USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(druhého senátu)
29. srpna 2016
Spojené věci F‑106/13 DEP a F‑25/14 DEP
DD
v.
Agentura Evropské unie pro základní práva (FRA)
„Veřejná služba – Řízení – Určení výše nákladů řízení“
Předmět: Návrh na určení výše nákladů řízení podaný DD na základě rozsudku Soudu pro veřejnou službu ze dne 8. října 2015, DD v. FRA (F‑106/13 a F‑25/14, EU:F:2015:118, který je předmětem kasačního opravného prostředku před Tribunálem Evropské unie, věc T‑742/15 P).
Rozhodnutí: Celková výše nákladů řízení, kterou Agentura Evropské unie pro základní práva nahradí DD z titulu nákladů, jejichž náhradu lze přiznat ve věcech F‑106/13 a F‑25/14, činí 20 643 eur, pokud jde o odměny advokátů žalobce, které je třeba navýšit o DPH z této částky, a 79,80 eura, pokud jde o výdaje žalobce na vlak a taxislužbu vynaložené v souvislosti s cestou jeho advokátů na jednání v Lucemburku. Z částky uvedené v bodě 1 plynou úroky z prodlení ode dne doručení tohoto usnesení do dne její úhrady, vypočtené na základě sazby stanovené Evropskou centrální bankou pro hlavní refinanční operace platné v první kalendářní den měsíce, ve kterém má být daná částka splatná, navýšené o dva procentní body.
Shrnutí
1. Soudní řízení – Náklady řízení – Spor o výši náhrady nákladů řízení – Pojem – Neexistence požadavku odmítnutí výzvy k náhradě nákladů řízení ze strany účastníka řízení, jemuž byla uložena náhrada nákladů řízení
(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 106 odst. 1)
2. Soudní řízení – Náklady řízení – Určení – Přiznatelná náhrada nákladů řízení – Pojem – Skutečnosti, které je třeba vzít v úvahu
[Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 105 písm. c)]
3. Soudní řízení – Náklady řízení – Určení výše – Přiznatelná náhrada nákladů řízení – Pojem – Náklady vynaložené v rámci postupu před zahájením soudního řízení – Vyloučení
[Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 105 písm. c)]
4. Soudní řízení – Náklady řízení – Určení výše – Přiznatelná náhrada nákladů řízení – Nutné výdaje vynaložené účastníky řízení – Nutné výdaje na cestu a pobyt jiných osob než advokátů účastníků řízení – Podmínky náhrady
[Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 105 písm. c)]
5. Soudní řízení – Náklady řízení – Určení výše – Přiznatelná náhrada nákladů řízení – Posouzení především z hlediska celkového počtu hodin práce objektivně nutných pro řízení
[Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 105 písm. c)]
6. Soudní řízení – Náklady řízení – Určení výše – Úroky z prodlení
(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, článek 106)
1. Podle čl. 106 odst. 1 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu platí, že v případě sporu o přiznání náhrady nákladů řízení rozhodne uvedený soud na návrh dotčeného účastníka řízení a po vyjádření druhého účastníka řízení, a to usnesením, proti kterému nelze podat opravný prostředek.
Má-li se zamezit tomu, aby byl postup stanovený tímto ustanovením, jehož cílem je konečné rozhodnutí o nákladech řízení, zbaven užitečného účinku, nelze souhlasit s tím, že spor ve smyslu uvedeného článku vzniká pouze, pokud účastník řízení, jemuž je určena výzva k náhradě nákladů řízení učiněná účastníkem řízení, jenž měl ve věci úspěch, této výzvě explicitně a v plném rozsahu odmítne vyhovět.
(viz body 31 a 32)
Odkazy:
Tribunál Evropské unie: usnesení ze dne 25. března 2014, Marcuccio v. Komise, T‑126/11 P-DEP, EU:T:2014:171, bod 13, a ze dne 11. prosince 2014, Longinidis v. Cedefop, T‑283/08 P-DEP, EU:T:2014:1083, bod 13
2. Podle čl. 105 písm. c) jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu lze přiznat náhradu „nutných výdajů vynaložených účastníky řízení v souvislosti s řízením, zejména výdajů na cestu a pobyt a odměn zmocněnců, poradců nebo advokátů“. Z tohoto ustanovení vyplývá, že přiznatelná náhrada je omezena na výdaje, jež byly vynaloženy v souvislosti s řízením před uvedeným soudem, a dále na výdaje, jež byly v této souvislosti nutné.
V tomto ohledu není unijní soud oprávněn určit výši odměn, které mají být zaplaceny účastníky řízení jejich vlastním advokátům, ale je oprávněn určit, do jaké výše mohou být tyto odměny nahrazeny účastníkem řízení, kterému bylo uloženo nahradit náklady řízení. Při rozhodování o návrhu na určení výše nákladů řízení není unijní soud povinen vzít v úvahu vnitrostátní sazebník, podle něhož se stanovují odměny advokátů, ani případnou dohodu uzavřenou v této záležitosti mezi dotčeným účastníkem řízení a jeho zmocněnci nebo poradci.
V případě neexistence unijních předpisů, které by měly povahu sazebníku, je soud povinen volně posoudit okolnosti věci s přihlédnutím k předmětu a povaze sporu, jeho významu z hlediska unijního práva, jakož i obtížnosti věci, rozsahu práce, kterou si soudní řízení vyžádalo od zúčastněných zmocněnců nebo poradců, a hospodářským zájmům, které spor pro účastníky řízení představoval.
Při stanovení výše přiznatelné náhrady nákladů řízení Soud pro veřejnou službu zohlední všechny okolnosti věci až do okamžiku vyhlášení usnesení o určení výše nákladů řízení, a to včetně nutných výdajů souvisejících s řízením o určení výše těchto nákladů.
(viz body 35 až 38)
Odkazy:
Tribunál Evropské unie: usnesení ze dne 23. března 2012, Kerstens v. Komise, T‑498/09 P-DEP, EU:T:2012:147, bod 15
Soud pro veřejnou službu: usnesení ze dne 10. listopadu 2009, X v. Parlament, F‑14/08 DEP, EU:F:2009:149, bod 22; ze dne 26. dubna 2010, Schönberger v. Parlament, F‑7/08 DEP, EU:F:2010:32, body 23 a 24, a ze dne 27. září 2011, De Nicola v. EIB, F‑55/08 DEP, EU:F:2011:155, bod 41
3. V rámci sporu o určení výše nákladů řízení nejsou odměny za služby advokáta ve fázi postupu před zahájením soudního řízení – s výjimkou zvláštních případů – předmětem přiznatelné náhrady nákladů řízení.
(viz bod 39)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: rozsudek ze dne 28. října 2010, Cerafogli v. ECB, F‑23/09, EU:F:2010:138, bod 63
4. Výdaje na cestu a pobyt vynaložené jinými osobami než advokátem žalobce se nahrazují pouze tehdy, byla-li přítomnost těchto osob v řízení nutná.
(viz bod 40)
Odkazy:
Soud prvního stupně: usnesení ze dne 8. července 1998, Eugénio Branco v. Komise, T‑85/94 (92) a T‑85/94 (122) (92), EU:T:1998:156, bod 24 a citovaná judikatura
5. Unijní soud není vázán vyúčtováním předloženým účastníkem řízení, který má v úmyslu požadovat náhradu nákladů řízení, ale přísluší mu pouze zohlednit celkový počet hodin práce, které se mohou jevit jako objektivně nutné pro řízení.
(viz bod 45)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: usnesení ze dne 26. dubna 2010, Schönberger v. Parlament, F‑7/08 DEP, EU:F:2010:32, bod 29, a ze dne 25. října 2012, Missir Mamachi di Lusignano v. Komise, F‑50/09 DEP, EU:F:2012:147, bod 21
6. Podle článku 106 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu spadá určení povinnosti platit úroky z prodlení v návaznosti na uložení náhrady nákladů řízení, o němž rozhodl Soud, jakož i určení použitelné sazby do výlučné pravomoci uvedeného soudu.
(viz bod 61)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: usnesení ze dne 24. října 2014, Marcuccio v. Komise, F‑14/10 P-DEP, EU:T:2014:240, bod 32