ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu)
25. května 2023(*)
„Řízení o předběžné otázce – Justiční spolupráce v trestních věcech – Směrnice 2012/13/EU – Právo na informace v trestním řízení – Článek 6 – Právo na informace o obvinění – Článek 7 – Právo na přístup k materiálům k případu – Účinný výkon práva na obhajobu – Článek 6 Listiny základních práv Evropské unie – Právo na svobodu a bezpečnost – Sdělení důvodů zadržení podezřelé nebo obviněné osoby v samostatném dokumentu – Okamžik, ke kterému musí být toto sdělení učiněno“
Ve věci C‑608/21,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Sofijski rajonen sad (Okresní soud v Sofii, Bulharsko) ze dne 17. září 2021, došlým Soudnímu dvoru dne 29. září 2021, v trestně-správním řízení proti
XN,
za přítomnosti:
Policejski organ pri 02 RU SDVR,
SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),
ve složení: C. Lycourgos (zpravodaj), předseda senátu, L. S. Rossi, J.–C. Bonichot, S. Rodin a O. Spineanu–Matei, soudci,
generální advokát: P. Pikamäe,
za soudní kancelář: A. Calot Escobar, vedoucí,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření, která předložili:
– za XN: R. Raškov, advokat,
– za Evropskou komisi: M. Wasmeier a I. Zaloguin, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 12. ledna 2023,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 6 odst. 2 a čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/13/EU ze dne 22. května 2012 o právu na informace v trestním řízení (Úř. věst. 2012, L 142, s. 1).
2 Tato žádost byla předložena v rámci řízení týkajícího se zákonnosti příkazu k zadržení XN.
Právní rámec
Unijní právo
3 Body 14, 22, 27 a 28 odůvodnění směrnice 2012/13 uvádějí:
„(14) Tato směrnice […] stanoví minimální společné normy, jež mají platit v oblasti informací o právech a o obvinění, které se mají sdělit podezřelým nebo obviněným ze spáchání trestného činu, s cílem posílit vzájemnou důvěru mezi členskými státy. Tato směrnice vychází z práv stanovených v Listině [základních práv Evropské unie (dále jen ‚Listina‘)], a zejména v článcích 6, 47 a 48 Listiny, přičemž vychází z článků 5 a 6 [Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen ‚EÚLP‘)], jak jsou vykládány Evropským soudem pro lidská práva.
[…]
(22) Je-li podezřelý nebo obviněný zatčen nebo zadržen, měla by být informace o platných procesních právech poskytnuta ve formě snadno srozumitelného písemného poučení, které mu pomůže porozumět svým právům. Takovéto písemné poučení by mělo být poskytnuto každému zatčenému neprodleně poté, co je zbaven svobody zásahem orgánů činných v trestním řízení v souvislosti s trestním řízením. V poučení by měly být uvedeny základní informace o každé možnosti napadnout zákonnost zatčení, dosáhnout přezkumu zadržení či požádat o předběžné propuštění v případě a v rozsahu, v jakém to umožňuje příslušné vnitrostátní právo. […]
(27) Osoba obviněná ze spáchání trestného činu by měla dostat všechny informace o obvinění, jež jsou nutné k tomu, aby si mohla připravit svou obhajobu a aby byl zajištěn spravedlivý proces.
(28) Informace poskytnuté podezřelému nebo obviněnému týkající se trestného činu, z jehož spáchání je podezírán nebo obviněn, by měly být poskytnuty neprodleně a nejpozději předtím, než je podezřelý nebo obviněný poprvé úředně vyslýchán policií nebo jiným příslušným orgánem, a to tak, aniž by bylo ovlivněno probíhající vyšetřování. Popis skutkových okolností týkajících se trestného činu, z jehož spáchání je daná osoba podezírána nebo obviněna, včetně času a místa, pokud jsou známy, a možné právní kvalifikace údajného trestného činu by měl být dostatečně podrobný, v zájmu spravedlivého procesu by měl zohledňovat stadium trestního řízení, kdy je poskytován, a měl by umožnit účinný výkon práva na obhajobu.“
4 Článek 1 směrnice 2012/13, nadepsaný „Předmět“, stanoví:
„Tato směrnice stanoví pravidla týkající se práva podezřelých a obviněných na informace o jejich právech v trestním řízení a o obvinění proti nim. Stanoví rovněž pravidla o právu osob v řízení o výkonu evropského zatýkacího rozkazu na informace o jejich právech.“
5 Článek 2 odst. 1 této směrnice stanoví:
„Tato směrnice se použije na každého od okamžiku, kdy ho příslušné orgány některého členského státu uvědomí, že je podezřelý nebo obviněný ze spáchání trestného činu, až do ukončení řízení, čímž se rozumí pravomocné rozhodnutí o tom, zda daný podezřelý nebo obviněný uvedený trestný čin spáchal, včetně případného odsuzujícího rozsudku a rozhodnutí o opravném prostředku.“
6 Článek 6 uvedené směrnice, nadepsaný „Právo na informace o obvinění“, v odstavcích 1 až 3 stanoví:
„1. Členské státy zajistí, aby byly podezřelému nebo obviněnému poskytnuty informace o trestném činu, z jehož spáchání je podezírán nebo obviněn. Tyto informace mu musí být poskytnuty neprodleně a v tak podrobné formě, aby byl zajištěn spravedlivý proces a účinný výkon práva na obhajobu.
2. Členské státy zajistí, aby byl podezřelý nebo obviněný, který je zatčen nebo zadržen, informován o důvodech svého zatčení nebo zadržení, a to i o trestném činu, z jehož spáchání je podezírán nebo obviněn.
3. Členské státy zajistí, aby nejpozději při předložení obžaloby soudu byly poskytnuty podrobné informace o obvinění, včetně informací o povaze a právní kvalifikaci trestného činu a o formě účasti obviněného.“
7 Článek 7 téže směrnice, jenž se týká „[p]ráva na přístup k materiálům k případu“, v odstavcích 1 a 2 stanoví:
„1. Je-li určitá osoba zatčena a zadržena ve kterémkoli stadiu trestního řízení, zajistí členské státy, aby zatčené osobě nebo jejímu právníkovi byly zpřístupněny dokumenty související s daným případem, jež se nachází v držení příslušných orgánů a jež jsou nezbytné pro účinné napadení zákonnosti zatčení či zadržení podle vnitrostátního práva.
2. Členské státy zajistí, aby byl podezřelému nebo obviněnému či jeho právníkovi zajištěn přístup alespoň ke všem podstatným důkazům nacházejícím se v držení příslušných orgánů, ať svědčí ve prospěch či v neprospěch podezřelého nebo obviněného, aby byly zajištěny spravedlivý proces a příprava obhajoby.“
8 Článek 8 směrnice 2012/13, nadepsaný „Kontrola a opravné prostředky“, v odstavci 1 stanoví:
„Členské státy zajistí, aby každé poskytnutí informací podezřelému nebo obviněnému podle článků 3 až 6 bylo zaznamenáno postupem uvedeným v právních předpisech daného členského státu.“
Bulharské právo
9 Článek 22 Zakona za administrativnite narušenia i nakazania (zákon o správních přestupcích a sankcích, DV č. 92 ze dne 28. listopadu 1969) stanoví:
„Za účelem předcházení správním přestupkům a jejich ukončení, jakož i za účelem předcházení jejich škodlivým důsledkům a jejich odstranění je možné přijímat donucovací správní opatření.“
10 Článek 23 tohoto zákona zní:
„Případy, ve kterých je možné přijímat donucovací správní opatření, jejich povaha, orgány, jež mají tato opatření uplatňovat, a rozsah jejich uplatnění, jakož i opravné prostředky proti těmto opatřením jsou stanoveny příslušným zákonem nebo výnosem.“
11 Článek 72 Zakona za ministerstvoto na vatrešnite raboti (zákon o ministerstvu vnitra, DV č. 53 ze dne 27. června 2014), ve znění rozhodném pro spor v původním řízení (dále jen „zákon o ministerstvu vnitra“), stanoví:
„(1) Policejní orgán může zadržet osobu:
1. u níž existují skutečnosti nasvědčující tomu, že spáchala trestný čin.
[…]
(4) Zadržená osoba má právo napadnout zákonnost zadržení u Rajonen sad [(okresní soud, Bulharsko)] místně příslušného podle sídla orgánu. Soud rozhodne o procesním prostředku neprodleně a proti jeho rozhodnutí lze podat kasační stížnost podle Administrativnoprocesualen kodeksu [(soudní řád správní)] k příslušnému Administrativen sad [(správní soud)].
(5) Od okamžiku svého zadržení má zadržená osoba právo na obhájce, přičemž musí být rovněž poučena o možnosti vzdát se obhájce a o důsledcích s tím spojených, jakož i o svém právu na odepření výpovědi v případě, že k zadržení došlo podle odst. 1 bodu 1.
[…]“
12 Článek 73 tohoto zákona stanoví, že osoba, která byla zadržena za podmínek uvedených v čl. 72 odst. 1 bodu 1 až 4 uvedeného zákona, nesmí být omezena na svých právech jinak než jen omezením volného pohybu. Doba zadržení nesmí v takových případech přesáhnout 24 hodin.
13 Článek 74 zákona o ministerstvu vnitra stanoví:
„(1) Pro osoby uvedené v čl. 72 odst. 1 se vydává písemný příkaz k zadržení.
(2) V příkazu k zadržení podle odstavce 1 musí být uvedeno:
1. jméno, funkce a služebna vystavujícího policejního orgánu;
2. skutkové a právní důvody zadržení;
3. identifikační údaje zadržené osoby;
4. datum a čas zadržení;
5. omezení práv osoby podle článku 73;
6. její právo:
a) napadnout zákonnost zadržení u soudu;
b) na obhájce od okamžiku zadržení;
[…]
(3) Zadržená osoba vyplní prohlášení, že byla informována o svých právech a zda chce či nechce uplatnit svá práva podle odst. 2 bodu 6 písm. b) až f). Příkaz k zadržení podepíše policejní orgán a zadržená osoba.
(4) Skutečnost, že zadržená osoba odmítá nebo nemůže příkaz k zadržení podepsat, potvrdí svým podpisem svědek.
[…]
(6) Kopie příkazu k zadržení musí být předána zadržené osobě proti jejímu podpisu.“
14 Článek 21 odst. 1 Administrativnoprotsesualen kodeksu (soudní řád správní, DV č. 30 ze dne 11. dubna 2006), ve znění rozhodném pro spor v původním řízení, stanoví:
„Individuální správní akt je výslovný projev vůle nebo jednáním či opomenutím vyjádřený projev vůle správního orgánu či jiného zákonem pověřeného orgánu nebo organizace, osob vykonávajících veřejné funkce a organizací poskytujících veřejné služby, jenž zakládá práva nebo povinnosti nebo se bezprostředně dotýká práv, svobod či oprávněných zájmů jednotlivých občanů nebo organizací, jakož i odmítnutí takovýto akt vydat.“
15 Článek 145 tohoto řádu stanoví:
„(1) Zákonnost správních aktů lze napadnout u soudu.
(2) Napadnout lze:
1. původní individuální správní akt včetně odmítnutí takovýto akt vydat;
[…]“
16 Článek 1 Ukazu no 904 za borba s drebnoto chuliganstvo (výnos č. 904 o potírání drobného výtržnictví), ze dne 28. prosince 1963 (DV č. 102 ze dne 31. prosince 1963), ve znění rozhodném pro spor v původním řízení, stanoví:
„(1) Za drobné výtržnictví jsou v případě, že se jej dopustila osoba, která dovršila šestnáctý rok věku, ukládány následující správní sankce:
1. zadržení na dobu až 15 dní v zařízení podřízeném ministerstvu vnitra;
2. peněžitý trest ve výši 100 až 500 bulharských leva (BGN) [(přibližně 50 až 255 eur)].
(2) Drobným výtržnictvím ve smyslu tohoto výnosu se rozumí neslušné chování, jehož projevem je klení, používání nadávek nebo jiných nepřiměřených výrazů na veřejném místě před větším počtem osob, urážlivý postoj nebo urážlivé chování vůči občanům, úřadům nebo veřejnosti nebo hádka, rvačka nebo podobná jednání, která narušují veřejný pořádek a smír, ale s ohledem na svůj nižší stupeň nebezpečí pro veřejnost nepředstavují trestný čin podle článku 325 trestního zákoníku.“
Spor v původním řízení a předběžné otázky
17 Dne 2. září 2020 vydal RK, příslušník policie na komisařství 2. policejního obvodu Ředitelství pro vnitřní věci hlavního města (Bulharsko), příkaz k uplatnění donucovacího správního opatření spočívajícího v zadržení XN na dobu až 24 hodin pro podezření ze spáchání trestného činu.
18 V daném příkazu k zadržení, který RK podepsal, byly pro zadržení XN uvedeny následující právní a skutkové důvody: „čl. 72 odst. 1 bod 1 zákona o ministerstvu vnitra“ a „rušení veřejného pořádku“. XN odmítl uvedený příkaz podepsat. Na zadní straně daného příkazu bylo uvedeno, že XN byl propuštěn dne 3. září 2020 v 11:10 hod., což bylo potvrzeno jeho podpisem. Bezprostředně po zadržení XN byla provedena jeho osobní prohlídka, o níž byl vyhotoven protokol, a rovněž mu bylo předáno prohlášení určené k vyplnění, v němž byl poučen o svých právech podle článků 72 až 74 zákona o ministerstvu vnitra.
19 Dne 3. září 2020 XN napadl zákonnost příkazu k zadržení u Sofijski rajonen sad (Okresní soud v Sofii, Bulharsko), který je předkládajícím soudem.
20 V průběhu řízení o daném procesním prostředku byly předloženy písemné zprávy policejních orgánů ze dne 2., 3. a 4. září 2020, v nichž je uvedeno, že XN se dne 2. září 2020 okolo 11:20 hod. jako účastník protestních akcí na území města Sofie (Bulharsko) před budovou Narodno Sabranie (Národní shromáždění, Bulharsko) pokusil proniknout vytvořeným policejním kordónem tak, že rukama a nohama tloukl do štítů policistů a měl k policistům cynické poznámky, což si vyžádalo jeho zadržení.
21 Není prokázáno, že byl XN při svém zadržení seznámen s písemnými zprávami policistů ze dne 2. a 3. září 2020.
22 V písemném vyjádření ze dne 2. září 2020 XN uvedl, že se účastnil protestních akcí a během eskalujícího napětí jej dav natlačil směrem k policejnímu kordónu, kde jej zadržely orgány ministerstva vnitra, které vůči němu protiprávně použily fyzické násilí. Popřel, že narušoval veřejný pořádek.
23 Dne 8. září 2020 sepsal příslušník policie z komisařství 2. policejního obvodu města Sofie na pokyn státního zástupce okresního státního zastupitelství v Sofii protokol týkající se XN a konstatující „drobné výtržnictví“, který předložil Sofijski Rajonen sad (okresní soud v Sofii) k přezkumu a v němž se uvádí, že XN se tím, že spáchal skutky uvedené v bodě 20 tohoto rozsudku, dopustil správního přestupku podle čl. 1 odst. 2 výnosu č. 904 ze dne 28. prosince 1963, ve znění rozhodném pro spor v původním řízení.
24 Rozhodnutím ze dne 8. září 2020 Sofijski rajonen sad (Okresní soud v Sofii) neshledal XN vinným a zprostil jej obvinění pro nedostatek důkazů o spáchání tvrzeného přestupku. Toto soudní rozhodnutí je pravomocné.
25 Předkládající soud uvádí, že ve věci v původním řízení musí přezkoumat zákonnost příkazu k zadržení XN.
26 Předkládající soud upřesňuje, že takové zadržení osob, ve vztahu k nimž existují skutečnosti nasvědčující tomu, že spáchaly protiprávní čin, představuje donucovací správní opatření ve smyslu článku 22 zákona o správních přestupcích a sankcích, které má povahu individuálního správního aktu, jehož účelem je zabránit dotyčné osobě v útěku nebo ve spáchání protiprávního činu.
27 Podle vnitrostátní judikatury není pro přijetí takového opatření nezbytné shromáždit nesporné důkazy, které kategoricky a nezpochybnitelně prokazují, že se dotčená osoba dopustila trestného činu ve smyslu trestního zákoníku, neboť tyto důkazy musí být předloženy v rámci trestního řízení, a nikoli v rámci správního řízení. Postačuje, že existují písemné nebo ústní „informace“ nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, a odůvodňující podezření, že se na něm dotyčná osoba pravděpodobně podílela.
28 Předkládající soud upřesňuje, že podle čl. 74 odst. 2 bodu 2 zákona o ministerstvu vnitra představuje uvedení skutkových a právních důvodů zadržení hlavní podmínku platnosti příkazu vydaného policejním orgánem. Varchoven administrativen sad (Nejvyšší správní soud, Bulharsko) však v tomto ohledu vykládá toto ustanovení v tom smyslu, že je přípustné, aby tyto informace nebyly obsaženy v písemném příkazu, kterým se nařizuje zadržení, ale v jiných průvodních dokumentech, které mu přecházejí nebo po něm následují, třebaže tyto dokumenty nejsou dotyčné osobě poskytnuty v okamžiku omezení její svobody pohybu.
29 Předkládající soud je však toho názoru, že tato judikatura Varchoven administrativen sad (Nejvyšší správní soud) není v souladu s čl. 6 odst. 2 a čl. 8 odst. 1 směrnice 2012/13, ani s čl. 5 odst. 1 písm. c) EÚLP, jak jej vykládá Evropský soud pro lidská práva.
30 Podle předkládajícího soudu je totiž třeba zohlednit skutečnost, že právo osob, které mají postavení „podezřelého“, na přístup k materiálům k případu, stanovené v článku 7 směrnice 2012/13, nebylo do bulharského práva provedeno, a není tedy těmto osobám zaručeno. Takový přístup podle něj Nakazatelno procesualen kodeks (trestní řád) zaručuje pouze osobám „obviněným“.
31 Předkládající soud je toho názoru, že při neexistenci konkrétních informací o skutkových a právních důvodech zadržení a vzhledem k tomu, že zadržené osobě podezřelé ze spáchání protiprávního činu není zaručeno právo na přístup k materiálům k případu obsahujícím tyto důvody, je tedy zbavena možnosti přiměřeným a účinným způsobem uplatnit své právo na obhajobu a napadnout u soudu zákonnost aktu, kterým bylo její zadržení nařízeno.
32 Předkládající soud se mimoto zamýšlí nad rozsahem a mírou podrobnosti informací o protiprávním jednání, pro které je zatčená osoba zadržena, jež by měly být této osobě poskytnuty podle článku 6 směrnice 2012/13.
33 Za těchto podmínek se Sofijski rajonen sad (Okresní soud v Sofii) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Musí být čl. 8 odst. 1 směrnice [2012/13] ve spojení s jejím čl. 6 odst. 2 vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která je v dotčeném členském státě používána v souladu s ustálenou judikaturou a připouští, aby informace o důvodech zatčení nebo zadržení podezřelé osoby, včetně informací o trestném činu, z jehož spáchání je podezírána, nebyly obsaženy v písemném příkazu k zadržení, nýbrž v jiných (předchozích nebo následných) průvodních dokumentech, které nejsou neprodleně předány a s nimiž se tato osoba může seznámit dodatečně při případném napadení zákonnosti zadržení u soudu?
2) Musí být čl. 6 odst. 2 směrnice [2012/13] vykládán v tom smyslu, že pro účinný výkon práva na obhajobu musí informace o trestném činu, z jehož spáchání je zatčená osoba podezírána, obsahovat údaje o čase, místu a způsobu jeho spáchání, o konkrétní formě účasti uvedené osoby na tomto trestném činu a z toho plynoucí právní kvalifikaci?“
K předběžným otázkám
K použitelnosti směrnice 2012/13
34 Předkládající soud uvádí, že takové zadržení na základě čl. 72 odst. 1 bodu 1 zákona o ministerstvu vnitra, o jaké se jedná v původním řízení, představuje podle bulharského práva donucovací správní opatření, které má povahu individuálního správního aktu. Uvedený soud rovněž uvádí, že odpovědnost osoby za trestný čin, pro který byla takto zadržena, se posuzuje samostatně v rámci trestního řízení. S ohledem na tyto skutečnosti je třeba ověřit, zda je na věc v původním řízení použitelná směrnice 2012/13.
35 Směrnice 2012/13 podle svého článku 1 stanoví pravidla týkající se práva podezřelých a obviněných na informace o jejich právech v trestním řízení a o obvinění proti nim.
36 Tato směrnice se mimoto podle svého čl. 2 odst. 1 použije na každého od okamžiku, kdy ho příslušné orgány některého členského státu uvědomí, že je podezřelý nebo obviněný ze spáchání trestného činu, až do ukončení řízení, čímž se rozumí pravomocné rozhodnutí o tom, zda tento podezřelý nebo obviněný uvedený trestný čin spáchal, včetně případného odsuzujícího rozsudku a rozhodnutí o opravném prostředku.
37 V projednávaném případě z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že v příkazu k zadržení, o který se jedná v původním řízení, se jako skutkový a právní důvod tohoto zadržení uvádí „čl. 72 odst. 1 bod 1 zákona o ministerstvu vnitra“ a „rušení veřejného pořádku“. Toto ustanovení upravuje zadržení osob, v jejichž případě existují skutečnosti nasvědčující tomu, že spáchaly protiprávní čin. Z údajů poskytnutých předkládajícím soudem mimoto vyplývá, že protiprávní čin, z jehož spáchání byl XN podezírán, spadá do působnosti trestního zákoníku.
38 Kromě toho bez ohledu na informace, které vnitrostátní policejní orgány skutečně sdělily XN, je třeba mít za to, že XN byl na základě svého zatčení a zadržení informován o tom, že je podezřelý ze spáchání trestného činu, takže tato podmínka použití směrnice 2012/13, stanovená v jejím čl. 2 odst. 1, je splněna.
39 Z těchto úvah vyplývá, že tato směrnice je použitelná na věc v původním řízení.
K první otázce
40 Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 6 odst. 2 a čl. 8 odst. 1 směrnice 2012/13 musí být vykládány v tom smyslu, že brání aplikaci vnitrostátní právní úpravy, podle které mohou být důvody zadržení osob podezřelých nebo obviněných ze spáchání trestného činu, včetně informací týkajících se trestného činu, z jehož spáchání jsou podezírány nebo obviněny, uvedeny v jiných dokumentech než v příkazu k zadržení, které jsou těmto osobám poskytnuty až při případném napadení zákonnosti zadržení u soudu.
41 Je třeba především poznamenat, že s ohledem na předmět této otázky není namístě vykládat čl. 8 odst. 1 směrnice 2012/13. Toto ustanovení totiž vyžaduje, aby každé poskytnutí informací podezřelému nebo obviněnému podle článků 3 až 6 této směrnice bylo zaznamenáno postupem uvedeným v právních předpisech daného členského státu. Z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce však nevyplývá, že by tato povinnost zaznamenávat informace byla pro odpověď na uvedenou otázku jakkoli relevantní.
42 Pro účely výkladu čl. 6 odst. 2 směrnice 2012/13 je třeba vzít v úvahu nejen znění tohoto ustanovení, ale i jeho kontext a cíl sledovaný právní úpravou, jejíž je součástí [rozsudek ze dne 2. března 2023, Staatsanwaltschaft Graz (Finanční úřad pro daňové trestní věci v Düsseldorfu) (C‑16/22, EU:C:2023:148, bod 25 a citovaná judikatura)].
43 Pokud jde zaprvé o znění tohoto čl. 6 odst. 2, tento stanoví, že členské státy zajistí, aby byl podezřelý nebo obviněný, který je zatčen nebo zadržen, informován o důvodech svého zatčení nebo zadržení, a to i o trestném činu, z jehož spáchání je podezírán nebo obviněn. Toto ustanovení tedy neposkytuje žádnou informaci o okamžiku, ke kterému musí být důvody zadržení sděleny.
44 Pokud jde zadruhé o kontext čl. 6 odst. 2 směrnice 2012/13, je třeba uvést, že odstavec 1 téhož článku stanoví v první větě povinnost členských států poskytnout podezřelému nebo obviněnému informace o trestném činu, z jehož spáchání je podezírán nebo obviněn. V jeho druhé větě je upřesněno, že tyto informace musí být poskytnuty „neprodleně“ a v tak podrobné formě, aby byl zajištěn spravedlivý proces a účinný výkon práva na obhajobu.
45 Z bodu 28 odůvodnění této směrnice v tomto ohledu vyplývá, že informace poskytnuté podezřelému nebo obviněnému týkající se trestného činu, z jehož spáchání je podezírán nebo obviněn, by měly být poskytnuty neprodleně a nejpozději před tím, než je podezřelý nebo obviněný poprvé úředně vyslýchán policií nebo jiným příslušným orgánem.
46 Jak uvedl generální advokát v bodě 41 svého stanoviska, čl. 6 odst. 1 směrnice 2012/13 stanoví obecnou povinnost poskytnout informace o trestném činu, k níž se připojuje dodatečná informační povinnost, která je stanovena v čl. 6 odst. 2 této směrnice pro případ, že je podezřelá nebo obviněná osoba zatčena nebo zadržena, a která se týká důvodů pro její zatčení nebo zadržení. Vztah mezi těmito dvěma ustanoveními umožňuje dospět k závěru, že časový požadavek, který je stanoven v odstavci 1 tohoto článku 6 a podle kterého podezřelá nebo obviněná osoba musí být „neprodleně“ informována o trestném činu, z jehož spáchání je podezírána nebo obviněna, se uplatní rovněž v případě zatčení nebo zadržení ve smyslu odstavce 2 téhož článku 6.
47 Pokud jde zatřetí o cíl sledovaný směrnicí 2012/13, ze znění článku 1 ve spojení s body 14 a 27 odůvodnění této směrnice vyplývá, že cílem této směrnice je skrze stanovení minimálních norem, jež mají platit v oblasti informování osob podezřelých či obviněných ze spáchání trestného činu, umožnit těmto osobám připravit si obhajobu a zajistit spravedlivý proces [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. ledna 2021, Spetsializirana prokuratura (Poučení o právech), C‑649/19, EU:C:2021:75, bod 58].
48 Neprodlené informování o trestném činu, z jehož spáchání jsou podezřelé nebo obviněné osoby podezírány nebo obviněny, podle čl. 6 odst. 1 směrnice 2012/13 přispívá k zaručení tohoto cíle, jelikož těmto osobám umožňuje účinně připravit si obhajobu.
49 Je-li podezřelá nebo obviněná osoba zatčena či zadržena, cíl, kterým je zajistit spravedlivý proces a umožnit účinný výkon práva na obhajobu, mimo jiné vyžaduje, jak vyplývá z bodu 22 odůvodnění směrnice 2012/13, aby tyto osoby mohly účinně napadnout zákonnost svého zatčení nebo zadržení, dosáhnout přezkumu zadržení či požádat o předběžné propuštění, pokud a v rozsahu, v jakém právo na takové propuštění v dotyčném členském státě existuje. Za tímto účelem jim musí být neprodleně sděleny důvody jejich zatčení nebo zadržení. Z tohoto důvodu čl. 6 odst. 2 směrnice 2012/13 stanoví sdělení těchto důvodů a čl. 7 odst. 1 této směrnice ukládá povinnost zpřístupnit zatčené nebo zadržené osobě nebo jejímu právníkovi dokumenty, jež jsou nezbytné pro takové účinné napadení zákonnosti uvedeného zatčení nebo zadržení.
50 Směrnice 2012/13 navíc neupravuje otázku podmínek, za nichž mají být podezřelé nebo obviněné osobě sdělovány informace uvedené v článku 6 této směrnice. Tyto podmínky nicméně nemohou ohrozit cíl stanovený v tomto článku [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. listopadu 2021, IS (Protiprávnost předkládacího rozhodnutí), C‑564/19, EU:C:2021:949, bod 128 a citovaná judikatura], zejména cíl, na němž je založen odstavec 2 uvedeného článku a je připomenut v předchozím bodě tohoto rozsudku.
51 Z toho plyne, že je-li zajištěn cíl sledovaný čl. 6 odst. 2 směrnice 2012/13, informace o důvodech zatčení nebo zadržení podezřelé nebo obviněné osoby, včetně informací o trestném činu, z jehož spáchání je tato osoba podezírána nebo obviněna, jí mohou být poskytnuty v jiných dokumentech než v příkazu k zadržení.
52 Okolnost, že tento příkaz k zadržení neobsahuje dostatek informací o důvodech zadržení, totiž jako taková nebrání tomu, aby zatčené nebo zadržené osoby mohly účinně napadnout zákonnost svého zatčení nebo zadržení, pod podmínkou, že skutečnosti uvedené v jiných dokumentech vypracovaných příslušnými orgány a sdělených těmto osobám jim umožňují důvody zatčení nebo zadržení pochopit.
53 Mimoto již z úvah, které jsou uvedeny zejména v bodech 46 a 49 tohoto rozsudku, vyplývá, že informace uvedené v čl. 6 odst. 2 směrnice 2012/13 musí být neprodleně sděleny zatčeným nebo zadrženým osobám, aby bylo dosaženo cíle sledovaného tímto ustanovením. Jak v podstatě uvedl generální advokát v bodě 44 svého stanoviska, plyne z toho, že tyto osoby musí být o důvodech svého zatčení nebo zadržení informovány co nejdříve, tedy v okamžiku zbavení svobody nebo krátce poté.
54 V důsledku toho je důležité, aby příkaz k zadržení nebo jiné dokumenty než tento příkaz, které obsahují nezbytné informace týkající se důvodů zatčení nebo zadržení, byly co nejrychleji předány zatčeným nebo zadrženým osobám. Přesný okamžik tohoto předání bude moci být nicméně určen podle konkrétních okolností zbavení svobody.
55 Takový výklad čl. 6 odst. 2 směrnice 2012/13 je potvrzen judikaturou Evropského soudu pro lidská práva týkající se článku 5 EÚLP, kterou výslovně zmiňuje bod 14 odůvodnění směrnice 2012/13. Uvedený soud již totiž rozhodl, že každý, kdo má právo podat procesní prostředek požadující urychlené rozhodnutí o zákonnosti svého zadržení, nemůže tohoto práva účinně využít, pokud není co nejdříve a v dostatečné míře informován o důvodech, pro které byl zbaven svobody (rozsudek ESLP ze dne 12. dubna 2005, Chamaïev a další v. Gruzie a Rusko, CE:ECHR:2005:0412JUD003637802, § 413).
56 Tentýž soud mimoto rozhodl, že článek 5 EÚLP v odstavci 2 stanoví základní záruku, že každý, kdo je zatčen, musí být seznámen s důvody svého zatčení. Odstavec 2 tohoto článku, který je součástí systému ochrany poskytnuté tímto článkem, ukládá povinnost oznámit takové osobě jednoduchým a srozumitelným jazykem právní a skutkové důvody zbavení svobody, aby mohla jeho zákonnost napadnout u soudu podle odstavce 4 uvedeného článku. Této osobě musí být tyto informace poskytnuty „neprodleně“, avšak úředníci, kteří ji zbavují svobody, jí nemusí tyto informace poskytnout ihned v plném rozsahu. Za účelem určení, zda daná osoba obdržela dostatek informací a dostatečně včas, je třeba zohlednit zvláštnosti daného případu (rozsudek ESLP ze dne 15. prosince 2016, Khlaifia a další v. Itálie, CE:ECHR:2016:1215JUD001648312, § 115).
57 Pokud jde o konkrétní okolnosti sporu v původním řízení, je třeba uvést, že cíle sledovaného povinností informovat podezřelé a obviněné osoby o důvodech jejich zadržení, která je stanovena v čl. 6 odst. 2 směrnice 2012/13, tedy cíle umožnit dotyčné osobě účinně napadnout zákonnost zbavení svobody, nelze dosáhnout v případě, kdy jsou informace týkající se důvodů tohoto zadržení poskytnuty až poté, co tato osoba napadla zákonnost svého zadržení u soudu. Je totiž třeba zabránit tomu, aby uvedená osoba byla povinna napadnout zákonnost příkazu k zadržení k tomu, aby se mohla seznámit s důvody tohoto zadržení, neboť v takovém případě by si nemohla účinně připravit opravný prostředek, ani posoudit jeho šance na úspěch.
58 Z výše uvedeného vyplývá, že na první otázku je třeba odpovědět, že čl. 6 odst. 2 směrnice 2012/13 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání aplikaci vnitrostátní právní úpravy, podle které mohou být důvody zadržení osob podezřelých nebo obviněných ze spáchání trestného činu, včetně informací týkajících se trestného činu, z jehož spáchání jsou podezírány nebo obviněny, uvedeny v jiných dokumentech než v příkazu k zadržení. Toto ustanovení naopak brání tomu, aby tyto informace byly těmto osobám poskytnuty až při případném napadení zákonnosti zadržení u soudu, a nikoli v okamžiku zbavení svobody nebo krátce poté.
K druhé otázce
59 Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 6 odst. 2 směrnice 2012/13 musí být vykládán v tom smyslu, že vyžaduje, aby důvody zadržení sdělené osobám podezřelým nebo obviněným ze spáchání trestného činu obsahovaly údaje o čase, místě a způsobech spáchání trestného činu, konkrétní účasti těchto osob na tomto trestném činu a příslušné právní kvalifikaci.
60 Stejně jako v případě posouzení uvedeného v bodě 46 tohoto rozsudku je třeba poznamenat, že kvalitativní kritérium, které je stanoveno v čl. 6 odst. 1 směrnice 2012/13 a podle kterého musí být informace poskytnuty „v [dostatečně] podrobně formě“, musí být rovněž použito v případě zatčení nebo zadržení ve smyslu odstavce 2 tohoto článku 6.
61 Bod 28 odůvodnění této směrnice v tomto ohledu upřesňuje, že popis skutkových okolností týkajících se trestného činu, z jehož spáchání je daná osoba podezírána nebo obviněna, včetně času a místa, pokud jsou známy, a možné právní kvalifikace údajného trestného činu by měl být dostatečně podrobný, v zájmu spravedlivého procesu by měl zohledňovat stadium trestního řízení, kdy je poskytován, a měl by umožnit účinný výkon práva na obhajobu.
62 Aby byl tedy zaručen cíl sledovaný čl. 6 odst. 2 směrnice 2012/13, musí být zadržené osobě poskytnuty veškeré informace nezbytné k tomu, aby mohla účinně napadnout zákonnost svého zadržení.
63 Zejména jí musí být poskytnut popis relevantních skutkových okolností, které jsou známy příslušným orgánům a týkají se trestného činu, z jehož spáchání je daná osoba podezírána nebo obviněna. Jak uvedl generální advokát v bodě 58 svého stanoviska, tento popis by měl kromě známého času a místa skutkových okolností obsahovat i formu účasti dotčené osoby na uvedeném trestném činu.
64 Dále je rovněž nezbytné, aby toto sdělení obsahovalo právní kvalifikaci trestného činu, z jehož spáchání je dotyčná osoba podezírána nebo obviněna, předběžně učiněnou příslušnými orgány, jelikož tato kvalifikace může této osobě nebo jejímu právníkovi umožnit lépe pochopit důvody zadržení a případně účinně napadnout zákonnost tohoto zadržení u příslušného soudu.
65 Je však třeba poznamenat, že jak vyplývá z bodu 28 odůvodnění směrnice 2012/13, míra podrobnosti informací uvedených ve dvou předchozích bodech musí být přizpůsobena fázi trestního řízení, aby nebyl narušen průběh probíhajícího vyšetřování a bylo zaručeno, že budou zatčené nebo zadržené osobě poskytnuty dostatečné informace, aby pochopila důvody svého zatčení nebo zadržení a mohla případně účinně napadnout jeho zákonnost.
66 Judikatura Evropského soudu pro lidská práva, která se týká článku 5 EÚLP a je citována v bodech 55 a 56 tohoto rozsudku, potvrzuje výše uvedený výklad čl. 6 odst. 2 směrnice 2012/13, neboť vyžaduje, aby důvody zatčení nebo zadržení byly sděleny v dostatečné míře (rozsudek ESLP ze dne 12. dubna 2005, Chamaïev a další v. Gruzie a Rusko, CE:ECHR:2005:0412JUD003637802, § 413) a obsahovaly právní a skutkové důvody zbavení svobody, aby dotyčná osoba mohla zákonnost zatčení nebo zadržení napadnout u soudu podle odstavce 4 tohoto článku 5 (rozsudek ESLP ze dne 15. prosince 2016, Khlaifia a další v. Itálie, CE:ECHR:2016:1215JUD001648312, § 115).
67 Evropský soud pro lidská práva má dále za to, že v kontextu čl. 5 odst. 1 písm. c) EÚLP je odůvodnění rozhodnutí, kterým se nařizuje zadržení, relevantní skutečností při určení, zda zadržení osoby musí být považováno za svévolné, či nikoli. Pokud jde o první část tohoto ustanovení, která umožňuje zákonně zbavit osobu svobody pro důvodné podezření ze spáchání trestného činu, uvedený soud rozhodl, že naprostá absence odůvodnění soudních rozhodnutí, která umožňují zadržení osoby po delší dobu, je neslučitelná se zásadou ochrany proti svévoli zakotvené v tomto čl. 5 odst. 1. Uvedený soud naopak rozhodl, že předběžné zadržení stěžovatele nelze považovat za svévolné, pokud příslušný soud uvedl určité důvody pro pokračování zadržení dotyčného, ledaže jsou uvedené důvody mimořádně lakonické a neobsahují žádný odkaz na právní ustanovení, na nichž má být sporné zadržení založeno (rozsudek ESLP ze dne 22. října 2018, S., V. a A. v. Dánsko, CE:ECHR:2018:1022JUD003555312, § 92 a citovaná judikatura).
68 Článek 5 odst. 2 EÚLP nicméně neukládá příslušným orgánům povinnost sdělit dotyčnému při jeho zatčení úplný výčet všech obvinění, která jsou proti němu vznesena (rozsudek ESLP ze dne 19. dubna 2011, Gasiņš v. Lotyšsko, CE:ECHR:2011:0419JUD006945801, § 53).
69 V projednávaném případě předkládající soud vysvětluje, že podle čl. 74 odst. 2 bodů 2 až 4 zákona o ministerstvu vnitra musí příkaz k zadržení mimo jiné obsahovat skutkové a právní důvody zadržení, identifikační údaje zadržené osoby a datum a čas zadržení.
70 Je třeba konstatovat, že tyto skutečnosti mohou a priori zajistit náležité informování zadržené osoby, jelikož jí umožňují pochopit důvody jejího zadržení a případně účinně napadnout jeho zákonnost.
71 Vnitrostátnímu soudu nicméně přísluší ověřit, zda jsou informace poskytnuté v každém konkrétním případě dostatečně úplné v souladu s tím, co je uvedeno v bodech 63 až 65 tohoto rozsudku.
72 Z údajů poskytnutých předkládajícím soudem v tomto ohledu vyplývá, že v příkazu k zadržení XN jsou uvedeny následující právní a skutkové důvody tohoto zadržení: „čl. 72 odst. 1 bod 1 [zákona o ministerstvu vnitra]“ a „rušení veřejného pořádku“. Tyto informace se však samy o sobě nejeví být dostačující ke splnění požadavků vyplývajících z čl. 6 odst. 2 směrnice 2012/13, neboť XN neumožnily účinně napadnout zákonnost tohoto příkazu k zadržení.
73 Předkládající soud kromě toho upřesňuje, že podle bulharského práva je přístup k materiálům k případu podle článku 7 směrnice 2012/13 zaručen pouze osobám, které mají postavení „obviněných“ osob. Zatčená nebo zadržená osoba, která formálně nemá toto postavení, tedy nemůže mít přístup k dokumentům, které se týkají dotčené věci a nacházejí se v držení příslušných orgánů.
74 V tomto ohledu je třeba připomenout, že odstavec 1 tohoto článku 7 ukládá povinnost zpřístupnit zatčené nebo zadržené osobě nebo jejímu právníkovi dokumenty, jež jsou nezbytné pro účinné napadení zákonnosti jejího zatčení nebo zadržení, a doplňuje tak informační povinnost stanovenou v čl. 6 odst. 2 směrnice 2012/13. Tento čl. 7 odst. 1 se přitom vztahuje na každou zatčenou nebo zadrženou osobu v jakékoli fázi trestního řízení, a tedy bez ohledu na právní postavení, které této osobě přiznává vnitrostátní právo.
75 Pokud příkaz k zadržení neobsahuje dostatečnou informaci o důvodu tohoto zadržení, jak vyžaduje čl. 6 odst. 2 směrnice 2012/13, a nebyl zajištěn přístup k dokumentům, jež jsou nezbytné pro účinné napadení zákonnosti zatčení nebo zadržení, podle čl. 7 odst. 1 této směrnice, osoba, která je stejně jako XN zadržena z důvodu, že je podezřelá ze spáchání trestného činu, nemá k dispozici dostatečné informace, aby mohla účinně napadnout zákonnost svého zadržení.
76 Z výše uvedeného vyplývá, že čl. 6 odst. 2 směrnice 2012/13 musí být vykládán v tom smyslu, že vyžaduje, aby důvody zadržení osob podezřelých nebo obviněných ze spáchání trestného činu obsahovaly veškeré informace nezbytné k tomu, aby tyto osoby mohly účinně napadnout zákonnost svého zadržení. Tyto informace musí obsahovat popis relevantních skutkových okolností, jež jsou známy příslušným orgánům a mezi něž patří známé čas a místo, forma konkrétní účasti těchto osob na údajném trestném činu a předběžná právní kvalifikace, přičemž je třeba zohlednit stadium trestního řízení, aby nebyl narušen průběh probíhajícího vyšetřování.
K nákladům řízení
77 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:
1) Článek 6 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/13/EU ze dne 22. května 2012 o právu na informace v trestním řízení
musí být vykládán v tom smyslu, že
nebrání aplikaci vnitrostátní právní úpravy, podle které mohou být důvody zadržení osob podezřelých nebo obviněných ze spáchání trestného činu, včetně informací týkajících se trestného činu, z jehož spáchání jsou podezírány nebo obviněny, uvedeny v jiných dokumentech než v příkazu k zadržení. Toto ustanovení naopak brání tomu, aby tyto informace byly těmto osobám poskytnuty až při případném napadení zákonnosti zadržení u soudu, a nikoli v okamžiku zbavení svobody nebo krátce poté.
2) Článek 6 odst. 2 směrnice 2012/13
musí být vykládán v tom smyslu, že
vyžaduje, aby důvody zadržení osob podezřelých nebo obviněných ze spáchání trestného činu obsahovaly veškeré informace nezbytné k tomu, aby tyto osoby mohly účinně napadnout zákonnost svého zadržení. Tyto informace musí obsahovat popis relevantních skutkových okolností, jež jsou známy příslušným orgánům a mezi něž patří známé čas a místo, forma konkrétní účasti těchto osob na údajném trestném činu a předběžná právní kvalifikace, přičemž je třeba zohlednit stadium trestního řízení, aby nebyl narušen průběh probíhajícího vyšetřování.
Podpisy