Language of document : ECLI:EU:C:2019:469

STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA

HENRIKA SAUGMANDSGAARDA ØE

přednesené dne 6. června 2019(1)

Věc C302/18

X

proti

Belgickému státu

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Raad voor Vreemdelingenbetwistingen (Rada pro cizinecké spory, Belgie)]

„Řízení o předběžné otázce – Přistěhovalecká politika – Postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty – Získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta – Podmínka mít stálé, pravidelné a dostatečné příjmy – Vlastní příjmy – Původ příjmů – Příjmy pocházející od třetí osoby – Závazek třetí osoby – Směrnice 2003/109/ES – Článek 5 odst. 1 písm. a)“







I.      Úvod

1.        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce předložená Raad voor Vreemdelingenbetwistingen (Rada pro cizinecké spory, Belgie) se týká výkladu čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty(2).

2.        Cílem směrnice 2003/109 je zejména stanovit podmínky, za kterých členský stát přiznává a odnímá právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta státním příslušníkům třetích zemí oprávněně pobývajícím na jeho území, a těm, kteří získají toto právní postavení, směrnice přiznává soubor práv(3). V souladu s čl. 5 odst. 1 písm. a) uvedené směrnice je jednou z podmínek pro nabytí tohoto právního postavení, aby rezidenti předložili důkaz o tom, že společný se svými rodinnými příslušníky, kteří jsou na nich závislí, mají stálé a pravidelné příjmy, které jsou dostatečné k zajištění jejich výživy a výživy jejich rodinných příslušníků, aniž by využívali systému sociální podpory dotčeného členského státu.

3.        Tato předběžná otázka byla podána v rámci sporu mezi X a Belgickým státem, který se týká zejména zamítnutí žádosti o přiznání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta z toho důvodu, že X nemá vlastní příjmy a tudíž nesplňuje podmínku příjmů ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/109.

4.        V tomto kontextu se předkládající soud ptá Soudního dvora v podstatě na to, zda se podmínka stálých, pravidelných a dostatečných příjmů stanovená čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/109 vztahuje výhradně na vlastní příjmy státního příslušníka třetí země, nebo zda bez ohledu na jejich původ jde rovněž o příjmy, které státnímu příslušníkovi třetí země poskytne třetí osoba nebo jeho rodinný příslušník. Případně se předkládající soud snaží zjistit, zda takový závazek hrazení nákladů přijatý třetí osobou nebo rodinným příslušníkem, jako je závazek dotčený v projednávaném případě, postačuje k prokázání toho, že žadatel má k dispozici dostatečné příjmy.

5.        Na základě své argumentace navrhnu, aby Soudní dvůr odpověděl na tyto otázky v tom smyslu, že tato podmínka neobsahuje žádné zvláštní požadavky ohledně původu příjmů. Nicméně v případě příjmů pocházejících od třetí osoby nebo rodinného příslušníka žadatele, jak je tomu za okolností sporu v původním řízení, je třeba, aby vnitrostátní orgány ověřily, zda jsou takové příjmy dostatečné a vykazují jistou míru stálosti a trvalosti, aby bylo přiměřeně vyloučeno riziko, že se žadatel stane zátěží pro systém sociální pomoci dotčeného členského státu. Za tímto účelem musí vnitrostátní orgány zohlednit všechny relevantní okolnosti daného případu, včetně dostatečně přesné, trvalé a právně zavazující povahy závazku, který má převzít třetí osoba nebo rodinný příslušník žadatele.

II.    Právní rámec

A.      Směrnice 2003/109

6.        Bod 7 odůvodnění směrnice 2003/109 uvádí:

„K získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta by měli státní příslušníci třetích zemí prokázat, že mají přiměřené příjmy a zdravotní pojištění, aby pro členský stát nepředstavovali zatížení. Při posuzování stálosti a pravidelnosti příjmů mohou členské státy přihlížet k takovým faktorům, jako je přispívání do systému důchodového zabezpečení a plnění daňových povinností.“

7.        Článek 5 odst. 1 písm. a) uvedené směrnice, nadepsaný „Podmínky pro získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta“, stanoví:

„1.      Členské státy požadují od státních příslušníků třetích zemí, aby prokázali, že pro potřeby vlastní a vyživovaných rodinných příslušníků mají

a)      stálé a pravidelné příjmy, které jsou dostatečné k zajištění jejich výživy a výživy jejich rodinných příslušníků, aniž by využívali systému sociální podpory dotčeného členského státu. Členské státy posoudí tyto příjmy z hlediska jejich povahy a pravidelnosti a před podáním žádosti o přiznání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta mohou přihlédnout k výši minimální mzdy a minimálního důchodu[…]“.

B.      Belgické právo

8.        Článek 15a odst. 1 wet van 15 december 1980 betreffende de toegang tot het grondgebied, het verblijf, de vestiging en de verwijdering van vreemdelingen (zákon ze dne 15. prosince 1980 o vstupu na území, pobytu, usazování a vyhošťování cizinců, dále jen „zákon o cizincích“) stanoví:

„Vyjma případů veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti, které tomu brání, musí být právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta přiznáno cizímu státnímu příslušníkovi, který není občanem Evropské unie, který splňuje podmínky stanovené v odstavci 3 a který doloží oprávněný a nepřerušovaný pobyt v království v průběhu pěti let bezprostředně předcházejících žádosti o získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta.“

9.        Článek 15a odst. 3 zákona o cizincích, kterým se provádí článek 5 směrnice 2003/109, stanoví:

„Cizinec uvedený v [odstavci 1] musí předložit důkaz o tom, že on sám a na něm závislí rodinní příslušníci mají stálé, pravidelné a dostatečné prostředky na obživu pro potřebu jeho vlastní a potřeby jeho rodinných příslušníků, aby se předešlo riziku, že se stanou zátěži pro veřejné orgány, jakož i zdravotní pojištění, které kryje rizika v Belgii. […]“

III. Spor v původním řízení, předběžné otázky a řízení před Soudním dvorem

10.      Dne 26. července 2007 X, který prohlásil, že má kamerunskou státní příslušnost, podal u belgických orgánů žádost o dlouhodobé vízum jakožto student. Studijní vízum bylo uděleno a jeho pobyt byl každoročně prodlužován až do 15. ledna 2016. Vzhledem k tomu, že získal pracovní povolení, bylo mu dne 19. ledna 2016 uděleno povolení k pobytu platné do 14. ledna 2017.

11.      Dne 27. prosince 2016 předložil X žádost o přiznání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta. Na podporu své žádosti jako důkaz stálých, pravidelných a dostatečných prostředků pro obživu ve smyslu čl. 15a odst. 3 zákona o cizincích předložil zejména pracovní smlouvy, daňový výměr a výplatní pásky svého bratra. Kromě toho X předložil dokument podepsaný jeho bratrem, který se zavázal, že zajistí, aby „dotyčná osoba […] sama a na ní závislí rodinní příslušníci měli stálé, pravidelné a dostatečné prostředky na obživu pro potřebu její vlastní a potřeby jejích rodinných příslušníků, aby se předešlo riziku, že se stanou zátěži pro veřejné orgány, v souladu s článkem 15a [zákona o cizincích]“.

12.      Rozhodnutím ze dne 5. dubna 2017 zástupce staatssecretaris voor Asiel en Migratie en Administratieve Vereenvoudiging  (státní tajemník pro azyl a migraci, Belgie) zamítl žádost z toho důvodu, že X nemá vlastní příjmy. Tento orgán konstatoval, že X od 31. května 2016 již nevykonává výdělečnou činnost, v současnosti nemá k dispozici žádné příjmy a že odkazuje na příjmy svého bratra.

13.      X podal proti uvedenému rozhodnutí žalobu k předkládajícímu soudu, v níž uvedl, že rozhodnutí se zakládá na nesprávném výkladu podmínky týkající se příjmů, jak stanoví čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/109, což je ustanovení, které je do vnitrostátního práva provedeno v čl. 15a odst. 3 zákona o cizincích.

14.      Podle názoru X čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/109 nevyžaduje, aby se přihlíželo výhradně k vlastním příjmům žadatele. V této souvislosti X zejména tvrdil, že podmínka uvedená v čl. 5 odst. 1 písm. a), podle níž musí mít dotčená osoba stálé, pravidelné a dostatečné příjmy, musí být vykládána s ohledem na podmínku dostatečných příjmů uvedenou v čl. 7 odst. 1 písm. c) směrnice 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států(4). Na čl. 5 odst. 1 písm. a) by se měla analogicky použít judikatura Soudního dvora, podle níž čl. 7 odst. 1 písm. c) směrnice 2004/38 neobsahuje jakýkoliv požadavek týkající se původu příjmů, které proto mohou být poskytnuty rodinným příslušníkem(5).

15.      V tomto kontextu se rozhodnutím ze dne 14. prosince 2017, které Soudní dvůr obdržel dne 4. května 2018, Raad voor Vreemdelingenbetwistingen (Rada pro cizinecké spory, Belgie) rozhodla přerušit řízení a předložit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Musí být čl. 5 odst. 1 písm. a) [směrnice 2003/109], který (mimo jiné) stanoví, že státní příslušník třetí země musí za účelem získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta prokázat, že „má“ pro sebe a své rodinné příslušníky, kteří jsou na něm závislí, stálé, pravidelné a dostatečné příjmy k pokrytí vlastních potřeb a potřeb svých rodinných příslušníků, aniž by využívali systému sociální pomoci dotyčného členského státu, vykládán v tom smyslu, že toto ustanovení se vztahuje výlučně na „vlastní příjmy“ státního příslušníka třetí země?

2)      Nebo je v tomto ohledu dostačující, že uvedené příjmy má státní příslušník třetí země k dispozici, a to bez jakéhokoli požadavku na původ těchto příjmů, takže mu mohou být dány k dispozici také členem jeho rodiny nebo jinou třetí osobou?

3)      Pokud je třeba na poslední otázku odpovědět kladně, je závazek třetí osoby, která se zavazuje zajistit, že žadatel o právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta „pro potřeby vlastní a vyživovaných rodinných příslušníků má stálé, pravidelné a dostatečné finanční příjmy k uhrazení svých vlastních potřeb i potřeb svých rodinných příslušníků, aby se nestali zátěží pro orgány veřejné moci“, v tomto případě dostatečný k prokázání, že žadatel může mít k dispozici příjmy ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. a) [směrnice 2003/109]?“

16.      Písemná vyjádření předložili X, belgická, česká, německá, francouzská, italská a rakouská vláda, jakož i Evropská komise.

IV.    Analýza

17.      Podstatou tří uvedených předběžných otázek předkládajícího soudu, které budu zkoumat současně, je, zda podmínka mít stálé, pravidelné a dostatečné příjmy, již stanoví čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/109, se vztahuje výhradně na „vlastní příjmy“ státního příslušníka třetí země, nebo zda bez ohledu na jejich původ jde rovněž o příjmy, které státnímu příslušníkovi třetí země poskytne třetí osoba nebo jeho rodinný příslušník. Případně se předkládající soud snaží zjistit, zda závazek přijatý třetí osobou nebo rodinným příslušníkem, jako je tomu v projednávaném případě, postačuje k prokázání toho, že žadatel má k dispozici dostatečné příjmy.

18.      Upozorňuji, že předkládající soud v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce nedefinoval pojem „vlastní příjmy“, který se objevuje v první předběžné otázce. S ohledem na kontext, v němž byly položeny předběžné otázky, a na jejich znění je chápu v tom smyslu, že vnitrostátní soud se snaží zjistit, zda jsou finanční zdroje, které žadatel nevytvořil, a to buď v rámci vlastní ekonomické činnosti, nebo na základě svého individuálního práva(6), vyloučeny z podmínky stanovené v čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/109.

19.      Jinými slovy, je třeba zvážit to, jaký dopad má původ příjmů na splnění podmínky stanovené v čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/109.

20.      V tomto ohledu lze názory zúčastněných stran rozdělit v zásadě do tří skupin.

21.      Podle názoru X a Komise je původ příjmů uvedených v čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/109 irelevantní a v zásadě nic nebrání tomu, aby kritéria stanovená v uvedeném ustanovení mohla být splněna s finanční podporou třetí osoby. Pokud jde o takový závazek třetí osoby, jako je závazek dotčený v původním řízení, je na vnitrostátním soudu, aby jednak určil, zda osoba, která závazek učinila, skutečně disponuje dostatečnými příjmy na pokrytí svých vlastních potřeb, jakož i potřeb žadatele a jeho rodiny, a jednak aby stanovil, zda vztah mezi takovou osobou a žadatelem je dostatečně stabilní, aby se mohlo mít za to, že závazek bude v případě potřeby skutečně splněn.

22.      Německá, francouzská a rakouská vláda mají v podstatě za to, že směrnice 2003/109 nevylučuje příjmy pocházející od rodinného příslušníka žadatele o právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta nebo od třetí osoby, a to za předpokladu, že tyto příjmy jsou založeny na právu, jehož se žadatel může dovolávat u soudu, jako je například právo na výživné vyplácené jinou osobou nebo příjmy žadatele související s úpravou majetkových poměrů v manželství(7). Tyto vlády z toho vyvozují, že takový závazek třetí osoby, jako je závazek dotčený v původním řízení, nespadá do působnosti čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/109, jelikož takový závazek není založen na žádné právní povinnosti(8).

23.      A konečně vlády Belgie, Itálie a České republiky mají za to, že příjmy uvedené v čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/109 se omezují na příjmy vytvářené žadatelem o právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta(9).

24.      Poznamenávám, že otázky vznesené v tomto případě dosud nebyly Soudním dvorem posuzovány. Podle ustálené judikatury Soudního dvora z požadavku jednotného použití unijního práva vyplývá, že neodkazuje-li unijní akt pro účely definice konkrétního pojmu na právo členských států, musí být tento pojem vykládán autonomním způsobem, který zajistí Soudní dvůr s přihlédnutím ke znění daného ustanovení, k jeho kontextu a k cílům sledovaným právní úpravou, jejíž je součástí(10). Na položené otázky je tedy třeba odpovědět ve světle těchto prvků.

A.      K doslovnému výkladu čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/109

25.      Úvodem bych chtěl poznamenat, že čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/109 ve svém znění neobsahuje žádný výslovný požadavek týkající se původu příjmů.

26.      Dále poznamenávám, že srovnávací analýza různých jazykových verzí tohoto ustanovení odhaluje terminologické rozdíly ve značném množství verzí, pokud jde o pojem „příjmy“ v jeho obvyklém významu(11).

27.      Zatímco několik jazykových verzí používá ekvivalent výrazu „zdroje“ chápaný v širokém smyslu „finančních prostředků“(12), což by mohlo naznačovat, že původ těchto příjmů je nevýznamný, v jiných jazykových verzích se totiž vyskytuje výraz „příjmy“, což naznačuje užší chápání zahrnující odměnu, například za práci, a vede spíše k tomu, že by mělo jít zdroje vytvořené žadatelem(13).

28.      S ohledem na tyto rozdíly je třeba uvést, že pojem „příjmy“ nemá jednoznačný význam(14).

29.      Nicméně tento užší výklad z důvodu použití pojmu „příjmy“ v některých jazykových zněních by mohl být podpořen skutečností, že bod 7 odůvodnění směrnice 2003/109 stanoví, že při posuzování stálosti a pravidelnosti příjmů mohou členské státy přihlížet k takovým faktorům, jako je přispívání do systému důchodového zabezpečení a plnění daňových povinností, pokud jsou tyto příspěvky a plnění založeny ze své povahy na příjmech vytvořených žadatelem.

30.      V této souvislosti zejména belgická, česká a italská vláda tvrdí, že příjmy uvedené v čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/109 jsou omezeny na příjmy vytvářené žadatelem.

31.      Podle mého názoru je jisté, že příjmy vytvořené státními příslušníky třetích zemí, jako jsou mzdy, příjmy z profesní činnosti nebo starobní důchod, jsou prostředky, které jsou ze své povahy nejčastěji přijímány jako příjmy představující znaky stálosti a pravidelnosti ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/109, jak rovněž vyplývá z bodu 7 odůvodnění uvedené směrnice.

32.      Nicméně se mi nezdá, že takto omezené pojetí „příjmů“ jasně vyplývá ze znění čl. 5 odst. 1 písm. a), který se výslovně nezmiňuje o původu příjmů, ale spíše se zaměřuje na charakteristiku těchto příjmů, neboť ty musí být žadateli k dispozici a musí být stálé, pravidelné a dostatečné k uspokojení potřeb státního příslušníka třetí země, který žádá o přiznání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta, a potřeb jeho rodinných příslušníků.

33.      Jinými slovy doslovný výklad tohoto ustanovení mě vede k závěru, že toto ustanovení se sice primárně vztahuje na příjmy vytvořené žadatelem(15), avšak příjmy poskytnuté třetí osobou nejsou vyloučeny, pokud vykazují stejnou stálost, pravidelnost a dostatečnost, co se týče jejich povahy, jako příjmy, které vytvořil sám státní příslušník třetí země.

34.      Tento postoj je podle mého názoru potvrzen legislativní historií čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/109 (oddíl B), jakož i teleologickým výkladem směrnice 2003/109 a jeho čl. 5 odst. 1 a kontextem, do něhož uvedený článek spadá (oddíl C).

B.      K legislativní historii čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/109

35.      Nejprve bych chtěl uvést, že otázka původu příjmů uvedených v čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/109 nebyla zřejmě při přijímání uvedené směrnice diskutována.

36.      Posouzení přípravných prací k této směrnici navíc podle mého názoru ukazuje na nejednoznačnost v používání výrazu „příjmy“, podobně jako bylo připomenuto v bodě 27 tohoto stanoviska, pokud jde o doslovný výklad tohoto pojmu.

37.      V některých jazykových zněních původního návrhu směrnice se totiž v důvodové zprávě, pokud jde o dotčenou podmínku(16), uvádí, že stálost „zdrojů“ žadatele o dlouhodobý pobyt musí být posuzována s ohledem na povahu a pravidelnost „příjmů“ dotčené osoby, zatímco znění daného ustanovení navržené v týchž jazykových verzích používá pro posouzení téhož kritéria pouze výraz „zdroje“(17). Ostatní jazykové verze používají pouze výraz „příjmy“(18).

38.      Takovou nejednoznačnost lze nalézt i ve zbývající části přípravných prací. Například některá jazyková znění stanoviska Výboru regionů k návrhu směrnice odkazují výslovně na „vlastní zdroje“ žadatele o právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta(19), zatímco jiná jazyková znění se k této otázce výslovně nevyjadřují(20).

39.      Legislativní historie směrnice 2003/109 proto otázku původu příjmů neobjasňuje.

40.      Z odůvodnění dotčeného ustanovení v původním návrhu směrnice však jasně vyplývá, že hodnotící kritéria stanovená v článku 5 jsou přesně vymezena tak, aby nebyla vyloučena možnost získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta a aby se sblížily podmínky pro získání tohoto postavení ve všech členských státech(21).

41.      Podle mého názoru se v tomto bodě návrhu Komise uvádí, že v rámci výkladu článku 5 nemůže být vyžadováno, aby příjmy žadatele měly zvláštní původ, neboť normotvůrce takový původ jasně nestanoví.

C.      K teleologickému výkladu směrnice 2003/109, jejího čl. 5 odst. 1 písm. a) a ke kontextu tohoto článku

42.      Pokud jde, zaprvé, o cíl sledovaný směrnicí 2003/109, ten podle mého názoru nevyžaduje, aby příjmy uvedené v čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/109 měly zvláštní původ.

43.      Hlavním cílem směrnice 2003/109 je totiž integrace státních příslušníků třetích zemí, kteří mají trvalé bydliště v členských státech(22), a za tímto účelem stanoví čl. 4 odst. 1 uvedené směrnice dobu trvání pobytu jako hlavní kritérium pro získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta. Tento článek tak vyžaduje, aby státní příslušník třetí země pobýval oprávněně a nepřetržitě na území dotčeného členského státu po dobu pěti let před podáním dané žádosti(23). Jak zdůraznila francouzská vláda, směrnice 2003/109 se v tomto ohledu na základě svého čl. 3 odst. 1 uplatňuje na státní příslušníky třetích zemí, kteří oprávněně pobývají na území členského státu bez ohledu na to, zda tam vykonávají ekonomickou činnost(24).

44.      Z tohoto hlediska nemá původ příjmů zvláštní význam a cíl směrnice 2003/109 nevyžaduje, aby příjmy pocházely z ekonomické činnosti žadatele.

45.      Domnívám se, že tento výklad je podpořen obecnou systematikou směrnice. Soudní dvůr totiž rozhodl, že směrnice 2003/109, včetně jejího článku 5, stanoví konkrétní hmotněprávní podmínky, které musí být splněny předtím, než dotyčné členské státy vydají požadovaná povolení k pobytu, a že vzhledem k cíli sledovanému směrnicí 2003/109 a systému, který zavádí, pokud státní příslušníci třetích zemí splní podmínky upravené v této směrnici, mají nárok na přiznání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta, jakož i další práva, která vyplývají z přiznání tohoto právního postavení(25).

46.      Z toho podle mého názoru vyplývá, že směrnice 2003/109 vyčerpávajícím způsobem stanoví hmotněprávní podmínky, které musí splňovat žadatel o právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta, a důvody pro zamítnutí přiznání tohoto postavení. Z tohoto hlediska je zamítnutí žádosti o přiznání tohoto postavení pouze z důvodu, že příjmy pocházejí od třetí osoby, v rozporu s obecnou systematikou této směrnice a jejím cílem.

47.      Zadruhé, cílem, který sleduje podmínka uvedená v čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/109, je zabránit tomu, aby se státní příslušník třetí země stal zátěží pro členský stát, jak je uvedeno v bodě 7 odůvodnění směrnice 2003/109. Otázkou tedy je, zda tento cíl vyžaduje, aby příjmy měly zvláštní původ.

48.      V tomto ohledu judikatura Soudního dvora týkající se podmínky dostatečných prostředků uvedené v čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 2004/38 podle mého názoru poskytuje užitečné prvky výkladu, ačkoli znění tohoto ustanovení, kontext, do něhož toto ustanovení spadá, a cíl této směrnice jsou odlišné než v případě čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/109.

49.      Konkrétněji, čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 2004/38, jak je vykládán s ohledem na bod 10 odůvodnění, stanoví, že jedna z alternativních podmínek, jež opravňují občana Unie a ho doprovázející rodinné příslušníky k pobytu na území jiného členského státu po dobu delší než tři měsíce, která může dosáhnout až pěti let(26), je, že má pro sebe a své rodinné příslušníky dostatečné prostředky, aby se během svého pobytu nestali nepřiměřenou zátěží pro systém sociální pomoci hostitelského členského státu(27).

50.      Soudní dvůr již rozhodl, že výraz „mají“ dostatečné prostředky, který je uveden v onom čl. 7 odst. 1 písm. b), musí být vykládán v tom smyslu, že stačí, aby občané Unie takové prostředky měli, aniž toto ustanovení obsahuje sebemenší požadavek ohledně původu těchto prostředků, přičemž tyto prostředky může poskytnout mimo jiné státní příslušník třetího státu(28). K tomu Soudní dvůr dodal, že výklad podmínky týkající se dostatečnosti prostředků v tom smyslu, že tyto prostředky musí mít sama dotyčná osoba, aniž by se v tomto ohledu mohla spoléhat na prostředky rodinného příslušníka, který ji doprovází, by k této podmínce, jak je vyjádřena ve směrnici 2004/38, doplnil požadavek týkající se původu prostředků. Tento požadavek by představoval nepřiměřený zásah do výkonu základního práva volného pohybu a pobytu zaručeného článkem 21 SFEU, jelikož není nezbytný k dosažení sledovaného cíle, totiž ochrany veřejných financí členských států(29).

51.      Soudní dvůr objasnil, že požadavek týkající se existence právního vztahu mezi osobou poskytující finanční prostředky a příjemcem těchto prostředků je nepřiměřený, neboť ztráta dostatečných finančních prostředků je vždy skrytým rizikem, ať už se jedná o prostředky osobní, či pocházející od třetí osoby, a to i přesto, že se tato osoba zaváže finančně podporovat osobu mající právo pobytu. Podle Soudního dvora původ těchto finančních prostředků tedy nemá automaticky dopad na riziko, že dojde k takové ztrátě, neboť naplnění takového rizika je závislé na vývoji okolností(30).

52.      Domnívám se, že tato judikatura může být použita na výklad čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/109 pouze v rozsahu, v němž ani toto ustanovení neobsahuje požadavek týkající se původu příjmů.

53.      Pokud jde totiž o výklad čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/109, který se stejně jako čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 2004/38 výslovně nezmiňuje o původu prostředků a sleduje stejný cíl, kterým je ochrana veřejných financí členských států, mám za to, že zvláštní původ příjmů není nezbytným požadavkem pro dosažení cíle čl. 5 odst. 1 písm. a). Jak uvádí Soudní dvůr, původ příjmů nemá automatický dopad na riziko, že dojde ke ztrátě těchto příjmů(31).

54.      Jak však správně uvádí belgická, rakouská, německá a francouzská vláda, čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/109 obsahuje více požadavků než čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 2004/38, zejména ten, že čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/109 na rozdíl od posledně uvedeného ustanovení ukládá dodatečná kritéria, a sice to, že příjmy musí být stálépravidelné. Druhý pododstavec čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/109 navíc vyžaduje, aby byly příjmy posuzovány zejména z hlediska své povahy(32).

55.      Abychom mohli určit vliv původu příjmů na splnění těchto kritérií (oddíl 2), je třeba nejprve vymezit rozsah těchto kritérií (oddíl 1).

1.      K rozsahu kritérií stálostipravidelnosti příjmů ve vztahujejich povaze

56.      Zaprvé, pokud jde o rozsah kritérií stálosti a pravidelnosti, poznamenávám, že Soudní dvůr se již k této otázce vyslovil rámci směrnice 2003/86 o právu na sloučení rodiny.

57.      Článek 7 odst. 1 písm. c) uvedené směrnice totiž obsahuje podmínku příjmů, jejíž znění a účel jsou podobné jako v případě čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/109. První ustanovení umožňuje členským státům, aby v rámci podání žádosti o sloučení rodiny vyžadovaly důkaz, že žadatel „má stálé a pravidelné finanční příjmy, které jsou dostatečné pro obživu jeho a jeho rodinných příslušníků, aniž by využíval sociální pomoci daného členského státu“(33).

58.      Soudní dvůr rozhodl, že použití výrazů „stálé“ a „pravidelné“ znamená, že příjmy uvedené v čl. 7 odst. 1 písm. c) směrnice 2003/86 mají určitou stálost a trvalost. Soudní dvůr upřesnil, že dotčená osoba musí prokázat, že má dostatečné příjmy v okamžiku, kdy je posuzována její žádost, a že, jak vyplývá z čl. 7 odst. 1 písm. c) uvedené směrnice, podle něhož příjmy dotčené osoby musí být nejenom „dostatečné“, ale rovněž „stálé a pravidelné“, tyto požadavky nezbytně zahrnují, a to zejména s ohledem na znění ustanovení a jeho cíl, posouzení těchto příjmů do budoucna ze strany příslušného vnitrostátního orgánu, a sice posouzení prognózy finanční situace dotčené osoby poté, kdy získá požadované povolení k pobytu(34).

59.      Stejně jako francouzská a rakouská vláda se domnívám, že tato analýza Soudního dvora může být použita i v případě výkladu požadavků na stálost a pravidelnost příjmů, jak je stanoví čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/109 pro získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta. Z toho vyplývá, že v rámci čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/109 musí příslušné orgány na základě posouzení do budoucna ověřit, že příjmy žadatele vykazují určitou stálost a trvalost.

60.      Jinými slovy, z kritérií stálosti a pravidelnosti vyplývá, že vnitrostátní orgány musí mít možnost přiměřeně vyloučit to, že se žadatel z důvodu využití sociální pomoci stane pro daný členský stát zátěží.

61.      Zadruhé, skutečnost, že takové posouzení do budoucna se musí provést v závislosti na povaze příjmů, jak požaduje čl. 5 odst. 1 písm. a) druhý pododstavec směrnice 2003/109, podle mého názoru znamená, že je třeba zohlednit všechny charakteristiky dotčených příjmů, které mohou ovlivnit posouzení jejich stálé, trvající a dostatečné povahy, a tudíž riziko, že se žadatel stane pro členský stát zátěží.

62.      Podle mého názoru tyto požadavky uvedené v čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/109 ukazují, že normotvůrce chtěl zajistit, aby příslušné orgány před udělením povolení k dlouhodobému pobytu provedly ověření umožňující vyloučit s vyšší mírou jistoty, než je jistota podle čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 2004/38, že se žadatel stane pro dotčený členský stát zátěží.

63.      Podle mého názoru tento rozdíl vyplývá zejména ze skutečnosti, že na rozdíl od směrnice 2004/38, která zakotvuje a posiluje základní zásadu volného pohybu osob(35), a v kontextu toho, že čl. 7 odst. 1 písm. b) představuje podmínku tohoto práva zaručeného SFEU, nepředstavuje čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/109 podmínku takového primárního práva.

64.      Navíc na rozdíl od směrnice 2004/38, v jejímž rámci je příslušný vnitrostátní orgán oprávněn odejmout povolení k pobytu občanovi Unie a jeho rodinným příslušníkům, pokud již nemá dostatečné příjmy(36), směrnice 2003/109 takový mechanismus nestanoví.

65.      Článek 9 směrnice 2003/109, který uvádí různé případy ztráty nebo odnětí postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta, se totiž netýká situace, kdy již není splněna podmínka stanovená v čl. 5 odst. 1 písm. a) uvedené směrnice. Článek 12 uvedené směrnice navíc stanoví ochranu proti vyhoštění ve prospěch dlouhodobě pobývajícího rezidenta a odstavec 2 tohoto článku v tomto ohledu výslovně uvádí, že rozhodnutí o vyhoštění se nesmí zakládat na ekonomických důvodech.

66.      Jinými slovy, z článků 9 a 12 směrnice 2003/109 vyplývá, že právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta nelze odejmout z ekonomických důvodů, přestože účelem podmínky příjmů je zabránit tomu, aby se státní příslušník třetí země stal pro dotčený členský stát zátěží. Mimoto, jakmile dotčená osoba nabude právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta, má podle článku 11 směrnice právo na zacházení jako se státními příslušníky daného členského státu v řadě oblastí, včetně sociálního zabezpečení, sociální pomoci a sociální ochrany.

67.      Kromě toho požadavky čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/109 podle mého názoru ukazují, že normotvůrce měl v úmyslu ponechat vnitrostátním orgánům určitý prostor pro uvážení při posuzování relevantních skutečností s cílem určit, zda jsou splněny podmínky pro to, aby mohlo být rozumně vyloučeno, že se žadatel stane pro dotčený členský stát zátěží. Jak totiž Soudní dvůr objasnil, naplnění takového rizika ztráty finančních prostředků je závislé na vývoji okolností(37).

68.      S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti je třeba určit, zda a případně do jaké míry má původ těchto příjmů dopad na posouzení jejich stálé a pravidelné povahy.

2.      K dopadu původu příjmů na posouzení kritérií stálostipravidelnostihlediska jejich povahy

69.      Rád bych upozornil na to, že podle čl. 5 odst. 1 písm. a) druhého pododstavce směrnice 2003/109 musí být příjmy posuzovány z hlediska své povahy, což zahrnuje všechny charakteristiky dotčených příjmů, které mohou ovlivnit posouzení jejich stálé, trvající a dostatečné povahy, a tudíž s ohledem na riziko, že se žadatel stane pro členský stát zátěží.

70.      Podle mého názoru původ příjmů představuje takovou charakteristiku. Jinými slovy, domnívám se, že původ příjmů je relevantním prvkem posouzení, jehož dopad závisí na konkrétním posouzení všech prvků dané situace.

71.      Jak tvrdila německá, francouzská a rakouská vláda, lze si představit různé případy, kdy příjmy pochází od třetí osoby, mezi nimiž pouze některé mohou s ohledem na všechny prvky konkrétní situace splňovat kritéria stanovená v čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/109.

72.      Jak jsem uvedenl v bodě 22 na úvod tohoto stanoviska, německá, francouzská a rakouská vláda konkrétně tvrdí, že zatímco čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/109 nevylučuje příjmy formálně pocházející od třetí osoby, takové příjmy mohou vhledem ke své povaze splňovat podmínku stálosti, pravidelnosti a dostatečnosti ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. a) pouze tehdy, jsou-li založeny na právu, jehož se žadatel může dovolávat u soudu, jako je například právo na výživné vyplácené jiné osobě nebo příjmy žadatele související s úpravou jeho majetkových poměrů v manželství.

73.      Na podporu svých argumentů tyto vlády v podstatě poukazují na to, že pouze takové příjmy umožňují vnitrostátním orgánům s dostatečnou jistotou vyloučit, že se dotčená osoba stane zátěží pro systém sociální ochrany. V tomto ohledu německá vláda zdůrazňuje, že důkaz o příjmech sice musí umožnit členským státům přiměřeně vyloučit, že žadatel bude v budoucnosti zátěží pro jejich systém sociální ochrany, může ale jít pouze o zvláštní příjmy, které by měly být ověřeny při poskytování sociální pomoci, jako je právo na výživné a další zdroje příjmů, v souvislosti s nimiž má žadatel pohledávky, které lze realizovat, a to pouze v případě, že tyto příjmy mohou představovat překážku poskytování sociální pomoci.

74.      Tyto vlády z toho vyvozují, že takový závazek třetí osoby, jako je závazek dotčený v původním řízení, naopak cíle stanoveného v čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/109 neumožňuje dosáhnout. Dokonce i v případě, že by dotyčné finanční prostředky plynuly ze smluvního ujednání nebo závazku, mohly by být totiž kdykoli zrušeny a smluvní vztah by mohl skončit.

75.      Tyto argumenty se jeví jako přesvědčivé, neboť se mi zdá nepravděpodobné, že příjmy poskytnuté třetí osobou na základě pouhého jednostranného závazku, který není založen na žádné právní povinnosti a může být zrušen na základě uvážení dotčené třetí osoby, se mohou vyznačovat stálostí a trvalostí umožňujícími vnitrostátním orgánům přiměřeně vyloučit, že se žadatel stane pro dotčený členský stát zátěží. Naopak považuji za velmi pravděpodobné, že státní příslušník třetí země, který by například dokládal dostatečné příjmy vážící se k majetkovým poměrům v manželství, ať už se jedná o příjmy manžela/manželky, nebo o důchody, může takový důkaz poskytnout.

76.      Z výše uvedeného vyplývá, že původ příjmů sám o sobě neumožňuje posoudit, zda jsou splněna kritéria stanovená v čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/109. Pokud jde o všechny rozhodující prvky povahy příjmů, je totiž třeba ověřit, zda jsou stálé, pravidelné a dostatečné, aby bylo možné rozumně vyloučit, že se žadatel stane pro daný členský stát zátěží.

77.      Jinými slovy, vnitrostátní orgány nesmí odmítnout udělit povolení k dlouhodobému pobytu pouze z toho důvodu, že příjmy pocházejí od třetí osoby, ale musí konkrétně analyzovat celkovou individuální situaci žadatele o právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta a uvést důvody, proč se tyto příjmy (ne)vyznačují určitou stálostí a trvalostí.

78.      V tomto ohledu, v případě závazku třetí osoby nebo rodinného příslušníka žadatele jsou podle mého názoru absence dostatečně přesné a konkrétní povahy trvání a výše závazku a absence právně závazného a trvalého účinku tohoto závazku relevantními důvody k závěru, že žadatel nesplňuje podmínky stanovené v čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/109.

79.      Z tohoto hlediska musím přiznat, že pokud jde o situaci dotčenou v původním řízení, považuji za problematické, jak by bylo možné považovat závazek bratra žadatele za dostatečně přesný nebo jak by mohl mít závaznou a udržitelnou právní hodnotu, která by umožnila belgickým orgánům zajistit, že bude plněn a že se žadatel nestane zátěží pro dotčený členský stát(38). Toto hodnocení je však součástí konkrétního posouzení všech okolností dotčeného případu, které musí provést předkládající soud.

80.      V tomto ohledu poznamenávám, že je to žadatel o právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta, kdo musí předložit doklady nezbytné na podporu své žádosti. Jinými slovy, vnitrostátním orgánům nepřísluší provádět ověřování, které by šlo nad rámec důkazů předložených žadatelem(39).

V.      Závěry

81.      S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na tři otázky, které položila Raad voor Vreemdelingenbetwistingen (Rada pro cizinecké spory, Belgie), následujícím způsobem:

„Článek 5 odst. 1 písm. a) směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty, je třeba vykládat tak, že neobsahuje žádné zvláštní požadavky na původ příjmů. V případě, že příjmy pocházejí od třetí osoby nebo rodinného příslušníka žadatele, jak je tomu za okolností sporu v původním řízení, je třeba, aby tyto příjmy byly dostatečné a vyznačovaly se určitou stálostí a trvalostí umožňující rozumně vyloučit, že se žadatel stane zátěží pro systém sociální pomoci dotyčného členského státu. Za tímto účelem musí vnitrostátní orgány zohlednit všechny relevantní okolnosti daného případu, mezi něž patří dostatečně přesná, trvalá a právně závazná povaha závazku třetí osoby nebo rodinného příslušníka žadatele.“


1      Původní jazyk: francouzština.


2      Úř. věst. 2004, L 16, s. 44; Zvl. vyd. 19/06, s. 272.


3      Viz čl. 1 písm. a) směrnice 2003/109.


4      Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (Úř. věst. 2004, L 158, s. 77; Zvl. vyd. 05/05, s. 46).


5      X odkazuje na rozsudek Singh a další (C‑218/14, EU:C:2015:476, body 74 a 75, jakož i citovaná judikatura).


6      Poznamenávám, že oběžník ze dne 14. července 2009 o právním postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta (Moniteur belge ze dne 11. srpna 2009), kterého se belgické orgány dovolávají ve sporu v původním řízení, uvádí, že disponování prostředky na obživu ve smyslu čl. 15a odst. 3 zákona o cizincích lze prokázat takto: „[…] příjmy z ekonomické činnosti, dávkami v nezaměstnanosti, příspěvkem v invaliditě, dávkami v případě předčasného odchodu do důchodu, starobním důchodem, příspěvky vyplácenými v rámci pojištění pracovních úrazů nebo pojištění pro případ nemoci z povolání […]. Tento seznam není vyčerpávající.“


7      Konkrétně, německá vláda používá výraz „položky s majetkovou hodnotou, které jsou založeny na zvláštních právech, která mohou být žadatelem realizována“, zatímco francouzská vláda odkazuje na „zdroje založené na právní povinnosti nebo na právním vztahu, na jehož základě se dotyčný státní příslušník třetí země může domáhat jejich vyplacení nebo zachování“, takže vlastně jde o „vlastní příjmy“ žadatele v tom, že jimi odůvodní finanční nezávislost. V neposlední řadě rakouská vláda odkazuje na příjmy, „které mají určitou trvalost a kontinuitu a které jsou založeny na právu, jež může být uplatněno v soudním řízení“.


8      Tyto argumenty jsou podrobněji vysvětleny v bodech 72 až 74 tohoto stanoviska.


9      Podotýkám, že belgická a italská vláda používají termín „vlastní příjmy“ žadatele, zatímco česká vláda odkazuje na příjmy „pocházející z vlastní ekonomické činnosti žadatele“. Tyto postoje chápu v tom smyslu, že se jedná o příjmy vytvořené žadatelem ve smyslu bodu 18 tohoto stanoviska.


10      Viz mimo jiné rozsudky ze dne 9. března 2017, Pula Parking (C‑551/15, EU:C:2017:193, bod 42), a ze dne 27. září 2017, Nintendo (C‑24/16 a C‑25/16, EU:C:2017:724, bod 70).


11      Pokud jde o doslovný výklad, podle ustálené judikatury Soudního dvora je třeba význam a dosah pojmů, které unijní právo nijak nedefinuje, určit v souladu s jejich obvyklým smyslem v běžném jazyce [viz rozsudky ze dne 22. prosince 2008, Wallentin-Hermann (C‑549/07, EU:C:2008:771, bod 17 a citovaná judikatura), a ze dne 11. června 2015, Zh a O. (C‑554/13, EU:C:2015:377, bod 42)].


12      Tak je tomu ve znění francouzském („ressources“), anglickém („resources“), španělském („recursos“), italském („risorse“), rumunském („resurse“), řeckém („πόρους“), finském („varat“), maltském („riżorsi“), portugalském („recursos“), litevském („išteklių“) a slovenském („zdroje“). Znění chorvatské („izvore sredstava“), slovinské („vire“) a švédské („försörjningsmedel“) používají výrazy, které odpovídají „zdrojům prostředků pro krytí vlastních potřeb“ nebo „prostředkům pro obživu“.


13      Tak je tomu ve znění nizozemském („inkomsten“), německém („Einkünfte“), bulharském („доходи“), českém („příjmy“), estonském („sissetulek“), maďarském („jövedelemforrások“), lotyšském („ienākumi“), polském („dochody“) a dánském („indtægter“).


14      Podle ustálené judikatury Soudního dvora totiž nelze upřednostnit čistě doslovný výklad jedné či několika jazykových verzí textu unijního práva za současného vyloučení ostatních verzí, jelikož jednotné uplatňování ustanovení unijního práva vyžaduje, aby byla tato ustanovení vykládána zejména ve světle znění vypracovaných ve všech jazycích. [viz zejména rozsudky ze dne 4. září 2014, Vnuk (C‑162/13, EU:C:2014:2146, bod 46 a citovaná judikatura), ze dne 26. dubna 2017, Popescu (C‑632/15, EU:C:2017:303, bod 35), a ze dne 27. září 2017, Nintendo (C‑24/16 a C‑25/16, EU:C:2017:724, bod 72)].


15      V tomto smyslu viz také rozsudky ze dne 6. prosince 2012, O a další (C‑356/11 a C‑357/11, EU:C:2012:776, bod 72), a ze dne 4. března 2010, Chakroun (C‑578/08, EU:C:2010:117, body 46 a 47), které se týkají čl. 7 odst. 1 písm. c) směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny (Úř. věst. 2003, L 251, s. 12; Zvl. vyd. 19/06, s. 224).


16      Návrh směrnice Rady o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty, předložený Komisí dne 13. března 2001 [COM(2001) 127 final] (Úř. věst. 2001, C 240 E, s. 79). Sporná podmínka je obsažena v čl. 6 odst. 1 písm. a) uvedeného návrhu.


17      Například jde o znění francouzské („ressources“ a „revenues“), anglické („resources“ a „income“) a dánské („midler“ a „indtægter“).


18      Tak je tomu například u nizozemštiny („inkomsten“) a němčiny („Einkünfte“).


19      Stanovisko Výboru regionů k návrhu směrnice Rady o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty ze dne 19. září 2001 (Úř. věst. 2002, C 19, s. 18). Je tomu tak například u znění francouzského („ressources propres“), nizozemského („eigen middelen“) a dánského („egne midler“).


20      Tak je tomu například u znění anglického, kde se výraz „vlastní příjmy“ překládá jako „possession of adequate resources“ („má odpovídající příjmy“), a německého, které používá výraz „Existenzmitteln“ (prostředky na obživu).


21      COM(2001) 127 final (Úř. věst. 2001, C 240 E, s. 79).


22      Viz body 4, 6 a 12 odůvodnění směrnice 2003/109, jakož i rozsudky ze dne 26. dubna 2012, Komise v. Nizozemsko (C‑508/10, EU:C:2012:243, bod 66), a ze dne 4. června 2015, P a S (C‑579/13, EU:C:2015:369, bod 46).


23      Skutečnost, že toto kritérium představuje hlavní kritérium, vyplývá z bodu 6 odůvodnění směrnice 2003/109 [viz rovněž rozsudek ze dne 18. října 2012, Singh (C‑502/10, EU:C:2012:636, bod 46)].


24      I když tento aspekt z uvedeného ustanovení výslovně nevyplývá, z návrhu směrnice [COM(2001) 127 final] (Úř. věst. C 240 E, 2001, s. 79) je zřejmé, že oblast působnosti směrnice 2003/109 se týká všech státních příslušníků třetích zemí, kteří oprávněně pobývají v členském státě, bez ohledu na důvody, o které se opíralo jejich přijetí, a to včetně státních příslušníků třetích zemí přijatých za účelem zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti, v rámci sloučení rodiny, za účelem výkonu neziskových činností nebo těch, kteří jsou přijati jako ekonomicky neaktivní osoby. Rovněž poznamenávám, že z čl. 14 odst. 2 písm. c) směrnice 2003/109 ve spojení s bodem 19 odůvodnění uvedené směrnice vyplývá, že právo pobytu v jiném členském státě, na něž se rovněž vztahuje podmínka příjmů stanovená v čl. 5 odst. 1 písm. a), lze uplatnit i v případě chybějící ekonomické činnosti.


25      Viz rozsudek ze dne 26. dubna 2012, Komise v. Nizozemsko (C‑508/10, EU:C:2012:243, body 67 a 68).


26      Podotýkám, že podle čl. 16 odst. 1 směrnice 2004/38 mají občané Unie, kteří v hostitelském členském státě pobývají oprávněně nepřetržitě pět let, právo trvalého pobytu a toto právo nepodléhá podmínce příjmů stanovené v čl. 7 odst. 1 písm. b) uvedené směrnice.


27      Viz rozsudek ze dne 19. září 2013, Brey (C‑140/12, EU:C:2013:565, bod 72).


28      Viz rozsudek ze dne 16. července 2015, Singh a další (C‑218/14, EU:C:2015:476, bod 74 a citovaná judikatura).


29      Viz rozsudek ze dne 16. července 2015, Singh a další (C‑218/14, EU:C:2015:476, bod 75 a citovaná judikatura).


30      Viz rozsudek ze dne 23. března 2006, Komise v. Belgie (C‑408/03, EU:C:2006:192, body 46 a 47). Tento rozsudek se týká čl. 1 odst. 1 prvního pododstavce směrnice Rady 90/364/EHS ze dne 28. června 1990 o právu pobytu (Úř. věst. 1990, L 180, s. 26; Zvl. vyd. 20/01, s. 3), který byl nahrazen čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 2004/38.


31      Viz rozsudek ze dne 23. března 2006, Komise v. Belgie (C‑408/03, EU:C:2006:192, bod 47).


32      Podle čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/109 musí být příjmy posuzovány rovněž z hlediska jejich pravidelnosti. Toto kritérium pravidelnosti nemá na odpověď na položené otázky žádný zvláštní dopad, a nebudu se jím tudíž v dalším textu tohoto stanoviska zabývat.


33      Podotýkám, že cíl čl. 7 odst. 1 písm. c) směrnice 2003/86 není výslovně uveden v bodech odůvodnění uvedené směrnice, jak je tomu v kontextu směrnice 2003/109, ale Soudní dvůr ho upřesnil ve svém rozsudku ze dne 21. dubna 2016, Khachab (C‑558/14, EU:C:2016:285, bod 39).


34      Viz rozsudek ze dne 21. dubna 2016, Khachab (C‑558/14, EU:C:2016:285, body 30 a násl.).


35      Viz body 3 a 4 odůvodnění směrnice 2004/38.


36      Viz čl. 14 odst. 2 směrnice 2004/38. Rád bych však poukázal na to, že tato podmínka již není vyžadována, pokud občan Unie získá právo trvalého pobytu (viz poznámka pod čarou č. 26 tohoto stanoviska.


37      Viz rozsudek ze dne 23. března 2006, Komise v. Belgie (C‑408/03, EU:C:2006:192, bod 47).


38      V této souvislosti podotýkám, že belgická vláda poukazuje na to, že v jejím vnitrostátním právu existuje obecná zásada, že „nikdo se smlouvou nemůže zavázat doživotně“.


39      Podotýkám, že směrnice 2003/109 neobsahuje přesná kritéria, pokud jde o typ důkazu, který musí státní příslušník třetí země předložit, aby prokázal, že má prostředky nezbytné k získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta. Podle čl. 7 odst. 1 uvedené směrnice totiž musí být k žádosti přiloženy doklady, které stanoví vnitrostátní právní předpisy a které splňují podmínky stanovené v článcích 4 a 5 uvedené směrnice.