ROZSUDEK SOUDU (prvního senátu)
12. července 2007 (*)
„Zaměstnanci společného podniku JET – Použití právního statutu jiného než statutu dočasných zaměstnanců – Náhrada vzniklé škody“
Ve věci T‑144/02,
Richard J. Eagle, s adresou pro účely doručování v Oxon (Spojené království) a 12 dalších žalobců, jejichž jména jsou uvedena v příloze, zastoupení D. Beardem, barrister,
žalobci,
proti
Komisi Evropských společenství, zastoupené J. Currallem, jako zmocněncem,
žalované,
podporované
Radou Evropské unie, zastoupenou J.‑P. Hixem a B. Driessenem, jako zmocněnci,
vedlejší účastnicí,
jejímž předmětem je na základě rozsudku Soudu ze dne 5. října 2004, Eagle a další v. Komise (T‑144/02, Sb. rozh. s. II‑3381) stanovit výši náhrady finanční škody vzniklé každému ze žalobců v důsledku nepřijetí za dočasného zaměstnance Evropských společenství k výkonu činnosti ve společném podniku Joint European Torus (JET),
SOUD PRVNÍHO STUPNĚ EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (první senát),
ve složení B. Vesterdorf, předseda, a M. Jaeger a H. Legal, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: C. Kristensen, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 20. března 2007,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu a řízení
1 V rozsudku ze dne 5. října 2004, Eagle a další v. Komise (T‑144/02, Sb. rozh. s. II‑3381), Soud rozhodl, že Komise se tím, že nenabídla žalobcům smlouvy dočasných zaměstnanců v rozporu se stanovami společného podniku Joint European Torus (JET), dopustila zaviněného protiprávního jednání, které může založit odpovědnost Evropského společenství, že toto protiprávní jednání způsobilo, že ztratili vážnou šanci být přijati jako dočasní zaměstnanci, a že škoda vzniklá žalobcům vyplývá z rozdílu mezi pracovními příjmy, s nimi spojenými výhodami a nároky z důchodového pojištění, které by dotčeným osobám byly vyplaceny nebo které by tyto osoby získaly, kdyby pracovaly na projektu JET jako dočasní zaměstnanci, a pracovními příjmy, s nimi spojenými výhodami a nároky z důchodového pojištění, které jim byly vyplaceny nebo které získaly jako smluvní zaměstnanci (body 141, 157 a 164 mezitímního rozsudku).
2 Nicméně vzhledem k tomu, že Soud měl za to, že žalobci měli předložit své žádosti o náhradu škody v přiměřené lhůtě, která nemůže překročit pět let od okamžiku, kdy se o diskriminačním stavu, na který si stěžují, dozvěděli, rozhodl, že náhrada škody, která má být vyplacena, musí být vypočítána pro každého žalobce ode dne nabytí účinnosti nejstarší smlouvy, která se ho týká, nebo jejího obnovení, přičemž toto datum nesmí předcházet o více než pět let dni předložení žádosti o náhradu škody Komisi (bod 71 mezitímního rozsudku).
3 Jelikož Soud nemohl určit náhradu škody, která má být každému ze žalobců vyplacena, mezitímní rozsudek (bod 167) stanovil zásady a kritéria, na jejichž základě se měli účastníci řízení dohodnout, a v případě, že by se tak nestalo, měli předložit svá vyčíslená návrhová žádání Soudu.
4 Účastníci řízení tak měli:
1) určit pracovní místo a platovou třídu, které by odpovídaly funkcím každého ze žalobců, kdyby mu byla nabídnuta smlouva dočasného zaměstnance ke dni nabytí účinnosti nejstarší smlouvy nebo jejího obnovení, přičemž toto datum nesmělo předcházet o více než pět let dni předložení žádosti o náhradu škody (body 166 a 168 mezitímního rozsudku);
2) provést rekonstrukci služebního postupu dotčené osoby ode dne jejího přijetí až do nejvýše pěti posledních let, zmíněných výše, s přihlédnutím k:
– průměrnému růstu pracovních příjmů pro odpovídající pracovní místo a platovou třídu zaměstnance Evropského společenství pro atomovou energii (ESAE), případně pracujícího v JET,
– možným povýšením, kterých se mohlo dotčené osobě dostat v tomto období vzhledem k její platové třídě a pracovnímu místu, za použití průměru povýšení udělených dočasným zaměstnancům ESAE ve stejné situaci (bod 169 mezitímního rozsudku);
3) provést srovnání mezi situací dočasného zaměstnance Společenství a situací smluvního zaměstnance na základě čistých příjmů snížených o sražené příspěvky, srážky nebo jiné odvody podle použitelných právních předpisů (bod 170 mezitímního rozsudku).
5 Soud upřesnil, že období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, začíná dnem nabytí účinnosti nejstarší smlouvy nebo jejího obnovení v období pěti let předcházejících dni předložení žádosti o náhradu škody a končí buďto dnem, kdy dotčená osoba přestala pracovat na projektu JET, pokud se tak stalo před ukončením projektu dne 31. prosince 1999, anebo tímto posledně uvedeným dnem, pokud dotčená osoba pracovala na projektu JET až do jeho ukončení (bod 171 mezitímního rozsudku).
6 Nakonec Soud rozhodl, že vzhledem k tomu, že náhrada škody nahrazuje ztráty pracovních příjmů a vedlejších výhod, na něž se vztahuje Protokol o výsadách a imunitách úředníků a zaměstnanců Evropských společenství, a je vypočítána s přihlédnutím k dani Společenství, odráží již veškeré zdanění, a nemůže být podrobena vnitrostátním daňovým odvodům (bod 173 mezitímního rozsudku).
7 Jelikož se účastníkům řízení nepodařilo dohodnout na všech otázkách týkajících se přesného určení náhrady škody, která má být vyplacena každému ze žalobců, dne 28. října 2005 předložili svá vyčíslená návrhová žádání Soudu.
8 Organizačním procesním opatřením oznámeným dne 19. prosince 2006 si Soud podle článku 64 svého jednacího řádu vyžádal od účastníků řízení informace a objasnění ohledně otázek, na něž mají nadále odlišný názor, týkající se ohodnocení škody vzniklé každému ze žalobců.
9 Žalobci odpověděli na žádosti Soudu dopisem doručeným kanceláři dne 19. února 2007. Komise zaslala svá vyjádření k odpovědím žalobců dopisem doručeným kanceláři dne 1. března 2007.
10 Ve svých odpovědích na žádosti Soudu účastníci řízení, kteří v návaznosti na organizační procesní opatření upřesnili svá vyčíslená návrhová žádání, uvedli, že vyřešili některé ze svých neshod a ozřejmili otázky, které jsou nadále sporné.
11 Usnesením předsedy prvního senátu Soudu ze dne 7. března 2007 byl návrh na vstup vedlejšího účastníka do řízení předložený dne 27. února 2007 Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska odmítnut jako opožděný v souladu s ustanoveními čl. 115 odst. 1 jednacího řádu ve spojení s čl. 116 odst. 6 téhož řádu.
12 Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na otázky Soudu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 20. března 2007. Komise předložila opravené znění příloh ke svým vyjádřením ze dne 1. března 2007.
13 Na konci jednání předseda poskytl žalobcům lhůtu jednoho týdne k tomu, aby sdělili případné změny v dokumentech, které na jednání předložila Komise. V návaznosti na návrh žalobců předseda dne 27. března 2007 lhůtu prodloužil, Komisi do 30. března 2007 a žalobcům do 3. dubna 2007, aby umožnil žalované zanést do jejích vyčíslených návrhových žádání poslední opravy a žalobcům formulovat jejich vyjádření k těmto skutečnostem.
14 Ústní část řízení byla ukončena dne 17. dubna 2007.
Návrhová žádání účastníků řízení
15 Žalobci navrhují, aby Soud:
– uložil Komisi, aby jim ke dni 31. října 2005 nahradila škodu za ztráty pracovních příjmů a jiných požitků způsobené porušením práva Společenství, jehož se vůči nim dopustila, přičemž jejich návrh na náhradu škodu stanovil celkovou částku pro všechny žalobce na 2 629 269 liber (GBP);
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
16 Komise, podporovaná Radou, navrhuje, aby jí Soud:
– uložil, aby žalobcům nahradila škodu podle mezitímního rozsudku v souladu s jejími vyjádřeními v celkové výši pro všechny žalobce 574 424 GBP;
– uložil uhradit polovinu nákladů řízení vynaložených žalobci.
K právním otázkám
Osobní rozsah sporu
17 V odpovědi na otázky Soudu položené na jednání žalobci uvedli, že tři z nich, T. F. Atkins, E. Junger a J. Fanthome, nepodali návrh na náhradu škody.
18 Je proto namístě, aby to Soud vzal na vědomí a konstatoval, že 10 z 13 žalobců předložilo návrhová žádání směřující k náhradě škody.
19 Je kromě toho namístě vzít na vědomí, že Komise vzala zpět návrh uvedený ve svém vyjádření ze dne 1. března 2007, který směřoval k tomu, aby Soud rozhodl o otázce případného započtení mezi škodou, kterou bude muset Komise vyplatit R. C. Waltonovi na základě tohoto rozsudku, a pohledávkou, o níž orgán tvrdí, že ji má vůči dotčené osobě na základě svého rozhodnutí ze dne 27. května 2005 (viz v oblasti započtení pohledávek, rozsudek Soudu ze dne 17. ledna 2007, Řecko v. Komise, T‑231/04, Sb. rozh. s. II‑63, bod 11 a následující).
K výši návrhových žádání směřujících k náhradě škody
20 Aniž by Komise vznesla námitku nepřípustnosti, uplatňuje, že nároky žalobců na náhradu škody za období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, které bylo stanoveno v mezitímním rozsudku (1995–1999), jsou více než jedenapůlkrát vyšší než byly jejich původní nároky. Domnívá se, že i když tyto nároky dotčené osoby přizpůsobily s ohledem zejména na informace, které jim poskytla v průběhu jejich jednání, může být toto podstatné zvýšení nároků žalobců v rozporu s ustanoveními článku 44 jednacího řádu.
21 V zásadě je třeba poznamenat, že Soudní dvůr připustil ve věci, v níž mezitímní rozsudek definoval způsoby výpočtu vzniklé škody a v níž bylo nařízeno vypracování znaleckého posudku, zvýšení původních návrhových žádání, když rozhodl, že taková změněná návrhová žádání jsou přípustná. Měl za to, že zmíněná návrhová žádání představují přípustné nebo dokonce nezbytné rozšíření návrhových žádání obsažených v žalobě, zejména proto, že jednak určil skutečnosti nezbytné pro výpočet škody teprve v mezitímním rozsudku, a jednak přesné složení škody a přesný způsob výpočtu náhrady škody, která má být vyplacena, ještě nebyly projednány. Soudní dvůr dodal, že ve výroku mezitímního rozsudku vyzval účastníky řízení, aby předložili vyčíslená návrhová žádání v případě, že se nedohodnou na výši škody. Dospěl k závěru, že tato výzva by byla zbavena smyslu a významu, kdyby účastníci řízení nemohli po vydání zmíněného rozsudku předložit návrhová žádání odlišná od návrhových žádání obsažených v jejich žalobě (rozsudek Soudního dvora ze dne 27. ledna 2000, Mulder a další v. Rada a Komise, C‑104/89 a C‑37/90, Recueil, s. I‑203, body 38 až 40).
22 Jelikož v projednávaném případě mezitímní rozsudek také stanovil období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, prvky ji tvořící a metodu, jež má být použita pro stanovení přesné výše náhrady škody náležející každému žalobci, muselo být nezbytně možné opravit vyčíslení individuálních nároků každého žalobce po vyhlášení tohoto rozsudku.
23 Ze spisu kromě toho vyplývá, že návrhová žádání žalobců ze dne 28. října 2005 směřující k náhradě škody, která byla upravena s ohledem na odůvodnění mezitímního rozsudku, jsou nižší, a nikoliv vyšší než jejich původní návrhová žádání, pokud se vezme v úvahu jejich souhrnná částka, a nikoliv, jak učinila žalovaná, pouze část původních nároků, které se vztahují k období, za nějž má být vyplacena náhrada škody.
24 Z výše uvedeného vyplývá, že vyjádření Komise k výši konečných návrhů musí být odmítnuto jako irelevantní.
Úvodní úvahy
25 Předmětem tohoto rozsudku je určit náhradu škody, která má být vyplacena každému ze žalobců jakožto náhrada škody, jež vyplynula z protiprávnosti zjištěné v mezitímním rozsudku, v souladu se zásadami a kritérii stanovenými tímto rozsudkem, připomenutými v bodech 1 až 6 výše, jelikož účastníci řízení se nedohodli zcela na všech otázkách za účelem provedení zásad a kritérií stanovených Soudem.
26 Je třeba předem poznamenat, že mezitímní rozsudek nebyl zpochybněn, ani pokud jde o zásadu uznání odpovědnosti Společenství z důvodu zjištěné protiprávnosti, ani pokud jde o uznání škody utrpěné žalobci, jejichž nároky na náhradu byly omezeny na období nejvýše pěti let, a ani co se týče zásad a kritérií, jež mají sloužit k určení náhrady škody, která má být vyplacena každému ze žalobců. Tento rozsudek se tedy stal konečným ve všech těchto bodech, které založily překážku věci rozsouzené, a je závazný pro konečné vyřešení sporu (rozsudek Soudního dvora ze dne 19. února 1991, Itálie v. Komise, C‑281/89, Recueil, s. I‑347, bod 14; usnesení Soudního dvora ze dne 11. července 1996, Coussios v. Komise, C‑397/95 P, Recueil, s. I‑3873, bod 25, a ze dne 28. listopadu 1996, Lenz v. Komise, C‑277/95 P, Recueil, s. 6109, body 48 až 54, a pokud jde o překážku věci rozsouzené na základě mezitímního rozsudku, výše uvedený rozsudek Mulder a další v. Rada a Komise, body 54 až 56). Komise ostatně ve svých výše uvedených vyjádřeních ze dne 1. března 2007 zdůraznila, že ani žalobci, ani ona sama, nepodali proti rozsudku ze dne 5. října 2004 kasační opravný prostředek k Soudnímu dvoru, a že tento rozsudek tedy nabyl definitivní charakter věci rozsouzené.
27 Kromě toho ve stavu, v jakém se spor nachází po ukončení ústní části řízení, se jeví, že účastníci řízení se v porovnání se svými příslušnými návrhovými žádáními ze dne 28. října 2005 dohodli na určitém počtu obecných nebo zvláštních otázek týkajících se určení náhrady škody, která má být vyplacena každému žalobci s ohledem na zásady a kritéria stanovená v mezitímním rozsudku.
28 Především se jeví, že účastníci řízení se dohodli na obecné metodě pro výpočet ztrát žalobců, identifikaci hlavních složek příjmů Společenství a vnitrostátních příjmů dotčených osob, které mají být zohledněny, použití jednoduché úrokové sazby ve výši 5,25 % na konečnou částku náhrady škody, která má být každému ze žalobců vyplacena, a na tom, že náhrady škody, které mají být vyplaceny žalobcům, nebudou zdaněny podle právních předpisů Velké Británie vzhledem k tomu, že otázka daňového režimu zmíněných náhrad škody byla výslovně a definitivně rozhodnuta mezitímním rozsudkem (viz bod 6 výše).
29 Návrhová žádání předložená účastníky řízení dne 28. října 2005 uvádějí nadále existující odlišné názory na šest otázek, které podmiňují přesné určení náhrady škody, která má být vyplacena každému ze žalobců, a které předkládají účastníci řízení Soudu k vyřešení. Jedná se zaprvé o začátek období, za nějž má být vyplacena náhrada škody ve vztahu ke každému žalobci (viz bod 5 výše), zadruhé o platovou třídu a platový stupeň na začátku období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, které mají být určeny ve vztahu ke každému žalobci (viz bod 4 výše), zatřetí o povýšení, kterých se dotčeným osobám mohlo dostat (viz bod 4 výše), začtvrté o výhody spojené s pracovními příjmy, které mohly obdržet (viz bod 1 výše), zapáté o příspěvky, srážky a jiné odvody, které by měly být zohledněny pro určení čistého příjmu dočasného zaměstnance Společenství a čistého příjmu smluvního zaměstnance (viz bod 4 výše), a zašesté o nároky z důchodového pojištění, kterých se může dovolávat každý ze žalobců (viz bod 1 výše).
30 V návaznosti na organizační procesní opatření zmíněné v bodě 8 výše účastníci řízení ještě více sblížili své názory na některé aspekty výše uvedených sporných otázek. Zdá se však, že se zcela dohodli pouze na příspěvcích, srážkách a jiných odvodech, které mají být zohledněny pro určení příjmů skutečně obdržených dotčenými osobami jakožto smluvními zaměstnanci. Naopak, více či méně podstatné rozdíly nadále přetrvávají v názorech na jiné sporné otázky.
31 Kromě toho účastníci řízení, jejichž názory se v tomto ohledu blíží, vyložili ve svých písemných vyjádřeních a na jednání obtíže s tím, aby daňové orgány Velké Británie připustily, že náhrady škody, které mají být vyplaceny žalobcům, nemohou podléhat vnitrostátním daňovým odvodům v souladu s tím, jak rozhodl Soud v mezitímním rozsudku, vzhledem k tomu, že zmíněné orgány daly najevo svůj úmysl zdanit pokud ne hlavní část náhrad škody, tak alespoň úroky související se zmíněnými náhradami škody. Žalobci a Komise navrhují, aby se Soud přesně vyslovil k otázce nezdanitelnosti zmíněných náhrad škody, hlavní částky a úroků.
32 Bude třeba postupně přezkoumat šest otázek zmíněných v bodu 29 výše, přičemž je nutno odlišit otázky, na nichž se účastníci řízení dohodli, a otázky, na nichž se nedohodli, a také otázku daňového režimu úroků z náhrad škody, které mají být vyplaceny žalobcům.
K otázkám, na nichž se účastníci řízení dohodli
K začátku období, za nějž má být vyplacena náhrada škody
33 V mezitímním rozsudku Soud rozhodl, že náhrada škody, která má být vyplacena, musí být vypočítána pro každého žalobce ode dne nabytí účinnosti nejstarší smlouvy, která se ho týká, nebo jejího obnovení, přičemž toto datum nesmí předcházet o více než pět let dni předložení žádosti o náhradu škody Komisi, a spadá tedy do období mezi 12. listopadem 1994 a 16. únorem 1995 (body 83 a 166 mezitímního rozsudku). Kromě toho z rozsudku (bod 171) vyplývá, že období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, končí dnem, kdy dotčený žalobce přestal pracovat na projektu JET, pokud se tak stalo před ukončením projektu dne 31. prosince 1999, anebo tímto posledně uvedeným dnem, pokud žalobce pracoval na projektu JET až do jeho ukončení, přičemž je nutno upřesnit, že v konkrétním případě R. C. Waltona, který byl zaměstnán jako dočasný zaměstnanec v roce 1999, končí období zakládající právo na náhradu škody, pokud jde o něj, k datu jeho přijetí do zaměstnání uskutečněného v souladu s pracovním řádem ostatních zaměstnanců Evropských společenství.
34 Z dokazování a z odpovědí účastníků řízení na organizační procesní opatření zmíněné v bodě 8 výše vyplývá, že žalobci nemohli překonat obtíže, se kterými se setkali, aby stanovili přesné datum začátku období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, ve vztahu ke každému z nich, z důvodu způsobu vyplácení, týdenního nebo měsíčního, opožděného obnovení jejich smluv a smluv, které nebyly roční, u dvou z nich. S ohledem na tyto skutkové okolnosti, zjištěné při konzultaci archivu JET, které činí určení začátku období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, zvláště citlivým, žalobci se s Komisí dohodli na použití data 1. března 1996 (předcházejícího o pět let dni předložení jejich žádosti o náhradu škody) jako počátku zmíněného období.
35 S ohledem na zvláštní obtíže spojené s použitím příslušných smluvních dokumentů uváděné žalobci a na souhlas Komise, je třeba, aby Soud, který v mezitímním rozsudku vyzval účastníky řízení, aby se dohodli, vzal na vědomí shodu názorů účastníků řízení a stanovil datum začátku období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, ve vztahu ke každému ze žalobců na 1. března 1996, tak jak je uvedeno ve druhém sloupci přílohy 2 k tomuto rozsudku.
36 Alternativní návrh žalobců uvedený v jejich odpovědi na organizační procesní opatření, a to zohlednit nikoliv datum nabytí účinku nejstarší smlouvy nebo jejího obnovení, ale první datum, k němuž měla být provedena platba, návrh, který ostatně žalovaná odmítá a jenž není v souladu s odůvodněním mezitímního rozsudku (bod 166), je v důsledku toho zamítnut.
K příspěvkům, srážkám a jiným odvodům
37 Soud v mezitímním rozsudku (bod 170) rozhodl, že pro určení škody musí být srovnání mezi situací dočasného zaměstnance Společenství a situací takového smluvního zaměstnance, jakým je každý ze žalobců, provedeno na základě čistých příjmů snížených o sražené příspěvky, srážky nebo jiné odvody podle použitelných právních předpisů.
38 V návaznosti na organizační procesní opatření žalobci v souladu s výše uvedeným odůvodněním mezitímního rozsudku odečetli, pro určení příjmů, které obdrželi jako smluvní zaměstnanci, částky, které původně zohlednili ve svých návrhových žádáních ze dne 28. října 2005, odpovídající příspěvkům na důchodové pojištění. Komise tyto úpravy přijala.
39 Je třeba, aby to Soud vzal na vědomí při stanovení čistého příjmu, který každý žalobce skutečně obdržel jako smluvní zaměstnanec v průběhu období, za nějž má být vyplacena náhrada škody.
K otázkám, na nichž se účastníci řízení nedohodli
K platové třídě a platovému stupni na začátku období, za nějž má být vyplacena náhrada škody
– Argumenty účastníků řízení
40 Žalobci uplatňují, že platová třída a platový stupeň mají být, kromě zohlednění jejich akademické kvalifikace a předchozích pracovních zkušeností, určeny také na základě služebního postupu, kterého každý z nich dosáhl v JET od doby, kdy tam skutečně začal pracovat, tj. pro mnohé z nich před začátkem období, za nějž má být vyplacena náhrada škody. Domnívají se, že Soud v mezitímním rozsudku stanovil kritérium funkční rovnocennosti mezi pracovními místy zastávanými smluvními zaměstnanci a místy zastávanými dočasnými zaměstnanci. Žalobci uvádějí, že k prokázání této funkční rovnocennosti odkázali na sdělení vedoucího odpovědného za uzavírání smluv JET p. Byrnea ze dne 25. srpna 1989.
41 Žalobci uplatňují, přičemž se dovolávají mezitímního rozsudku, že Komise nemůže dnes vyžadovat stejnou úroveň důkazů, které je v některých případech nemožné předložit, jako kdyby se jednalo o jejich skutečné přijetí do zaměstnání, jelikož skutečně byli přijati na práci v JET. Kromě toho uvádějí, že každý z nich poskytl formální svědectví, v němž potvrdil svůj služební postup a životopis.
42 Komise tvrdí, že platová třída a platový stupeň mají být určeny ke dni nabytí účinnosti nejstarší smlouvy spadající do období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, s přihlédnutím k diplomům a předchozím pracovním zkušenostem, jako kdyby se jednalo o první přijetí do zaměstnání. Domnívá se, že žalobci musejí předložit stejné důkazy, pokud jde o kvalifikaci a pracovní zkušenosti, jako kdyby byli skutečně přijímáni do zaměstnání. Žalovaná má za to, že z mezitímního rozsudku vyplývá, že je založena odpovědnost Společenství, že náhrada škody má být vyplacena za období nejvýše pěti let a že předchozí smlouvy nemohou být zohledněny.
43 Komise kromě toho uvádí, že relevantními dokumenty, které použila k určení pracovních míst a platových tříd jsou jednak rozhodnutí Komise ze dne 11. října 1984 o kritériích použitelných na zařazení do platové třídy a platového stupně při přijímání vedoucích vědeckých a technických zaměstnanců, a jednak rozhodnutí Komise, které vstoupilo v platnost dne 1. září 1983, o kritériích použitelných na jmenování do platové třídy a zařazení do platového stupně při přijímání administrativních zaměstnanců.
44 Žalovaná vznáší také otázku přípustnosti důkazů, které jí žalobci předali ve většině případů v červenci 2005, nebo dokonce v září či říjnu 2005, s ohledem na článek 44 jednacího řádu.
– Závěry Soudu
45 Pokud jde nejprve o důkazy týkající se kvalifikace a pracovních zkušeností žalobců, užitečné pro určení platové třídy a platového stupně každého z nich na začátku období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, je třeba připomenout, že Soud v mezitímním rozsudku rozhodl, že s ohledem zejména na svou kvalifikaci měli žalobci vážné šance, že budou přijati do zaměstnání jako dočasní zaměstnanci (body 155 a 157 mezitímního rozsudku). Není tudíž namístě, pro určení náhrady škody, která má být vyplacena každému žalobci, přezkoumávat, zda ke dni začátku období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, dotčená osoba splňovala podmínky pro takové přijetí do zaměstnání. Z odůvodnění mezitímního rozsudku totiž vyplývá, že úroveň důkazů vyžadovaná pro určení zařazení každého žalobce, nemůže být, jak tvrdí Komise, stejná jako úroveň důkazů při skutečném přijímání do zaměstnání.
46 Pokud jde o opožděnost některých důkazů, které jí žalobci předali v období mezi červencem a říjnem 2005, tvrzenou žalovanou, s ohledem na článek 44 jednacího řádu nemůže být za okolností projednávaného případu namítána vůči zmíněným důkazům nepřípustnost.
47 Odůvodnění mezitímního rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o principu odpovědnosti Společenství, totiž definovalo škodu vzniklou žalobcům, stanovilo metodu, jež má být použita pro určení její výše, a tím, že odkázalo na akademickou kvalifikaci, pracovní zkušenosti a funkce zastávané v JET, umožnilo účastníkům řízení identifikovat skutečnosti relevantní pro určení náhrad škod, které mají být vyplaceny. S ohledem na prodloužení lhůt požadované žalobci, vůči němuž žalovaná nevznesla námitku, a na okolnost, že žalovaná umožnila žalobcům přístup do archivu JET až koncem prosince 2005, není namístě namítat nepřípustnost vůči jakémukoliv důkazu.
48 Pokud jde o zařazení do platové třídy a platového stupně každého ze žalobců na začátku období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, je třeba připomenout, že Soud v mezitímním rozsudku konstatoval, že pracovní místa a kvalifikace žalobců, tak jak byly evidovány Komisí, se zdají být svou povahou a svou úrovní srovnatelné s pracovními místy a kvalifikací řádných členů projektového týmu. Poznamenal (bod 121), že Komise na jednání připustila, že neexistovaly zásadní rozdíly mezi řádnými členy projektového týmu a žalobci, neboť kvalifikace a pracovní zkušenosti jedněch i druhých byly podobné. Rovněž uvedl (bod 122), že tuto podobnost funkcí potvrzuje schéma organizační struktury JET.
49 Z mezitímního rozsudku (body 166 a 168) tak vyplývá, že pracovní místo, platová třída a platový stupeň, které mají být určeny ve vztahu ke každému žalobci, musejí odpovídat funkcím, které každý z nich zastával v JET ke dni nabytí účinnosti nejstarší smlouvy nebo jejího obnovení v rámci období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, přičemž dotčené funkce jsou ty funkce, jež dotčená osoba zastávala v JET k tomuto dni, pokud tam pracovala již předtím, což je případ většiny žalobců, nebo jsou to ty funkce, k jejichž výkonu tam začala pracovat. Zařazení každého žalobce musí být tedy stanoveno s přihlédnutím k jeho skutečnému přijetí do zaměstnání provedenému JET, které obecně předcházelo začátku období, za nějž má být vyplacena náhrada škody.
50 Soud totiž sice omezil nároky na náhradu škody každého žalobce na období nejvýše pěti let, nicméně rozhodl, že od začátku, to znamená od jejich prvního přijetí, měly být dotčené osoby přijaty v rámci smluv dočasných zaměstnanců, jelikož protiprávnost přetrvávala během celé doby existence JET (body 127 a 139 mezitímního rozsudku). V rozporu s tvrzením Komise se konstatování protiprávnosti týká celé doby zaměstnání v JET, ale náhrada škody má být z důvodů vyložených v mezitímním rozsudku (body 57 až 84) vyplacena pouze za období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, definované v tomto rozsudku.
51 Situace každého žalobce na začátku období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, nemůže být proto pokládána za situaci prvního přijetí do zaměstnání, ale musí být posuzována s přihlédnutím k tomu, že od doby prvního přijetí jako smluvního zaměstnance měla být dotčená osoba přijata jako dočasný zaměstnanec, což vede k zohlednění případného „služebního postupu“ dosaženého před začátkem období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, pro určení zařazení odpovídajícího funkcím zastávaným každým ze žalobců na začátku zmíněného období.
52 Kromě toho zohlednění „služebního postupu“ předtím dosaženého v JET přesně řečeno nepředstavuje, v rozporu s tím, co tvrdí Komise, rekonstrukci služebního postupu, ale jedná se pouze o zohlednění zařazení, kterého dotčená osoba případně dosáhla jako smluvní zaměstnanec v JET, což vyplývá z mezitímního rozsudku, který odkazuje na funkce, jež každý žalobce zastával na začátku období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, pro účely určení pracovního místa a platové třídy každého žalobce (body 166 a 168), přičemž je třeba připomenout, že Soud konstatoval rovnocennost mezi pracovními místy, kvalifikací a pracovními zkušenostmi žalobců a řádnými členy projektového týmu (body 121 a 122 mezitímního rozsudku). Zařazení na začátku období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, které má být určeno, musí proto zohlednit tuto funkční podobnost.
53 Pro určení zařazení každého žalobce na začátku období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, je namístě použít všechny dostupné relevantní skutečnosti uvedené účastníky řízení, a sice jednak sdělení vedoucího odpovědného za uzavírání smluv JET ze dne 25. srpna 1989, které stanovilo, že platové třídy smluvních zaměstnanců odpovídají osmi platovým třídám, ve kterých jsou zařazeni zaměstnanci ESAE, jakož i zařazení smluvních zaměstnanců v JET, jak vyplývá ze seznamu zmíněných zaměstnanců za rok 1994, a jednak rozhodnutí Komise ze dne 11. října 1984 o kritériích použitelných na zařazení do platové třídy a platového stupně při přijímání vedoucích vědeckých a technických zaměstnanců, jakož i rozhodnutí Komise, které vstoupilo v platnost dne 1. září 1983, o kritériích použitelných na jmenování do platové třídy a zařazení do platového stupně při přijímání administrativních zaměstnanců.
54 S ohledem na tyto jednotlivé dokumenty je zařazení každého žalobce do platové třídy a platového stupně na začátku období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, určeno následujícím způsobem.
55 Zaprvé je třeba určit zařazení každého žalobce jako smluvního zaměstnance ke dni nabytí účinnosti nejstarší smlouvy nebo jejího obnovení v rámci stanoveného období, tak jak může být stanoveno na základě sdělení vedoucího odpovědného za uzavírání smluv JET ze dne 25. srpna 1989 a seznamu smluvních zaměstnanců JET za rok 1994. S výjimkou případu prvního přijetí do zaměstnání toto zařazení jako smluvního zaměstnance zohledňuje vývoj situace dotčených zaměstnanců od jejich původního přijetí až do obnovení jejich smluv, kterým se začíná období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, v souladu s výše uvedenými zásadami.
56 Zadruhé je třeba určit odpovídající platovou třídu a platový stupeň zaměstnance ESAE, který odpovídá tomuto zařazení na základě rozhodnutí Komise ze dne 11. října 1984 o kritériích použitelných na zařazení do platové třídy a platového stupně při přijímání vedoucích vědeckých a technických zaměstnanců a rozhodnutí Komise, které vstoupilo v platnost dne 1. září 1983, o kritériích použitelných na jmenování do platové třídy a zařazení do platového stupně při přijímání administrativních zaměstnanců.
57 Z výše uvedeného vyplývá, že zařazení každého ze žalobců do platové třídy a platového stupně na začátku období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, je určeno tak, jak je uvedeno ve třetím sloupci přílohy 2 tohoto rozsudku.
K povýšením
– Argumenty účastníků řízení
58 Žalobci uplatňují, že tempo povyšování v JET bylo zvláště příznivé, což by v projednávaném případě mělo vést jednak k přeřazení do vyšší platové třídy, jakmile na základě zvýšení platového stupně dojde ke zvýšení platu nad plat v prvním stupni nejbližší vyšší platové třídy, až na tři případy, ohledně kterých přijímají názor Komise, a sice neexistenci povýšení z platové třídy B do platové třídy A, z platové třídy A5 do platové třídy A4 a z platové třídy A4 do platové třídy A3. Kromě toho k povýšení odpovídajícímu průměrnému vývoji služebního postupu by mělo dojít každých pět let.
59 Úzký vzájemný vztah mezi platovými třídami požadovanými žalobci a platovými třídami uvedenými v seznamu smluvních zaměstnanců JET potvrzuje opodstatněnost metody, kterou navrhují. Tato metoda také umožňuje vyjádřit povýšením jmenování na pracovní místo vyžadující velkou odpovědnost.
60 Komise uplatňuje, že změna odpovědnosti automaticky nevede k povýšení, protože neexistuje automatický vztah mezi platovou třídou a funkcí, jelikož úředník může přejít z pracovního místa administrátora na pracovní místo vedoucího odboru bez povýšení.
61 V odpovědi na organizační procesní opatření účastníci řízení uvedli, že se dohodli na míře povýšení 20 %, odpovídající jednomu povýšení za každých pět let.
62 Komise trvá na svém nesouhlasu s tím, aby žalobci použili tuto míru na období před obdobím, za nějž má být vyplacena náhrada škody, v souladu s jejich metodou spočívající ve zohlednění služebního postupu dosaženého v JET před obdobím, za nějž má být vyplacena náhrada škody, pro určení zařazení na začátku zmíněného období.
– Závěry Soudu
63 Nejdříve je třeba uvést, že sporná otázka vznesená Komisí se netýká dopadu povýšení, kterých se žalobcům mělo dostat v míře dohodnuté mezi účastníky řízení, na 20 % za rok během období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, ale vztahuje se k použití této míry pro určení původního zařazení každého ze žalobců na začátku období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, tím, že se popřípadě nově vytvoří předchozí služební postup dotčené osoby v JET. Tato kritika se tedy týká určení platové třídy a platového stupně na začátku období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, a nevztahuje se k povýšení v průběhu zmíněného období, o jehož rekonstrukci se zde jedná.
64 Pokud jde o zohlednění povýšení před obdobím, za nějž má být vyplacena náhrada škody, o které se zde tedy nejedná, je třeba nicméně poznamenat s ohledem na obavy žalované, že je jisté, že od okamžiku, kdy bylo konstatováno (viz bod 50 a následující mezitímního rozsudku) v souladu s odůvodněním mezitímního rozsudku, že je třeba, pro určení zařazení každého žalobce na začátku období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, zohlednit služební postup dotčené osoby od jejího skutečného přijetí, taková metoda „rekonstrukce služebního postupu“ nutně zahrnuje povýšení, kterého se jí mohlo dostat. Vzhledem k tomu, že účastníci řízení se dohodli, že míra povýšení bude 20 %, žalobci ji logicky mohli použít k této původní „rekonstrukci služebního postupu“ za účelem určení platové třídy a platového stupně každého žalobce na začátku období, za nějž má být vyplacena náhrada škody.
65 Pokud jde o povýšení v průběhu období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, Soud v mezitímním rozsudku (bod 169) rozhodl, že účastníci řízení se mají dohodnout na rekonstrukci služebního postupu každého ze žalobců ode dne jeho přijetí až do nejvýše pěti posledních let, za které má být vyplacena náhrada škody, s přihlédnutím k průměrnému růstu pracovních příjmů pro odpovídající pracovní místo a platovou třídu zaměstnance ESAE, případně pracujícího v JET, jakož i k možným povýšením, kterých se mohlo každému žalobci dostat v tomto období vzhledem k jeho platové třídě a pracovnímu místu, za použití průměru povýšení udělených dočasným zaměstnancům ESAE v podobné situaci.
66 Z mezitímního rozsudku vyplývá, že rekonstrukce možných povýšení v průběhu období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, musí být určena s ohledem na platovou třídu a platový stupeň na začátku tohoto období nejvýše pěti let, za použití průměru povýšení udělených dočasným zaměstnancům ESAE v podobné situaci, tedy pracujícím v JET, v souladu s takovou praxí povyšování, jaká byla prováděna v JET.
67 Ve vztahu k situaci řádných členů projektového týmu JET měl totiž Soud za to, že žalobci byli udržováni v diskriminační právní situaci, která představuje zaviněné protiprávní jednání (body 140 a 141 mezitímního rozsudku), a žalobcům z tohoto důvodu vznikla škoda (body 164 a 169 mezitímního rozsudku). „Podobnou situací“, která má sloužit ke srovnání pro určení vývoje služebního postupu, kterého žalobci mohli dosáhnout, je proto situace, v níž se nacházeli řádní členové projektového týmu, nebo případně příznivější situace.
68 Případný nástup na pracovní místa, s nimiž je spojena zvláštní odpovědnost, se při tomto výpočtu nezohlední, neboť jak uplatňuje Komise, neexistuje automatický vztah mezi platovou třídou a funkcí, jelikož úředník může změnit pracovní místo, aniž by se mu z tohoto důvodu dostalo povýšení. Naopak rekonstruovaná povýšení musejí v souladu s praxí JET zahrnovat změny platového stupně a platové třídy.
69 Je tedy namístě v souladu se zásadami stanovenými v mezitímním rozsudku pro určení čistého příjmu, který každý žalobce mohl obdržet jako dočasný zaměstnanec v průběhu období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, zohlednit povýšení rekonstruovaná na základě výše uvedeného odůvodnění.
K výhodám spojeným s pracovními příjmy
– Argumenty účastníků řízení
70 Žalobci tvrdí, že je třeba vypočítat čistý příjem, který každý z nich skutečně obdržel, po odečtení částek, které si vydělali, když pracovali během své dovolené nebo když pracovali přesčas, vzhledem k tomu, že každý žalobce pracoval stejný počet dnů jako dočasný zaměstnanec ESAE ve stejné situaci, který nepracoval přesčas. Uplatňují, že zohlednit částky, které z tohoto titulu žalobci skutečně obdrželi (vyšší než částky dočasných zaměstnanců JET), by zrušilo jakoukoliv náhradu za placenou dovolenou a práci přesčas.
71 Komise tvrdí, že částky, které žalobci obdrželi za placenou dovolenou a práci přesčas z důvodu flexibility umožňující jim, na rozdíl od zaměstnanců ESAE, aby zvýšili své příjmy, musejí být započítány do příjmů, které dotčené osoby obdržely jako smluvní zaměstnanci. Pokud jde o určení příjmu Společenství, který každý z nich mohl obdržet, Komise uplatňuje, že co se týče některých dávek, jako jsou příspěvek na domácnost, příspěvek na vyživované dítě nebo příspěvek na vzdělání, musí být předložen důkaz, že dotčená osoba splňovala požadované podmínky.
72 Pokud jde o služební cesty, které žalobci případně vykonali, Komise uplatňuje, že mají být proplaceny náklady na ně, a nikoliv ušlé příjmy. Co se týče denních příspěvků, které někteří žalobci žijící daleko od místa JET pobírali, žalovaná uvádí, že služební řád neposkytuje stejnou výhodu zaměstnancům a že odpovídající dávky musejí být započteny jako příjmy skutečně obdržené smluvním zaměstnancem.
73 Jeví se, že v návaznosti na organizační procesní opatření se účastníci řízení dohodli na následujících otázkách.
74 Pokud jde o placenou dovolenou, je možné, vzhledem k tomu, že většina žalobců ji nevyčerpala, započíst částky obdržené dotčenými osobami za stejný počet odpracovaných hodin, které by odpracovaly jako zaměstnanci ESAE, do příjmů obdržených žalobci jako smluvními zaměstnanci.
75 Co se týče práce přesčas, účastníci řízení se dohodli na odlišení situace žalobců spadajících do kategorie A od situace žalobců spadajících do kategorie B. Jednak vzhledem k tomu, že zaměstnanci ESAE kategorie A nejsou placeni za práci přesčas, na rozdíl od smluvních zaměstnanců, k nimž patří žalobci, tito žalobci souhlasí se zvýšením o 10 % použitým Komisí na jejich vnitrostátní příjmy. Kromě toho se jeví, že zaměstnanci ESAE kategorie B (jakož i zaměstnanci kategorie C) obdrželi náhradu za práci přesčas, nikoliv finanční, ale časovou, kterou se zdá nemožné přepočítat. Žalobci se proto rozhodli nezohlednit práci přesčas na obou stranách rovnice (vnitrostátní příjmy a příjmy Společenství). Komise naopak zachovala jednotné zvýšení o 10 % použité na příjmy obdržené žalobci jako smluvními zaměstnanci. Z toho tedy vyplývá rozdíl v ohodnocení těchto příjmů ve vyčíslených údajích poskytnutých účastníky řízení.
– Závěry Soudu
76 V mezitímním rozsudku (bod 164) Soud rozhodl, že škoda vzniklá žalobcům za období působení ve společném podniku JET vyplývá z rozdílu mezi pracovními příjmy, s nimi spojenými výhodami a nároky z důchodového pojištění, které by dotčeným osobám byly vyplaceny nebo které by tyto osoby získaly, kdyby pracovaly na projektu JET jako dočasní zaměstnanci, a pracovními příjmy, s nimi spojenými výhodami a nároky z důchodového pojištění, které jim byly vyplaceny nebo které získaly jako smluvní zaměstnanci.
77 Z toho vyplývá jednak, že pro určení čistého příjmu Společenství, který by obdržel každý žalobce během období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, kdyby byl přijat jako dočasný zaměstnanec, je namístě zohlednit všechny výhody, na něž mohla dotčená osoba uplatňovat nárok s ohledem na skutečnosti týkající se její osobní a pracovní situace, o nichž může předložit listinné důkazy. Naopak není namístě zahrnout dávky, které mohly být obdrženy z titulu služebních cest, vzhledem k tomu, že Komise v tomto ohledu uplatňuje, aniž by to bylo popřeno, že v rámci projektu JET byly všechny výdaje na pobyt nahrazovány, zatímco denní příspěvky byly sníženy, nebo dokonce zrušeny.
78 Kromě toho je pro určení čistého vnitrostátního příjmu obdrženého každým žalobcem jako smluvním zaměstnancem během období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, třeba zohlednit všechny pracovní příjmy, které dotčené osoby obdržely z tohoto titulu, zejména denní příspěvky, které případně pobírali někteří ze žalobců z důvodu vzdálenosti jejich bydliště od místa JET.
79 Pokud jde o placenou dovolenou, je třeba vzít na vědomí dohodu účastníků řízení a zohlednit částky, které dotčené osoby obdržely za stejný počet odpracovaných hodin, jako je počet hodin, které by odpracovaly jako zaměstnanci ESAE.
80 Co se týče práce přesčas, jak se účastníci řízení dohodli, je třeba, vzhledem k tomu, že zaměstnanci ESAE kategorie A nebyli placeni za práci přesčas, na rozdíl od takových smluvních zaměstnanců jako jsou žalobci, použít zvýšení o 10 % na příjmy obdržené dotčenými osobami jako smluvními zaměstnanci.
81 Pokud jde o žalobce zařazené do kategorie B, je třeba poznamenat, že žalovaná netvrdí, že tvrzení žalobců, podle nichž zaměstnanci ESAE kategorie B a C obdrželi náhradu za práci přesčas, nikoliv finanční, ale časovou, kterou se zdá nemožné přepočítat, je nesprávné. Za těchto okolností je třeba mít za to, že nejvhodnějším řešením je řešení žalobců, a sice nezohlednit práci přesčas ani pro určení příjmů obdržených žalobci jako smluvními zaměstnanci, ani pro určení příjmů, které mohli obdržet jako dočasní zaměstnanci ESAE.
82 Je proto namístě stanovit čistý příjem, který mohl obdržet každý žalobce jako dočasný zaměstnanec v průběhu období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, a čistý příjem, který skutečně obdržel jako smluvní zaměstnanec v průběhu téhož období, v souladu se zásadami vyloženými výše, týkajícími se výhod spojených s pracovními příjmy.
83 Z toho vyplývá, že výše čistých příjmů obdržených zaměstnanci je částka uvedená ve sloupci (1) přílohy 3 tohoto rozsudku, výše příjmů, které měli obdržet jako dočasní zaměstnanci figuruje ve sloupci (2) zmíněné přílohy, výše ztráty, která vyplývá z rozdílu mezi těmito dvěma hodnotami, je obsažena ve sloupci (3) uvedené přílohy a výše kumulované ztráty, která vyplývá z aktualizace posledně uvedené částky ke dni 31. prosince 1999, je uvedena ve sloupci (4) této přílohy.
K nárokům z důchodového pojištění
– Argumenty účastníků řízení
84 Žalobci tvrdí, že mají nárok na náhradu škody z důvodu ztráty nároků z důchodového pojištění a že tento nárok nemůže být nahrazen odchodným. Uplatňují, že většina z nich pracovala v JET déle než během období nejvýše pěti let, na základě kterého musí být vypočítána náhrada škody. Domnívají se, že nejvhodnější přístup pro určení nároků z důchodového pojištění spočívá ve výpočtu nákladů na doživotní rentu rovnocennou starobnímu důchodu, který by obdrželi, kdyby legalita byla dodržena, a v zohlednění části této částky odpovídající období, za nějž má být vyplacena náhrada škody.
85 Komise tvrdí, že žalobci mohou uplatňovat pouze nárok na odchodné, jelikož období, za nějž je založena odpovědnost Společenství za nepřijetí do zaměstnání a za které je jí uložena povinnost nahradit škody, Soud stanovil na nejvýše pět let. Přiznat nároky z důchodového pojištění s přihlédnutím ke skutečnosti, že někteří žalobci předtím pracovali v JET, což by předpokládalo vycházet ze smluv uzavřených před začátkem období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, by bylo v rozporu s tím, co stanovil Soud.
– Závěry Soudu
86 V mezitímním rozsudku (bod 164) Soud rozhodl, že škoda vzniklá žalobcům za období působení ve společném podniku JET zahrnuje nároky z důchodového pojištění, které odpovídají rozdílu mezi nároky z důchodového pojištění, které by dotčené osoby získaly, kdyby pracovaly na projektu JET jako dočasní zaměstnanci, a nároky z důchodového pojištění, které získaly jako smluvní zaměstnanci.
87 Soud měl kromě toho za to, že náhrada škody musí být vypočítána za období počínající dnem nabytí účinnosti nejstarší smlouvy, která se týká dotčeného žalobce, nebo jejího obnovení, přičemž toto datum nesmí předcházet o více než pět let dni předložení žádosti o náhradu škody Komisi, a končící buďto dnem, kdy dotčený žalobce přestal pracovat na projektu JET, pokud se tak stalo před ukončením projektu dne 31. prosince 1999, anebo tímto posledně uvedeným dnem, pokud žalobce pracoval na projektu JET až do jeho ukončení (bod 171 mezitímního rozsudku).
88 Z výše uvedeného odůvodnění jednoznačně vyplývá, že Soud výslovně žalobcům přiznal nárok na náhradu škody z titulu nároků z důchodového pojištění. Ačkoli tak předtím omezil přípustnost návrhových žádání směřujících k náhradě škody na období nejvýše pěti let ode dne předložení žádosti každého žalobce o náhradu škody, nevyvodil z toho, že tato složka náhrady škody musí být ve všech případech nahrazena odchodným. Výklad zastávaný Komisí v tomto ohledu nemůže být proto přijat.
89 Jak bylo totiž připomenuto v bodu 51 výše, Soud v mezitímním rozsudku rozhodl, že od začátku měli být žalobci přijati v rámci smluv dočasných zaměstnanců a že délka protiprávnosti, ke které došlo, přesahovala období, za nějž má být vyplacena náhrada škody. Toto zjištění nutně vede ke zohlednění skutečnosti, že žalobci mohli nabýt nároky z důchodového pojištění za celé období, během něhož každý z nich skutečně pracoval v JET, nicméně odškodnění z titulu těchto případných nároků je omezeno na období, za nějž má být vyplacena náhrada škody.
90 Pro určení části náhrady škody odpovídající nárokům z důchodového pojištění je proto třeba vzít u každého žalobce v úvahu datum jeho prvního skutečného přijetí do zaměstnání v JET, případně předcházející období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, přičemž náhrada škody náleží z titulu ztráty nároků z důchodového pojištění za období nejvýše pěti let odpovídající období, za nějž má být vyplacena náhrada škody. Zmíněné období nejvýše pěti let tedy nepředstavuje jediné období, za které mohly vzniknout nároky. Nároky z důchodového pojištění totiž vznikly každému žalobci za celou dobu jeho zaměstnání v JET, přičemž odpovídající nároky jsou poté sníženy podle poměru mezi délkou období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, a celou dobou zaměstnání, v souladu s výše uvedeným odůvodněním mezitímního rozsudku.
91 Kromě toho je namístě mít za to, že náhrada škody, která má být vyplacena z titulu nároků z důchodového pojištění, nemůže být nižší než pojistně-matematická hodnota rezerv vytvořených na jméno každého žalobce na základě příspěvků pracovníka a zaměstnavatele za období nejvýše pěti let odpovídající období, za nějž má být vyplacena náhrada škody.
92 Naopak v případě, že žalobce zejména z důvodu, že pracoval v JET méně než deset let, nemohl v žádném případě mít podle ustanovení služebního řádu nárok na starobní důchod, ale měl pouze nárok na odchodné, náhrada škody z titulu ztráty takové dávky, snížené podle poměru mezi obdobím, za nějž má být vyplacena náhrada škody, a celou dobou zaměstnání, představuje alternativu, která mu nezbytně musí být poskytnuta v souladu s výše uvedeným odůvodněním mezitímního rozsudku. Z odpovědí žalobců na organizační procesní opatření vyplývá, že předložili v posledním znění svých návrhových žádání pro ty z nich, kteří pracovali v JET méně než deset let, návrh na vyplacení odchodného místo nahrazení nároků z důchodového pojištění.
93 Okolnosti, kterých se Komise poprvé dovolávala na jednání, nezpochybňují výše uvedené závěry.
94 I když v rozsudku ze dne 17. května 1990, Barber, C‑262/88 (Recueil, s. I‑1889), Soudní dvůr omezil časové účinky výkladu článku 141 ES z naléhavých důvodů právní jistoty, které brání tomu, aby právní situace, jejichž účinky se vyčerpaly v minulosti, byly zpochybňovány, nejeví se toto řešení relevantní v projednávané věci.
95 Okolnosti projednávaného případu týkající se náhrady škod vzniklých protiprávním jednáním, kterého se Komise dopustila ve vztahu k žalobcům, totiž nejsou srovnatelné s okolnostmi této výše uvedené věci, v níž vyvstal problém zpětného přezkumu režimů důchodového pojištění na celém území Společenství, který měl významné finanční důsledky, přičemž je nutno dodat, že žalovaná neuvedla žádný naléhavý důvod obecného zájmu.
96 Kromě toho nemůže být přijato ani tvrzení Komise, podle něhož pro období předcházející období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, neexistoval v JET penzijní fond, takže přiznat nároky z důchodového pojištění žalobcům za toto předchozí období by znamenalo poskytnout jim výhodu, které se zaměstnancům ESAE zaměstnaným JET nedostalo.
97 Z ustanovení článku 2 pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropských společenství ve spojení s článkem 39 tohoto řádu, který se vztahuje mimo jiné na zaměstnance ESAE, vyplývá, že dočasní zaměstnanci mají nárok na starobní důchod nebo na odchodné za podmínek stanovených ve služebním řádu Evropských společenství. Stanovy JET připojené k rozhodnutí Rady 78/471/Euratom ze dne 30. května 1978 o zřízení společného podniku JET (Úř. věst. L 151, s. 10), ve znění relevantním pro určení nároků žalobců z důchodového pojištění, ve svém čl. 8 odst. 5 přitom výslovně odkazují, pokud jde o zaměstnance přijaté jako dočasní zaměstnanci, jak měli být přijati žalobci, na pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství. I kdyby tudíž nebyl v praxi dodržen režim stanovený použitelnými právními předpisy ve vztahu k zaměstnancům ESAE zaměstnaným JET, této politováníhodné okolnosti se nemůže dovolávat žalovaná, pokud jde o určení náhrady škody, která má být vyplacena žalobcům z důvodu protiprávního jednání, jehož se Komise vůči nim dopustila.
98 Navíc, ačkoliv se žalobci od podání své žaloby v roce 2001 domáhali náhrady škody z titulu ztráty nároků z důchodového pojištění a ačkoliv mezitímní rozsudek výslovně připustil princip takové náhrady škody, je třeba poznamenat, že Komise zmínila výše uvedenou okolnost poprvé až na jednání dne 20. března 2007, aniž by mimoto prokázala správnost svého tvrzení a aniž by upřesnila praktické obtíže, které by z ní mohly vyplynout.
99 Z výše uvedeného vyplývá, že náhrada škody žalobcům z titulu ztráty nároků z důchodového pojištění, nebo případně odchodného, se stanoví, v souladu s výše uvedeným odůvodněním, jak je uvedeno ve sloupci (5) přílohy 3 tohoto rozsudku.
K celkové částce náhrady škody, jež má být vyplacena každému ze žalobců
100 V mezitímním rozsudku (bod 164) Soud rozhodl, že škoda vzniklá žalobcům za období působení ve společném podniku JET vyplývá z rozdílu mezi pracovními příjmy, s nimi spojenými výhodami a nároky z důchodového pojištění, které by dotčeným osobám byly vyplaceny nebo které by tyto osoby získaly, kdyby pracovaly na projektu JET jako dočasní zaměstnanci, a pracovními příjmy, s nimi spojenými výhodami a nároky z důchodového pojištění, které jim byly skutečně vyplaceny nebo které získaly jako smluvní zaměstnanci.
101 Z výše uvedeného vyplývá, že konečná výše odškodnění, které má být vyplaceno každému ze žalobců jako náhrada dotčené škody, se stanovuje ke dni 31. prosince 1999, datu, kterým se v každém případě skončilo období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, na celkovou částku uvedenou ve sloupci (6) přílohy 3 tohoto rozsudku. Od tohoto dne běží jednoduché úroky ve výši 5,25 % z uvedené částky, jak je uvedeno v bodu 28 výše, až do skutečného vyplacení náhrady škody.
K daňovému režimu náhrad škody žalobcům
102 Účastníci řízení vylíčili problémy, které by mohly vyvstat na vnitrostátní úrovni při výkonu tohoto rozsudku z důvodu úmyslu vyjádřeného daňovými orgány Spojeného království, že pokud nezdaní hlavní částku náhrady škody, zdaní alespoň úroky související se zmíněnými dotčenými náhradami škody, v rozporu s mezitímním rozsudkem.
103 Je třeba připomenout, že Soud rozhodl, že na náhradu škody, která má být vyplacena každému žalobci s cílem nahradit mu ztráty pracovních příjmů a vedlejších výhod ohodnocené po zdanění a která musí být vypočítána tímtéž způsobem s přihlédnutím k dani Společenství, musí být uplatněn daňový režim použitelný na částky vyplacené Společenstvím jeho zaměstnancům v souladu s článkem 16 Protokolu o výsadách a imunitách úředníků a zaměstnanců Evropských společenství. Dotčená náhrada škody, čímž se rozumí náhrada škody již odrážející zdanění, nemůže být v důsledku toho podrobena vnitrostátním daňovým odvodům. Žádná dodatečná náhrada škody nemůže být tudíž vyplacena z titulu náhrady takových odvodů (bod 173 mezitímního rozsudku).
104 Z mezitímního rozsudku vyplývá, že jak hlavní částka náhrady škody, která má být vyplacena každému žalobci, tak úroky s ní související, které představují cenu za čas potřebný k náhradě škody vzniklé dotčeným osobám, a jsou tedy neoddělitelné od hlavní částky, nemohou v žádném případě podléhat jakýmkoliv vnitrostátním daňovým odvodům, jejichž přímým důsledkem by bylo snížení náhrady zmíněné škody. Kromě toho, jak vyplývá z mezitímního rozsudku, Společenství nemůže být uloženo vyplacení dodatečné náhrady škody žalobcům, která by byla bez souvislosti s protiprávností konstatovanou Soudem, s cílem nahradit snížení náhrady škody, kterou by nakonec obdržely dotčené osoby z důvodu vnitrostátních daňových rozhodnutí, jelikož takový převod by ve skutečnosti financoval bez legitimního důvodu rozpočet členského státu.
105 Aniž by bylo namístě předjímat případné procesní důsledky, jejichž vhodnost musí posoudit Komise a kterým je dotčený členský stát vystaven v podobném případě, Soud může pouze potvrdit plnou daňovou imunitu náhrad škody žalobcům, hlavní částky a úroků, ve vztahu k vnitrostátním ustanovením, přičemž tato imunita vyplývá z odůvodnění mezitímního rozsudku, který nabyl definitivní charakter věci rozsouzené, jak je uvedeno v bodech 26 a 28 výše.
K nákladům řízení
Argumenty účastníků řízení
106 Žalobci, kteří požadují, aby žalované byla uložena náhrada nákladů řízení v souladu s článkem 87 jednacího řádu, uplatňují, že i když Soud omezil období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, měli ve věci úspěch ve všech návrhových žádáních a že výše jejich nákladů řízení není ve vztahu úměrnosti k období, za nějž má být vyplacena náhrada škody.
107 Komise uvádí, že žalobci nemohou tvrdit, že spor vyhráli, vzhledem k tomu, že neměli úspěch v jedné z podstatných otázek, a sice v promlčení, což způsobilo pěti nebo šestinásobné snížení jejich původních nároků. Vzhledem k tomu, že Soud se touto otázkou zabýval téměř v polovině rozsudku T‑144/02 ze dne 5. října 2004, Komise se domnívá, že možným řešením je uložit jí náhradu pouze poloviny nákladů řízení vynaložených žalobci.
Závěry Soudu
108 Je namístě připomenout, že v bodě 4 výroku mezitímního rozsudku bylo stanoveno, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.
109 Z článku 88 jednacího řádu, který je v tomto případě použitelný, jelikož byl spor přezkoumán jako spor mezi Společenstvím a jeho zaměstnanci (bod 52 mezitímního rozsudku), vyplývá, že v rámci těchto sporů nesou orgány vlastní náklady, aniž by byla dotčena ustanovení čl. 87 odst. 3 druhého pododstavce.
110 Podle čl. 87 odst. 3 zmíněného řádu Soud může rozdělit náklady mezi účastníky řízení nebo rozhodnout, že každý z nich nese vlastní náklady, pokud každý účastník měl ve věci částečně úspěch i neúspěch, nebo pokud jsou k tomu dány výjimečné důvody.
111 Kromě toho čl. 87 odst. 4 téhož řádu stanoví, že členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady.
112 Je namístě uvést, že jak z výroku mezitímního rozsudku, tak z odůvodnění, které je jeho nezbytnou oporou, vyplývá, že žalobci byli uspokojeni v podstatné části svých návrhových žádání. Soud totiž uznal nárok na náhradu finanční škody vzniklé každému ze žalobců v důsledku nepřijetí za dočasného zaměstnance Společenství k výkonu činnosti ve společném podniku JET. Okolnost tvrzená žalovanou, že Soud omezil období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, tak nijak nezmírňuje plné uznání odpovědnosti Společenství z důvodu protiprávního jednání, jež bylo zjištěno pro celé období, během něhož žalobci pracovali v JET.
113 Je třeba také uvést, že i když žalobci neměli částečně úspěch ve svých návrzích na náhradu škody, vzhledem k tomu, že Soud nepřiznal celou částku požadovanou z titulu dotčené škody, nic to nemění na tom, že všichni žalobci obdrží náhradu škody vyšší, než byla ochotna poskytnout Komise (viz výše uvedený rozsudek Soudního dvora, Mulder a další v. Rada a Komise, body 363 až 365).
114 Za těchto podmínek je namístě rozhodnout, že Komise ponese vlastní náklady celého řízení před Soudem, jakož i náklady vynaložené žalobci v průběhu celého řízení před Soudem a Rada jakožto vedlejší účastnice ponese vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů
SOUD (první senát)
rozhodl takto:
1) Komisi se ukládá vyplatit každému ze žalobců náhradu škody odpovídající částce uvedené pro každého z nich ve sloupci (6) přílohy 3 tohoto rozsudku.
2) Z této částky poběží ode dne 31. prosince 1999 až do skutečného vyplacení úroky ve výši 5,25 %.
3) Komise ponese vlastní náklady řízení a náklady řízení vynaložené žalobci v průběhu celého řízení před Soudem.
4) Rada ponese vlastní náklady řízení.
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 12. července 2007.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |
Příloha 1
Seznam žalobců (13)
Atkins T. F.
Brickley Carol
Eagle Richard J.
Fanthome John G.
Felton Robert
Gaberscik Alexander
Gardener Martin
Grant Michael George
Junger Edward
Marren Clifford
Marrs Beryl
Sands David
Walton Robert C.
Příloha 2
Jména žalobců | Začátek období, za nějž má být vyplacena náhrada škody | Platová třída a platový stupeň na začátku období, za nějž má být vyplacena náhrada škody |
Brickley | 1. března 1996 | A5/2 |
Eagle | 1. března 1996 | B1/8 |
Felton | 1. března 1996 | A5/3 |
Gaberscik | 1. března 1996 | A7/1 |
Gardener | 1. března 1996 | B1/7 |
Grant | 1. března 1996 | B2/4 |
Marren | 1. března 1996 | B1/5 |
Marrs | 1. března 1996 | B1/8 |
Sands | 1. března 1996 | B2/1 |
Walton | 1. března 1996 | A5/5 |
Příloha 3
Jména žalobců | Celkové čisté příjmy obdržené jako smluvním zaměstnancem (1) Vnitrostátní příjmy (GBP) | Celkové čisté příjmy rovnocenného dočasného zaměstnance (2) Příjmy Společenství (GBP) | Rozdíl: Čistá jednoduchá ztráta (3 = 2–1) (GBP) | Rozdíl: Čistá kumulovaná ztráta (4 = 3 aktualizovaná ke dni 31. prosince 1999) (GBP) | Ztráta starobního důchodu (nebo odchodného) (5) (GBP) | Celková ztráta ke dni 31. prosince 1999 (6 = 4 + 5) (GBP) |
Brickley | 55 885 | 127 702 | 71 817 | 78 799 | 12 233 | 91 033 |
Eagle | 102 784 | 186 517 | 83 734 | 90 189 | 147 220 | 237 410 |
Felton | 127 231 | 198 678 | 71 447 | 76 915 | 48 132 | 125 047 |
Gaberscik | 61 513 | 87 728 | 26 215 | 28 210 | 12 346 | 40 555 |
Gardener | 104 242 | 262 987 | 158 745 | 170 348 | 121 464 | 291 812 |
Grant | 62 745 | 167 619 | 104 875 | 111 738 | 127 730 | 239 467 |
Marren | 111 040 | 207 958 | 96 918 | 104 288 | 123 823 | 228 111 |
Marrs | 102 977 | 186 517 | 83 540 | 89 981 | 162 080 | 252 061 |
Sands | 72 970 | 157 228 | 84 259 | 90 038 | 88 551 | 178 589 |
Walton | 113 978 | 210 673 | 96 695 | 103 612 | 104 409 | 208 021 |