ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(druhý senát)
9. prosince 2010
Věc F-83/05
Kristine Ezerniece Liljeberg a další
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Úředníci – Jmenování – Právníci-lingvisté zařazení na seznam uchazečů vhodných k přijetí před vstupem nového služebního řádu v platnost – Diskriminace ve srovnání s právníky-lingvisty přijatými jinými orgány a institucemi Unie“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 236 ES a článku 152 AE, kterou se K. Ezerniece Liljeberg a devět dalších úředníků, kteří jsou všichni právníky-lingvisty Komise, domáhají zrušení rozhodnutí ze dne 6. října 2004 o jejich jmenování v rozsahu, v němž jsou těmito rozhodnutími zařazeni do platové třídy A*6, zatímco by měli být zařazeni do platové třídy A*7.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Komise ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí rovněž náhrada poloviny nákladů řízení vynaložených žalobci. Žalobci ponesou polovinu vlastních nákladů řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Přijímání do služebního poměru – Jmenování do platové třídy – Zavedení nové struktury služebního postupu nařízením č. 723/2004 – Přechodná ustanovení o zařazení do platové třídy
(Služební řád úředníků, příloha XIII, čl. 13 odst. 2; nařízení Rady č. 723/2004)
2. Úředníci – Přijímání do služebního poměru – Jmenování do platové třídy – Jmenování do služebně vyšší platové třídy – Posuzovací pravomoc orgánu oprávněného ke jmenování – Soudní přezkum – Meze
(Služební řád úředníků, příloha XIII, čl. 13 odst. 2; nařízení Rady č. 723/2004)
3. Úředníci – Přidělení na pracovní místo – Odpovídající vztah mezi platovou třídou a pracovním místem – Přidělení na pracovní místo odpovídající vyšší platové třídě – Právo na přeřazení – Neexistence
(Služební řád úředníků, čl. 7 odst. 1)
4. Úředníci – Rovné zacházení – Rozdílné zacházení s různými kategoriemi zaměstnanců v oblasti jistot zaručených služebním řádem – Neexistence diskriminace
5. Úředníci – Zásady – Ochrana legitimního očekávání – Podmínky
6. Úředníci – Povinnost péče příslušející správě – Rozsah – Meze
(Služební řád úředníků, příloha XIII, čl. 13 odst. 2)
1. Rozhodnutí o zařazení do platové třídy přijatá jinými orgány, než je Komise, na základě čl. 13 odst. 2 přílohy XIII ke služebnímu řádu jsou opatřeními, jichž se nelze dovolávat na podporu žalobního důvodu vycházejícího z porušení zásady rovného zacházení Komisí.
Co se týče tvrzení, podle něhož jsou právníci-lingvisté zařazení Komisí do platové třídy A*6 diskriminováni ve srovnání s úspěšnými účastníky téhož výběrového řízení, kteří byli ostatními orgány zařazeni do platové třídy A*7, z čl. 13 odst. 2 přílohy XIII ke služebnímu řádu vyplývá, že každý orgán je oprávněn určit, zda je třeba zařadit právníka-lingvistu do platového třídy A*7. Z toho plyne, že je třeba mít za to, že úředníci přijatí orgánem do služebního poměru a zařazení do této platové třídy podle tohoto ustanovení jsou v jiné situaci, než je situace úředníků přijatých jiným orgánem, který zvolil možnost uvedené ustanovení neuplatnit.
Uvedení na tomtéž seznamu uchazečů vhodných k přijetí totiž není pro účely uplatnění čl. 13 odst. 2 přílohy XIII ke služebnímu řádu relevantní, neboť – jak již bylo připomenuto – přísluší každému orgánu, aby rozhodl, zda je třeba toto ustanovení uplatnit a zařadit právníka-lingvistu do platové třídy A*7. Navíc judikatura, podle níž se všichni úspěšní účastníci téhož výběrového řízení nacházejí ve stejné situaci, se týká přijímání úředníků týmž orgánem, a nikoli různými orgány. Konečně, přestože podle zásady jednotnosti veřejné služby stanovené v čl. 9 odst. 3 Amsterodamské smlouvy podléhají všichni úředníci všech orgánů Unie jedinému služebnímu řádu, tato zásada neznamená, že by orgány musely posuzovací pravomoc, která jim byla přiznána služebním řádem, využívat stejným způsobem, ale naopak se na tyto orgány vztahuje zásada autonomie.
(viz body 55, 58 a 59)
Odkazy:
Tribunál: 16. září 1997, Gimenez v. Výbor regionů, T‑220/95, Recueil FP, s. I‑A‑275 a II‑775, bod 72
2. Pokud má správa širokou posuzovací pravomoc při rozhodování, zda je třeba určité ustanovení použít, aby nebylo zbaveno veškerého užitečného účinku, musí s ohledem na zvláštní okolnosti, s nimiž je konfrontována, posoudit případné uplatnění dotčeného ustanovení v konkrétním případě.
To nemění nic na tom, že podle čl. 13 odst. 2 přílohy XIII ke služebnímu řádu mohou orgány přijímat úředníky, kteří budou vykonávat funkci právníka-lingvisty v platové třídě A*7 nebo AD 7, což znamená, že orgán oprávněný ke jmenování není povinen toto ustanovení použít a že nově přijatí úředníci nemají na takové zařazení subjektivní právo.
Vzhledem k tomu, že orgán oprávněný ke jmenování má širokou posuzovací pravomoc při rozhodování, zda použije či nepoužije čl. 13 odst. 2 přílohy XIII ke služebnímu řádu, nemůže soudní přezkum rozhodnutí o zařazení do platové třídy nahrazovat posouzení orgánu oprávněného ke jmenování. V důsledku toho musí soud Unie pouze ověřit, zda nedošlo k porušení podstatných procesních náležitostí, zda orgán oprávněný ke jmenování neopřel své rozhodnutí o nesprávné nebo neúplné skutkové okolnosti, zda není rozhodnutí stiženo vadou spočívající ve zneužití pravomoci, v nesprávném právním posouzení nebo nedostatku odůvodnění, nebo také zda orgán oprávněný ke jmenování neuplatnil svou posuzovací pravomoc zjevně nesprávným způsobem.
(viz body 75 až 77)
Odkazy:
Tribunál: 5. října 1995, Alexopoulou v. Komise, T‑17/95, Recueil FP, s. I‑A‑227 a II‑683, bod 21; 26. října 2004, Brendel v. Komise, T‑55/03, Sb. VS s. I‑A‑311 a II‑1437, bod 60; 15. listopadu 2005, Righini v. Komise, T‑145/04, Sb. VS s. I‑A‑349 a II‑1547, bod 53
Soud pro veřejnou službu: 26. dubna 2006, Falcione v. Komise, F‑16/05, Sb. VS s. I‑A‑1‑3 a II‑A‑1‑7, bod 49; 20. září 2007, Giannopoulos v. Rada, F‑111/06, Sb. VS s. I‑A‑1‑253 a II‑A‑1‑1415, bod 52
3. I když úředník přijme pracovní místo odpovídající vyšší platové třídě, než je ta jeho, nezakládá zásada odpovídajícího vztahu mezi platovou třídou a pracovním místem pro úředníka žádné právo na přeřazení svého pracovního místa do vyšší platové třídy.
Žádné ustanovení služebního řádu úředníků nebo pracovního řádu ostatních zaměstnanců každopádně neukládá správě povinnost zohlednit předchozí postavení úspěšných účastníků výběrového řízení při rozhodování o jejich zařazení do platové třídy.
(viz body 89 a 90)
Odkazy:
Soudní dvůr: 12. července 1973, Tontodonati v. Komise, 28/72, Recueil, s. 779, bod 8
Tribunál: 7. května 1991, Jongen v. Komise, T‑18/90, Recueil, s. II‑187, bod 27; 6. července 1999, Séché v. Komise, T‑112/96 a T‑115/96, Recueil FP, s. I‑A‑115 a II‑623, bod 182
Soud pro veřejnou službu: 12. března 2009, Arpaillange a další v. Komise, F‑104/06, Sb. VS s. I‑A‑1‑57 a II‑A‑1‑273, bod 106
4. Nelze zpochybňovat rozdíly v postavení mezi různými kategoriemi osob, které jsou Unií zaměstnány, buď jako úředníci ve vlastním slova smyslu, nebo v rámci jednotlivých kategorií zaměstnanců podléhajících pracovnímu řádu ostatních zaměstnanců, jelikož vymezení každé z těchto kategorií odpovídá legitimním potřebám správy Unie a povaze úkolů, ať již trvalých nebo dočasných, jejichž plnění je jejím posláním.
(viz bod 93)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: 17. listopadu 2009, Palazzo v. Komise, F‑57/08, Sb. VS s. I‑A‑1‑437 a II‑A‑1‑2371, bod 38 a citovaná judikatura
5. Právo domáhat se ochrany legitimního očekávání se vztahuje na každého jednotlivce, který se nachází v situaci, ze které vyplývá, že správa tím, že mu poskytla konkrétní a shodující se ujištění, u něj vyvolala podloženou naději.
Právo domáhat se ochrany legitimního očekávání předpokládá splnění tří podmínek. Zaprvé je třeba, aby byla dotyčnému správou poskytnuta konkrétní, nepodmíněná a shodující se ujištění z oprávněných a spolehlivých zdrojů. Zadruhé musí být tato ujištění takové povahy, aby v mysli toho, komu jsou určena, vyvolala legitimní očekávání. Zatřetí musí být poskytnutá ujištění v souladu s ustanoveními služebního řádu a s obecně použitelnými normami, nebo přinejmenším musí být případné nesrovnalosti v nich takové povahy, že mohou rozumnému úředníkovi postupujícímu s řádnou péčí s ohledem na informace, které má k dispozici, a na jeho schopnost provést nezbytná ověření uniknout.
Pokud jde o rozhodnutí o zařazení do platové třídy, nelze případná ústní vyjádření vedoucího oddělení považovat za informace z oprávněných a spolehlivých zdrojů, neboť k učinění těchto rozhodnutí je výlučně příslušný orgán oprávněný ke jmenování.
(viz body 98, 99 a 101)
Odkazy:
Tribunál: 6. července 1999, Forvass v. Komise, T‑203/97, Recueil FP, s. I‑A‑129 a II‑705, bod 70; 11. července 2002, Wasmeier v. Komise, T‑381/00, Recueil FP, s. I‑A‑125 a II‑677, bod 106; Righini v. Komise, uvedený výše, body 130 a 131; 8. prosince 2005, Reynolds v. Parlament, T‑237/00, Sb. VS s. I‑A‑385 a II‑1731, bod 146
Soud pro veřejnou službu: 11. září 2008, Bui Van v. Komise, F‑51/07, Sb. VS s. I‑A‑1‑289 a II‑A‑1‑1533, bod 55; 11. května 2010, Maxwell v. Komise, F‑55/09, bod 87
6. Povinnost péče odráží rovnováhu vzájemných práv a povinností, kterou služební řád vytvořil ve vztazích mezi orgánem veřejné správy a zaměstnanci veřejné správy. Tato péče zejména znamená, že pokud orgán veřejné správy rozhoduje o situaci úředníka nebo zaměstnance, vezme v úvahu veškeré skutečnosti, které by mohly být pro jeho rozhodnutí určující a že přitom zohlední nejen zájem služby, ale rovněž zájem dotyčného úředníka. Ochrana práv a zájmů úředníků musí být vždy omezena respektováním platných právních norem.
Možnost poskytnutá podle čl. 13 odst. 2 přílohy XIII ke služebnímu řádu se nemůže v důsledku povinnosti péče stát povinností správy. Proto nemůže být skutečnost, že orgán oprávněný ke jmenování nepoužil uvedený čl. 13 odst. 2, jako taková porušením povinnosti péče.
(viz body 110 a 111)
Odkazy:
Tribunál: Forvass v. Komise, uvedený výše, body 53 a 54 a citovaná judikatura
Soud pro veřejnou službu: 28. června 2006, Grünheid v. Komise, F‑101/05, Sb. VS s. I‑A‑1‑55 a II‑A‑1‑199, bod 149