiprávního jednání dostatečně vědomo základních charakteristik dotčeného podvodu s podhodnocováním, shrnutých v bodech 226 až 228 tohoto rozsudku, i opatření, která mu OLAF a Komise doporučovaly přijmout za účelem účinného boje proti tomuto podvodu, a sice především celní kontroly uplatňované před celním odbavením zásilek, u nichž bylo na základě nástroje analýzy rizik, jako je nástroj rizikových prahových hodnot, kterými byly LAP stanovené na základě metodiky OLAF-JRC, zjištěno, že by mohly být podhodnoceny.

243    Takový závěr nemůže být zpochybněn skutečností, že během doby trvání protiprávního jednání se povědomí Spojeného království o rozsahu a povaze tohoto podvodu a o prostředcích účinného boje proti němu dále rozšiřovalo, zejména s ohledem na rozvoj podvodných dovozů za extrémně nízké ceny na jeho území a z toho vyplývajících potenciálních ztrát tradičních vlastních zdrojů, nebo na některé aspekty provádění metodiky OLAF-JRC jakožto nástroje analýzy rizik.

iv)    K nesouladu režimu celních kontrol uplatňovaného Spojeným královstvím během doby trvání protiprávního jednání k boji proti dotčenému podvodu s podhodnocováním s čl. 325 odst. 1 SFEU

244    Jak je uvedeno v bodě 224 tohoto rozsudku, Komise tvrdí, že režim celních kontrol uplatňovaný Spojeným království v průběhu doby trvání protiprávního jednání k boji proti dotčenému podvodu s podhodnocováním nebyl v souladu se zásadou efektivity stanovenou v čl. 325 odst. 1 SFEU, jelikož se tento režim omezoval především na celní kontroly uplatňované a posteriori, tedy po propuštění dotčeného zboží, a zejména na příkazy k úhradě cla po propuštění zboží.

245    Komise tvrdí, jak bylo uvedeno v bodě 223 tohoto rozsudku, že pouze systém celních kontrol v podstatě stejné povahy, jako systém doporučovaný OLAF, a sice systém, který zahrnuje rizikové prahové hodnoty stanovené přinejmenším na úrovni odpovídající LAP a uplatňované před propuštěním zboží, jakož i poskytnutí jistoty, mohl umožnit účinně bojovat proti dotčenému podvodu s podhodnocováním vzhledem k jeho základním charakteristikám, připomenutým v bodech 226 až 228 tohoto rozsudku, tedy podvodu ve velkém rozsahu, mobilního, reaktivního na kontroly a páchaného takzvanými „mizejícími“ podniky. Podle Komise nebyly kontroly prováděné před propuštěním dotčeného zboží součástí systému celních kontrol, který Spojené království uplatňovalo až do října 2017.

246    Komise tvrdí, že opatření uplatňovaná po propuštění zboží Spojeným královstvím byla odsouzena k neúspěchu a zjevně nevhodná pro boj proti tomuto podvodu, neboť jak bylo tomuto státu známo, tento podvod byl prováděn takzvanými „mizejícími“ podniky, což v naprosté většině případů činilo jakékoli dodatečné vymáhání cla nepravděpodobným, ne-li prakticky nemožným.

247    V tomto ohledu je nesporné, že před zahájením operace Swift Arrow uplatňovaly celní orgány Spojeného království opatření celní kontroly před propuštěním zboží jen zcela výjimečně a zaměřovaly se na vymáhání cla po propuštění zboží. Fyzické kontroly dotčeného zboží a odběr vzorků na základě rizikových profilů metodiky OLAF-JRC tak byly prováděny pouze během operativního období ODC Snake, tj. v období jednoho měsíce od 17. února do 17. března 2014, v rámci operace Samurai, která se týkala pouze dvou subjektů, a v rámci operace Breach, ve vztahu k třinácti zásilkám. Z odpovědi Spojeného království na otázku Soudního dvora mimoto vyplývá, že ačkoli byly během operativního období ODC Snake požadovány jistoty, celková částka těchto jistot představovala pouze 0,4144 % celkové částky dodatečného cla požadovaného v platebních výměrech C 18 Snake a tyto jistoty byly následně uvolněny po zrušení těchto výměrů, takže nevedly k vymožení cla.

248    Spojené království tvrdí, že přijalo vlastní strategii založenou na analýze rizik, která v podstatě spočívala v použití rizikového profilu k identifikaci a následné kontrole po propuštění zboží, případně prostřednictvím vydání příkazů k úhradě cla, omezené skupiny subjektů pravidelně dovážejících zboží s velmi nízkou cenou, označovaných jako „vysoce rizikoví dovozci“, což bylo legitimní vzhledem k širokému prostoru pro uvážení, který tento stát měl, a s přihlédnutím ke skutečnosti, že metodika OLAF-JRC nebyla závazná. Rovněž tvrdí, že pokud například v souvislosti s PKA Discount jeho celní orgány nepoužily rizikové prahové hodnoty metodiky OLAF-JRC před propuštěním zboží, ale pouze po jeho propuštění, OLAF mu to nevytkl. Naopak, úředníci OLAF jej různě ujišťovali, že jeho systém celních kontrol je slučitelný s unijním právem.

249    V tomto ohledu, jak bylo připomenuto v bodě 169 tohoto rozsudku, je třeba zaprvé zdůraznit, že v systému, v němž jsou členské státy odpovědné za řádné provádění celních předpisů Unie na svém území, se tyto státy nemohou zprostit odpovědnosti za porušení unijního práva, kterého se dopustily, tím, že se budou dovolávat skutečnosti, že jim OLAF nebo Komise takové porušení v určitém okamžiku nevytkly.

250    Zadruhé v bodech 162 až 169 tohoto rozsudku Soudní dvůr odmítl argumentaci Spojeného království, která vycházela z toho, že na základě určitých prohlášení úředníků OLAF mohlo být založeno legitimní očekávání tohoto státu, že jeho režim celních kontrol je údajně slučitelný s unijním právem.

251    Zatřetí, jak bylo připomenuto v bodě 220 tohoto rozsudku, z judikatury Soudního dvora vyplývá, že povaha celních kontrolních opatření, která mají členské státy přijmout za účelem splnění požadavků, jež jim ukládá čl. 325 odst. 1 SFEU v souvislosti s bojem proti podvodům nebo jiným protiprávním jednáním, která mohou poškodit finanční zájmy Unie, a zejména povinnost zajistit účinný výběr vlastních zdrojů Unie tvořených cly v plném rozsahu, při nutném respektování základních práv zaručených Listinou a obecných právních zásad Unie, nemůže být určena abstraktně a staticky, neboť závisí na charakteristikách těchto podvodů nebo jiných protiprávních jednání, které se mohou v průběhu času měnit.

252    Jak přitom Komise zdůrazňuje, když celní orgány Spojeného království výjimečně provedly kontroly před propuštěním zboží, ukázaly se tyto kontroly jako okamžitě účinné a odrazující. Například je tak nesporné, že jakmile byly oznámeny fyzické kontroly, kontejnery byly přesměrovány z přístavu Felixstowe (Spojené království) do přístavů v jiných členských státech, a že dva subjekty, které byly předmětem kontrol před propuštěním zboží prováděných v rámci operace Samurai, okamžitě ukončily svou činnost poté, co HMRC zpochybnil jejich celní prohlášení.

253    Kromě toho se po celou dobu trvání protiprávního jednání ukázal režim celních kontrol uplatňovaný Spojeným královstvím v rozsahu, v němž se zaměřoval na opatření po propuštění, jako je vymáhání cla, jako neúčinný v boji proti dotčenému podvodu s podhodnocováním, neboť tento podvod se v zásadě vyznačuje tím, že je páchán takzvanými „mizejícími“ podniky, u nichž bylo vymáhání cla v naprosté většině případů vyloučeno.

254    V této souvislosti je třeba odkázat na schůzku, která se konala dne 13. června 2014 na téma následných opatření v souvislosti s ODC Snake, na níž celní orgány Spojeného království podle zápisu z této schůzky vyhotoveného úředníkem tohoto státu uvedly, že i když v případech, kdy nebylo zahájeno trestní stíhání, tyto orgány zvažovaly provést postupy vymáhání po propuštění zboží za účelem „finančního odrazení“, měly nicméně za to, že „na základě předchozích zkušeností a toho, co již bylo u tohoto typu podvodu zjištěno“, je „nepravděpodobné, že by byl nějaký dluh vymožen“.

255    Kromě toho je třeba uvést, že jak v případě celních dluhů požadovaných v platebních výměrech C 18 Snake, tak i dluhů požadovaných v platebních výměrech C 18 Breach, Spojené království tvrdí, že je zproštěno povinnosti poskytnout Komisi tradiční vlastní zdroje odpovídající těmto dluhům z důvodu, že nedobytnost těchto dluhů nelze přičítat tomuto státu, neboť dlužníci z těchto dluhů jsou takzvanými „mizejícími“ podniky. Takové tvrzení, i kdyby bylo opodstatněné, však spíše ukazuje, že režim celních kontrol zavedený Spojeným královstvím neumožňoval účinný výběr příjmů přidělených do vlastních zdrojů Unie v plném rozsahu.

256    Kromě toho Komise tvrdí, aniž je jí v tomto bodě odporováno, že vůči některým ze subjektů, na které se zaměřily kontroly prováděné v rámci operace Breach, již byl vydán příkaz k úhradě obsažený v jednom z platebních výměrů C 18 Snake, což spíše potvrzuje, že režim celních kontrol zavedený ve Spojeném království nebyl v dané době dostatečně odrazující.

257    I když tedy, jak vyplývá z judikatury uvedené v bodě 213 tohoto rozsudku, čl. 325 odst. 1 SFEU vyhrazuje členským státům za účelem zajištění účinného výběru příjmů určených do vlastních zdrojů Unie v plném rozsahu, a zejména příjmů tvořených cly společného celního sazebníku, určitou volnost a svobodu volby, pokud jde o opatření celní kontroly, která mají přijmout, je třeba konstatovat, že v projednávané věci, s ohledem na zvláštnosti dotčeného podvodu s podhodnocováním, a zejména na skutečnost, že tento podvod byl vysoce mobilní a reaktivní na kontroly a v zásadě prováděný mizejícími nebo insolventními podniky, u nichž byl jakýkoli výběr cla po propuštění zboží v naprosté většině případů od počátku vyloučen, přičemž tyto zvláštnosti byly ostatně celním orgánům Spojeného království na základě jejích vlastních zkušeností včas známy, režim celních kontrol zavedený tímto státem v době trvání protiprávního jednání za účelem boje proti uvedenému podvodu v rozsahu, v němž se až na několik vzácných výjimek omezoval na opatření k vymáhání cla po propuštění zboží, byl v rozporu, ba dokonce ve zjevném rozporu, se zásadou efektivity zakotvenou v čl. 325 odst. 1 SFEU.

258    S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba vyhovět prvnímu žalobnímu důvodu v rozsahu, v němž vychází z porušení čl. 325 odst. 1 SFEU.

b)      K porušení povinností uložených celní právní úpravou Unie

259    Pokud jde na druhém místě o nesplnění povinnosti vytýkané Spojenému království, které spočívá v tom, že nedodrželo povinnosti, které pro něj vyplývaly z celní právní úpravy Unie, Komise tomuto státu vytýká, že zaprvé nepřijal opatření na ochranu finančních zájmů Unie v rozporu s článkem 3 celního kodexu Unie, ve spojení s čl. 4 odst. 3 SEU, zadruhé neprováděl celní kontroly vycházející z analýzy rizik v rozporu s článkem 13 celního kodexu Společenství a článkem 46 celního kodexu Unie, zatřetí nevyžadoval poskytnutí jistoty v rozporu s čl. 248 odst. 1 prováděcího nařízení č. 2454/93 a článkem 244 prováděcího nařízení 2015/2447, jakož i začtvrté nezohlednil celní dluhy, které měly být ještě uhrazeny, jakmile se celní orgány dotčeného státu dozvěděly o situaci, která vedla ke vzniku těchto dluhů, v rozporu s čl. 220 odst. 1 celního kodexu Společenství a čl. 105 odst. 3 celního kodexu Unie.

1)      Úvodní poznámky

260    Úvodem je třeba konstatovat, že výtka vycházející z článku 3 celního kodexu Unie ve spojení s čl. 4 odst. 3 SEU není nezávislá na výtce vycházející z porušení článku 325 SFEU, která byla posouzena v bodech 208 až 258 tohoto rozsudku. Tato výtka totiž není rozvinuta Komisí na základě specifické argumentace týkající se ustanovení, na nichž je založena.

261    Kromě toho, jak v podstatě rovněž uvedl generální advokát v bodě 173 svého stanoviska, pokud jde o povinnosti členských států bojovat proti podvodům nebo jiným protiprávním jednáním, které mohou ohrozit finanční zájmy Unie, čl. 325 odst. 3 SFEU představuje zvláštní projev obecné zásady loajální spolupráce zakotvené v čl. 4 odst. 3 SEU. Z toho vyplývá, že není třeba uvedenou výtku zkoumat samostatně (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. května 2006, Komise v. Irsko, C‑459/03, EU:C:2006:345, body 169 až 171).

262    Je však třeba přezkoumat, zda Spojené království, jak tvrdí Komise, porušilo v rámci boje proti dotčenému podvodu s podhodnocováním v době trvání protiprávního jednání zaprvé článek 13 celního kodexu Společenství a článek 46 celního kodexu Unie tím, že před celním odbavením dotčeného zboží tento stát neprovedl celní kontroly vycházející z takové analýzy rizik, jako je metodika OLAF-JRC, které umožňovaly odhalit dovozy, které mohly být podhodnocené a u nichž bylo proto třeba zkontrolovat správnost deklarované celní hodnoty, a zadruhé čl. 248 odst. 1 prováděcího nařízení č. 2454/93 a článek 244 prováděcího nařízení 2015/2447 tím, že uvedený stát nepožadoval poskytnutí jistoty u dovozů, u nichž bylo tímto způsobem odhaleno, že jsou potenciálně podhodnocené.

263    V tomto ohledu Komise vyvozuje z rozsudku ze dne 16. června 2016, EURO 2004. Hungary (C‑291/15, EU:C:2016:455), že pokud je zboží deklarováno s extrémně nízkými celními hodnotami, a zejména s hodnotami o více než 50 % nižšími, než je statistická průměrná cena, existují důvodné pochybnosti o správnosti dotčených celních prohlášení, takže toto zboží nelze propustit do volného oběhu bez předchozí kontroly takto deklarovaných hodnot. Odkazuje také na rozsudek ze dne 17. března 2011, Komise v. Portugalsko (C‑23/10, EU:C:2011:160), za účelem odůvodnění zásady, že pokud mají celní orgány konkrétní údaje o tom, že celní prohlášení jsou nesprávná, což by mohlo vést k výběru nižšího cla, než je skutečně dlužné clo, jsou tyto orgány povinny tato prohlášení ověřit a provést vyžadované kontroly.

264    Spojené království, podporované členskými státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, tvrdí, že z judikatury, na kterou se Komise odvolává, vyplývá, že celní orgány členských států jsou povinny provádět celní kontroly pouze tehdy, pokud mají konkrétní údaje o tom, že údaje uvedené v celním prohlášení jsou nesprávné. Naproti tomu, pokud mají tyto orgány pouze pochybnosti o správnosti těchto údajů, například na základě zjištění rozdílu mezi deklarovanou cenou a statistickou průměrnou hodnotou o více než 50 %, mohou, ale nemusí, tyto kontroly provést.

265    V projednávané věci však uvedené orgány s přihlédnutím k informacím, které měly k dispozici, neměly žádné konkrétní údaje o podhodnocování dotčených dovozů, ale měly nanejvýš důvodné pochybnosti o správnosti deklarovaných celních hodnot ve smyslu judikatury, takže byly oprávněny provést celní kontroly, ale nebyly k tomu povinny. Stejně tak zjištění, že deklarovaná celní hodnota byla o více než 50 % nižší než statistická průměrná hodnota, a tedy pod prahovou hodnotou LAP metodiky OLAF-JRC, není konkrétním údajem o podhodnocení této celní hodnoty, ale nanejvýš důvodem k důvodným pochybnostem o její správnosti, a tudíž neukládalo orgánům Spojeného království ověřit správnost uvedené celní hodnoty.

266    V tomto ohledu stačí v této fázi uvést, že dotčený podvod s podhodnocováním byl rozsáhlým podvodem, který zahrnoval dovozy velkého množství zboží s velmi nízkou deklarovanou hodnotou, a tedy na první pohled podezřelého, po relativně dlouhou dobu v celé Unii a zejména ve Spojeném království, „mizejícími“ podniky, což Unii zjevně vystavilo značnému riziku pro její finanční zájmy z důvodu následných ztrát tradičních vlastních zdrojů, které byly do značné míry nevymahatelné. V této souvislosti skutečnost, že celním orgánům Spojeného království byly známy, zejména na základě informací poskytnutých OLAF a Komisí, rozsah a zvláštnosti tohoto podvodu, jakož i značného finanční rizika, která pro Unii představoval, znamenala, že tyto orgány měly dostatečně konkrétní údaje o nesprávnosti údajů v celé řadě celních prohlášení týkajících se hodnoty dotčených výrobků z Číny, což jim ukládalo povinnost přijmout vhodná celní kontrolní opatření k systematickému ověřování této hodnoty u dotčených dovozů s cílem zajistit v konečném důsledku účinný výběr dlužného cla v plné výši.

267    Kromě toho v takovém kontextu podvodu mohla informace, která pro celní orgány členských států vyplývala z identifikace dovozů za velmi nízké ceny pomocí rizikového profilu, jako byl profil LAP metodiky OLAF-JRC jako dovozů, které mohou být podhodnocené, těmto orgánům poskytovat konkrétní údaje o tom, že údaje uvedené v celních prohlášeních pro výrobky, na které se vztahoval tento rizikový profil, jsou nesprávné, a proto musely být předmětem celních kontrol před celním odbavením dotčeného zboží.

268    S přihlédnutím k těmto úvodním úvahám je tedy třeba posoudit výtky uvedené v bodě 259 tohoto rozsudku, s výjimkou výtky, která vychází z porušení článku 3 celního kodexu Unie, ve spojení s čl. 4 odst. 3 SEU.

2)      K porušení povinností uložených v článku 13 celního kodexu Společenství a v článku 46 celního kodexu Unie

i)      Argumentace účastníků řízení

269    Pokud jde o nesplnění povinnosti vytýkané Spojenému království, které vychází z porušení článku 13 celního kodexu Společenství a článku 46 celního kodexu Unie, Komise se domnívá, že v rámci svého jednání s cílem bojovat proti dotčenému podvodu spojenému s podhodnocováním během doby trvání protiprávního jednání tento stát neprovedl před propuštěním dotčeného zboží celní kontroly vycházející z takové analýzy rizik, jako je analýza rizik metodiky OLAF-JRC, které umožňovaly odhalit dovozy, které by mohly být podhodnocené, a proto musely být předmětem kontroly správnosti deklarované celní hodnoty.

270    V tomto ohledu ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že Komise nevytýká Spojenému království to, že nepoužilo metodiku OLAF-JRC, ale spíše to, že nepřijalo základní opatření doporučená OLAF, a sice zejména kontroly založené na rizikových profilech uplatňované před propuštěním zboží. Komise připouští, že tato metodika nebyla pro členské státy právně závazná, a přestože se domnívá, že bylo vhodnější uplatňovat rizikové profily nebo prahové hodnoty vytvořené na úrovni Unie, jako jsou LAP, stanovené na základě uvedené metodiky, tvrdí, aniž jí Spojené království v tomto bodě odporuje, že vždy akceptovala, že členské státy uplatňují vlastní rizikové profily nebo prahové hodnoty za předpokladu, že byly srovnatelné s LAP nebo přísnější než LAP.

271    Spojené království tvrdí, že celní kontroly, které provádělo v době trvání protiprávního jednání za účelem boje proti dotčenému podvodu s podhodnocováním, založilo na analýze rizik. Tato analýza byla v podstatě založena na použití rizikového profilu zaměřeného na identifikaci a následnou kontrolu omezené skupiny subjektů pravidelně dovážejících dotčené výrobky za velmi nízké ceny, označovaných jako „vysoce rizikoví dovozci“, a případně vedla k vydání příkazů k úhradě cla po propuštění zboží, jako byly platební výměry C 18. V rámci operace Breach, která byla zahájena v květnu 2015 a stále probíhá, tak bylo zjištěno pro účely použití tohoto rizikového profilu 239 „vysoce rizikových dovozců“. Jedná se o „legitimní a racionální strategii“, neboť praxe ukázala, že naprostá většina dotčených dovozů pocházela pouze od 129 subjektů z celkového počtu 20 000 subjektů dovážejících dotčené výrobky z Číny.

ii)    Závěry Soudního dvora

272    Článek 13 odst. 2 celního kodexu Společenství, použitelný na část doby trvání protiprávního jednání, která skončila dne 30. dubna 2016, stanovil ve svém prvním pododstavci, že jiné než namátkové celní kontroly vycházejí „z analýzy rizik za použití počítačového zpracování dat“ za účelem zjištění a kvantifikace rizik a vypracování nezbytných opatření pro vyhodnocení rizik na základě kritérií vytvořených na vnitrostátní úrovni a na úrovni Unie, a existují-li, na mezinárodní úrovni, a ve svém druhém pododstavci, že „postup projednávání ve výboru“ se použije k určení „společného rámce pro řízení rizik“ a pro stanovení „společných kritérií“ a „prioritních oblastí kontroly“.

273    Tyto povinnosti byly v pozměněném znění převzaty do čl. 46 odst. 2 a 3 celního kodexu Unie, který se použije na část doby trvání protiprávního jednání, která začala dne 1. května 2016.

274    Článek 46 odst. 2 celního kodexu Unie stanoví, že jiné než namátkové celní kontroly „vycházejí především z analýzy rizik provedené prostřednictvím elektronického zpracování dat“ a jejich účelem je stanovit a vyhodnotit rizika a vypracovat nezbytná opatření, pomocí nichž lze rizikům čelit, a to na základě kritérií vytvořených na vnitrostátní úrovni, na úrovni Unie a případně na mezinárodní úrovni. Článek 46 odst. 3 tohoto kodexu stanoví, že celní kontroly se provádějí ve „společném rámci pro řízení rizik“, který je založen na výměně informací o rizicích a výsledcích analýz rizik mezi celními správami a kterým se stanoví „společná kritéria rizik a norem“, „kontrolní opatření a prioritní oblasti kontroly“.

275    Článek 46 odst. 4 uvedeného kodexu ukládá mimoto členským státům, aby prováděly „řízení rizik“.

276    Článek 46 odst. 6 a 7 téhož kodexu stanoví prvky, které je třeba zohlednit zejména při stanovení „společných kritérií rizik a norem“, a prvky, které tato kritéria a normy musí obsahovat.

277    Je nesporné, že během doby trvání protiprávního jednání Komise nestanovila společná kritéria rizik nebo normy ve formě závazného aktu pro členské státy, ačkoli přijala strategii a akční plán pro řízení rizik v oblasti cel prostřednictvím sdělení ze dne 21. srpna 2014 [sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru o strategii a akčním plánu EU pro řízení rizik v oblasti cel: čelit rizikům, posilovat bezpečnost dodavatelského řetězce a usnadňovat obchod (COM/2014/527 final)]. Jak Portugalská republika uvedla na jednání a jak potvrzují body 13 a 15 zvláštní zprávy Účetního dvora č. 04/2021 nadepsané „Celní kontroly: Nedostatečná harmonizace brání ochraně finančních zájmů EU“, Komise přijala dne 31. května 2018 první závazné rozhodnutí, kterým se stanoví společná kritéria a normy v oblasti finančních rizik ve formě dokumentu „vyhrazené EU“, který byl v prosinci 2019 doplněn nezávaznou příručkou“.

278    Metodiku OLAF-JRC, kterou OLAF a Komise doporučily členským státům a která je zejména uvedena v pokynech PKA Discount pro účely použití v rámci této operace, lze v rozsahu, v němž zahrnuje zejména popis rizik a rizikových faktorů nebo ukazatelů, které mají být použity při výběru zboží k celní kontrole, a určuje povahu celních kontrol, které mají celní orgány provádět, považovat za metodiku uplatňující společná nezávazná kritéria v oblasti rizik, která jsou součástí společného rámce řízení rizik.

279    Je třeba zdůraznit, že vzhledem k tomu, že cílem celních kontrol je v konečném důsledku předcházení podvodům v celním režimu Unie a boj proti nim, jsou veškerá společná nezávazná opatření, která mohou být přijata nebo doporučena v souvislosti s kritérii analýzy a řízení rizik uvedenými v čl. 13 odst. 2 prvním a druhém pododstavci celního kodexu Společenství a v čl. 46 odst. 2 a 3 celního kodexu Unie, nutně součástí boje proti podvodům podle článku 325 SFEU. Z čl. 325 odst. 1 a 3 SFEU přitom vyplývá, že boj proti podvodům zahrnuje úzkou spolupráci mezi členskými státy a Unií na jedné straně a samotnými členskými státy na straně druhé.

280    V tomto ohledu je společný rámec pro řízení rizik, v němž se provádějí celní kontroly, v rozsahu, v němž je v souladu s čl. 46 odst. 3 celního kodexu Unie založen kromě společných kritérií a norem pro řízení rizik také na výměně informací o rizicích a výsledcích analýzy rizik mezi celními správami, jakož i na opatřeních celních kontrol a prioritních oblastech kontroly, konkrétním projevem čl. 325 odst. 3 SFEU, který stanoví, že členské státy koordinují svou činnost zaměřenou na ochranu finančních zájmů Unie proti podvodům a za tím účelem organizují společně s Komisí úzkou a pravidelnou spolupráci mezi příslušnými orgány.

281    Pokud jsou tedy taková nezávazná společná kritéria pro analýzu a řízení rizik doporučena, jsou členské státy, i když jimi v zásadě nejsou formálně vázány, povinny je na základě této povinnosti spolupráce náležitě zohlednit, nebo se jimi dokonce řídit v případě, že nevypracovaly vnitrostátní kritéria, která by byla alespoň stejně účinná jako kritéria doporučená Unií.

282    Z toho vyplývá, že v souladu se svými povinnostmi vyplývajícími z článku 13 celního kodexu Společenství a článku 46 celního kodexu Unie ve spojení s článkem 325 SFEU bylo Spojené království povinno přinejmenším při definování svého systému analýzy a řízení rizik v době trvání protiprávního jednání s ohledem na specifický způsob provádění a charakteristické rysy dotčeného podvodu s podhodnocováním, které byly tomuto státu známy, náležitě zohlednit rizikové profily a druhy celních kontrol, které mu OLAF a Komise doporučily uplatňovat v boji proti tomuto podvodu, a to bez ohledu na nezávaznou povahu kritérií uplatňovaných v oblasti rizik.

283    Je přitom třeba konstatovat, že navzdory opakovaným doporučením OLAF a Komise Spojené království neprovedlo, s výjimkou operativního období ODC Snake, tedy od 17. února do 17. března 2014, žádné celní kontroly před propuštěním dotčeného zboží na základě rizikových profilů, jako jsou rizikové prahové hodnoty metodiky OLAF-JRC nebo jiné rizikové profily se srovnatelným stupněm účinnosti.

284    Jak vyplývá z bodu 281 tohoto rozsudku, nebylo však Spojené království v situaci, která se vyznačovala neexistencí závazných opatření Unie, povinno řídit se těmito doporučeními za předpokladu, že jím přijatá kritéria analýzy a řízení rizik byla z hlediska účinnosti přinejmenším srovnatelná s kritérii doporučenými Unií, ne-li účinnější než tato kritéria.

285    Na schůzce konané dne 28. července 2015 přitom celní orgány Spojeného království informovaly OLAF, že používání ukazatelů rizika založených na průměrných cenách je vzhledem k objemu dovozů na území Spojeného království kontraproduktivní a nepřiměřené.

286    Spojené království tvrdí zejména v odpovědi na otázky položené Soudním dvorem, že vzhledem k tomu, že se domnívalo, že rizikové profily metodiky OLAF-JRC byly nedostatečně přesné, zejména v tom smyslu, že vedly k falešně pozitivním výsledkům v případě legálních dovozů za velmi nízké ceny pro velké a známé maloobchodní řetězce, upřednostnilo vypracování vlastních účinnějších vnitrostátních rizikových profilů. Skutečnost, že tyto profily byly uplatňovány nakonec až ode dne 12. října 2017, kdy byla zahájena operace Swift Arrow, byla vysvětlena složitostí této činnosti a značnými zdroji, které na něj musely být vyčleněny.

287    Tuto argumentaci je třeba odmítnout.

288    Je třeba zdůraznit zaprvé závažnost a rozsah dotčeného podvodu s podhodnocováním, jakož i značná finanční rizika, která tento podvod zjevně znamenal pro Unii, jež byla navíc Spojenému království známa a na něž bylo opakovaně upozorňováno ze strany OLAF a Komise, a zadruhé skutečnost, že Spojené království bylo přinejmenším povinno při vytváření svého systému analýzy a řízení rizik náležitě zohlednit kritéria rizik, která mu OLAF a Komise opakovaně doporučovaly uplatňovat, zejména rizikové prahové hodnoty, jako jsou LAP metodiky OLAF-JRC uplatňované před celním odbavením dotčeného zboží.

289    Za těchto okolností nemohlo Spojené království do doby, než dokončí práce na vypracování vlastních údajně účinnějších rizikových prahových hodnot, odmítnout uplatňovat jakýkoli rizikový profil, který by před propuštěním tohoto zboží umožňoval identifikovat dovozy s velmi nízkou cenou a značným rizikem podhodnocení pro účely uplatnění celních kontrol před propuštěním tohoto zboží do volného oběhu.

290    V tomto ohledu je třeba připomenout, že Komise vytýká Spojenému království nikoli to, že správně neuplatňovalo rizikové profily metodiky OLAF-JRC, ale spíše to, že v rámci svého systému analýzy a řízení rizik před zahájením operace Swift Arrow neuplatňovalo žádný rizikový profil před propuštěním dotčeného zboží, ačkoli to byla jediná metodika, která by umožnila odhalit dovozy, které mohly být podhodnoceny, za účelem zacílení celních kontrol před propuštěním tohoto zboží.

291    Kromě toho z analýzy článku 325 SFEU provedené v bodech 208 až 220 tohoto rozsudku vyplývá, že s ohledem na charakteristiky dotčeného podvodu s podhodnocováním se protiopatření k jeho účinnému a odrazujícímu potírání nemohou omezovat na vymáhání cla po propuštění zboží, neboť to je v případě mizejících podniků obecně odsouzeno k neúspěchu, ale musí zahrnovat celní kontroly před propuštěním zboží deklarovaného za extrémně nízké ceny do volného oběhu.

292    Podle článku 13 celního kodexu Společenství a článku 46 celního kodexu Unie, ve spojení s článkem 325 SFEU, přitom bylo Spojené království povinno provádět za účelem zajištění účinného a odrazujícího boje proti podvodům výběr celních prohlášení pro tyto kontroly před propuštěním zboží, jež vycházejí z analýzy rizik provedené prostřednictvím elektronického zpracování dat, což nečinilo během celé doby trvání protiprávního jednání, s výjimkou operativního období ODC Snake od 17. února do 17. března 2014.

293    Vzhledem k tomu, že Komise zakládá svou výtku pouze na tomto opomenutí, není třeba posoudit jednotlivé výtky proti metodice OLAF-JRC, používané jako nástroj analýzy rizik, v rozsahu, v němž tato metodika údajně stanoví svévolné nebo dokonce příliš široké rizikové prahové hodnoty vzhledem k vysokému počtu falešně pozitivních výsledků, které generuje a které se týkají levného, ale legitimního dovozu velkými maloobchodními řetězci.

294    Pro všechny případy lze uvést, že vzhledem k tomu, že ze studií přiložených ke zprávě OLAF vyplývá, že LAP používané jako rizikové prahové hodnoty v metodice OLAF-JRC byly stanoveny z CAP na základě vědeckých rešerší provedených JRC, které zahrnovaly analýzu histogramů a rozdělení různých druhů dovozu z hlediska ceny, nezdají se být svévolné, ale založené na objektivních a neutrálních kritériích.

295    Mimoto vzhledem k tomu, že rizikové prahové hodnoty metodiky OLAF-JRC, kterými jsou LAP, jsou založeny na průměrných statistických cenách, a sice CAP, a jsou určeny pouze k identifikaci dovozů se značným rizikem podhodnocení za účelem ověření celních hodnot deklarovaných u těchto dovozů, a nikoli k určení, zda jsou tyto dovozy skutečně podhodnoceny, implikují ze své podstaty určitou míru falešně pozitivních případů.

296    Na rozdíl od toho, co tvrdí Spojené království, tedy nelze zpochybnit spolehlivost LAP jako rizikového profilu pouhou skutečností, i kdyby byla prokázána, že 11,2 % objemu legitimních dovozů některých velkých a známých maloobchodních řetězců bylo deklarováno za nižší ceny, než jsou tyto ceny. Taková míra falešně pozitivních výsledků se zdá být totiž přiměřená vzhledem k užitečnému přínosu LAP při odhalování dotčeného podvodu s podhodnocováním.

297    Konečně, jak uvedl rovněž generální advokát v bodě 209 svého stanoviska, Komise uvedla v odpovědi na otázky položené Soudním dvorem, aniž jí v tomto bodě Spojené království odporovalo, že zaprvé LAP byly zavedeny a následně uplatňovány jako rizikové profily v rámci PKA Discount v roce 2011 a následně v rámci ODC Snake v roce 2014 po rozsáhlé diskusi a konsensu mezi členskými státy, jakož i zadruhé, že stanovení LAP na úrovni 50 % CAP nebylo jako takové zpochybněno žádným členským státem během doby trvání protiprávního jednání.

298    S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba vyhovět prvnímu žalobnímu důvodu v rozsahu, v němž vychází z porušení článku 13 celního kodexu Společenství a článku 46 celního kodexu Unie Spojeným královstvím, jelikož tento stát v rámci svého jednání za účelem boje proti dotčenému podvodu s podhodnocováním během doby trvání protiprávního jednání neprováděl celní kontroly vycházející z analýzy rizik před celním odbavením dotčeného zboží.

1)      K porušení povinností uložených v čl. 248 odst. 1 prováděcího nařízení č. 2454/93 a článku 244 prováděcího nařízení 2015/2447

299    Jak bylo uvedeno v bodě 259 tohoto rozsudku, Komise vytýká Spojenému království, že nesplnilo své povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 248 odst. 1 prováděcího nařízení č. 2454/93 a článku 244 prováděcího nařízení 2015/2447, které ukládají celním orgánům povinnost požadovat poskytnutí dostatečné jistoty, pokud se domnívají, že ověření celního prohlášení může vést k vyšší částce cla, než jaká vyplývá z údajů uvedených v celním prohlášení.

300    V tomto ohledu je sice pravda, jak tvrdí Spojené království, že čl. 248 odst. 1 prováděcího nařízení č. 2454/93 a článek 244 prováděcího nařízení 2015/2447 z důvodu použití slova „domnívat se“ poskytují celním orgánům členských států určitý prostor pro uvážení při rozhodování o tom, zda požadovat poskytnutí jistoty, nicméně tento prostor pro uvážení je omezený, jak v podstatě uvedl i generální advokát v bodě 218 svého stanoviska, a to zásadou efektivity stanovenou v čl. 325 odst. 1 SFEU, na základě kterého musí být zajištěna účinná ochrana finančních zájmů Unie před podvody nebo jinými protiprávními jednáními, která by tyto zájmy mohla ohrozit.

301    Jak bylo zdůrazněno v bodech 220 a 251 tohoto rozsudku, dosah zásady efektivity v rozsahu, v němž se vztahuje na zvláštní povinnost členských států podle čl. 325 odst. 1 SFEU zajistit účinný výběr vlastních zdrojů Unie tvořených cly v plném rozsahu, nelze určit abstraktně a staticky, neboť závisí na charakteristikách dotčeného podvodu nebo protiprávního jednání, které se mohou v průběhu času měnit.

302    V projednávané věci je třeba připomenout, že dotčený podvod s podhodnocováním se vyznačoval dovozy velkého objemu dotčených výrobků z Číny za extrémně nízké ceny takzvanými „mizejícími“ podniky, které byly speciálně založeny za účelem provádění tohoto podvodu a měly minimální aktiva a zanikly nebo byly zlikvidovány, jakmile byly zkontrolovány, pokud jde o správnost jimi deklarovaných celních hodnot, což v naprosté většině případů zamezovalo jakémukoli vymožení cla po propuštění zboží.

303    V takovém podvodném kontextu vyžadovala účinná ochrana finančních zájmů Unie před značnými ztrátami tradičních vlastních zdrojů, které mohly vzniknout v důsledku nevybrání velkých částek cla z těchto masivních a zjevně podvodně podhodnocených dovozů, kromě zavedení rizikového profilu umožňujícího automatické odhalení dovozů se značným rizikem podhodnocení, které proto podléhaly ověření správnosti deklarovaných celních hodnot, systematické žádosti o poskytnutí jistoty v souvislosti s těmito dovozy.

304    Jak bylo přitom konstatováno v bodě 247 tohoto rozsudku, je nesporné, že během doby trvání protiprávního jednání Spojené království vyžadovalo poskytnutí jistoty pouze velmi výjimečně během operativního období ODC Snake, přičemž celková částka představovala pouze 0,4144 % celkové částky dodatečného cla požadovaného v platebních výměrech C 18 Snake a tyto jistoty byly následně uvolněny po zrušení výměrů, ke kterým se vztahovaly.

305    Spojené království zpochybňuje existenci tohoto nesplnění povinnosti, když zaprvé tvrdí, že vzhledem k tomu, že jeho celní orgány neměly k dispozici údaje, které by jim umožnily vypočítat výši jistoty na základě spolehlivé náhradní hodnoty, mohly být tyto jistoty úspěšně zpochybněny ve správních a soudních řízeních, pokud by byly vypočítány na základě LAP.

306    Tuto argumentaci je třeba odmítnout.

307    Jak v podstatě uvedl i generální advokát v bodě 224 svého stanoviska, jelikož Spojené království bylo odpovědné za správné stanovení celních hodnot deklarovaných při dovozu na jeho území prostřednictvím celních kontrol, které s ohledem na zvláštnosti dotčeného podvodu s podhodnocováním musely zahrnovat kontroly před celním odbavením dotčeného zboží, bylo povinností celních orgánů Spojeného království požádat dotčené subjekty o poskytnutí informací o kvalitě tohoto zboží a odebrat vzorky v rámci fyzických kontrol, což by těmto orgánům poskytlo údaje nezbytné pro stanovení náhradní hodnoty, která mohla být použita pro výpočet správné výše jistoty.

308    V této souvislosti, i když se OLAF v rámci ODC Snake snažil podpořit jednání členských států tím, že si od čínských orgánů vyžádal poskytnutí vývozních cen, které mohly být použity ke stanovení náhradních hodnot pro zboží, jehož dovoz byl podhodnocen, okolnost, že tyto orgány v konečném výsledku poskytly poměrně málo takových vývozních cen a že použití poskytnutých cen v soudních řízeních mimoto podléhalo přísným omezením, nemůže zpochybnit skutečnost, že bylo povinností Spojeného království, a nikoli OLAF nebo Komise, zorganizovat svůj režim boje proti dotčenému podvodu s podhodnocováním tak, aby mělo k dispozici takové dostatečné údaje týkající se hodnoty dotčeného zboží, jako jsou údaje týkající se kvality nebo úrovně zpracování zboží.

309    Zadruhé Spojené království zpochybňuje nesplnění povinnosti vycházející z porušení čl. 248 odst. 1 prováděcího nařízení č. 2454/93 a článku 244 prováděcího nařízení 2015/2447 z důvodu, že povinnost systematicky poskytovat jistotu představuje neoprávněný zásah do vlastnického práva dotčených dovozců, a je tudíž v rozporu s článkem 17 Listiny a článkem 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Paříži dne 20. března 1952.

310    V tomto ohledu, jak bylo připomenuto v bodech 220 a 251 tohoto rozsudku, z judikatury Soudního dvora týkající se čl. 325 odst. 1 SFEU vyplývá, že povinnost zajistit účinný výběr vlastních zdrojů Unie tvořených cly v plném rozsahu je uložena při respektování základních práv zaručených Listinou a obecných právních zásad Unie.

311    V projednávané věci Komise Spojenému království vytýká, že systematicky nepožadovalo poskytnutí jistoty před celním odbavením dotčeného zboží pouze u dovozů, jejichž deklarovaná hodnota byla nižší než riziková prahová hodnota, a které proto představovaly značné riziko podhodnocení.

312    Kromě toho, je třeba konstatovat, jak uvedl generální advokát v bodě 222 svého stanoviska, že Spojené království nevysvětluje, z jakých konkrétních důvodů taková povinnost poskytovat systematicky jistotu u dovozů, u nichž bylo na základě rizikové profilu zjištěno, že přestavují značné riziko podhodnocení, představovala porušení vlastnického práva dotčených subjektů.

313    Kromě toho, i když povinnost systematicky poskytovat jistotu u takových dovozů může zahrnovat omezení základního práva vlastnit majetek, jeví se takové omezení jako odůvodněné s ohledem na podmínky stanovené v čl. 52 odst. 1 Listiny.

314    V souladu s tímto ustanovením je totiž toto omezení stanoveno zákonem a respektuje podstatu práva vlastnit majetek, jakož i zásadu proporcionality, jelikož je uvedené omezení nezbytné a skutečně odpovídá cílům obecného zájmu uznaným Unií.

315    V tomto ohledu především povinnost systematicky poskytovat jistotu u dovozů, u nichž existuje značné riziko podhodnocení, skutečně naplňuje cíl obecného zájmu uznaný v článku 325 SFEU, aby byly chráněny finanční zájmy Unie, a zejména aby celní orgány členských států za tímto účelem přijaly vhodná opatření v oblasti celní kontroly k zajištění účinného výběru tradičních vlastních zdrojů tvořených cly v plném rozsahu.

316    Dále, vzhledem k tomu, že jistota je uvolněna, jakmile dotyčný dovozce zaplatí skutečně dlužné clo nebo je po ověření zjištěno, že správně deklaroval celní hodnotu dotčeného zboží, má povinnost složit takovou jistotu, a to i systematicky, striktně dočasnou povahu a respektuje podstatu práva vlastnit majetek, jakož i zásadu proporcionality.

317    Konečně, přiměřenost takové povinnosti vyplývá také ze skutečnosti, že Komise specificky vytýká Spojenému království to, že ji neukládá pouze u dovozů se značným rizikem podhodnocení, u nichž toto riziko bylo zjištěno před propuštěním tohoto zboží pomocí automatizovaného rizikového profilu.

318    V případě takových dovozů musí totiž celní orgány v souladu s článkem 181a prováděcího nařízení č. 2454/93 a článkem 140 prováděcího nařízení 2015/2447 mít pochybnosti o deklarované celní hodnotě v tom smyslu, že nemohou být přesvědčeny, že představuje celou zaplacenou nebo splatnou částku, a jsou proto povinny se domnívat, že výsledkem ověření dotčených celních prohlášení může být vyšší částka cla, než jaká vyplývá z údajů v těchto celních prohlášeních, ve smyslu článku 248 prováděcího nařízení č. 2454/93 a článku 244 prováděcího nařízení 2015/2447.

319    S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba dospět k závěru, že Spojené království tím, že především po dobu trvání protiprávního jednání omezilo svůj režim celních kontrol za účelem boje proti dotčenému podvodu s podhodnocováním na taková opatření uplatňovaná po celním odbavení dotčeného zboží, jako jsou příkazy k úhradě cla po propuštění zboží, a tím, že do tohoto režimu systematicky nezahrnulo opatření použitelná před tímto celním odbavením, zejména celní kontroly dovozů, u nichž bylo pomocí automatizovaného rizikového profilu zjištěno značné riziko podhodnocení, jakož i systematické poskytnutí jistoty u těchto dovozů, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 13 celního kodexu Společenství, článku 46 celního kodexu Unie, čl. 248 odst. 1 prováděcího nařízení č. 2454/93 a článku 244 prováděcího nařízení 2015/2447.

320    Tento závěr vychází především ze zjištění, že režim celních kontrol uplatňovaného Spojeným královstvím po dobu trvání protiprávního jednání za účelem boje proti dotčenému podvodu s podhodnocováním byl neúčinný a v projednávaném případě zjevně neúčinný, jelikož byl založen na kontrolách prováděných po celním odbavení dotčeného zboží a nebyl přizpůsoben charakteristikám tohoto podvodu, přestože si ho Spojené království bylo od počátku této doby trvání dostatečným způsobem vědomo.

321    Jak také generální advokát v podstatě uvedl v bodě 227 svého stanoviska, tento závěr o zjevně nevhodné a nedostatečné povaze celních kontrol prováděných Spojeným královstvím během doby trvání protiprávního jednání za účelem boje proti dotčenému podvodu s podhodnocováním, není zpochybněn argumentací uplatňovanou tímto státem, podle které se tento stát účastnil takových operací celních kontrol na úrovni Unie, jako byla PKA Discount v roce 2011, ODC Snake v roce 2014 nebo operace Octopus v roce 2016, a že provádělo své vlastní operace, jako byla operace Breach nebo Samourai.

322    Celní orgány členských států jsou totiž odpovědné za zajištění uplatňování celních právních předpisů Unie a zejména za provádění vhodných celních kontrol za účelem účinné ochrany finančních zájmů Unie. Plnění tohoto poslání vyžaduje soustavnou, soudržnou a systematickou práci těchto orgánů, která se nemůže omezit na ad hoc účast na celních operacích, jejichž účinky mohou být pouze dočasné. Kromě toho cílem celních kontrol na úrovni Unie je sice podpora členských států, ale nemohou nahrazovat kontroly a účinnou ochranu finančních zájmů Unie, která je jejich odpovědností.

323    V tomto ohledu je nesporné, že operace Breach, kterou orgány Spojeného království zahájily v květnu 2015, byla první celní kontrolní akcí Spojeného království zaměřenou konkrétně na boj proti dotčenému podvodu s podhodnocováním a že operace Swift Arrow byla první akcí Spojeného království, která do režimu celních kontrol systematicky začlenila celní kontroly dovozů zjištěných pomocí rizikového profilu před celním odbavením.

324    Jak tvrdí Komise, ze statistických údajů, které poskytla, vyplývá rovněž zjevná neúčinnost opatření přijatých Spojeným královstvím během doby trvání protiprávního jednání v boji proti dotčenému podvodu s podhodnocováním, a naopak, účinnost a odrazující účinek režimu, který systematicky zahrnuje celní kontroly prováděné před celním odbavením dotčeného zboží, založené na rizikovém profilu.

325    Tyto statistické údaje, které jsou obsaženy zejména v příloze odpovědí tohoto orgánu na otázky položené Soudním dvorem, totiž potvrzují, že během doby trvání protiprávního jednání objem dovozů deklarovaných celním orgánům ve Spojeném království za ceny nižší než LAP (tedy za 50 % CAP), a zejména dovozů deklarovaných za ceny nižší než 10 % CAP, a tedy za extrémně nízké ceny, meziročně výrazně vzrostl, zatímco objem dovozů uskutečněných za ceny vyšší než LAP zůstal relativně stabilní.

326    Objem dovozů uskutečněných za ceny nižší než 10 % CAP se tak zvýšil z 4 189 937 kg v roce 2011 na 314 088 517 kg v roce 2016. Za dobu trvání protiprávního jednání představoval objem dovozů uskutečněných za deklarované ceny nižší než LAP 41 % všech dovozů dotčených výrobků z Číny. Za tuto dobu trvání se 69,5 % dovozů uskutečněných za deklarované ceny nižší než LAP týkalo dovozů uskutečněných za deklarované ceny nižší než 10 % CAP.

327    Mimoto, zatímco v prosinci 2012 bylo vykázáno 51 % dovozů uskutečněných za ceny nižší než LAP, v prosinci 2016 se tato míra zvýšila na 85 %.

328    Kromě toho statistické údaje poskytnuté Komisí nesporně ukazují, že jakmile byla zahájena operace Swift Arrow, první operace orgánů Spojeného království, jejímž cílem bylo systematicky začlenit do režimu celních kontrol předběžné kontroly před celním odbavením dovozů, u nichž bylo pomocí automatizovaného profilu rizika zjištěno značné riziko podhodnocení, dovozy za deklarované ceny nižší než LAP se okamžitě snížily, až během několika měsíců vymizely. Tyto podhodnocené dovozy totiž klesly o 90 % během pouhých tří měsíců.

2)      K porušení povinností uložených v čl. 220 odst. 1 celního kodexu Společenství a v čl. 105 odst. 3 celního kodexu Unie

329    Jak bylo uvedeno v bodě 207 tohoto rozsudku, je nyní třeba posoudit výtku, která vychází z trvajícího porušení povinností vyplývajících z čl. 220 odst. 1 celního kodexu Společenství a čl. 105 odst. 3 celního kodexu Unie v rozsahu, v němž Spojené království, pokud jde o dotčené dovozy, nezohlednilo celní dluhy, které měly být uhrazeny, jakmile se jeho celní orgány dozvěděly o situaci, která vedla ke vzniku těchto dluhů.

330    Spojené království tuto výtku zpochybňuje, když v podstatě tvrdí, že mělo zohlednit dodatečné celní dluhy pouze v případě, že bylo povinno ověřit dotčená celní prohlášení, neboť výpočet dodatečných cel splatných ze zákona byl možný pouze tehdy, pokud tato celní prohlášení byla nejprve ověřena. Spojené království přitom nebylo povinno ověřovat uvedená celní prohlášení, jejichž hodnota byla pod prahovými hodnotami stanovenými OLAF, a ve skutečnosti je neověřovalo. V každém případě tato povinnost zaúčtovat cla na účty vlastních zdrojů Unie vyžadovala, aby Spojené království mělo k dispozici přesné splatné částky, které nezohlednilo. I kdyby však Spojené království kontroly provedlo, nemělo by tyto informace k dispozici.

331    V tomto ohledu a v rozsahu, v němž Komise ve své výtce vycházející z porušení čl. 220 odst. 1 celního kodexu Společenství a čl. 105 odst. 3 celního kodexu Unie vytýká Spojenému království, pokud jde o dotčené dovozy uskutečněné po celou dobu trvání protiprávního jednání, že nezohlednilo všechna cla splatná ve lhůtách stanovených těmito ustanoveními, z posouzení prvního žalobního důvodu vyplývá, že celní orgány Spojeného království v rozporu s čl. 325 odst. 1 SFEU a unijním celním právem nepřijaly vhodná celní kontrolní opatření k ověření deklarovaných celních hodnot, pokud jde o tyto dovozy.

332    Z toho vyplývá, pokud jde o tyto dovozy, že tyto celní orgány nesplnily svou povinnost zajistit prostřednictvím vhodných celních kontrol, aby byly celní hodnoty správně stanoveny v souladu s pravidly unijního celního práva.

333    V důsledku toho celní orgány Spojeného království tím, že pro tyto dovozy vypočítaly částky cla na základě nesprávných hodnot, které byly zjevně příliš nízké, a poté tím, že tyto částky cla zohlednily, nezohlednily v rozporu s čl. 220 odst. 1 celního kodexu Společenství a čl. 105 odst. 3 celního kodexu Unie účinným způsobem celé splatné clo ve lhůtách stanovených těmito ustanoveními.

334    V rozporu s těmito ustanoveními nebyly zejména včas zohledněny částky odpovídající rozdílu mezi cly vypočtenými na základě nesprávně deklarovaných hodnot a cly, která by byla zjištěna, pokud by tato cla byla vypočtena na základě skutečných hodnot dotčeného zboží v souladu s pravidly unijního práva v oblasti stanovování celní hodnoty.

335    S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba vyhovět prvnímu žalobnímu důvodu v rozsahu, v němž vychází z porušení povinností Spojeného království, které pro něj vyplývají z čl. 325 odst. 1 SFEU, článku 13 a čl. 220 odst. 1 celního kodexu Společenství, článku 46 a čl. 105 odst. 3 celního kodexu Unie, jakož i čl. 248 odst. 1 prováděcího nařízení č. 2454/93 a článku 244 prováděcího nařízení 2015/2447.

2.      K nesplnění povinností uložených unijním právem v oblasti poskytnutí tradičních vlastních zdrojů tvořených cly

336    Druhým žalobním důvodem, který se týká některých výtek uvedených v prvním pododstavci prvního bodu návrhových žádání žaloby, jakož i jediné výtky uvedené v třetím pododstavci tohoto prvního bodu návrhových žádání, Komise zaprvé vytýká Spojenému království, že porušilo právní předpisy Unie v oblasti vlastních zdrojů, a zejména články 2 a 8 rozhodnutí 2007/436 a rozhodnutí 2014/335, články 2, 6, 9, 10, 11 a 17 nařízení č. 1150/2000 a odpovídající ustanovení článků 2, 6, 9, 10, 12 a 13 nařízení č. 609/2014, jelikož, pokud jde o dovozy dotčené během doby trvání protiprávního jednání, tento stát neposkytl tomuto orgánu tradiční vlastní zdroje, které byly splatné. Zadruhé Komise tvrdí, že podle jejího odhadu ztráty tradičních vlastních zdrojů, snížené o náklady na výběr, ale zvýšené o úroky z prodlení, které by jí Spojené království mělo poskytnout v souladu s uvedenými ustanoveními, odpovídají následujícím částkám:

–        496 025 324,30 eur, pokud jde o rok 2017 (do 11. října 2017 včetně);

–        646 809 443,80 eur, pokud jde o rok 2016;

–        535 290 329,16 eur, pokud jde o rok 2015;

–        480 098 912,45 eur, pokud jde o rok 2014;

–        325 230 822,55 eur, pokud jde o rok 2013;

–        173 404 943,81eur, pokud jde o rok 2012;

–        22 777 312,79 eur, pokud jde o rok 2011.

a)      K výtce vycházející z porušení principiální povinnosti Spojeného království poskytnout tradiční vlastní zdroje

337    Komise zaprvé uvádí, že jelikož, jak tvrdí v rámci prvního žalobního důvodu, celní orgány Spojeného království neprováděly během doby trvání protiprávního jednání vhodné celní kontroly, zboží, které bylo předmětem dotčených dovozů, nebylo správně deklarováno, pokud jde o jeho celní hodnotu, což mělo za následek, že clo splatné za toto zboží nebylo správně vypočteno a že částky vlastních zdrojů odpovídající tomuto clu, které mělo být stanoveno, nebyly stanoveny, ani poskytnuty v době, kdy měly být.

338    Kromě toho Komise vytýká Spojenému království, že v rámci ODC Snake jeho celní orgány zrušily od měsíce června 2015 celní dluhy, které předtím stanovily v příkazech k úhradě cla po propuštění zboží vydaných mezi listopadem 2014 a únorem 2015, a sice v platebních výměrech C 18 Snake týkajících se dotčených dovozů uskutečněných mezi listopadem 2011 a listopadem 2014, a že tento stát tak v důsledku správních pochybení přičitatelných jeho celním orgánům neposkytl tomuto orgánu tradiční vlastní zdroje, které byly splatné, pokud jde o tyto dovozy.

1)      K zásadě odpovědnosti Spojeného království za nezjištění ztrát tradičních vlastních zdrojů Unie

339    Za účelem posouzení jednotlivých výtek Komise a argumentace uplatňované Spojeným královstvím na svou obhajobu je třeba nejprve připomenout charakteristiky systému vlastních zdrojů Unie, jak je shrnul Soudní dvůr ve své judikatuře.

340    Z článku 8 odst. 1 rozhodnutí 2007/436 a rozhodnutí 2014/335 vyplývá, že vlastní zdroje Unie uvedené v čl. 2 odst. 1 písm. a) rozhodnutí 2007/436 a v čl. 2 odst. 1 2014/436 vybírají členské státy a tyto mají povinnost je poskytnout Komisi (rozsudek ze dne 9. července 2020, Česká republika v. Komise, C‑575/18 P, EU:C:2020:530, bod 56 a citovaná judikatura).

341    Za tím účelem mají členské státy podle čl. 2 odst. 1 nařízení č. 1150/2000 a nařízení č. 609/2014 povinnost stanovit nárok Unie na vlastní zdroje, jakmile jsou splněny podmínky stanovené celními předpisy, „které se týkají zaúčtování částky nároku a vyrozumění dlužníka“, a tedy jakmile jsou orgány schopny vypočíst částku cla, která vyplývá z celního dluhu, a určit jejího dlužníka. Členské státy jsou v důsledku toho povinny zapsat nároky stanovené v souladu s článkem 2 těchto nařízení na účty vlastních zdrojů Unie v souladu s podmínkami stanovenými v článku 6 uvedených nařízení. V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle článku 6 odst. 3 písm. b) nařízení č. 1150/2000 a čl. 6 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 609/2014 se stanovený nárok, který dosud nebyl uhrazen a nebylo na něj poskytnuto žádné zajištění, zaúčtuje na účet B (rozsudek ze dne 9. července 2020, Česká republika v. Komise, C‑575/18 P, EU:C:2020:530, bod 57 a citovaná judikatura).

342    Členské státy následně musí vlastní zdroje Unie poskytnout Komisi za podmínek stanovených totožně v článcích 9 až 11 nařízení č. 1150/2000 a v článcích 9, 10 a 12 nařízení č. 609/2014 tím, že je při dodržení stanovených lhůt poukáží na účet vedený na jméno tohoto orgánu. V souladu s čl. 11 odst. 1 nařízení č. 1150/2000 a s čl. 12 odst. 1 nařízení č. 609/2014 platí, že v případě jakéhokoli zpoždění v připisování částek na tento účet zaplatí dotyčný členský stát úroky (rozsudek ze dne 9. července 2020, Česká republika v. Komise, C‑575/18 P, EU:C:2020:530, bod 58).

343    Kromě toho jsou členské státy podle čl. 17 odst. 1 nařízení č. 1150/2000 a čl. 13 odst. 1 nařízení č. 609/2014 povinny přijmout veškerá nezbytná opatření, aby zajistily, že částky odpovídající nárokům stanoveným v souladu s článkem 2 těchto nařízení budou poskytnuty Komisi.

344    Dále jsou členské státy podle čl. 17 odst. 2 nařízení č. 1150/2000 a čl. 13 odst. 2 nařízení č. 609/2014 osvobozeny od povinnosti poskytnout Komisi částky odpovídající stanoveným nárokům pouze v případě, že vymáhání nemohlo být provedeno z důvodů vyšší moci nebo pokud se ukáže, že toto vymáhání není definitivně možné z jiných důvodů, které jim nemohou být přičítány.

345    Z toho vyplývá, že za současného stavu unijního práva je správa systému vlastních zdrojů Unie svěřena členským státům a spadá pouze do jejich pravomoci. Povinnosti vybrat, stanovit a připsat tyto vlastní zdroje na účet za účelem jejich poskytnutí Komisi tedy platí přímo pro členské státy na základě právních předpisů Unie v oblasti vlastních zdroj, a, v projednávané věci, rozhodnutí 2007/436 a rozhodnutí 2014/335, jakož i nařízení č. 1150/2000 a nařízení č. 609/2014 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. července 2020, Česká republika v. Komise, C‑575/18 P, EU:C:2020:530, bod 62 a citovaná judikatura).

346    Konečně, jelikož existuje přímá souvislost mezi výběrem příjmů z cel a poskytnutím odpovídajících zdrojů Komisi, je povinností členských států, aby v souladu se svými povinnostmi podle čl. 325 odst. 1 SFEU chránit finanční zájmy Unie před podvody nebo jinou protiprávní činností, které tyto zájmy ohrožují, přijaly nezbytná opatření k zajištění účinného výběru těchto cel v plném rozsahu, a tedy i těchto zdrojů [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. července 2019, Komise v. Itálie (Vlastní zdroje – Výběr celního dluhu), C‑304/18, nezveřejněný, EU:C:2019:601, bod 50 a citovaná judikatura].

347    S přihlédnutím k těmto úvahám týkajícím se charakteristik systému vlastních zdrojů Unie je třeba konstatovat, jak v podstatě uvedl generální advokát v bodě 240 svého stanoviska, že jelikož, jak bylo konstatováno na závěr přezkumu prvního žalobního důvodu, celní orgány Spojeného království nepřijaly během doby trvání protiprávního jednání v rozporu s čl. 325 odst. 1 SFEU a unijním celním právem opatření, která mohla zajistit, aby byly celní hodnoty dotčených dovozů uskutečněných během tohoto období stanoveny na správné úrovni, jako jsou kontroly prováděné před celním odbavením dotčeného zboží na základě analýzy rizik a povinnost poskytnout jistotu za dovozy, u nichž bylo na základě rizikového profilu zjištěno, že představují značné riziko podhodnocení, tento stát, pokud jde o tyto dovozy, vypočetl celní dluhy na základě nesprávných hodnot, neboť byly zpravidla nižší než skutečné hodnoty dotčeného zboží. V důsledku toho uvedený stát nezohlednil veškerá splatná cla, a tudíž ani nestanovil, ani neposkytl Komisi v rozporu s články 2 a 8 rozhodnutí 2007/436 a rozhodnutí 2014/335 a články 2, 6, 9, 10, 11 a 17 nařízení č. 1150/2000 a odpovídajícími ustanoveními článků 2, 6, 9, 10, 12 a 13 nařízení č. 609/2014 veškeré vlastní zdroje týkající se těchto dovozů v době, kdy měly být poskytnuty.

348    Spojené království tento závěr zpochybňuje. Podle tohoto státu v rozsahu, v němž je cílem této žaloby, aby Soudní dvůr uložil tomuto státu poskytnout určité částky vlastních zdrojů Komisi, představuje tato žaloba žalobu na náhradu škody založenou na porušení článku 325 SFEU a unijního celního práva, které spočívá v tom, že jeho celní orgány prováděly nevhodné kontroly podvodně podhodnocených dovozů.

349    V souladu se zásadami, jimiž se řídí jakákoli žaloba o náhradu škody, je tedy Komise povinna prokázat, že existuje přímá příčinná souvislost mezi těmito kontrolami a ztrátami vlastních zdrojů, kterých se tento orgán domáhá z titulu náhrady škody.

350    Taková příčinná souvislost však neexistuje. V tomto ohledu Spojené království tvrdí, že v souladu s těmito zásadami je třeba se zabývat otázkou, co by se stalo, kdyby byla přijata opatření celní kontroly doporučená OLAF a Komisí k boji proti dotčenému podvodu s podhodnocováním, a sice především kontroly prováděné před celním odbavením dotčeného zboží na základě rizikového profilu.

351    Podle Spojeného království by se přitom v případě přijetí takových opatření dotčené dovozy jednoduše neuskutečnily, takže by rozpočtu Unie nevznikla žádná škoda. Dotčené subjekty by totiž nebyli ochotni zaplatit clo splatné za dotčené dovozy, protože zejména jejich odměna závisela na částkách nezaplaceného cla.

352    Spojenému království proto nelze vytýkat, že Komisi neposkytlo tradiční vlastní zdroje za dotčené dovozy, jimiž byl tento stát ostatně sám poškozen. Uvedený stát proto nemůže být činěn odpovědným za žádnou ztrátu těchto vlastních zdrojů.

353    Takovou argumentaci je třeba odmítnout.

354    Nejprve je třeba připomenout, jak bylo uvedeno v bodě 180 a násl. tohoto rozsudku, že Komise se v tomto řízení nedomáhá toho, aby Soudní dvůr uložil tomuto státu náhradu škody, takže tato žaloba nepředstavuje žalobu na náhradu škody a nemusí být prokázána přímá příčinná souvislost mezi nevhodnými kontrolami ze strany orgánů Spojeného království a ztrátami vlastních zdrojů z důvodu údajné odškodňovací povahy tohoto řízení.

355    Stejně tak, na rozdíl od toho, co tvrdí Spojené království, nevyplývá z rozsudku ze dne 31. října 2019, Komise v. Spojené království (C‑391/17, EU:C:2019:919) požadavek, aby Komise prokázala přímou příčinnou souvislost mezi porušením unijního práva a ztrátami vlastních zdrojů, za něž musí být členský stát odpovědný.

356    Soudní dvůr sice v bodech 121 a 122 tohoto rozsudku použil výraz „příčinná souvislost“ mezi protiprávním jednáním celních orgánů Anguilly (zámořské území Spojeného království) a ztrátami vlastních zdrojů plynoucích z porušení rozhodnutí Rady 91/482/EHS ze dne 25. července 1991 o přidružení zámořských zemí a území k Evropskému hospodářskému společenství (Úř. věst. 1991, L 263, s. 1), aby posoudil a následně odmítl argumentaci uplatňovanou Spojeným královstvím, která vycházela z takové souvislosti. Z bodu 120 uvedeného rozsudku nicméně vyplývá, že tento výraz odkazuje na to, zda toto protiprávní jednání „nepochybně vedlo ke ztrátě vlastních zdrojů“, což je otázka, na kterou Soudní dvůr odpověděl v tomto bodě 120 kladně, na základě zjištění, že uvedené jednání vedlo italské orgány k tomu, že povolily dovoz výrobků z Anguilly do Unie osvobozený od cla a vydaly rozhodnutí o prominutí a navrácení cla.

357    V projednávané věci je přitom třeba konstatovat, že skutečnost, že celní orgány Spojeného království neprováděly vhodné kontroly celních hodnot deklarovaných u dotčených dovozů během doby trvání protiprávního jednání, vedla k tomu, že odpovídající cla byla vypočtena a zohledněna na základě podhodnocených hodnot a že v důsledku toho byl dotčeným výrobkům povolen dovoz do Unie, přestože byla zaplacena pouze část dlužného cla. Tato absence vhodných kontrol proto nepochybně vedla ke ztrátám vlastních zdrojů Unie.

358    Na rozdíl od toho, co tvrdí Spojené království, otázka, kterou je třeba v tomto ohledu položit, aby bylo možné určit, zda ztráty vlastních zdrojů Unie byly způsobeny nevhodností režimu celních kontrol, nespočívá v tom, zda by se dotčené dovozy uskutečnily, kdyby byly provedeny celní kontroly doporučené OLAF a Komisí, ale pouze v tom, jaká by byla výše zohledněných cel a vlastních zdrojů Unie stanovených celními orgány Spojeného království, kdyby tyto dovozy, které se nesporně ve velkém množství na území tohoto státu skutečně uskutečnily, byly podrobeny vhodným kontrolám proto, aby se zajistilo, že cla budou vypočítána nikoli na základě zjevně podhodnocených celních hodnot, ale na základě správně stanovených celních hodnot v souladu s pravidly unijního celního práva v oblasti stanovování celní hodnoty.

359    V tomto ohledu z judikatury připomenuté v bodě 346 tohoto rozsudku vyplývá, že jelikož existuje přímá souvislost mezi výběrem příjmů z cel a poskytnutím odpovídajících tradičních vlastních zdrojů Komisi, je povinností členských států podle čl. 325 odst. 1 SFEU, aby přijaly nezbytná opatření k zajištění účinného výběru těchto cel v plném rozsahu, a tedy i odpovídajících částek těchto zdrojů.

360    V projednávané věci přitom, jak bylo rozhodnuto na závěr přezkumu prvního žalobního důvodu, Spojené království nepřijalo během doby trvání protiprávního jednání opatření nezbytná za tímto účelem.

361    Proto bylo clo za zboží, které bylo předmětem dotčených dovozů, vypočteno na základě hodnot, které lze v naprosté většině případů považovat za podvodně deklarované, neboť byly výrazně nižší než jejich skutečná hodnota, a proto nebyly správně stanoveny.

362    Nevhodnost těchto kontrol tedy znamenala, že částky cla a vlastních zdrojů skutečně splatné za dotčené dovozy nebyly účinně a v plném rozsahu vybrány a poskytnuty Komisi ze strany Spojeného království.

363    Vzhledem k tomu, že tyto částky bývaly mohly být správně stanoveny ihned po uskutečnění dovozních operací a jejich následném celním odbavení, pokud by orgány Spojeného království provedly nezbytné kontroly, musí být tento stát po dobu trvání protiprávního jednání postaven do situace, která odpovídá situaci, v níž by správně stanovil odpovídající cla a zaúčtoval je na účet vlastních zdrojů Unie (obdobně viz ze dne 17. března 2011, Komise v. Portugalsko, C‑23/10, nezveřejněný, EU:C:2011:160, bod 63 a citovaná judikatura).

364    Generální advokát mimoto v bodě 265 svého stanoviska v podstatě rovněž uvedl, že pokud celní orgány Spojeného království v důsledku jimi provedených nevhodných kontrol nevybraly v rozporu se svými povinnostmi podle čl. 325 odst. 1 SFEU a unijního celního práva, případně z důvodu pochybení spáchaných těmito orgány, splatné clo z dotčených dovozů v plném rozsahu, nemůže to zpochybnit povinnost Spojeného království poskytnout Komisi zdroje, které by byly stanoveny, pokud by tato cla byla správně zaúčtována.

365    Konečně, jelikož po celou dobu trvání protiprávního jednání bylo obrovské množství dotčeného zboží předmětem podhodnocených dovozů do Spojeného království, aniž byla před jeho propuštěním do volného oběhu ověřena správnost hodnot deklarovaných v souladu s pravidly unijního práva v oblasti stanovování celní hodnoty, vytvořil tento stát nevratnou situaci, která vedla ke značným ztrátám vlastních zdrojů Unie, za něž musí nést odpovědnost.

366    Kromě toho, že taková rekonstrukce skutkového stavu, jakou předkládá Spojené království, představuje spekulativní úvahu, kterou Soudnímu dvoru nepřísluší posoudit za účelem určení povinnosti členského státu nahradit ztráty vlastních zdrojů Unie, nemůže taková rekonstrukce v žádném případě zpochybnit skutečnost a rozsah vzniklých ztrát, pokud jde o dotčené dovozy.

2)      K odpovědnosti Spojeného království za ztráty vlastních zdrojů Unie stanovených v platebních výměrech C 18 Snake

367    Dále je třeba posoudit výtku Komise, podle které Spojené království v rozporu s článkem 13 nařízení č. 609/2014 neposkytlo Komisi tradiční vlastní zdroje, které byly splatné, pokud jde o dotčené dovozy uskutečněné v období od listopadu 2011 do listopadu 2014, neboť celní orgány Spojeného království v období od června do listopadu 2015 zrušily příkazy k úhradě dodatečného cla po propuštění zboží vydané v rámci ODC Snake, zejména 23 platebních výměrů C 18 Snake vydané mezi listopadem 2014 a únorem 2015, s cílem vymoci dodatečné clo v celkové výši, která podle Spojeného království v konečném výsledku činila 192 568 694,30 GBP.

368    V tomto ohledu je nesporné, že dodatečná cla požadovaná v platebních výměrech C 18 Snake byla zaúčtována a oznámena jejich dlužníkům, že částky vlastních zdrojů odpovídající těmto clům byly zaúčtovány na účet B v souladu s čl. 6 odst. 3 nařízení č. 1150/2000 a nařízení č. 609/2014, neboť se jednalo o stanovená cla, která však nebyla dosud vymožena a pro která nebyla poskytnuta žádná jistota, a že celní orgány Spojeného království následně tyto platební výměry zrušily a zrušily zaúčtování těchto částek na tento účet.

369    Spojené království tvrdí, že zrušení platebních výměrů C 18 Snake bylo odůvodněné, neboť se stalo definitivně nemožným vymoci dotčená cla z důvodů, které mu nemohou být přičítány, takže bylo v souladu s čl. 13 odst. 2 písm. b) nařízení č. 609/2014 osvobozeno od povinnosti poskytnout Komisi částky odpovídající stanoveným clům.

370    Podle tohoto státu se vymožení cel stanovených těmito platebními výměry stalo definitivně nemožným zaprvé z důvodu skutečnosti, která nebyla přičitatelná Spojenému království, že dlužníky těchto cel byly takzvané „fiktivní“ podniky, tedy mizející nebo insolventní podniky, a zadruhé proto, že z rozhodnutí přijatých v rámci přezkumu odvolání proti těmto platebním výměrům před nezávislým útvarem HMRC vyplynulo, že dodatečná cla požadovaná v těchto platebních výměrech byla vypočtena na základě CAP, a tedy na základě „nepřijatelné a nedostatečně podložené metodiky“.

371    V tomto ohledu je třeba nejprve připomenout, že podle čl. 13 odst. 1 nařízení č.609/2014 jsou členské státy povinny přijmout veškerá nezbytná opatření k tomu, aby zajistily, že částky odpovídající nárokům stanoveným v souladu s článkem 2 tohoto nařízení budou poskytnuty Komisi za podmínek stanovených tímto nařízením.

372    V projednávané věci, jak potvrzují podrobné výpočty dodatečných cel požadovaných v platebních výměrech C 18 Snake, které Spojené království předložilo jako přílohu k duplice, byla tato dodatečná cla chybně vypočtena na základě CAP.

373    Jedná se přitom o správní pochybení celních orgánů Spojeného království, neboť, jak OLAF několikrát zdůraznil na schůzkách s těmito celními orgány a jak ostatně jasně vyplynulo z pokynů PKA Discount, CAP bylo možné použít pouze jako nástroj analýzy rizik, tj. nástroj, který umožňuje na základě rizikových profilů odhalit dovozy, které mohou být podhodnocené a u nichž je nutné provést kontroly, a nikoliv ke stanovení jejich celní hodnoty.

374    Proto bylo Spojené království za účelem splnění povinností, které pro něj vyplývaly z čl. 13 odst. 1 nařízení č. 609/2014, povinno jako nezbytné opatření k zajištění toho, aby částky odpovídající nárokům stanoveným v souladu s článkem 2 tohoto nařízení byly poskytnuty Komisi, napravit toto správní pochybení. Spojené království muselo zejména znovu stanovit celní hodnotu za použití jedné z metodik, které v tomto ohledu stanoví unijní celní právo, a zejména po sobě následující pravidla ustanovení unijního práva v oblasti stanovování celní hodnoty, jako jsou pravidla stanovená v článcích 70 až 74 celního kodexu Unie.

375    V tomto ohledu Soudní dvůr rozhodl, že metodiky pro stanovování celní hodnoty stanovené těmito články vykazují vztah subsidiarity, takže pouze v případě, že celní hodnotu nelze určit na základě daného článku, použije se článek, který po něm v rámci stanoveného pořadí bezprostředně následuje (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. června 2016, EURO 2004. Hungary, C‑291/15, EU:C:2016:455, bod 29).

376    Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru, konkrétně ze zápisu ze schůzky mezi OLAF a HMRC konané dne 20. února 2015, rovněž vyplývá, že celní orgány Spojeného království si rychle uvědomily chybu, které se dopustily, ale rozhodly se zrušit příkazy k úhradě místo toho, aby je znovu vydaly po jejich opravě použitím jedné z metodik uvedených v předchozím bodě tohoto rozsudku za účelem správného určení celní hodnoty. Takové rozhodnutí nevydat platební výměry znovu po jejich opravě je rovněž správním pochybením.

377    V této souvislosti se Spojené království nemůže dovolávat skutečnosti, že ačkoli mu OLAF přislíbil poskytnout údaje od čínských orgánů týkající se vývozních cen, bylo mu nakonec poskytnuto jen velmi málo těchto údajů ve formě, které bylo možné použít k určení celní hodnoty dotčeného zboží v souladu s po sobě následujícími pravidly ustanovení unijního práva v oblasti stanovování celní hodnoty. Stejně tak se tento stát nemůže dovolávat skutečnosti, že neměl k dispozici údaje o hodnotě tohoto zboží, které by mu umožnily určit celní hodnotu v souladu s těmito pravidly.

378    Vzhledem k tomu, že uplatňování unijního celního práva je ve výlučné pravomoci členských států, bylo Spojené království povinno uplatňovat taková vhodná opatření, jako jsou fyzické kontroly, žádosti o informace a dokumenty nebo odběr vzorků, proto, aby mělo k dispozici dostatečné údaje, které umožní zajistit správné stanovení dotčených celních hodnot. Tento stát tedy nemůže těžit ze své vlastní nečinnosti k odůvodnění toho, že neposkytl Komisi dlužné zdroje.

379    Z toho vyplývá, že tím, že se celní orgány Spojeného království rozhodly zrušit platební výměry C 18 Snake místo toho, aby je znovu vydaly po jejich opravě spočívající v nahrazení CAP celními hodnotami stanovenými v souladu s po sobě následujícími metodikami unijního celního práva, tento stát v rozporu s čl. 13 odst. 1 nařízení č. 609/2014 nepřijal opatření nezbytná k zajištění toho, aby částky odpovídající stanoveným nárokům nebo nárokům, které měly být stanoveny v souladu s článkem 2 tohoto nařízení, byly poskytnuty Komisi za podmínek stanovených tímto nařízením.

380    Dále na základě čl. 13 odst. 2 nařízení č. 609/2014 jsou členské státy osvobozeny od povinnosti poskytnout Komisi částky odpovídající stanoveným nárokům pouze v případě, že vymáhání těchto částek nemohlo být provedeno z důvodů vyšší moci nebo pokud se ukáže, že toto vymáhání není definitivně možné z jiných důvodů, které jim nemohou být přičítány.

381    V tomto ohledu se může členský stát dovolávat takového osvobození, které je výjimečné svou povahou, z důvodu, který mu nelze přičítat, pouze tehdy, pokud dodrží postup stanovený v čl. 13 odst. 3 a 4 nařízení č. 609/2014.

382    Tento postup je zahájen tím, že dotčený členský stát sdělí Komisi do tří měsíců od rozhodnutí příslušného správního orgánu, kterým byly částky stanovených nároků prohlášeny za nedobytné, informace týkající se případů použití čl. 13 odst. 2 tohoto nařízení, pokud částka dotčených stanovených nároků přesahuje 50 000 eur. Tyto informace musí zahrnovat „všechny skutečnosti, které umožňují plně posoudit“ důvody uvedené v čl. 13 odst. 2 písm. a) a b) uvedeného nařízení, které dotyčnému členskému státu bránily v poskytnutí dotyčné částky, jakož i opatření, která tento stát přijal k zajištění vymáhání. Komise má poté šest měsíců od obdržení tohoto sdělení na to, aby dotyčnému členskému státu předala své připomínky, nebo od obdržení jakýchkoli dodatečných informací, které tento orgán považuje za vhodné si vyžádat.

383    V projednávané věci je třeba konstatovat, že Spojené království nedodrželo tento postup zahrnující otevřený dialog s Komisí a založený na jednoznačném a podrobném sdělení důvodů dovolávaných tímto státem, které by podle jeho názoru odůvodňovaly, aby byl osvobozen od povinnosti poskytnout zdroje stanovené v platebních výměrech C 18 Snake podle čl. 13 odst. 2 nařízení č. 609/2014.

384    Nezdá se totiž, že by celní dluhy stanovené v platebních výměrech C 18 Snake byly prohlášeny za nedobytné rozhodnutím příslušného správního orgánu, který by shledal jejich vymožení za nemožné ve smyslu čl. 13 odst. 2 druhého pododstavce nařízení č. 609/2014. Dopisy, kterými HMRC zrušila tyto platební výměry v rámci správních přezkumných řízení, totiž nepředstavují takové rozhodnutí o odpisu.

385    Kromě toho je nesporné, že Spojené království rovněž nesdělilo Komisi do tří měsíců od přijetí takového rozhodnutí „všechny skutečnosti, které umožňují plně posoudit“ důvody uvedené v čl. 13 odst. 2 nařízení č. 609/2014, které tomuto státu bránily poskytnout částky stanovené v platebních výměrech C 18 Snake, jakož i opatření, která přijal k zajištění jejich vymožení.

386    Komise tedy rovněž nemohla předložit své připomínky nebo případně požádat o doplňující informace v pro ni stanovené šestiměsíční lhůtě.

387    Je třeba dodat, že ve věci samé se Spojené království dovolává jako důvodů, proč pro něj bylo definitivně nemožné vymoci nároky stanovené v platebních výměrech C 18 Snake, zaprvé skutečnosti, že dlužníky těchto cel byly takzvané „fiktivní“ podniky, tj. mizející nebo insolventní podniky, a zadruhé, že uvedená cla byla vypočtena na základě CAP a že neexistovaly jiné metodiky pro stanovení hodnoty dotčeného zboží, protože neexistovaly údaje, které by mohly být pro tento účel použity, jako například vývozní ceny, které OLAF přislíbil, ale neposkytl.

388    Důvody, na které se Spojené království takto odvolává, jej přitom nemohou osvobozovat od povinnosti poskytnout Komisi vlastní zdroje pocházející z cel stanovených v platebních výměrech C 18 Snake.

389    Pokud se totiž tato cla ukázala jako nedobytná od takzvaných „mizejících“ podniků, bylo to způsobeno dvojím správním pochybením celních orgánů Spojeného království, neboť jakmile si uvědomily, že se dopustily svého pochybení při výpočtu cel na základě CAP, i když OLAF jasně uvedl, že tyto ceny mohou být použity pouze v rámci analýzy rizik, upřednostnily zrušit platební výměry C 18 Snake místo toho, aby je znovu vydaly po jejich včasné opravě na základě jedné z po sobě následujících metodik unijního práva v oblasti stanovování celní hodnoty.

390    Kromě toho nemožnost vymoci cla stanovená v platebních výměrech C 18 Snake byla v konečném důsledku způsobena tím, že před celním odbavením dotčeného zboží nebyly prováděny fyzické kontroly, které by byly doprovázeny odběrem vzorků a byly prováděny dostatečně systematicky. Absence těchto kontrol znamenala, že celní orgány Spojeného království neměly, přestože jsou v tomto ohledu výlučně odpovědné, potřebné údaje týkající se kvality tohoto zboží, aby mohly stanovit jeho hodnotu v souladu s ustanoveními unijního celního práva.

391    Stejně tak, pokud se skutečně ukázalo, že vymožení cla od takzvaných „mizejících“ podniků bylo v naprosté většině případů nemožné z důvodu jejich platební neschopnosti, mohlo a mělo se takové situaci předejít, pokud by celní orgány Spojeného království systematicky požadovaly, jak OLAF a Komise opakovaně doporučovaly, poskytnutí jistoty před celním odbavením dotčeného zboží.

392    Pokud celní orgány Spojeného království po zrušení platebních výměrů C 18 Snake tyto výměry nevydaly znovu z důvodu, že neměly k dispozici údaje nezbytné k určení hodnoty dotčeného zboží na základě pravidel unijního práva v oblasti stanovování celní hodnoty, nemůže takový důvod, v rozsahu, v němž se zakládá na tom, že Spojené království nesplnilo svou výlučnou povinnost zajistit, aby celní hodnoty byly správně stanoveny na základě dostatečných fyzických a písemných údajů, v žádném případě odůvodnit osvobození Spojeného království od povinnosti poskytnout Komisi zdroje odpovídající uvedeným platebním výměrům podle čl. 13 odst. 2 nařízení č. 609/2014.

393    V tomto kontextu se Spojené království nemůže zbavit odpovědnosti, kterou mělo, zajistit, aby celní hodnoty dotčeného zboží byly správně stanoveny na základě údajů, které za tímto účelem získaly jeho celní orgány, tím, že tvrdí, že z údajů o vývozních cenách od čínských orgánů, které mu OLAF poskytl v rámci ODC Snake, bylo použitelných jen velmi málo. Tyto ceny totiž mohly být použity nanejvýš jako doplňkový nástroj pro určení správné celní hodnoty dotčeného dovozu na základě jedné z metodik stanovených pravidly unijního práva v oblasti stanovování celní hodnoty. V žádném případě však nemohly nahradit údaje o hodnotě těchto dovozů, které byly celní orgány Spojeného království povinny získat na základě celních kontrol provedených před celním odbavením dotčeného zboží.

394    Na základě toho je třeba v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora dospět k závěru, že jelikož Spojené království neposkytlo poté, co stanovilo nárok Unie na vlastní zdroje, odpovídající částku Komisi, aniž byla splněna některá z podmínek stanovených v čl. 13 odst. 2 nařízení č. 609/2014, tento stát nesplnil povinnosti, které pro něj vyplývaly z unijního práva, a zejména z článků 2 a 8 rozhodnutí 2007/436 a rozhodnutí 2014/335 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. července 2020, Česká republika v. Komise, C‑575/18 P, EU:C:2020:530, bod 67 a citovaná judikatura).

395    V důsledku toho, jak rovněž poznamenal generální advokát v bodě 250 svého stanoviska, je třeba mít za to, že z důvodu zrušení 23 platebních výměrů C 18 Snake a neposkytnutí souvisejících částek tradičních vlastních zdrojů Komisi v rozporu s článkem 13 nařízení č. 609/2014, je Spojené království povinno tyto zdroje poskytnout za období od listopadu 2011 do listopadu 2014.

396    Konečně, stran porušení článku 12 nařízení č. 609/2014 a odpovídajícího ustanovení článku 11 nařízení č. 1150/2000 v rozsahu, v němž Spojené království nezaplatilo úroky splatné v důsledku prodlení v zaúčtování na účet uvedený v čl. 9 odst. 1 těchto nařízení, pokud jde o částky odpovídající ztrátám tradičních vlastních zdrojů, které nebyly Komisi poskytnuty, je třeba uvést, že Komise v odůvodněném stanovisku (body 271 až 273 a výrok tohoto stanoviska) jasně uvedla, že v souladu s článkem 12 nařízení č. 609/2014 jsou úroky z prodlení splatné a budou vypočteny, jakmile jí bude poskytnuta jistina. V závěrech odůvodněného stanoviska je výslovně zmíněno i nesplnění povinností, které vyplývají z posledně uvedeného ustanovení. Spojené království proto nesprávně tvrdí, že návrh Komise v žalobě znějící na uložení zaplacení úroků z prodlení podle článku 12 nařízení č. 609/2014 je nepřípustný, neboť nebyl uveden v odůvodněném stanovisku.

397    Rovněž je třeba odmítnout argument Spojeného království, podle něhož je předčasné a nepřípustné tvrdit, že tento stát nesplnil jakoukoli povinnost zaplatit úroky z prodlení, neboť tato povinnost může vzniknout až v budoucnu.

398    V tomto ohledu je třeba připomenout, že členský stát, který se neztotožňuje s postojem Komise k jeho povinnosti poskytnout jí částku vlastních zdrojů Unie a tuto částku jí neposkytne, se v případě, že Soudní dvůr konstatuje nesplnění jeho povinností vyplývajících z právní úpravy vlastních zdrojů Unie, vystavuje úrokům z prodlení (rozsudek ze dne 9. července 2020, Česká republika v. Komise, C‑575/18 P, EU:C:2020:530, bod 69).

399    Podle ustálené judikatury totiž platí, že povinnosti stanovit vlastní zdroje Unie, tyto zdroje připsat na účet Komise v předepsaných lhůtách a zaplatit úroky z prodlení jsou vzájemně neoddělitelné, přičemž tyto úroky jsou splatné bez ohledu na důvod prodlení, ve kterém byly tyto zdroje připsány na tento účet (rozsudek ze dne 9. července 2020, Česká republika v. Komise, C‑575/18 P, EU:C:2020:530, bod 59 a citovaná judikatura).

400    Povinnost zaplatit úroky z prodlení na základě čl. 11 odst. 1 nařízení č. 1150/2000 je tak akcesorická k povinnosti poskytnout Komisi vlastní zdroje Unie při dodržení podmínek stanovených v článcích 9 až 11 tohoto nařízení, zejména lhůt stanovených tímto nařízením (rozsudek ze dne 9. července 2020, Česká republika v. Komise, C‑575/18 P, EU:C:2020:530, bod 70).

401    V této souvislosti je třeba dodat, že se členský stát může poškozujícím finančním důsledkům v podobě úroků z prodlení, jejichž výše může být značná, vyhnout tím, že Komisi poskytne požadovanou částku a přitom vyjádří výhrady vůči opodstatněnosti jejích právních názorů (rozsudek ze dne 9. července 2020, Česká republika v. Komise, C‑575/18 P, EU:C:2020:530, bod 72 a citovaná judikatura).

402    V projednávané věci se však Spojené království rozhodlo neposkytnout Komisi na konci lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku částku vlastních zdrojů požadovanou v tomto stanovisku, a to ani s případnými výhradami, ale omezilo se na zpochybnění jakékoli povinnosti poskytnout tomuto orgánu částku vlastních zdrojů, čímž se vystavilo povinnosti zaplatit úroky z prodlení.

403    Z toho vyplývá, že vzhledem k tomu, že bylo zjištěno, že Spojené království nesplnilo svou povinnost poskytnout Komisi vlastní zdroje Unie, pokud jde o dotčené dovozy během doby trvání protiprávního jednání, tento stát v rozporu s článkem 12 nařízení č. 609/2014 a odpovídajícím ustanovením článku 11 nařízení č. 1150/2000 nesplnil ani svou akcesorickou povinnost zaplatit úroky z prodlení z těchto prostředků, a to případně až do maximální výše 16 % stanovené v čl. 12 odst. 5 třetím pododstavci nařízení č. 609/2014.

404    S přihlédnutím ke všem výše uvedeným úvahám je třeba vyhovět druhému žalobnímu důvodu Komise v rozsahu, v němž se týká výtky uvedené v prvním pododstavci prvního bodu návrhových žádání, podle níž Spojené království tím, že v rozporu s článkem 325 SFEU a unijním celním právem nepřijalo opatření celní kontroly nezbytná k účinnému boji proti dotčenému podvodu s podhodnocováním, způsobilo ztráty na clech, a tudíž i na tradičních vlastních zdrojích, takže Spojené království tím, že nestanovilo a neposkytlo tomuto orgánu splatné zdroje do výše cel, jež měla být zohledněna, pokud by celní hodnota dotčených dovozů byla správně stanovena, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývaly z unijního práva v oblasti vlastních zdrojů Unie, zejména ty povinnosti, které ukládají články 2 a 8 rozhodnutí 2007/436 a rozhodnutí 2014/335, jakož i články 2, 6, 9, 10, 11 a 17 nařízení č. 1150/2000 a odpovídající ustanovení článků 2, 6, 9, 10, 12 a 13 nařízení č. 609/2014.

b)      K výtce vycházející z porušení povinnosti poskytnout určené částky tradičních vlastních zdrojů Spojeným královstvím

405    Zadruhé je třeba posoudit druhý žalobní důvod Komise v rozsahu, v němž se vztahuje k výtce uvedené v třetím pododstavci prvního bodu návrhových žádání žaloby, podle kterého Spojené království konkrétně nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z unijního práva v oblasti vlastních zdrojů, tím, že neposkytlo tomuto orgánu tradiční vlastní zdroje do výše stanovené částky za každý rok, ke kterému se vztahuje doba trvání protiprávního jednání, tj. celkovou hrubou částku sníženou o náklady na výběr za celé toto období ve výši 2 679 637 088,86 eur.

406    Při stanovení těchto částek ztrát tradičních vlastních zdrojů, které podle Komise mělo povinnost Spojené království poskytnout Komisi, vycházel tento orgán stejně jako OLAF ve své zprávě při výpočtu částek ztráty tradičních vlastních zdrojů za roky 2013 až 2016 ze statistického odhadu založeného na metodice OLAF-JRC, který byl původně vyvinut a uplatňován na základě PKA Discount jako nástroj analýzy rizik s cílem zjišťovat dovozy, které by mohly být podhodnoceny a které by měly být zkontrolovány před celním odbavením dotčeného zboží.

407    Spojené království se domnívá s odkazem na svou vlastní metodiku rozvinutou speciálně pro výpočet výše ztrát z tradičních vlastních zdrojů (dále jen „metodika HMRC“), že z titulu těchto zdrojů za dobu trvání protiprávního jednání dluží pouze do maximální celkové výše 123 819 268 GBP (přibližně 145 450 494 eur).

408    V duplice Spojené království uvádí podrobnosti výpočtu této částky takto. Za první část doby trvání protiprávního jednání, tj. za období od listopadu 2011 do listopadu 2014, je třeba použít jako ztráty z tradičních vlastních zdrojů celkové celní dluhy požadované ve 23 platebních výměrech C 18 Snake ve výši 192 568 694,30 GBP. Tato částka musí být podle metodiky HMRC snížena na přibližně 25 milionů GBP, protože tyto dluhy byly chybně stanoveny podle metodiky OLAF-JRC, a zejména na základě CAP. K této částce ve výši přibližně 25 milionů GBP pak musí být za druhou část doby trvání protiprávního jednání, tj. za období od ledna 2015 do 11. října 2017 včetně, připočtena částka 143 115 553 GBP (přibližně 168 117 840 eur), která představuje výši ztrát vlastních zdrojů vypočtenou podle metodiky HMRC. Konečně, pokud jde o dotčené dovozy během tohoto druhého období, musí být odečteny částky požadované v platebních výměrech C 18 Breach, které již byly oznámeny 34 subjektům o celkové upravené výši 44 296 285,04 GBP (přibližně 52 034 846 eur).

409    Z toho vyplývá, že velmi rozdílné odhady Komise a Spojeného království ohledně rozsahu ztrát tradičních vlastních zdrojů způsobených nevhodnými kontrolami dotčených dovozů vyplývají ze zásadně rozdílných metodik, které tento orgán a tento stát používají k výpočtu těchto ztrát.

1)      K argumentaci Spojeného království, podle níž musí Soudní dvůr nejprve přezkoumat jeho odhad ztrát tradičních vlastních zdrojů

410    Úvodem je třeba posoudit argumentaci Spojeného království, podle které by Soudní dvůr měl nejprve přezkoumat výpočet ztrát tradičních vlastních zdrojů, který tento stát provedl na základě metodiky HMRC. Pouze v případě, že by byl tento výpočet odmítnut jako zjevně nepřiměřený, mohl by Soudní dvůr v dalším kroku přezkoumat odhad ztrát provedený Komisí na základě metodiky OLAF-JRC.

411    Tato argumentace vycházející z přednosti odhadu ztrát vlastních zdrojů podle metodiky HMRC vychází z výlučné pravomoci členských států určovat v rámci provádění celních předpisů Unie celní hodnotu, která má sloužit k výpočtu cla, a rozhodovat v rámci správy systému vlastních zdrojů Unie o výši zdrojů, které mají být poskytnuty Komisi.

412    Pokud jde zaprvé o argumentaci Spojeného království vycházející z rozdělení pravomocí mezi Unií a členské státy v rámci celního systému Unie, je třeba uvést, že je pravda, že v rámci tohoto systému, jak je v současné době koncipován v unijním právu, mají členské státy výlučnou pravomoc a odpovědnost zajistit, aby hodnoty deklarované pro celní účely byly stanoveny v souladu s pravidly unijního práva týkajícími se určování celní hodnoty, jak jsou stanovena v článcích 29 až 31 celního kodexu Společenství nebo v odpovídajících ustanoveních článků 70 až 74 celního kodexu Unie, a zejména v souladu s jednou z po sobě následujících metodik stanovování celní hodnoty stanovených v těchto článcích nebo ustanoveních.

413    Pokud jde o dotčené dovozy, bylo tedy povinností celních orgánů Spojeného království, jak bylo rozhodnuto v rámci přezkumu ostatních výtek vznesených na podporu prvního a druhého žalobního důvodu, přijmout vhodná opatření, jako jsou fyzické kontroly nebo odběr vzorků, aby bylo zajištěno, že hodnoty deklarované pro celní účely budou správně stanoveny v souladu s těmito pravidly unijního celního práva na základě dostatečných fyzických nebo písemných údajů týkajících se hodnoty dotčeného zboží, zejména pokud jde o jeho kvalitu zpracování.

414    Jak bylo přitom konstatováno v rámci přezkumu prvního žalobního důvodu, celní orgány Spojeného království v rozporu s čl. 325 odst. 1 SFEU a unijním celním právem nepřijaly taková opatření dostatečně systematicky, v důsledku čehož nebyly dotčené celní hodnoty stanoveny správně a tyto orgány navíc neshromáždily fyzické ani písemné údaje týkající se kvality dotčených výrobků.

415    V důsledku toho byly během doby trvání protiprávního jednání propuštěny do volného oběhu na vnitřním trhu ze Spojeného království velké objemy zjevně podhodnoceného dováženého zboží v rozporu s pravidly unijního celního práva v oblasti určování celní hodnoty.

416    Vzhledem k tomu, že dotčené zboží již nemůže být staženo z oběhu za účelem fyzických kontrol a že od dotčených subjektů nebyly vyžádány dostatečné údaje o jeho skutečné hodnotě, a proto ani nebyly poskytnuty, není nyní možné pro každé dotčené celní prohlášení určit celní hodnotu dotčených výrobků z Číny na základě jedné z metodik stanovených v článcích 70 a 74 celního kodexu Unie, jako je například takzvaná metodika „fall-back“ podle čl. 74 odst. 3 uvedeného kodexu, která spočívá ve stanovení celní hodnoty na základě „dostupných údajů“ v souladu s podmínkami stanovenými v článku 144 prováděcího nařízení 2015/2447.

417    Za těchto podmínek nemůže Spojené království, podporované členskými státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, vytýkat Komisi, že pro účely výpočtu výše ztrát cel, a tedy tradičních vlastních zdrojů, způsobených absencí vhodných kontrol dotčených dovozů, použila metodiku OLAF-JRC, která je v podstatě statistické povahy a nevychází ani z jedné z po sobě následujících metodik stanovených v článcích 70 a 74 celního kodexu Unie pro určení celní hodnoty dotčeného zboží pro každé dotčené celní prohlášení.

418    Pokud jde zadruhé o argumentaci Spojeného království, podle kterého je přednost jeho odhadu ztrát tradičních vlastních zdrojů podle metodiky HMRC doplňkem výlučné pravomoci členských států rozhodovat o tom, zda poskytnou Komisi vlastní zdroje, je pravda, že Soudní dvůr rozhodl, že za současného stavu unijního práva je správa systému vlastních zdrojů Unie svěřena členským státům a spadá pouze do jejich pravomoci. Povinnosti vybrat, stanovit a připsat tyto vlastní zdroje na účet tedy platí pro členské státy přímo na základě právních předpisů Unie v oblasti vlastních zdrojů, a, v projednávané věci, rozhodnutí 2007/436 a rozhodnutí 2014/335, jakož i nařízení č. 1150/2000 a nařízení č. 609/2014, aniž je Komise nadána rozhodovací pravomocí, která by jí umožňovala ukládat členským státům povinnost stanovit částku vlastních zdrojů Unie a tuto částku Komisi poskytnout (rozsudek ze dne 9. července 2020, Česká republika v. Komise, C‑575/18 P, EU:C:2020:530, bod 62 a citovaná judikatura).

419    V projednávané věci se Spojené království rozhodlo neposkytnout Komisi na konci lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku částku vlastních zdrojů požadovanou v tomto stanovisku, a to ani s případnými výhradami, a omezilo se na zpochybnění nutnosti zaúčtovat na účet tohoto orgánu jakoukoli částku vlastních zdrojů.

420    Za těchto podmínek při výkonu své diskreční pravomoci při rozhodování o vhodnosti zahájení řízení podle článku 258 SFEU a obecněji při výkonu svého poslání jakožto strážkyně Smluv, kterou jí svěřuje čl. 17 odst. 1 SEU, který jí ukládá dbát na řádné plnění povinností členských států v oblasti vlastních zdrojů Unie, nemůže být Komise kritizována za to, že využila možnosti obsažené v systému vlastních zdrojů Unie, tak jak je v současnosti koncipován v unijním právu, a předložila Soudnímu dvoru k posouzení v rámci žaloby pro nesplnění povinnosti tento spor se Spojeným královstvím týkající se povinnosti tohoto státu poskytnout Komisi určitou částku vlastních zdrojů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. července 2020, Česká republika v. Komise, C‑575/18 P, EU:C:2020:530, body 65, 66 a 68).

421    Proto v rozporu s tím, co tvrdí Spojené království, jelikož se spor mezi ním a Komisí týká výše vlastních zdrojů, které mají být poskytnuty tomuto orgánu, spadá tento spor plně do pravomoci Soudního dvora podle článku 258 SFEU.

422    Nelze tedy požadovat, aby Komise nejprve podala žalobu pro nesplnění povinnosti omezenou na principiální otázku, zda dotčený členský stát nesplnil své povinnosti vyplývající z unijního práva poskytnout tomuto orgánu vlastní zdroje, aniž by tyto zdroje vyčíslila, a teprve poté mohla předložit Soudnímu dvoru spor týkající se přesné výše dlužných zdrojů v řízení podle čl. 260 odst. 2 SFEU, pokud se Komise domnívá, že dotyčný členský stát nepřijal opatření nezbytná k dosažení souladu s rozsudkem Soudního dvora, který toto nesplnění povinnosti konstatoval tím, že tyto částky Komisi neposkytl.

423    Jak bylo přitom připomenuto v bodě 221 tohoto rozsudku, v rámci řízení o nesplnění povinnosti podle článku 258 SFEU je však na Komisi, na níž leží důkazní břemeno ohledně existence tvrzeného nesplnění povinnosti, aby poskytla Soudnímu dvoru informace nezbytné k ověření existence tohoto nesplnění povinnosti, aniž se může opřít o jakoukoli domněnku.

424    V projednávané věci se tyto informace musí týkat zejména metodiky, kterou Komise použila při výpočtu výše vlastních zdrojů, které požaduje od Spojeného království.

425    V důsledku toho je třeba posoudit, zda Komise na základě metodiky OLAF-JRC právně dostačujícím způsobem prokázala správnost stanovených částek ztrát tradičních vlastních zdrojů, které jí měly být podle jejího tvrzení poskytnuty, přičemž tato otázka byla předmětem kontradiktorní debaty mezi účastníky řízení jak v průběhu postupu před zahájením soudního řízení, tak i před Soudním dvorem.

2)      K odhadu částek ztrát tradičních vlastních zdrojů podle metodiky OLAF-JRC Komisí

426    Před posouzením této otázky je třeba stručně připomenout základní charakteristiky metodiky OLAF-JRC, tak jak ji Komise použila k výpočtu částek ztrát tradičních vlastních zdrojů, jejichž poskytnutí požadovala po Spojeném království shodně v odůvodněném stanovisku i v žalobě.

427    Jak vyplývá z bodů 53 až 57 tohoto rozsudku, metodika OLAF-JRC byla vyvinuta jako nástroj analýzy rizik, který mohou celní orgány členských států použít ke zjišťování dovozů se značným rizikem podhodnocení, a které by proto měly podléhat kontrolám, pokud jde o deklarované celní hodnoty. Spočívá ve výpočtu CAP a LAP, přičemž LAP je jednotně stanovena na 50 % CAP, pro každý ze 495 osmimístných kódů výrobků KN uvedených v kapitolách 61 až 64 této nomenklatury. Tyto ceny jsou odvozeny z databáze Comext z dovozních cen dotčených výrobků pocházejících z údajů poskytnutých všemi členskými státy, a jsou tedy stanoveny na úrovni Unie. LAP představuje rizikový profil nebo rizikovou prahovou hodnotu sloužící ke zjišťování dovozů, které mohou být podhodnocené, a měly by proto být podrobeny kontrolám před celním odbavením dotčeného zboží, pokud jde o jejich deklarované celní hodnoty.

428    Metodika OLAF-JRC, tak jak byla použita Komisí ke stanovení výše ztrát vlastních zdrojů, které požaduje od Spojeného království, je v podstatě statistickou metodikou odhadu těchto ztrát.

429    V prvním kroku se objem dovozů, které se považují za podhodnocené, vypočítá na základě údajů získaných z databáze Surveillance 2 za období 48 měsíců. Za tímto účelem se pro každý ze 495 dotčených osmimístných kódů KN použijí dovozy výrobku každého kódu s denní úhrnnou hodnotou nižší než LAP dotčeného kódu výrobku.

430    Ve druhém kroku se vypočtou ztráty u množství, která jsou považována za podhodnocená, z hlediska dodatečného cla splatného na základě rozdílu mezi touto denní úhrnnou hodnotou a CAP.

431    Z toho vyplývá, že podle metodiky OLAF-JRC se objem podhodnocených dovozů vypočítá tak, že se zohlední dovozy dotčených výrobků z Číny do Spojeného království, jejichž cena byla nižší než LAP (tj. 50 % CAP), zatímco hodnota takto zjištěných podhodnocených dovozů se vypočítá za použití CAP s tím, že obě tyto ceny se vypočtou na úrovni Unie, a nikoli pouze na úrovni Spojeného království.

3)      K odhadu částek ztrát tradičních vlastních zdrojů podle metodiky OLAF-JRC Spojeným královstvím

432    Spojené království kritizuje metodiku OLAF-JRC, když tvrdí, že tato metodika vedla k nadhodnocení jak množství podhodnocených dovozů, tak i jejich hodnoty z důvodu jejích nedostatků a nepřesností.

433    Jeho vlastní metodika, metodika HMRC, spočívá ve výpočtu „prahové hodnoty shody“ pro každý příslušný desetimístný kód KN výrobku, a to nikoli na základě průměrné ceny stanovené na úrovni Unie, ale pouze na základě hodnot deklarovaných při dovozu do Spojeného království.

434    Jak Spojené království vysvětlilo v odpovědi na otázky Soudního dvora, tato metodika spočívá v tom, že na základě analýzy histogramů vztahujících se k době trvání protiprávního jednání se pro každý dotčený desetimístný kód KN výrobku spadajícího do kapitol 61 až 64 této nomenklatury určí jak „špička“, která zahrnuje velký objem relativně nízkých deklarovaných cen, u nichž se předpokládá, že jsou téměř výhradně podhodnocené, tak i bod mimo tuto špičku, kde se objevují objemy nejtypičtějších dovozů a legitimní deklarované ceny.

435    Prahová hodnota shody je stanovena pro každý kód dotčeného výrobku na úrovni ceny odpovídající tomuto bodu, který je mimo uvedenou špičku, kde se objevují legitimní dovozy, a který by proto měl být považován za přijatelnou cenu.

436    Dovozy s celní deklarovanou hodnotou nižší než tato prahová hodnota shody se pak považují za podhodnocené podle této metodiky „špičky“. U těchto dovozů se dodatečná cla vypočítávají pro každé celní prohlášení na dotčený výrobek na základě rozdílu mezi deklarovanou celní hodnotou a uvedenou prahovou hodnotou shody.

437    Stejná prahová hodnota, tak jak se používá pro výpočet výše ztrát tradičních zdrojů Unie, je tedy referenční hodnotou stanovenou na základě statistických údajů o dovozech dotčených výrobků z Číny do Spojeného království, která se používá jak ke zjištění dovozů, které lze považovat za podhodnocené, tak i k určení hodnoty, která má být těmto dovozům připisována pro účely výpočtu dodatečných splatných cel, a tedy odpovídajících ztrát tradičních vlastních zdrojů, které musí být ještě poskytnuty Komisi.

438    Ze zprávy poradenské společnosti, kterou Spojené království přiložilo ke své odpovědi na odůvodněné stanovisko a k žalobní odpovědi, mimoto vyplývá, že podstatný rozdíl mezi odhadem ztrát tohoto státu a odhadem ztrát Komise, přičemž první z nich činí méně než 10 % druhého, je způsoben z 80 % skutečností, že podle metodiky HMRC jsou údajně podhodnocené dovozy „stanoveny nově“ na prahovou cenovou hodnotu, a sice prahovou hodnotu shody, která je cenou odvozenou pouze z dovozních cen do Spojeného království, zatímco podle metodiky OLAF-JRC je hodnota určena nikoli na úrovni cenové prahové hodnoty, jako je LAP, tedy 50 % CAP, ale na úrovni „spravedlivé“ ceny, tedy 100 % CAP, která je cenou odvozenou z aritmetického, a tedy neváženého průměru CAP všech členských států, včetně CAP Spojeného království, které bylo v té době členským státem.

4)      K obecné argumentaci směřované proti metodice OLAF-JRC

439    Před posouzením jednotlivých konkrétních výtek Spojeného království, podporovaného členskými státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, vůči základním charakteristikám metodiky OLAF-JRC, používané jako metodika k odhadu výše ztrát vlastních zdrojů, je třeba posoudit obecnou argumentaci, kterou tento stát proti této metodice uplatňuje.

440    Vzhledem k tomu, že tato metodika byla speciálně vyvinuta pro použití členskými státy jako rizikový profil pro zjišťování dovozů se značným rizikem podhodnocení, a tudíž vyžadujících kontrolu, je podle této argumentace nevhodné, aby byla stejná metodika použita pro účely výpočtu částek ztrát vlastních zdrojů odpovídajících clům, která nebyla vybrána ve Spojeném království v důsledku nedostatečných kontrol prováděných jeho celními orgány.

441    Jedná se v podstatě o statistickou metodiku určení celní hodnoty podhodnocených dovozů, která není jednou z po sobě následujících metod předepsaných v článcích 70 a 74 celního kodexu Unie, jako je například metodika „fall-back“ stanovená v čl. 74 odst. 3 tohoto kodexu, která spočívá v určení celní hodnoty dotčeného zboží na základě „dostupných údajů“ při dodržení podmínek stanovených v článku 144 prováděcího nařízení 2015/2447.

442    V tomto ohledu, i když metodika OLAF-JRC představuje v podstatě statistickou metodiku odhadu výše ztrát vlastních zdrojů, jejímž cílem není určit celní hodnotu dotčeného zboží v souladu s články 70 a 74 celního kodexu Unie pro každé dotčené celní prohlášení, nelze Komisi vytýkat, že za okolností projednávané věci použila takovou statistickou metodu k výpočtu výše ztrát vlastních zdrojů.

443    Je totiž nesporné, že dotčené dovozy se uskutečnily ve velkém rozsahu a že dotčené zboží bylo propuštěno do volného oběhu, takže toto zboží již nemohlo být staženo pro účely kontroly za účelem zjištění jeho skutečné hodnoty. Navíc Spojené království v rozporu s čl. 325 odst. 1 SFEU a celními předpisy Unie nepřijalo nezbytná opatření, jako jsou fyzické kontroly, žádosti o informace nebo o dokumenty nebo systematický odběr vzorků. Proto vzhledem k tomu, že chybí dostatečné údaje o kvalitě zboží, které již bylo propuštěno do volného oběhu, není již z důvodu těchto opomenutí možné stanovit hodnotu tohoto zboží na základě jedné z metodik oceňování stanovených v článcích 70 a 74 celního kodexu Unie, takže k odhadu hodnoty tohoto zboží lze použít pouze statistickou metodiku.

444    Kromě toho, jak v podstatě uvedl i generální advokát v bodě 274 svého stanoviska, za konkrétních okolností projednávaného případu nic v zásadě nebránilo tomu, aby OLAF a Komise použily metodiku OLAF-JRC, přestože tato metodika byla původně navržena jako nástroj analýzy rizik pro odhad výše ztrát vlastních zdrojů způsobených nevhodnými kontrolami celních orgánů Spojeného království, jelikož tato metodika zahrnuje prahovou cenovou hodnotu, a sice LAP, pro určení objemu podhodnocených dovozů, a referenční cenu, a sice CAP, pro přiřazení náhradní hodnoty těmto dovozům pro účely výpočtu zbývajících splatných cel.

445    Kromě toho, jak generální advokát také v podstatě uvedl v bodech 276 až 278 svého stanoviska, Soudní dvůr ve své judikatuře připustil, že za okolností podobných těm v projednávané věci může být vyčíslení ztrát vlastních zdrojů založeno spíše na statistických údajích než na údajích týkajících se přímo hodnoty dotčeného zboží.

446    V situaci, kdy nemožnost provést kontroly byla v případě absence dotčeného zboží nevyhnutelným důsledkem toho, že celní orgány neprovedly kontroly za účelem ověření skutečné hodnoty tohoto zboží, což vedlo k tomu, že tyto orgány systematicky přijímaly deklarované hodnoty, ačkoli věděly, že tyto hodnoty jsou v průměru podhodnocené, totiž Soudní rozhodl, že v takovém případě není nevhodné vyčíslit výše ztrát vlastních zdrojů v důsledku takového postupu na základě údajů týkajících se rozdílu mezi průměrnou standardní deklarovanou hmotností zboží stejného druhu dovezeného v následujícím období a jeho průměrnou hmotností zjištěnou během kontrol, které lze vzhledem k jejich rozsahu považovat za relevantní (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. března 2011, Komise v. Portugalsko, C‑23/10, nezveřejněný, EU:C:2011:160, body 54, 63, 65 a 66).

447    Za konkrétních okolností projednávaného případu vyplývají ztráty vlastních zdrojů z praxe celních orgánů Spojeného království, která spočívala v podstatě v tom, že během doby trvání protiprávního jednání systematicky přijímaly celní prohlášení na dotčené výrobky dovážené z Číny, aniž ověřovaly hodnoty uvedené v těchto prohlášeních, ačkoli tyto orgány věděly nebo musely vědět, že velké objemy těchto výrobků jsou dováženy podvodně za zjevně podhodnocené ceny. Proto lze výše těchto ztrát určit na základě takové metodiky, jako je metodika OLAF-JRC, která je založena na statistických údajích, a nikoli na základě metodiky mající určit celní hodnotu dotčeného zboží na základě přímých důkazů v souladu s články 70 a 74 celního kodexu Unie. Tuto metodiku totiž již nelze použít, pokud neexistují přímé důkazy o této hodnotě získané uvedenými orgány v dostatečném množství.

448    Kromě toho, jak generální advokát také v podstatě uvedl v poznámce pod čarou 277 svého stanoviska k jeho bodu 274, metodika HMRC navržená Spojeným královstvím pro odhad výše ztrát vlastních zdrojů je rovněž metodikou, která je založena především na statistických údajích, neboť prahové hodnoty shody jsou odvozeny z historických statistických hodnot.

449    Je nicméně třeba určit, zda Komise tím, že se při výpočtu částek ztrát tradičních vlastních zdrojů, které uvádí, opírá o metodiku OLAF-JRC, právně dostačujícím způsobem prokázala správnost sedmi požadovaných částek za každý z roků tvořících dobu trvání protiprávního jednání v souladu s důkazním břemenem, které jí podle ustálené judikatury Soudního dvora připomenuté v bodě 423 tohoto rozsudku náleží v řízení o nesplnění povinnosti.

450    V tomto kontextu a rovněž s ohledem na to, co bylo rozhodnuto v bodech 423 až 425 tohoto rozsudku, přísluší Soudnímu dvoru ověřit, zda v rozsahu, v němž se Komise opírala o metodiku OLAF-JRC jako metodu výpočtu pro určení částek ztrát vlastních zdrojů, které jí nebyly poskytnuty v rozporu s unijním právem, tento orgán poskytl dostatečné důkazy k prokázání správnosti těchto částek, a tudíž správnosti tvrzeného nesplnění povinnosti, v souladu s důkazním břemenem, které nese.

451    Jak rovněž uvedl generální advokát v bodě 281 svého stanoviska, Soudní dvůr tedy není povinen provést volbu mezi různými metodologickými přístupy navrženými účastníky řízení, jak patrně navrhuje Spojené království ve své žalobní odpovědi, ale pouze posoudit metodiku OLAF-JRC, na kterou se odvolává Komise na podporu této žaloby, a to tak, že posoudí jednotlivé výtky vznesené tímto státem, podporovaným členskými státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, vůči této metodice.

452    V tomto ohledu je třeba upřesnit, že přezkum metodiky OLAF-JRC Soudním dvorem v tomto řízení o nesplnění povinnosti musí být zaměřen především na to, jak v podstatě poznamenal i generální advokát v bodě 286 svého stanoviska, aby bylo posouzeno, že tato metodika byla odůvodněna s ohledem na zvláštnosti projednávaného případu a že byla dostatečně přesná a věrohodná, jelikož se zakládala na kritériích, která nebyla ani svévolná, ani zkreslená a vycházela z objektivní a soudržné analýzy založené na všech dostupných relevantních údajích, takže nemohla vést ke zjevnému nadhodnocení výše těchto ztrát.

453    Ačkoli ověření správnosti jednotlivých částek ztrát tradičních vlastních zdrojů uvedených ve třetím pododstavci prvním bodě návrhových žádání žaloby musí být teoreticky, jak je uvedeno v bodě 449 tohoto rozsudku, provedeno za každý ze sedmi roků uvedených v tomto třetím pododstavci, Soudní dvůr z důvodů hospodárnosti řízení provede tento přezkum za dvě po sobě jdoucí období zahrnutá do doby trvání protiprávního jednání, a to za období od listopadu 2011 do listopadu 2014 a za období od 1. ledna 2015 do 11. října 2017.

5)      K odhadu výše ztrát tradičních vlastních zdrojů za období od listopadu 2011 do listopadu 2014

454    Pokud jde zaprvé o období od listopadu 2011 do listopadu 2014, z částek uvedených ve třetím pododstavci prvního bodu návrhových žádání žaloby za roky 2011 až 2014 vyplývá, že Komise vytýká Spojenému království, že za toto období neposkytlo tomuto orgánu tradiční vlastní zdroje v celkové výši 1 001 511 991,60 eur.

455    Jak generální advokát rovněž v podstatě uvedl v bodech 293 až 297 svého stanoviska, z odůvodnění žaloby a z repliky souhlasně vyplývá, že za dotčené období Komise zejména z důvodu pravidel v oblasti promlčení celního dluhu stanovených v čl. 221 odst. 3 celního kodexu Společenství a v čl. 103 odst. 1 celního kodexu Unie zamýšlela omezit dosah žaloby na celní dluhy stanovené v příkazech k úhradě po propuštění zboží obsažené ve 23 platebních výměrech C 18 Snake, které byly vydány v období od listopadu 2014 do února 2015 a které byly po zaúčtování a oznámení dotčeným subjektům zrušeny v období od června do listopadu 2015. Tento záměr Komise je kromě toho potvrzen výtkami formulovanými ve výzvě dopisem a v odůvodněném stanovisku.

456    Jak bylo konstatováno v bodech 367 až 395 tohoto rozsudku, ke zrušení 23 platebních výměrů C 18 Snake došlo z důvodu administrativních pochybení celních orgánů Spojeného království, která nejsou odůvodnitelná s ohledem na čl. 13 odst. 2 nařízení č. 609/2014, takže tento stát nebyl osvobozen od povinnosti poskytnout Komisi zdroje vztahující se k těmto výměrům.

457    V rámci žalobní odpovědi Spojené království uvedlo, že částky požadované v platebních výměrech C 18 Snake byly vypočteny na základě CAP podle metodiky OLAF-JRC. V replice Komise namítá, že v průběhu postupu před zahájením soudního řízení uvedla, že pochopila, aniž ji Spojené království v tomto ohledu opravilo, že tyto částky byly vypočteny na základě LAP, a tudíž podle názoru Komise na úrovni, která je pro účely odhadu výše ztrát vlastních zdrojů zjevně příliš nízká, což ji vedlo k tomu, že v žalobě uplatnila svou metodu odhadu těchto ztrát, včetně ztrát za období od listopadu 2011 do listopadu 2014, na všechny dovozy uskutečněné v tomto období za deklarovanou cenu nižší než LAP.

458    Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru, a zejména z toho, že Spojené království předložilo jako přílohu k duplice platební výměry C 18 Snake a podrobnosti o výpočtech vztahujících se k těmto výměrům, přitom vyplývá, že dodatečné celní dluhy požadované v uvedených výměrech byly skutečně vypočteny, byť v důsledku administrativních pochybení, na základě CAP, a nikoli na základě pravidel unijního celního práva pro určení celní hodnoty, a kromě toho, že celková výše těchto dluhů činila 192 568 694,30 GBP.

459    Z toho vyplývá, že návrhová žádání žaloby a její odůvodnění jsou nekonzistentní, pokud jde o výši vlastních zdrojů, kterou Komise požaduje v tomto řízení.

460    Ve třetím pododstavci prvního bodu návrhových žádání žaloby se Komise domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Spojené království v období od listopadu 2011 do listopadu 2014 nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z právních předpisů Unie v oblasti vlastních zdrojů, jelikož tento stát Komisi neposkytl celkovou částku 1 001 511 991,60 eur, vypočtenou na základě metodiky OLAF-JRC, zohledňující všechny podhodnocené dovozy uskutečněné za ceny nižší než LAP v uvedeném období, včetně těch, které byly ostatně velmi početné, na které se nevztahovaly platební výměry C 18 Snake.

461    Naproti tomu z odůvodnění žaloby a repliky jednoznačně vyplývá a potvrzuje to i výzva dopisem a odůvodněné stanovisko, že Komise měla v úmyslu omezit svou výtku vycházející z neposkytnutí vlastních zdrojů Unie ze strany Spojeného království na zdroje odpovídající celním dluhům stanoveným v platebních výměrech C 18 Snake, což znamená, že požaduje zdroje pouze za podhodnocené dovozy uskutečněné za ceny nižší, než LAP a uvedené v těchto platebních výměrech. Celková výše těchto celních dluhů přitom podle Spojeného království činí 192 568 694,30 GBP.

462    Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že vzhledem k tomu, že existuje značná nejistota, pokud jde o správnost částek vlastních zdrojů požadovaných Komisí v rámci třetího pododstavce prvního bodu návrhových žádání žaloby za období od listopadu 2011 do listopadu 2014, tento orgán neprokázal právně dostačujícím způsobem všechny tyto částky.

463    Tudíž, co se týče prvního období od listopadu 2011 do listopadu 2014, je třeba zamítnout druhý žalobní důvod v rozsahu, v němž se týká výtky uvedené ve třetím pododstavci prvního bodu návrhových žádání žaloby, podle níž Spojené království nedodrželo unijní právo, jelikož tento stát neposkytl Komisi v něm uvedené částky zdrojů v celkové výši 1 001 511 991,60 eur.

6)      K odhadu výše ztrát tradičních vlastních zdrojů za období od 1 ledna 2015 do 11. října 2017 včetně

464    Pokud jde zadruhé o období od 1. ledna 2015 do 11. října 2017 včetně, je nesporné, že Komise stanovila částky ztrát tradičních vlastních zdrojů, které požaduje podle třetího pododstavce prvního bodu návrhových žádání žaloby, tedy celkovou částku 1 678 125 097 eur, na základě metodiky OLAF-JRC, aniž od těchto částek odečítá částky, které požadují celní orgány Spojeného království v příkazech k úhradě cla po propuštění zboží uvedených v platebních výměrech C 18 Breach týkajících se tohoto období.

465    Je tedy třeba posoudit nejprve jednotlivé argumenty předložené Spojeným královstvím, podporovaným členskými státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, proti metodice OLAF-JRC, tak jak ji Komise použila k odhadu výše ztrát vlastních zdrojů, kterou požaduje za toto období, a dále dopad, který by na tento odhad mohlo mít zohlednění příkazů k úhradě obsažených v platebních výměrech C 18 Breach, které se týkají stejného období.

i)      K výtce směřované proti metodice OLAF-JRC vycházející z toho, že vede k nadhodnocení objemu dovozů, které měly být považovány za podhodnocené

466    Pokud jde nejprve o výtky vůči metodice OLAF-JRC, je třeba zaprvé posoudit výtku, podle které tato metodika v rozsahu, v němž používá jako kritérium pro výpočet objemu podhodnocených dovozů LAP, tento objem nadhodnocuje, neboť se jedná o svévolné a nepřesné kritérium, jehož použití má za následek zahrnutí nezanedbatelného objemu legitimních dovozů za velmi nízké ceny.

467    Pokud jde o obecnou výtku, že LAP představuje „svévolné kritérium“, je třeba připomenout, že stanovení LAP na úrovni 50 % CAP je založeno na studiích histogramů JRC, jejichž cílem je zjistit na základě statistických údajů kategorie dovozů za velmi nízké ceny. Vzhledem k tomu, že je založen na analýze statistik dovozních cen, je tento přístup srovnatelný s přístupem, který se používá v rámci metodiky HMRC pro stanovení prahové hodnoty shody.

468    Spojené království kritizuje metodiku použitou Komisí pro výpočet výše ztrát vlastních zdrojů, neboť zejména na rozdíl od metodiky HMRC vychází z úhrnných denních údajů o dovozech do Spojeného království, nikoli z údajů na úrovni dotčeného zboží, tedy pro každé celní prohlášení, a z osmimístných kódů KN výrobků, nikoli z desetimístných kódů KN výrobků [kódy integrovaného sazebníku Evropské unie (TARIC)].

469    Komise tvrdí, že tak postupovala, protože měla k dispozici pouze tyto denní úhrnné údaje a údaje na úrovni osmimístného kódu výrobku. Tvrdí také, že použití těchto denních úhrnných údajů mělo nadměrný kompenzační účinek, a proto má toto použití tendenci snižovat objem dovozů považovaných za podhodnocené, a je pro Spojené království spíše příznivé.

470    Tvrdí, že pokud by se metodika OLAF-JRC použila například na údaje o dovozech do Spojeného království na úrovni jednotlivých celních prohlášení za druhé a třetí čtvrtletí roku 2017, odhadované ztráty by byly přibližně o 40 % vyšší než odhady získané na základě stejných úhrnných denních údajů. Rovněž tvrdí, že pokud by se použily údaje na úrovni kódů TARIC, toto větší rozčlenění by vedlo pouze ke zvýšení počtu výrobků ze 495 na 677, takže by se neprokázal dopad na CAP.

471    V odpovědi na otázku položenou Soudním dvorem Spojené království tvrdilo, že nemohlo vypočítat dopad použití desetimístných kódů KN výrobků s vyšším rozčleněním na odhadovanou výši ztrát vlastních zdrojů, ale připustilo, že výpočet na úrovni dotčeného zboží, a nikoli na základě denních úhrnných údajů o dovozech na jeho území, by zvýšil výši ztrát, které Komise uvádí pro druhé období od 1. ledna 2015 do 11. října 2017 včetně, z 1 678 125 097 eur na 1 725 981 951 eur, což potvrzuje, že v tomto bodě je pro něj metodika OLAF-JRC příznivější než jeho vlastní metodika.

472    Kromě toho v odpovědi na jinou otázku Soudního dvora Spojené království zdůraznilo, že z mezitím poskytnutých vysvětlení Komise je nyní zřejmé, že jediným důvodem tak velkého rozdílu mezi odhadem ztrát Komise a jeho vlastním odhadem je skutečnost, že CAP, které tento orgán použil k „určení nové hodnoty“ dovozů považovaných za podhodnocené podle metodiky OLAF-JRC, jsou mnohem vyšší než ceny odpovídající prahovým hodnotám shody metodiky HMRC, o kterých se domnívá, že musely být použity k určení nové hodnoty těchto dovozů.

473    Kromě toho v odpovědi na jinou otázku položenou Soudním dvorem Spojené království uvedlo, že pokud by se pro výpočet objemu podhodnocených dovozů použily ceny odpovídající prahovým hodnotám shody jeho vlastní metodiky odhadu ztrát, a nikoli LAP, vedlo by to ke snížení výše ztrát z vlastních zdrojů požadovaných Komisí za druhé období od 1. ledna 2015 do 11. října 2017 včetně o 4,4 nebo 4,7 %.

474    Ačkoli se zdá, jak generální advokát rovněž poznamenal v bodě 301 svého stanoviska, že takový rozdíl mezi metodikou použitou Komisí a metodikou použitou Spojeným královstvím k odhadu objemu podhodnocených dovozů je jako takový v rozumných mezích, nic to nemění na tom, že LAP zřejmě vede k určitému nadhodnocení objemu dovozů, které musí být považovány za podhodnocené.

475    V této souvislosti je třeba připomenout, že tato cena byla původně vytvořena jako rizikový profil, což znamená, že může generovat řadu falešně pozitivních případů tvořených zejména legitimními dovozy od velkých maloobchodních řetězců, jak zdůraznilo Spojené království.

476    Jak bylo uvedeno v bodě 296 tohoto rozsudku, tento stát tvrdí, že 11,2 % legitimních dovozů velkých a známých maloobchodních řetězců bylo deklarováno v hodnotách nižších než LAP.

477    Ačkoli takový podíl falešně pozitivních případů sám o sobě nemůže ovlivnit věrohodnost LAP použitého jako rizikový profil, neboť musí být v tomto kontextu považován za přiměřený, musí být zohledněn při analýze a výpočtu výše ztrát vlastních zdrojů, aby bylo možné s přiměřenou mírou přesnosti určit objem dovozů, které bylo třeba považovat za podhodnocené a které vedly k těmto ztrátám.

478    Proto musí být výše ztrát tradičních vlastních zdrojů v projednávané věci vypočtena na základě toho, co Spojené království v odpovědi na otázku Soudního dvora označilo jako „společný objem“ dovozů považovaných za podhodnocené, tedy objemu dovozů, které jsou považovány za podhodnocené bez ohledu na použití metodiky OLAF-JRC nebo metodiky HMRC.

ii)    K výtce směřující proti metodice OLAF-JRC, která vychází z toho, že tato metodika vede k nadhodnocení hodnoty dovozů, které musí být považovány za podhodnocené

479    Zadruhé, pokud jde o různé výtky vůči metodice OLAF-JRC v tom smyslu, že pokud je použita jako nástroj pro určení výše ztrát tradičních vlastních zdrojů, opírá se o CAP jako referenční hodnotu pro odhad hodnoty podhodnocených dovozů, je třeba nejprve posoudit argumentaci, podle které tato referenční hodnota měla být vypočtena pouze na základě dovozních cen do Spojeného království, a nikoli na základě aritmetického průměru dovozních cen do všech členských států.

480    V projednávané věci je tato metodická volba Komise odůvodněna jednou ze základních charakteristik dotčeného podvodu s podhodnocováním, totiž skutečností, kterou samo o sobě Spojené království nezpochybňuje, že převážná většina dotčených dovozů byla uskutečněna v celním režimu 42, a tudíž nutně směřovala do jiných členských států. Kromě toho dotčené dovozy, které byly uskutečněny v celním režimu 40, mohly být určeny i pro jiné členské státy, jakmile bylo dotčené zboží ve Spojeném království procleno.

481    V tomto ohledu například ze zprávy OLAF vyplývá, že za rok 2016 bylo 87 % dovozu dotčených výrobků s nízkou hodnotou do Spojeného království uskutečněno v celním režimu 42.

482    Z toho vyplývá, jak uvedl v podstatě i generální advokát v bodě 304 svého stanoviska, že převážná většina dotčených dovozů po dobu trvání protiprávního jednání směrovala na trh s dotčenými výrobky Unie jako celku.

483    Proto nelze Komisi vytýkat, že pro účely odhadu hodnoty těchto dovozů v rámci vyčíslení ztrát vlastních zdrojů použila referenční hodnotu, která odráží úroveň dovozních cen dotčených výrobků do Unie jako celku.

484    Je totiž třeba připomenout, že takový přístup se zdá být v souladu s modus operandi dotčeného podvodu s podhodnocováním.

485    Kromě toho je použití průměrných dovozních cen do všech členských států ve formě aritmetického průměru těchto cen odůvodněno také s ohledem na potřebu snížit rušivý vliv na referenční ceny způsobený obzvláště velkým objemem podhodnocených dovozů za velmi nízké ceny do Spojeného království během doby trvání protiprávního jednání.

486    V tomto ohledu je třeba připomenout, že 78,1 % hodnoty a 69,8 % objemu dotčených dovozů během doby trvání protiprávního jednání za ceny nižší než LAP, tj. 50 % CAP, se pohybovalo v rozmezí od 0 do 10 % CAP a že dovozy za velmi nízké ceny v tomto rozmezí se během doby trvání protiprávního jednání postupně a prudce zvyšovaly a staly se s přibližně 80 % podílem převážnou většinou podhodnocených dovozů. Kromě toho, ačkoli se dotčený podvod s podhodnocováním původně týkal několika členských států, během doby trvání protiprávního jednání se týkal především a stále více Spojeného království, jak ostatně uvedli úředníci Komise na různých schůzkách s celními orgány tohoto státu. Během těchto schůzek byly tyto orgány opakovaně upozorňovány na to, že odpovídajícím způsobem rostou ztráty vlastních zdrojů, a to proto, aby přijaly vhodná opatření k jejich zamezení.

487    I když cíle snížit rušivý účinek na referenční ceny způsobený obzvláště velkým objemem podhodnocených dovozů za velmi nízké ceny do Spojeného království během doby trvání protiprávního jednání mohlo být na teoretické úrovni dosaženo použitím různých metodik, metodika zvolená Komisí se zdá být dostatečně přesná a spolehlivá, zejména proto, že je založena na kritériích, která nejsou ani svévolná, ani neobjektivní, a vychází z objektivní a konzistentní analýzy všech dostupných relevantních údajů, takže nevede ke zjevnému nadhodnocení výše ztrát vlastních zdrojů.

488    V této souvislosti mohla Komise, jak připustila v odpovědi na otázku položenou Soudním dvorem, pro účely výpočtu aritmetického průměru cen členských států například také vyloučit všechny dovozy uskutečněné za ceny nižší než LAP ve všech členských státech. Taková metoda by však Spojené království znevýhodnila, neboť by vedla k podstatně vyšší částce ztrát vlastních zdrojů.

489    Dále je třeba posoudit výtku, podle které použití CAP v rámci použití metodiky OLAF-JRC jako referenční hodnoty vede k nadhodnocení úrovně ztrát vlastních zdrojů, a tudíž není legitimní, neboť nezohledňuje skutečnost, že dotčené výrobky, které byly předmětem dotčeného podvodu s podhodnocováním, měly nižší hodnotu a kvalitu než výrobky legitimně dovážené z Číny za ceny vyšší než LAP nebo dokonce než prahová hodnota shody metodiky HMRC.

490    Kromě toho dotčené zboží je svou povahou určeno pro spodní část trhu, neboť je dováženo zločineckými organizacemi za účelem nedovoleného a ilegálního obchodu na území jiných členských států.

491    S ohledem na tuto zásadní charakteristiku modus operandi dotčeného podvodu s podhodnocováním proto musí být referenční hodnota, která se musí použít pro stanovení hodnoty dovozů považovaných za podhodnocené, stanovena na úrovni LAP.

492    V této souvislosti Komise tvrdí, že Spojené království nepředkládá žádné relevantní důkazy o rozdělení cen a kvalitě dotčených dovozů, neboť před zahájením operace Swift Arrow se tento členský stát rozhodl neprovádět fyzické kontroly a neodebírat vzorky.

493    Spojené království se opírá o zprávu poradenské společnosti, která analyzuje základní vzorek 94 položek podhodnoceného zboží, včetně 70 položek odebraných v rámci operace Swift Arrow, která byla zahájena po uplynutí doby trvání protiprávního jednání, a porovnává tento vzorek s kontrolním vzorkem položek s velmi nízkou cenou od legitimního a známého maloobchodního prodejce zboží s velmi nízkou hodnotou na svém území, z čehož vyplývá, že naprostá většina položek v tomto základním vzorku byla nízké kvality a nižší kvality než byla kvalita položek v kontrolním vzorku. Z toho vyplývá, že správná hodnota podhodnoceného zboží nesmí překročit nejnižší cenu, za kterou tito maloobchodní prodejci dovážejí ekvivalentní zboží.

494    V tomto ohledu, i kdyby, jak tvrdí Spojené království, všechny vzorky odebrané v rámci operace Swift Arrow a analyzované v této zprávě mohly být zohledněny v tomto řízení, přestože se zdá, že mnohé z těchto vzorků se týkají dovozů uskutečněných po uplynutí doby trvání protiprávního jednání, tento stát neprokazuje, že dotyčné vzorky lze považovat za reprezentativní pro všechny velké objemy podhodnoceného dotčeného zboží dovezeného na jeho území během tohoto období.

495    Proto vzhledem k absenci dostatečně reprezentativních údajů o kvalitě zboží, které bylo předmětem dotčených dovozů během doby trvání protiprávního jednání, a vzhledem k absenci vhodných celních kontrol ze strany Spojeného království mohla Komise oprávněně předpokládat, že dotčené zboží bylo průměrné kvality, a tudíž pokrývalo všechny segmenty trhu v podobném poměru jako zboží, které nebylo údajně podvodně podhodnoceno.

496    Podle Spojeného království modus operandi dotčeného podvodu s podhodnocováním, jak je popsán například ve zprávě OLAF a není mezi účastníky řízení sporný, naznačuje, že dotčené zboží je z větší části spíše nízké kvality a bylo určeno pro spodní segment trhu, neboť bylo dováženo a uváděno na trh zločineckými organizacemi a bylo určeno především pro nedovolený a ilegální obchod na území jiných členských států, než Spojeného království, které bylo v té době členským státem, zejména v celním režimu 42, bez zaplacení DPH. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že referenční hodnota použitá k ocenění dotčených dovozů pro účely výpočtu výše ztrát tradičních vlastních zdrojů je odhadovanou hodnotou, která se musí blížit celní hodnotě, kterou by stanovily celní orgány Spojeného království, kdyby použily vhodná opatření celní kontroly na základě rizikového profilu, který umožňuje posoudit povahu a kvalitu dotčeného zboží.

497    Spojené království totiž musí být po dobu trvání protiprávního jednání postaveno do situace rovnocenné situaci, ve které by jeho celní orgány správně určovaly celní hodnoty po provedení příslušných celních kontrol, a tudíž by správně stanovily vlastní zdroje tvořené cly před jejich zaúčtováním na účet vlastních zdrojů Unie (obdobně viz rozsudek ze dne 17. března 2011, Komise v. Portugalsko, C‑23/10, nezveřejněný, EU:C:2011:160, bod 63 a citovaná judikatura).

498    Jak rovněž generální advokát v podstatě uvedl v bodě 306 svého stanoviska, v souladu s po sobě následujícími metodikami stanovenými v unijním celním právu se přitom celní hodnota určuje podle povahy a kvality dotčeného zboží, jako je segment trhu v jiném členském státě než v členském státě dovozu, a nikoli podle místa určení. Pro účely stanovení celní hodnoty je tedy místo určení tohoto zboží samo o sobě irelevantní. Kromě toho je při celním odbavení uvedeného zboží jeho konkrétní místo určení při absenci přímých důkazů do značné míry spekulativní.

499    Komise proto v projednávané věci právem neprovedla žádné rozlišení na základě konkrétního místa určení dotčených výrobků v Unii proto, aby určila výši ztrát tradičních vlastních zdrojů.

500    V důsledku toho mohl tento orgán ohledně dotčených dovozů přiměřeně použít CAP jako referenční hodnotu.

501    Takový přístup je odůvodněný s ohledem na zvláštnosti případu a je dostatečně přesný a spolehlivý zejména proto, že je založen na kritériích, která nejsou ani svévolná ani neobjektivní, a vychází z objektivní a soudržné analýzy všech dostupných relevantních údajů, takže nevede ke zjevnému nadhodnocení výše těchto ztrát.

502    To potvrzuje skutečnost, jak generální advokát rovněž v podstatě uvedl v bodě 307 svého stanoviska, že CAP se vypočítávají na základě celních hodnot skutečně deklarovaných a převzatých členskými státy v databázi Surveillance 2 pro všechny dotčené dovozy během doby trvání protiprávního jednání, takže tyto ceny odrážejí povahu a kvalitu všech dotčených výrobků.

503    Přesnost a spolehlivost přístupu Komise spočívajícího v použití CAP k odhadu hodnoty dotčených dovozů je rovněž podpořena skutečností, kterou tento orgán zdůraznil ve svých odpovědích na otázky Soudního dvora a kterou Spojené království nezpochybnilo, že tyto ceny plně zohledňují ceny značného množství podhodnocených dovozů do Spojeného království, takže znehodnocují „spravedlivou cenu“ těchto dovozů, a tím podhodnocují výši ztrát vlastních zdrojů.

504    Jinými slovy, jelikož je CAP průměrem deklarovaných cen všech dotčených výrobků dovezených do všech členských států, včetně obzvláště velkého počtu podvodně podhodnocených výrobků dovezených do Spojeného království, je tato průměrná cena znehodnocena těmito podvodnými podhodnoceními, což potvrzuje přesnost a spolehlivost přístupu Komise.

505    Závěrem lze konstatovat, že Komise v zásadě mohla použít metodiku OLAF-JRC k odhadu výše ztrát tradičních vlastních zdrojů za druhé období od 1. ledna 2015 do 11. října 2017 včetně, neboť tato metodika byla odůvodněna s ohledem na zvláštnosti případu a byla dostatečně přesná a spolehlivá, neboť zejména vychází z kritérií, která nejsou ani svévolná, ani neobjektivní, a je založena na objektivní a soudržné analýze všech dostupných relevantních údajů, takže nevede ke zjevnému nadhodnocení výše těchto ztrát.

506    Proto pro toto období mohl být objem dotčených dovozů stanoven na základě LAP, přičemž však tento objem musí být omezen na „společný objem“, tedy objem dovozů, které jsou považovány za podhodnocené podle metodiky OLAF-JRC i metodiky HMRC. Při určování hodnoty tohoto společného objemu dovozů považovaných za podhodnocené mohla Komise vycházet z CAP.

7)      K dopadu platebních výměrů C 18 Breach na odhad částek ztrát vlastních zdrojů, které Komise požaduje za období od 1. ledna 2015 do 11. října 2017 včetně

507    Dále je třeba se zabývat otázkou, jaký dopad mohly mít příkazy k úhradě cla uvedené v platebních výměrech C 18 Breach na odhad částek ztrát vlastních zdrojů požadovaných Komisí ve třetím pododstavci prvního bodu návrhových žádání žaloby za období od 1. ledna 2015 do 11. října 2017 včetně, za použití metodiky OLAF-JRC.

508    V tomto ohledu Spojené království v žalobní odpovědi tvrdí, že jelikož Komise již od května 2018 věděla o osmi platebních výměrech C 18 Breach, které byly vydány a zaúčtovány v průběhu tohoto měsíce na účet B a které se týkaly dovozů považovaných za podhodnocené, jež byly uskutečněny od 1. května 2015 v celkové výši přibližně 25 milionů GBP, a tyto výměry nezpochybnila ani v odůvodněném stanovisku, ani v žalobě, měl tento orgán tuto částku odečíst od částek ztrát tradičních vlastních zdrojů uvedených ve třetím pododstavci prvního bodu návrhových žádání žaloby za roky 2015 až 2017.

509    V duplice Spojené království tvrdí, že podle aktualizovaných údajů by částky požadované v platebních výměrech C 18 Breach, které již byly oznámeny 34 subjektům, v celkové výši 44 296 285,04 GBP, měly být odečteny od ztrát tradičních vlastních zdrojů.

510    V příloze svých odpovědí na otázky Soudního dvora Spojené království opět aktualizovalo tuto celkovou částku, když připojilo všechny již oznámené platební výměry C 18 Breach a podrobnosti o výpočtech, které se k nim vztahují. Podle souhrnné tabulky v této příloze se jedná podle posledních dostupných údajů o 64 platebních výměrů na dodatečné clo v celkové výši 50 559 159,89 GBP (přibližně 59 391 845 eur).

511    Z těchto výpočtů a z vysvětlení poskytnutých Spojeným královstvím v odpovědi na otázky Soudního dvora rovněž vyplývá, že toto clo bylo vypočteno na základě minimálních cen považovaných za legitimní a stanovených podle metodiky „špičky“, tedy metodiky v zásadě statistické povahy, srovnatelné s metodikou používanou v rámci metodiky HMRC pro stanovení prahových hodnot shody pro účely výpočtu úrovně ztrát tradičních vlastních zdrojů, přičemž zásadní rozdíl mezi těmito metodikami spočívá v použití odlišného referenčního období.

512    Podle Spojeného království je i nadále možné vymáhat dluhy požadované v platebních výměrech C 18 Breach a na rozdíl od výměrů C 18 Snake nebyly tyto výměry zrušeny.

513    Komise sice nezpochybňuje, že platební výměry C 18 Breach se mohou týkat podhodnocených dovozů během doby trvání protiprávního jednání, tvrdí však, že vzhledem k tomu, že Spojené království vždy odmítalo poskytnout Komisi podrobnosti o výpočtech týkajících se těchto výměrů, a sice zejména dotčená celní prohlášení, dotčené objemy a použité náhradní hodnoty, nebyla schopna odlišit dovozy, ke kterým se tyto výměry vztahovaly, od celkového objemu dovozů, u nichž vypočítala výši ztrát tradičních vlastních zdrojů na základě denních úhrnných údajů databáze Surveillance 2.

514    V tomto ohledu je třeba připomenout, že Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že z čl. 258 druhého pododstavce SFEU vyplývá, že nevyhověl-li dotčený členský stát odůvodněnému stanovisku ve lhůtě v něm stanovené, může Komise podat Soudnímu dvoru žalobu pro nesplnění povinnosti na základě tohoto článku a nesplnění povinnosti musí být v důsledku toho posuzováno podle stavu, v němž se členský stát nacházel v době, kdy uplynula tato lhůta [rozsudek ze dne 2. dubna 2020, Komise v. Polsko, Maďarsko a Česká republika (Dočasný mechanismus relokace žadatelů o mezinárodní ochranu), C‑715/17, C‑718/17 a C‑719/17, EU:C:2020:257, bod 54, jakož i citovaná judikatura].

515    V projednávané věci lhůta, kterou mělo Spojené království k tomu, aby vyhovělo odůvodněnému stanovisku, uplynula dne 24. listopadu 2018.

516    Komise nezpochybňuje, že před sdělením odůvodněného stanoviska Spojenému království věděla o osmi platebních výměrech C 18 Breach, které byly vydány v květnu 2018 a týkaly se dovozů dotčených výrobků z Číny uskutečněných během doby trvání protiprávního jednání, neboť dluhy požadované v těchto výměrech byly sděleny jejich dlužníkům a byly zaúčtovány na účet B v květnu 2018. Je rovněž nesporné, že tyto dluhy zůstaly na účtu B na konci lhůty uvedené v odůvodněném stanovisku a v době podání žaloby.

517    Je přitom třeba konstatovat, že Komise v rámci žaloby, zejména v rámci výpočtu částek ztrát tradičních vlastních zdrojů požadovaných v rámci třetího pododstavce prvního bodu návrhových žádání žaloby za roky 2015 až 2017, nezohlednila dluhy požadované v platebních výměrech C 18 Breach, které jí byly známy před uplynutím lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku.

518    Kromě toho Spojené království do dnešního dne nepřijalo rozhodnutí, kterým by konstatovalo nemožnost vymáhání těchto dluhů, ani nezahájilo postup stanovený v čl. 13 odst. 3 a 4 nařízení č. 609/2014, aby bylo osvobozeno od povinnosti poskytnout částky odpovídající těmto dluhům Komisi z některého z důvodů uvedených v čl. 13 odst. 2 uvedeného nařízení. Tyto dluhy nebyly zrušeny a zůstávají na účtu B. Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru rovněž nevyplývá, a ani nebylo tvrzeno, že by se jednalo o promlčené pohledávky ve smyslu článku 103 celního kodexu Unie.

519    Na konci lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku proto tyto pohledávky ještě nebylo možné považovat za ztráty vlastních zdrojů Unie.

520    To není zpochybněno argumentací Komise, podle které je nepravděpodobné, že by dluhy požadované v dotčených platebních výměrech C 18 Breach, nebo alespoň jejich část, mohly být skutečně vymoženy vzhledem k tomu, že jejich dlužníky jsou z velké části tzv. „mizející“ podniky, které jsou insolventní nebo byly zlikvidovány v návaznosti na tyto výměry, jak ostatně potvrdilo Spojené království, které tuto okolnost uvedlo jako důvod, pro který by tento stát měl být osvobozen od povinnosti poskytnout Komisi odpovídající zdroje podle čl. 13 odst. 2 nařízení č. 609/2014.

521    V důsledku toho byla Komise povinna v žalobě odečíst od tradičních vlastních zdrojů požadovaných v třetím pododstavci prvního bodu návrhových žádání žaloby za období od 1. ledna 2015 do 11. října 2017 včetně dluhy požadované v platebních výměrech C 18 Breach týkajících se podhodnocených dovozů dotčených výrobků z Číny uskutečněných v tomto období, které byly zaúčtovány na účet B před uplynutím lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku, a které tedy byly tomuto orgánu známy.

522    Vzhledem k tomu, že Komise v žalobě takový odpočet opomněla provést, nemůže být přijat návrh na poskytnutí částek tradičních vlastních zdrojů uvedených v třetím pododstavci prvního bodu návrhových žádání žaloby za roky 2015 až 2017.

523    V důsledku toho je třeba zamítnout druhý žalobní důvod v rozsahu, v němž se týká návrhu Komise, aby Soudní dvůr určil, že Spojené království v rozporu s unijním právem neposkytlo tomuto orgánu částky tradičních vlastních zdrojů uvedené ve třetím pododstavci prvního bodu návrhových žádání žaloby.

524    V této souvislosti, jak uvedl rovněž generální advokát v bodě 312 svého stanoviska, v rámci řízení o nesplnění povinnosti podle článku 258 SFEU nepřísluší Soudnímu dvoru nahradit Komisi při výpočtu přesných částek tradičních vlastních zdrojů, které má Spojené království poskytnout.

525    Soudní dvůr sice může v takovém řízení buď zcela, nebo zčásti vyhovět návrhům obsaženým v návrhových žádáních žaloby, nebo je zamítnout, nepřísluší mu však měnit dosah těchto návrhů.

526    Je však třeba upřesnit, že v rámci nového výpočtu výše tradičních vlastních zdrojů dlužných Spojeným královstvím, k němuž bude Komise vyzvána v souladu s tímto rozsudkem, bude moci tento orgán, jak vyplývá z bodu 505 tohoto rozsudku, použít pro celou dobu trvání protiprávního jednání nebo pro jeho část metodiku OLAF-JRC pro odhad této částky. Bude však muset, jak bylo uvedeno v bodech 475 až 478 tohoto rozsudku, zejména vzít za základ svého výpočtu „společný objem“ dovozů, které je třeba považovat za podhodnocené bez ohledu na použití metodiky OLAF-JRC nebo HMRC. Kromě toho bude muset s ohledem na to, co bylo uvedeno v bodech 517 až 519 tohoto rozsudku, zohlednit nejprve dluhy, které Spojené království uplatnilo v platebních výměrech C 18 Breach a které byly Komisi známy před uplynutím lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku, tj. dne 24. listopadu 2018, a které k tomuto datu ještě nebylo možné považovat za ztráty vlastních zdrojů Unie. Dále bude muset rovněž zohlednit případné další dluhy, které tento stát uplatnil v příkazech k úhradě po propuštění zboží, které se týkaly dotčených dovozů a byly uskutečněny během doby trvání protiprávního jednání, a které rovněž nelze považovat za ztráty vlastních zdrojů Unie v okamžiku nového výpočtu těchto zdrojů, který bude Komise muset provést v souladu s tímto rozsudkem. Konečně bude nutno při tomto novém výpočtu zohlednit dluhy týkající se dotčených dovozů uskutečněných během doby trvání protiprávního jednání, u nichž Spojené království přijalo rozhodnutí, že je nelze vymoci, a u nichž je tento stát osvobozen od povinnosti poskytnout Komisi odpovídající částky podle čl. 13 odst. 2 nařízení č. 609/2014.

527    V této souvislosti je třeba připomenout, že povinnost loajální spolupráce s Komisí, tak jak je stanovena v čl. 4 odst. 3 SEU, znamená, že jakýkoli členský stát je povinen usnadnit tomuto orgánu plnění jeho úkolu, kterým je v souladu s článkem 17 SEU zajistit jako strážkyně Smluv uplatňování unijního práva pod dohledem Soudního dvora. Vzhledem k tomu, že Komise je při kontrole řádného plnění povinností členských států týkajících se vlastních zdrojů Unie odkázána zejména na důkazy poskytnuté členskými státy, jsou členské státy povinny poskytnout Komisi za přiměřených podmínek podklady a další relevantní dokumenty, aby mohla ověřit, zda a případně v jakém rozsahu připadají určité částky do rozpočtu Unie jako vlastní zdroje (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 7. března 2002, Komise v. Itálie, C‑10/00, EU:C:2002:146, body 88 a 91, a ze dne 9. července 2020, Česká republika v. Komise, C‑575/18 P, EU:C:2020:530, bod 65).

528    Dále je třeba dodat, že rovněž vzhledem k ustanovením dohody o vystoupení uvedeným v bodech 119 až 121 tohoto rozsudku může vést výsledek nového výpočtu uvedeného v bodě 526 tohoto rozsudku k řízení o nesplnění povinnosti, na jehož konci by Soudní dvůr mohl být vyzván k tomu, aby určil, zda Spojené království nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z unijního práva, tím, že neposkytlo do rozpočtu Unie částku vlastních zdrojů a úroky z prodlení odpovídající celé částce vyplývající z uvedeného výpočtu, jejíž zaplacení požaduje Komise, nebo její části.

8)      Ke směnnému kurzu, který je třeba použít při výpočtu výše ztrát vlastních zdrojů

529    Konečně, pokud jde o směnný kurz, který je třeba použít při výpočtu výše ztrát vlastních zdrojů, Spojené království tvrdí, že vzhledem k tomu, že vykazuje Unii vlastní zdroje v GBP, jedinou částkou, kterou od něj lze požadovat, je částka vyjádřená v GBP, která by byla vyplacena v době, kdy měly být částky zaplaceny Komisi. Relevantní je pouze směnný kurz GBP-euro platný ke dni uskutečnění transakcí, které představují pohledávku tohoto orgánu, a nikoli směnný kurz platný ke dni, kdy by Soudní dvůr uznal Spojené království odpovědným za ztráty vlastních zdrojů. Z toho vyplývá, že Komise nemohla v žalobě požadovat částku vlastních zdrojů vyjádřenou v eurech, ale měla ji vyjádřit v GBP.

530    Komise tvrdí, že vzhledem k tomu, že její výpočet výše ztrát vlastních zdrojů vychází z údajů předaných členskými státy a následně vložených do databáze Surveillance 2, jsou takto předané částky automaticky přepočteny na eura za použití naposledy stanoveného směnného kurzu ECB před předposledním dnem příslušného měsíce v souladu s čl. 53 odst. 1 celního kodexu Unie a čl. 48 odst. 1 prováděcího nařízení 2015/2447.

531    Komise proto souhlasí se Spojeným královstvím, že relevantním směnným kurzem není kurz platný ke dni tohoto rozsudku, nýbrž kurz, který platil v době, kdy byly uskutečněny jednotlivé dotčené dovozy, které během doby trvání protiprávního jednání vedly ke ztrátám vlastních zdrojů.

532    Na základě toho je třeba učinit závěr, že Komisi nelze vytýkat, že v souladu s čl. 53 odst. 1 celního kodexu Unie a čl. 48 odst. 1 prováděcího nařízení 2015/2447 použila směnný kurz platný v době uskutečnění dotčených dovozů, aby přepočetla částky cla vyjádřené v GBP na eura. Tímto postupem totiž nenadhodnotila částky požadované v žalobě z titulu ztrát tradičních vlastních zdrojů ve srovnání s částkami, které by byly požadovány, kdyby byly vyjádřeny v GBP. Nic tedy nebránilo tomu, aby Komise tyto částky v žalobě vyjádřila v eurech, a nikoli v GBP. Kromě toho bude moci Komise při novém výpočtu částky tradičních vlastních zdrojů splatných Spojeným královstvím použít tuto metodu přepočtu.

9)      Závěr

533    S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba vyhovět druhému žalobnímu důvodu v rozsahu, v němž se týká návrhu v prvním pododstavci prvního bodu návrhových žádání žaloby, a tedy určit, že Spojené království tím, že neposkytlo správnou výši tradičních vlastních zdrojů týkajících se dotčených dovozů, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývaly z článků 2 a 8 rozhodnutí 2007/436 a rozhodnutí 2014/335, článků 2, 6, 9, 10, 11 a 17 nařízení č. 1150/2000 a článků 2, 6, 9, 10, 12 a 13 nařízení č. 609/2014. Naproti tomu tento žalobní důvod musí být zamítnut v rozsahu, v němž se týká návrhu v třetím pododstavci prvního bodu návrhových žádání žaloby, aby Soudní dvůr určil, že částky odpovídajících ztrát tradičních vlastních zdrojů, které mají být poskytnuty Komisi, snížené o náklady na výběr, jsou následující:

–        496 025 324,30 eur v roce 2017 (do 11. října 2017 včetně);

–        646 809 443,80 eur v roce 2016;

–        535 290 329,16 eur v roce 2015;

–        480 098 912,45 eur v roce 2014;

–        325 230 822,55 eur v roce 2013;

–        173 404 943,81 eur v roce 2012;

–        22 777 312,79 eur v roce 2011.

3.      K nesplnění povinností na základě právní úpravy týkající se DPH a povinností poskytnout odpovídající vlastní zdroje

a)      Argumentace účastníků řízení

534    Třetím žalobním důvodem, který se týká některých výtek uvedených v prvním a druhém pododstavci prvního bodu návrhových žádání žaloby, Komise Spojenému království vytýká, že jí neposkytlo správnou výši vlastních zdrojů z DPH z dotčených dovozů uskutečněných během doby trvání protiprávního jednání v rozporu s články 2 a 8 rozhodnutí 2007/436 a rozhodnutí 2014/335, články 2, 6, 9, 10, 11 a 17 nařízení č. 1150/2000, články 2, 6, 9, 10, 12 a 13 nařízení č. 609/2014 a článkem 2 nařízení č. 1553/89, a to v důsledku jeho nesplnění povinností, které pro něj vyplývaly z článku 325 SFEU, čl. 2 odst. 1 písm. b) a d), článků 83 a 85 až 87 a čl. 143 odst. 1 písm. d) a odst. 2 směrnice 2006/112.

535    Pokud jde zaprvé o dotčené výrobky, které byly do Spojeného království dovezeny během doby trvání protiprávního jednání v celním režimu 40, Komise připomíná, že v souladu s čl. 2 odst. 1 písm. d) a s články 85 až 87 směrnice 2006/112 je v tomto režimu DPH vybírána členským státem dovozu a základ této daně zahrnuje celní hodnotu, jakož i cla a vedlejší výdaje.

536    Komise tvrdí, že vzhledem k tomu, že celní orgány Spojeného království v rozporu s článkem 325 SFEU a celními předpisy Unie nezajistily správné určení celní hodnoty dotčených dovozů uskutečněných během doby trvání protiprávního jednání, a to především vzhledem k tomu, že neprováděly účinné celní kontroly před celním odbavením těchto výrobků, správně neurčily ani základ DPH.

537    V důsledku toho nebyla vybrána celá částka splatné DPH, což mělo za následek, že v rozporu s články 2 a 8 rozhodnutí 2007/436 a rozhodnutí 2014/335, články 2, 6, 9, 10, 11 a 17 nařízení č. 1150/2000, články 2, 6, 9, 10, 12 a 13 nařízení č. 609/2014 a článkem 2 nařízení č. 1553/89 nebyly odpovídající částky zohledněny ani při stanovení základu vlastních zdrojů z DPH a že Komisi nebyla poskytnuta úplná částka těchto zdrojů.

538    Pokud jde za druhé o celní režim 42, Komise připomíná, že podle zprávy OLAF bylo v roce 2016 87 % dotčeného zboží dovezeno do Spojeného království v tomto celním režimu a že tento režim se vyznačuje tím, že clo se platí v členském státě dovozu, zatímco DPH musí být zaplacena v členském státě určení.

539    Komise tvrdí, že vzhledem k tomu, že v případě těchto dovozů je základem DPH v souladu s článkem 83 směrnice 2006/112 kupní cena zboží nebo podobného zboží, a pokud kupní cena neexistuje, nákladová cena stanovená k okamžiku dodání, nesprávné určení celní hodnoty dotčeného zboží v důsledku nevhodných celních kontrol prováděných orgány Spojeného království vedlo k tomu, že výpočet DPH, kterou měl z tohoto zboží vybírat členský stát určení, byl rovněž nesprávný, v důsledku čehož nebyla vybrána celá DPH, čímž byla Unie připravena o část vlastních zdrojů z této daně.

540    Podle názoru Komise Spojené království tím, že nepřijalo vhodná opatření k zajištění výběru DPH splatné v rámci celního režimu 42, ohrozilo schopnost orgánů jiných členských států vybírat tuto daň a znemožnilo jim poskytnout Komisi odpovídající vlastní zdroje pocházející z této daně.

541    Spojené království tvrdí, že vzhledem k tomu, že vlastní zdroje z DPH se v souladu s nařízením č. 1553/89 vypočítávají na základě čistého výnosu z této daně, výše DPH z dovozu nebo koupě nevede ke změně čistého výnosu z této daně, neboť tato daň je vymahatelná plátcem daně, který dotčené výrobky dováží nebo kupuje při dalším prodeji.

542    V případě dotčených dovozů v celním režimu 42 během doby trvání protiprávního jednání podle něj nemohlo dojít ke ztrátám DPH, jelikož maloobchodní prodejce v členském státě konečného určení zboží přiznává správci daně tohoto členského státu plnou výši protiplnění skutečně zaplaceného konečným spotřebitelem.

543    Jak potvrzuje zpráva OLAF, dotčený podvod s podhodnocováním není způsoben tím, že částka DPH zaplacená a odečtená v členském státě, do něhož bylo dotčené zboží propuštěno v celním režimu 42, je nesprávná, ale tím, že tato daň není zaplacena v členském státě určení tohoto zboží z toho důvodu, že zboží zmizelo a bylo předmětem nedovoleného a ilegálního obchodu.

544    Navíc, pokud jde o dotčené dovozy v celním režimu 42 během doby trvání protiprávního jednání, Spojené království tvrdí, že neexistuje žádný právní základ, který by umožňoval, aby byl členský stát odpovědný za ztráty vlastních zdrojů z DPH vzniklé v jiném členském státě.

545    Spojené království mimoto tvrdí, že neexistuje žádný skutkový základ pro tvrzení, že je odpovědné za ztráty vlastních zdrojů z DPH. Tvrzení Komise, že Spojené království zabránilo jiným členským státům vybírat tuto daň, není skutkově podložené. Kromě obecných opatření přijatých Spojeným královstvím v boji proti dotčenému podvodu s podhodnocováním tento stát přijal také zvláštní opatření k boji proti zneužívání celního režimu 42, a to jak samostatně, tak ve spolupráci s ostatními členskými státy. V tomto ohledu Spojené království tvrdí, že v rámci operací Badminton, Octopus, Samurai a Breach přijalo opatření, která měla zabránit ztrátě vlastních zdrojů z DPH v jiných členských státech.

b)      Závěry Soudního dvora

546    V prvé řadě je třeba posoudit tvrzení Komise, podle kterého v důsledku neúčinných celních kontrol ve Spojeném království, v rozporu s článkem 325 SFEU a celními předpisy Unie, orgány tohoto státu nestanovily správně základ daně pro účely DPH z dotčených dovozů během doby trvání protiprávního jednání, v důsledku čehož nebyla tato daň v tomto státě plně vybrána.

547    V tomto ohledu, pokud jde zaprvé o dotčené dovozy v celním režimu 40, který znamenal, že ve Spojeném království mělo být vybráno jak clo, tak i DPH, je třeba uvést, že podle čl. 2 odst. 1 písm. d) a článků 85 až 87 směrnice 2006/112, pokud je při dovozu odváděna DPH, je základ daně pro účely této daně definován jako celní hodnota, ke které je třeba připočíst clo a jiné daně a vedlejší náklady.

548    Z toho vyplývá, že celní hodnota deklarovaná na nižší úrovni, než je její skutečná hodnota, nutně znamená, že pokud není celními orgány zpochybněna a stanovena na správné úrovni, není správně stanoven ani základ daně pro účely DPH, takže v rozporu s ustanoveními uvedenými v předchozím bodě nemůže být vybrána plná výše této daně.

549    Nedostatečné celní kontroly prováděné celními orgány Spojeného království tedy vedly k nesprávnému určení jak celní hodnoty dotčeného zboží, tak i základu daně z dotčených dovozů pro účely DPH, za což musí být tento stát odpovědný.

550    V důsledku toho je třeba, pokud jde o dotčené dovozy uskutečněné během doby trvání protiprávního jednání v celním režimu 40, konstatovat nesplnění povinností, které vyplývají z čl. 2 odst. 1 písm. d) a článků 85 až 87 směrnice 2006/112, jak tvrdí Komise.

551    Pokud jde zadruhé o dotčené dovozy uskutečněné během doby trvání protiprávního jednání v celním režimu 42, který znamená, že podle mechanismu osvobození stanoveného v čl. 138 odst. 1 a odst. 2 písm. c) a čl. 143 odst. 1 písm. d) a odst. 2 směrnice 2006/112 bylo ve Spojeném království zaplaceno pouze clo a DPH musela být odvedena v členském státě určení dotčeného zboží, je třeba připomenout, že naprostá většina dotčených výrobků byla dovezena v rámci tohoto režimu, a sice 87 % celkového objemu v roce 2016 podle zprávy OLAF, a že jednou ze základních charakteristik dotčeného podvodu s podhodnocením bylo, že tyto výrobky byly zpravidla určeny pro nedovolený a ilegální obchod, takže žádná DPH nebyla v členském státě určení konečnému spotřebiteli účtována, a že v důsledku toho tato daň zpravidla zůstala nezaplacena.

552    V celním režimu 42 se základ daně pro účely DPH nezakládá na celní hodnotě dotčeného zboží, jako je tomu v případě celního režimu 40, ale v souladu s čl. 2 odst. 1 písm. b), článkem 83, čl. 138 odst. 1 a odst. 2 písm. c) a čl. 143 odst. 1 písm. d) a odst. 2 směrnice 2006/112, na kupní ceně tohoto zboží účtované v členském státě konečného určení zboží.

553    V projednávané věci tedy bylo na orgánech členských států určení dotčeného zboží, a nikoli na orgánech Spojeného království jakožto členského státu dovozu, aby zajistily správné stanovení základu daně pro účely DPH tak, aby byla zaplacená plná výše DPH splatná z dotčených pořízení uvnitř Společenství.

554    Vzhledem k tomu, že v rámci celního režimu 42 neexistuje žádná souvislost mezi celní hodnotou dotčeného zboží a základem daně z dotčených dovozů pro účely DPH, nelze rozšířit případnou odpovědnost Spojeného království jakožto členského státu dovozu, za to, že clo nebylo vybráno účinně a v plné výši v důsledku nevhodných kontrol prováděných jeho celními orgány, pokud jde o správnost celní hodnoty deklarované u tohoto zboží, na území jiného členského státu, a sice státu určení, z titulu neexistence účinného výběru DPH v plné výši.

555    Komise mimoto konkrétně netvrdila, a tedy ani neprokázala, že celní orgány Spojeného království dostatečně nekontrolovaly dodržování informačních povinností, kterým podléhá uplatnění osvobození stanoveného v čl. 138 odst. 1 směrnice 2006/112 na základě čl. 138 odst. 2 této směrnice.

556    V rámci celního režimu 42 by tedy případná nedostatečnost kontrol, které měly zajistit správné stanovení základu daně z dotčených dovozů pro účely DPH, pokud bude zjištěna, měla být vytýkána především celním orgánům členského státu konečného určení tohoto zboží.

557    Rovněž musí být odmítnuta argumentace Komise, podle které Spojené království tím, že nepřijalo vhodná opatření k zajištění výběru DPH splatné v celním režimu 42 v souladu s mechanismem osvobození stanoveným v čl. 143 odst. 1 směrnice 2006/112, zabránilo orgánům ostatních členských států správně stanovit základ daně z dotčených dovozů pro účely DPH a v důsledku toho obdržet platbu této daně v plné výši.

558    I kdyby totiž, jak tvrdí Komise, měla různá opatření přijatá Spojeným královstvím v průběhu operací Badminton, Octopus, Samurai a Breach k zabránění ztrátám vlastních zdrojů z DPH v jiných členských státech pouze omezené účinky na zabránění těmto ztrátám, nevyplývá z toho, a Komise to v žádném případě ani neprokazuje, že by tento stát zabránil orgánům členských států určení správně vypočítat splatnou DPH a vybrat plnou výši této daně.

559    I když, jak vyplývá zejména ze zprávy OLAF, se dotčené zločinecké organizace podílely na podvodném využívání celního režimu 42 s cílem vyhnout se placení DPH ve velkém rozsahu v členských státech určení dotčeného zboží, což nepochybně vedlo k následným finančním ztrátám jak pro členské státy, tak i pro samotnou Unii, nelze Spojenému království přičítat výhradní odpovědnost za nedostatečnost kontrol, která umožnila takový podvod, a za vzniklé ztráty na DPH, které tím byly způsobeny.

560    Jak uvedl i generální advokát v bodě 351 svého stanoviska, takový podvod a z nich plynoucí finanční ztráty je třeba posuzovat v kontextu dobře známého problému nedostatečnosti kontrol tohoto celního režimu, tak jak byly prováděny členské státy, kterých podvodníci plně využívali a které Účetní dvůr několikrát odsoudil, zejména ve své zvláštní zprávě č. 24/2015.

561    V důsledku toho je třeba, pokud jde o dotčené dovozy uskutečněné během doby trvání protiprávního jednání v rámci celního režimu 42, odmítnout tvrzení Komise, podle kterého Spojené království nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývaly z čl. 2 odst. 1 písm. b), článku 83, čl. 138 odst. 1 a odst. 2 písm. c) a čl. 143 odst. 1 písm. d) a odst. 2 směrnice 2006/112.

562    V druhé řadě je třeba posoudit tvrzení Komise, podle kterého vzhledem k tomu, že celní orgány Spojeného království v důsledku nedostatečných celních kontrol dotčených dovozů během doby trvání protiprávního jednání nestanovily správně základ daně z dotčeného zboží pro účely DPH, a tudíž nevybraly celou částku splatné daně, tento stát neposkytl tomuto orgánu správnou výši vlastních zdrojů z DPH v rozporu s články 2 a 8 rozhodnutí 2007/436 a rozhodnutí 2014/335, články 2, 6, 9, 10, 11 a 17 nařízení č. 1150/2000, články 2, 6, 9, 10, 12 a 13 nařízení č. 609/2014 a článkem 2 nařízení č. 1553/89.

563    Vzhledem k tomu, že tato výtka vychází z předpokladu, že Spojené království nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývaly z unijního práva v oblasti DPH, pokud jde o správné stanovení základu daně z těchto dovozů pro účely této daně a o výběr splatné DPH v plné výši, je třeba ji posoudit pouze s ohledem na dotčené dovozy uskutečněné v celním režimu 40, neboť z výše uvedeného vyplývá, že tento předpoklad je potvrzen pouze s ohledem na tyto dovozy, a nikoli s ohledem na dovozy uskutečněné v celním režimu 42.

564    V této souvislosti je třeba nejprve připomenout některé charakteristiky systému vlastních zdrojů Unie, pokud jde konkrétně o zdroje z DPH.

565    Podle článku 2 odst. 1 rozhodnutí 2007/436 a rozhodnutí 2014/335, které jsou použitelné v projednávané věci, zahrnují vlastní zdroje Unie kromě tradičních vlastních zdrojů také příjmy plynoucí z použití jednotné sazby na harmonizovaný vyměřovací základ DPH stanovený v souladu s pravidly Unie.

566    Z článku 2 odst. 1 nařízení č. 1553/89 mimoto vyplývá, že zdroje z DPH se stanoví ze zdanitelných plnění uvedených v článku 2 směrnice 2006/112.

567    Ač nejsou dotčeny různé úpravy výše základu zdrojů z DPH stanovené v ustanoveních tohoto nařízení, stanoví článek 3 tohoto nařízení, že se základ zdrojů z DPH vypočte vydělením celkového čistého výnosu DPH vybraného členským státem během daného roku sazbou DPH uplatňovanou v tomto roce, přičemž je-li v členském státě uplatňováno více sazeb, provede se uvedené vydělení při použití vážené průměrné sazby DPH (rozsudek ze dne 15. listopadu 2011, Komise v. Německo, C‑539/09, EU:C:2011:733, bod 67).

568    Cílem systému vlastních zdrojů Unie je, pokud jde o zdroje z DPH, stanovit k tíži členských států povinnost poskytnout Komisi jakožto vlastní zdroje část finančních prostředků, které vyberou jakožto tuto daň (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. listopadu 2011, Komise v. Německo, C‑539/09, EU:C:2011:733, bod 71).

569    Existuje tedy přímá spojitost mezi výběrem příjmů z DPH v souladu s použitelným právem Unie a poskytnutím odpovídajících zdrojů z DPH Komisi, neboť jakákoli mezera ve výběru příjmů z DPH je potenciálně příčinou snížení zdrojů z DPH (rozsudek ze dne 15. listopadu 2011, Komise v. Německo, C‑539/09, EU:C:2011:733, bod 72).

570    Soudní dvůr rovněž rozhodl, že členské státy mají povinnost zajistit účinný výběr vlastních zdrojů Unie v plné výši, mezi něž patří zdroje z DPH, a že z tohoto titulu členské státy musí vymáhat částky odpovídající vlastním zdrojům, které nebyly v důsledku podvodného jednání odvedeny do rozpočtu Unie (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. prosince 2017, M. A. S. a M. B., C‑42/17, EU:C:2017:936, bod 32).

571    V projednávané věci, pokud jde o dotčené dovozy v celním režimu 40 během doby trvání protiprávního jednání, bylo v bodě 550 tohoto rozsudku konstatováno, že vzhledem k tomu, že celní orgány Spojeného království neprováděly kontroly nezbytné ke stanovení správné celní hodnoty dotčených výrobků, a nezajistily tak úplné a účinné vybrání dlužného cla, nebyla z těchto dovozů účinně vybrána ani plná výše DPH, neboť základ daně z uvedených dovozů z titulu DPH byl stanoven na základě nesprávných celních hodnot, neboť byly nižší než skutečná hodnota dotčených výrobků.

572    Jak však generální advokát rovněž uvedl v bodě 344 svého stanoviska, je třeba konstatovat, že Komise právně dostačujícím způsobem neprokázala, že takové opomenutí celních orgánů Spojeného království zajistit účinný a úplný výběr DPH z těchto dovozů, skutečně vedlo ke ztrátám vlastních zdrojů z této daně.

573    Jak bylo uvedeno v bodě 567 tohoto rozsudku, článek 3 nařízení č. 1553/89 stanoví, že se základ zdrojů z DPH vypočte vydělením celkového čistého výnosu DPH vybraného členským státem během tohoto roku sazbou DPH uplatňovanou v tomto roce.

574    I když v případě dotčených dovozů uskutečněných v celním režimu 40 dovozci neodvedli plnou DPH, protože základ daně z těchto dovozů pro účely DPH byl příliš nízký, nemuselo to však nutně znamenat, že byl ovlivněn čistý výnos z DPH.

575    Dovozce i ostatní subjekty, které se účastní prodeje dotčených výrobků následně před jejich fakturací konečnému spotřebiteli, si totiž mohou nárokovat vrácení DPH, kterou zaplatili. Otázka, zda je čistý výnos z DPH ovlivněn podhodnocením, k němuž došlo při těchto dovozech, proto závisí na ceně účtované konečnému spotřebiteli.

576    Proto pouhé zjištění podhodnocení celní hodnoty dotčených výrobků nemusí nutně vést ke snížení základu, z něhož se vypočítávají vlastní zdroje z DPH.

577    S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba vyhovět třetímu žalobnímu důvodu v rozsahu, v němž vychází z nesplnění povinností, které vyplývají z čl. 2 odst. 1 písm. d), jakož i z článků 85 až 87 směrnice 2006/112, a ve zbývající části jej zamítnout.

4.      K nesplnění povinnosti loajální spolupráce zakotvené v čl. 4 odst. 3 SEU

a)      Argumentace účastníků řízení

578    V rámci výtky předložené v druhém bodě návrhových žádání žaloby Komise tvrdí, že Spojené království tím, že jí neposkytlo veškeré informace nezbytné k určení výše ztrát tradičních vlastních zdrojů a že jí na žádost neposkytlo obsah stanoviska právní služby HMRC ani odůvodnění rozhodnutí o zrušení stanovených celních dluhů, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývaly z čl. 4 odst. 3 SEU a čl. 2 odst. 2 a odst. 3 písm. d) nařízení č. 608/2014.

579    V tomto ohledu Komise zaprvé vytýká Spojenému království, že odmítlo poskytnout kopii stanoviska právní služby HMRC nebo jakýkoli jiný údaj o obsahu právního posouzení, které vedlo ke zrušení celních dluhů stanovených během ODC Snake, s odůvodněním, že takové právní posouzení bylo důvěrné a vztahuje se na něj ochrana komunikace mezi advokátem a jeho klientem.

580    Zadruhé Komise tvrdí, že celní orgány Spojeného království neposkytly informace požadované útvary Komise k určení výše ztrát dlužných tradičních vlastních zdrojů.

581    Spojené království namítá, že jak již uvedlo v průběhu postupu před zahájením soudního řízení, ke zrušení dluhů stanovených v platebních výměrech C 18 Snake nedošlo na základě žádného právního stanoviska, které neexistuje, ale na základě rozhodnutí přijatých nezávislou službou HMRC pro přezkum a odvolání v oblasti cel. Tato služba tyto platební výměry zrušila z důvodů uvedených v těchto rozhodnutích, která byla sdělena Komisi.

582    Kromě tohoto tvrzení týkajícího se nesdělení tohoto neexistujícího právního stanoviska Komisi tento orgán nemohl Spojenému království obecně vytknout nic jiného, pokud jde o jeho povinnost loajální spolupráce, z důvodu, že tento stát nesdělil tomuto orgánu všechny informace nezbytné k určení výše ztrát tradičních vlastních zdrojů.

b)      Závěry Soudního dvora

583    Úvodem je třeba poznamenat, že ačkoli Komise v druhém bodě návrhových žádání žaloby uplatňuje kromě porušení čl. 4 odst. 3 SEU také porušení čl. 2 odst. 2 a odst. 3 písm. d) nařízení č. 608/2014, tento orgán v odůvodnění žaloby neuvedl, v čem Spojené království nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývaly z tohoto posledně uvedeného ustanovení, takže výtka obsažená v tomto bodu návrhových žádání musí být posouzena pouze s ohledem na čl. 4 odst. 3 SEU.

584    Podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že ze zásady loajální spolupráce zakotvené v čl. 4 odst. 3 SEU vyplývá, že členské státy jsou povinny přijmout veškerá opatření nezbytná k zajištění působnosti a účinnosti unijního práva (rozsudek ze dne 31. října 2019, Komise v. Spojené království, C‑391/17, EU:C:2019:919, bod 93 a citovaná judikatura).

585    Mimoto Soudní dvůr rozhodl, že v souladu s rolí Komise jakožto strážkyně Smluv, kterou jí svěřuje čl. 17 odst. 1 SEU, přísluší tomuto orgánu dbát na řádné plnění povinností členských států v oblasti vlastních zdrojů Unie (rozsudek ze dne 9. července 2020, Česká republika v. Komise, C‑575/18 P, EU:C:2020:530, bod 65) a že je na členských státech, aby na základě čl. 4 odst. 3 SEU usnadnily Komisi plnění tohoto úkolu dohledu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. března 2002, Komise v. Itálie, C‑10/00, EU:C:2002:146, bod 88).

586    Kromě toho, pokud, jako je tomu v případě dohledu Komise nad řádným plněním povinností členských států v oblasti vlastních zdrojů Unie, tento orgán je odkázán zejména na důkazy poskytnuté členskými státy, jsou členské státy povinny poskytnout Komisi za přiměřených podmínek podklady a další relevantní dokumenty, aby mohla ověřit, zda byly vlastní zdroje Unie správně poskytnuty při dodržení těchto povinností (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. března 2002, Komise v. Itálie, C‑10/00, EU:C:2002:146, body 88 a 91).

587    V projednávané věci Komise Spojenému království vytýká, že nesplnilo svou povinnost loajální spolupráce, tak jak je stanovena v čl. 4 odst. 3 SEU, jelikož jí tento stát včas neposkytl zaprvé veškeré informace týkající se výpočtu dluhů uplatněných v platebních výměrech C 18 Snake, o jejichž poskytnutí jej Komise několikrát žádala a které byly nezbytné při výpočtu výše ztrát tradičních vlastních zdrojů, a zadruhé stanovisko právní služby HMRC nebo odůvodnění rozhodnutí o zrušení platebních výměrů C 18 Snake.

588    V tomto ohledu je nesporné, že Spojené království v průběhu celého postupu před zahájením soudního řízení odmítlo poskytnout dokument, který jeho vlastní orgány několikrát označily jako „právní stanovisko“, s odůvodněním, že byl chráněn profesním tajemstvím.

589    Komise vysvětluje, že si tento dokument vyžádala, jelikož se domnívala, že obsahuje právní analýzu důvodů, které vedly Spojené království ke zrušení platebních výměrů C 18 Snake.

590    Nicméně následně, a zejména během kontroly 18-11-1 provedené v dubnu 2018, jakož i ve své odpovědi ze dne 22. června 2018 na výzvu dopisem Spojené království tvrdilo, že žádné takové „právní stanovisko“ neexistovalo a že důvody, které jej vedly ke zrušení platebních výměrů C 18 Snake, byly důvody uvedené v rozhodnutích o zrušení těchto výměrů, která přijal nezávislý orgán, a sice služba pro přezkum a odvolání HMRC, v rámci řízení o odvolání proti těmto výměrům. Podle Spojeného království z těchto rozhodnutí vyplývá, že hlavním důvodem pro zrušení uvedených výměrů byla skutečnost, že u dotčených dovozů nebylo možné doložit žádnou uspokojivou metodu „určení nové hodnoty“.

591    Komise tvrdí, že kopie 6 z 24 rozhodnutí o zrušení platebních výměrů C 18 Snake, které získala během kontroly 18-11-1, jí neumožnily pochopit důvody zrušení těchto výměrů.

592    V žalobní odpovědi Spojené království dodalo, že existovalo stanovisko právní služby HMRC, ale že se týkalo nikoli důvodů, které vedly ke zrušení platebních výměrů C 18 Snake, ale pouze řízení o likvidaci zahájených proti některým subjektům. Toto stanovisko však bylo chráněno profesním tajemstvím.

593    Je třeba rovněž poznamenat, že během postupu před zahájením soudního řízení celní orgány Spojeného království uvedly, že platnost platebních výměrů C 18 Snake mohla být zpochybněna, jelikož v těchto výměrech byla ke stanovení celní hodnoty dotčených výrobků použita CAP a že uvedené výměry, tak jak byly oznámeny dotčeným podnikům, neumožňovaly stanovit přímou souvislost mezi požadovanými cly a jednotlivými dotčenými celními prohlášeními.

594    Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru rovněž vyplývá, že Komise několikrát žádala Spojené království, aby jí poskytlo podrobnosti o výpočtech týkajících se dluhů uplatněných v platebních výměrech C 18 Snake, neboť tyto údaje byly nezbytné k ověření, zda tyto dluhy správně odrážely částky ztrát vlastních zdrojů týkajících se dovozů dotčených těmito výměry.

595    Komise vysvětluje, že vzhledem k absenci těchto údajů předpokládala, aniž ji Spojené království v tomto ohledu v průběhu postupu před zahájením soudního řízení opravilo, že cla požadovaná v platebních výměrech C 18 Snake byla vypočtena na základě LAP, a byla proto stanovena na zjevně příliš nízké úrovni. To ji vedlo k tomu, že v žalobě za období od listopadu 2011 do listopadu 2014 požadovala částky odpovídající ztrátám tradičních vlastních zdrojů vypočteným nikoli na základě těchto výměrů, ale podle metodiky OLAF-JRC s tím, že tak zohlednila všechny dovozy uskutečněné za ceny nižší než LAP a přičetla k nim hodnoty ve výši CAP.

596    Uvádí, že Spojené království nakonec poskytlo podrobnosti o výpočtech dluhů požadovaných v platebních výměrech C 18 Snake v příloze k duplice, což umožnilo zjistit, že hodnota dotčených dovozů byla nově stanovena nikoli na základě LAP, ale na základě CAP, a stanovit přímou souvislost mezi požadovanými cly a jednotlivými dotčenými celními prohlášeními.

597    Na dotaz Soudního dvora v tomto ohledu Spojené království vysvětlilo, že jeho orgány neodmítly sdělit Komisi podrobnosti těchto výpočtů po inspekci v listopadu 2017, ale při této příležitosti k nim neměly přístup. Tyto výpočty byly „opětovně nalezeny“ krátce před podáním žalobní odpovědi v červnu 2019. Analýza a zpracování velmi rozsáhlého množství informací takto získaných během shromažďování si pak vyžádaly značný čas a prostředky, takže Spojené království je nebylo schopno poskytnout před podáním dupliky.

598    S ohledem na všechny tyto skutkové okolnosti a s přihlédnutím k zásadám zakotveným v judikatuře připomenuté v bodech 584 až 586 tohoto rozsudku je třeba konstatovat, že Spojené království nesplnilo svou povinnost loajální spolupráce, tak jak ji stanoví čl. 4 odst. 3 SEU, jelikož tento stát včas neposkytl zaprvé veškeré informace týkající se výpočtu dluhů požadovaných v platebních výměrech C 18 Snake, o jejichž poskytnutí jej Komise několikrát požádala a které byly nezbytné pro výpočet výše ztrát tradičních vlastních zdrojů, a zadruhé odůvodnění rozhodnutí, kterými byly zrušeny platební výměry C 18 Snake, o jejichž předložení jej Komise rovněž opakovaně žádala.

599    Naproti tomu není nutné rozhodnout o tom, zda Spojené království porušilo povinnost loajální spolupráce tím, že odmítlo poskytnout právní stanovisko HMRC. Postačí totiž konstatovat, že tím, že v druhé části druhého bodu návrhových žádání žaloby byla použita souřadicí spojka „nebo“, Spojené království v každém případě nesplnilo tuto povinnost, neboť včas nepředložilo odůvodnění rozhodnutí, kterými byla zrušena stanoviska C 18 Snake.

600    S výhradou toho, co je uvedeno v bodě 599 tohoto rozsudku, je proto třeba vyhovět výtce předložené v druhém bodě návrhových žádání žaloby v rozsahu, v němž tato výtka vychází z porušení čl. 4 odst. 3 SEU.

601    S ohledem na veškeré předcházející úvahy je třeba konstatovat následující:

–        Spojené království tím, že nezaúčtovalo správné částky cel a neposkytlo správnou částku tradičních vlastních zdrojů souvisejících s dotčenými dovozy, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článků 2 a 8 rozhodnutí 2014/335, článků 2 a 8 rozhodnutí 2007/436, článků 2, 6, 9, 10, 12 a 13 nařízení č. 609/2014, článků 2, 6, 9, 10, 11 a 17 nařízení č. 1150/2000, jakož i čl. 105 odst. 3 celního kodexu Unie a čl. 220 odst. 1 celního kodexu Společenství, a to v důsledku nesplnění povinností, které pro něj vyplývají z článku 325 SFEU, článku 46 celního kodexu Unie, článku 13 celního kodexu Společenství, čl. 248 odst. 1 prováděcího nařízení č. 2454/93, článku 244 prováděcího nařízení 2015/2447, jakož i čl. 2 odst. 1 písm. d) a článků 85 až 87 směrnice 2006/112;

–        a tím, že neoznámilo všechny potřebné informace Komisi pro účely určení výše ztrát z tradičních vlastních zdrojů a neposkytlo v souladu s požadavky důvody pro rozhodnutí, jimiž byly zrušeny zjištěné celní dluhy, Spojené království nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 4 odst. 3 SEU.

602    Ve zbývající části se žaloba zamítá.

 K nákladům řízení

603    Podle článku 138 odst. 1 jednacího řádu účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, se uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Na základě čl. 138 odst. 3 tohoto jednacího řádu pokud měli účastníci řízení ve věci částečně úspěch i neúspěch, ponese každý z nich vlastní náklady řízení, ledaže považuje Soudní dvůr vzhledem k okolnostem v projednávané věci za odůvodněné, že jeden účastník řízení ponese vlastní náklady řízení a nahradí část nákladů řízení vynaložených druhým účastníkem řízení.

604    Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení po Spojeném království a Spojené království nemělo v podstatné části svých návrhových žádání úspěch, je důvodné s přihlédnutím k okolnostem projednávané věci rozhodnout, že Spojené království ponese vlastní náklady řízení a nahradí čtyři pětiny nákladů řízení vynaložených Komisí. Komise ponese jednu pětinu vlastních nákladů řízení.

605    Podle článku 140 odst. 1 uvedeného jednacího řádu, podle kterého členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení, Belgické království, Estonská republika, Řecká republika, Lotyšská republika, Portugalská republika a Slovenská republika ponesou vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto:

1)      Spojené království Velké Británie a Severního Irska tím, že nezaúčtovalo správné částky cel a neposkytlo správnou částku tradičních vlastních zdrojů souvisejících s určitými dovozy textilních výrobků a obuvi z Číny, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článků 2 a 8 rozhodnutí Rady 2014/335/EU, Euratom ze dne 26. května 2014 o systému vlastních zdrojů Evropské unie, článků 2 a 8 rozhodnutí Rady 2007/436/ES, Euratom ze dne 7. června 2007 o systému vlastních zdrojů Evropských společenství, článků 2, 6, 9, 10, 12 a 13 nařízení Rady (EU, Euratom) č. 609/2014 ze dne 26. května 2014 o metodách a postupu pro poskytování tradičních vlastních zdrojů a vlastních zdrojů z DPH a HND a o opatřeních ke krytí hotovostních nároků, ve znění nařízení Rady (EU, Euratom) 2016/804 ze dne 17. května 2016, článků 2, 6, 9, 10, 11 a 17 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1150/2000 ze dne 22. května 2000, kterým se provádí rozhodnutí 94/728/ES, Euratom o systému vlastních zdrojů Společenství, jakož i čl. 105 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, a čl. 220 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 648/2005 ze dne 13. dubna 2005, a to v důsledku nesplnění povinností, které pro něj vyplývají z článku 325 SFEU, článku 46 nařízení č. 952/2013, článku 13 nařízení č. 2913/92, ve znění nařízení č. 648/2005, čl. 248 odst. 1 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení č. 2913/92, ve znění nařízení Komise (ES) č. 3254/1994 ze dne 19. prosince 1994, článku 244 prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/2447 ze dne 24. listopadu 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k některým ustanovením nařízení č. 952/2013, jakož i čl. 2 odst. 1 písm. d) a článků 85 až 87 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, ve znění směrnice Rady 2009/69/ES ze dne 25. června 2009;

a tím, že neoznámilo všechny potřebné informace Evropské komisi pro účely určení výše ztrát z tradičních vlastních zdrojů a neposkytlo v souladu s požadavky důvody pro rozhodnutí, jimiž byly zrušeny zjištěné celní dluhy, Spojené království Velké Británie a Severního Irska nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 4 odst. 3 SEU.

2)      Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)      Spojené království Velké Británie a Severního Irska nahradí čtyři pětiny nákladů řízení vynaložených Evropskou komisí a ponese vlastní náklady řízení.

4)      Evropská komise ponese jednu pětinu vlastních nákladů řízení.

5)      Belgické království, Estonská republika, Řecká republika, Lotyšská republika, Portugalská republika a Slovenská republika ponesou vlastní náklady řízení.

Podpisy.

*      Jednací jazyk: angličtina.