Věc T-264/04
WWF European Policy Programme
v.
Rada Evropské unie
„Přístup k dokumentům – Nařízení (ES) č. 1049/2001 – Výjimky týkající se ochrany veřejného zájmu – Částečný přístup“
Shrnutí rozsudku
1. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah
(Článek 253 ES; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001)
2. Evropská společenství – Orgány – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, článek 4)
3. Evropská společenství – Orgány – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001
[Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 4 odst. 1 písm. a)]
4. Evropská společenství – Orgány – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 4 odst. 1)
5. Evropská společenství – Orgány – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 4 odst. 6)
6. Evropská společenství – Orgány – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001)
7. Evropská společenství – Orgány – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001)
1. Povinnost orgánu odůvodnit své rozhodnutí, kterým se odmítá přístup k dokumentu, má za cíl jednak poskytnout dotčené osobě dostatečné informace pro zjištění, zda je rozhodnutí opodstatněné, nebo zda je případně stiženo vadou, která umožňuje napadnout jeho platnost, a jednak umožnit soudu Společenství vykonávat jeho přezkum legality rozhodnutí. Rozsah této povinnosti závisí na povaze dotčeného aktu a na kontextu, ve kterém byl přijat.
(viz bod 36)
2. Přístup veřejnosti k dokumentům orgánů představuje právní zásadu a odepření přístupu je výjimkou z této zásady. V důsledku toho musí být případy odepření stanovené v článku 4 nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise vykládány a používány restriktivně, aby nebylo znemožněno uplatnění této obecné zásady. Navíc je orgán povinen zkoumat pro každý dokument, jehož zpřístupnění bylo požadováno, zda s ohledem na informace, které tento orgán má, může zpřístupnění dokumentu skutečně porušit jeden z aspektů veřejného zájmu chráněný výjimkami umožňujícími odepření přístupu. Aby tyto výjimky byly použitelné, musí být nebezpečí porušení veřejného zájmu důvodně předvídatelné, a nikoliv čistě hypotetické.
(viz bod 39)
3. Orgány mají široký prostor pro uvážení, když zkoumají, zda může přístup k dokumentu porušit veřejný zájem chráněný článkem 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, a v důsledku toho se musí přezkum legality rozhodnutí orgánů odpírajících přístup k dokumentům z důvodu závazných výjimek týkajících se veřejného zájmu vykonávaný Soudem omezit na ověření dodržení procesních pravidel a pravidel týkajících se odůvodnění, věcné správnosti skutkových zjištění, jakož i nedostatku zjevně nesprávného posouzení skutkových zjištění a nedostatku zneužití pravomoci.
(viz bod 40)
4. Výjimky stanovené v čl. 4 odst. 1 nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise jsou upraveny kogentně, a orgány jsou tedy povinny odepřít přístup k dokumentům, na které se tyto výjimky vztahují, je-li předložen důkaz o okolnostech uvedených v těchto závazných výjimkách. Liší se tedy od výjimek, které se týkají zájmu orgánů zachovat tajnost jejich porad, stanovených v čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1049/2001, při jejichž použití mají orgány posuzovací pravomoc, která jim umožňuje vážit jednak svůj zájem zachovat tajnost svých porad, a jednak zájem občana na získání přístupu k dokumentům.
(viz bod 44)
5. Ze samotného znění čl. 4 odst. 6 nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise vyplývá, že orgán je povinen zkoumat, zda je třeba přiznat částečný přístup k dokumentům uvedeným v žádosti o přístup tak, že se případné odepření omezí pouze na údaje, na které se vztahují uvedené výjimky. Orgán musí přiznat takový částečný přístup, pokud cíl sledovaný tímto orgánem, když odpírá přístup k dokumentu, může být dosažen za předpokladu, že se tento orgán omezí na skrytí částí textu, které by mohly poškodit chráněný veřejný zájem.
(viz bod 50)
6. Bylo by v rozporu s požadavkem transparentnosti, ze kterého plyne nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, aby se orgány dovolávaly neexistence dokumentů s cílem vyhnout se použití tohoto nařízení. Efektivní výkon práva na přístup k dokumentům předpokládá, že dotyčné orgány, pokud je to možné a předvídatelným, a nikoliv svévolným způsobem, zpracovávají a uchovávají dokumentaci týkající se jejich činností.
Nelze mít za to, že Rada postupovala svévolným nebo nepředvídatelným způsobem, když nezpracovala zápis týkající se bodu pořadu jednání zasedání jednoho ze svých výborů s ohledem na čistě informativní povahu tohoto bodu a neexistenci zvláštního prováděcího opatření. Není tedy možno dojít k závěru, že Rada, když tvrdila, že takový zápis neexistuje, porušila právo dotčené osoby na přístup k dokumentům, jak je uznáno nařízením č. 1049/2001.
(viz body 61–63)
7. Za účelem použití nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise je nutno pojmy „dokument“ a „informace“ rozlišovat. Právo na přístup veřejnosti k dokumentu orgánů se vztahuje pouze na dokumenty, a nikoliv na informace chápané šíře a neznamená povinnost orgánů odpovědět na jakoukoliv žádost jednotlivce o informace.
(viz body 75–76)