Věci T‑413/10 a T‑414/10
(zveřejnění formou výňatků)
Socitrel – Sociedade Industrial de Trefilaria, SA
a
Companhia Previdente – Sociedade de Controle de Participações Financeiras, SA
v.
Evropská komise
„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Evropský trh s předpínací ocelí – Určování cen, rozdělení trhu a výměna citlivých obchodních informací – Rozhodnutí, jímž se konstatuje porušení článku 101 SFEU – Spolupráce během správního řízení – Pokyny pro výpočet pokut z roku 2006 – Přiměřená lhůta“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (šestého senátu) ze dne 15. července 2015
1. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Posouzení povinnosti uvést odůvodnění v závislosti na okolnostech případu – Nezbytnost upřesnit všechny relevantní skutkové a právní okolnosti – Neexistence
(Čl. 296 SFEU)
2. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Úprava základní částky – Odrazující povaha – Použití násobícího koeficientu na výchozí částku – Odkaz na úvahy vyjádřené v rámci posouzení závažnosti protiprávního jednání – Dostatečné odůvodnění
(Čl. 101 SFEU; dohoda o EHP, čl. 53; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a 3; sdělení Komise 2006/C 210/02, bod 25)
3. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Povinnosti Komise – Dodržení přiměřené lhůty – Porušení – Důsledky – Zrušení rozhodnutí konstatujícího protiprávní jednání z důvodu nepřiměřené délky řízení – Podmínka – Zásah do práva dotyčných podniků na obhajobu – Faktory, které mohou vysvětlit délku správního řízení
(Čl. 101 SFEU; dohoda o EHP, čl. 53; nařízení Rady č. 17)
4. Právo Evropské unie – Zásady – Ochrana legitimního očekávání – Porušení – Podmínky – Přijetí pozměňující rozhodnutí Komisí po podáních žalob směřujících proti původnímu rozhodnutí – Dodržení povinnosti řádné péče a práva na obhajobu – Neporušení zásady ochrany legitimního očekávání
5. Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Porušení – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Kritéria posouzení – Domněnka rozhodujícího vlivu vykonávaného mateřskou společností na její dceřiné společnosti, které zcela nebo téměř zcela vlastní, včetně případu holdingu
(Čl. 101 SFEU; dohoda o EHP, čl. 53)
6. Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Porušení – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Kritéria posouzení – Domněnka rozhodujícího vlivu vykonávaného mateřskou společností na její dceřiné společnosti, které zcela nebo téměř zcela vlastní, včetně případu holdingu – Důkazní povinnost společnosti, která si přeje vyvrátit tuto domněnku – Nedostatečné důkazy k vyvrácení domněnky
(Čl. 101 SFEU; dohoda o EHP, čl. 53)
7. Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Porušení – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Kritéria posouzení – Domněnka rozhodujícího vlivu vykonávaného mateřskou společností na dceřiné společnosti, které zcela nebo téměř zcela vlastní – Vyvratitelná povaha – Zohlednění v souladu se zásadami presumpce nevinny, personality trestů, právní jistoty a zásady rovnosti zbraní
(Čl. 101 SFEU; dohoda o EHP, čl. 53)
8. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Úprava základní částky – Maximální výše – Výpočet – Obrat, který je třeba zohlednit – Společný obrat všech společností tvořících jedinou hospodářskou entitu jednající jako podnik ke dni přijetí rozhodnutí ukládajícího pokutu
(Čl. 101 SFEU; dohoda o EHP, čl. 53; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)
9. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Úprava základní částky – Maximální výše – Výpočet – Obrat, který je třeba zohlednit – Obrat za hospodářský rok předcházející datu uložení pokuty – Použití obratu dosaženého v jiném dřívějším hospodářském roce – Přípustnost – Podmínky
(Čl. 101 SFEU; dohoda o EHP, čl. 53; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)
10. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Stanovení základní částky – Závažnost protiprávního jednání – Kritéria posouzení – Závažnost účasti každého z podniků – Rozlišení – Kartelová dohoda obsahující několik složek – Dodržování zásad proporcionality a personality trestů a sankcí
(Čl. 101 SFEU; dohoda o EHP, čl. 53; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a 3; sdělení Komise 2006/C 210/02, body 13 a 22)
11. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Stanovení základní částky – Závažnost protiprávního jednání – Stanovení koeficientů závažnosti odstupňovaných s ohledem na různé kategorie podniků, které se dopustily jediného protiprávního jednání – Nepatrný rozdíl mezi koeficienty uplatněnými na podniky, které se dopustily protiprávního jednání – Dodržení zásady rovného zacházení – Posouzení
(Čl. 101 SFEU; dohoda o EHP, čl. 53; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a 3)
12. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Stanovení základní částky – Závažnost protiprávního jednání – Kritéria posouzení – Nesprávné posouzení svého právního stavu ze strany dotyčného podniku – Neexistence vlivu
(Čl. 101 SFEU; dohoda o EHP, čl. 53; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a 3)
13. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Povinnost Komise držet se své předchozí rozhodovací praxe – Neexistence
(Čl. 101 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)
14. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Úprava základní částky – Polehčující okolnosti – Pasivní nebo následovnická role podniku – Okolnost nestanovená v nových pokynech – Prostor pro uvážení Komise
(Čl. 101 SFEU; dohoda o EHP, čl. 53; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03, body 2 a 3; sdělení Komise 2006/C 210/02, bod 29)
15. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Úprava základní částky – Polehčující okolnosti – Spolupráce dotyčného podniku nad rámec oznámení o shovívavosti – Kritéria posouzení
(Čl. 101 SFEU; dohoda o EHP, čl. 53; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 2006/C 210/02, bod 29)
16. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Úprava základní částky – Maximální výše – Výpočet – Společnosti tvořící podnik během období protiprávního jednání a společnost, která získala účastníka po období protiprávního jednání – Použití různých způsobů pro výpočet maximální výše – Porušení zásady rovného zacházení – Neexistence
(Čl. 101 SFEU; dohoda o EHP, čl. 53; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a 3)
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 106)
2. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 135–137)
3. V oblasti hospodářské soutěže může porušení zásady přiměřené lhůty při provádění správních řízení mít dva druhy důsledků.
Zaprvé, pokud má porušení požadavku přiměřené lhůty vliv na výsledek řízení, může vést ke zrušení napadeného rozhodnutí. V tomto ohledu, co se týče aplikace pravidel hospodářské soutěže, překročení přiměřené lhůty může být důvodem zrušení pouze v případě rozhodnutí, kterými se konstatují protiprávní jednání, a za podmínky, že bylo prokázáno, že porušení této zásady zasáhlo do práva dotčených podniků na obhajobu. Kromě tohoto zvláštního případu nemá nedodržení povinnosti rozhodnout v přiměřené lhůtě vliv na platnost správního řízení podle nařízení č. 17. Jelikož má však dodržování práva na obhajobu ve správních řízeních v oblasti hospodářské soutěže klíčový význam, je třeba zabránit tomu, aby toto právo mohlo být nenapravitelně narušeno z důvodu nadměrné délky vyšetřovací fáze a tato délka mohla být na překážku provádění důkazů, které mají vyvrátit existenci jednání, jež mohou zakládat odpovědnost dotčených podniků. Z tohoto důvodu nesmí být přezkum případné překážky výkonu práva na obhajobu omezen na samotnou fázi, během níž se tato práva naplno projevují, a sice na druhou fázi správního řízení, která probíhá od oznámení námitek do přijetí konečného rozhodnutí. Posouzení zdroje případného oslabení účinnosti práva na obhajobu se musí vztahovat na toto řízení jako celek a vzít v potaz celou dobu jeho trvání.
Zadruhé, pokud porušení požadavku přiměřené lhůty nemá vliv na výsledek řízení, unijní soud může na základě takového porušení v rámci výkonu pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci odpovídajícím způsobem napravit porušení plynoucí z překročení přiměřené délky správního řízení tím, že případně sníží výši uložené pokuty.
V tomto ohledu je pro vysvětlení délky správního řízení v oblasti kartelových dohod třeba vzít v potaz zejména dobu trvání kartelové dohody, její velký zeměpisný rozsah, organizaci kartelové dohody na zeměpisné úrovni a v čase, počet setkání, která se konala v rámci kartelové dohody, počet dotčených podniků, počet žádostí o shovívavost a obzvláště velké množství dokumentů, které byly v tomto rámci poskytnuty nebo získány v průběhu kontrol a byly vyhotoveny v různých jazycích, jež Komise musela posoudit, dále různé žádosti o doplňující informace, počet subjektů, kterým bylo zasláno oznámení námitek, počet jednacích jazyků, jakož i různé žádosti týkající se platební schopnosti.
(viz body 151–155, 168, 169)
4. Zásada ochrany legitimního očekávání patří mezi základní unijní zásady. Právo dovolávat se této zásady předpokládá současné splnění tří podmínek. Zaprvé je třeba, aby byla zúčastněné osobě správním orgánem poskytnuta konkrétní, nepodmíněná a shodující se ujištění vyplývající z oprávněných a spolehlivých zdrojů. Zadruhé musí být tato ujištění takové povahy, že jsou schopna vyvolat legitimní očekávání u toho, komu jsou určena. Zatřetí musí být poskytnutá ujištění v souladu s platnými předpisy.
Kromě toho z povinnosti řádné péče pro Komisi vyplývá i povinnost pečlivě a nestranně přezkoumat veškeré relevantní okolnosti projednávané věci.
Mimoto je legitimní a v zájmu řádného vedení správy, aby orgán opravil pochybení a opomenutí, jimiž je stiženo rozhodnutí. Komise totiž musí zabránit tomu, aby v právním řádu přetrvávalo rozhodnutí, o němž je známo, že je stiženo chybami a opomenutími, a v tomto směru je oprávněné a v zájmu řádného vedení správy, aby orgán chyby a opomenutí, kterými bylo původní rozhodnutí stiženo, opravil. Proto, pokud Komise za tímto účelem přijala pozměňující rozhodnutí po podáních žalob směřujících proti původnímu rozhodnutí a pokud osoby, které podaly žaloby, byly vyzvány, aby upravily své žalobní důvody či návrhová žádání po přijetí pozměňujícího rozhodnutí, nemohou tyto osoby tvrdit, že přijetím pozměňujících rozhodnutí došlo k porušení jejich práva na obhajobu Komisí.
Navíc, jelikož je Komise oprávněna v zájmu řádného vedení správy opravit původní rozhodnutí, které je stiženo chybami a opomenutími, nemůže být kvůli ponechání takového rozhodnutí až do jeho případného zrušení unijním soudem ze strany správy poskytnuta žádná konkrétní, nepodmíněná a shodující se ujištění pocházející ze spolehlivých a oprávněných zdrojů.
Komisi tedy ani nelze na základě pouhé opravy rozhodnutí, jež bylo podle jejího názoru stiženo vadami a opomenutími, vytýkat neloajální chování a zlou víru.
(viz body 174–176, 179, 182, 185, 187–189)
5. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 197–208, 220, 228, 238)
6. V oblasti porušení pravidel hospodářské soutěže, pokud mateřská společnost vlastní veškerý nebo téměř veškerý kapitál dceřiné společnosti během období protiprávního jednání, jež je jí kladeno k tíži, je Komise oprávněna uplatnit domněnku skutečného výkonu rozhodujícího vlivu. Uvedenou domněnku nelze vyvrátit pouhým prokázáním, že je to dceřiná společnost, kdo řídí tyto konkrétní aspekty své obchodní politiky a nepřijímá v tomto směru pokyn. Z toho vyplývá, že samostatnost dceřiné společnosti nelze prokázat pouhým důkazem, že řídí samostatně konkrétní aspekty své politiky prodeje výrobků dotčených protiprávním jednáním.
Kromě toho vzhledem k tomu, že se samostatnost dceřiné společnosti neposuzuje pouze s ohledem na aspekty provozního řízení podniku, skutečnost, že dceřiná společnost nikdy nezavedla ve prospěch mateřské společnosti specifickou informační politiku na dotčeném trhu, nestačí k prokázání její samostatnosti. Stejně tak skutečnost, že z informací obsažených ve spise nevyplývá, že mateřská společnost dává dceřiné společnosti pokyny, neprokazuje, že takové pokyny neexistují. V tomto ohledu zastoupení mateřské společnosti v řídících orgánech její dceřiné společnosti představuje relevantní důkaz skutečného výkonu rozhodujícího vlivu na obchodní politiku posledně uvedené.
Mateřská společnost může být mimoto považována za odpovědnou za protiprávní jednání spáchané dceřinou společností i tehdy, jestliže v rámci skupiny existuje velký počet provozních společností. Proto skutečnost, že mateřská společnost je holdingem, byť neprovozním, nestačí k vyvrácení domněnky skutečného výkonu rozhodujícího vlivu a nevede k obrácení důkazního břemene. V tomto ohledu je skutečnost, že se mateřská společnost omezila pouze na správu svých podílů s ohledem na její společenskou povahu a její cíl vymezený ve stanovách, nedostačující ke zpochybnění tvrzení Komise.
Kromě toho skutečnost, že mateřská společnost a její dceřiná společnost jsou společnostmi majícími odlišnou právní subjektivitu a rozdílné akcionáře a sídla, není rozhodná, jestliže tvoří jeden podnik.
Stejně tak není relevantní existence vnitrostátní právní úpravy, podle které členové představenstva mateřské společnosti nezastupují tuto společnost, když zasedají v představenstvu její dceřiné společnosti. Společnost se nemůže odvolávat na vnitrostátní právní úpravu, aby se vyhnula unijním pravidlům vzhledem k tomu, že právní pojmy používané v unijním právu je třeba v zásadě vykládat a uplatňovat jednotně v rámci celé Unie.
Mimoto ani skutečnost, že sama mateřská společnost nebyla činná v odvětví dotčeném protiprávním jednáním, nepostačuje k vyvrácení domněnky o skutečném výkonu rozhodujícího vlivu.
Kromě toho samostatnost dceřiné společnosti není možné dovodit ze skutečnosti, že dřívější výkonné vedení společnosti setrvalo na řídících místech i po koupi dceřiné společnosti mateřskou společností.
Konečně jelikož není předpokladem přičtení odpovědnosti za porušení článku 101 SFEU určitému podniku jednání nebo pouhá informovanost společníků nebo hlavních řídících osob dotčeného podniku, nýbrž jednání osoby, která je oprávněna jednat na účet podniku, nemá skutečnost, že mateřská společnost nevěděla o protiprávním jednání své dceřiné společnosti, vliv na možnost shledat mateřskou společnost solidárně odpovědnou za chování uvedené dceřiné společnosti.
(viz body 210–214, 240–253)
7. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 235–237)
8. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 258–264)
9. Pokud jde o vymezení pojmu „předchozí hospodářský rok“ ve smyslu čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 v situacích, kdy neexistuje žádná informace o tom, že podnik ukončil svou obchodní činnost nebo zkreslil svůj obrat, aby se vyhnul uložení vysoké pokuty, je Komise povinna stanovit maximální hranici pokuty ve vztahu k nejpozdějšímu obratu za úplný rok hospodářské činnosti. V tomto ohledu Komise nemá pravomoc svévolně používat maximální výši 10 % na dřívější hospodářské roky, než je hospodářský rok, který předchází přijetí rozhodnutí. Komise může takový dřívější hospodářský rok použít pouze ve výjimečných případech, když například dotčený podnik nedosáhl v hospodářském roce předcházejícím přijetí rozhodnutí Komise žádný obrat. Kromě toho ani v takovém případě nedisponuje širokým prostorem pro uvážení v rámci volby hospodářského roku, který má být použit pro stanovení maximální výše pokuty. Je totiž povinna vycházet z posledního celého hospodářského roku, který odráží celý rok běžné hospodářské činnosti.
V tomto ohledu, i když Komise musí pro účely výpočtu horní hranice pokuty v zásadě zohlednit obrat, kterého dotčený podnik dosáhl během posledního celého hospodářského roku ke dni přijetí rozhodnutí, jímž se ukládá pokuta, z kontextu a cílů sledovaných právní úpravou, jejíž součástí je i uvedené ustanovení, vyplývá, že pokud obrat za hospodářský rok předcházející přijetí rozhodnutí Komise nepředstavuje celý hospodářský rok běžné hospodářské činnosti v období dvanácti měsíců a neposkytuje tak žádné užitečné informace o skutečné hospodářské situaci dotčeného podniku a přiměřené výši pokuty, která mu má být uložena, uvedený obrat nelze pro účely určení horní hranice pokuty zohlednit. Za tohoto posledně uvedeného předpokladu, který nastává pouze za výjimečných okolností, je Komise povinna pro účely výpočtu horní hranice pokuty vycházet z posledního celého hospodářského roku, který odráží celý rok běžné hospodářské činnosti.
Cílem odkazu judikatury na „celý hospodářský rok běžné hospodářské činnosti“ je totiž vyloučit zohlednění období, během něhož dotyčný podnik ukončoval činnosti, třebaže ještě neukončil celou svou hospodářskou činnost, a obecně vyloučit zohlednění hospodářského roku, v jehož průběhu chování dotčeného podniku na trhu neodpovídalo chování podniku provádějícímu hospodářskou činnost v obvyklém smyslu tohoto výrazu. Naopak pouhá skutečnost, že obrat nebo zisk dosažený v daném hospodářském roce je významně nižší nebo vyšší v porovnání s obratem nebo ziskem dosaženým během předchozích hospodářských let neznamená, že předmětný hospodářský rok nepředstavuje celý hospodářský rok běžné hospodářské činnosti.
(viz body 265–268)
10. Pro stanovení částek pokuty uložených za porušení pravidel hospodářské soutěže je třeba zohlednit dobu trvání protiprávního jednání a všechny skutečnosti, které mohou ovlivnit posouzení závažnosti tohoto jednání. V tomto kontextu musí být závažnost porušení práva hospodářské soutěže stanovena v závislosti na mnoha skutečnostech, jako jsou zejména zvláštní okolnosti věci, její kontext a odrazující účinek pokut, a to aniž by byl sestaven závazný nebo taxativní výčet kritérií, ke kterým musí být povinně přihlédnuto. K faktorům, které mohou ovlivnit posouzení závažnosti protiprávních jednání, patří jednání každého z podniků, jejich role při zavádění kartelové dohody, zisk, který mohou z těchto jednání vytěžit, jejich velikost a hodnota dotyčného zboží, jakož i riziko, které představují protiprávní jednání tohoto druhu pro cíle Unie.
V tomto ohledu, i když skutečnost, že se určitý podnik nepodílel na všech skutečnostech zakládajících kartelovou dohodu nebo že hrál malou roli v těch aspektech, jichž se účastnil, není pro prokázání protiprávního jednání, pokud jde o něj, relevantní, nicméně omezený význam účasti dotyčného podniku může ovlivnit posouzení jeho rozsahu a závažnosti, a tudíž stanovení úrovně sankcí. Komise je tak při posouzení závažnosti účasti každého pachatele na kartelové dohodě rovněž povinna zohlednit skutečnost, že někteří pachatelé nejsou případně odpovědní za všechny složky této kartelové dohody.
Kromě toho zásada proporcionality vyžaduje, aby akty orgánů nepřekročily meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení sledovaného cíle. V kontextu stanovování pokut musí být závažnost protiprávního jednání určena v závislosti na mnoha faktorech a žádnému z těchto faktorů ve srovnání s jinými faktory posouzení nelze přikládat přílišný význam. Zásada proporcionality v tomto kontextu znamená, že Komise musí stanovit pokutu přiměřeně k faktorům vzatým v úvahu za účelem posouzení závažnosti protiprávního jednání a tyto faktory v tomto ohledu musí používat soudržným a objektivně odůvodněným způsobem.
(viz body 277–282)
11. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 283, 288, 290–293)
12. V rámci stanovení výše pokut uložených za porušení pravidel hospodářské soutěže nemůže skutečnost, že malá velikost dotčeného podniku, jakož i jeho příslušnost k rodinné skupině mají vliv na jeho právní a hospodářské povědomí a neumožnily odhadnout přesný rozsah protiprávního jednání, jehož se zúčastnil, být zohledněna za účelem posouzení závažnosti protiprávního jednání. V zásadě totiž platí, že podniky nesou riziko nesprávného posouzení svého právního stavu samy, neboť platí obecné rčení, že nevědomost nechrání před trestem.
(viz body 301, 304)
13. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 307)
14. V oblasti pokut uložených za porušení pravidel hospodářské soutěže, pokud se protiprávního jednání dopustilo více podniků, je třeba přezkoumat závažnost účasti každého z nich na protiprávním jednání za účelem zjištění, zda v jejich případě existují přitěžující, nebo polehčující okolnosti.
K určení, zda má být společnosti přiznána polehčující okolnost z důvodu, že dotčené protiprávní dohody ve skutečnosti nikdy nebyly provedeny, je třeba ověřit, zda podnik uplatnil okolnosti, které mohou prokázat, že se během období, kdy přistoupil k protiprávním dohodám, skutečně zdržel jejich provádění tím, že na trhu jednal konkurenčně, nebo přinejmenším, že neplnil povinnosti k provedení této kartelové dohody tak jednoznačně a důrazně, že tím bylo narušeno její samotné fungování.
Bylo-li zjištěno, že protiprávně jednající podnik mohl za účelem určení svého chování na dotčeném trhu zohledňovat kartelová koluzní ujednání, neúčast na některém z těchto ujednání, pokud by se prokázala, by nebyla sama o sobě dostatečným důkazem vyžadovaným judikaturou, dle níž musí protiprávně jednající podniky pro přiznání polehčující okolnosti upravené v pokynech pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 (pokyny z roku 2006) prokázat, že jednaly konkurenčně nebo přinejmenším, že neplnily povinnosti k provedení této kartelové dohody tak jednoznačně a důrazně, že tím bylo narušeno její samotné fungování. Pouhý důkaz neúčasti na některých kartelových koluzních ujednáních totiž sám o sobě nemůže vyloučit skutečnost, že hospodářská soutěž na dotčeném trhu může být narušena jinými ujednáními.
V tomto ohledu pokyny pro výpočet pokut ukládaných dle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO stanoví, že výlučně pasivní či následnická role při uskutečňování protiprávního jednání představuje polehčující okolnost. Seznam polehčujících okolností uvedený v bodě 29 pokynů z roku 2006 nicméně v rámci polehčujících okolností, které lze zohlednit, žádnou takovou okolnost neuvádí. Avšak vzhledem k tomu, že výčet uvedený v bodě 29 pokynů z roku 2006 není taxativní, nemůže být pasivní či následnická role při uskutečnění protiprávního jednání v zásadě vyloučena jako okolnost, která může vést ke snížení základní výše pokuty.
(viz body 313–318)
15. V oblasti pokut uložených za porušení pravidel hospodářské soutěže může být, podle bodu 29 čtvrté odrážky pokynů pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003, základní částka pokuty snížena, jestliže dotyčný podnik účinně spolupracuje s Komisí nad rámec oznámení o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (oznámení o shovívavosti) a právní povinnosti spolupráce.
V tomto ohledu, aby dotyčný podnik mohl požadovat úlevu podle tohoto ustanovení, musí prokázat, že jeho spolupráce, která přesahovala jeho právní povinnosti spolupracovat, ač mu nevzniklo právo na snížení výše pokuty na základě sdělení o shovívavosti, byla pro Komisi objektivně přínosná tak, že se tato mohla v konečném rozhodnutí spolehnout na důkazní prostředky, které jí byly v rámci této spolupráce poskytnuty a bez nichž by nebyla schopna uložit sankci za dotčené protiprávní jednání nebo jeho část.
Proto, pokud podnik na jednu stranu nezpochybnil skutková zjištění a odpověděl včas na dotazy, které mu byly položeny, což nepřesahuje rámec jeho právní povinnosti spolupracovat, a na druhou stranu neprokázal, že se Komise v konečném rozhodnutí mohla opřít o důkazy, které jí poskytl v rámci své spolupráce a bez nichž by nebyla schopna uložit sankci za dotčené protiprávní jednání nebo jeho část, nemůže dotyčný podnik požadovat snížení na základě bodu 29 pokynů z roku 2006.
(viz body 327–330)
16. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 334–337)