STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
MELCHIORA WATHELETA
přednesené dne 9. února 2017(1)
Věc C-99/16
Jean-Philippe Lahorgue
proti
Ordre des avocats du barreau de Lyon,
Conseil national des barreaux (CNB),
Conseil des barreaux européens (CCBE),
Ordre des avocats du barreau de Luxembourg
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná tribunal de grande instance de Lyon (soud prvního stupně v Lyonu, Francie)]
„Řízení o předběžné otázce – Volný pohyb služeb – Směrnice 77/249/EHS – Článek 4 – Článek 5 – Výkon povolání advokáta – Router ‚RPVA‘ – Odmítnutí vydání – Diskriminace“
I. Úvod
1. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 4 směrnice Rady 77/249/EHS ze dne 22. března 1977 o usnadnění účinného výkonu volného pohybu služeb advokátů(2).
2. Otázka překážek volného poskytování služeb advokáty není nová. Nicméně informatizace soudnictví a dematerializace procesních písemností, vznik nových způsobů komunikace, možnosti virtuálního ukládání nebo programy umělé inteligence nevyhnutelně mění způsob pojetí tohoto povolání a jeho výkon.
3. Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je zasazena do tohoto kontextu. Byla totiž předložena v návaznosti na to, že ordre des avocats du barreau de Lyon (advokátní komora v Lyonu, Francie) odmítla vydat J.‑P. Lahorquemu, coby poskytovateli přeshraničních služeb, nástroj nezbytný k zabezpečené elektronické komunikaci se soudními kancelářemi francouzských soudů, a sice router pro připojení k virtuální privátní síti advokátů (réseau privé virtuel des avocats, RPVA) (dále jen „router RPVA“).
II. Právní rámec
A. Unijní právo
4. Článek 4 směrnice 77/249 stanoví:
„1. Činnosti zastupování a obhajoby klienta před soudem nebo před orgány veřejné moci jsou v každém hostitelském členském státu vykonávány za podmínek stanovených pro advokáty usazené v tomto státě s výjimkou jakýchkoli podmínek bydliště nebo zápisu u stavovské organizace v dotyčném státě.
2. Při výkonu těchto činností dodržuje advokát stavovské předpisy hostitelského členského státu, aniž jsou dotčeny povinnosti, které má v domovském členském státě.
[…]“
5. Článek 5 směrnice 77/249 upřesňuje:
„Pro výkon činností zastupování a obhajoby klienta v soudním řízení může členský stát uložit advokátům uvedeným v článku 1, aby
– byli představeni předsedovi soudu a případně příslušnému předsedovi advokátní komory v hostitelském členském státě v souladu s místními předpisy nebo zvyklostmi,
– spolupracovali s advokátem, který působí u dotyčného soudu a který by byl popřípadě odpovědný vůči tomuto soudu, nebo s ‚avoué‘ nebo ‚procuratore‘, kteří u soudu působí.“
B. Francouzské právo
1. Nařízení č. 91‑1197
6. Směrnice 77/249 byla provedena do francouzského práva nařízením č. 91‑1197 ze dne 27. listopadu 1991, jímž se upravuje výkon povolání advokáta.
7. Článek 202-1 nařízení č. 91-1197 stanoví:
„Pokud advokát [státní příslušník členského státu usazený trvale v některém z členských států] zastupuje nebo obhajuje klienta před soudem nebo před orgány veřejné moci, vykonává tuto činnost za stejných podmínek jako advokát zapsaný ve francouzské advokátní komoře.
[…]
Pokud je v občanskoprávních věcech v řízení před tribunal de grande instance [soud prvního stupně] zastoupení povinné, může advokát klienta zastupovat pouze tehdy, pokud si zvolil doručovací adresu u advokáta, který je u tohoto soudu veden a kterému jsou platně doručovány procesní písemnosti. […]
Pokud je zastoupení povinné v řízení před cour d’appel [odvolací soud], může advokát klienta zastupovat pouze tehdy, pokud si zvolil doručovací adresu u advokáta, který je oprávněn k zastupování účastníků řízení před tímto soudem a kterému jsou platně doručovány procesní písemnosti. […]“
2. Občanský soudní řád
8. Nařízením č. 2005-1678 ze dne 28. prosince 2005 byla do občanského soudního řádu vložena nová hlava XXI, nadepsaná „Elektronická komunikace“.
9. Součástí této hlavy je článek 748-1 nyní platného občanského soudního řádu, který stanoví, že „[z]asílání, předávání a doručování procesních úkonů, písemností, oznámení, upozornění nebo předvolání, zpráv, zápisů, jakož i kopií a vyhotovení soudních rozhodnutí opatřených doložkou vykonatelnosti lze provádět elektronicky za podmínek a pravidel stanovených v této hlavě, aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení ukládající použití tohoto způsobu komunikace“.
10. V případě řízení u odvolacího soudu s povinným zastoupením kromě toho článek 930-1 občanského soudního řádu stanoví toto:
„Procesní písemnosti se zasílají soudu elektronicky, jinak budou z úřední povinnosti prohlášeny za nepřípustné.
Pokud nemůže být písemnost zaslána elektronicky z důvodu, který nemůže zasilatel ovlivnit, vyhotoví se v papírové podobě a doručí do kanceláře. […]
Oznámení, upozornění nebo předvolání se zasílají advokátům účastníků řízení elektronicky, ledaže to není možné z důvodu, který nemůže zasilatel ovlivnit.
Pravidla elektronické komunikace stanoví vyhláška ministra spravedlnosti.“
3. Vyhláška ze dne 7. dubna 2009 o elektronické komunikaci před soudy prvního stupně
11. Podle článku 5 vyhlášky ze dne 7. dubna 2009(3) se „[p]řístup advokátů k systému elektronické komunikace, který používají soudy, uskutečňuje prostřednictvím připojení k nezávislé privátní síti, za jejíž provoz odpovídá Conseil national des barreaux [Národní rada advokátních komor], zvané ‚virtuální privátní síť advokátů‘ (RPVA).“
12. Článek 9 této vyhlášky dále stanoví, že „[b]ezpečnost připojení advokátů k RPVA je zaručena identifikačním mechanismem. Tento mechanismus je založen na certifikační službě zaručující ověření, že fyzická osoba má postavení advokáta […]. Tento mechanismus obsahuje funkci ověření platnosti elektronického certifikátu. Ten je vydáván poskytovatelem služeb elektronické certifikace jednajícím jménem Conseil national des barreaux [Národní rada advokátních komor], která je certifikačním orgánem.“
III. RPVA
13. Francie zahájila v polovině prvního desetiletí 21. století dematerializaci soudních řízení.
14. Tento proces vedl k podpisu protokolu o elektronické komunikaci mezi soudy a advokáty (takzvaný „ComCi TGI“ pro soudy prvního stupně a „ComCi CA“ pro soudy druhého stupně).
15. Účelem tohoto protokolu je zejména zlepšit komunikaci mezi soudy a advokáty prostřednictvím dematerializované výměny strukturovaných dat. Z technického hlediska se jedná o dvě samostatné intranetové sítě, které jsou propojeny platformou zvanou „e-barreau“. Těmito dvěma intranetovými sítěmi jsou intranet soudů, který spravuje ministerstvo spravedlnosti (virtuální privátní síť justice), a intranet advokátů (RPVA), který spravuje Národní rada advokátních komor (CNB).
16. Údaje vyměňované mezi advokátními kancelářemi a platformou služeb RPVA jsou zakódovány za pomoci algoritmu mezi routerem pro připojení kVPN, který se nachází na místní síti advokátní kanceláře před zařízením pro připojení kanceláře k internetu, a VPN frontal na vstupu do platformy služeb RPVA.
17. Pouze routery, které jsou řádně identifikovány a jsou oprávněny připojit se ke službě RPVA, mohou komunikovat s VPN frontal na vstupu do platformy RPVA, a využívat tak služby e-barreau. Podle vysvětlení, která poskytla CNB na jednání konaném dne 11. ledna 2017, jsou routery nyní nahrazovány USB klíči.
18. Z věcného hlediska tento mechanismus sestává z elektronického certifikátu uloženého na fyzickém kryprografickém nosiči advokáta, a sice na paměťovém zařízení s USB konektorem. Toto zařízení se nazývá „router RPVA“ a umožňuje ověření uživatelů služeb e-barreau.
19. V praxi je toto ověření umožněno tím, že osobní elektronický certifikát advokáta je napojen na vnitrostátní seznam advokátů, který je automaticky aktualizován prostřednictvím každodenní synchronizace se seznamy advokátů všech francouzských advokátních komor.
20. V návaznosti na tento protokol bylo postupně uzavřeno několik dohod mezi ministerstvem spravedlnosti a CNB za účelem stanovení pravidel a podmínek elektronické komunikace mezi advokáty a soudy prvního a druhého stupně.
21. Podle článku VI dohody mezi ministerstvem spravedlnosti a CNB ze dne 16. června 2010 se zapsání ke „ComCi CA“ a „ComCI TGI“ provádí prostřednictvím advokátní komory, do které advokát patří. Přidělení routeru RPVA přísluší rovněž této advokátní komoře(4).
IV. Skutkový stav
22. Jean-Philippe Lahorgue, francouzský státní příslušník, je advokát zapsaný u advokátní komory v Lucembursku.
23. Požádal advokátní komoru v Lyonu o router RPVA. Ta žádosti J.-P. Lahorgueho odmítla vyhovět, jelikož není zapsán u advokátní komory v Lyonu.
24. V návaznosti na toto odmítnutí J.-P. Lahorgue podal k předsedovi tribunal de grande instance de Lyon (soud prvního stupně v Lyonu) návrh na nařízení předběžných opatření proti advokátní komoře v Lyonu, CNB, Conseil des barreaux européens (Rada evropských advokátních komor a sdružení právníků, CCBE) a advokátní komoře v Lucembursku, kterým se domáhal toho, aby advokátní komoře v Lyonu bylo nařízeno, aby mu do osmi dnů a pod hrozbou pokuty poskytla router RPVA, který by mu umožnil vykonávat v plném rozsahu povolání advokáta ve Francii za stejných podmínek jako francouzskému advokátovi.
25. Předkládající soud vyjadřuje pochybnosti o slučitelnosti zamítavého rozhodnutí advokátní komory v Lyonu s unijním právem.
26. Má zejména za to, že vzhledem k tomu, že podání opravných prostředků v trestních nebo sociálních věcech s sebou nenese omezení pro advokáta z jiného členského státu související s povinností spolupráce s advokátem, který je členem advokátní komory v místě daného soudu, může se uložení povinnosti advokátovi z jiného členského státu spolupracovat kvůli používání RPVA s advokátem z advokátní komory v místě daného soudu jevit jako opatření, které není v souladu s volným pohybem služeb.
27. Za těchto podmínek předseda tribunal de grande instance de Lyon (soud prvního stupně v Lyonu) dospěl k závěru, že je namístě přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru předběžnou otázku.
V. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce a řízení před Soudním dvorem
28. Usnesením o předběžném opatření ze dne 15. února 2016, došlým Soudnímu dvoru dne 19. února 2016 a doplněným doplňujícím usnesením o předběžném opatření ze dne 14. března 2016, zapsaným u Soudního dvora dne 22. března 2016, se tedy předseda tribunal de grande instance de Lyon (soud prvního stupně v Lyonu) rozhodl položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Je odepření poskytnutí routeru pro připojení k virtuální privátní síti advokátů (RPVA) advokátovi, který je řádně zapsán u advokátní komory členského státu, v němž si přeje vykonávat povolání advokáta jakožto osoba samostatně výdělečně činná, v rozporu s článkem 4 směrnice 77/249, neboť představuje diskriminační opatření, které může bránit výkonu povolání v postavení osoby samostatně výdělečně činné v případech, kdy zákon nevyžaduje spolupráci s místním advokátem?“
29. Tato otázka obsahuje tvrzení, které neodpovídá situaci navrhovatele v původním řízení, jelikož hovoří o situaci advokáta, který je „zapsán u advokátní komory členského státu, v němž si přeje vykonávat povolání advokáta jakožto osoba samostatně výdělečně činná“, což není případ J.-P. Lahorgueho.
30. Tato formulace kromě toho mění navrhovanou otázku, kterou J.-P. Lahorgue sám zformuloval. I když předkládající soud není vázán návrhy účastníků řízení v tomto ohledu(5), z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že předkládající soud měl v projednávaném případě v úmyslu položit „předběžnou otázku formulovanou navrhovatelem“(6).
31. Vzhledem k tomu, že tato navrhovaná otázka v sobě nemá rozpor ani nepřesnost a odpovídá faktické situaci navrhovatele v původním řízení, domnívám se, že je třeba vycházet z otázky, jak byla uvedena v odstavci 1 žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, a nikoliv z otázky položené ve výroku:
„Je odepření poskytnutí routeru pro připojení k virtuální privátní síti advokátů (RPVA) advokátovi, který je řádně zapsán u advokátní komory členského státu, pouze z toho důvodu, že není zapsán u advokátní komory jiného členského státu, v němž si přeje vykonávat povolání advokáta jakožto osoba samostatně výdělečně činná, v rozporu s článkem 4 směrnice 77/249, neboť představuje diskriminační opatření, které může bránit výkonu povolání v postavení osoby samostatně výdělečně činné v případech, kdy zákon nevyžaduje spolupráci s místním advokátem?“
32. Písemná vyjádření předložily CNB, francouzská vláda a Evropská komise. Kromě toho se vyjádřily na jednání, které se konalo dne 11. ledna 2017.
33. Jean-Philippe Lahorgue a advokátní komora v Lyonu nepředložili písemná vyjádření. Své argumenty však uvedli na tomto jednání.
VI. Analýza
A. Judikatura týkající se volného pohybu služeb advokátů
34. Jak bylo připomenuto v úvodu tohoto stanoviska, otázka volného pohybu služeb advokátů a jeho potenciálních překážek není nová. Dokonce již před přijetím směrnice 77/249 měl Soudní dvůr příležitost potvrdit, s šestiměsíčním odstupem, použitelnost ustanovení Smluv o svobodě usazování a volném pohybu služeb na advokáty(7).
35. Není tedy překvapivé, že zásady vytyčené při výkladu těchto ustanovení Smluv byly uplatněny na poskytování služeb vlastních povolání advokáta.
36. Článek 56 SFEU tak vyžaduje nejen vyloučení jakékoliv diskriminace poskytovatele služeb usazeného v jiném členském státě z důvodu jeho státní příslušnosti, ale rovněž odstranění jakéhokoliv omezení, i když se toto omezení použije bez rozdílu na vnitrostátní poskytovatele i na poskytovatele z jiných členských států, pokud může znemožnit nebo ztížit činnost poskytovatele usazeného v jiném členském státě, ve kterém legálně poskytuje podobné služby(8).
37. Jinak řečeno, článek 56 SFEU brání použití jakékoli vnitrostátní právní úpravy, která činí poskytování služeb mezi členskými státy obtížnější než čistě vnitrostátní poskytování služeb v určitém členském státě(9).
38. Soudní dvůr však potvrdil, že podle ustálené judikatury v této oblasti jsou vnitrostátní opatření, která mohou bránit využití základních svobod zaručených Smlouvou nebo jej činit méně přitažlivým, povolena, pokud splňují následující čtyři podmínky:
– použijí se nediskriminujícím způsobem,
– jsou odůvodněna naléhavými důvody obecného zájmu,
– jsou způsobilá zaručit uskutečnění sledovaného cíle,
– nepřekračují meze toho, co je pro dosažení tohoto cíle nezbytné(10).
B. Uplatnění zásad na projednávaný případ
1. Úvodní poznámky k omezení sporu na případ uvedený předkládajícím soudem a k právnímu rámci
a) K omezení sporu na řízení, v nichž není zastoupení advokátem povinné
39. Ve věci v původním řízení vyvstává otázka, zda článek 4 směrnice 77/249 brání tomu, aby členský stát vyhradil poskytnutí technických prostředků, které umožňují elektronické podávání procesních písemností k soudům uvedeného členského státu, pouze advokátům zapsaným u advokátní komory tohoto státu.
40. Z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, jakož i z písemných a ústních vyjádření předložených Soudnímu dvoru patrně plyne, že procesní pravidla vztahující se na řízení v trestních a sociálních věcech nevyžadují zastoupení účastníků řízení advokátem, a tedy ani spolupráci s advokátem z advokátní komory v místě rozhodujícího soudu. Předkládající soud však podle všeho vychází z předpokladu, že okolnost, že advokát usazený v jiném členském státě nemá router RPVA, jej ve skutečnosti nutí obrátit se na takového advokáta.
41. Podle francouzské vlády je otázka položená předkládajícím soudem relevantní pouze v těchto řízeních, a nikoliv v řízeních, kde je zastoupení povinné. V posledně uvedeném druhu řízení totiž jak advokáti usazení ve Francii (a zapsaní do jiné advokátní komory, než je komora v místě soudu projednávajícího spor), tak advokáti usazení v jiném členském státě musí jednat ve spolupráci s advokátem oprávněným vykonávat činnost u uvedeného soudu. Router RPVA by přitom mohl potřebovat pouze posledně uvedený advokát.
42. Komise má naopak za to, že odpověď na otázku slučitelnosti povinnosti zápisu u místní advokátní komory pro účely přístupu k RPVA s článkem 4 směrnice 77/249 nezávisí na druhu dotčeného řízení (občanskoprávní, trestněprávní řízení nebo řízení v sociálních věcech).
43. Vzhledem k tomu, že předkládající soud omezil popis právního a skutkového rámce pouze na případ řízení, kdy zastoupení účastníků řízení advokátem není povinné, domnívám se, že nepřísluší Soudnímu dvoru zabývat se v odpovědi situací, na kterou nebyl tázán(11).
b) K právnímu rámci
44. S cílem ujistit se o správném chápání otázky položené předkládajícím soudem a poskytnout užitečnou odpověď zaslal Soudní dvůr uvedenému soudu dne 12. října 2016 žádost o vysvětlení, v níž jej požádal, aby do 21. listopadu 2016 potvrdil, že v případě řízení, o kterých hovoří (to znamená řízení v trestních a sociálních věcech), povoluje francouzské právo doručování procesních písemností poštou.
45. Z odpovědi předkládajícího soudu ze dne 14. prosince 2016, došlé Soudnímu dvoru dne 23. prosince, a z doplňujících vysvětlení zástupce francouzské vlády na jednání dne 11. ledna 2017 vyplývá, že povinná elektronická komunikace je v zásadě omezena na odvolací řízení zahájená u soudů, u nichž je zastoupení advokátem povinné.
46. Využití elektronické komunikace je nicméně možné – nikoliv však povinné – v dalších třech případech, kdy je zastoupení advokátem fakultativní: v případě některých řízení u soudů prvního stupně(12), v případě řízení u odvolacích soudů, v nichž je zastoupení advokátem fakultativní(13), a v případě řízení u obchodních soudů(14).
47. Ať je řízení, v němž je povolena elektronická komunikace, jakékoliv, přístup k tomuto způsobu komunikace je každopádně omezen na advokáty z obvodu dotyčného soudu. U ostatních advokátů, včetně advokátů usazených v jiném členském státě, je povolena pouze komunikace prostřednictvím podání soudní kanceláři nebo pošty.
2. K existenci omezení
48. Z takto upřesněného právního rámce vyplývá, že využití elektronické komunikace je povoleno v některých řízeních, v nichž není zastoupení advokátem povinné, a sice v řízeních, o nichž hovoří žádost o rozhodnutí o předběžné otázce(15).
49. Vzhledem k tomu, že tato možnost je podmíněna přístupem k RPVA, není pochyb o tom, že odmítnutí vydat router RPVA advokátům nezapsaným do francouzské advokátní komory může představovat omezení volného pohybu služeb.
50. Jak konstatuje CNB, toto odmítnutí totiž může bránit volnému pohybu služeb advokátů nezapsaných do francouzské advokátní komory nebo jej činit méně přitažlivým, jelikož tito advokáti prostě nemohou mít přístup ke službě dematerializace řízení, ledaže systematicky žádají o pomoc advokáta zapsaného u francouzské advokátní komory, který má k dispozici router RPVA(16).
51. Právní předpisy, které mohou bránit přeshraničnímu poskytování služeb advokátů nebo jej činit méně přitažlivým, přitom zakládají omezení zakázané článkem 56 SFEU a článkem 4 směrnice 77/249(17).
3. K existenci odůvodnění
52. Podle výše připomenuté ustálené judikatury omezení „může být odůvodněno, pokud odpovídá naléhavým důvodům obecného zájmu a za předpokladu, že je způsobilé zaručit uskutečnění cíle, který sleduje, a nepřekračuje meze toho, co je nezbytné k jeho dosažení“(18).
a) K existenci naléhavých důvodů obecného zájmu
53. CNB a francouzská vláda se dovolávají zásady řádného výkonu spravedlnosti jako naléhavého důvodu obecného zájmu, který může odůvodňovat nepřidělení routeru RPVA advokátům nezapsaným u francouzské advokátní komory. K tomuto prvnímu odůvodnění francouzská vláda doplňuje ochranu koncového příjemce právních služeb.
54. Samozřejmě „jednak ochrana spotřebitelů, zejména příjemců právních služeb poskytovaných právními zástupci, a jednak řádný výkon spravedlnosti jsou cíle patřící mezi ty, které mohou být považovány za naléhavé důvody obecného zájmu, které jsou způsobilé odůvodnit omezení volného pohybu služeb […]“(19).
55. Ochrana procesního subjektu, to znamená „koncového uživatele právních služeb“, a řádný výkon spravedlnosti jsou přitom nutně spojeny s požadavky kontroly a odpovědnosti poskytovatele služby(20).
56. V tomto ohledu není zbytečné připomenout, že navzdory rozdílům, které mohou existovat mezi členskými státy, existuje společné pojetí úlohy advokáta v unijním právním řádu: jako spolupracovníka při výkonu spravedlnosti, jenž je povolán poskytnout zcela nezávisle a ve vyšším zájmu spravedlnosti právní pomoc, kterou klient potřebuje(21). Tato ochrana je vyvážena profesní disciplínou, jež je uložena a kontrolována v obecném zájmu(22).
57. Podle ustálené judikatury Soudního dvora toto pojetí odpovídá právním tradicím společným členským státům. Objevuje se i v unijním právním řádu, jak vyplývá z ustanovení článku 19 statutu Soudního dvora(23), a konkrétně z jeho čtvrtého pododstavce, podle něhož „[z]astupovat některého účastníka řízení před Soudním dvorem nebo mu být nápomocen může pouze advokát oprávněný k výkonu advokacie podle práva některého členského státu nebo jiného státu, který je stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru“.
58. Z tohoto pohledu sám Soudní dvůr požaduje od advokátů, aby předložili potvrzení, že jsou oprávněni působit jako právní zástupci před soudem členského státu nebo jiného státu, který je stranou Dohody o EHP, k tomu, aby mohli zastupovat účastníky řízení v rámci přímé žaloby(24), a požívat výsad, imunit a výhod vyhrazených jednacím řádem Soudního dvora zmocněncům, poradcům a advokátům(25). Konečně, tentýž důkaz je požadován k umožnění používání počítačové aplikace e-curia, která umožňuje podávání a doručování procesních písemností v elektronické podobě(26).
59. Nemožnost, aby advokát nezapsaný u francouzské advokátní komory získal router RPVA, vysvětlují podobné obavy: povinnost zaručit věrohodnost identifikace advokátů, kteří se účastní elektronické komunikace, a zejména důvěrnost komunikace(27). Podle článku 9 vyhlášky ze dne 7. dubna 2009 je totiž „[b]ezpečnost připojení advokátů k RPVA […] zaručena identifikačním mechanismem. Tento mechanismus je založen na certifikační službě zaručující ověření, že fyzická osoba má postavení advokáta“.
60. V tomto smyslu router RPVA a pravidla jejího poskytování přispívají k řádnému výkonu spravedlnosti a ochraně koncového příjemce právní služby.
b) Ke způsobilosti sporných opatření dosáhnout uznaného cíle
61. Tyto prostředky – to znamená router RPVA a pravidla jeho poskytování – jsou nadto podle mého názoru způsobilé zaručit tyto cíle, jelikož právě místní advokátní komory mají i odpovědnost za zápis advokátů do seznamu advokátů a za jeho aktualizaci a identifikace advokáta, který se chce připojit k RPVA, se provádí prostřednictvím osobního elektronického certifikátu napojeného na vnitrostátní seznam advokátů, který je automaticky aktualizován prostřednictvím každodenní synchronizace se seznamy advokátů všech francouzských advokátních komor.
62. Systém tedy umožňuje, aby se k RPVA mohli připojit pouze advokáti, kteří splňují podmínky nezbytné k získání povolení k výkonu tohoto povolání.
c) K přiměřenosti sporných opatření
63. Naproti tomu dovolávat se neexistence seznamu advokátů na úrovni Evropské unie k odůvodnění prostého a jasného odmítnutí poskytnout router RPVA advokátům nezapsaným u francouzské advokátní komory překračuje podle mého názoru meze toho, co je nezbytné k ověření postavení advokáta a potažmo k zaručení ochrany příjemců právních služeb a řádného výkonu spravedlnosti v rámci řízení, v nichž není zastoupení povinné.
64. K tomu, aby zkoumané opatření splňovalo požadavek přiměřenosti, nesmí totiž překračovat meze toho, co je nezbytné k dosažení sledovaného legitimního cíle. Jinak řečeno, normativní orgán musí zvolit mezi jednotlivými možnostmi tu, která nejméně zasahuje do dotčeného práva nebo svobody.
65. Ačkoliv důkaz o totožnosti a postavení advokáta lze nepochybně požadovat coby předchozí podmínku poskytnutí routeru RPVA, každodenní ověřování tohoto postavení se zdá být nepřiměřené, jelikož čistě z technických důvodů vede k nemožnosti používat moderní, rychlý a bezpečný způsob komunikace(28).
66. Zákaz, který z toho plyne, je tím spíše nepřiměřený, že v jeho důsledku je možné komunikovat s kanceláří dotčených soudů jedině prostřednictvím pošty. Takový postup podle mne neodpovídá pracovním metodám používaným na začátku 21. století.
67. Kromě toho bych rád podotkl, že v posledně uvedeném případě se zdá být snaha zajistit řádný výkon spravedlnosti a zaručit ochranu příjemců právních služeb méně naléhavá, jelikož ověření postavení advokáta není podle všeho v případě využití pošty vyžadováno systematicky a soustavně.
68. Za těchto okolností by mohlo být rovnováhy mezi volným pohybem služeb advokáta v moderním světě na jedné straně a ochranou příjemců právních služeb a řádným výkonem spravedlnosti na straně druhé dosaženo například požadavkem obnovení důkazu o postavení advokáta periodicky nebo při příležitosti každého nového řízení.
69. Nelze sice vyloučit, že pokud by se Francie rozhodla rozšířit povinnost spolupracovat s místním advokátem na řízení, kde není zastoupení povinné (možnost, kterou nabízí článek 5 směrnice 77/249), zákaz používat router RPVA pro advokáta poskytujícího službu by mohl být odůvodněný(29).
70. Relevance takového postupu, koncipovaného před více než 40 lety, by však nepochybně zasluhovala přehodnocení ve světle moderní praxe povolání advokáta a současných požadavků procesního subjektu, aniž by přitom byly obětovány záruky nezbytné k jeho ochraně. Takové posouzení je však nad rámec úlohy soudu a musí se jej případně ujmout zákonodárce.
VII. Závěry
71. Odepření poskytnutí routeru RPVA advokátovi, který je řádně zapsán u advokátní komory členského státu, pouze z toho důvodu, že není zapsán u advokátní komory členského státu, v němž je RPVA zřízena, představuje omezení volného pohybu služeb.
72. Toto omezení vysvětluje snaha zajistit řádný výkon spravedlnosti a ochranu procesního subjektu, koncového příjemce právní služby, tím, že je zaručeno ověření postavení advokáta. Takové opatření však překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení výše uvedených cílů.
73. Vzhledem k těmto úvahám navrhuji tedy Soudnímu dvoru, aby na předběžnou otázku položenou předsedou tribunal de grande instance de Lyon (soud prvního stupně v Lyonu, Francie) odpověděl takto:
„Odepření poskytnutí routeru pro připojení k virtuální privátní síti advokátů advokátovi, který je řádně zapsán u advokátní komory členského státu, pouze z toho důvodu, že není zapsán u advokátní komory jiného členského státu, v němž si přeje vykonávat povolání advokáta jakožto osoba samostatně výdělečně činná, je v rozporu s článkem 4 směrnice Rady 77/249/ES o usnadnění účinného výkonu volného pohybu služeb advokátů.“