USNESENÍ TRIBUNÁLU (kasačního senátu)

21. června 2010

Věc T‑284/09 P

Herbert Meister

v.

Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Úředníci – Hodnocení – Opožděné vypracování hodnotících zpráv – Předmět žaloby v prvním stupni – Opožděná odpověď na stížnosti – Zčásti zjevně nepřípustný a zčásti zjevně neopodstatněný kasační opravný prostředek“

Předmět: Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 18. května 2009, Meister v. OHIM (F‑138/06 a F‑37/08, Sb. VS s. I‑A‑1‑131 a II‑A‑1‑727), který směřuje ke zrušení tohoto rozsudku.

Rozhodnutí: Kasační opravný prostředek se zamítá. Herbert Meister ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady vynaložené Úřadem pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) v rámci tohoto řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Žaloba – Předcházející správní řízení

(Služební řád úředníků, článek 90 a čl. 91 odst. 3)

2.      Úředníci – Žaloba – Žaloba směřující proti přidělení bodů pro povýšení za po sobě jdoucí hodnotící období

(Služební řád úředníků, články 90 a 91)

3.      Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Chybné posouzení skutkového stavu – Nepřípustnost – Přezkum posouzení důkazů Tribunálem – Vyloučení s výjimkou případu zkreslení

(Statut Soudního dvora, příloha I, článek 11)

1.      Pokud jde o lhůty pro odpověď na stížnosti, s cílem ochránit úředníka před případnou nečinností orgánu oprávněného ke jmenování, kterému byla stížnost předložena, zákonodárce stanovil, že mlčení správy spočívající v tom, že orgán oprávněný ke jmenování ve stanovené lhůtě neodpoví, se považuje za zamítavé rozhodnutí, které může být přímo napadeno žalobou na neplatnost, a nikoli žalobou pro nečinnost. Právo na obhajobu úředníka je dostatečně zaručeno a přiměřeně chráněno možností posledně uvedeného podat proti aktu nepříznivě zasahujícímu do jeho právního postavení žalobu ve lhůtě tří měsíců od mlčky učiněného rozhodnutí o zamítnutí stížnosti. Zásada právní jistoty nicméně vyžaduje, aby úředník jednal v rámci lhůt stanovených ve služebním řádu.

Naopak opožděná odpověď orgánu oprávněného ke jmenování způsobuje, že podle čl. 91 odst. 3 druhé odrážky služebního řádu začne plynout nová lhůta pro podání žaloby za předpokladu, že výslovné rozhodnutí je vydáno před uplynutím lhůty pro podání žaloby proti mlčky učiněnému rozhodnutí o zamítnutí stížnosti.

Skutečnost, že odpověď na stížnost byla opožděná, nemůže sama o sobě zpochybnit legalitu této odpovědi ani aktu napadeného uvedenou stížností. Kdyby totiž bylo nutno takovéto rozhodnutí zrušit pouze z důvodu této opožděnosti, nové rozhodnutí, které by muselo nahradit zrušené rozhodnutí, by v žádném případě nebylo méně opožděné než první rozhodnutí. Nedodržení lhůt stanovených v článku 90 služebního řádu dále samo o sobě nemá vliv na platnost rozhodnutí, může ale vést ke vzniku odpovědnosti příslušného orgánu za případnou škodu způsobenou dotyčné osobě.

Odpovědnost orgánu v této souvislosti vznikne pouze tehdy, pokud žalobce prokáže existenci škody způsobené pouze z důvodu opožděného oznámení.

(viz body 26 až 30)

Odkazy:

Soudní dvůr, 29. října 1981, Arning v. Komise, 125/80, Recueil, s. 2539, bod 9; Soudní dvůr, 16. července 2009, Der Grüne Punkt – Duales System Deutschland v. Komise, C‑385/07 P, Sb. rozh. s. I‑6155, body 193 až 196

Tribunál, 1. prosince 1994, Schneider v. Komise, T‑54/92, Recueil FP, s. I‑A‑281 a II‑887, bod 27; Tribunál, 18. března 1997, Picciolo a Caló v. Výbor regionů, T‑178/95 a T‑179/95, Recueil FP, s. I‑A‑51 a II‑155, bod 29; Tribunál, 6. listopadu 1997, Liao v. Rada, T‑15/96, Recueil FP, s. I‑A‑329 a II‑897, bod 34; Tribunál, 26. ledna 2005, Roccato v. Komise, T‑267/03, Sb. VS s. I‑A‑1 a II‑1, bod 84; Tribunál, 5. března 2008, Combescot v. Komise, T‑414/06 P, Sb. VS s. I‑B‑1‑1 a II‑B‑1‑1, bod 44

2.      Pokud jde o vzájemnou závislost mezi po sobě jdoucími hodnotícími obdobími, je nesporné, že na konci každého období tvoří celkový počet bodů úředníka součet bodů, které mu byly přiděleny v rámci posledního období (první složka), a bodů, které získal již předtím (druhá složka).

Judikatura, podle níž má přidělení bodů pro povýšení za příslušný rok účinky, které se neomezují jen na probíhající hodnotící období, v žádném případě neznamená, že by úředník, pokud je informován o celkovém počtu bodů, měl po daném období právo napadnout nejen první složku svého celkového počtu bodů, ale i jeho druhou složku. Pokud by totiž tato druhá složka mohla být rovněž napadena stížností nebo žalobou, narušilo by to právní jistotu, protože úředník by mohl zpochybnit body, které mu byly přiděleny v rámci předchozích období a které nenapadl ve lhůtách stanovených služebním řádem.

(viz body 41, 42 a 44)

Odkazy:

Tribunál, 11. prosince 2003, Breton v. Soudní dvůr, T‑323/02, Recueil FP, s. I‑A‑325 a II‑1587, body 51 až 53; Tribunál, 4. května 2005, Schmit v. Komise, T‑144/03, Sb. VS s. I‑A‑101 a II‑465, bod 147 a citovaná judikatura; Tribunál, 19. října 2006, Buendía Sierra v. Komise, T‑311/04, Sb. rozh. s. II‑4137, bod 88

3.      Pouze soud prvního stupně je příslušný jednak zjistit skutkový stav, kromě případu, kdy věcná nesprávnost těchto zjištění vyplývá z písemností ve spise, které mu byly předloženy, a jednak tento skutkový stav posoudit. Posouzení skutkového stavu soudem prvního stupně, s výhradou případu zkreslení důkazů předložených tomuto soudu, tak nepředstavuje právní otázku, která by jako taková podléhala přezkumu Tribunálu. Takové zkreslení musí zjevně vyplývat z písemností ve spise a není nutné provést nové posouzení skutkového stavu a důkazů.

(viz bod 55)

Odkazy:

Tribunál, 8. září 2009, ETF v. Landgren, T‑404/06 P, Sb. rozh. s. II‑2841, body 191 až 193 a citovaná judikatura