Věc T-19/01
Chiquita Brands International, Inc. a další
v.
Komise Evropských společenství
„Společná organizace trhu – Banány – Žaloba na náhradu škody – Nařízení č. 2362/98 – Dohoda o zřízení WTO a dohody k ní připojené – Doporučení a rozhodnutí orgánu pro řešení sporů WTO“
Shrnutí rozsudku
1. Řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální požadavky – Vymezení předmětu sporu – Stručný popis dovolávaných žalobních důvodů – Žaloba na náhradu škody způsobené orgánem Společenství – Minimální požadavky
[Jednací řád Soudu, čl. 44 odst. 1 písm. c)]
2. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Protiprávnost – Škoda – Příčinná souvislost – Nemožnost uplatňovat dohody WTO za účelem zpochybnění legality aktu Společenství – Výjimky – Akt Společenství, který směřuje k zajištění jejich výkonu nebo který na ně výslovně a přesně odkazuje – Neexistence takového aktu – Odpovědnost Společenství – Vyloučení
(Čl. 288 druhý pododstavec ES; nařízení Rady č. 404/93 a č. 1637/98; nařízení Komise č. 2362/98)
3. Zemědělství – Společná organizace trhu – Banán – Režim dovozů – Celní kvóta – Zavedení a rozdělení – Delegace prováděcí pravomoci na Komisi znamenající rozsáhlé správní uvážení Komise
(Článek 211 ES; nařízení Rady č. 404/93, čl. 19 odst. 1, a č. 1637/98)
4. Zemědělství – Společná organizace trhu – Banán – Režim dovozů – Celní kvóta – Zavedení a rozdělení – Zásada zákazu diskriminace – Porušení – Neexistence
(Nařízení Rady č. 404/93 a č. 1637/98; nařízení Komise č. 1442/93 a č. 2362/98)
5. Zemědělství – Společná organizace trhu – Banán – Režim dovozů – Celní kvóta – Zavedení a rozdělení – Volný výkon podnikatelských činností – Porušení – Neexistence
(Nařízení Rady č. 404/93 a č. 1637/98; nařízení Komise č. 2362/98)
6. Zemědělství – Společná organizace trhu – Banán – Režim dovozů – Celní kvóta – Zavedení a rozdělení – Zásada proporcionality – Porušení – Neexistence
(Nařízení Rady č. 404/93 a č.1637/98; nařízení Komise č. 2362/98)
7. Zemědělství – Společná organizace trhu – Banán – Režim dovozů – Celní kvóta – Zavedení a rozdělení – Zásada ochrany legitimního očekávání – Porušení – Neexistence
(Nařízení Rady č. 404/93 a č. 1637/98; nařízení Komise č. 1442/93 a č. 2362/98)
1. Na základě čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Soudu musí každá žaloba obsahovat uvedení předmětu sporu a stručný popis dovolávaných žalobních důvodů. Toto uvedení musí být dostatečně jasné a přesné, aby umožnilo žalovanému připravit si jeho obhajobu a Soudu o žalobě rozhodnout případně bez ostatních podpůrných informací. Za účelem zajištění právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti je třeba pro to, aby byla žaloba přípustná, aby základní skutkové a právní poznatky, na kterých je žaloba založena, vycházely přinejmenším stručně, ale soudržným a srozumitelným způsobem ze samotného textu žaloby.
Aby byly tyto požadavky splněny, musí žaloba směřující k náhradě škody údajně způsobené orgánem Společenství obsahovat skutečnosti, které umožní označit jednání, které žalobce orgánu vytýká, důvody, z kterých usuzuje, že existuje příčinná souvislost mezi jednáním a škodou, která mu údajně vznikla a charakter a rozsah této škody.
(viz body 64–65, 191)
2. Založení mimosmluvní odpovědnosti Společenství ve smyslu čl. 288 druhého pododstavce ES je podřízeno splnění souboru podmínek, tedy protiprávnosti jednání vytýkaného orgánům, skutečné škodě a existenci příčinné souvislosti mezi tvrzeným jednáním a dovolávanou škodou. S ohledem na svou povahu a uspořádání však v zásadě dohody WTO a jejich přílohy nepatří mezi normy, s ohledem na něž Soudní dvůr a Soud přezkoumávají legalitu aktů orgánů Společenství.
Pouze za předpokladu, kdy Společenství zamýšlelo splnit zvláštní závazek převzatý v rámci WTO nebo v projednávaném případě, kdy akt Společenství výslovně odkazuje na přesná ustanovení dohod zahrnutých do příloh dohody WTO, přísluší Soudnímu dvoru a Soudu přezkoumat legalitu dotčeného aktu Společenství s ohledem na pravidla WTO.
Přijetím režimu 1999, a zvláště nařízení č. 2362/98, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 404/93, pokud jde o dovoz banánů do Společenství, Společenství nezamýšlelo splnit zvláštní závazek převzatý v rámci dohod WTO ve smyslu této judikatury, a žalobkyně v důsledku toho nemůže uplatňovat porušení závazků plynoucích z těchto dohod Společenstvím.
(viz body 76, 114–115, 170)
3. Podle čl. 211 čtvrté odrážky ES Komise k zajištění řádného fungování a rozvoje společného trhu vykonává pravomoci k provádění předpisů vydaných Radou, které na ni Rada přenese. Ze systematiky Smlouvy, do které musí být tento článek zařazen a z požadavků praxe vyplývá, že pojem provádění musí být vykládán široce. Vzhledem k tomu, že Komise musí být schopna sama neustále a pozorně sledovat vývoj na zemědělských trzích a urychleně jednat podle situace, může být Rada přinucena na ni v této oblasti přenést rozsáhlé pravomoci. V důsledku toho musejí být omezení těchto pravomocí posuzována zejména v závislosti na základních obecných cílech organizace trhu vzhledem k tomu, že je Komise oprávněna přijímat všechna nezbytná nebo užitečná prováděcí opatření k provedení základní právní úpravy, pokud nejsou v rozporu s touto právní úpravou nebo s prováděcí právní úpravou Rady.
Vzhledem k tomu, že v projednávaném případě Rada uložila Komisi přijmout opatření ke správě celních kvót respektující způsob tradičních obchodních toků podle čl. 19 odst. 1 nařízení č. 404/93 o společné organizaci trhu s banány, ve znění nařízení č. 1637/98 a přijmout opatření nezbytná pro plnění závazků vyplývajících z dohod, které Společenství uzavřelo v souladu s článkem 300 ES, žalobkyně neprokázala, že Komise zjevně překročila meze své posuzovací pravomoci, která na ni byla přenesena Radou, jestliže usilovala o uvedení těchto cílů do souladu, když přijala opatření pro přidělování dovozních licencí a rozdělování vnitrostátních kvót stanovených nařízením č. 2362/98, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 404/93, pokud jde o dovoz banánů do Společenství.
(viz body 183–185)
4. I když hospodářské subjekty specializované v obchodování s banány latinskoamerického původu a hospodářské subjekty specializované v obchodu s banány pocházejícími ze Společenství nebo AKT byly postiženy odlišným způsobem režimem 1993, takové rozdílné zacházení se nicméně jeví jako vlastní cíli integrace do té doby uzavřených trhů a cíli odbytu banánů pocházejících ze Společenství a AKT.
I když je pravdou, že v důsledku zřízení společné organizace trhu s banány a během pěti let, v průběhu kterých zůstal režim 1993 v platnosti, zaznamenal trh Společenství s banány důležité změny, ustanovení nařízení č. 1637/98, kterým se mění nařízení č. 404/93 o společné organizaci trhu s banány, totiž tyto cíle integrace vnitrostátních trhů a odbytu banánů pocházejících ze Společenství a AKT nezměnila, ale omezila se na změnu podmínek fungování režimu obchodu se třetími zeměmi. V důsledku toho v rámci režimu 1999 zůstává rozdílné zacházení mezi těmito hospodářskými subjekty vlastní cílům společné organizace trhu s banány, a za takových okolností nepředstavuje porušení zásady zákazu diskriminace způsobilé založit odpovědnost Společenství.
(viz body 207, 209, 211–212)
5. Omezení volného výkonu hospodářské činnosti, zejména v rámci společné organizace trhu, mohou být zavedena pod podmínkou, že tato omezení odpovídají skutečně cílům obecného zájmu sledovaným Společenstvím a nepředstavují vzhledem ke sledovanému cíli nepřiměřený a neúnosný zásah, jímž je dotčena samotná podstata takto zaručených práv.
Sleduje-li režim 1999 cíle obecného zájmu uvedeného nařízení č. 404/93, aniž by je měnil, tedy integraci vnitrostátních trhů a odbyt banánů pocházejících ze Společenství a AKT, vývoj hospodářských podmínek vyplývajících z vstoupení v platnost společné organizace trhu s banány, které uplatňuje žalobkyně, neumožňuje dojít k závěru ohledně existence nepřípustného zásahu do práv žalobkyně, který neodpovídá těmto cílům obecného zájmu.
(viz body 220–221)
6. S ohledem na rozsáhlé správní uvážení, které zákonodárce Společenství má ve věci společné zemědělské politiky, pouze zjevně nevhodný charakter opatření přijatého v této oblasti s ohledem na cíl, který příslušný orgán zamýšlí sledovat, může postihnout legalitu takového opatření. Toto omezení soudního přezkumu se vnucuje zvláště tehdy, kdy jsou Rada a Komise nuceny při uskutečňování společné organizace trhu provádět rozhodování mezi různými zájmy, a volit tak v rámci politických výběrů spadajících do jejich vlastní působnosti.
Vzhledem k tomu, že Komise v projednávaném případě při přijímání nařízení č. 2362/98, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 404/93, pokud jde o dovoz banánů do Společenství, usilovala o uvedení cílů vlastních společné organizace trhu s banány do souladu s plněním mezinárodních závazků Společenství vyplývajících z dohod WTO a Loméské úmluvy, přičemž se podrobila vůli Rady, aby správa celních kvót byla provedena uplatněním způsobu přihlížejícímu k tradičním obchodním tokům, přísluší žalobkyni, aby prokázala, že ustanovení nařízení č. 2362/98 upravující přidělování dovozních licencí a rozdělování vnitrostátních celních kvót, jsou zjevně nevhodná k uskutečnění sledovaného cíle a že překračují to, co je nezbytné k jeho dosažení, což neučinila.
(viz body 228–230)
7. Právo dovolat se zásady dodržování legitimního očekávání má každý hospodářský subjekt, u něhož některý orgán vyvolal opodstatněné naděje.
V tomto ohledu jednak vzhledem k tomu, že žalobkyně nebyla účastníkem řízení ve sporech mezi Společenstvím a jeho obchodními partnery ve věci režimů 1993 a 1999, nemohl obchod mezi těmito posledně jmenovanými takové naděje vyvolat.
Kromě toho z důvodu složitosti ustanovení uváděných dohodami WTO a nepřesnosti některých pojmů, na které odkazují, předpokládá zásada výkonu mezinárodních úmluv v dobré víře kodifikovaná v článku 26 Vídeňské úmluvy ze strany Společenství přiměřené úsilí k dosažení přijetí opatření v souladu s uvedenými dohodami, přičemž mu plně ponechává výběr, pokud jde o formu a prostředky k dosažení tohoto cíle. S ohledem na určitý prostor pro uvážení, který mají orgány Společenství při výběru prostředků nezbytných k uskutečnění své politiky a plnění svých mezinárodních závazků, nebyla žalobkyně oprávněna legitimně očekávat změnu režimu 1993 v souladu se svými zájmy.
(viz body 255–256)