ROZSUDEK TRIBUNÁLU
(kasační senát)
16. září 2013
Věc T‑618/11 P
Carlo De Nicola
v.
Evropská investiční banka (EIB)
„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Zaměstnanci EIB – Hodnocení – Povyšování – Hodnocení a povyšování za rok 2008 – Rozhodnutí odvolacího výboru – Rozsah přezkumu – Hodnotící zpráva – Námitka protiprávnosti – Přiměřená lhůta – Návrh na zrušení – Návrh na náhradu škody – Překážka věci zahájené“
Předmět: Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 28. září 2011, De Nicola v. EIB (F‑13/10), a směřující ke zrušení tohoto rozsudku.
Rozhodnutí: Rozsudek Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 28. září 2011, De Nicola v. EIB (F‑13/10) se zrušuje v rozsahu, v němž zamítá návrhová žádání C. De Nicoly směřující ke zrušení rozhodnutí odvolacího výboru Evropské investiční banky (EIB). Kasační opravný prostředek se ve zbývající části zamítá. Žaloba podaná C. De Nicolou k Soudu pro veřejnou službu ve věci F‑13/10 se zamítá. Carlo De Nicola ponese vlastní náklady řízení a nahradí polovinu nákladů vynaložených EIB jak v řízení před Soudem pro veřejnou službu, tak v řízení o kasačním opravném prostředku. EIB ponese polovinu vlastních nákladů řízení vynaložených jak v řízení před Soudem pro veřejnou službu, tak v řízení o kasačním opravném prostředku.
Shrnutí
1. Žaloby úředníků – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Žaloba podaná proti rozhodnutí odvolacího výboru v oblasti hodnocení – Soudní přezkum – Rozsah
(Služební řád, článek 91; pracovní řád zaměstnanců Evropské investiční banky, článek 22)
2. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Nesprávné posouzení skutkového stavu a důkazů – Nepřípustnost – Přezkum posouzení skutkového stavu a důkazů Tribunálem – Vyloučení, s výjimkou případu zkreslení
(Statut Soudního dvora, článek 58 a příloha I, článek 11)
3. Soudní řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální náležitosti – Podrobné uvedení žalobních důvodů a argumentů uplatněných před Soudem pro veřejnou službu
[Statut Soudního dvora, článek 21; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 35 odst. 1 písm. e)]
4. Unijní právo – Zásady – Dodržení přiměřené lhůty – Správní řízení – Soudní řízení – Kritéria pro posouzení
(Listina základních práv Evropské unie, článek 47 a čl. 52 odst. 1; pracovní řád zaměstnanců Evropské investiční banky, článek 41)
5. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Přezkum správnosti právní kvalifikace skutkového stavu zjištěného Soudem pro veřejnou službu ze strany Tribunálu – Přípustnost
(Statut Soudního dvora, článek 58 a příloha I, článek 11)
6. Žaloby úředníků – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Žaloba na neplatnost, která nebyla podaná v předepsané lhůtě – Žaloba na náhradu škody směřující ke stejnému výsledku – Nepřípustnost
7. Soudní řízení – Námitka překážky věci zahájené – Totožnost účastníků, předmětu a důvodů obou řízení – Nepřípustnost žaloby podané jako druhé
8. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Přezkum odmítnutí Soudu pro veřejnou službu nařídit organizační procesní opatření nebo důkazní opatření ze strany Tribunálu – Rozsah
(Článek 256 odst. 2 SFEU; statut Soudního dvora, příloha I, článek 11)
1. I za předpokladu, že by se unijní soud na základě návrhových žádání směřujících proti rozhodnutí odvolacího výboru Evropské investiční banky zabýval hodnotící zprávou, proti níž byl podán správní opravný prostředek, tato okolnost sama o sobě neodůvodňuje to, aby se unijní soud omezil na přezkum návrhových žádání směřujících proti sporné zprávě, nebo se dokonce zcela zdržel přezkumu opodstatněnosti rozhodnutí odvolacího výboru, protože tento výbor disponuje pravomocí úplného přezkumu, jež mu umožňuje nahradit posouzení obsažené v uvedené zprávě vlastním posouzením, kdežto Soud pro veřejnou službu tuto pravomoc nemá. Pokud by se totiž odvolací výbor neprávem zdržel takového úplného přezkumu, byla by dotyčná osoba zbavena možnosti, aby se věcí zabývala odvolací instance, stanovená interními právními předpisy Banky, což by nepříznivě zasáhlo do jejího právního postavení, takže toto zdržení musí být možné nechat přezkoumat soudem prvního stupně.
Krom toho s přihlédnutím k pravomoci úplného přezkumu posouzení odvolacího výboru obsaženého v hodnotící zprávě a známky přidělené v této zprávě, která je z tohoto důvodu širší než pravomoc soudu, je pro soud prvního stupně nezbytné ověřit, zajisté v rámci svého omezeného přezkumu, zda a v jakém rozsahu se uvedený výbor zhostil této povinnosti úplného přezkumu v souladu s použitelnými pravidly. Právě z důvodu tohoto úplného přezkumu se právní účinky rozhodnutí odvolacího výrobu nezbytně neshodují s účinky hodnotící zprávy předložené k přezkumu výše uvedeného soudu, a mohou tedy jinak nepříznivě zasáhnout do právního postavení, čehož legalitu musí soud posoudit, pokud je mu tato věc předložena.
(viz body 42 a 43)
Odkazy:
Tribunál: 23. února 2001, De Nicola v. EIB, T‑7/98, T‑208/98 a T‑109/99, Recueil FP, s. I‑A‑49 a II‑185, bod 132; 22. října 2002, Pflugradt v. ECB, T‑178/00 a T‑341/00, Recueil, s. II‑4035, bod 69; 27. dubna 2012, De Nicola v. EIB, T‑37/10 P, body 46, 49, 52 až 54
2. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 52)
Odkazy:
Soudní dvůr: 2. října 2001, EIB v. Hautem, C‑449/99 P, Recueil, s. I‑6733, bod 44; 5. června 2003, O’Hannrachain v. Parlament, C‑121/01 P, Recueil, s. I‑5539, bod 35; 27. dubna 2006, L v. Komise, C‑230/05 P, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 45
3. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 57)
Odkazy:
Tribunál: 12. března 2008, Giannini v. Komise, T‑100/04, Sb. VS s. I‑A‑2‑9 a II‑A‑2‑37, body 61 a 62 a citovaná judikatura
4. Pokud ustanovení unijního práva nestanoví délku řízení, musí být přiměřenost lhůty, v níž orgán přijal dotyčný akt, posuzována v závislosti na všech okolnostech každé věci, a zejména na významu sporu pro dotyčnou osobu, složitosti věci, jakož i jednání dotyčných účastníků řízení. Přiměřenost lhůty tak nemůže být stanovena odkazem na konkrétní maximální délku určenou abstraktně, nýbrž musí být v každém případě posuzována v závislosti na okolnostech dané věci. Mimoto s ohledem na požadavek soudržnosti je třeba pojem přiměřená lhůta použít stejným způsobem i tehdy, pokud se jedná o žalobu nebo žádost, u níž žádné ustanovení unijního práva nestanoví lhůtu, ve které musí být tato žaloba nebo žádost podány. V obou těchto případech je unijní soud povinen zohlednit okolnosti projednávaného případu.
(viz bod 74)
Odkazy:
Tribunál: 28. února 2013, Přezkum Arango Jaramillo a další v. EIB, C‑334/12 RX-II, body 25 až 46
5. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 77)
Odkazy:
Tribunál: 18. července 2011, Marcuccio v. Komise, T‑450/10 P, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 31
6. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 96)
7. Žaloba podaná po podání jiné žaloby, která proti sobě staví tytéž účastníky řízení, je založena na stejných žalobních důvodech a směřuje ke zrušení stejného právního aktu, musí být odmítnuta jako nepřípustná z důvodu překážky věci zahájené, aniž by bylo nutné, aby tato výjimka byla stanovena výslovnou právní normou. V této souvislosti nemůže být rozlišování prováděné žalobcem mezi různými soudními instancemi a v závislosti na časovém přesahu jednotlivých sporných řízení úspěšné, jestliže podstata předmětu sporu zůstává ve všech těchto instancích a řízeních stejná.
(viz bod 98)
Odkazy:
Soudní dvůr: 24. listopadu 2005, Itálie v. Komise, C‑138/03, C‑324/03 a C‑431/03, Sb. rozh. s. I‑10043, bod 64; 9. června 2011, Diputación Foral de Vizcaya v. Komise, C‑465/09 P až C‑470/09 P, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 58
8. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 106)
Odkazy:
Soudní dvůr: 24. září 2009, Erste Group Bank a další v. Komise, C‑125/07 P, C‑133/07 P, C‑135/07 P a C‑137/07 P, Sb. rozh. s. I‑8681, bod 319; 10. června 2010, Thomson Sales Europe v. Komise, C‑498/09 P, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 138