Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 30. dubna 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Eparchiako Dikastirio Larnakas- Kypr) – D. Z. v. Blue Air - Airline Management Solutions SRL a další
(Věc C-584/18)1
„Řízení o předběžné otázce – Prostor svobody, bezpečnosti a práva – Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Rozhodnutí č. 565/2014/EU – Zjednodušený režim kontrol osob na vnějších hranicích – Státní příslušník třetí země s povolením k přechodnému pobytu vydaným členským státem – Článek 3 – Uznávání některých dokladů Bulharskem, Chorvatskem, Kyprem a Rumunskem za rovnocenné jejich národním vízům – Možnost dovolat se rozhodnutí vůči státu – Přímý účinek – Uznání soukromoprávní entity za odnož státu – Podmínky – Nařízení (ES) č. 562/2006 – Schengenský hraniční kodex – Článek 13 – Odepření vstupu na území členského státu – Povinnost uvést odůvodnění – Nařízení (ES) č. 261/2004 – Náhrady a pomoc cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu – Článek 2 písm. j) – Odepření nástupu na palubu z důvodu údajně nedostatečných cestovních dokladů – Článek 15 – Povinnosti leteckých dopravců vůči cestujícím – Nepřípustnost odlišných ustanovení v přepravní smlouvě nebo v jiných dokumentech“
Jednací jazyk: řečtina
Předkládající soud
Eparchiako Dikastirio Larnakas
Účastníci původního řízení
Žalobce: D. Z.
Žalovaná: Blue Air - Airline Management Solutions SRL a další
Výrok
Článek 3 odst. 1 rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 565/2014/EU ze dne 15. května 2014, kterým se zavádí zjednodušený režim kontrol osob na vnějších hranicích vycházející z jednostranného uznávání některých dokladů Bulharskem, Chorvatskem, Kyprem a Rumunskem za rovnocenné jejich národním vízům za účelem průjezdu přes jejich území nebo zamýšlených pobytů na jejich území, jejichž doba trvání během jakéhokoli období 180 dnů nepřekročí 90 dnů, a kterým se zrušují rozhodnutí č. 895/2006/ES a č. 582/2008/ES, musí být vykládán v tom smyslu, že má přímý účinek a zakládá státním příslušníkům třetích zemí práva, kterých se tito státní příslušníci mohou dovolávat vůči cílovému členskému státu, zejména právo, aby pro účely jejich vstupu na území tohoto členského státu po nich nebylo vyžadováno vízum, jestliže mají vstupní vízum nebo povolení k pobytu, jež jsou uvedena na seznamu dokladů požívajících uznání, k jehož uplatňování se uvedený členský stát na základě tohoto rozhodnutí zavázal.
Unijní právo musí být vykládáno v tom smyslu, že na leteckého dopravce, který sám nebo prostřednictvím svých zástupců a zmocněnců na letišti výchozího členského státu odepře cestujícímu nástup na palubu s poukazem na to, že orgány cílového členského státu odepřely tomuto cestujícímu vstup, nelze nahlížet tak, že jedná jako odnož uvedeného státu, takže se poškozený cestující nemůže vůči tomuto leteckému dopravci u soudu výchozího členského státu dovolávat rozhodnutí č. 565/2014 za účelem získání náhrady škody z důvodu porušení jeho práva vstupu na území cílového členského státu bez víza vydaného tímto státem.
Unijní právo, a zejména článek 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 610/2013 ze dne 26. června 2013, musí být vykládáno v tom smyslu, že brání tomu, aby letecký dopravce odepřel státnímu příslušníkovi třetí země nástup na palubu s poukazem na to, že orgány cílového členského státu odepřely tomuto cestujícímu vstup na území tohoto členského státu, aniž toto odepření vstupu bylo učiněno písemným a zdůvodněným rozhodnutím, jež by bylo uvedenému státnímu příslušníkovi předem oznámeno.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91, a zejména jeho čl. 2 písm. j), musí být vykládáno v tom smyslu, že pokud letecký dopravce odepře cestujícímu nástup na palubu z důvodu, že tento cestující údajně předložil nedostatečné cestovní doklady, nezbavuje takové odepření samo o sobě tohoto cestujícího ochrany stanovené uvedeným nařízením. V případě zpochybnění ze strany tohoto cestujícího je totiž věcí příslušného soudu, aby s přihlédnutím k okolnostem daného případu posoudil, zda byly důvody pro uvedené odepření z hlediska tohoto ustanovení přiměřené, či nikoli.
Nařízení č. 261/2004, a zejména jeho článek 15, musí být vykládáno v tom smyslu, že brání ustanovení použitelnému na cestující a obsaženému v předem zveřejněných všeobecných podmínkách upravujících provoz nebo poskytování služeb leteckým dopravcem, které omezuje nebo vylučuje jeho odpovědnost, je-li cestujícímu nástup na palubu odepřen z důvodu jeho údajně nedostatečných cestovních dokladů, čímž je uvedený cestující připraven o případný nárok na náhradu škody.
____________
1 Úř. věst. C 445, 10.12.2018.