ROZSUDEK TRIBUNÁLU
(kasační senát)
12. července 2012
Věc T‑308/10 P
Evropská komise
v.
Fotios Nanopoulos
„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Úředníci – Povinnost poskytnout pomoc – Článek 24 služebního řádu – Mimosmluvní odpovědnost – Články 90 a 91 služebního řádu – Podání žádosti o náhradu škody v přiměřené lhůtě – Lhůta pro odpověď – Zahájení disciplinárního řízení – Kritérium vyžadující ‚dostatečně závažné porušení‘ – Únik osobních údajů v tisku – Nepřidělování úředníkovi úkolů odpovídajících jeho platové třídě – Výše náhrady škody“
Předmět: Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) vydanému dne 11. května 2010, Nanopoulos v. Komise (F‑30/08) a znějící zaprvé na zrušení tohoto rozsudku a zadruhé, není-li důvodné uvedený rozsudek zrušit, na stanovení přesné částky náhrady škody
Rozhodnutí: Kasační opravný prostředek se zamítá. Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené F. Nanopoulosem v rámci tohoto řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Žaloba – Žaloba na náhradu škody – Autonomie ve vztahu k žalobě na neplatnost – Meze – Návrh na náhradu škody, jehož cílem je obejít nepřípustnost žaloby na neplatnost
(Služební řád, články 90 a 91)
2. Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Prodlení při přijímání rozhodnutí týkajícího se povinnosti administrativy poskytnout pomoc – Vyloučení
(Služební řád, články 24, 90 a 91)
3. Úředníci – Povinnost administrativy poskytnout pomoc – Dosah – Prodlení při přijímání rozhodnutí – Nesprávný úřední postup, který může zakládat odpovědnost administrativy
(Služební řád, články 24, 90 a 91)
4. Úředníci – Žaloba – Lhůty – Žádost o náhradu škody podaná k orgánu – Dodržení přiměřené lhůty – Kritéria posouzení
(Statut Soudního dvora, článek 46; služební řád, čl. 90 odst. 1)
5. Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Přípravný akt – Zahájení disciplinárního řízení – Nepřípustnost
(Služební řád, článek 91)
6. Úředníci – Žaloba – Žaloba na náhradu škody – Návrh na náhradu škody způsobené rozhodnutím o zahájení disciplinárního řízení – Přípustnost podléhající dodržení postupu před zahájením soudního řízení
(Služební řád, články 90 a 91)
7. Právo Evropské unie – Zásady – Základní práva – Presumpce neviny a právo na obhajobu – Dosah
(Článek 6 odst. 2 EU; Listina základních práv Evropské unie, čl. 48 odst. 1)
8. Úředníci – Disciplinární režim – Disciplinární řízení – Zahájení disciplinárního řízení – Porušení zásady presumpce neviny – Neexistence
(Služební řád, čl. 86 odst. 2)
9. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Nedostatečné odůvodnění – Použití implicitního odůvodnění Soudem pro veřejnou službu – Přípustnost – Podmínky
(Článek 256 SFEU; statut Soudního dvora, článek 36 a příloha I, čl. 7 odst. 1)
10. Úředníci – Mimosmluvní odpovědnost orgánů – Podmínky – Náhrada škody způsobené úředníkovi nebo zaměstnanci – Povinnost administrativy jednat s náležitou péčí – Dosah
(Články 235 ES, 236 ES a čl. 288 druhý pododstavec ES; služební řád, články 90 a 91)
11. Úředníci – Výkon funkce – Profesionální čest – Závažná obvinění – Povinnost administrativy poskytnout pomoc – Dosah
(Služební řád, články 24 a 90)
12. Úředníci – Povinnost administrativy poskytnout pomoc – Možnost, aby úředník podal žalobu proti původci škody k vnitrostátnímu soudu předtím, než administrativa odpoví na jeho žádost o pomoc – Nutnost, aby úředník spolu s administrativou vymezil důsledky povinnosti mlčenlivosti na jeho žalobu
(Služební řád, články 17, 24 a 91)
13. Úředníci – Disciplinární režim – Zahájení disciplinárního řízení – Posuzovací pravomoc orgánu oprávněného ke jmenování – Soudní přezkum – Meze
(Služební řád, hlava VI)
14. Úředníci – Disciplinární režim – Povinnost provést šetření před zahájením disciplinárního řízení – Neexistence
(Služební řád, příloha IX)
15. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Nedostatečné odůvodnění – Kritéria stanovená Soudem pro veřejnou službu pro určení výše náhrady škody – Přezkum Tribunálem
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 61 a 62)
Odkazy:
Tribunál: 28. června 1996, Y v. Soudní dvůr, T‑500/93, Recueil FP, s. I‑A‑335 a II‑977, bod 64; 28. května 1997, Burban v. Parlament, T‑59/96, Recueil FP, s. I‑A‑109 a II‑331, bod 26 a citovaná judikatura; 17. prosince 2003, McAuley v. Rada, T‑324/02, Recueil FP, s. I‑A‑337 a II‑1657, bod 91
2. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 63)
3. Prodlení při přijímání výslovného rozhodnutí není samo o sobě aktem, který může být předmětem zrušení, nýbrž jednáním administrativy, které v závislosti na okolnostech každého případu může způsobit nemajetkovou újmu dotyčné osobě a založit odpovědnost orgánu. Datum přijetí rozhodnutí není v žádném případě vedlejší faktor v tomto ohledu a může mít rozhodující význam pro úředníka žádajícího o pomoc.
Proto i když je výslovné rozhodnutí přijato v odpovědi na žádost o pomoc předložené v souladu s článkem 24 služebního řádu a toto rozhodnutí nebylo napadeno ve lhůtě stanovené články 90 a 91 služebního řádu, může být návrh na náhradu škody podán, jestliže je bez ohledu na přijaté rozhodnutí založen na údajně chybném jednání administrativy spočívajícím v prodlení při přijímání uvedeného rozhodnutí.
(viz body 67 a 68)
4. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 75 až 77)
Odkazy:
Tribunál: 5. října 2004, Eagle a další v. Komise, T‑144/02, Sb. rozh. s. II‑3381, body 65 a 66; 5. října 2004, Sanders a další v. Komise, T‑45/01, Sb. rozh. s. II‑3315, bod 59; 14. prosince 2011, Allen a další v. Komise, T‑433/10 P, bod 26
5. Rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování o zahájení disciplinárního řízení je pouhou přípravnou etapou řízení. Nepředjímá konečné stanovisko administrativy, a nelze jej tedy považovat za akt, který nepříznivě zasahuje do právního postavení ve smyslu článku 91 služebního řádu. Může tedy být napadeno pouze incidenčně v rámci žaloby směřující proti konečnému disciplinárnímu rozhodnutí, které nepříznivě zasahuje do úředníkova právního postavení.
(viz bod 85)
Odkazy:
Tribunál: 8. července 2008, Franchet a Byk v. Komise, T‑48/05, Sb. rozh. s. II‑1585, bod 340
6. Ačkoli rozhodnutí o zahájení disciplinárního řízení nemůže být samo o sobě předmětem žaloby na neplatnost, může naproti tomu zakládat mimosmluvní odpovědnost orgánu, pokud je přijato rozhodnutí o ukončení disciplinárního řízení.
Pokud tak disciplinární řízení bylo zahájeno nesprávně, může to mít za následek vznik škody úředníkovi, kterého se toto řízení týká, takže pokud je uvedené řízení ukončeno bez dalších opatření, tento úředník může mít zájem na uplatnění případné protiprávnosti rozhodnutí o zahájení tohoto řízení v rámci žaloby na náhradu škody.
Dotyčný úředník však musí za účelem získání náhrady škody vyplývající ze zahájení disciplinárního řízení předem dodržet dvouetapový postup před zahájením soudního řízení stanovený v článcích 90 a 91 služebního řádu.
(viz body 86 a 96)
7. Zásada presumpce neviny, jež představuje základní právo zakotvené v čl. 6 odst. 2 Evropské úmluvy o lidských právech a v čl. 48 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, svěřuje jednotlivcům práva, jejichž dodržování zajišťuje unijní soud.
Podle judikatury Evropského soudního dvora pro lidská práva se uvedený čl. 6 odst. 2 vztahuje na celé trestní řízení nezávisle na výsledku stíhání, a nikoli pouze na zkoumání opodstatněnosti obvinění. Toto ustanovení zaručuje každému, že nebude označen za viníka trestného činu ani s ním nebude jako s viníkem zacházeno, dokud jeho vina nebude soudně prokázána. Vyžaduje tudíž zejména, aby členové soudu při výkonu své funkce nepřistupovali k obviněnému s přesvědčením, že spáchal stíhaný skutek. Presumpce neviny je porušena prohlášeními či rozhodnutími, která odrážejí dojem, že osoba je vinna, která vedou veřejnost k přesvědčení o její vině nebo která předjímají posouzení skutkového stavu příslušným soudem.
Ačkoli zásada presumpce neviny zakotvená v čl. 6 odst. 2 Evropské úmluvy o lidských právech patří mezi prvky spravedlivého soudního procesu, jak jej vyžaduje čl. 6 odst. 1 této úmluvy, není v trestním řízení pouhou procesní zárukou: její dosah je širší a vyžaduje, aby žádný zástupce státu neprohlásil o osobě, že se dopustila trestného činu, do doby, než je její vina soudně prokázána. Porušení presumpce neviny totiž může být způsobeno nejen soudcem nebo soudem, ale rovněž jiným orgány veřejné správy.
(viz body 90 až 92)
Odkazy:
Tribunál: 4. října 2006, Tillack v. Komise, T‑193/04, Sb. rozh. s. II‑3995, bod 121; Franchet a Byk v. Komise, výše citovaný, body 209 až 211
8. Zahájení disciplinárního řízení samo o sobě neporušuje presumpci neviny. Rozhodnutí o zahájení disciplinárního řízení je totiž považováno za důvěrné a není zveřejňováno. Z rozhodnutí týkajícího se určitého řízení, které je nakonec ukončeno bez dalších opatření, tak samo o sobě nemůže vzniknout úředníkovi, kterého se toto řízení týká, zájem na tom, aby se uvedeného rozhodnutí dovolával v rámci žaloby na náhradu škody.
(viz body 93 a 94)
Odkazy:
Tribunál: 18. prosince 1997, Daffix v. Komise, T‑12/94, Recueil FP, s. I‑A‑453 a II‑1197, bod 76; 9. července 2002, Zavvos v. Komise, T‑21/01, Recueil FP, s. I‑A‑101 a II‑483, bod 341; 13. března 2003, Pessoa e Costa v. Komise, T‑166/02, Recueil FP, s. I‑A‑89 a II‑471, body 55 a 56
9. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 97)
Odkazy:
Soudní dvůr: 20. května 2010, Gogos v. Komise, C‑583/08 P, Sb. rozh. s. I‑4469, bod 30
10. Spory v oblasti veřejné služby podle článku 236 ES a článků 90 a 91 služebního řádu, včetně sporů týkajících se náhrady škody způsobené úředníkovi nebo zaměstnanci, se řídí zvláštními a speciálními pravidly ve srovnání s pravidly, jimiž se řídí mimosmluvní odpovědnost Unie v rámci článku 235 ES a čl. 288 druhého pododstavce ES, které vyplývají z obecných zásad. Zejména ze služebního řádu totiž vyplývá, že na rozdíl od jakéhokoli jiného jednotlivce spojuje úředníka nebo zaměstnance Unie s orgánem, kterému podléhá, pracovněprávní vztah, v rámci kterého existuje rovnováha zvláštních vzájemných práv a povinností, která se projevuje v podobě povinnosti orgánu jednat vůči dotyčnému s náležitou péčí. Tato rovnováha je v podstatě určena k ochraně vztahu důvěry, který musí existovat mezi orgány a jejich úředníky za účelem zajištění řádného plnění úkolů obecného zájmu svěřených orgánům ve vztahu k občanům. Z toho vyplývá, že v případě, kdy Unie jedná jako zaměstnavatel, má větší odpovědnost, která se projevuje povinností nahradit škodu způsobenou svým zaměstnancům jakýmkoli protiprávním jednáním, kterého se jako zaměstnavatel dopustila.
(viz bod 103)
Odkazy:
Tribunál: 16. prosince 2010, Komise v. Petrilli, T‑143/09 P, bod 46 a citovaná judikatura
11. Obdrží-li administrativa žádost o pomoc, má při volbě opatření a prostředků podle článku 24 služebního řádu širokou posuzovací pravomoc. V případě závažných a nepodložených obvinění zpochybňujících profesionální čest úředníka je povinna tato obvinění odmítnout a přijmout veškerá opatření k napravení poškozené dobré pověsti dotčeného úředníka. Administrativa musí zejména jednat s veškerou nezbytnou energií a odpovědět rychle a náležitě, tak jak to vyžadují okolnosti věci.
Jelikož v tomto ohledu je jediným cílem lhůty pro odpověď stanovené v článku 90 služebního řádu zamezit tomu, aby v případě, že administrativa neodpoví na žádost, byla tato skutečnost na překážku procesním prostředkům, a jelikož není lhůtou pro odpověď, která by v rámci žádosti o pomoc podané podle článku 24 služebního řádu měla být sama o sobě považována za přiměřenou, musí být náležitá péče a rychlost administrativy posuzována v každém jednotlivém případě v závislosti na okolnostech věci.
Pokud je však žádost úředníka o pomoc podána po zveřejnění článků v tisku, které se ho týkají, rizika prekluze spojená s existencí krátkých lhůt pro podání žaloby v oblasti tiskových trestných činů před některými vnitrostátními soudy nepředstavují kritérium umožňující posoudit, zda administrativa odpověděla na tuto žádost s požadovanou rychlostí a veškerou náležitou péčí. Vzhledem přitom k tomu, že administrativa má širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o volbu opatření, která mají být přijata, aby odpověděla na žádost podanou na základě článku 24 služebního řádu, pomoc například ve formě tiskové zprávy nebo práva na odpověď od administrativy zaměstnávající úředníka, který byl přímo zmíněn ve zveřejněném článku, může být dostačující.
(viz body 111, 117, 120 a 121)
Odkazy:
Tribunál: 17. března 1998, Carraro v. Komise, T‑183/95, Recueil FP, s. I‑A‑123 a II‑329, body 31 a 33; 4. května 2005, Schmit v. Komise, T‑144/03, Sb. VS s. I‑A‑101 a II‑465, body 97 a 98
12. Do okamžiku, než obdrží odpověď administrativy na žádost o pomoc podanou na základě článku 24 služebního řádu, není úředníkovi bráněno, hodlá-li tak učinit, v podání žaloby v oblasti tiskových trestných činů k vnitrostátnímu soudu. Úředníkovi totiž přísluší podat návrh na zahájení řízení v souladu s čl. 24 druhým pododstavcem in fine služebního řádu proti původcům škody, kterou podle svého tvrzení utrpěl, a za účelem přípravy takového návrhu projednat s administrativou podmínky povinnosti mlčenlivosti, která je mu uložena článkem 17 služebního řádu.
(viz bod 122)
Odkazy:
Tribunál: 26. října 1993, Caronna v. Komise, T‑59/92, Recueil, s. II‑1129, bod 37; 6. listopadu 1997, Ronchi v. Komise, T‑223/95, Recueil FP, s. I‑A‑321 a II‑879, bod 60
13. Účelem rozhodnutí, kterým se zahajuje disciplinární řízení proti úředníkovi, je umožnit orgánu oprávněnému ke jmenování přezkoumat pravdivost a závažnost skutečností vytýkaných dotyčnému úředníkovi a v tomto ohledu jej vyslechnout v souladu s článkem 87 služebního řádu, aby si vytvořil názor na vhodnost zastavení disciplinární řízení, nebo uložení disciplinární sankce a dále případně na nutnost obrátit se před přijetím této sankce na disciplinární komisi postupem stanoveným v příloze IX služebního řádu.
Je pravda, že takové rozhodnutí nutně implikuje nelehké posuzování ze strany orgánu vzhledem k závažným a neodvolatelným následkům, které z něj mohou vyplývat. Orgán má v tomto ohledu širokou posuzovací pravomoc, soudní přezkum se přitom omezuje na ověření věcné správnosti skutkových zjištění zohledněných administrativou pro účely zahájení řízení, neexistence zjevně nesprávného posouzení vytýkaných skutečností a nedostatku zneužití pravomoci.
Nicméně za účelem ochrany práv dotyčného úředníka je třeba, aby orgán oprávněný ke jmenování měl před zahájením disciplinárního řízení k dispozici dostatečně přesná a relevantní zjištění.
(viz body 149, 150 a 152)
Odkazy:
Tribunál: 15. května 1997, N v. Komise, T‑273/94, Recueil FP, s. I‑A‑97 a II‑289, bod 125; 17. května 2000, Tzikis v. Komise, T‑203/98, Recueil FP, s. I‑A‑91 a II‑393, bod 50; Pessoa e Costa v. Komise, výše citovaný, bod 36; 5. října 2005, Rasmussen v. Komise, T‑203/03, Sb. VS s. I‑A‑279 a II‑1287, bod 41; Franchet a Byk v. Komise, výše citovaný, bod 352
14. Žádné ustanovení služebního řádu, ani dokonce rozhodnutí o zřízení vyšetřovacího a disciplinárního úřadu Komise (IDOC) výslovně neukládá administrativě, aby administrativní šetření provedla před zahájením disciplinárního řízení.
(viz bod 151)
15. Jestliže Soud pro veřejnou službu určil existenci újmy, je pouze on příslušný k tomu, aby v mezích návrhu posoudil způsob a rozsah náhrady této škody, s tou výhradou, že rozsudky Soudu pro veřejnou službu musejí být dostatečně odůvodněny a, pokud jde o ohodnocení škody, musejí uvádět kritéria zohledněná pro účely určení přiznané částky, aby Tribunál mohl vykonávat jejich přezkum.
(viz bod 165)
Odkazy:
Soudní dvůr: 21. února 2008, Komise v. Girardot, C‑348/06 P, Sb. rozh. s. I‑833, bod 45 a citovaná judikatura
Tribunál: 8. září 2009, ETF v. Landgren, T‑404/06 P, Sb. rozh. s. II‑2841, bod 241