Věc T‑169/12

Chelyabinsk electrometallurgical integrated plant OAO (CHEMK)

a

Kuzneckie ferrosplavy OAO (KF)

v.

Rada Evropské unie

„Dumping – Dovoz ferosilicia pocházejícího zejména z Ruska – Částečný prozatímní přezkum – Výpočet dumpingového rozpětí – Změna okolností – Trvalá povaha“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (druhého senátu) ze dne 28. dubna 2015

1.      Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Částečný prozatímní přezkum antidumpingového cla – Cíl – Ověření nutnosti zachovat antidumpingová opatření – Podmínky pro zrušení uvedeného opatření – Podstatná a trvalá změna okolností – Kumulativní povaha těchto podmínek

(Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 11 odst. 3 a 9)

2.      Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Částečný prozatímní přezkum antidumpingového cla – Posuzovací pravomoc orgánů – Soudní přezkum – Meze

(Článek 256 SFEU; nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 11 odst. 3)

3.      Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Částečný prozatímní přezkum antidumpingového cla – Ověření nutnosti zachovat antidumpingová opatření – Metoda nebo postupy pro ověření – Posuzovací pravomoc orgánů – Zpětná analýza a prospektivní analýza

(Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 11 odst. 3)

4.      Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Částečný prozatímní přezkum antidumpingového cla – Odlišení ve srovnání s počátečním šetřením

(Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 11 odst. 1 a 3)

5.      Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Vrácení antidumpingového cla – Žádost o vrácení na základě čl. 11 odst. 8 nařízení č. 1225/2009 – Podmínky

(Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 11 odst. 8)

6.      Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Částečný prozatímní přezkum antidumpingového cla – Ověření nutnosti zachovat antidumpingová opatření – Určování dumpingového rozpětí – Povinnost určit přesnou částku dumpingového rozpětí – Neexistence

(Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 2 odst. 11 a 12 a čl. 11 odst. 3 a 9)

7.      Právo Evropské unie – Zásady – Právo se v řízení účinně bránit – Dodržování v rámci správních řízení – Antidumping – Povinnost orgánů náležitě zajistit informování dotčených podniků – Rozsah

(Nařízení Rady č. 1225/2009, čl. 20 odst. 2)

1.      Cílem prozatímního přezkumu antidumpingového cla je ověřit nutnost zachování antidumpingových opatření podle čl. 11 odst. 3 nařízení č. 1225/2009 ze dne o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (základní nařízení). V této souvislosti musí orgány nejprve vyhodnotit nutnost zachování stávajícího opatření a v tomto ohledu konstatovat, že změna okolností ohledně dumpingu je nejen podstatná, ale i trvalá. Pro závěr orgánů, že platné opatření musí být zachováno, proto postačí nesplnění jen jedné z těchto kumulativních podmínek.

Teprve následně po dokončení hodnocení nutnosti zachování stávajících opatření jsou orgány v případě, že se rozhodnou změnit stávající opatření, vázány při stanovování nových opatření ustanoveními čl. 11 odst. 9 základního nařízení, která jim přiznávají pravomoc a povinnost postupovat v zásadě stejným způsobem jako při původním šetření, které vedlo k uložení antidumpingového cla.

(viz body 43, 49, 56, 63, 77, 91)

2.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 44, 45, 50, 53)

3.      V rámci prozatímního přezkumu antidumpingového cla vede přezkum změny okolností způsobilé odůvodnit zrušení takového cla, který musí provést Komise, Komisi nejen k provedení zpětné analýzy vývoje posuzované situace, ale rovněž k provedení prospektivní analýzy předpokládaného vývoje, a to počínaje přijetím přezkumného opatření s cílem vyhodnotit pravděpodobný dopad zrušení nebo změny uvedeného opatření.

V rámci takové prospektivní analýzy musí dotyčný orgán z hlediska důkazů předložených žadatelem o přezkum ověřit, zda se dumping neobnoví nebo nezvýší, takže opatření na vyrovnání dumpingu již nejsou nutná. Nutnost přezkoumat platné opatření je podmíněna zjištěním, že se okolnosti ohledně dumpingu změnily podstatně a že tyto změny jsou trvalé. Pro závěr orgánů, že platné opatření musí být zachováno, proto postačí nesplnění jen jedné z těchto kumulativních podmínek.

Dále vzhledem k tomu, že čl. 11 odst. 3 nařízení č. 1225/2009 ze dne o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (základní nařízení), ve druhém ani třetím pododstavci nestanoví, v jakém pořadí je třeba tyto dvě analýzy provést, a že orgány mají v rámci přezkumu nutnosti zachovat stávající opatření široký prostor pro uvážení, včetně možnosti provést prospektivní hodnocení, je v případě, kdy se v prospektivním hodnocení neprokáže nutnost zachovat opatření, zbytečné, aby orgány prováděly podrobné zpětné hodnocení, a tedy aby – v souvislosti s dumpingem – prováděly podrobný výpočet dumpingového rozpětí.

Za těchto podmínek orgány mohou, považují-li to za vhodné, začít prospektivní analýzou a posléze – dospějí‑li k závěru, že změna okolností, na kterou poukazuje žadatel o přezkum a která vedla ke snížení či k zániku dumpingu zjištěného v rámci původního šetření, není trvalá – nemusí v přezkumném řízení přesně vypočítat dumpingové rozpětí.

(viz body 46–51, 69, 77, 94)

4.      V oblasti obchodních ochranných opatření se přezkumné řízení v zásadě liší od původního šetření, které je upraveno jinými ustanoveními nařízení č. 1225/2009 ze dne o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (základní nařízení), neboť některá z těchto ustanovení se s ohledem na obecnou strukturu a cíle systému nepoužijí na přezkum.

Objektivní rozdíl mezi těmito dvěma typy řízení spočívá v tom, že dovozy podléhající přezkumnému řízení jsou dovozy, na něž již byla uložena konečná antidumpingová opatření a ve vztahu k nimž již bylo dostatečně prokázáno, že zrušení těchto opatření by pravděpodobně podpořilo přetrvávání nebo obnovení dumpingu a újmy. Naproti tomu, když jsou dovozy podrobeny původnímu šetření, je jeho předmětem právě to, aby byla určena existence, stupeň a účinek údajného dumpingu. Uplatněním ustanovení čl. 11 odst. 3 základního nařízení nejsou cíle článku 11 odst. 1 tohoto nařízení nijak dotčeny.

Cílem čl. 11 odst. 1 základního nařízení je totiž zajistit, aby antidumpingové opatření zůstalo v platnosti jen po dobu, po kterou je nutné na vyrovnání dumpingu. Cílem čl. 11 odst. 3 téhož nařízení je ověřit nutnost zachování antidumpingových opatření. Jestliže orgány dospějí k závěru, že změna okolností není trvalá, dospějí zcela oprávněně a bez sebemenšího ohrožení cíle sledovaného citovaným čl. 11 odst. 1 k závěru, že zachování platného opatření je nutné.

(viz body 59, 60, 62, 63)

5.      V oblasti obchodních ochranných opatření umožňuje řízení o vrácení zaplaceného cla podle čl. 11 odst. 8 nařízení č. 1225/2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, požádat o vrácení vybraného cla, pokud se prokáže, že dumpingové rozpětí, na jehož základě bylo clo zaplaceno, bylo odstraněno nebo sníženo natolik, že je nižší než platné clo. Má tedy výlučně retrospektivní povahu, neboť se vztahuje na konkrétní situace, kdy antidumpingové clo již bylo zaplaceno, ale u příslušného dovozu nedošlo k dumpingu nebo byl dumping nižší.

(viz bod 79)

6.      Změny okolností, na které se vztahují čl. 11 odst. 3 nařízení č. 1225/2009 ze dne o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (základní nařízení), a čl. 11 odst. 9 téhož nařízení, se liší svým předmětem. Změna okolností ve smyslu čl. 11 odst. 3 tohoto nařízení se totiž týká dumpingu a škody. Naproti tomu změna okolností uvedená v čl. 11 odst. 9 uvedeného nařízení se týká parametrů použitých – zejména podle ustanovení čl. 2 odst. 11 a 12 téhož nařízení, co se týče zvoleného způsobu postupování – při výpočtu dumpingového rozpětí v původním šetření, které vedlo k uložení cla. Změna okolností zjištěná podle čl. 11 odst. 9 základního nařízení může vést zejména ke ztrátě spolehlivosti takového parametru použitého v původním šetření.

Dále je třeba uvést, že v rámci přezkumu nutnosti zachovat stávající opatření mají orgány široký prostor pro uvážení, včetně možnosti provést prospektivní hodnocení. Teprve po dokončení hodnocení této nutnosti jsou orgány v případě, že se rozhodnou změnit stávající opatření, vázány při stanovování nových opatření ustanoveními čl. 11 odst. 9 základního nařízení, která jim ukládají povinnost postupovat způsobem stanoveným v článku 2 téhož nařízení.

Článek 11 odst. 9 základního nařízení se totiž uplatní teprve poté, co je v souladu s čl. 11 odst. 3 téhož nařízení konstatována trvalá změna okolností a bylo podle týchž ustanovení rozhodnuto, že se stávající opatření změní, takže bude nutné přepočítat částku dumpingového rozpětí. Naopak v případě, kdy orgány dospějí k závěru, že k trvalé změně okolností nedošlo, se čl. 11 odst. 9 základního nařízení neuplatní.

Kromě toho okolnost, že pojem „trvalá povaha“ není v čl. 11 odst. 3 základního nařízení výslovně zmíněn, je pro otázku, zda čl. 11 odst. 9 základního nařízení ve spojení s čl. 2 odst. 12 téhož nařízení ukládá orgánům povinnost vypočítat dumpingové rozpětí v rámci prozatímního přezkumu přesně, nerozhodná. Článek 11 odst. 3 základního nařízení je totiž třeba vykládat tak, že na jeho základě mohou orgány provést v souvislosti s dumpingem jak zpětnou analýzu, tak analýzu prospektivní. Pokud v rámci prospektivní analýzy dospějí orgány k závěru, že změna okolností není trvalá, nemusí přesně vypočítat dumpingové rozpětí.

(viz body 90–92, 94)

7.      Požadavky vyplývající z dodržování práva se v řízení účinně bránit jsou závazné nejenom v rámci řízení, která mohou vést k uložení sankcí, ale také při šetřeních předcházejících přijetí antidumpingových nařízení, která mohou bezprostředně a osobně ovlivnit dotčené podniky a přinášet pro ně nepříznivé důsledky. Konkrétně musí být zúčastněným podnikům v průběhu správního řízení umožněno, aby užitečně sdělily své stanovisko k reálnosti a relevanci tvrzených skutečností a okolností a k důkazům, které orgány Evropské unie použily na podporu svého tvrzení o dumpingové praxi a z toho vzniklé újmy. Tyto požadavky byly ještě upřesněny v čl. 20 odst. 2 nařízení č. 1225/2009 ze dne o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství.

(viz bod 98)