Věc T‑706/22
Nicoventures Trading Ltd a další
v.
Evropská komise
Usnesení Tribunálu (druhého senátu) ze dne 20. září 2023
„Žaloba na neplatnost – Veřejné zdraví – Zrušení některých výjimek týkajících se zahřívaných tabákových výrobků – Bezprostřední dotčení – Nedostatek osobního dotčení – Nepřípustnost“
1. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Pojem ‚právní akt s obecnou působností [nařizovací akt]‘ ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU – Akty s obecnou působností, kterými se může řídit právní postavení jednotlivců – Zahrnutí – Podmínky týkající se aktivní legitimace fyzických a právnických osob – Rozsah
(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU)
(viz bod 16)
2. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Bezprostřední dotčení – Podmínky – Pozměňující směrnice zakazující uvádění zahřívaných tabákových výrobků s charakteristickou příchutí na trh a podřizující tabákové výrobky bez charakteristické příchuti požadavkům na označování – Směrnice vyvolávající bezprostřední účinky na právní postavení hospodářských subjektů uvádějících takové výrobky na trh – Absence prostoru pro uvážení členských států, pokud jde o způsob provádění směrnice ve vztahu k nim samotným
(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/40, ve znění směrnice 2022/2100)
(viz body 24–28)
3. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Možnost být osobně dotčen rozhodnutím obecné povahy – Podmínky – Pozměňující směrnice zakazující uvádění zahřívaných tabákových výrobků s charakteristickou příchutí na trh a podřizující tabákové výrobky bez charakteristické příchuti požadavkům na označování – Žaloba hospodářských subjektů uvádějících uvedené výrobky na trh – Nedostatek osobního dotčení – Nepřípustnost
(Článek 263 druhý a třetí pododstavec SFEU; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/40, ve znění směrnice 2022/2100, článek 5, čl. 7 odst. 12 a čl. 19 odst. 3)
(viz body 36, 37, 45–56)
Shrnutí
Společnost Nicoventures Trading založená v roce 2011 v rámci skupiny British American Tobacco, která je jednou ze žalobkyň, vyvíjí a uvádí na trh inovativní nehořlavé výrobky, jako jsou zahřívané tabákové výrobky. Prodává je dalším společnostem skupiny, mezi něž patří další žalobkyně, které zajišťují nebo zamýšlejí zajistit jejich distribuci na trzích čtrnácti členských států.
Dne 29. června 2022 přijala Komise směrnici v přenesené pravomoci 2022/2100(1) (dále jen „napadený akt“), kterou se mění směrnice 2014/40(2), pokud jde o zrušení některých výjimek týkajících se zahřívaných tabákových výrobků. Účinkem tohoto aktu je zakázat uvádění zahřívaných tabákových výrobků s charakteristickou příchutí na trh a podřídit zahřívané tabákové výrobky ke kouření bez charakteristické příchuti stejným požadavkům na označování jako některé jiné tabákové výrobky ke kouření, tj. cigarety, tabák k ručnímu balení cigaret a tabák do vodní dýmky. Členské státy jsou povinny přijmout prováděcí opatření, jež jsou nezbytná k uplatňování těchto nových zákazů a povinností, do 23. října 2023.
Žalobkyně, které tvrdily, že napadený akt má negativní dopad na jejich právní postavení, podaly k Tribunálu žalobu na neplatnost tohoto aktu.
Tribunál svým usnesením odmítl žalobu jako nepřípustnou z důvodu, že žalobkyně nejsou napadeným aktem osobně dotčeny.
Závěry Tribunálu
Úvodem Tribunál připomněl, že podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU může každá fyzická nebo právnická osoba podat žalobu proti aktům, které jsou jí určeny nebo které se jí bezprostředně a osobně dotýkají, jakož i proti nařizovacím aktům, jež se jí bezprostředně dotýkají a nevyžadují přijetí prováděcích opatření.
Vzhledem k tomu, že napadený akt, který je nařizovacím aktem, vyžaduje přijetí prováděcích opatření, a nespadá proto pod poslední hypotézu stanovenou v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU, Tribunál zkoumal, zda jsou žalobkyně tímto aktem bezprostředně a osobně dotčeny ve smyslu druhé hypotézy tohoto ustanovení.
Pokud jde o bezprostřední dotčení, Tribunál poté, co připomněl obě podmínky, které musí být v tomto ohledu kumulativně splněny, konstatoval, že se na žalobkyně vztahuje zákaz a povinnosti vyplývající přímo z napadeného aktu bez ohledu na to, zda tento akt vyžaduje přijetí prováděcích opatření, a sice prováděcích opatření k jeho provedení do vnitrostátního práva. Opatření k provedení napadeného aktu do vnitrostátního práva stanovená tímto aktem jsou totiž nezbytná pouze pro plné uplatnění tohoto zákazu a těchto povinností v právních předpisech členských států, aniž mají tyto státy jakoukoli autonomní posuzovací pravomoc, neboť napadený akt neponechává členským státům v těchto ohledech žádný prostor pro uvážení. Žalobkyně je tedy třeba považovat za bezprostředně dotčené napadeným aktem.
Pokud jde o osobní dotčení, Tribunál připomněl, že akt s obecnou působností se může osobně dotýkat určitých fyzických nebo právnických osob, a má tedy ve vztahu k nim povahu rozhodnutí, pokud je tento akt zasahuje z důvodu určitých vlastností, jež jsou pro ně zvláštní, nebo faktické situace, která je vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, a tím je individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát aktu.
Tribunál v prvé řadě konstatoval, že povolení, prohlášení a oznámení o uvádění na trh požadované směrnicí 2014/40 před uvedením tabákových výrobků na trh, kterých se žalobkyně dovolávají, neumožňují prokázat, že jsou napadeným aktem osobně dotčeny.
V tomto ohledu měl Tribunál zaprvé za to, že okolnost, že hospodářské subjekty, které předložily prohlášení nebo učinily oznámení či jsou držiteli povolení, byly identifikovatelné v okamžiku přijetí napadeného aktu, není sama o sobě dostačující k učinění závěru, že jsou tímto aktem osobně dotčeny.
Zadruhé není rozhodující ani počet fyzických nebo právnických osob dotčených napadeným aktem.
Zatřetí, i když absolutní zákaz uvádět na trh zahřívané tabákové výrobky s charakteristickými příchutěmi vyplývající z napadeného aktu bude mít nutně za následek zpochybnění povolení některých žalobkyň, nelze mít za to, že tato povolení charakterizují a individualizují postavení jejich držitelů ve vztahu k napadenému aktu způsobem, jako by byli jeho adresáty. Účinky napadeného aktu se totiž především projevují stejným způsobem jak ve vztahu k subjektům, které získaly povolení, tak ve vztahu k subjektům, které předložily prohlášení nebo učinily oznámení stanovená směrnicí 2014/40, nebo ve vztahu k subjektům, které dosud nezískaly povolení nebo nepředložily prohlášení či neučinily oznámení, avšak zamýšlejí takové výrobky uvést na trh. Dále povolení, jakož i prohlášení nebo oznámení splňují objektivní požadavky, které jsou určeny obecně a abstraktně pro všechny hospodářské subjekty, bez jakéhokoliv prvku výlučnosti pro dotčené subjekty. Konečně vzhledem k tomu, že směrnice 2014/40 stanoví, že různé akty v přenesené pravomoci mohou upřesnit nebo změnit podmínky uvádění tabákových výrobků trh, jež spadají do oblasti působnosti této směrnice, nelze mít za to, že povolení a práva na uvádění na trh jsou nabytá na časově neomezenou dobu.
Začtvrté skutečnost, že se žalobkyně nenacházejí ve stejné situaci jako subjekty nacházející se ve vstupních a výstupních článcích výrobního a distribučního řetězce, je irelevantní. Žalobkyně totiž musí prokázat, že jsou dotčeny z důvodu vlastnosti nebo faktické situace, které jsou jim vlastní, a odlišují je stejně, jako by byl odlišen adresát určitého rozhodnutí.
Ve druhé řadě Tribunál odmítl argument žalobkyň vycházející z podstatného zásahu do jejich soutěžního postavení. Nestačí totiž, že některé subjekty jsou obecně závazným aktem hospodářsky postiženy více než jiné, aby byly individualizovány vzhledem k těmto ostatním subjektům, pokud se tento akt uplatňuje na základě objektivně vymezené situace. Mimoto pouhá okolnost, že fyzická nebo právnická osoba může ztratit významný zdroj příjmů z důvodu nové právní úpravy, neprokazuje, že se nachází ve specifické situaci. Nestačí ani k prokázání, že se jí tato právní úprava osobně dotýká, jelikož tato osoba musí předložit důkaz o okolnostech umožňujících dojít k závěru, že údajně utrpěná újma jí individualizuje ve vztahu ke všem ostatním hospodářským subjektům, které jsou dotčeny uvedenou právní úpravou stejným způsobem jako ona.