Věc T‑306/10
Hani El Sayyed Elsebai Yusef
v.
Evropská komise
„Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření vůči osobám a subjektům spojeným s Usámou bin Ládinem, se sítí Al-Kajdá a Talibanem – Nařízení (ES) č. 881/2002 – Zmrazení prostředků a hospodářských zdrojů osoby v důsledku jejího zařazení na seznam vyhotovený orgánem Spojených národů – Výbor pro sankce – Následné zařazení do přílohy I nařízení (ES) č. 881/2002 – Odmítnutí Komise vyjmout toto zařazení – Žaloba pro nečinnost – Základní práva – Právo být vyslechnut, právo na účinný soudní přezkum a právo na ochranu vlastnictví“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (druhého senátu) ze dne 21. března 2014
1. Soudní řízení – Žaloba pro nečinnost – Akty uvedené v článku 263 SFEU – Obcházení uplynutí lhůty k podání žaloby na neplatnost – Nepřípustnost – Meze – Existence nových podstatných skutečností – Pojem nová podstatná skutečnost – Omezující opatření přijatá v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky
(Články 263 SFEU a 265 SFEU; nařízení Rady č. 881/2002, čl. 7c)
2. Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Zvláštní omezující opatření namířená proti některým osobám a subjektům spojeným s Usámou bin Ládinem, sítí Al-Kajdá a Talibanem – Rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků – Právo adresátů podat žádost o přezkum s přihlédnutím k pozdějšímu vývoji – Soudní přezkum – Nevyhovění takové žádosti Komisí – Opomenutí zakládající nečinnost
(Články 263 SFEU a 265 SFEU; Nařízení Rady č. 881/2002)
3. Právo Evropské unie – Zásady – Právo na obhajobu – Právo na účinnou soudní ochranu – Omezující opatření vůči určitým osobám a subjektům spojeným s Usámou bin Ládinem, se sítí Al-Kajdá a Talibanem – Povinnost sdělit individuální a konkrétní důvody, na nichž se přijatá rozhodnutí zakládají – Povinnost umožnit dotčené osobě vyjádřit se účinným způsobem k důvodům uplatněným proti ní
(Článek 220 odst. 1, SFEU a 296 SFEU; Nařízení Rady č. 881/2002; Nařízení Komise č. 1629/2005)
1. Žalobci není dovoleno obcházet uplynutí lhůty k podání žaloby na neplatnost podle článku 263 SFEU směřující proti aktu orgánu procesním zneužitím žaloby pro nečinnost podle článku 265 SFEU směřující proti odmítnutí tohoto orgánu zrušit nebo revokovat uvedený akt.
V tomto ohledu může odůvodnit předložení návrhu směřujícího k novému přezkumu rozhodnutí, které nebylo ve stanovených lhůtách zpochybněno, pouze existence nových a podstatných skutečností. V souvislosti s opatřením, kterým se zmrazují finanční prostředky na základě nařízení č. 881/2002 o zavedení některých zvláštních omezujících opatření namířených proti některým osobám a subjektům spojeným s Usámou bin Ládinem, sítí Al-Kajdá a Talibanem a o zrušení nařízení č. 467/2001, představuje takovou novou skutečnost vyhlášení rozsudku Soudního dvora ze dne 3. září 2008, Kadi I (věci C‑402/05 P a C‑415/05 P), který vymezil formální a hmotněprávní podmínky, za nichž může být uloženo opatření spočívající ve zmrazení prostředků, jakož i procesní záruky, které musí být poskytnuty dotčeným osobám. Tento rozsudek totiž nutně vyvolal u Komise změnu přístupu a jednání, což samo o sobě představuje novou a podstatnou skutečnost. Až do vyhlášení tohoto rozsudku měla Komise zaprvé za to, že je přísně vázána rozhodnutími Výboru pro sankce zřízeným Radou bezpečnosti Spojených národů, aniž by měla prostor k autonomnímu uvážení, a zadruhé že v kontextu přijímání nebo zpochybňování opatření spočívajícího ve zmrazení prostředků na základě nařízení č. 881/2002 nebylo možné uplatnit obvyklé záruky práva na obhajobu. Naopak ihned po vyhlášení uvedeného rozsudku Kadi I Komise radikálně změnila svůj přístup a učinila, ne-li z vlastní iniciativy, tak alespoň na výslovnou žádost dotčených osob, vše potřebné k tomu, aby mohla přezkoumat všechny ostatní případy zmrazení prostředků podle nařízení č. 881/2002.
Novou skutečnost představuje i okolnost, že vláda jednoho členského státu, který je současně stálým členem Rady bezpečnosti Spojených národů, v rámci vnitrostátního řízení přezkum důkazů, na kterých se zakládalo zařazení jména žalobce na seznam osob vyhotovený tímto výborem, kterých se týkala tato omezující opatření, dospěla po tomto prvním přijetí rozhodnutí k závěru, že žalobce nesplňuje kritéria pro zařazení na tento seznam a oznámila svůj záměr obrátit se na uvedený výbor za účelem vyjmutí jména žalobce z uvedeného seznamu.
(viz body 54, 55, 59, 60, 66, 69, 70, 72)
2. Na rozdíl od aktů, které mají konečné právní účinky, přestavuje opatření spočívající ve zmrazení prostředků na základě nařízení č. 881/2002 o zavedení některých zvláštních omezujících opatření namířených proti některým osobám a subjektům spojeným s Usámou bin Ládinem, sítí Al-Kajdá a Talibanem a o zrušení nařízení č. 467/2001 zajišťovací opatření preventivní povahy, jehož smyslem není zbavit dotčené osoby jejich vlastnictví. Platnost takového opatření tak vždy závisí na přetrvávání skutkových a právních okolností, které vedly k jeho přijetí, jakož i na potřebě jeho zachování za účelem dosažení jeho cíle. Opatření spočívající ve zmrazení prostředků na základě uvedeného nařízení musí být tudíž kdykoli napadnutelné žádostí o přezkum za účelem ověření toho, zda je jeho zachování odůvodněné, a nevyhovění takové žádosti ze strany Komise musí být napadnutelné žalobou pro nečinnost. Přijetí opačné argumentace by mělo po uplynutí lhůty k podání žaloby na neplatnost opatření spočívajícího ve zmrazení prostředků za následek, že by Komisi byla poskytnuta mimořádná pravomoc zmrazit s konečnou platností finanční prostředky osoby mimo jakoukoliv soudní kontrolu, a to bez ohledu na vývoj nebo dokonce zánik okolností, které původně odůvodňovaly přijetí tohoto opatření.
Navíc článek 7c nařízení č. 881/2002 ve znění nařízení č. 1286/2009 stanoví ve svých prvních třech odstavcích postup přezkumu speciálně pro osoby, které byly uvedeny na seznamu osob, na něž se vztahují tato omezující opatření, před 3. zářím 2008. Tyto osoby mohou Komisi požádat o odůvodnění zápisu na tento seznam, dále mohou v tomto ohledu předložit svá vyjádření a Komise musí na základě těchto připomínek provést další přezkum svého rozhodnutí o jejich zařazení na dotyčný seznam. Kromě toho čl. 7c odst. 4 stanoví postup přezkumu pro osoby uvedené na sporném seznamu, které na základě nových podstatných důkazů předloží novou žádost o vyjmutí. V obou případech existuje pro případ, že Komise neprovede přezkum stanovený v čl. 7c nařízení č. 881/2002, právo podat žalobu pro nečinnost v souladu s článkem 265 SFEU.
(viz body 62, 63, 65, 68)
3. Orgán Unie, který rozhodl o zmrazení prostředků osoby za použití nařízení č. 881/2002 o zavedení některých zvláštních omezujících opatření namířených proti některým osobám a subjektům spojeným s Usámou bin Ládinem, sítí Al-Kajdá a Talibanem a o zrušení nařízení č. 467/2001, je v zájmu respektování práva na obhajobu, zejména pak práva dotčené osoby být vyslechnuta a jejího práva na účinný soudní přezkum, povinen sdělit jí skutečnosti svědčící v její neprospěch nebo jí přiznat právo se s nimi seznámit v přiměřené lhůtě po zavedení tohoto opatření a poskytnout jí možnost se k nim užitečně vyjádřit.
Pokud krom toho dotčená osoba předloží vyjádření ke shrnutí důvodů, musí příslušný unijní orgán důsledně a nestranně přezkoumat opodstatněnost uváděných důvodů ve světle tohoto vyjádření a případných skutečností, které svědčí ve prospěch dotčené osoby a které jsou k tomuto vyjádření přiloženy. V této souvislosti tomuto orgánu přísluší vyhodnotit, s přihlédnutím zejména k obsahu tohoto případného vyjádření, potřebu požádat Výbor pro sankce Rady bezpečnosti Spojených národů, a prostřednictvím tohoto výboru též člena Organizace spojených národů, který navrhl zápis dotyčné osoby na seznam uvedeného výboru, o spolupráci, aby získal v atmosféře účelné spolupráce, která podle čl. 220 odst. 1 SFEU vládne ve vztazích mezi Unií a orgány Spojených národů v oblasti boje proti mezinárodnímu terorismu, důvěrné i nedůvěrné informace a důkazy, které mu umožní splnit tuto povinnost důsledného a nestranného přezkumu. Není sice nutné zacházet až tak daleko, aby byla vyžadována podrobná odpověď na vyjádření předložené dotčenou osobou, avšak povinnost uvést odůvodnění zakotvená v článku 296 SFEU za všech okolností, a to i v případech, kdy odůvodnění unijního aktu odpovídá důvodům uvedeným mezinárodním orgánem, implikuje, že toto odůvodnění uvede individuální, specifické a konkrétní důvody, na základě kterých mají příslušné orgány za to, že je vůči dotyčné osobě nutné přijmout omezující opatření.
Konečně, dodržení práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu vyžaduje, aby příslušný unijní orgán sdělil dotyčné osobě shrnutí důvodů poskytnuté Výborem pro sankce, o které se opírá rozhodnutí zapsat nebo ponechat jméno uvedené osoby na seznamu osob, na něž se vztahují omezující opatření, aby této osobě umožnil vyjádřit se účinným způsobem k tomuto shrnutí a důsledně a nestranně přezkoumal opodstatněnost uplatňovaných důvodů ve světle vyjádření a důkazů případně předložených touto osobou, které svědčí v její prospěch.
Z toho vyplývá, že vychází-li Komise pro účely omezujících opatření jen z existence pouhého nikterak neodůvodněného tiskového prohlášení uvedeného Výboru pro sankce, ačkoli má vůči žalobci povinnost jednat, a třebaže má za to, že uložení těchto omezujících opatření žalobci je po obsahové stránce nadále odůvodněné s ohledem na osobní situaci dotčené osoby vyplývající ze spisu včetně nových skutečností, o kterých byla informována, je každopádně povinna co nejdříve napravit zjevné porušení zásad použitelných v rámci řízení při přijímání těchto opatření, neboť jinak by se dopustila nečinnosti. V tomto ohledu je irelevantní, že Komise v mezidobí zahájila postup přezkumu a že tento postup stále probíhá.
(viz body 90, 92, 93, 95, 96, 98, 99, 101)