Věc T‑128/11

(zveřejnění ve výňatcích)

LG Display Co. Ltd
a
LG Display Taiwan Co. Ltd

v.

Evropská komise

„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Celosvětový trh s obrazovkami z tekutých krystalů (LCD) – Dohody a jednání ve vzájemné shodě v oblasti cen a výrobní kapacity – Interní prodeje – Právo na obhajobu – Pokuty – Částečná ochrana před pokutou – Jediné a pokračující protiprávní jednání – Zásada ne bis in idem“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (šestého senátu) ze dne 27. února 2014

1.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Postup výpočtu určený pokyny přijatými Komisí – Výpočet základní částky pokuty – Stanovení hodnoty tržeb – Kritéria – Zohlednění prodejů třetím podnikům – Podmínka

(Článek 101 odst. 1 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 2006/C 210/02, bod 13)

2.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Postup výpočtu určený pokyny přijatými Komisí – Výpočet základní částky pokuty – Stanovení hodnoty tržeb – Kritéria – Zohlednění prodejů společnostem, které patří ke stejné skupině podniků, avšak netvoří jediný podnik se stíhaným podnikem – Rozdílné zacházení s prodeji v rámci jediných podniků, které se rovněž účastnily kartelové dohody – Porušení zásady rovného zacházení – Neexistence

(Článek 101 odst. 1 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 2006/C 210/02, bod 13)

3.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Snížení pokuty za spolupráci stíhaného podniku – Rozlišení mezi situací, která vede k ochraně před pokutou a situací, která vede ke snížení její výše – Částečná ochrana před pokutou – Podmínky – Restriktivní výklad

[Článek 101 odst. 1 SFEU; sdělení Komise 2002/C 45/03, body 8 písm. b) a 23 písm. b) třetí pododstavec]

4.      Kartelové dohody – Zákaz – Porušení – Dohody a jednání ve vzájemné shodě tvořící jediné protiprávní jednání – Přičtení odpovědnosti podniku za celé protiprávní jednání – Podmínky

(Článek 101 odst. 1 SFEU)

5.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Snížení pokuty za spolupráci stíhaného podniku – Částečná ochrana před pokutou přiznaná za určité období – Důsledky – Vynětí tohoto období ze všech fází výpočtu pokuty

[Článek 101 odst. 1 SFEU; sdělení Komise 2002/C 45/03, bod 23 písm. b) třetí pododstavec]

6.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Pokyny o metodě výpočtu pokut ukládaných v případě porušení pravidel hospodářské soutěže – Snížení pokuty za spolupráci stíhaného podniku mimo oblast působnosti sdělení o spolupráci – Podmínky

(Článek 101 odst. 1 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 2002/C 45/03 a 2006/C 210/02, bod 29 čtvrtá odrážka)

7.      Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Jediné a pokračující protiprávní jednání – Povinnost Komise stíhat jednání tvořící jediné a pokračující protiprávní jednání v rámci jediného řízení – Neexistence – Posuzovací pravomoc Komise týkající se rozsahu řízení – Meze – Dodržování zásady ne bis in idem

(Článek 101 odst. 1 SFEU)

8.      Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah

(Články 101 SFEU, 102 SFEU a 296 SFEU)

9.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Posuzovací pravomoc Komise – Soudní přezkum – Pravomoc unijního soudu přezkoumat věc v plné jurisdikci – Rozsah

(Čl. 101 SFEU, 102 SFEU a 261 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, článek 31)

1.      Pokud jde o stanovení základní částky pokuty uložené za jednání porušující právo hospodářské soutěže, lze se v případě, že účastník protiprávního jednání prodává výrobky dotčené tímto jednáním společnostem, které s tímto účastníkem netvoří jediný podnik, domnívat, že dotčené prodeje byly uskutečněny třetím nezávislým osobám, ačkoli mezi uvedeným účastníkem a uvedenými společnostmi existuje spojení. Komise je však nadále povinna vysvětlit, jaké je spojení dotčených prodejů s kartelovou dohodou.

(viz body 60–63)

2.      Pokud jde o stanovení základní částky pokuty uložené za jednání porušující právo hospodářské soutěže, skutečnost, že s prodeji uskutečněnými v rámci jediného podniku je zacházeno jinak, než s prodeji uskutečněnými mezi společnostmi, které patří ke stejné skupině podniků, avšak nejsou považovány za jediný podnik, nelze kritizovat z pohledu dodržování zásady rovného zacházení. Existence jediného podniku vede k odlišné situaci, což odůvodňuje použití těchto odlišných kategorií na uvedené účastníky.

(viz body 136–140)

3.      Bod 23 písm. b) poslední pododstavec sdělení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů se použije výlučně v případech, kdy jsou splněny dvě podmínky, a to zaprvé že dotyčný podnik jako první prokázal skutečnosti, které předtím nebyly Komisi známy, a zadruhé že kvůli těmto skutečnostem, které mají přímý dopad na závažnost nebo dobu trvání předpokládaného kartelu, Komise dospěje k novým závěrům o protiprávním jednání.

Je třeba použít restriktivní výklad těchto podmínek tak, že se použití uvedeného ustanovení omezí na případy, kdy určitá společnost zúčastněná na kartelové dohodě poskytne Komisi novou informaci týkající se závažnosti nebo doby trvání protiprávního jednání a že se vyloučí případy, kdy společnost poskytla pouze důkazy umožňující posílit důkazy o existenci protiprávního jednání. Byla by totiž narušena účinnost programů shovívavosti, kdyby podniky ztratily motivaci být prvním, kdo poskytne Komisi informace upozorňující na kartelovou dohodu.

Test popsaný v bodě 8 písm. b) sdělení o spolupráci, se kromě toho liší od testu stanoveného v jeho bodu 23 písm. b) posledním podstavci. První z uvedených ustanovení stanoví, že úplná ochrana je poskytnuta podniku, který jako první předloží důkaz, jež Komisi dle jejího názoru umožňuje konstatovat existenci kartelové dohody. Skutečnost, že jde o odlišné testy, představuje objektivní odůvodnění, které Komisi umožňuje nepobízet první a druhý podnik k předložení důkazů stejným způsobem, a přitom tím neporušit zásadu rovného zacházení.

Kritéria pro posouzení za účelem přiznání tohoto snížení na základě významné přidané hodnoty ve smyslu bodů 21 a 22 sdělení o spolupráci jsou rovněž odlišná od kritérií, která je třeba použít pro určení, zda prohlášení podniku může vést k poskytnutí částečné ochrany před pokutou ve smyslu bodu 23 písm. b) posledního podstavce uvedeného sdělení.

(viz body 157, 166, 167, 178, 179, 190)

4.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 193, 220, 221)

5.      V oblasti hospodářské soutěže znamená přiznání částečné ochrany podniku podle bodu 23 písm. b) posledního pododstavce sdělení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů, že pro účely výpočtu výše pokuty, která mu má být uložena, s ním má být zacházeno tak, jako by se v období, na které se vztahuje ochrana před pokutou, neúčastnil dotčeného protiprávního jednání. Uvedené ustanovení nestanoví, že Komise nepřihlédne ke skutečnostem zahrnutým do uvedené ochrany výhradně pro účely výpočtu koeficientu týkajícího se doby trvání protiprávního jednání, ale musí mu být přiznána širší oblast působnosti, což tedy vylučuje zohlednění uvedených skutečností pro všechny aspekty týkající se stanovení částky pokuty, včetně výpočtu průměrné hodnoty relevantních prodejů. Částečná ochrana stanovená ve sdělení o spolupráci je v podstatě „právní fikce“, podle které musí Komise pro účely výpočtu výše pokuty vypracovat odůvodnění, jako by se podnik, kterému je tato ochrana poskytnuta, neúčastnil protiprávního jednání v období, na které se tato ochrana vztahuje.

(viz body 199, 201)

6.      Bod 29 čtvrtou odrážku pokynů o metodě výpočtu pokut ukládaných podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 je třeba vykládat v tom smyslu, že neumožňuje podniku těžit z dvojího snížení pokuty na základě sdělení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů a na základě pokynů o metodě výpočtu pokut za tutéž spolupráci s Komisí. V případě protiprávních jednání, která spadají do oblasti působnosti sdělení o spolupráci, nemůže zúčastněná strana Komisi v zásadě platně vytýkat, že nevzala v úvahu stupeň její spolupráce jako polehčující okolnost mimo právní rámec uvedeného sdělení. Řešení, podle kterého je Komise ve výjimečných situacích povinna přiznat podniku snížení pokuty na základě bodu 29 čtvrté odrážky pokynů o metodě výpočtu pokut, musí být vykládáno v tom smyslu, že existence takových situací předpokládá, že spolupráce dotčeného podniku, ačkoli jde nad rámec jeho povinnosti spolupráce stanovené právním předpisem, mu ale nedává nárok na snížení pokuty na základě sdělení o spolupráci.

(viz body 205–208)

7.      V oblasti hospodářské soutěže sice výklad pojmu „jediné a pokračující protiprávní jednání“ Komisi umožňuje v jediném řízení a jediném rozhodnutí stíhat najednou několik jednání, která by mohla být stíhána odděleně, ale nevyplývá z něj povinnost Komise tak učinit. Nelze tak Komisi v zásadě vytýkat, že stíhala odděleně různá jednání, která mohla považovat za součást jediného a pokračujícího protiprávního jednání. Z toho plyne, že Komise disponuje posuzovací pravomocí ohledně rozsahu působnosti řízení, která zahájí. Komise totiž nemůže být povinna konstatovat a postihovat každé protisoutěžní jednání, a soudy Unie nemohou – byť jen s cílem snížit pokutu – rozhodnout, že Komise vzhledem k důkazům, které měla k dispozici, měla prokázat existenci protiprávního jednání určitého podniku během určitého období.

Výkon této posuzovací pravomoci podléhá soudnímu přezkumu. Avšak jen v případě, že by bylo možné prokázat, že Komise bez objektivního odůvodnění zahájila dvě odlišná řízení pro jediný skutkový stav, by mohlo být její rozhodnutí považováno za překročení pravomoci. Pokud má Komise za to, že nemá k dispozici dostačující důkazy proti určitým podnikům podezřelým z účasti na témže jediném protiprávním jednání, anebo pokud neexistuje důkaz o společném záměru a společných metodách, tyto okolnosti představují objektivní odůvodnění pro volbu Komise stíhat různé subjekty v rámci různých řízení.

Riziko, že podnik, vůči němuž Komise zahájila první řízení, bude stíhán v rámci případného druhého řízení týkajícího téhož jediného a pokračujícího protiprávního jednání, tento podnik ostatně nemůže opravňovat k tomu, aby se dovolával zásady ne bis in idem proti rozhodnutí, kterým bylo ukončeno první řízení. Preventivní dodržení této zásady zjevně není myslitelné a nezbavuje podnik jeho povinnosti spolupracovat s Komisí pro účely případného druhého řízení.

(viz body 222–225, 231, 242–244)

8.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 238)

9.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 255, 256)