ROZSUDEK SOUDU (prvního senátu)
12. září 2007 (*)
„Ochranná známka Společenství − Přihláška obrazové ochranné známky Společenství ,La Española‘ − Námitky majitele národních obrazových ochranných známek a obrazových ochranných známek Společenství ,Carbonell‘ − Zamítnutí námitek − Dominantní prvky − Podobnost − Nebezpečí záměny − Pravomoc změnit napadené rozhodnutí“
Ve věci T‑363/04,
Koipe Corporación, SL, se sídlem v San Sebastián (Španělsko), zastoupená M. Fernández de Béthencourtem, advokátem,
žalobkyně,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému J. García Murillo, jako zmocněnkyní,
žalovanému,
přičemž dalším účastníkem řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupujícím jako vedlejší účastník řízení před Soudem, je
Aceites del Sur, SA, se sídlem v Seville (Španělsko), zastoupená C. L. Fernández-Palaciosem a R. Jiménez Díazem, advokáty,
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 11. května 2004 (věc R 1109/2000-4), týkajícímu se námitkového řízení mezi Koipe Corporación, SL a Aceites del Sur, SA,
SOUD PRVNÍHO STUPNĚ EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (první senát),
ve složení J. D. Cooke, předseda, R. García-Valdecasas a V. Ciucă, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: B. Pastor, náměstkyně vedoucího soudní kanceláře,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 14. března 2007,
vydává tento
Rozsudek
Právní rámec
1 Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 136) stanoví:
„1. Na základě námitek majitele starší ochranné známky se přihlášená ochranná známka nezapíše:
[…]
b) pokud z důvodu totožnosti nebo podobnosti se starší ochrannou známkou a totožnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb, na které se ochranná známka vztahuje, existuje nebezpečí záměny u veřejnosti na území, na kterém je starší ochranná známka chráněna; nebezpečí záměny zahrnuje i nebezpečí asociace se starší ochrannou známkou.“
2 Článek 8 odst. 2 téhož nařízení stanoví:
„,Staršími ochrannými známkami‘ se pro účely odstavce 1 rozumějí:
a) ochranné známky s dřívějším datem podání přihlášky, než je datum podání přihlášky ochranné známky Společenství, s případným přihlédnutím k právu přednosti uplatněnému ve vztahu k těmto ochranným známkám, které patří do těchto kategorií:
(i) ochranné známky Společenství;
(ii) ochranné známky zapsané v členském státě nebo v případě Belgie, Lucemburska a Nizozemska u Úřadu pro ochranné známky Beneluxu […]“
3 Článek 8 odst. 5 téhož nařízení uvádí:
„Na základě námitek majitele starší ochranné známky ve smyslu odstavce 2 se rovněž nezapíše ochranná známka, pokud je totožná se starší ochrannou známkou nebo je jí podobná a pokud má být zapsána pro výrobky nebo služby, které nejsou podobné těm, pro které je starší ochranná známka zapsána, pokud jde o starší ochrannou známku Společenství, která má v rámci Společenství dobré jméno, nebo o starší národní ochrannou známku, která má dobré jméno v příslušném členském státě, a užívání přihlašované ochranné známky bez řádného důvodu by neprávem těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo jim bylo na újmu.“
4 Článek 55 odst. 3 uvedeného nařízení uvádí:
„Návrh na zrušení nebo prohlášení neplatnosti je nepřípustný, pokud bylo soudem členského státu rozhodnuto mezi stejnými účastníky o návrhu týkajícím se stejného předmětu a stejného důvodu a toto rozhodnutí je pravomocné.“
Skutečnosti předcházející sporu
5 Dne 23. dubna 1996 podala společnost Aceites del Sur, SA u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) přihlášku ochranné známky Společenství na základě nařízení č. 40/94.
6 Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován (dále jen „přihlášená ochranná známka“ nebo „ochranná známka La Española“), je obrazové označení vyobrazené níže:
7 Výrobky, pro které byl zápis požadován, spadají do tříd 29 a 30 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků (dále jen „Niceská dohoda“), a odpovídají, pro každou z těchto tříd, následujícímu popisu:
– třída 29: „Maso, ryby, drůbež a zvěřina; masové výtažky; konzervované a sušené ovoce a zelenina, ovoce a vařená zelenina; rosoly, džemy, kompoty, vejce, mléko a mléčné výrobky; oleje a jedlé tuky“;
– třída 30: „Káva, čaj, kakao, cukr, rýže, tapioka, ságo, kávové náhražky; mouka a výrobky z obilnin, chléb, jemné pečivo a cukrovinky, zmrzlina; med, melasový sirup; droždí, kypřící prášek; sůl, hořčice; šťávy, zálivky a omáčky (chuťové přísady); koření, led na osvěžení“.
8 Dne 23. listopadu 1998 byla přihláška ochranné známky zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 89/98.
9 Dne 19. února 1999 společnost La Española Alimentaria Alcoyana, SA podala proti zápisu přihlášené ochranné známky námitky (dále jen „první námitky“ nebo „první námitkové řízení“). První námitky se týkaly všech výrobků, na které se vztahuje přihláška ochranné známky Společenství.
10 Důvodem uplatněným na podporu těchto námitek bylo nebezpečí záměny uvedené v čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 mezi přihlášenou ochrannou známkou a starší obrazovou ochrannou známkou, jejíž majitelem je společnost La Española Alimentaria Alcoyana, složenou z obrazového prvku, jakož i slovního prvku „la española“, chráněnou zápisem Společenství č. 15909 a španělským zápisem č. 1816147. Ochranná známka Společenství č. 15909 byla zapsána pro určité výrobky spadající do třídy 29 ve smyslu Niceské dohody, mezi nimiž nejsou uvedeny oleje a jedlé tuky. Ochranná známka Společenství č. 15909 byla stejně jako španělská ochranná známka č. 1816147 také zapsána pro několik výrobků spadajících do třídy 30 ve smyslu Niceské dohody.
11 Dne 23. února 1999 podal podnik Aceites Carbonell, nyní Koipe Corporation, SL proti zápisu přihlášené ochranné známky námitky směřující proti všem výrobkům, na které se vztahuje tato přihláška. Důvodem uplatněným na podporu těchto námitek bylo nebezpečí záměny uvedené v čl. 8 odst. 1 písm. b), v čl. 8 odst. 2 písm. c) a v čl. 8 odst. 5 nařízení č. 40/94 mezi přihlášenou ochrannou známkou a starší obrazovou ochrannou známkou žalobkyně Carbonell (dále jen „starší ochranná známka“ nebo „ochranná známka Carbonell“), vyobrazenou níže:
12 Žalobkyně jako důkazy o existenci starší ochranné známky uplatnila španělské zápisy č. 994364, 1238745, 1698613, 28270, 252783, 994365, zápis Společenství č. 338681, mezinárodní zápisy č. 244428 a 528639, jakož i irské, dánské a švédské národní zápisy a národní zápis ve Spojeném království. Námitkové oddělení OHIM poté, co přezkoumalo předložené písemnosti určené k prokázání existence a platnosti uplatněných práv, usoudilo, že žalobkyně prokázala existenci pouze čtyř následujících zápisů:
– španělského zápisu č. 994364 ze dne 20. října 1982 pro „čistý olivový olej“ spadající do třídy 29 ve smyslu Niceské dohody;
– španělského zápisu č. 1238745 ze dne 20. června 1988 pro „olivový olej“ spadající do třídy 29 ve smyslu Niceské dohody;
– španělského zápisu č. 1698613 ze dne 5. ledna 1994 pro „olivový olej“ spadající do třídy 29 ve smyslu Niceské dohody;
– zápisu Společenství č. 338681 ze dne 24. ledna 2000 pro „olivový olej“ spadající do třídy 29 ve smyslu Niceské dohody.
13 Vedlejší účastnice později dopisem ze dne 29. září 1999 adresovaným OHIM omezila seznam výrobků, pro které byl zápis požadován, na následující výrobky:
– třída 29: „oleje a jedlé tuky“;
– třída 30: „majonéza a ocet“.
14 Zápis přihlášené ochranné známky byl v rámci prvního námitkového řízení zamítnut pro výrobky spadající do třídy 30 ve smyslu Niceské dohody na základě rozhodnutí námitkového oddělení č. 259/2000 ze dne 22. února 2000. V tomto rozhodnutí však námitkové oddělení zamítlo námitky společnosti La Española Alimentaria Alcoyana, pokud jde o výrobky spadající do třídy 29 ve smyslu Niceské dohody. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno čtvrtým odvolacím senátem OHIM v rozhodnutí R 326/2004-4 ze dne 17. února 2003. V důsledku toho se přihláška ochranné známky Společenství vedlejší účastnice vztahuje pouze na výrobky spadající do třídy 29 ve smyslu Niceské dohody.
15 Námitky ze dne 23. února 1999 byly námitkovým oddělením OHIM zamítnuty v rozhodnutí č. 2084/2000 ze dne 21. září 2000 z důvodu, že dotčená označení vyvolávají celkově odlišný vzhledový dojem, z fonetického hlediska zcela postrádají podobné prvky a že je pojmová spojitost související s povahou a zemědělským původem výrobků nízká, což vylučuje jakékoli nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami.
16 Dne 19. ledna 2001 podala žalobkyně u OHIM proti rozhodnutí námitkového oddělení odvolání. Dne 11. května 2004 čtvrtý odvolací senát OHIM toto odvolání zamítl, když přijal rozhodnutí R 1109/2000-4 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Potvrdil, že vzhledový dojem vyvolaný těmito označeními je celkově odlišný. Poznamenal totiž, že obrazové prvky, tvořené hlavně vyobrazením osoby sedící v olivovém háji, mají pouze nízkou rozlišovací způsobilost, pokud jde o olivový olej, což má za následek to, že je slovním prvkům „la española“ a „carbonell“ přiznán prvořadý význam. Pokud jde o srovnání označení z fonetického a pojmového hlediska, konstatoval, že žalobkyně nevyvrátila to, že se slovní prvky vůbec neshodují, ani nízkou pojmovou spojitost mezi kolidujícími označeními. Konečně uznal, že se námitkové oddělení mělo vyjádřit k proslulosti starších ochranných známek. Měl však za to, že toto posouzení, jakož i přezkum dokumentace předložené před odvolacím senátem pro prokázání uvedené proslulosti, nejsou striktně nezbytné, neboť jeden z předpokladů pro posouzení nebezpečí záměny s ochrannou známkou s dobrým jménem nebo proslulou ochrannou známkou, a to existence podobnosti mezi označeními, není splněn.
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
17 Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 31. srpna 2004 podala žalobkyně projednávanou žalobu.
18 Dopisem ze dne 8. listopadu 2004 adresovaným Soudu žalobkyně požádala, aby do spisu bylo založeno potvrzení španělské obchodní komory v Belgii a v Lucembursku, týkající se proslulosti ochranné známky Carbonell. Toto potvrzení bylo žalobkyni zasláno až po podání žaloby, i když o něj požádala před tímto datem. Soud této žádosti vyhověl rozhodnutím ze dne 17. listopadu 2004.
19 Dne 1. března 2005 OHIM předložil své vyjádření k žalobě. Dne 17. ledna 2005 předložila svůj spis vedlejší účastnice. Dopisem došlým dne 10. května 2005 žalobkyně požádala o povolení předložit repliku, což jí však Soud odmítl rozhodnutím ze dne 23. května 2005.
20 Na základě zprávy soudce zpravodaje Soud (první senát) rozhodl o zahájení ústní části řízení.
21 Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na otázky položené Soudem byly vyslechnuty na jednání dne 14. března 2007.
22 Žalobkyně navrhuje, aby Soud:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– prohlásil přihlášenou ochrannou známku za neplatnou, nebo případně nařídil zamítnutí přihlášky ochranné známky Společenství;
– uložil OHIM a vedlejší účastnici náhradu nákladů tohoto řízení a nákladů vynaložených v rámci řízení u čtvrtého odvolacího senátu.
23 OHIM navrhuje, aby Soud:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
24 Vedlejší účastnice navrhuje, aby Soud:
– zamítl žalobu a potvrdil napadené rozhodnutí;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
25 Na jednání vzala vedlejší účastnice zpět svůj návrh na to, aby se dostavil její osobní zástupce, jakož i svou námitku nepřípustnosti týkající se postavení advokáta zástupce žalobkyně.
K přípustnosti
K přípustnosti návrhu směřujícího k tomu, aby Soud prohlásil přihlášenou ochrannou známku za neplatnou, nebo případně nařídil její zamítnutí
Argumenty účastníků řízení
26 OHIM se domnívá, že druhý bod návrhových žádání žalobkyně směřující k tomu, aby Soud ochrannou známku La Española prohlásil za neplatnou, nebo případně nařídil zamítnutí přihlášky ochranné známky Společenství, je nepřípustný, neboť Soudu nepřísluší ukládat OHIM příkazy a přísluší OHIM, aby z výroku a z odůvodnění rozsudků vyvodil důsledky [rozsudek Soudu ze dne 23. října 2002, Institut für Lernsysteme v. OHIM – Educational Services (ELS), T‑388/00, Recueil, s. II‑4301, bod 19].
Závěry Soudu
27 Druhý bod návrhových žádání žalobkyně je rozdělen na dvě části. V první části žalobkyně navrhuje, aby byla ochranná známka La Española prohlášena za neplatnou. Ve druhé části navrhuje, aby bylo nařízeno zamítnutí zápisu uvedené ochranné známky.
28 Pokud jde o návrh na neplatnost ochranné známky La Española, je třeba připomenout, že čl. 62 odst. 3 nařízení č. 40/94 stanoví, že rozhodnutí odvolacích senátů nabývají účinnosti, byla-li podána žaloba k soudu Společenství, ode dne zamítnutí této žaloby. Jak tudíž OHIM správně uvádí, přihlášená ochranná známka ještě nebyla zapsána a nemůže být prohlášena za neplatnou. První část druhého bodu návrhových žádání žalobkyně je tedy bezpředmětná.
29 Pokud jde o druhou část uvedeného bodu návrhových žádání, žalobkyně v podstatě navrhuje, aby Soud přijal rozhodnutí, které podle ní měl přijmout OHIM, a to rozhodnutí určující, že podmínky pro vyhovění námitkám jsou splněny, tak, že by jej OHIM provedl zamítnutím zápisu přihlášené ochranné známky.
30 Žalobkyně tudíž požaduje takovou změnu napadeného rozhodnutí, která je stanovena v čl. 63 odst. 3 nařízení č. 40/94. Tento návrh totiž nespočívá v tom, že by bylo od Soudu požadováno, aby OHIM uložil jakoukoli povinnost konat nebo nekonat, což by představovalo příkaz uložený OHIM. Týká se naopak toho, aby Soud rozhodl, na stejném základě jako odvolací senát, zda přihlášená ochranná známka může být zapsána s ohledem na čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94. Takové rozhodnutí figuruje mezi opatřeními, která mohou být Soudem přijata na základě jeho pravomoci měnit rozhodnutí [viz v tomto smyslu rozsudky Soudu ze dne 8. července 2004, MFE Marienfelde v. OHIM – Vétoquinol (HIPOVITON), T‑334/01, Sb. rozh. s. II‑2787, bod 19; a ze dne 4. října 2006, Freixenet v. OHIM (Tvar bílé povrchově upravené láhve), T‑190/04, Sb. rozh. s. II-79, bod 17].
31 Z toho vyplývá, že druhá část druhého bodu návrhových žádání žalobkyně je přípustná.
K rozsahu procesní plné moci zástupce žalobkyně
Argumenty účastníků řízení
32 Vedlejší účastnice podotýká, že procesní plná moc udělená advokátovi žalobkyně mu neumožňuje žalobkyni u Soudu zastupovat. Podle vedlejší účastnice notářsky ověřená plná moc předložená žalobkyní ve prospěch pana Munguía Arsuagy opravňuje tohoto posledně uvedeného zastupovat žalobkyni u španělských soudů, a nikoli u soudu Společenství. Procesní plná moc udělená M. Fernández de Béthencourtovi, advokátovi, který podepsal žalobu jménem a na účet žalobkyně, panem Munguíem Arsuagem, tudíž překračuje pravomoci, které tomuto posledně uvedenému byly uděleny.
Závěry Soudu
33 Podle čl. 44 odst. 5 písm. b) jednacího řádu Soudu platí, že je-li žalobce právnickou osobou soukromého práva, přikládá k žalobě rovněž důkaz o tom, že procesní plná moc byla jeho advokátovi řádně udělena orgánem k tomu oprávněným.
34 Z notářsky ověřených plných mocí ze dne 16. srpna 2004 ve prospěch oprávněného zástupce žalobkyně pana Munguía Arsuagy přitom vyplývá, že pan Munguía Arsuaga měl pravomoc zastupovat žalobkyni sám nebo v tomto ohledu udělit procesní plnou moc advokátům „jak ve vnitrostátní, tak nadnárodní oblasti“, což zahrnuje zastupování u Soudu. Je tedy překvapující, že vedlejší účastnice zastává tezi, podle níž procesní plná moc udělená M. Fernández de Béthencourtovi panem Munguíem Arsuagem překračuje pravomoci, které byly tomuto posledně uvedenému uděleny. Tato teze je evidentně a zjevně v rozporu se skutkovými okolnostmi.
35 Z toho vyplývá, že tato námitka nepřípustnosti musí být zamítnuta.
K použití zásady věci rozsouzené
Argumenty účastníků řízení
36 Vedlejší účastnice má za to, že je v projednávané věci použitelná překážka věci rozsouzené stanovená v čl. 55 odst. 3 nařízení č. 40/94, podle níž je návrh na zrušení nebo prohlášení neplatnosti nepřípustný, pokud bylo soudem členského státu rozhodnuto mezi stejnými účastníky o návrhu týkajícím se stejného předmětu a stejného důvodu a toto rozhodnutí je pravomocné.
37 Vedlejší účastnice se domnívá, že rozsudek španělského soudu, a to Audiencia Provincial de Sevilla (oblastní soud v Seville, Španělsko), ze dne 7. července 1997, musí být považován za pravomocný rozsudek ve smyslu čl. 55 odst. 3 nařízení č. 40/94 vzhledem k tomu, že se týká stejných účastníků, stejného předmětu a stejného důvodu, jako jsou účastníci, předmět a důvod projednávané věci. Předmětný rozsudek se totiž týkal sporu mezi žalobkyní a vedlejší účastnicí, ve kterém se žalobkyně pokusila vedlejší účastnici zamezit v užívání španělské ochranné známky totožné s ochrannou známkou La Española na základě zákazu napodobování stanoveného ley č. 3/1991, de 10 de enero, de competencia desleal (španělský zákon č. 3/91 ze dne 10. ledna 1991 o nekalé hospodářské soutěži) (BOE č. 10 ze dne 11. ledna 1991, s. 959). V předmětném rozsudku byla shledána slučitelnost obou kolidujících ochranných známek, když žalobkyni nebylo vyhověno. Tento rozsudek se stal konečným poté, co usnesení Tribunal Supremo (Nejvyšší soud, Španělsko) ze dne 16. února 1999 zamítlo opravný prostředek podaný žalobkyní. Vedlejší účastnice tudíž tvrdí, že projednávaná žaloba je nepřípustná.
38 Žalobkyně a OHIM na jednání uplatnily, že se v projednávané věci článek 55 nařízení č. 40/94 neuplatní, neboť důvod ani předmět projednávané věci a věci, v níž byl vydán rozsudek Audiencia Provincial de Sevilla, nejsou totožné.
Závěry Soudu
39 Podle ustálené judikatury je režim ochranných známek Společenství samostatným systémem, který sestává ze souboru pravidel a sleduje cíle, které jsou pro něj specifické, a jeho použití je nezávislé na jakémkoliv vnitrostátním systému [rozsudky Soudu ze dne 5. prosince 2000, Messe München v. OHIM (electronica), T‑32/00, Recueil, s. II‑3829, bod 47, a ze dne 24. listopadu 2005, Sadas v. OHIM – LTJ Diffusion (ARTHUR ET FELICIE), T‑346/04, Sb. rozh. s. II‑4891, bod 70].
40 Legalita rozhodnutí odvolacích senátů tedy musí být posuzována výlučně na základě nařízení č. 40/94 tak, jak je vykládáno soudem Společenství, a nikoliv na základě vnitrostátní judikatury [rozsudky Soudu ze dne 9. července 2003, Laboratorios RTB v. OHIM – Giorgio Beverly Hills (GIORGIO BEVERLY HILLS), T‑162/01, Recueil, s. II‑2821, bod 53, ze dne 4. listopadu 2003, Díaz v. OHIM – Granjas Castelló (CASTILLO), T‑85/02, Recueil, s. II‑4835, bod 37, a ze dne 13. července 2004, AVEX v. OHIM – Ahlers (a), T‑115/02, Sb. rozh. s. II‑2907, bod 30].
41 Zásada autonomie režimu Společenství je použitelná a fortiori v situacích, jako je situace v projednávané věci, neboť rozsudek Audiencia Provincial de Sevilla není založen na obdobných pravidlech, jako jsou pravidla nařízení č. 40/94, ale na zákoně týkajícím se nekalé hospodářské soutěže.
42 Je třeba rovněž uvést, že čl. 55 odst. 3 nařízení č. 40/94 představuje výjimku z výše uvedené zásady. Toto ustanovení přitom pouze stanoví, že OHIM musí návrh na zrušení nebo prohlášení neplatnosti podaný proti již zapsané ochranné známce Společenství považovat za nepřípustný, pokud má návrh stejný předmět, to znamená zrušení nebo prohlášení neplatnosti uvedené ochranné známky Společenství, a že bylo vnitrostátním soudem rozhodnuto mezi stejnými účastníky o stejném důvodu a toto rozhodnutí je pravomocné.
43 Toto ustanovení tedy nemůže mít žádný dopad na přípustnost projednávané žaloby, která není návrhem na zrušení nebo prohlášení neplatnosti a nebyla podána u OHIM, ale u Soudu.
44 Konečně je namístě jen pro úplnost uvést, že na rozdíl od toho, co tvrdí vedlejší účastnice, věc, ve které Audiencia Provincial de Sevilla rozhodl v rozsudku ze dne 7. července 1997, nemá stejný důvod ani stejný předmět, jako jsou ty v projednávané věci. Pokud jde o důvod, věc se týkala porušení španělského práva o nekalé hospodářské soutěži, zatímco v projednávané věci se jedná o otázku týkající se nařízení č. 40/94. Pokud jde o předmět uvedené věci, je třeba poukázat na to, že rozsudek Audiencia Provincial de Sevilla byl založen hlavně na rozsudku Tribunal Supremo ze dne 10. června 1987, který neshledal slučitelnost ochranné známky Carbonell s přihlášenou ochrannou známkou. Tento rozsudek Tribunal Supremo se tak týkal pouze otázky slučitelnosti ochranné známky vedlejší účastnice, vykazující velkou podobnost s přihlášenou ochrannou známkou, s ochrannou známkou La Española, jejíž majitelem je žalobkyně, zapsanou pro „uzeniny“ spadající do třídy 29 ve smyslu Niceské dohody. Nelze tudíž shledat žádnou totožnost předmětu vzhledem k tomu, že dotčené ochranné známky jsou odlišné od kolidujících ochranných známek v rámci projednávané věci.
45 Tato námitka nepřípustnosti tedy musí být zamítnuta.
K věci samé
46 Žalobkyně uplatňuje dva důvody pro zrušení, vycházející jednak z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94, a jednak z porušení povinnosti přezkoumat důkazy týkající se dobrého jména starší ochranné známky.
Úvodní poznámky
47 Mezi účastníky existuje spor ohledně zápisů, které musí být zohledněny za účelem posouzení existence práva na podání námitek dožadovaného žalobkyní. Žalobkyně se domnívá, že jde nejen o španělské zápisy a zápisy Společenství, které byly zohledněny námitkovým oddělením a odvolacím senátem, ale také o ostatní zápisy, které uplatnila. OHIM a vedlejší účastnice tuto tezi zpochybňují a namítají, že jelikož datum podání přihlášky k zápisu Společenství č. 338681 žalobkyně následovalo po datu podání přihlášené ochranné známky Společenství, odvolací senát jej neměl zohlednit.
48 Soud se však domnívá, že je tato otázka v projednávané věci irelevantní. Napadené rozhodnutí je totiž hlavně založeno na neexistenci podobnosti mezi obrazovým prvkem ochranné známky Carbonell a obrazovým prvkem přihlášené ochranné známky. Obrazový prvek ochranné známky Carbonell je přitom totožný ve všech zápisech uplatňovaných žalobkyní, jak v zápisech zohledněných odvolacím senátem, tak v zápisech, které vyloučil.
K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94
Argumenty účastníků řízení
49 Žalobkyně se domnívá, že napadené rozhodnutí porušuje čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 tím, že nezohlednilo skutečnost, že kolidující ochranné známky jsou celkově na první pohled podobné, a mohou tedy na trhu vyvolávat záměnu, ani skutečnost, že výrobky, které jsou předmětem přihlášky k zápisu, jsou totožné s výrobky, na které se vztahuje starší ochranná známka.
50 Pokud jde o podobnost výrobků, kterých se týkají kolidující ochranné známky, žalobkyně zaprvé uvádí, že odvolací senát pochybil, když v bodě 17 napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že tyto výrobky jsou zčásti totožné (oleje a jedlé tuky), zčásti velmi podobné [sůl, hořčice, ocet, šťávy, zálivky a omáčky (chuťové přísady), koření], a ve zbývající části jde o odlišné výrobky. Uplatňuje, že jednak s ohledem na omezení seznamu výrobků učiněné vedlejší účastnicí v jejím dopise ze dne 29. září 1999, jakož i jednak s ohledem na to, že zápis ochranné známky La Española byl zamítnut pro výrobky třídy 30 ve smyslu Niceské dohody, jsou výrobky, pro které je zápis požadován, totožné s výrobky uváděnými na trh pod její starší ochrannou známkou, neboť olivový olej (třída 29 ve smyslu Niceské dohody), na který se vztahuje ochranná známka Carbonell, figuruje mezi „oleji a jedlými tuky“, kterých se týká přihláška ochranné známky Společenství. Žalobkyně uplatňuje, že v důsledku toho musí být použita judikatura, podle níž při globálním posouzení nebezpečí záměny může být menší podobnost mezi označeními vyvážena totožností výrobků, na které se tyto ochranné známky vztahují (viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora ze dne 29. září 1998, Canon, C‑39/97, Recueil, s. I‑5507, bod 17, a ze dne 22. června 2000, Marca Mode, C‑425/98, Recueil, s. I‑4861, bod 40).
51 Žalobkyně se zadruhé domnívá, že se odvolací senát dopustil nesprávného posouzení, pokud jde o vzhledovou analýzu kolidujících ochranných známek, když měl za to, že obrazový prvek je málo rozlišovací a když přisoudil větší význam slovnímu prvku. Podle žalobkyně měl odvolací senát zaměřit svůj srovnávací přezkum více na podobnosti, které vykazují obrazové prvky, které tvoří dominantní složky kolidujících ochranných známek.
52 Žalobkyně tak uplatňuje, že užití takového vyobrazení, jako je vyobrazení starší ochranné známky, není nezbytné ani běžné pro uvádění olivového oleje na trh. Na rozdíl od vyobrazení olivovníků nebo oliv není běžné vyobrazení ženy v popředí, která je oblečena patrně tradičním způsobem. V tomto ohledu přikládá notářské osvědčení ověřující pravost fotografické dokumentace k ochranným známkám týkajícím se olivového oleje uváděného na trh na španělském území, které dohromady zaujímají 95 % podíl na tomto trhu, z níž vyplývá, že žádná etiketa umístěná na těchto výrobcích nepředstavuje ženu, s výjimkou kolidujících ochranných známek.
53 Žalobkyně poukazuje na to, že označení „la española“ naproti tomu nemá žádnou rozlišovací způsobilost. Zdůrazňuje, že slova „España“ a „española“ jsou užívána běžně a že jejich význam je dobře známý, i pro ty, kteří neznají španělský jazyk. Pro země, ve kterých se nehovoří španělským jazykem, bude označení „la española“ vnímáno jako popisující zeměpisný původ výrobků.
54 Žalobkyně rovněž uvádí, že odvolací senát nezohlednil skutečnost, že průměrný spotřebitel ochrannou známku vnímá jako celek a nezabývá se jejími jednotlivými detaily. Zdůrazňuje, že spotřebitel většinou své výrobky nakupuje v supermarketech, kde je tento výrobek vystaven v regálech přímo v dosahu veřejnosti, která o něj nemusí žádat ústně. Žalobkyně má za to, že spotřebitel neztrácí příliš času mezi svými po sobě následujícími nákupy, ke kterým dochází na různých místech obchodu. Za těchto podmínek akt koupě vykazuje hromadný charakter, bez přemýšlení a zvláštního vědomí, který je posílen tím, že jsou výrobky skladovány na stejném místě, což zvyšuje nebezpečí záměny. Spotřebitel je totiž veden spíše dojmem, než přímým srovnáním jednotlivých ochranných známek. Je obecně méně pozorný než specializovaný spotřebitel. Žalobkyně z toho vyvozuje, že vzhledový dopad etikety, na níž je ochranná známka uvedena, je při výběru výrobku určující.
55 Žalobkyně zatřetí vyjmenovává šestnáct shodných prvků mezi starší ochrannou známkou a přihlášenou ochrannou známkou.
56 Žalobkyně poznamenává, že tyto shodné prvky mezi oběma vyobrazeními vyvolávají po stránce vzhledové velmi podobný celkový dojem. V důsledku toho, i kdyby průměrný spotřebitel byl schopný mezi oběma označeními postřehnout některé rozdíly, bylo by nebezpečí, že mezi oběma ochrannými známkami vznikne spojitost, skutečné.
57 Žalobkyně začtvrté uvádí, že s ohledem na podobnost kolidujících označení si veřejnost může myslet, že přihlášená ochranná známka je pouhou variantou ochranné známky Carbonell. Poznamenává, že podle judikatury je možné, že podnik používá odvozené ochranné známky od hlavní ochranné známky, které s ní sdílejí společný dominantní prvek, aby odlišil své různé výrobní řady [viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 18. února 2004, Koubi v. OHIM – Flabesa (CONFORTFLEX), T‑10/03, Recueil, s. II‑719, bod 61]. V tomto ohledu žalobkyně upřesňuje, že na trh uvádí různý sortiment olivového oleje, které jsou identifikovány stejným vyobrazením, ale odlišují se různými názvy, jako „carbonell“, „fontana“, „finoliva“, „sotoliva“ a „mezquita“.
58 Žalobkyně konečně poznamenává, že vyobrazení, které hlavně používá, je esenciální pro Carbonell, neboť umožňuje spotřebiteli automaticky identifikovat původ jejích výrobků, aniž by bylo nezbytné uvádět označení „carbonell“.
59 OHIM připouští, že odvolací senát pochybil, když nezohlednil omezení seznamu výrobků, které jsou předmětem přihlášky k zápisu. Uznává, že olivový olej (výrobek, na který se vztahuje starší ochranná známka) je výrobkem totožným s oleji a jedlými tuky, které jsou předmětem přihlášky k zápisu, poněvadž oleje a jedlé tuky zahrnují olivový olej. OHIM a vedlejší účastnice však mají za to, že takové pochybení nemělo zásadní dopad na napadené rozhodnutí vzhledem k tomu, že toto rozhodnutí zakládá zamítnutí námitek na neexistenci podobnosti mezi kolidujícími ochrannými známkami, a nikoli na tom, že dotčené výrobky nejsou totožné ani podobné. Vedlejší účastnice dodává, že nelze přisuzovat žádný důsledek tomu, že napadené rozhodnutí zmiňuje ostatní výrobky, jelikož námitkové oddělení, jakož i odvolací senát, vždy uznávaly, že výrobky jsou zčásti totožné.
60 OHIM potvrzuje posouzení odvolacího senátu, podle něhož kolidující označení vyvolávají odlišný vzhledový dojem.
61 OHIM a vedlejší účastnice se domnívají, že je na projednávaný spor třeba použít judikaturu, podle které globální posouzení nebezpečí záměny, co se týče vzhledové, sluchové nebo pojmové podobnosti dotyčných ochranných známek, musí být založeno na celkovém dojmu, kterým tyto ochranné známky působí, s přihlédnutím zejména k jejich rozlišovacím a dominantním prvkům (rozsudky Soudního dvora ze dne 11. listopadu 1997, SABEL, C‑251/95, Recueil, s. I‑6191, bod 23, a ze dne 22. června 1999, Lloyd Schuhfabrik Meyer, C‑342/97, Recueil, s. I‑3819, bod 25). OHIM se domnívá, že posouzení námitkového oddělení ohledně celkového dojmu, kterým kolidující označení působí na spotřebitele, která byla přejata odvolacím senátem, jsou v souladu s judikaturou. Zohledňují totiž skutečnost, že tyto obrazové prvky mohou být spojeny s výrobkem, a mít tak menší vliv na vnímání označení.
62 OHIM připouští, že vyobrazení sedící ženy, oblečené do tradičního kroje, může být pro dotčené výrobky rozlišovací. Má však za to, že obrazové prvky společné oběma kolidujícím označením nemají v projednávané věci zvláštní rozlišovací sílu. V tomto ohledu tvrdí, že si jediný soutěžitel nemůže výlučně přivlastnit vyobrazení polního pozadí s olivovníky (jakož i kombinaci barev použitých pro toto pozadí) vzhledem k tomu, že je niterně spjato s výrobkem, který označuje (olivový olej) a s jeho původem. Stejně tak si nelze přivlastnit myšlenku vyobrazení ženy. Vedlejší účastnice uvádí, že se obrazové prvky společné oběma kolidujícím ochranným známkám týkají druhových předmětů nebo obecných kategorií předmětů, které mají nízkou rozlišovací způsobilost.
63 Vedlejší účastnice kritizuje důkazní sílu notářské listiny předložené žalobkyní za účelem prokázání toho, že žádná ochranná známka týkající se olivového oleje uváděného na trh na španělském území neznázorňuje ženu. Jako příklady prokazující opak uvádí jiné ochranné známky, které využívají vyobrazení ženy oblečené do šatů s volány nebo do cikánského kroje a v tomto ohledu přikládá různé dokumenty.
64 OHIM se v projednávané věci domnívá, že slovní prvek dotčených označení hraje velmi významnou roli ve vzhledovém dojmu, který vyvolávají, a že je zjevné, že prvky „la española“ a „carbonell“ jsou vzhledově velmi odlišné.
65 I když OHIM připouští, že výraz „la española“ je sám o sobě málo rozlišovací, zpochybňuje, že je zbytečné jej zohledňovat při srovnání kolidujících označení, jak to tvrdí žalobkyně. Podle OHIM je tak třeba zohlednit skutečnost, že v případě kombinovaných ochranných známek tvořených obrazovými a slovními prvky má zásadní význam obvykle slovní prvek, neboť si jej spotřebitel snadněji uchová v paměti a je méně neurčitý, pokud jde o identifikaci ochranné známky a o její komunikaci třetím osobám. Vedlejší účastnice upřesňuje, že zpravidla převládající charakter slovního prvku vyplývá z toho, že spotřebitel identifikuje kombinované ochranné známky podle jejich názvu, zvláště tehdy, když o ně spotřebitel žádá ústně, a proto, že je obrazový prvek v určitých případech zbytečný, jako například v rámci rozhlasové reklamy.
66 Vedlejší účastnice potvrzuje analýzu, podle níž převládají označení „la española“ a „carbonell“. Pokud jde o první označení, dodává, že tato převládající povaha je zesílena proslulostí ochranné známky La Española.
67 OHIM, podporovaný vedlejší účastnicí, konstatuje, že mezi dotčenými označeními existují významné odlišnosti, pokud jde o obecný vzhled vyobrazené ženy, jak z hlediska jejího umístění, jejího oděvu a rysů jejího obličeje, tak z hlediska toho, že v přihlašované ochranné známce Společenství žena v rukách drží džbán, zatímco ochranná známka Carbonell ji vyobrazuje se zdviženými pažemi, přidržující se větve olivovníku. Stejně tak poznamenává, že ve starší ochranné známce sedí žena na zídce, na které se nacházejí dvě nádoby s tradičním obalem a vzhledem, zatímco vyobrazení přihlášené ochranné známky neukazuje předmět, na kterém žena sedí.
68 Konečně, pokud jde o pojmové hledisko, OHIM uvádí, že spotřebitel bude vnímat výraz „carbonell“ jako příjmení, zatímco obrazový prvek u něj vyvolá asociaci s přírodním a tradičním původem výrobku. Pokud jde o přihlášenou ochrannou známku, jak obrazový prvek v pravém slova smyslu, tak označení „la española“ by měly u veřejnosti vyvolat zjevnou asociaci s přírodním a zeměpisným původem výrobku. OHIM z toho vyvozuje, že mezi dotčenými označeními existuje spojitost, která může být definována jako odkaz na přírodní původ výrobků. Upřesňuje, že taková spojitost jednoduše souvisí s charakteristickými rysy nebo s jakostí výrobků, a nikoli s obchodním původem těchto výrobků.
69 OHIM z toho vyvozuje, že se odvolací senát nedopustil žádného pochybení při svém posouzení srovnání označení, které jej vedlo k závěru, že tato označení nejsou totožná ani podobná, a že tedy neexistuje žádné nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 (rozsudek Soudního dvora ze dne 12. října 2004, Vedial v. OHIM, C‑106/03 P, Sb. rozh. s. I‑9573, body 53 a 54). OHIM dodává, že z téhož důvodu nelze ve sporu použít zásadu vzájemné závislosti mezi faktory.
Závěry Soudu
70 Nejprve je třeba uvést, že odvolací senát v napadeném rozhodnutí konstatuje (bod 17), že výrobky, na které se vztahuje ochranná známka Carbonell, a výrobky, kterých se týká přihlášená ochranná známka, jsou zčásti totožné (oleje a jedné tuky spadající do třídy 29 ve smyslu Niceské dohody), zčásti velmi podobné [sůl, hořčice; ocet, šťávy, zálivky a omáčky (chuťové přísady); koření, výrobky spadající do třídy 30 ve smyslu Niceské dohody], a ve zbývající části jde o odlišné výrobky.
71 Jak však správně uplatnila žalobkyně, a jak na jednání připustily OHIM i vedlejší účastnice, odvolací senát se však měl v napadeném rozhodnutí omezit na to, aby shledal totožnost výrobků, na které se vztahuje ochranná známka Carbonell, s výrobky, kterých se týká přihlášená ochranná známka, pokud se tyto posledně uvedené výrobky týkají olivového oleje; a velkou podobnost mezi výrobky, kterých se týká ochranná známka Carbonell, a výrobky, kterých se týká přihlášená ochranná známka, pokud se tyto posledně uvedené výrobky týkají jiných jedlých tuků. Tento závěr je totiž jediný možný jednak v důsledku omezení seznamu výrobků učiněného v dopise vedlejší účastnice ze dne 29. září 1999, a jednak v důsledku rozhodnutí přijatého námitkovým oddělením dne 22. února 2000 v rámci prvního námitkového řízení, v němž námitkové oddělení zamítlo zápis ochranné známky La Española pro výrobky spadající do třídy 30 ve smyslu Niceské dohody, potvrzeného rozhodnutím čtvrtého odvolacího senátu ze dne 17. února 2003.
72 Za těchto podmínek má Soud za to, že odvolací senát nesprávně nezohlednil judikaturu, podle níž při globálním posouzení nebezpečí záměny může být menší podobnost mezi označeními vyvážena vysokým stupněm podobnosti mezi výrobky (výše uvedené rozsudky Canon, bod 17, a Marca Mode, bod 40).
73 V napadeném rozhodnutí však odvolací senát dospěl k závěru, že mezi kolidujícími ochrannými známkami neexistuje žádná podobnost vzhledem k tomu, že jejich obrazové prvky mají nízkou rozlišovací způsobilost, pokud jde o olivový olej, a že tedy nabude prvořadého významu srovnání jejich slovních prvků, které jsou zcela odlišné. Proto odvolací senát konstatoval, že jakékoli nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami je vyloučeno, aniž by uplatnil výše uvedenou judikaturu.
74 Soud přezkoumá postupně závěry týkající se nízké rozlišovací způsobilosti obrazových prvků, dominantního charakteru slovních prvků a podobnosti a nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami.
– K rozlišovací způsobilosti obrazových prvků
75 V bodě 18 napadeného rozhodnutí se odvolací senát omezuje na to, že na podporu svého závěru o nízké rozlišovací způsobilosti obrazových prvků kolidujících ochranných známek uvádí, že sestávají hlavně z osoby sedící ve venkovském prostředí, konkrétněji v olivovém háji. Tuto stručnou analýzu je třeba vykládat v tom smyslu, že se odvolací senát ztotožňuje s analýzou námitkového oddělení, podle níž mají obrazové prvky kolidujících ochranných známek menší rozlišovací způsobilost, neboť jsou v odvětví olivového oleje běžné (bod 9 druhá odrážka napadeného rozhodnutí).
76 V napadeném rozhodnutí však odvolací senát neposkytl žádné upřesnění ohledně důvodů, pro které má za to, že sporné vyobrazení je v odvětví olivového oleje běžné a neuvedl žádnou ochrannou známku, jinou než kolidující ochranné známky, obsahující obrazový prvek podobný obrazovému prvku těchto posledně uvedených ochranných známek.
77 Naproti tomu z notářského osvědčení poskytnutého žalobkyní ověřujícího pravost fotografické dokumentace obsahující ochranné známky týkající se olivového oleje uváděného na trh na španělském území, které dohromady zaujímají 95 % podíl na tomto trhu, vyplývá, že žádná z těchto ochranných známek nepoužívá vyobrazení ženy, s výjimkou kolidujících ochranných známek. OHIM ani vedlejší účastnice nezpochybnily věrohodnost tohoto dokumentu. OHIM však na jednání zpochybnil jeho přípustnost z důvodu, že nebyl předložen ve stádiu správního řízení. Dokument byl přitom předložen s žalobou, jak to vyžaduje čl. 44 odst. 1 jednacího řádu, a jeho cílem je konkrétně prokázat, že analýza, provedená v napadeném rozhodnutí, týkající se běžného charakteru předmětných obrazových prvků, je nesprávná. Je tudíž přípustný.
78 Argument vedlejší účastnice, vycházející z toho, že jiné španělské ochranné známky týkající se olivového oleje užívají vyobrazení ženy, a podle něhož předmětné vyobrazení není mezi španělskými ochrannými známkami týkajícími se olivového oleje neobvyklé, nemůže obstát. Z přezkumu těchto ochranných známek totiž vyplývá, že vyobrazení ženy, které užívají, se velmi liší od vyobrazení kolidujících ochranných známek. Krom toho tyto ochranné známky jsou jen velmi málo reprezentativním vzorkem pro španělský trh s olivovým olejem. Žádná z těchto ochranných známek se neobjevuje v jediném dokumentu předloženém Soudu, který ukazuje šíření různých ochranných známek týkajících se olivového oleje ve Španělsku, a to zprávě společnosti zabývající se průzkumem trhu AC Nielsen Company SL ze dne 18. srpna 2004, jejíž věrohodnost nebyla žádným účastníkem řízení zpochybněna.
79 Za těchto podmínek je namístě mít za to, že se odvolací senát v napadeném rozhodnutí nesprávně domníval, že obrazový prvek kolidujících ochranných známek je na španělském trhu s olivovým olejem běžný.
80 OHIM má však za to, že důvodem, pro který odvolací senát dospěl k závěru o nízké rozlišovací způsobilosti obrazových prvků kolidujících ochranných známek, nebyla existence podobných ochranných známek na tomto trhu, ale týž důvod, pro který dospěl k závěru o existenci slabé pojmové spojitosti mezi kolidujícími ochrannými známkami, a to ten, že jejich obrazové prvky souvisejí s povahou a zemědělským původem dotčených výrobků (bod 9 čtvrtá odrážka napadeného rozhodnutí). V důsledku toho průměrný spotřebitel v těchto prvcích nespatřuje údaj o obchodním původu uvedených výrobků, ale narážku na jejich přírodní a tradiční výrobu.
81 Za předpokladu, že by napadené rozhodnutí mohlo být vykládáno ve smyslu uváděném OHIM, Soud jeho argument nemůže přijmout.
82 Zaprvé, ačkoli je možné mít za to, že vyobrazení olivového háje odkazuje na prvek nevyhnutelně spojený s olivovým olejem, nelze dospět k témuž závěru, pokud jde o vyobrazení sedící osoby. OHIM sám ve svém vyjádření k žalobě (bod 50) uznává, že vyobrazení sedící ženy v tradičním kroji může být pro dotčené výrobky rozlišovací. Soud se však domnívá, že není žádný důvod dospět k závěru, že vyobrazení sedící ženy odkazuje z pohledu průměrného spotřebitele na přírodní a tradiční původ výrobku, spíše než na jeho obchodní původ.
83 OHIM však tvrdí, že si jediný soutěžitel nemůže výlučně přivlastnit vyobrazení ženy. Otázka, zda musí být možné, aby prvky, které tvoří ochrannou známku, mohli volně užívat jiní soutěžitelé, přitom nespadá do přezkumu rozlišovací způsobilosti obrazového prvku ochranné známky (viz obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne 16. září 2004, SAT.1 v. OHIM, C‑329/02 P, Sb. rozh. s. I‑8317, bod 36). Jedinou relevantní otázkou v rámci tohoto přezkumu je otázka, zda je zkoumané označení rozlišovací, či nikoli, na kterou již OHIM, pokud jde o sedící ženu, odpověděl kladně.
84 V tomto ohledu je třeba upřesnit, že žalobkyně nezamýšlí si v abstraktní rovině přivlastnit jakékoli vyobrazení olivového háje, ani jakékoli vyobrazení ženy. Domáhá se výlučnosti ke konkrétnímu vyobrazení, které je součástí její ochranné známky, kombinace těchto dvou prvků. Žalobkyně se tak neohrazuje proti tomu, že vedlejší účastnice užívá vyobrazení ženy na své ochranné známce, ale proti tomu, že užívá vyobrazení, o němž má za to, že je nadmíru podobné jejímu vyobrazení.
85 Zadruhé je třeba uvést, že pokud jde o obrazový prvek ochranné známky, jeho rozlišovací způsobilost může být dílem zkoumána pro každý pojem nebo složku odděleně, ale musí v každém případě záviset na zkoumání celku, který tvoří. Pouhá okolnost, že každá z těchto složek samostatně postrádá rozlišovací způsobilosti, totiž nevylučuje, že kombinace, kterou tvoří, může vykazovat rozlišovací způsobilost (viz obdobně výše uvedený rozsudek SAT.1 v. OHIM, bod 28, a uvedená judikatura).
86 OHIM a vedlejší účastnice přitom při provádění posouzení rozlišovací způsobilosti obrazového prvku kolidujících ochranných známek vycházejí ze samostatné analýzy každé z jejích složek – zejména vyobrazení olivového háje a vyobrazení sedící ženy, jakož i vedlejších prvků kolidujících ochranných známek, jakými jsou červené orámování a prostory vyhrazené pro slovní prvky, jakož i jejich tvary – aniž by zohlednily, že některé složky, samostatně postrádající rozlišovací způsobilost, mohou, v případě jejich kombinace, takovou způsobilost vykazovat.
87 Z předcházejícího vyplývá, že odvolací senát v napadeném rozhodnutí nesprávně dospěl k závěru o nízké rozlišovací způsobilosti obrazových prvků kolidujících ochranných známek.
– K dominantnímu charakteru slovních částí
88 V bodě 18 napadeného rozhodnutí odvolací senát upřesňuje, že srovnání slovního prvku kolidujících ochranných známek nabývá v projednávané věci prvořadého významu vzhledem k nízké rozlišovací způsobilosti obrazových prvků uvedených ochranných známek, i když je slovní prvek ochranné známky La Española sám o sobě pouze málo rozlišovací.
89 Soud má za to, že je posouzení odvolacího senátu nesprávné.
90 Zaprvé Soud rozhodl, že odvolací senát v napadeném rozhodnutí nesprávně dospěl k závěru o nízké rozlišovací způsobilosti obrazových prvků kolidujících ochranných známek. Ke srovnání slovních prvků tudíž nemůže dojít na základě tohoto posouzení.
91 Zadruhé judikatura stanovila, že v situacích, kdy slovní prvek kombinované ochranné známky zaujímá postavení rovnocenné ve vztahu k obrazovému prvku, tento obrazový prvek nemůže být ze vzhledového hlediska považován za druhořadý ve vztahu k ostatním složkám označení (viz obdobně rozsudek Soudu ze dne 12. prosince 2002, Vedial v. OHIM – France Distribution (HUBERT), T‑110/01, Recueil, s. II‑5275, bod 53). Toto se musí uplatnit a fortiori v situacích, kdy obrazový prvek zaujímá mnohem významnější postavení, pokud jde o plochu, než slovní prvek.
92 Zatřetí má Soud za to, že slovní prvek „la española“ má pouze velmi nízkou rozlišovací způsobilost. Toto slovo je ve Španělsku užíváno běžně a je vnímáno jako popisující zeměpisný původ výrobků. Jak vyplývá z rozsudku Tribunal Supremo ze dne 10. června 1987, založeného do spisu vedlejší účastnicí, slovní prvek „la española“ se totiž vyskytuje téměř ve 100 ochranných známkách ve Španělsku, z nichž více než dvanáct spadá do třídy 29 ve smyslu Niceské dohody. Sama vedlejší účastnice v rámci prvního námitkového řízení u námitkového oddělení (viz rozhodnutí námitkového oddělení č. 259/2000 ze dne 22. února 2000, strana 3, poslední pododstavec, a strana 5, poslední pododstavec) a u odvolacího senátu (viz rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM R 326/2000-4 ze dne 17. února 2003, strana 4, třetí a čtvrtý pododstavec) uplatnila, že se výraz „la española“ stal obvyklým výrazem v běžném jazyce, že je málo rozlišovací a že v daném odvětví představuje běžnou referenci.
93 Sám OHIM v jiných námitkových řízeních zastával postoj opačný tomu, který zastává v rámci tohoto řízení. Námitkové oddělení tak ve svém rozhodnutí č. 259/2000 ze dne 22. února 2000 (strana 6, pátý pododstavec), potvrzeném čtvrtým odvolacím senátem (rozhodnutí R 326/2000-4 ze dne 17. února 2003) v rámci prvního námitkového řízení a v rozhodnutí č. 843/2000 ze dne 27. dubna 2000 (strana 6, čtvrtý pododstavec) dospělo k závěru, že výraz „la española“ má pouze nízkou rozlišovací způsobilost, neboť v potravinářském odvětví představuje běžné označení, a implikuje odkaz na zeměpisný původ výrobků. Stejně tak, na rozdíl od toho, co je tvrzeno v projednávané věci, námitkové oddělení ve svém rozhodnutí ze dne 22. února 2000 dospělo k závěru, že jelikož je prvek společný oběma ochranným známkám málo rozlišovací, pozornost spotřebitele neupoutá výraz „la española“, ale obrazový prvek přihlášené ochranné známky.
– K podobnosti ochranných známek a nebezpečí záměny
94 Odvolací senát má za to, že celkový vzhledový dojem vyvolaný dotčenými ochrannými známkami je odlišný, a v důsledku toho z jejich celkového posouzení nevyplývá žádná podobnost mezi nimi, což vylučuje jakékoli nebezpečí záměny.
95 Je třeba připomenout, že z judikatury Soudního dvora týkající se výkladu čl. 4 odst. 1 písm. b) první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. L 40, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 92), jehož normativní obsah je v podstatě totožný s obsahem čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94, vyplývá, že nebezpečí záměny představuje nebezpečí, že se veřejnost může domnívat, že dotčené výrobky nebo služby pocházejí od stejného podniku, případně od podniků hospodářsky propojených (výše uvedené rozsudky Canon, bod 29, a Lloyd Schuhfabrik Meyer, bod 17). Podle téže judikatury musí být nebezpečí záměny u veřejnosti posuzováno celkově, přičemž musí být zohledněny všechny relevantní faktory projednávaného případu (výše uvedené rozsudky SABEL, bod 22; Canon, bod 16, a Lloyd Schuhfabrik Meyer, bod 18).
96 Toto posouzení předpokládá určitou vzájemnou závislost mezi zohledněnými faktory, a zejména mezi podobností ochranných známek a podobností výrobků nebo služeb, na které se ochranná známka vztahuje. Nízký stupeň podobnosti mezi výrobky nebo službami, na které se ochranná známka vztahuje, tak může být vyvážen vysokým stupněm podobnosti mezi ochrannými známkami a naopak (výše uvedené rozsudky Canon, bod 17, a Lloyd Schuhfabrik Meyer, bod 19).
97 Ze zásady vzájemné závislosti mezi faktory přitom rovněž vyplývá, že vysoký stupeň podobnosti mezi ochrannými známkami je posílen vysokým stupněm podobnosti mezi dotčenými výrobky, nebo a fortiori totožností těchto výrobků.
98 Je třeba rovněž připomenout, že podle judikatury jsou dvě ochranné známky podobné tehdy, pokud mezi nimi z pohledu relevantní veřejnosti, co se týče jednoho nebo více relevantních aspektů, existuje alespoň částečná totožnost [rozsudky Soudu ze dne 23. října 2002, Matratzen Concord v. OHIM – Hukla Germany (MATRATZEN), T‑6/01, Recueil, s. II‑4335, bod 30, a ze dne 7. září 2006, L & D v. OHIM – Sämann (Aire Limpio), T‑168/04, Sb. rozh. s. II‑2699, bod 91].
99 Globální posouzení nebezpečí záměny, co se týče vzhledové, sluchové nebo pojmové podobnosti dotčených ochranných známek, musí být založeno na celkovém dojmu, kterým tyto ochranné známky působí, s přihlédnutím zejména k jejich rozlišovacím a dominantním prvkům, jakož i k tomu, že průměrný spotřebitel vnímá obvykle ochrannou známku jako celek a nezabývá se jejími jednotlivými detaily (výše uvedené rozsudky SABEL, bod 23, a Lloyd Schuhfabrik Meyer, bod 25).
100 Pokud jde o vzhledové hledisko, Soud konstatuje, že obě kolidující ochranné známky mají celou řadu společných prvků, a to:
– obsahují obdélníkovou, vertikální a pravidelnou etiketu stejné velikosti, obsahující červený lem po obvodu se zaoblenými rohy;
– ve vertikální ose etikety obsahují vyobrazení sedící ženy v popředí, jejíž oděv je podobné barvy, a obě jsou oblečeny do sukně, bílé košile a mají červený šál s roztřepenými okraji;
– obě vyobrazené ženy mají sepnuté vlasy s květinou za pravým uchem a ozdobným hřebenem;
– obě vyobrazené ženy mají obnažené paže, hlavu orientovanou na jejich levou stranu a sedí na zídce okrové barvy;
– v popředí je olivová větev, v blízkosti hlavy obou vyobrazených žen;
– existuje prostor pro doplnění názvu výrobku do pruhu v horní části, který má zakřivený tvar směrem k vnější části etikety a vypuklý směrem k vnitřní části;
– název ochranné známky je uveden v bílém orámování na červeném podkladě umístěném v dolní části etikety;
– tvar tohoto orámování je plochý směrem k dolní části etikety a vypouklý směrem k vnitřní části etikety;
– název ochranné známky je uveden bílými písmeny stejné velikosti na červeném podkladě orámování;
– olivový háj vyobrazený stejnými barvami, jehož horizont zaujímá rovnocennou část, je zobrazen za ženou.
101 Soud má za to, že podobnost dotčených obrazových prvků, jak z hlediska chromatického, tak z hlediska vyobrazení, je významnější než drobné odlišnosti, které se ve skutečnosti objeví až po důkladném a vyčerpávajícím přezkumu.
102 Pokud jde o pojmové hledisko, Soud konstatuje, že sám odvolací senát má v napadeném rozhodnutí (body 9 a 19) za to, že mezi kolidujícími ochrannými známkami existuje pojmová spojitost, byť slabá, související s povahou a původem chráněných výrobků.
103 Soud se domnívá, že všechny prvky společné oběma dotčeným ochranným známkám vyvolávají velmi podobný celkový vzhledový dojem, neboť ochranná známka La Española velmi přesně přebírá podstatu vzkazu a vzhledový dojem šířený ochrannou známkou Carbonell: ženu oblečenou do typických šatů, sedící určitým způsobem v blízkosti olivové větve v olivovém háji, přičemž celek obsahuje téměř totožnou kompozici prostoru, barev, míst, kde jsou názvy napsány, a způsobu, jakým je tento nápis proveden.
104 Soud má za to, že tento podobný celkový dojem u spotřebitele nevyhnutelně vyvolá nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami.
105 Toto nebezpečí záměny není sníženo existencí odlišného slovního prvku, neboť jak bylo rozhodnuto dříve, slovní prvek přihlášené ochranné známky má velmi nízkou rozlišovací způsobilost, neboť odkazuje na zeměpisný původ výrobku.
106 Je totiž třeba zaprvé připomenout, že průměrný spotřebitel má pouze zřídka možnost provést přímé srovnání jednotlivých ochranných známek a že se musí spoléhat na nedokonalou představu, kterou si o nich uchoval v paměti (výše uvedený rozsudek Lloyd Schuhfabrik Meyer, bod 26). Tato okolnost posiluje váhu zvláště viditelných prvků dotčených ochranných známek a jejich prvků, které je snadné zachytit, jako jsou v projednávané věci obrazové prvky kolidujících ochranných známek (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek CONFORFLEX, bod 45).
107 Zadruhé je třeba poznamenat, že vnímání ochranných známek průměrným spotřebitelem dotčených výrobků nebo služeb hraje určující úlohu při celkovém posouzení nebezpečí záměny (výše uvedené rozsudky SABEL, bod 23, a Lloyd Schuhfabrik Meyer, bod 25). Za účelem tohoto celkového posouzení se má za to, že průměrný spotřebitel je běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný, ale jeho úroveň pozornosti se může měnit v závislosti na kategorii dotčených výrobků nebo služeb (výše uvedený rozsudek Lloyd Schuhfabrik Meyer, bod 26).
108 Vzhledem však k tomu, že olivový olej je ve Španělsku výrobkem běžné spotřeby, úroveň pozornosti průměrného spotřebitele, pokud jde o jeho vnější vzhled, je nízká [viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 17. ledna 2007, Georgia-Pacific v. OHIM (Ražený motiv), T‑283/04, Sb. rozh. s. II-3, bod 41].
109 Zatřetí je třeba zohlednit skutečnost, že jak uznává odvolací senát v napadeném rozhodnutí, olivový olej se většinou nakupuje v supermarketech nebo v obchodech, kde jsou výrobky různých značek vystaveny v regálech. Jak tvrdí žalobkyně, v tomto druhu prodejních míst spotřebitel mezi svými po sobě následujícími nákupy, ke kterým dochází na různých místech obchodu, neztrácí příliš času a o jednotlivé výrobky, které hledá, nežádá ústně, ale sám zamíří k regálům, kde se tyto výrobky nacházejí, což má za následek to, že odlišnosti mezi kolidujícími ochrannými známkami po stránce fonetické, pro rozlišení výrobků postrádají jakoukoli relevanci. Za těchto podmínek se spotřebitel více řídí dojmem než přímým srovnáním jednotlivých ochranných známek a často si ani nepřečte všechny údaje uvedené na každé nádobě olivového oleje. Ve většině případů se omezí na to, že si vybere láhev, jejíž etiketa u něj vyvolá vzhledový dojem ochranné známky, kterou hledá. Za těchto okolností nabude zvýšeného významu obrazový prvek kolidujících ochranných známek, na rozdíl od toho, co bylo shledáno v napadeném rozhodnutí, což zvýší nebezpečí záměny mezi oběma dotčenými ochrannými známkami.
110 V tomto smyslu je třeba poznamenat, že jestliže jsou kolidující ochranné známky zkoumány na dálku a v rychlosti, což je způsob, jakým spotřebitel v supermarketu vybírá výrobky, které hledá, jsou rozdíly mezi kolidujícími označeními obtížněji rozpoznatelné a podobnosti mezi nimi jsou více patrné, neboť průměrný spotřebitel ochrannou známku vnímá jako celek a nezabývá se jejími jednotlivými detaily.
111 Konečně je třeba zohlednit okolnost, podle níž, s ohledem na podobnost kolidujících označení, a v důsledku toho, že slovní prvek přihlášené ochranné známky je málo rozlišovací, může spotřebitel vnímat přihlášenou ochrannou známku jako odvozenou ochrannou známku, související s ochrannou známkou Carbonell označující olivový olej odlišné jakosti než olivový olej, který je předmětem uvedené ochranné známky (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek CONFORTFLEX, bod 61). Jak totiž vyplývá ze spisu, ochranná známka Carbonell, která se ve Španělsku vyskytuje od roku 1904, je ztotožněna s olivovým olejem na španělském trhu a vyobrazení, které užívá, automaticky identifikuje uvedenou ochrannou známku.
112 S ohledem na předcházející je třeba konstatovat, že odvolací senát nesprávně dospěl k závěru, že je vyloučena jakákoli možnost záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami (bod 24). Ze všech zjištění Soudu naopak vyplývá, že mezi uvedenými ochrannými známkami existuje nebezpečí záměny.
113 V důsledku toho musí být první žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94, přijat.
114 V souladu s čl. 63 odst. 3 nařízení č. 40/94 je tudíž namístě, aniž by bylo nezbytné přezkoumávat druhý žalobní důvod, změnit napadené rozhodnutí v tom smyslu, že odvolání podané žalobkyní u odvolacího senátu je opodstatněné, a v důsledku toho námitkám je třeba vyhovět.
K nákladům řízení
115 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle čl. 136 odst. 2 tohoto řádu nezbytné náklady vzniklé účastníkům řízení v souvislosti s řízením před odvolacím senátem se považují za náklady, jejichž náhradu lze přiznat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a OHIM a vedlejší účastnice neměly ve věci úspěch, je namístě posledně uvedeným uložit náhradu nákladů řízení, včetně nezbytných nákladů vzniklých žalobkyni v souvislosti s řízením před odvolacím senátem.
Z těchto důvodů
SOUD (první senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 11. května 2004 (věc R 1109/2000-4) se mění v tom smyslu, že odvolání podané žalobkyní u odvolacího senátu je opodstatněné, a v důsledku toho je třeba námitkám vyhovět.
2) OHIM a vedlejší účastnici se ukládá náhrada nákladů řízení.
Cooke | García-Valdecasas | Ciucă |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 12. září 2007.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |
Obsah
Právní rámec
Skutečnosti předcházející sporu
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
K přípustnosti
K přípustnosti návrhu směřujícího k tomu, aby Soud prohlásil přihlášenou ochrannou známku za neplatnou, nebo případně nařídil její zamítnutí
Argumenty účastníků řízení
Závěry Soudu
K rozsahu procesní plné moci zástupce žalobkyně
Argumenty účastníků řízení
Závěry Soudu
K použití zásady věci rozsouzené
Argumenty účastníků řízení
Závěry Soudu
K věci samé
Úvodní poznámky
K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94
Argumenty účastníků řízení
Závěry Soudu
– K rozlišovací způsobilosti obrazových prvků
– K dominantnímu charakteru slovních částí
– K podobnosti ochranných známek a nebezpečí záměny
K nákladům řízení