Věc C‑493/12

Eli Lilly and Company Ltd

v.

Human Genome Sciences Inc.

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná la High Court of Justice (England & Wales), Chancery Division (Patents Court)]

„Humánní léčivé přípravky – Dodatkové ochranné osvědčení – Nařízení (ES) č. 469/2009 – Článek 3 – Podmínky pro získání osvědčení – Pojem ‚výrobek chráněný platným základním patentem‘ – Kritéria – Znění nároků v základním patentu – Přesnost a specifičnost – Funkční definice účinné látky – Strukturální definice účinné látky – Evropská patentová úmluva“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 12. prosince 2013

1.        Sbližování právních předpisů – Jednotné právní předpisy – Průmyslové a obchodní vlastnictví – Patentové právo – Dodatkové ochranné osvědčení pro léčivé přípravky – Podmínky pro získání – Účinná látka chráněná platným základním patentem – Pojem – Kritéria pro posouzení – Znění nároků v základním patentu – Potřeba strukturální definice uvedené účinné látky – Absence – Funkční definice uvedené účinné látky – Přípustnost – Podmínky – Přesnost a specifičnost – Posouzení vnitrostátním soudem

[Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 469/2009, čl. 3 písm. a)]

2.        Sbližování právních předpisů – Jednotné právní předpisy – Průmyslové a obchodní vlastnictví – Patentové právo – Dodatkové ochranné osvědčení pro léčivé přípravky – Účel

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/469)

1.        Článek 3 písm. a) nařízení č. 469/2009 o dodatkových ochranných osvědčeních pro léčivé přípravky musí být vykládán v tom smyslu, že k tomu, aby bylo možné považovat účinnou látku za „chráněnou platným základním patentem“ ve smyslu tohoto ustanovení, není nezbytné, aby byla účinná látka uvedena ve znění nároků tohoto patentu pomocí vzorce její struktury. Je-li tato účinná látka ve znění nároků evropského patentu uděleného Evropským patentovým úřadem pokryta formulací její funkce, tento článek 3 písm. a) v zásadě nebrání tomu, aby pro tuto účinnou látku bylo vydáno dodatkové ochranné osvědčení za podmínky, že lze na základě takových patentových nároků vykládaných mj. s ohledem na popis vynálezu, jak stanoví článek 69 Úmluvy o udělování evropských patentů a protokol o jeho výkladu, konstatovat, že se tyto patentové nároky sice implicitně avšak nevyhnutelně a specifickým způsobem týkají předmětné účinné látky, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

Pokud však jde o požadavky stanovené v Evropské patentové úmluvě, Soudní dvůr nemá pravomoc k výkladu ustanovení této úmluvy, jelikož na rozdíl od členských států není Unie její smluvní stranou. Soudní dvůr proto nemůže předkládajícímu soudu poskytnout žádná další vodítka, pokud jde o způsob, jímž má posoudit rozsah nároků v evropském patentu uděleném Evropským patentovým úřadem.

(viz body 40, 44 a výrok)

2.        Viz znění rozhodnutí.

(viz body 41–43)