Věc C‑213/19
Evropská komise
v.
Spojené království Velké Británie a Severního Irska
Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 8. března 2022
„Nesplnění povinnosti státem – Článek 4 odst. 3 SEU – Článek 310 odst. 6 a článek 325 SFEU – Vlastní zdroje – Cla – Daň z přidané hodnoty (DPH) – Ochrana finančních zájmů Evropské unie – Boj proti podvodům – Zásada efektivity – Povinnost členských států poskytnout vlastní zdroje Evropské komisi – Finanční odpovědnost členských států v případě ztrát vlastních zdrojů – Dovoz textilních výrobků a obuvi z Číny – Rozsáhlé systémové podvody – Organizovaná trestná činnost – Mizející dovozci – Celní hodnota – Podhodnocování – Základ DPH – Absence systematických celních kontrol založených na analýze rizika před propuštěním dotčeného zboží – Absence systematického poskytování jistoty – Metodika použitá pro odhad výše ztrát tradičních vlastních zdrojů týkajících se dovozů se značným rizikem podhodnocení – Statistická metodika založená na průměrné ceně na unijní úrovni – Přípustnost“
1. Žaloba pro nesplnění povinnosti – Pravomoc Soudního dvora – Žaloba podaná proti členskému státu, který vystoupil z Evropské unie – Dohoda o vystoupení Spojeného království – Článek 86 – Pravomoc Soudního dvora rozhodovat o žalobách proti Spojenému království pro nesplnění povinnosti podaných před koncem přechodného období a po něm
(Článek 258 SFEU; Dohoda o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a z Evropského společenství pro atomovou energii, články 86, 136 a 160)
(viz body 120, 121)
2. Žaloba pro nesplnění povinnosti – Řízení – Sledovaný cíl – Objektivní zjištění, že členský stát neplní své povinnosti vyplývající ze Smlouvy o FEU nebo z aktu sekundárního práva – Určení, zda v konkrétním případě došlo k porušení unijního práva
(Článek 258 SFEU)
(viz bod 162)
3. Žaloba pro nesplnění povinnosti – Předmět sporu – Návrh na nařízení členskému státu přijmout konkrétní opatření – Návrh na poskytnutí stanovených částek tradičních vlastních zdrojů – Přípustnost
(Článek 258 SFEU)
(viz body 182–189)
4. Vlastní zdroje Evropské unie – Ochrana finančních zájmů Unie – Boj proti podvodům a jiným protiprávním činnostem – Povinnost členských států zavést účinné a odrazující sankce a kontrolní opatření – Rozsah – Protiprávní jednání poškozující finanční zájmy Evropské unie v oblasti cel – Přímá souvislost mezi výběrem příjmů z cel společného celního sazebníku a poskytnutím odpovídajících zdrojů – Celní kontroly – Přesné povinnosti k dosažení výsledků – Povaha kontrolních opatření stanovená s ohledem na charakteristiky podvodu nebo protiprávní činnosti, nikoliv abstraktně a staticky
(Článek 325 SFEU)
(viz body 209–220)
5. Žaloba pro nesplnění povinnosti – Prokázání nesplnění povinnosti – Důkazní břemeno, jež nese Komise – Žaloba opírající se o domněnky – Zamítnutí žaloby
(Článek 258 SFEU)
(viz bod 221)
6. Členské státy – Povinnosti – Obecná povinnost vyplývající z čl. 4 odst. 3 SEU – Konkretizace v určité oblasti prostřednictvím konkrétního článku – Nesplnění povinností určené pouze ve vztahu ke konkrétnímu článku
(Článek 4 odst. 3 SEU; čl. 325 odst. 3 SFEU)
(viz bod 261)
7. Celní unie – Použití celních právních předpisů – Celní kodex Společenství – Celní kodex Unie – Kontrolní opatření, která musí přijmout celní orgány členských států – Požadavek založit tato opatření na analýze rizik – Povinnost uplatňovat řízení rizik – Poskytnutí jistoty – Nutnost vyžadovat toto poskytnutí – Prostor pro uvážení celních orgánů členských států – Meze – Povinnost dodržovat zásadu efektivity – Rozsah – Povinnost zohlednit celní dluhy
(Celní kodex Společenství, článek 13 a čl. 220 odst. 1; celní kodex Unie, článek 46 a čl. 105 odst. 3; nařízení Komise č. 2454/93, ve znění nařízení č. 3254/1994, čl. 248 odst. 1, a nařízení Komise č. 2015/2447, článek 244)
(viz body 272–298, 300, 301, 303, 305, 333)
8. Vlastní zdroje Evropské unie – Stanovení a poskytnutí členskými státy – Odpovědnost členských států – Rozsah – Existence přímé souvislosti mezi výběrem příjmů z cel a poskytnutím odpovídajících tradičních vlastních zdrojů Komisi – Povinnost členských států zajistit účinný výběr vlastních zdrojů v plné výši
(Článek 325 odst. 1 SFEU)
(viz body 346, 358, 359, 362)
9. Vlastní zdroje Evropské unie – Stanovení a poskytnutí členskými státy – Zproštění povinnosti – Podmínky – Důvody vyšší moci nebo jiné důvody, které nelze přičíst členskému státu – Nedobytné částky – Nedodržení postupu zakládajícího nárok na zproštění povinnosti – Účinky
(Nařízení Rady č. 609/2014, čl. 13 odst. 2 až 4)
(viz body 380–395)
10. Vlastní zdroje Evropské unie – Stanovení a poskytnutí členskými státy – Úroky z opožděně poskytnutých částek – Nedodržení povinnosti dotyčného členského státu poskytnout částky – Zjištění nesplnění povinnosti Soudním dvorem – Povinnost zaplatit úroky z prodlení – Výjimka – Poskytnutí s výhradami
(Nařízení Rady č. 1150/2000, čl. 9 odst. 1 a článek 11, a nařízení Rady č. 609/2014, čl. 9 odst. 1 a článek 12)
(viz body 398–401)
11. Vlastní zdroje Evropské unie – Stanovení a poskytnutí členskými státy – Nestanovení a neposkytnutí bez důvodu vyšší moci nebo nemožnosti vybrání v dlouhodobém výhledu, kterou nelze přičítat dotyčnému členskému státu – Nesplnění povinnosti
(Článek 325 SFEU; nařízení Rady č. 1150/2000, články 2, 6, 9, 10, 11 a 17, a nařízení Rady č. 609/2014, články 2, 6, 9, 10, 12 a 13; rozhodnutí Rady 2007/436 a 2014/335, články 2 a 8)
(viz bod 404)
12. Celní unie – Společný celní sazebník – Celní hodnota – Stanovení – Rozdělení pravomocí mezi Unií a členskými státy – Výlučná pravomoc a odpovědnost členských států – Rozsah
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 952/2013, články 70 až 74; nařízení Rady č. 2913/92, ve znění nařízení č. 648/2005, články 29 až 31)
(viz body 412, 413)
13. Vlastní zdroje Evropské unie – Stanovení a poskytnutí členskými státy – Nestanovení a neposkytnutí bez důvodu vyšší moci nebo nemožnosti vybrání v dlouhodobém výhledu, kterou nelze přičítat dotyčnému členskému státu – Neprovedení kontrol celními orgány za účelem ověření skutečné hodnoty zboží – Nemožnost provést ověření – Informovanost celních orgánů o podhodnocení zboží – Systematické přijímání deklarovaných hodnot – Vyčíslení částek ztrát vlastních zdrojů na základě statistických údajů – Přípustnost
(Článek 325 SFEU)
(viz body 445–447)
14. Žaloba pro nesplnění povinnosti – Rozsudek Soudního dvora, kterým se určuje nesplnění povinnosti – Účinky – Povinnosti Komise – Povinnost zajistit splnění rozsudku – Rozsah – Tradiční vlastní zdroje, které dluží členský stát – Ztráta zdrojů – Nový výpočet dlužné částky – Zohlednění společného objemu dovozu, který má být považován za podhodnocený – Zohlednění dluhů, které uplatňuje stát neplnící své povinnosti – Použití statistické metody pro určení hodnoty podhodnocených dovozů
(Článek 258 SFEU)
(viz body 475, 517–519, 526)
15. Žaloba pro nesplnění povinnosti – Pravomoc Soudního dvora – Meze – Tradiční vlastní zdroje, které dluží členský stát – Výpočet výše – Nedostatek pravomoci Soudního dvora
(Článek 258 SFEU)
(viz body 524, 525)
16. Členské státy – Povinnosti – Povinnost loajální spolupráce – Výkon unijního práva – Vlastní zdroje Evropské unie – Povinnost usnadnit Komisi uplatňování unijního práva pod dohledem Soudního dvora – Rozsah – Poskytnutí podkladů a jiných relevantních dokumentů Komisi – Zahrnutí – Neposkytnutí – Nesplnění povinnosti
(Článek 4 odst. 3 a článek 17 SEU)
(viz body 527, 584–586, 598, 600, 601, výrok 1)
17. Vlastní zdroje Evropské unie – Zdroje plynoucí z daně z přidané hodnoty – Základ pro výběr – Způsob stanovení – Existence přímé souvislosti mezi výběrem daně a poskytnutím těchto zdrojů Komisi – Povinnost členských států zajistit účinný a úplný výběr vlastních zdrojů – Rozsah – Vlastní zdroje, o které byl ponížen rozpočet Unie v důsledku podvodu – Zahrnutí – Podmínka – Čistý výnos z daně skutečně ovlivněný podvodem
(Nařízení Rady č. 1553/89, článek 3)
(viz body 567–576)
Shrnutí
Spojené království nesplnilo své povinnosti týkající se celních kontrol a poskytování vlastních zdrojů Unie tím, že nepřijalo opatření nezbytná k boji proti podvodům vyplývajícím z podhodnocených dovozů textilních výrobků a obuvi z Číny:
Spojené království mělo povinnost vzít v úvahu rizikové profily, jakož i druhy celních kontrol, které mu OLAF a Komise doporučovaly
Evropská unie zrušila s účinností od 1. ledna 2005 veškeré kvóty na dovoz textilních a oděvních výrobků pocházejících mimo jiné z Číny.
V letech 2007, 2009 a 2015 zaslal Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) členským státům zprávy o vzájemné pomoci, aby je informoval zejména o riziku extrémního podhodnocení dovozů textilních výrobků a obuvi z Číny, které byly prováděny „zastřešujícími podniky“ (shell companies), zapsanými v rejstříku za jediným účelem poskytnout zdání legality podvodnému plnění. OLAF vyzval všechny členské státy k dohledu nad jejich dovozy takových výrobků, k provádění odpovídajících celních kontrol a k přijetí vhodných ochranných opatření v případě podezření na uměle nízké fakturované ceny.
Za těmito účely OLAF vytvořil nástroj pro hodnocení rizik založený na údajích z celé Unie. Tento nástroj, který vychází z výpočtu průměru stanoveného na základě „upravených průměrných cen“, vede k „minimální přijatelné ceně“, používané jako rizikový profil nebo riziková prahová hodnota umožňující celním orgánům členských států odhalit obzvláště nízké hodnoty deklarované při dovozu, a tedy vysoce rizikové dovozy z hlediska podhodnocení.
V letech 2011 a 2014 se Spojené království účastnilo kontrolních akcí prováděných Komisí a OLAF, jejichž cílem bylo zabránit určitým rizikům podvodu s podhodnocením, ale nepoužilo „minimální přijatelné ceny“ vypočtené podle metodiky OLAF, a dokonce ani neprovedlo platební příkazy na dodatečné clo vydané jeho orgány na základě takového použití.
Na několika dvoustranných schůzkách přitom OLAF doporučil, aby příslušné britské orgány používaly ukazatele rizika na úrovni Unie, které představují „minimální přijatelné ceny“. Podle OLAF se podvodné dovozy ve Spojeném království značně zvýšily z důvodu nevhodné povahy kontrol prováděných celními orgány tohoto státu, které podporovaly přemísťování podvodných operací týkajících se jiných členských států do tohoto státu. Dle názoru OLAF se však Spojené království nedrželo jeho doporučení, a naopak propustilo dotčené výrobky do volného oběhu na vnitřním trhu, aniž provedlo příslušné celní kontroly, takže podstatná část dlužného cla nebyla ani vybrána, ani poskytnuta Evropské komisi.
Vzhledem k tomu, že Komise měla za to, že Spojené království nezaúčtovalo správné částky cel a neposkytlo tomuto orgánu správné částky tradičních vlastních zdrojů a vlastních zdrojů vycházejících z daně z přidané hodnoty (DPH) souvisejících s určitými dovozy textilních výrobků a obuvi z Číny, podala žalobu, kterou se domáhala určení, že tento stát nesplnil povinnosti, které pro něj vyplývají z unijních právních předpisů týkajících se kontroly a dohledu nad vymáháním vlastních zdrojů, cla a DPH.
Svým rozsudkem velký senát Soudního dvora částečně vyhověl žalobě Komise a v podstatě rozhodl, že Spojené království nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z unijního práva tím, že neuplatnilo účinná celní opatření ani nezaúčtovalo správné částky cla, a tudíž neposkytlo Komisi správnou částku tradičních vlastních zdrojů souvisejících s určitými dovozy textilních výrobků a obuvi z Číny(1), a neoznámilo Komisi všechny potřebné informace pro výpočet dlužných částek cla a vlastních zdrojů(2).
Závěry Soudního dvora
Soudní dvůr nejprve odmítl všechny námitky nepřípustnosti vznesené Spojeným královstvím týkající se zejména porušení zásady ochrany legitimního očekávání ze strany Komise z důvodu určitých prohlášení zaměstnanců Komise nebo OLAF učiněných během schůzek s jeho správními orgány ohledně opatření přijatých tímto státem v boji proti dotčenému podvodu s podhodnocováním.
V tomto ohledu Soudní dvůr připomíná, že se nikdo nemůže dovolávat porušení zásady ochrany legitimního očekávání, pokud neexistují ujištění, která u něj vyvolala podloženou naději. I v případě takové naděje se přitom členský stát nemůže dovolávat této zásady, aby bránil objektivnímu zjištění Soudního dvora, že nebyly splněny povinnosti, které mu ukládá Smlouva o FEU.
Pokud jde o věc samou, Soudní dvůr zaprvé za účelem vyhovění žalobnímu důvodu týkajícímu se nesplnění povinností uložených unijním právem v oblasti ochrany finančních zájmů Unie a boje proti podvodům, jakož i povinností podle unijního celního práva nejprve zdůrazňuje konkrétní povinnosti členských států dosáhnout výsledku na základě čl. 325 odst. 1 SFEU. Za účelem boje proti protiprávním jednáním, která by mohla bránit účinnému výběru tradičních vlastních zdrojů, které představují cla, a v důsledku toho ohrožovat finanční zájmy Unie, musí členské státy stanovit uplatňování nejen přiměřených sankcí, zejména trestních sankcí za závažný podvod nebo jiné závažné protiprávní jednání, ale také účinných a odrazujících celních kontrolních opatření. Povaha celních kontrolních opatření, která mají členské státy přijmout za účelem splnění požadavků, jež jim ukládá toto ustanovení, nemůže být určena abstraktně a staticky, neboť závisí na charakteristikách těchto podvodů nebo jiných protiprávních jednání, které se mohou v průběhu času měnit.
I když tedy čl. 325 odst. 1 SFEU přiznává členským státům určitou volnost a svobodu volby, pokud jde o opatření celních kontrol, v projednávaném případě byl režim celních kontrol zavedený Spojeným královstvím za účelem boje proti uvedenému podvodu v rozsahu, v němž se až na několik vzácných výjimek omezoval na opatření k vymáhání cla po propuštění zboží, s ohledem na zvláštnosti dotčeného podvodu s podhodnocováním ve zjevném rozporu se zásadou efektivity zakotvenou v čl. 325 odst. 1 SFEU. Dále Soudní dvůr uznal, že společná kritéria doporučená OLAF a Komisí členským státům v oblasti rizik, která spadají do společného rámce řízení rizik, nejsou závazná. Článek 325 odst. 1 a 3 SFEU však předpokládá úzkou spolupráci mezi členskými státy a Unií na jedné straně a samotnými členskými státy na straně druhé, takže členské státy musí tato kritéria náležitě zohlednit, nebo se jimi dokonce řídit v případě, že nevypracovaly vnitrostátní kritéria, která by byla alespoň stejně účinná jako kritéria doporučená Unií.
Podle unijních celních předpisů ve spojení s článkem 325 SFEU bylo tedy Spojené království povinno, přinejmenším při definování svého systému analýzy a řízení rizik v době trvání protiprávního jednání, náležitě zohlednit rizikové profily a druhy celních kontrol, které mu OLAF a Komise doporučovaly. Za těchto okolností nemohlo Spojené království do doby, než stanovilo vlastní údajně účinnější rizikové prahové hodnoty, odmítnout uplatňovat jakýkoli rizikový profil, který by před propuštěním tohoto zboží umožňoval identifikovat dovozy s velmi nízkou cenou a značným rizikem podhodnocení pro účely uplatnění celních kontrol před propuštěním tohoto zboží do volného oběhu. Soudní dvůr uvedl, že v souvislosti s tak rozsáhlým podvodem s podhodnocováním, o jaký se jedná v projednávané věci, vyžadovala účinná ochrana finančních zájmů Unie kromě stanovení rizikového profilu také systematické vyžadování poskytnutí jistoty v souvislosti s dotčenými dovozy. V projednávané věci přitom Spojené království požadovalo poskytnutí jistoty pouze velmi výjimečně, přičemž tyto jistoty byly i vráceny po zrušení výměrů, jichž se tyto jistoty týkaly. Kromě toho Soudní dvůr konstatuje, že Spojené království tím, že vypočítalo částky cla na základě nesprávných hodnot, které byly zjevně příliš nízké, a poté tím, že tyto částky cla zohlednilo, nezohlednilo v rozporu s unijním celním právem účinným způsobem celé splatné clo.
Zadruhé, aby Soudní dvůr částečně vyhověl žalobnímu důvodu týkajícímu se nesplnění povinností uložených unijním právem, pokud jde o poskytování tradičních vlastních zdrojů tvořených cly, připomněl nejprve, že členské státy jsou povinny stanovit nárok Unie na vlastní zdroje, jakmile jsou jejich orgány schopny vypočíst částku cla, která vyplývá z celního dluhu, a určit jejího dlužníka, a následně poskytnout vlastní zdroje Unie Komisi tím, že přijmou veškerá nezbytná opatření v tomto ohledu. Řízení systému vlastních zdrojů Unie je tedy svěřeno členským státům a spadá do jejich výlučné odpovědnosti. Přímá souvislost mezi výběrem příjmů z cel a poskytnutím odpovídajících zdrojů Komisi zavazuje členské státy chránit finanční zájmy Unie a přijmout nezbytná opatření k zajištění účinného a úplného výběru těchto cel.
V projednávané věci Soudní dvůr konstatoval porušení čl. 325 odst. 1 SFEU a unijního celního práva, neboť Spojené království nepřijalo během doby trvání protiprávního jednání opatření, která mohla zajistit, aby byly celní hodnoty dotčených dovozů stanoveny na správné úrovni, jako jsou kontroly prováděné před celním odbavením a povinnost poskytnout jistotu za dovozy představující značné riziko podhodnocení. Tento stát tedy vypočítal celní dluhy na základě nesprávných hodnot a nevhodnost prováděných kontrol způsobila, že Komisi nebyla poskytnuta celá částka vlastních zdrojů vztahujících se k dotyčným dovozům. Spojené království tím, že neověřilo správnost hodnot dotčeného zboží deklarovaných v souladu s pravidly unijního práva před jeho propuštěním do volného oběhu, vytvořilo nevratnou situaci, která vedla ke značným ztrátám vlastních zdrojů Unie, za něž musí nést odpovědnost.
Soudní dvůr dále vyhověl žalobnímu důvodu Komise, podle kterého Spojené království porušilo unijní celní právo tím, že jí neposkytlo tradiční vlastní zdroje, které byly splatné, pokud jde o dovozy v rámci společné celní operace „Snake“, koordinované OLAF. Dodatečná cla požadovaná v platebních výměrech vydaných Spojeným královstvím totiž byla zaúčtována, oznámena jejich dlužníkům a zanesena na daném účtu v souladu s unijním právem. Cla však nebyla dosud uhrazena a nebyla za ně poskytnuta žádná jistota, když se Spojené království rozhodlo zrušit tyto platební výměry a zanesení dotčených částek na daný účet.
V tomto ohledu Soudní dvůr připomíná, že podle unijního celního práva jsou členské státy povinny přijmout veškerá nezbytná opatření k tomu, aby zajistily, aby částky odpovídající stanoveným nárokům byly poskytnuty Komisi. V projednávaném případě je přitom výpočet těchto částek stižen administrativním pochybením, jehož se dopustily celní orgány Spojeného království, které byly povinny opravit toto pochybení tím, že znovu určí celní hodnotu na základě jedné z metodik stanovených v tomto ohledu unijním celním právem. Tento závěr platí rovněž pro jejich rozhodnutí znovu nevydat uvedené příkazy poté, co je opravily. V tomto ohledu je uplatňování unijního celního práva výlučnou odpovědností členských států a Spojené království tím, že se rozhodlo zrušit výše uvedené výměry namísto toho, aby je znovu vydalo po jejich opravě na základě výpočtu v souladu s unijním celním právem, nepřijalo v rozporu s tímto právem nezbytná opatření k zajištění toho, aby byly zjištěné částky poskytnuty Komisi. Soudní dvůr dále konstatuje, že Spojené království nedodrželo postup stanovený unijním celním právem k tomu, aby mohlo být zproštěno povinnosti poskytnout dané částky Komisi. Kromě toho Soudní dvůr za účelem odmítnutí důvodů, kterých se Spojené království dovolává za účelem zproštění povinnosti poskytnout Komisi vlastní zdroje odvozené z cel stanovených ve výše uvedených výměrech a jež se týkají skutečnosti, že dlužníky těchto cel byly mizející nebo insolventní podniky, uvádí, že pokud se ukáže, že tato cla nemohou být vybrána od dotyčných podniků, je to způsobeno dvojím administrativním pochybením přičitatelným orgánům tohoto státu. Konečně Soudní dvůr konstatuje, že tento stát nesplnil ani akcesorickou povinnost, která mu přísluší, zaplatit úroky z prodlení z vlastních zdrojů, které nebyly poskytnuty Komisi.
Pokud jde o otázku, zda Spojené království nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z unijního práva v oblasti vlastních zdrojů, tím, že neposkytlo Komisi tradiční vlastní zdroje do výše stanovené částky za každý rok, ke kterému se vztahuje doba trvání protiprávního jednání, tj. celkovou částku ve výši 2 679 637 088,86 eura, Soudní dvůr konstatuje, že členské státy mají výlučnou pravomoc a odpovědnost zajistit, aby hodnoty deklarované pro celní účely byly stanoveny v souladu s pravidly unijního práva týkajícími se určování celní hodnoty. V projednávaném případě přitom vzhledem k tomu, že celní orgány Spojeného království nepřijaly vhodná opatření dostatečně systematicky, byly do volného oběhu propuštěny velké objemy zjevně podhodnoceného dováženého zboží, aniž mohlo být toto zboží staženo z oběhu za účelem fyzických kontrol. Jelikož tato opomenutí znemožnila stanovit celní hodnotu na základě jedné z metodik předepsaných unijním celním právem, Komise správně použila pro tento účel jiné metodiky. Soudní dvůr rovněž konstatuje, že Komise právem využila své možnosti, která je vlastní systému vlastních zdrojů Unie, předložit Soudnímu dvoru k posouzení v rámci žaloby pro nesplnění povinnosti spor mezi ní a Spojeným královstvím, pokud jde o povinnost tohoto státu poskytnout jí určitou částku vlastních zdrojů.
Konečně, pokud jde o vyčíslení ztrát vlastních zdrojů, Soudní dvůr upřesňuje, že je-li nemožnost provést ověření důsledkem opomenutí celních orgánů provést kontroly směřující k ověření skutečné hodnoty zboží, je přípustná spíše metodika založená na statistických údajích než metodika, jejímž cílem je určit celní hodnotu dotyčného zboží na základě přímých důkazů. Hlavním účelem přezkumu Soudního dvora v tomto řízení je ověřit, zda byla tato metodika odůvodněná s ohledem na konkrétní okolnosti případu a zda byla dostatečně přesná a spolehlivá. V tomto ohledu Soudní dvůr částečně odmítá výpočet provedený Komisí, neboť má za to, že z důvodu nesouladu mezi návrhovými žádáními žaloby a jejím odůvodněním a z toho vyplývajících značných nejasností, pokud jde o správnost částek vlastních zdrojů požadovaných Komisí, tento orgán neprokázal právně dostačujícím způsobem všechny tyto částky. S ohledem na zvláštnosti projednávané věci však Soudní dvůr schvaluje metodiku použitou Komisí pro odhad výše ztrát tradičních vlastních zdrojů za část období protiprávního jednání, jelikož se tato metodika jeví jako dostatečně přesná a spolehlivá, aby nevedla ke zjevnému nadhodnocení výše uvedených ztrát. Soudní dvůr rovněž upřesňuje, že mu nepřísluší nahradit Komisi při výpočtu přesných částek tradičních vlastních zdrojů, které má Spojené království poskytnout. Může totiž buď zcela, nebo zčásti vyhovět návrhům obsaženým v návrhových žádáních žaloby, nebo je zamítnout, nepřísluší mu však měnit dosah těchto návrhů. Komisi naopak přísluší, aby znovu vypočítala zbývající ztráty vlastních zdrojů Unie s přihlédnutí k závěrům vyplývajícím z rozsudku Soudního dvora, jež se týkají množství ztrát a jejich hodnoty.