Žaloba podaná dne 17. dubna 2014 – Steinbeis Papier v. Komise

(Věc T-237/14)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Steinbeis Papier GmbH (Glückstadt, Německo) (zástupci: H. Janssen a G. Engel, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

zrušil rozhodnutí Evropské komise ze dne 18. prosince 2013 ve věci státní podpory SA.33995 (2013/C) - Podpora elektřiny z obnovitelných zdrojů a nižší příplatek EEG pro uživatele s vysokou spotřebou energie;

uložit žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně tři žalobní důvody.

První žalobní důvod vychází z porušení čl. 107 odst. 1 SFEU

Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí je v rozporu s čl. 107 odst. 1 SFEU, neboť příplatek EEG stanovený zákonem o upřednostnění elektřiny z obnovitelných zdrojů a zvláštní kompenzační úprava nepředstavovaly poskytnutí státních nebo státem kontrolovaných prostředků. Všechny skutečnosti relevantní pro kvalifikaci těchto opatření byly zjištěny v přípravném řízení mezi Komisí a Spolkovou republikou Německo. Neexistovaly již žádné pochybnosti, které by musela Komise konstatovat v řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU, čl. 4 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES¹ .

Druhý žalobní důvod vychází z porušení čl. 108 odst. 1 SFEU a zásady právní jistoty

Žalobkyně v rámci tohoto žalobního důvodu tvrdí, že Komise porušila čl. 108 odst. 1 SFEU a zásadu právní jistoty tím, že uplatnila řízení týkající se nových režimů podpory podle čl. 4 odst. 4 nařízení č. 659/1999 namísto řízení týkajícího se existujících režimů podpory podle článku 17 a násl. nařízení č. 659/1999 pro účely přezkumu svého předběžného posouzení příplatku EEG jako podpory. Žalobkyně v této souvislosti především tvrdí, že Komise rozhodnutím ze dne 22. května 2002 nekvalifikovala příplatek EEG 2000 jako podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, neboť k žádnému transferu státních prostředků nedošlo. Změny z příplatku EEG 2000 na příplatek EEG 2012 nejsou ve srovnání s rozhodnutím Komise ze dne 22. května 2002 podstatné. Komise tudíž mohla změnu svého právního názoru namítat, aniž by tak zatížila žalobkyni, v řízení podle čl. 108 odst. 1 SFEU. Třetí žalobní důvod vychází z porušení článku 41 Listiny základních práv a zásady být vyslechnutŽalobkyně dále tvrdí, že žalovaná vydala napadené rozhodnutí, aniž by žalobkyni předtím poskytla možnost se vyjádřit.