Věci T–624/15, T–694/15 a T–704/15
European Food SA a další
v.
Evropská komise
Rozsudek Tribunálu (druhého rozšířeného senátu) ze dne 18. června 2019
„Státní podpory – Nález vydaný rozhodčím senátem zřízeným pod záštitou Mezinárodního střediska pro řešení investičních sporů (ICSID) – Výplata náhrady škody přiznané některým hospodářským subjektům – Rozhodnutí prohlašující podporu za neslučitelnou s vnitřním trhem a nařizující její navrácení – Pravomoc Komise“
1. Podpory poskytované státy – Ustanovení Smlouvy – Působnost ratione temporis – Přistoupení Rumunska k Evropské unii – Akt o přistoupení – Uplatnění ustanovení o státních podporách ode dne přistoupení a pouze ohledně situací, které nastaly od uvedeného dne – Státní podpora poskytnutá před přistoupením – Rozhodčí nález týkající se státní podpory, který byl vydán po přistoupení – Neexistence vlivu
(Články 107 a 108 SFEU; akt o přistoupení z roku 2005)
(viz body 66–93)
2. Podpory poskytované státy – Pojem – Zvýhodnění příjemců – Přiznání náhrady škody rozhodčím senátem, jejímž cílem je kompenzovat zrušení fiskálních pobídek členským státem před jeho přistoupením k Unii – Vyloučení
(Článek 107 odst. 1 SFEU; akt o přistoupení z roku 2005)
(viz body 100–109)
Shrnutí
V rozsudku European Food SA a další v. Komise (spojené věci T‑624/15, T‑694/15 a T‑704/15), vyhlášeném dne 18. června 2019, Tribunál zrušil v plném rozsahu rozhodnutí Komise (EU) 2015/1470 ze dne 30. března 2015(1), kterým Komise kvalifikovala výplatu náhrady škody přiznané rozhodčím senátem zřízeným pod záštitou Mezinárodního střediska pro řešení investičních sporů za neslučitelnou s vnitřním trhem.
Dne 29. května 2002 uzavřely vláda Švédského království a vláda Rumunska dvoustrannou investiční smlouvu o podpoře a vzájemné ochraně investic (dále jen „BIT“), která vstoupila v platnost dne 1. července 2003 a jejíž čl. 2 odst. 3 stanovil, že každá smluvní strana vždy zajistí investicím investorů z druhé smluvní strany spravedlivé a rovné zacházení. V roce 2005 rumunská vláda v rámci jednání ohledně přistoupení Rumunska k Evropské unii (přistoupení, které se nakonec uskutečnilo dne 1. ledna 2007) zrušila vnitrostátní režim pobídek ve prospěch investorů ve znevýhodněných regionech, který byl přijat mimořádným nařízením vlády (dále jen „mimořádné nařízení“) č. 24/1998. Pět žalobců, kteří měli z uvedeného režimu prospěch (dále jen „žalobci v rozhodčím řízení“), předložilo spor dne 28. července 2005 podle článku 7 BIT rozhodčímu senátu, jelikož měli za to, že zrušením uvedeného režimu Rumunsko porušilo svou povinnost poskytnout švédským investorům spravedlivé a rovné zacházení. Rozhodčí senát nálezem ze dne 11. prosince 2013 přiznal žalobcům v rozhodčím řízení náhradu škody vůči Rumunsku ve výši přibližně 178 milionů euro. Komise svým rozhodnutí výplatu této náhrady škody navýšenou o úroky vzniklé od vydání rozhodčího nálezu kvalifikovala jako novou státní podporu neslučitelnou s vnitřním trhem, a přijala tudíž napadené rozhodnutí, aby tak Rumunsku zabránila ve výkonu rozhodčího nálezu. Společnosti, které byly uvedeným rozhodnutím přímo dotčeny (dále jen „žalobci“), podali žalobu na neplatnost ve smyslu článku 263 SFEU.
Pokud jde o žalobní důvod vznesený žalobci, který se týkal nepoužitelnosti práva Unie na situaci před přistoupením Rumunska, Tribunál konstatoval, že k přijetí režimu pobídek a ke zrušení tohoto režimu, ke vstupu BIT v platnost, k protiprávnímu jednání Rumunska, i k předložení věci rozhodčímu senátu ze strany žalobců v rozhodčím řízení došlo před tímto přistoupením a že zrušení pobídek představuje škodnou událost, ohledně které byla žalobcům v rozhodčím nálezu přiznána dotčená náhrada škody. Tribunál usoudil, že nárok žalobců v rozhodčím řízení na náhradu škody vznikl v okamžiku, kdy Rumunsko v roce 2005 zrušilo pobídky, a tudíž před přistoupením Rumunska k Unii. Vzhledem k tomu, že právo Unie nebylo v Rumunsku v tomto období použitelné, Tribunál rozhodl, že Komise nemohla vykonávat pravomoci, které jí byly svěřeny Smlouvou v oblasti státních podpor. Tribunál konečně upřesnil, že i když je pravda, že se nové pravidlo v zásadě okamžitě použije na budoucí účinky situace, která vznikla za platnosti dřívějšího pravidla, nelze mít za to, že účinky rozhodčího nálezu představují budoucí účinky situace, která vznikla před přistoupením, jelikož tento nález, vzhledem k tomu, že, jak Komise konstatovala ve svém rozhodnutí, provedení či výkon rozhodčího nálezu opětovně nastolilo situaci, ve které by se žalobci s největší pravděpodobností nacházeli, pokud by Rumunsko mimořádné nařízení nikdy nezrušilo, a vzhledem k tomu, že toto nařízení představovalo provozní podporu, pouze zpětně „určil“ existenci definitivně nabytých účinků ve vztahu k minulosti, tj. účinků, které byly již zčásti založeny před přistoupením.
Tribunál kromě toho připomněl, že náhradu utrpěné škody nelze považovat za podporu, ledaže vede k náhradě za odnětí protiprávní či neslučitelné podpory, a že tudíž vzhledem k tomu, že se právo Unie nepoužije na náhradu škody, jejímž cílem je kompenzovat zrušení režimu pobídek, tyto náhrady škody nelze považovat za náhradu za odnětí protiprávní či s právem Unie neslučitelné podpory. Z tohoto důvodu Tribunál usoudil, že je rozhodnutí Komise protiprávní v rozsahu, v němž kvalifikovalo uvedenou náhrady škody jako zvýhodnění a podporu ve smyslu článku 107 SFEU.