Language of document : ECLI:EU:C:2005:434

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (pátého senátu)

7. července 2005(*)

„Přidružení EHS-Turecko – Volný pohyb pracovníků – Rozhodnutí rady přidružení č. 1/80 – Články 6 a 7 – Odsouzení v trestním řízení – Trest odnětí svobody – Dopad na právo pobytu“

Ve věci C‑373/03,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím Verwaltungsgericht Freiburg (Německo) ze dne 12. března 2003, došlým Soudnímu dvoru dne 5. září 2003, v řízení

Ceyhun Aydinli

proti

Land Baden-Württemberg,

SOUDNÍ DVŮR (pátý senát),

ve složení R. Silva de Lapuerta, předsedkyně senátu, R. Schintgen (zpravodaj) a P. Kūris, soudci,

generální advokát: D. Ruiz-Jarabo Colomer,

vedoucí soudní kanceláře: R. Grass,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

s ohledem na vyjádření předložená:

–        za Land Baden-Württemberg I. Karrais, jako zmocněnkyní,

–        za německou vládu A.Tiemann, jako zmocněnkyní,

–        za Komisi Evropských společenství G. Rozetem a H. Kreppelem, jako zmocněnci,

s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,

vydává tento

Rozsudek

1        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 6 a 7 rozhodnutí rady přidružení č. 1/80 ze dne 19. září 1980 o vývoji přidružení (dále jen „rozhodnutí č. 1/80“). Rada přidružení byla zřízena Dohodou zakládající přidružení mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckem, podepsanou dne 12. září 1963 v Ankaře Tureckou republikou na jedné straně a členskými státy EHS a Společenstvím na straně druhé, která byla uzavřena, schválena a potvrzena jménem Společenství rozhodnutím Rady 64/732/EHS ze dne 23. prosince 1963 (Úř. věst. č. 217, s. 3685; Zvl. vyd. 11/11, s. 10).

2        Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi C. Aydinlim, tureckým státním příslušníkem, a Land Baden-Württemberg ve věci řízení o vyhoštění z německého území.

 Právní rámec

3        Podle čl. 6 odst. 1 a 2 rozhodnutí č. 1/80:

„1.      Aniž jsou dotčena ustanovení článku 7 o volném přístupu jeho rodinných příslušníků k zaměstnání, turecký pracovník působící na řádném trhu práce v členském státě:

–        má právo v tomto členském státě po jednom roce řádného zaměstnání na obnovení platnosti svého pracovního povolení u stejného zaměstnavatele, pokud je u něho pracovní místo k dispozici;

–        má právo v tomto členském státě po třech letech řádného zaměstnání a s výhradou přednosti, která bude poskytnuta pracovníkům z členských států Společenství, odpovědět na jinou nabídku ve stejné profesi u zaměstnavatele dle svého výběru učiněnou za obvyklých podmínek a zaregistrovanou u pracovních úřadů tohoto členského státu;

–        je oprávněn v tomto členském státě po čtyřech letech řádného zaměstnání k volnému přístupu k jakékoli zaměstnanecké činnosti dle svého výběru.

2.      Roční dovolená a nepřítomnost z důvodu mateřství, pracovního úrazu nebo krátkodobé nemoci se považují za období řádného zaměstnání. Období nedobrovolné nezaměstnanosti, řádně zjištěné příslušnými úřady a nepřítomnost z důvodu dlouhodobé nemoci, které se nepovažují za období řádného zaměstnání, nemají dopad na práva nabytá za základě období předchozího zaměstnání.“ (neoficiální překlad)

4        V souladu s článkem 7 uvedeného rozhodnutí:

„Rodinní příslušníci tureckého pracovníka působícího na řádném trhu práce v členském státě, kteří získali povolení se k němu připojit:

–        mají, s výhradou přednosti, která bude zajištěna pracovníkům z členských států Společenství, právo odpovědět na jakoukoli nabídku zaměstnání, pokud tam řádně pobývají po dobu nejméně tří let;

–        jsou oprávněni k volnému přístupu k zaměstnanecké činnosti dle svého výběru, pokud tam řádně pobývají po dobu nejméně pěti let.

Děti tureckých pracovníků, které ukončily odborné vzdělání v hostitelském státě, mohou nezávisle na délce svého pobytu v tomto členském státě za podmínky, že jeden z rodičů legálně vykonával zaměstnání v dotčeném členském státě po dobu nejméně tří let, odpovědět na jakoukoli nabídku zaměstnání ve zmíněném členském státě.“ (neoficiální překlad)

5        Podle čl. 14 odst. 1 téhož rozhodnutí:

„Ustanovení tohoto oddílu se použijí s výhradou omezení z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a veřejného zdraví.“ (neoficiální překlad)

 Spor v původním řízení a předběžné otázky

6        Ze spisu vyplývá, že se C. Aydinli narodil v Německu v roce 1974. Mezi roky 1980 a 1989 žil u svých prarodičů v Turecku a absolvoval tam svou školní docházku. V září 1989 získal povolení se připojit ke svým rodičům v Německu, kde ukončil odborné vzdělání. Od ledna 1995 do září 2000 tam u stejného zaměstnavatele vykonával zaměstnaneckou činnost a od června 1995 má v tomto členském státě povolení k trvalému pobytu.

7        Vzhledem k tomu, že se dotyčný provinil nedovoleným obchodováním s omamnými látkami v nezanedbatelném množství, byl dne 27. září 2000 zatčen, vzat do vazby a dne 31. května 2001 odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, do něhož mu byl započítána doba strávená ve vazbě.

8        Poté, co C. Aydinli vykonal část svého trestu, byl od 2. října 2001 přerušen výkon tohoto trestu za účelem, aby bylo dotyčnému umožněno podrobit se dlouhodobé léčbě závislosti na omamných látkách, která bylo úspěšně ukončena dne 16. července 2002. Soudním rozhodnutím ze dne 6. listopadu 2002 byla délka této léčby započítána do délky uloženého trestu a zbytek trestu byl podmíněně odložen.

9        Od ukončení své léčby pracuje C. Aydinli u svého otce v Německu.

10      Dne 16. srpna 2001 nařídily německé orgány jeho okamžité vyhoštění, což je rozhodnutí, proti kterému podal dotyčný dne 20. září 2001 žalobu na neplatnost.

11      Předkládající soud, který usoudil, že příkaz k vyhoštění byl v souladu s vnitrostátním právem, na základě kterého musí být cizinec, který byl s konečnou platností odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání alespoň tří let z důvodu porušení ustanovení zákona o omamných látkách, povinně vyhoštěn, si položil otázku ohledně slučitelnosti tohoto vyhoštění s rozhodnutím č. 1/80.

12      Podle ustálené judikatury totiž čl. 14 odst. 1 tohoto rozhodnutí v zásadě brání vyhoštění tureckého státního příslušníka nařízenému v důsledku odsouzení v trestním řízení s cílem odradit další cizince, aniž by osobní chování dotyčného vedlo konkrétně k úvaze, že se v budoucnu dopustí dalších závažných porušení zákona, která by mohla narušit veřejný pořádek v hostitelském členském státě (rozsudek ze dne 10. února 2000, Nazli, C‑340/97, Recueil, s. I‑957).

13      Předkládající soud je v tomto ohledu přesvědčen, že C. Aydinli již nepředstavoval žádné konkrétní nebezpečí recidivy v okamžiku, kdy bylo přijato rozhodnutí o vyhoštění.

14      Předtím, než budou učiněny závěry o uplatnitelnosti čl. 14 odst. 1 rozhodnutí č. 1/80 ve věci v původním řízení, však tento soud považuje za nezbytné určit, v jakém rozsahu mohl dotyčný uplatňovat právo přiznané ustanovením tohoto rozhodnutí, a konkrétněji články 6 nebo 7 tohoto rozhodnutí.

15      C. Aydinli jakožto turecký pracovník řádně vykonávající zaměstnání po dobu více než čtyř po sobě následujících let zajisté nabyl postavení stanovené v čl. 6 odst. 1 třetí odrážce rozhodnutí č. 1/80. Stejně tak C. Aydinlimu jako dítěti tureckého pracovníka působícího na řádném trhu práce v členském státě, ve kterém řádně pobýval po dobu nejméně pěti let, a jelikož v tomto státě ukončil odborné vzdělání, náležela práva uvedená v čl. 7 prvním pododstavci druhé odrážce a v druhém pododstavci tohoto rozhodnutí.

16      Předkládající soud si však klade otázku, zda v okamžiku rozhodnutí o vyhoštění C. Aydinli neztratil tato práva z důvodu dlouhodobé nepřítomnosti na trhu práce, způsobené nejdříve jeho vazbou od 27. září 2000 do 3. července 2001, následně výkonem jeho trestu odnětí svobody od 4. července 2001 do 1. října 2001 a konečně jeho léčbou závislosti na omamných látkách od 2. října 2001 do 16. července 2002.

17      Verwaltungsgericht Freiburg, který měl za to, že řešení sporu za těchto podmínek vyžaduje výklad práva Společenství, rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Může mít nepřítomnost tureckého pracovníka na řádném trhu práce z důvodu, že dočasně vykonával trest odnětí svobody, za následek, že tento pracovník opouští uvedený trh a ztrácí z tohoto důvodu práva nabytá podle čl. 6 odst. 1 třetí odrážky rozhodnutí č. 1/80 v důsledku výkonu zaměstnání během mnoha let v dotčeném členském státě?

2)      Jak se případně určí doba nepřítomnosti na trhu práce související se skutečností, že pracovník vykonává trest odnětí svobody, která má za následek zbavení dotyčného jeho práv?

3)      Je možné při určení uvedené doby rovněž zohlednit dobu nepřítomnosti tureckého pracovníka na trhu práce v důsledku vzetí do vazby, která bezprostředně předcházela výkonu jeho trestu odnětí svobody?

4)      Může se pro potřeby určení této doby rovněž zohlednit skutečnost, že v okamžiku, kdy je přijato rozhodnutí o vyhoštění, žalobce zůstane pravděpodobně ještě po dost dlouhou dobu mimo trh práce z důvodu, že by bez tohoto rozhodnutí mohl velmi pravděpodobně zahájit dlouhodobou léčbu závislosti na omamných látkách, pro kterou by byl přerušen výkon jeho trestu a která by napomáhala jeho sociální a profesní rehabilitaci, a že v tomto ohledu existují dostatečné vyhlídky na úspěch?

5)       Je k tomu, aby rodinný příslušník tureckého pracovníka ztratil práva, která odvozuje z čl. 7 prvního pododstavce druhé odrážky rozhodnutí č. 1/80, třeba, aby zároveň došlo k přerušení společného rodinného soužití tohoto rodinného příslušníka s tureckým pracovníkem, od něhož odvozoval své právo pobytu, a k odchodu s konečnou platností tohoto rodinného příslušníka z řádného trhu práce v členském státě, ve kterém oba dva žijí?

6)      Dochází obecně k narušení rodinného soužití relevantního pro právo pobytu v případech, kdy zletilé dítě tureckého pracovníka žije trvale mimo bydliště svých rodičů, a v případech, kdy dítě ani dotčený turecký pracovník již nemají potřebu zvláštní blízkosti nebo péče?

7)      Má být vyloučení z trhu práce, které je relevantní, pokud jde o postavení rodinného příslušníka tureckého pracovníka podle čl. 7 prvního pododstavce druhé odrážky, posuzováno podle stejných kritérií jako v případě ztráty práv vyplývajících z čl. 6 odst. 1 třetí odrážky rozhodnutí č. 1/80?

8)      Ztrácí dítě tureckého pracovníka, které ukončilo své odborné vzdělání v hostitelském členském státě právo, které odvozuje z čl. 7 druhého pododstavce rozhodnutí č. 1/80 ucházet se v dotčeném členském státě o jakékoli zaměstnání, pokud již působilo na trhu práce tohoto členského státu, když trvale vykonávalo zaměstnání na trhu práce této země?

9)      Ztrácí dotyčný právo, které vyplývá z čl. 7 druhého pododstavce rozhodnutí č. 1/80, pokud opustil řádný trh práce tohoto členského státu takovým způsobem, že ztratil práva, která turecký pracovník odvozuje z čl. 6 odst. 1 třetí odrážky rozhodnutí č. 1/80?“

  K předběžným otázkám

 Úvodní poznámka

18      Úvodem je namístě uvést, že se věc v původním řízení týká situace tureckého státního příslušníka, který jako dítě páru migrujících tureckých osob, z nichž alespoň jedna působí na řádném trhu práce v členském státě, získal povolení se k nim připojit na území tohoto členského státu z důvodu sloučení rodiny na základě čl. 7 prvního pododstavce rozhodnutí č. 1/80. Předkládající soud v této souvislosti uvedl, že dotyčný je z důvodu svého řádného pobytu v tomto členském státě po dobu nejméně pěti let oprávněn k volnému přístupu k jakékoli zaměstnanecké činnosti dle svého výběru, v souladu s druhou odrážkou tohoto ustanovení.

19      Mimoto se čl. 6 odst. 1 rozhodnutí č. 1/80 uplatní, „aniž jsou dotčena ustanovení článku 7 o volném přístupu [...] k zaměstnání rodinných příslušníků” tureckého pracovníka. Z toho vyplývá, že tato ustanovení představují lex specialis ve vztahu k postupně se rozšiřujícím právům v závislosti na délce výkonu řádné zaměstnanecké činnosti uvedeným ve třech odrážkách uvedeného čl. 6 odst. 1.

20      Za těchto podmínek je třeba nejdříve přezkoumat pátou, šestou a sedmou otázku týkající se výkladu čl. 7 prvního pododstavce druhé odrážky rozhodnutí č. 1/80.

 K páté, šesté a sedmé otázce

21      Cílem všech těchto otázek je zjistit, v jakém rozsahu může turecký státní příslušník, jako C. Aydinli, který je v hostitelském členském státě oprávněn k volnému přístupu k jakékoliv zaměstnanecké činnosti dle svého výběru podle čl. 7 prvního pododstavce druhé odrážky rozhodnutí č. 1/80, toto právo ztratit, pokud byl odsouzen k původně nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání několika let, přičemž byl ale výkon jeho části nahrazen povinností absolvovat dlouhodobou léčbu závislosti na omamných látkách. Je tedy třeba je přezkoumat společně.

22      Za účelem užitečné odpovědi na tyto otázky je třeba zaprvé připomenout judikaturu, podle které se čl. 7 první pododstavec rozhodnutí č. 1/80 týká situace tureckého státního příslušníka, který jakožto rodinný příslušník tureckého pracovníka, který působí nebo působil na řádném trhu práce v hostitelském členském státě, byl buď oprávněn se připojit k uvedenému pracovníkovi z důvodu sloučení rodiny nebo se narodil a vždy pobýval v tomto státě. Uplatnitelnost tohoto ustanovení na tento druh situací nezávisí na okolnosti, že je dotyčný v době rozhodné z hlediska sporu zletilý a již nebydlí se svou rodinou ve společné domácnosti, ale vede život nezávislý na pracovníkovi v dotyčném členském státě (viz, v tomto smyslu, rozsudky ze dne 16. března 2000, Ergat, C‑329/97, Recueil, s. I‑1487, body 26 a 27, a ze dne 11. listopadu 2004, Cetinkaya, C‑467/02, Sb. rozh. s. I‑10895, bod 34).

23      Takový turecký státní příslušník tedy nemůže ztratit právo nabyté na základě tohoto ustanovení z důvodu následně nastalých okolností takové povahy, jako jsou okolnosti uvedené v předcházejícím bodu. Mimoto právo rodinných příslušníků tureckého pracovníka volně přistupovat k zaměstnání v hostitelském členském státě po určité době směřuje konkrétně k tomu, aby upevnilo jejich postavení v tomto státě tím, že jim nabídne možnost stát se nezávislými.

24      Navíc ačkoli čl. 7 první pododstavec první odrážka rozhodnutí č. 1/80 v zásadě vyžaduje, aby rodinný příslušník tureckého pracovníka skutečně vedl s tímto pracovníkem společný život po dobu tří let, kdy dotyčný sám nesplňuje podmínky pro přístup na trh práce v hostitelském členském státě (viz rozsudek ze dne 17. dubna 1997, Kadiman, C‑351/95, Recueil, s. I‑2133, body 33, 37, 40, 41 a 44, a výše uvedený rozsudek Cetinkaya, bod 30), nic to nemění na tom, že členské státy již nemají právo stanovit podmínky pro pobyt rodinného příslušníka tureckého pracovníka po uplynutí této doby tří let, což platí o to více pro migrující tureckou osobu, která splňuje podmínky uvedené ve zmíněném čl. 7 prvním pododstavci druhé odrážce (viz výše uvedené rozsudky Ergat, body 37 až 39, a Cetinkaya, bod 30).

25      V tomto ohledu Soudní dvůr konkrétněji rozhodl, pokud jde o rodinné příslušníky uvedené v čl. 7 prvním pododstavci rozhodnutí č. 1/80, kteří jsou jako C. Aydinli po pěti letech řádného pobytu oprávněni k volnému přístupu k zaměstnání v hostitelském členském státě v souladu s druhou odrážkou tohoto ustanovení, že nejen přímý účinek tohoto ustanovení má za následek, že dotčené osoby odvozují individuální právo na zaměstnání přímo z rozhodnutí č. 1/80, ale také užitečný účinek tohoto práva nezbytně předpokládá existenci souvisejícího práva pobytu, které je nezávislé na trvání podmínek přístupu k těmto právům (viz výše uvedené rozsudky Ergat, bod 40; Cetinkaya, bod 31, a obdobně rozsudek z téhož dne, Dogan, C‑383/03, Sb. rozh. s. I‑6237, bod 14).

26      V důsledku toho okolnost, že podmínka zakládající dotčené právo, v daném případě společný život s tureckým pracovníkem po určitou dobu, zanikne poté, co rodinný příslušník tohoto pracovníka právo, o nějž se jedná, nabyl, nemůže toto právo zpochybnit.

27      Zadruhé z judikatury vyplývá, že omezení práva pobytu, které je přímým důsledkem práva na přístup na trh práce a na řádný výkon zaměstnání, která požívají rodinní příslušníci tureckého pracovníka, kteří splňují podmínky uvedené v čl. 7 prvním pododstavci rozhodnutí č. 1/80, jsou dvojího druhu. Buď přítomnost migrující turecké osoby na území hostitelského členského státu představuje kvůli jejímu osobnímu chování podle čl. 14 odst. 1 rozhodnutí č. 1/80 skutečné a vážné nebezpečí pro veřejný pořádek, veřejnou bezpečnost nebo veřejné zdraví, nebo dotyčná osoba opustila území tohoto státu na podstatnou dobu a bez legitimních důvodů (viz, v tomto smyslu, výše uvedené rozsudky Ergat, body 45, 46 a 48, a Cetinkaya, bod 36).

28      Naopak čl. 7 první pododstavec rozhodnutí č. 1/80 neumožňuje, aby byla práva, která toto ustanovení přiznává tureckému státnímu příslušníkovi, který se nachází ve stejné situace jako C. Aydinli, omezena z důvodu dlouhodobé nepřítomnosti uvedeného státního příslušníka na trhu práce v důsledku odsouzení k původně nepodmíněnému trestu odnětí svobody, byť na několik let, a následné dlouhodobé léčby závislosti na omamných látkách (viz obdobně výše uvedený rozsudek Cetinkaya, bod 39).

29      Výklad, který je obsažen v předcházejícím bodě, se uplatní tím spíše, že na rozdíl od čl. 6 odst. 1 rozhodnutí č. 1/80 týkajícího se tureckých pracovníků podléhá vznik práv na zaměstnání rodinných příslušníků takového pracovníka v souladu s čl. 7 prvním pododstavcem tohoto ustanovení nikoli tomu, že tito rodinní příslušníci působí na řádném trhu práce v dotyčném státě a že vykonávají po určitou dobu zaměstnaneckou činnost, ale pouze podmínce skutečného pobytu s pracovníkem, od něhož odvozují svá práva během počáteční doby tří let. Navíc první a druhá odrážka prvního pododstavce uvedeného článku 7 přiznávají rodinným příslušníkům tureckého pracovníka právo na zaměstnání, ale neukládají jim žádnou povinnost vykonávat zaměstnaneckou činnost upravenou v čl. 6 odst. 1 téhož rozhodnutí.

30      Z toho jednak vyplývá, že se ustanovení odstavce 2 článku 6 rozhodnutí č. 1/80 v žádném případě neuplatní v rámci článku 7 tohoto rozhodnutí. Pouze pro potřeby výpočtu období zaměstnání nezbytných pro vznik práv upravených v uvedeném čl. 6 odst. 1 totiž odstavec 2 téhož článku stanoví dopady různých příčin přerušení práce pro účely tohoto výpočtu (viz výše uvedený rozsudek Dogan, bod 15).

31      Kromě toho z toho vyplývá, že rodinný příslušník tureckého pracovníka, který splňuje podmínky stanovené v čl. 7 prvním pododstavci rozhodnutí č. 1/80 a který chce vykonávat zaměstnání v hostitelském členském státě, nemusí splňovat přísnější podmínky v tomto ohledu stanovené v čl. 6 odst. 1 tohoto rozhodnutí (viz v tomto smyslu obdobně rozsudek ze dne 19. listopadu 1998, Akman, C‑210/97, Recueil, s. I‑7519, body 48 až 50).

32      S ohledem na všechny předcházející úvahy je třeba na pátou, šestou a sedmou otázku odpovědět tak, že turecký státní příslušník, který je na základě čl. 7 prvního pododstavce druhé odrážky rozhodnutí č. 1/80 oprávněn k volnému přístupu k jakékoli zaměstnanecké činnosti podle svého výběru, toto právo neztrácí z důvodu dlouhodobé nepřítomnosti na trhu práce v důsledku uvěznění, byť na několik let, a následné dlouhodobé léčby závislosti na omamných látkách, ani z důvodu okolnosti, že dotyčný byl v okamžiku rozhodnutí o vyhoštění zletilý a nebydlel již u tureckého pracovníka, od něhož odvozoval své právo pobytu, ale vedl život nezávislý na tomto pracovníkovi.

 K první až čtvrté otázce a k osmé a deváté otázce

33      Vzhledem k odpovědi na pátou, šestou a sedmou otázkou již není namístě rozhodovat o ostatních položených otázkách.

 K nákladům řízení

34      Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:

Turecký státní příslušník, který je na základě čl. 7 prvního pododstavce druhé odrážky rozhodnutí č. 1/80 ze dne 19. září 1980 o vývoji přidružení, přijatého radou přidružení zřízenou Dohodou o přidružení mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckem, oprávněn k volnému přístupu k jakékoli zaměstnanecké činnosti podle svého výběru, toto právo neztrácí z důvodu dlouhodobé nepřítomnosti na trhu práce v důsledku uvěznění, byť na několik let, a následné dlouhodobé léčby závislosti na omamných látkách, ani z důvodu okolnosti, že dotyčný byl v okamžiku rozhodnutí o vyhoštění zletilý a nebydlel již u tureckého pracovníka, od něhož odvozoval své právo pobytu, ale vedl život nezávislý na tomto pracovníkovi.

Podpisy.


* Jednací jazyk: němčina.