Language of document : ECLI:EU:F:2008:174

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (prvního senátu)

15. prosince 2008

Věc F-34/07

Carina Skareby

v.

Komise Evropských společenství

„Veřejná služba – Úředníci – Hodnocení – Posudek o vývoji služebního postupu – Hodnocený rok 2005 – Porušení procesních pravidel – Neprovedení pohovoru o stanovení cílů – Zjednodušený posudek za období od ledna do září 2005 – Neexistence hodnocení – Zjevně nesprávné posouzení – Článek 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Soudu prvního stupně“

Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se C. Skareby v domáhá zrušení posudku o vývoji služebního postupu za období od 1. ledna 2005 do 31. prosince 2005 a toho, aby bylo Komisi uloženo uhradit náhradu profesní, finanční a nemajetkové újmy, kterou údajně utrpěla.

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Posudek – Posudek o vývoji služebního postupu – Povinnost stanovit cíle – Působnost

(Služební řád, článek 43)

2.      Úředníci – Posudek – Posudek o vývoji služebního postupu – Vypracování – Zjednodušený posudek

(Služební řád, článek 43)

3.      Úředníci – Posudek – Posudek o vývoji služebního postupu – Soudní přezkum – Omezení

(Služební řád, článek 43)

1.      Z článku 8 odst. 5 čtvrtého pododstavce obecných prováděcích ustanovení k článku 43 služebního řádu přijatých Komisí vyplývá, že cílem formálního pohovoru mezi hodnotitelem a zaměstnancem na začátku každého hodnocení je stanovit, pokud možno po vzájemné dohodě, cíle, kterých má zaměstnanec dosáhnout během roku, ve kterém tento pohovor proběhne. Význam tohoto formálního pohovoru je zřejmý v situaci stanovené uvedenými obecnými prováděcími ustanoveními, kdy hodnotitel zaměstnanci jednostranně navrhuje cíle, kterých má dosáhnout během zaměstnání, přičemž tento pohovor dotčené osobě umožňuje tyto cíle projednat a vyjádřit svůj názor s cílem dosáhnout vzájemné dohody o jejich obsahu.

Jinak tomu však je v případě, kdy si zaměstnanec na žádost hodnotitele sám stanoví své cíle, se kterými poté hodnotitel vyjádří svým podpisem souhlas. V takovém případě se totiž de facto jedná o dohodu mezi hodnotitelem a zaměstnancem o cílech, kterých má být dosaženo, takže již není nutné provést formální pohovor, jehož cílem je dosažení takové dohody, i když tento pohovor zůstává nadále žádoucí, neboť je jedním, ze základních úkolů hodnotitele.

Porušení procesních pravidel, včetně těch, která se týkají vypracování posudku o vývoji služebního postupu, představuje podstatnou vadu způsobující neplatnost tohoto posudku za předpokladu, že úředník prokáže, že v případě neexistence tohoto porušení by uvedený posudek mohl mít odlišný obsah.

(viz body 34, 36, 37 a 40)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 9. března 1999, Hubert v. Komise, T‑212/97, Recueil FP s. I‑A‑41 a II‑185, bod 53

Soud pro veřejnou službu: 7. května 2008, Lebedef v. Komise, F‑36/07, Sb. VS s. I-A-0000 a II‑0000, bod 57

2.      V případě změny hodnotitele v průběhu hodnocení počítá čl. 4 odst. 3 obecných prováděcích k článku 43 služebního řádu přijatých Komisí s tím, že hodnotitel, který hodlá opustit své zaměstnání, vypracuje zjednodušený posudek zařazený do posudku o vývoji služebního postupu, který se týká výhradně výkonnosti, schopnosti a chování ve službě během stanovené časového úseku, jehož se posudek týká. Zaměstnanec je s tímto zjednodušeným posudkem, který neobsahuje známku, seznámen a může se k němu vyjádřit v části vyhrazené pro tento účel. Cílem tohoto posudku je poskytnout hodnotiteli informace potřebné k posouzení plnění úkolů hodnocenou osobou v tomto určitém časovém úseku hodnoceného období.

Skutečnost, že hodnotitel zjednodušeného posudku, který byl rovněž hodnotitelem předchozího posudku o vývoji služebního postupu, do zjednodušeného posudku téměř zcela převzal hodnocení obsažená v uvedeném posudku o vývoji služebního postupu týkající se zejména výkonnosti, schopností a chování hodnoceného úředníka ve služebním poměru, nemusí automaticky znamenat, že nebylo provedeno hodnocení úředníka, neboť hodnotitel mohl jednoduše zjistit a rozhodnout, že úředník měl ve sledovaném období ve stejném útvaru stejné schopnosti, stejnou výkonnost a stejné chování.

(viz body 58 a 61)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 13. prosince 2007, Sequeira Wandschneider v.Komise, F‑28/06, Sb. VS s. I-A-0000 a II 0000, bod 48

3.      Hodnotitelé mají při rozhodování o práci osob, jejímž hodnocením jsou pověřeni, širokou posuzovací pravomoc, přičemž hodnotící posudek nebo posudek o vývoji služebního postupu vyjadřuje jejich svobodně formulovaný osobní názor. Soudu pro veřejnou službu tudíž nepřísluší svým posouzením nahradit posouzení provedené osobami pověřenými hodnotit práci hodnocené osoby. Hodnocení úředníků provedená v posudku o vývoji služebního postupu jsou vyloučena ze soudního přezkumu, který se může týkat pouze případných zjevně nesprávných skutkových zjištění.

V tomto ohledu platí, že i za předpokladu, že se autoři posudku o vývoji služebního postupu dopustili určitých chyb nebo že jejich závěry byly nepodložené, týká se žalobní důvod vycházející z toho, že uvedený posudek je stižen zjevně nesprávným posouzením, ve skutečnosti hodnotových soudů, jejichž opodstatněnost může být přezkoumávána pouze v přísně stanovených mezích.

(viz body 69 a 71)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 24. ledna 1991, Latham v. Komise, T‑63/89, Recueil, s. II‑19, bod 19; 16. května 2006, Magone v. Komise, T‑73/05, Sb. VS s. I‑A‑2‑107 a II‑A‑2‑485, body 25 a 28, jakož i uvedená judikatura; 13. července 2006, Andrieu v. Komise, T‑285/04, Sb. VS s. I‑A‑2‑161 a II‑A‑2‑775, bod 99