ROZSUDEK TRIBUNÁLU (prvního senátu)
24. října 2018(*)
„Ochranná známka Evropské unie – Námitkové řízení – Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie 42 BELOW – Starší národní nezapsaná obrazová ochranná známka VODKA 42 – Relativní důvod pro zamítnutí zápisu – Článek 8 odst. 4 nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 4 nařízení (EU) 2017/1001] – Užívání v obchodním styku – Uplatnění vnitrostátního práva úřadem EUIPO“
Ve věci T‑435/12,
Bacardi Co. Ltd, se sídlem ve Vaduzu (Lichtenštejnsko), zastoupená původně M. Reinischem, poté A. Parassina, L. Rigasem a L. Lorencem, advokáty,
žalobkyně,
proti
Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), zastoupenému původně P. Geroulakosem, poté D. Gájou a D. Walickou, jako zmocněnci,
žalovanému,
přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice řízení před Tribunálem, je
Palírna U zeleného stromu a.s., dříve GRANETTE & STAROREŽNÁ Distilleries a.s., se sídlem v Ústí nad Labem (Česká republika), zastoupená T. Chlebounem, advokátem,
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 9. července 2012 (věc R 2100/2011-2), týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi GRANETTE & STAROREŽNÁ Distilleries a Bacardi,
TRIBUNÁL (první senát),
ve složení H. Kanninen (zpravodaj), předseda, I. Pelikánová a E. Buttigieg, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: X. Lopez Bancalari, rada,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 24. září 2012,
s přihlédnutím k vyjádření EUIPO k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 5. února 2013,
s přihlédnutím k vyjádření vedlejší účastnice k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 30. ledna 2013,
s přihlédnutím k replice došlé kanceláři Tribunálu dne 12. března 2013,
s přihlédnutím k duplice EUIPO došlé kanceláři Tribunálu dne 2. srpna 2013,
s přihlédnutím k duplice vedlejší účastnice došlé kanceláři Tribunálu dne 20. srpna 2013,
s přihlédnutím k písemným otázkám Tribunálu účastníkům řízení, odpovědi žalobkyně na tyto otázky došlé kanceláři Tribunálu dne 13. května 2015 a odpovědi EUIPO na tyto otázky došlé kanceláři Tribunálu dne 20. května 2015,
s přihlédnutím k návrhu na přerušení řízení, který žalobkyně podala u kanceláře Tribunálu dne 29. dubna 2015, k vyjádření k tomuto návrhu, které EUIPO podal dne 6. května 2015 a k vyjádření k tomuto návrhu, které vedlejší účastnice podala dne 13. května 2015,
s přihlédnutím k usnesení předsedy prvního senátu (dřívější složení) ze dne 10. června 2015 o přerušení řízení,
s přihlédnutím k pokračování v řízení dne 10. listopadu 2015,
s přihlédnutím k návrhu na přerušení řízení, který žalobkyně podala u kanceláře Tribunálu dne 11. prosince 2015 a k vyjádření k tomuto návrhu, které EUIPO podal dne 7. ledna 2016,
s přihlédnutím k rozhodnutí předsedy prvního senátu (dřívější složení) ze dne 20. ledna 2016 o přerušení řízení,
s přihlédnutím k pokračování v řízení dne 20. června 2016,
s přihlédnutím k návrhu na přerušení řízení, který žalobkyně podala u kanceláře Tribunálu dne 22. srpna 2016, k vyjádření k tomuto návrhu, které EUIPO podal dne 26. srpna 2016 a k vyjádření k tomuto návrhu, které vedlejší účastnice podala dne 8. září 2016,
s přihlédnutím k rozhodnutí předsedy prvního senátu (dřívější složení) ze dne 12. září 2016 o přerušení řízení,
s přihlédnutím k pokračování v řízení dne 13. března 2017,
s přihlédnutím k odpovědím účastníků řízení došlým dne 16. a 17. května 2017 na otázky položené Tribunálem v rámci organizačních procesních opatření,
po jednání konaném dne 7. listopadu 2017,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 26. června 2009 žalobkyně, společnost Bacardi Co. Ltd, podala u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) přihlášku ochranné známky Evropské unie na základě nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), v platném znění [nahrazeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1)].
2 Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je následující obrazové označení:
3 Výrobky, pro které byl zápis požadován, náležejí do třídy 33 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a odpovídají následujícímu popisu: „Alkoholické nápoje (s výjimkou piv), včetně vodky, nápojů na bázi vodky a nápojů s příchutí vodky.“
4 Přihláška ochranné známky Evropské unie byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 59/2009 ze dne 14. prosince 2009.
5 Dne 11. března 2010 podala vedlejší účastnice, společnost GRANETTE & STAROREŽNÁ Distilleries a.s., nyní Palírna U zeleného stromu a.s., na základě článku 41 nařízení č. 207/2009 (nyní článek 46 nařízení 2017/1001) námitky proti zápisu ochranné známky přihlášené pro výrobky uvedené v bodě 3 výše.
6 Námitky byly založeny zejména na nezapsané ochranné známce, užívané v České republice a na Slovensku pro „alkoholické nápoje, a sice vodku“ (dále jen „nezapsaná ochranná známka“), vyobrazené níže:
7 Důvody uplatněnými na podporu námitek byly důvody uvedené v čl. 8 odst. 1 písm. b) a v čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) a čl. 8 odst. 4 nařízení 2017/1001].
8 Dne 12. srpna 2011 námitkové oddělení námitky v plném rozsahu zamítlo na základě čl. 8 odst. 1 písm. b) a čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009 a uložilo vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení souvisejících s námitkovým řízením.
9 Dne 10. října 2011 podala vedlejší účastnice k EUIPO proti rozhodnutí námitkového oddělení odvolání na základě článků 58 až 64 nařízení č. 207/2009 (nyní články 66 až 71 nařízení 2017/1001).
10 Rozhodnutím ze dne 9. července 2012 (dále jen „napadené rozhodnutí“) druhý odvolací senát EUIPO odvolání vedlejší účastnice vyhověl.
11 Zaprvé odvolací senát připomněl kumulativní podmínky stanovené v čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009.
12 Zadruhé odvolací senát poznamenal, že ustanovení § 7 odst. 1 písm. g) zákona č. 441/2003 Sb. ze dne 3. prosince 2003 (dále jen „český zákon o ochranných známkách“) v České republice přiznává majitelům nezapsaných ochranných známek užívaných v obchodním styku před podáním přihlášky k zápisu, které nemají místní dosah, právo zakázat pozdější ochranné známky, jsou-li označení shodná nebo podobná a vztahují se na podobné výrobky nebo služby.
13 Zatřetí měl odvolací senát za to, že vedlejší účastnice v projednávané věci dostatečně prokázala, že výrobky, na něž se vztahuje nezapsaná ochranná známka, byly uváděny na trh na různých místech, přinejmenším na území České republiky, a že k tomuto uvádění na trh docházelo před datem podání přihlášky požadované ochranné známky a v kontextu obchodní činnosti, jejímž cílem bylo získání hospodářské výhody.
14 Odvolací senát dospěl k závěru, že práva k nezapsané ochranné známce vznikla v návaznosti na její užívání vedlejší účastnicí pro „alkoholické nápoje, a sice vodku“, a to přede dnem podání přihlášky požadované ochranné známky.
15 Začtvrté odvolací senát přezkoumal, zda nezapsaná ochranná známka přiznává svému majiteli právo zakázat užívání přihlášené ochranné známky, a v tomto rámci ověřil, zda jsou splněny podmínky stanovené v ustanovení § 7 odst. 1 písm. g) českého zákona o ochranných známkách.
16 V tomto ohledu odvolací senát nejprve uvedl, že dotčené výrobky jsou určeny široké veřejnosti pobývající na území České republiky.
17 Dále měl odvolací senát za to, že dotčené výrobky jsou shodné nebo velmi podobné, a že kolidující označení jsou globálně podobná ze vzhledového, fonetického i pojmového hlediska.
18 Kromě toho měl odvolací senát za to, že nezapsaná ochranná známka má průměrnou inherentní rozlišovací způsobilost.
19 Vzhledem k výše uvedenému odvolací senát dospěl k závěru, že v projednávaném případě existuje nebezpečí záměny u relevantní veřejnosti.
20 Konečně měl odvolací senát v podstatě za to, že EUIPO nemá pravomoc vyjadřovat se k argumentu žalobkyně, podle kterého užívání nezapsané ochranné známky představuje akt nekalé soutěže, jakož i porušení jejích autorských práv, přičemž tento argument nemůže jako takový zpochybnit existenci a platnost této ochranné známky.
21 Závěrem odvolací senát jednak odvolání vyhověl, a tudíž námitkám na základě nezapsané ochranné známky vyhověl, a jednak žalobkyni uložil náhradu nákladů řízení vynaložených v námitkovém a odvolacím řízení podle čl. 85 odst. 1 nařízení č. 207/2009 (nyní čl. 109 odst. 1 nařízení 2017/1001).
Návrhová žádání účastníků řízení
22 Žalobkyně v žalobě navrhla, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí,
– zamítl námitky proti zápisu přihlášené ochranné známky,
– předal EUIPO rozsudek, který bude vydán,
– uložil EUIPO a vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení.
23 Žalobkyně poté, co v replice vzala druhý a třetí bod návrhových žádání zpět, navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí,
– uložil EUIPO a vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení.
24 EUIPO navrhuje, aby Tribunál:
– žalobu zamítl,
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
25 Vedlejší účastnice navrhuje, aby Tribunál:
– žalobu zamítl,
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
K přípustnosti
26 EUIPO v podstatě tvrdí, že bod návrhových žádání žalobkyně směřující ke zrušení napadeného rozhodnutí je nepřípustný z důvodu, že kromě tvrzení, podle něhož odvolací senát pochybil, když měl za to, že důkazy o užívání nezapsané ochranné známky jsou dostatečné k tomu, aby bylo námitkám vyhověno, žaloba neobsahuje dostatečně jasné argumenty či vysvětlení důvodů, pro něž je posouzení uvedeného senátu nesprávné.
27 Žalobkyně tvrdí, že poskytla v tomto ohledu dostatečná vysvětlení v žalobě a prokázala, že podle českého práva měl odvolací senát vyžadovat, aby vedlejší účastnice poskytla dodatečné důkazy směřující k prokázání nepřetržitého užívání nezapsané ochranné známky.
28 Úvodem je třeba konstatovat, že EUIPO ve své námitce nepřípustnosti kritizuje neurčitost a obecnost uplatněného argumentu a neuvedení dalších argumentů na podporu vytýkané skutečnosti, podle níž podmínka týkající se užívání v obchodním styku, stanovená v čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009, v podstatě nebyla v projednávané věci splněna.
29 Z ustálené judikatury vyplývá, že na základě čl. 76 písm. d) jednacího řádu Tribunálu musí každá žaloba obsahovat předmět sporu, dovolávané žalobní důvody a argumenty, jakož i stručný popis uvedených žalobních důvodů. Tyto údaje musí být dostatečně jasné a přesné pro to, aby umožnily žalovanému připravit svou obranu a Tribunálu rozhodnout o žalobě případně i bez dalších podpůrných informací. Za účelem zajištění právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti je k tomu, aby byl argument přípustný, nezbytné, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je založen, vyplývaly přinejmenším stručně, ale uceleně a srozumitelně z textu samotné žaloby (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 25. července 2000, RJB Mining v. Komise, T‑110/98, EU:T:2000:199, bod 23 a citovaná judikatura, a rozsudek ze dne 10. dubna 2003, Travelex Global and Financial Services a Interpayment Services v. Komise, T‑195/00, EU:T:2003:111, bod 26).
30 V projednávané věci přitom skutkové a právní okolnosti, na kterých je založen argument žalobkyně, podle něhož měl odvolací senát nesprávně za to, že důkazy o užívání nezapsané ochranné známky jsou dostatečné k tomu, aby bylo námitkám vyhověno, jasně vyplývají z žaloby.
31 Žalobkyně totiž v bodě B. III žaloby v podstatě tvrdí, že podmínka týkající se užívání v obchodním styku, stanovená v čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009, nebyla splněna, pokud jde o nezapsanou ochrannou známku, neboť vedlejší účastnice nepředložila důkaz o nepřetržitém, nepřerušeném a aktuálním užívání tohoto označení až do dne přijetí rozhodnutí námitkového oddělení, tedy do 12. srpna 2011.
32 Takový argument je přitom dostatečně jasný a přesný pro to, aby umožnil EUIPO připravit svou obranu a Tribunálu vykonat svůj přezkum. Námitku nepřípustnosti uplatněnou EUIPO je tedy třeba zamítnout.
K věci samé
33 Žalobkyně uplatňuje v podstatě dva žalobní důvody. První žalobní důvod vychází z porušení pravidla 50 odst. 2 písm. g) nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1995, L 303, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 189). Druhý žalobní důvod vychází z porušení čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009.
K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení pravidla 50 odst. 2 písm. g) nařízení č. 2868/95
34 Žalobkyně má za to, že odvolací senát uvedl nesprávný přehled skutečností v dané věci. Podle ní tento senát uvedl neúplný přehled argumentů, které uplatnila před námitkovým oddělením, jakož i před tímto senátem. Nejprve údajně nebyly převzaty argumenty, které se týkají českého práva, a zejména argumenty týkající se nekalé soutěže a autorských práv. Dále se přehled argumentů, uvedený v bodě 14 napadeného rozhodnutí, podle ní týká pouze argumentů týkajících se české ochranné známky č. 263350, jejíž přihláška byla podána dne 10. září 2003, na níž byly založeny námitky vedlejší účastnice, a nepřebírá žádný z argumentů týkajících se nezapsané ochranné známky. Konečně žalobkyně tvrdí, že odvolací senát nepřezkoumal argumenty směřující k prokázání toho, že uvedená ochranná známka nepožívá v českém právu žádné ochrany, jelikož tato ochranná známka představuje akt nekalé soutěže a porušuje její autorská práva k označení 42 BELOW. V důsledku toho uplatňuje porušení čl. 50 odst. 2 písm. g) nařízení č. 2868/95, jakož i nedostatečný přezkum jejích argumentů, z nichž část nebyla zohledněna.
35 EUIPO a vedlejší účastnice zpochybňují opodstatněnost projednávaného žalobního důvodu.
36 Úvodem je nutno připomenout, že podle pravidla 50 odst. 2 písm. g) nařízení č. 2868/95 musí rozhodnutí odvolacího senátu obsahovat přehled skutečností.
37 Je tedy třeba přezkoumat obsah napadeného rozhodnutí za účelem ověření, zda toto rozhodnutí obsahuje přehled skutečností, a zejména argumenty uváděné žalobkyní v rámci správního řízení.
38 Jak vyplývá z bodu 7 napadeného rozhodnutí, odvolací senát zvláště podrobně uvedl přehled argumentů uplatněných žalobkyní před námitkovým oddělením. Odvolací senát zejména v bodě 7 sedmé a osmé odrážce napadeného rozhodnutí zmínil argumenty žalobkyně vztahující se k českému právu týkajícímu se nekalé soutěže, jakož i autorských práv. Odvolací senát kromě toho v bodě 69 napadeného rozhodnutí připomněl argument žalobkyně, podle něhož je užívání nezapsané ochranné známky vedlejší účastnicí v podstatě protiprávní z důvodu, že představuje akt nekalé soutěže a porušuje autorská práva žalobkyně.
39 Dále pak, jak vyplývá z bodu 14 napadeného rozhodnutí, odvolací senát uvedl přehled argumentů žalobkyně, jejichž cílem bylo v podstatě zamítnout odvolání vedlejší účastnice proti rozhodnutí námitkového oddělení. Odvolací senát konkrétně připomněl argument žalobkyně, podle něhož měla-li vedlejší účastnice za to, že přihlášená ochranná známka a nezapsaná ochranná známka jsou globálně podobné, nemůže vedlejší účastnice uplatňovat fonetickou podobnost, jelikož slova „below“ a „vodka“ mají zcela odlišný zvuk.
40 Odvolací senát tedy správně uvedl přehled všech argumentů předložených žalobkyní.
41 První žalobní důvod tedy musí být zamítnut.
Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009
42 Žalobkyně v podstatě tvrdí, že odvolací senát porušil čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009, když dospěl k závěru, že nezapsaná ochranná známka splňuje podmínky stanovené v uvedeném článku, a tudíž umožňuje zabránit zápisu přihlášené ochranné známky.
43 Podle čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009 může majitele nezapsané ochranné známky nebo jiného označení než ochranné známky podat námitky proti zápisu ochranné známky Evropské unie, pokud tato nezapsaná ochranná známka nebo toto označení splňuje kumulativně čtyři podmínky: musí být užíváno v obchodním styku; musí mít význam, který není pouze místní; právo k této ochranné známce nebo k tomuto označení muselo vzniknout přede dnem podání přihlášky ochranné známky Evropské unie v souladu s právem členského státu, ve kterém byla ochranná známka nebo označení užívány, a konečně tato ochranná známka nebo toto označení musí poskytovat svému majiteli možnost zakázat užívání pozdější ochranné známky. Tyto podmínky jsou kumulativní, takže jestliže nezapsaná ochranná známka nebo označení nesplňují jednu z těchto podmínek, námitky založené na existenci nezapsané ochranné známky nebo jiných označení užívaných v obchodním styku ve smyslu čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009 nemohou uspět [viz rozsudek ze dne 12. října 2017, Moravia Consulting v. EUIPO – Citizen Systems Europe (SDC‑888TII RU), T‑317/16, nezveřejněný, EU:T:2017:718, bod 38 a citovaná judikatura].
44 První dvě podmínky, a sice podmínky týkající se užívání a významu uplatněného označení nebo ochranné známky, který nesmí být pouze místní, vyplývají ze samotného znění čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009, a musejí být tedy vykládány podle unijního práva. Toto nařízení tak stanoví jednotné standardy, týkající se užívání označení a jejich významu, které jsou v souladu se zásadami, ze kterých vychází systém zavedený tímto nařízením [rozsudky ze dne 24. března 2009, Moreira da Fonseca v. OHIM – General Óptica (GENERAL OPTICA), T‑318/06 až T‑321/06, EU:T:2009:77, bod 33; ze dne 4. července 2014, Construcción, Promociones e Instalaciones v. OHIM – Copisa Proyectos y Mantenimientos Industriales (CPI COPISA INDUSTRIAL), T‑345/13, nezveřejněný, EU:T:2014:614, bod 41, a ze dne 12. října 2017, SDC‑888TII RU, T‑317/16, nezveřejněný, EU:T:2017:718, bod 39].
45 Z výrazu „pokud podle práva členského státu, které se na toto označení vztahuj[e]“ naproti tomu vyplývá, že další dvě podmínky, uvedené následně v čl. 8 odst. 4 písm. a) a b) nařízení č. 207/2009, představují podmínky stanovené nařízením, které se na rozdíl od předcházejících podmínek posuzují s ohledem na kritéria stanovená právem, které uplatněné označení upravuje. Tento odkaz na právo, jež uplatněné označení upravuje, je odůvodněný, jelikož nařízení č. 207/2009 označením, na která se systém ochranné známky Evropské unie nevztahuje, přiznává možnost, aby byla uplatněna proti ochranné známce Evropské unie. Pouze právo, jež uplatněné označení upravuje, tedy umožňuje stanovit, zda je toto označení starší než ochranná známka Evropské unie a zda může odůvodnit zákaz užívání pozdější ochranné známky (rozsudky ze dne 24. března 2009, GENERAL OPTICA, T‑318/06 až T‑321/06, EU:T:2009:77, bod 34, a ze dne 12. října 2017, SDC‑888TII RU, T‑317/16, nezveřejněný, EU:T:2017:718, bod 40).
46 V projednávaném případě není zpochybňováno, že nezapsaná ochranná známka má význam, který není pouze místní. Žalobkyně má naproti tomu za to, že odvolací senát nesprávně posoudil, zda je splněna podmínka týkající se užívání v obchodním styku. Podle ní měl totiž odvolací senát určit, že uvedená ochranná známka byla užívána nepřetržitě až do dne, kdy námitkové oddělení vydalo rozhodnutí ze dne 12. srpna 2011. Kromě toho žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že neprovedl vyčerpávající přezkum českého práva, a že tedy na základě ustanovení uvedeného práva, která nejsou v projednávané věci relevantní, dospěl k závěru, že vedlejší účastnice má práva k této ochranné známce a tato ochranná známka jí přiznává právo zakázat užívání přihlášené ochranné známky. Konečně žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že měl za to, že nemá pravomoc posoudit platnost téže ochranné známky, a tudíž námitkám vyhověl na základě neplatného označení.
47 Druhý žalobní důvod lze rozdělit v podstatě na tři části. První část vychází z toho, že odvolací senát pochybil při posouzení podmínky týkající se užívání nezapsané ochranné známky v obchodním styku, stanovené v čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009. Druhá část vychází z pochybení odvolacího senátu spočívajícího v tom, že nepřezkoumal ustanovení českého práva relevantní v projednávané věci pro účely použití uvedeného ustanovení. Třetí část vychází z pochybení, jehož se dopustil odvolací senát tím, že prohlásil, že nemá pravomoc posoudit platnost nezapsané ochranné známky s ohledem na ustanovení českého práva týkající se nekalé soutěže a autorských práv.
– K první části druhého žalobního důvodu
48 Žalobkyně má za to, že odvolací senát pochybil, když měl za to, že v projednávané věci je splněna podmínka týkající se užívání nezapsané ochranné známky v obchodním styku, stanovená v čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009. Tvrdí, že tato podmínka měla být posuzována ke dni, ke kterému námitkové oddělení přijalo své rozhodnutí, a sice dne 12. srpna 2011, a že vedlejší účastnice měla prokázat nepřetržité, nepřerušené a aktuální užívání nezapsané ochranné známky až do tohoto dne. Žalobkyně má za to, že jelikož otázka, zda tato ochranná známka existuje, závisí na vnitrostátním právu, v daném případě na českém právu, je třeba prokázat rovněž nepřetržitou existenci dané ochranné známky. V tomto ohledu žalobkyně poznamenává, že vedlejší účastnice přestala nezapsanou ochrannou známku užívat přibližně v lednu 2011, přičemž tato ochranná známka byla nahrazena logem VODKA 42 BLENDED.
49 EUIPO navrhuje, aby byla tato část zamítnuta. Den, který je třeba zohlednit podle unijního práva pro účely posouzení užívání nezapsané ochranné známky, je podle něj den podání přihlášky požadované ochranné známky, tedy v projednávaném případě 26. června 2009. Dále podmínka týkající se nepřetržitého užívání nezapsaného označení, stanovená v českém právu, není relevantní pro účely určení dne, k němuž je třeba posoudit užívání starší nezapsané ochranné známky.
50 Vedlejší účastnice má za to, že argument vycházející z toho, že nezapsaná ochranná známka nebyla užívána od roku 2011, nebyl uplatněn v rámci námitkového řízení, a EUIPO tudíž k němu nemohl přihlížet dle čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009 (nyní čl. 95 odst. 2 nařízení 2017/1001). Kromě toho vedlejší účastnice tvrdí, že jedinou otázkou, která je rozhodující, je otázka, zda tuto ochrannou známku užívala ke dni podání námitek, nebo nejpozději k nejzazšímu datu, kdy bylo třeba předložit důkazy úřadu EUIPO.
51 Nejprve je třeba uvést, že žalobkyně namítla nepřípustnost důkazů o užívání nezapsané ochranné známky předložených vedlejší účastnicí jako přílohy jejího vyjádření k žalobě. Žalobkyně uvedla, že tyto důkazy byly předloženy poprvé až před Tribunálem. V odpovědi na otázku položenou Tribunálem na jednání EUIPO i žalobkyně prohlásily, že důkazy předložené vedlejší účastnicí v jejím vyjádření k žalobě jsou nepřípustné. Vedlejší účastnice naproti tomu tvrdila, že důkazy, které předložila před Tribunálem, přípustné jsou, a v každém případě se bude řídit rozhodnutím Tribunálu.
52 V tomto ohledu podle ustálené judikatury platí, že cílem žaloby, která byla podána k Tribunálu, je přezkum legality rozhodnutí odvolacích senátů EUIPO ve smyslu článku 65 nařízení č. 207/2009 (nyní článek 72 nařízení 2017/1001). Z tohoto ustanovení vyplývá, že skutečnosti, které účastníci řízení před odděleními EUIPO neuplatnili, již nelze uplatňovat ve stadiu žaloby podané k Tribunálu a že Tribunál nemůže znovu přezkoumat skutkové okolnosti ve světle důkazů, které byly poprvé předloženy teprve u něj. Legalita rozhodnutí odvolacího senátu EUIPO totiž musí být posuzována v závislosti na informacích, jež mohl mít k dispozici v okamžiku, kdy jej vydal [rozsudky ze dne 18. července 2006, Rossi v. OHIM, C‑214/05 P, EU:C:2006:494, body 50 až 52; ze dne 18. prosince 2008, Les Éditions Albert René v. OHIM, C‑16/06 P, EU:C:2008:739, body 136 až 138, a ze dne 16. ledna 2014, Optilingua v. OHIM – Esposito (ALPHATRAD), T‑538/12, nezveřejněný, EU:T:2014:9, bod 19].
53 V projednávané věci vedlejší účastnice předložila jako přílohu ke svému vyjádření k žalobě faktury, které měly prokázat nepřetržité užívání její ochranné známky na území České republiky od roku 2007 až do dne rozhodnutí námitkového oddělení, případně i po tomto dni.
54 Je přitom nesporné, že tyto důkazy byly předloženy poprvé až před Tribunálem. S ohledem na judikaturu připomenutou v bodě 52 výše je tedy třeba prohlásit, že jsou nepřípustné.
55 Dále je třeba uvést, že odvolací senát měl v bodě 31 napadeného rozhodnutí za to, že relevantní období, k němuž se důkazy o užívání nezapsané ochranné známky musí především vztahovat, „odpovídá nebo předchází dni, kdy byla podána přihláška zpochybněné ochranné známky, a sice 26. června 2009“. Kromě toho v bodě 39 napadeného rozhodnutí uvedený senát dospěl k závěru, že právo k této ochranné známce vzniklo pro vedlejší účastnici „přede dnem podání přihlášky ochranné známky [Evropské unie]“.
56 Je třeba konstatovat, že v projednávaném případě žalobkyně nezpochybňuje, že nezapsaná ochranná známka byla užívána v obchodním styku v České republice v letech 2008 až 2009, a sice přede dnem podání přihlášky požadované ochranné známky.
57 Naproti tomu žalobkyně tvrdí, že odvolací senát měl od vedlejší účastnice vyžadovat, aby předložila důkaz o nepřetržitém, nepřerušeném a aktuálním užívání nezapsané ochranné známky až do dne rozhodnutí námitkového oddělení, tedy do 12. srpna 2011. V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že vedlejší účastnice nepředložila žádný důkaz o užívání nezapsané ochranné známky v letech 2010 a 2011. Kromě toho tvrdí, že vedlejší účastnice přestala tuto ochrannou známku užívat přibližně v lednu 2011.
58 Argumenty uplatněné žalobkyní vedou k určení, ke kterému dni měl odvolací senát posoudit podmínku týkající se užívání v obchodním styku stanovenou v čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009.
59 Z judikatury citované v bodech 43 a 44 výše vyplývá, že první podmínka stanovená v čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009, a sice podmínka týkající se užívání nezapsaného označení v obchodním styku, musí být vykládána podle unijního práva.
60 Kromě toho je na podmínku týkající se užívání označení uplatňovaného na podporu námitek v obchodním styku třeba uplatnit stejné časové kritérium, jaké je výslovně stanoveno v čl. 8 odst. 4 písm. a) nařízení č. 207/2009 stran nabytí práva k tomuto označení, tj. kritérium dne podání přihlášky ochranné známky Evropské unie (rozsudky ze dne 29. března 2011, Anheuser-Busch v. Budějovický Budvar, C‑96/09 P, EU:C:2011:189, bod 166, a ze dne 4. července 2014, CPI COPISA INDUSTRIAL, T‑345/13, nezveřejněný, EU:T:2014:614, bod 47).
61 Odvolací senát tak nepochybil, když podmínku týkající se užívání nezapsané ochranné známky posuzoval ke dni podání přihlášky požadované ochranné známky.
62 Konečně je třeba konstatovat, že argumenty žalobkyně neumožňují tento závěr vyvrátit.
63 Žalobkyně v podstatě tvrdí, že odvolací senát měl od vedlejší účastnice vyžadovat, aby prokázala nepřetržité užívání nezapsané ochranné známky, jelikož je tento požadavek stanoven v českém právu, a konkrétně v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. dubna 2012 (č. 23 Cdo 3412/2010).
64 V tomto ohledu je třeba rozlišovat mezi podmínkou týkající se užívání v obchodním styku, která se posuzuje podle unijního práva, jak bylo uvedeno v bodě 44 výše, a podmínkou stanovenou v čl. 8 odst. 4 písm. a) nařízení č. 207/2009, týkající se nabytí práva k nezapsanému označení, která se posuzuje podle práva členského státu, ve kterém bylo označení užíváno před datem podání přihlášky ochranné známky Evropské unie, jak bylo zdůrazněno v bodě 45 výše.
65 V projednávaném případě skutečnost, že české právo stanoví jako podmínku pro existenci nezapsaného označení důkaz o jeho nepřetržitém užívání, nemá žádný dopad na den, ke kterému je třeba posoudit užívání nezapsané ochranné známky, kterým je podle judikatury připomenuté v bodě 60 výše den podání přihlášky ochranné známky Evropské unie.
66 Argument žalobkyně musí být proto odmítnut.
67 S ohledem na vše výše uvedené je třeba první část druhého žalobního důvodu zamítnout, aniž je třeba zkoumat ostatní argumenty uplatněné žalobkyní, týkající se neexistence nepřetržitého užívání nezapsané ochranné známky vzhledem k tomu, že nezapsaná ochranná známka byla v lednu 2011 pozměněna přidáním slova „blended“ na konci označení. Stejně tak není třeba vyjadřovat se k argumentům vedlejší účastnice, které směřují ke zpochybnění přípustnosti tvrzení vycházejícího z nepředložení důkazů o užívání této ochranné známky od roku 2011.
– Ke druhé části druhého žalobního důvodu
68 Vedlejší účastnice v rámci námitek v podstatě uvedla, že jí nezapsaná ochranná známka přiznává právo podat námitky proti užívání přihlášené ochranné známky na základě ustanovení § 7 odst. 1 písm. g) českého zákona o ochranných známkách, jakož i ustanovení § 44, § 46, § 47 a § 53 českého obchodního zákoníku, jak byl zaveden českým zákonem č. 513/1991 Sb.
69 Ustanovení § 7 odst. 1 písm. g) českého zákona o ochranných známkách stanoví:
„Přihlašované označení se nezapíše do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných u Úřadu (dále jen ‚námitky‘)
[…]
g) uživatelem nezapsaného označení nebo jiného označení užívaného v obchodním styku pro shodné nebo podobné výrobky nebo služby, které je shodné s přihlašovaným označením nebo je mu podobné, pokud označení nemá místní dosah a právo k tomuto označení vzniklo před dnem podání přihlášky.“
70 Ustanovení § 44 českého obchodního zákoníku stanovilo:
„Nekalou soutěží je jednání v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. Nekalá soutěž se zakazuje.“
71 Ustanovení § 46 českého obchodního zákoníku stanovilo:
„Klamavé označení zboží a služeb
(1) Klamavým označením zboží a služeb je každé označení, které je způsobilé vyvolat v hospodářském styku mylnou domněnku, že jím označené zboží nebo služby pocházejí z určitého státu, určité oblasti či místa nebo od určitého výrobce, anebo že vykazují zvláštní charakteristické znaky nebo zvláštní jakost. […]
[…]“
72 Ustanovení § 47 českého obchodního zákoníku stanovilo případy nebezpečí záměny, zejména v důsledku užití zvláštního označení.
73 Ustanovení § 53 českého obchodního zákoníku stanovilo:
„Osoby, jejichž práva byla nekalou soutěží porušena nebo ohrožena, mohou se proti rušiteli domáhat, aby se tohoto jednání zdržel a odstranil závadný stav. […]“
74 Žalobkyně tvrdí, že odvolací senát pochybil, když pro účely ověření, zda jsou splněny podmínky stanovené v čl. 8 odst. 4 písm. a) a b) nařízení č. 207/2009, nepřezkoumal vyčerpávajícím způsobem ustanovení českého práva relevantní v projednávaném případě, třebaže to bylo jeho povinností. Podle ní odvolací senát zkoumal, zda nezapsaná ochranná známka přiznává svému majiteli právo zakázat užívání pozdější ochranné známky pouze na základě ustanovení § 7 odst. 1 písm. g) českého zákona o ochranných známkách, zatímco měl tento senát toto ověření provést s ohledem na podmínky stanovené v ustanoveních § 44 a násl. českého obchodního zákoníku týkajících se nekalé soutěže.
75 EUIPO a vedlejší účastnice argumenty žalobkyně zpochybňují.
76 V tomto ohledu je třeba uvést, že v projednávaném případě odvolací senát nezkoumal, zda nezapsaná ochranná známka požívá ochrany podle ustanovení § 44 a násl. českého obchodního zákoníku, třebaže vedlejší účastnice své námitky založila zejména na těchto ustanoveních a žalobkyně výslovně uvedla, že ustanovení českého zákona o ochranných známkách nejsou relevantní.
77 Podle žalobkyně je tímto neprovedením přezkumu dotčena legalita napadeného rozhodnutí v podstatě z toho důvodu, že EUIPO byl povinen přezkoumat české právo z širokého hlediska za účelem určení, zda nezapsaná ochranná známka přiznává vedlejší účastnici právo zakázat užívání pozdější ochranné známky, a tudíž zda jsou v projednávané věci splněny podmínky stanovené v čl. 8 odst. 4) písm. a) a b) nařízení č. 207/2009. Podle ní tato povinnost vyplývá jasně z čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009, z metodických pokynů týkajících se řízení u EUIPO v jejich znění použitelném ke dni napadeného rozhodnutí (dále jen „metodické pokyny EUIPO“) a z rozsudku ze dne 29. března 2011, Anheuser-Busch v. Budějovický Budvar (C‑96/09 P, EU:C:2011:189).
78 Zaprvé je užitečné připomenout, že pokud jde o návrhy na prohlášení neplatnosti založené na starším právu nabytém na základě pravidla vnitrostátního práva, bylo již rozhodnuto stran rozdělení rolí mezi navrhovatele na prohlášení neplatnosti, příslušná oddělení EUIPO a Tribunál, že pravidlo 37 nařízení č. 2868/95 stanoví, že přísluší navrhovateli, aby předložil údaje svědčící o tom, že je podle příslušných vnitrostátních právních předpisů oprávněn uplatnit starší právo, chráněné ve vnitrostátním právním rámci. Toto pravidlo ukládá navrhovateli povinnost předložit EUIPO nejen údaje svědčící o tom, že splňuje podmínky požadované podle vnitrostátních právních předpisů, o jejichž použití žádá, aby mohl dát zakázat užívání ochranné známky Evropské unie na základě staršího práva, ale také údaje dokládající, co je obsahem těchto právních předpisů (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 5. července 2011, Edwin v. OHIM, C‑263/09 P, EU:C:2011:452, body 49 a 50; ze dne 27. března 2014, OHIM v. National Lottery Commission, C‑530/12 P, EU:C:2014:186, bod 34, a ze dne 5. dubna 2017, EUIPO v. Szajner, C‑598/14 P, EU:C:2017:265, bod 35).
79 Zadruhé, pokud jde konkrétně o povinnosti, které má EUIPO, Soudní dvůr rozhodl, že v případě, kdy je návrh na prohlášení neplatnosti ochranné známky Evropské unie založen na starším právu chráněném pravidlem vnitrostátního práva, přísluší zaprvé příslušným oddělením EUIPO, aby posoudila, zda jsou údaje předložené navrhovatelem k doložení obsahu uvedeného pravidla rozhodné a nakolik jsou významné. Dále vzhledem k tomu, že rozhodnutí příslušných oddělení EUIPO může mít za účinek to, že majiteli ochranné známky je upřeno právo, které mu bylo přiznáno, dosah takového rozhodnutí nutně implikuje, že úloha oddělení, které toto rozhodnutí vydá, se neomezuje na pouhé potvrzení vnitrostátního práva, jak jej prezentovala osoba navrhující prohlášení neplatnosti (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 5. července 2011, Edwin v. OHIM, C‑263/09 P, EU:C:2011:452, bod 51; ze dne 27. března 2014, OHIM v. National Lottery Commission, C‑530/12 P, EU:C:2014:186, body 35 a 43, a ze dne 5. dubna 2017, EUIPO v. Szajner, C‑598/14 P, EU:C:2017:265, bod 36).
80 Zatřetí má Tribunál v souladu s čl. 65 odst. 1 a 2 nařízení č. 207/2009 pravomoc plně přezkoumat legalitu posouzení, které EUIPO provedl ohledně údajů předložených navrhovatelem k doložení obsahu vnitrostátních právních předpisů, jejichž ochrany se dovolává (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 5. července 2011, Edwin v. OHIM, C‑263/09 P, EU:C:2011:452, bod 52; ze dne 27. března 2014, OHIM v. National Lottery Commission, C‑530/12 P, EU:C:2014:186, bod 36, a ze dne 5. dubna 2017, EUIPO v. Szajner, C‑598/14 P, EU:C:2017:265, bod 37).
81 Rovněž vzhledem k tomu, že použití vnitrostátního práva může mít v dotčeném procesním kontextu za účinek to, že majiteli ochranné známky Evropské unie bude upřeno jeho právo, je nutné, aby Tribunál i přes případné nedostatky v dokladech předložených na důkaz použitelného vnitrostátního práva mohl reálně vykonat účinný přezkum. Za tímto účelem musí mít tedy možnost ověřit kromě předložených dokladů i obsah, podmínky použití a působnost právních pravidel, která uplatnila osoba navrhující prohlášení neplatnosti. Soudní přezkum vykonávaný Tribunálem musí tedy splňovat požadavky související se zásadou účinné soudní ochrany (rozsudky ze dne 27. března 2014, OHIM v. National Lottery Commission, C‑530/12 P, EU:C:2014:186, bod 44, a ze dne 5. dubna 2017, EUIPO v. Szajner, C‑598/14 P, EU:C:2017:265, bod 38).
82 Je nutno zdůraznit, že přezkum prováděný EUIPO a Tribunálem musí být vykonáván s ohledem na požadavek zaručit užitečný účinek nařízení č. 207/2009, kterým je zajistit ochranu ochranné známky Evropské unie (rozsudky ze dne 27. března 2014, OHIM v. National Lottery Commission, C‑530/12 P, EU:C:2014:186, bod 40, a ze dne 5. dubna 2017, EUIPO v. Szajner, C‑598/14 P, EU:C:2017:265, bod 39).
83 Pokud jde o námitky založené na starším právu, vycházejícím z pravidla vnitrostátního práva, je třeba konstatovat, že pokud jde o důkazní břemeno a rozdělení rolí mezi účastníky řízení, příslušná oddělení EUIPO a Tribunál, lze použít úvahy podobné úvahám uvedeným v bodech 78 až 82 výše.
84 Z judikatury totiž vyplývá, že osobě, která podává námitky, přísluší prokázat, že dotčená nezapsaná ochranná známka nebo dotčené označení spadá do působnosti uplatňovaného práva členského státu a že umožňuje zakázat užívání pozdější ochranné známky [rozsudek ze dne 29. března 2011, Anheuser-Busch v. Budějovický Budvar, C‑96/09 P, EU:C:2011:189, bod 190; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 20. dubna 2005, Atomic Austria v. OHIM – Fabricas Agrupadas de Muñecas de Onil (ATOMIC BLITZ), T‑318/03, EU:T:2005:136, bod 33].
85 Kromě toho přísluší EUIPO, aby zkoumal, zda jsou v rámci námitkového řízení splněny podmínky pro použití uplatňovaného důvodu pro zamítnutí zápisu. V tomto rámci je povinen posoudit věcnou správnost uplatňovaných skutečností a důkazní sílu důkazů předložených účastníky. Může být vyzván k tomu, aby přihlédl zejména k vnitrostátnímu právu členského státu, ve kterém starší ochranná známka, na které jsou založeny námitky, požívá ochrany. V tomto případě je EUIPO povinen obeznámit se z úřední povinnosti, prostředky, které považuje za tímto účelem za účelné, s vnitrostátním právem dotyčného členského státu, pokud je takové obeznámení nezbytné k posouzení podmínek pro použití dotčeného důvodu pro zamítnutí zápisu, zejména věcné správnosti tvrzených skutečností nebo důkazní síly předložených písemností (rozsudek ze dne 20. dubna 2005, ATOMIC BLITZ, T‑318/03, EU:T:2005:136, body 34 a 35).
86 Je užitečné zmínit, že z bodu 5.3.6 části C „Námitkové řízení“ kapitoly 4 „Práva podle čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009“ metodických pokynů EUIPO, které žalobkyně zmínila, vyplývá, že:
„[j]e nezbytné abstraktně prokázat, že podle použitelného vnitrostátního práva mohou být [nezapsaná označení] předmětem předběžné vykonatelnosti vůči pozdějším ochranným známkám a [že je] rovněž nezbytné prokázat, že v dotčené věci byly splněny podmínky pro získání usnesení o předběžném opatření (rozsah ochrany), pokud byla požadovaná zpochybněná ochranná známka [Evropské unie] užívána na dotyčném území.
Pokud jde o první otázku (abstraktní ochrana), bude zpravidla vyřešena použitím seznamu v příloze, v němž jsou uvedena použitelná starší práva.
Pokud jde o druhou otázku, musí být vyřešena rovněž v závislosti na použitelném vnitrostátním právu […]“
87 Podle bodu 5.3.6 metodických pokynů EUIPO je tedy třeba pro účely uplatnění čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009 prokázat, že jednak právo dotyčného členského státu přiznává ochranu nezapsaným označením a jednak podmínky stanovené za tímto účelem vnitrostátními právními předpisy jsou splněny.
88 Je třeba dodat, že v bodě 5.4 téže části C kapitoly 4 metodických pokynů EUIPO je blíže stanoveno, že:
„[…] přísluší účastníku, který vychází ze zvláštního návrhu nebo důsledku, aby předložil Úřadu tvrzení, skutečnosti a argumenty nezbytné pro podložení uváděných závěrů.
[…]
Pokud jde o skutkové okolnosti nezbytné k prokázání právních důsledků, například dobrého jména nebo konkrétního užívání, obecná zásada čl. 74 [odst. 1 nařízení č. 207/2009] se použije od samého počátku.
Tyto skutečnosti se týkají takových aspektů, jako je:
– […]
– Rozsah ochrany (podobnost označení a výrobků a služeb, nebezpečí záměny) (vnitrostátní norma).
– Úřad zohlední právo členských států použitelné podle čl. 8 odst. 4 stejně jako otázku skutkového stavu. Úřad není s to určit z úřední povinnosti a přesně, jaká je právní úprava všech členských států týkající se práv, která spadají do rámce čl. 8 odst. 4. Posouzení tohoto aspektu jakožto otázky skutkového stavu, který musí účastník, který toto právo uplatňuje, podložit důkazy, je shodné s kritérii uplatňovanými soudy členských států v oblasti zahraničního práva podle jejich zásad mezinárodního práva soukromého.
– Pokud jde o právní otázky, a sice pravidla a normy různých vnitrostátních práv použitelných v konkrétním případě, Úřad požádá zpravidla osobu, která podala námitky, aby poskytla údaje nezbytné k tomu, aby mohl rozhodnout.
– Takový důkaz se nebude vyžadovat pouze v případě, kdy tyto údaje Úřad předem určil, například jejich zařazením do seznamu uvedeného v příloze. Účastníci řízení však mohou volně předkládat důkazy, které dokládají, že informace obsažené v seznamu nebo jinak určené Úřadem již nejsou správné nebo již nejsou aktuální.
– […]“
89 V projednávaném případě je tedy třeba ověřit, zda s ohledem na to, co účastníci řízení předložili Tribunálu, odvolací senát zohlednil relevantní vnitrostátní ustanovení a zda s ohledem na tato ustanovení správně přezkoumal podmínky pro použití čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009.
90 Pokud jde o důkazní břemeno týkající se staršího práva a dosah takového práva, z žaloby vyplývá, že pokud jde o nezapsanou ochrannou známku, žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že se omezil na přezkum ustanovení § 7 odst. 1 písm. g) českého zákona o ochranných známkách, a tudíž nepřezkoumal, zda tato ochranná známka splňuje podmínky pro získání ochrany na základě ustanovení § 44 a násl. českého obchodního zákoníku. Podle žalobkyně odvolací senát neověřil, zda podle posledně uvedených ustanovení je vedlejší účastnice skutečně majitelkou nezapsaného práva, které jí přiznává právo zakázat užívání pozdější ochranné známky.
91 V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, že v seznamu uvedeném v příloze části C kapitoly 4 metodických pokynů EUIPO je zmíněno mezi vnitrostátními právy představujícími starší práva ve smyslu čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009 ustanovení § 7 odst. 1 písm. g) českého zákona o ochranných známkách. Ustanovení § 44 a násl. českého obchodního zákoníku naproti tomu v této příloze uvedena nejsou.
92 Vzhledem k tomu, že žalobkyně zamýšlela zpochybnit, že ustanovení § 7 odst. 1 písm. g) českého zákona o ochranných známkách může založit právo k nezapsaným ochranným známkám, jí příslušelo důkazní břemeno. Žalobkyně měla rovněž prokázat, neboť to zamýšlela uplatnit, že právo k nezapsaným ochranným známkám je v českém právu zakotveno v jiných ustanoveních, než je ustanovení § 7 odst. 1 písm. g) českého zákona o ochranných známkách, a zejména v ustanoveních § 44 a násl. českého obchodního zákoníku, která se týkají nekalé soutěže a porušení autorských práv.
93 Je nutno dodat, že v rozsahu, v němž je EUIPO povinen obeznámit se z úřední povinnosti prostředky, které považuje za účelné, s vnitrostátním právem dotyčného členského státu za účelem zjištění, zda je takové obeznámení nezbytné k posouzení podmínek pro použití dotčeného důvodu pro zamítnutí zápisu, zejména věcné správnosti tvrzených skutečností nebo důkazní síly předložených písemností, přijal organizační procesní opatření zejména ve vztahu k žalobkyni, aby získal informace týkající se ustanovení českého práva, která uplatňovala, a zejména celý komentář k ustanovení § 7 odst. 1 písm. g) českého zákona o ochranných známkách [Horáček R. a kol. Práva na označení (zákon o ochranných známkách a zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení) Komentář – Praha, C. H. Beck 2004], z něhož v žalobě uvedla výňatek, jakož i úplné znění několika vnitrostátních soudních rozhodnutí rovněž uvedených v žalobě.
94 Ze skutečností ve spise a z odpovědí poskytnutých účastníky řízení přitom nevyplývá, že odvolací senát jakkoli pochybil, když měl v souvislosti s použitím čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009 za to, že jednak v souladu s ustanovením § 7 odst. 1 písm. g) českého zákona o ochranných známkách mají majitelé nezapsaných ochranných známek užívaných v obchodním styku, které nemají místní dosah, právo podat námitky proti zápisu nových ochranných známek, jsou-li označení shodná nebo podobná a označují-li shodné nebo podobné výrobky nebo služby, a jednak ustanovení českého obchodního zákoníku uplatněná v projednávané věci postrádají relevanci, neboť otázky nekalé soutěže a porušení autorských práv, kterých se tato ustanovení týkají, nespadají do pravomoci EUIPO.
95 Zaprvé totiž podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. g) českého zákona o ochranných známkách platí, že námitky proti zápisu české ochranné známky může podat „uživatel[…] nezapsaného označení nebo jiného označení užívaného v obchodním styku pro shodné nebo podobné výrobky nebo služby, které je shodné s přihlašovaným označením nebo je mu podobné, pokud označení nemá místní dosah a právo k tomuto označení vzniklo před dnem podání přihlášky.“
96 Článek 7 odst. 1 písm. g) českého zákona o ochranných známkách tedy vskutku vymezuje podmínky, za nichž nezapsaná ochranná známka může bránit zápisu pozdější ochranné známky.
97 Pokud jde o otázku, zda odvolací senát mohl právem v bodech 25 a 30 napadeného rozhodnutí konstatovat, že je třeba, aby práva k nezapsaným ochranným známkám vznikla v důsledku užívání v obchodním styku přede dnem podání přihlášky k zápisu, a zda mohl odvolací senát v bodě 39 uvedeného rozhodnutí provést analýzu důkazů k určení, zda právo k nezapsané ochranné známce vzniklo v návaznosti na užívání vedlejší účastnicí, je třeba připomenout, že podle přílohy části C kapitoly 4 metodických pokynů EUIPO je základem pro ochranu nezapsané ochranné známky, pokud jde o právo České republiky, ustanovení § 7 odst. 1 písm. g) českého zákona o ochranných známkách.
98 I když žalobkyně v žalobě uvedla, že metodické pokyny EUIPO nejsou závazné, nemůže to zpochybnit skutečnost, že čl. 7 odst. 1 písm. g) českého zákona o ochranných známkách přiznává ochranu nezapsaným označením, neboť výslovně poskytuje jejich majitelům právo podat námitky proti zápisu pozdější ochranné známky, ani skutečnost, že v České republice je užívání v obchodním styku nezbytnou podmínkou pro získání práv k nezapsanému označení, která vyplývá z tohoto ustanovení.
99 S ohledem na dokumenty a odpovědi poskytnuté účastníky řízení z toho nevyplývá, že odvolací senát pochybil, když měl za to, že ustanovení § 7 odst. 1 písm. g) českého zákona o ochranných známkách přiznává ochranu nezapsaným označením a že z toho ustanovení vyplývá, že ke vzniku práva k nezapsanému označení, které nemá místní dosah, dochází v důsledku užívání v rámci obchodního styku přede dnem podání přihlášky pozdější ochranné známky.
100 Je nutno dodat, že cílem majitelů práv ke starším označením, kteří podají námitky proti zápisu pozdější ochranné známky, je získat účinnou ochranu proti jakémukoli budoucímu užívání uvedené ochranné známky.
101 Jak žalobkyně správně uvedla v žalobě, ustanovení čl. 7 odst. 1 písm. g) českého zákona o ochranných známkách umožňuje majiteli platného staršího práva zpochybnit přihlášku ochranné známky před jejím zápisem, namísto toho, aby věc musela být předložena soudu za účelem prohlášení, že je užívání ochranné známky protiprávní, a ochranná známka musela být zrušena podle ustanovení § 31 odst. 2 uvedeného zákona.
102 Právo spočívající v možnosti podat námitky proti zápisu pozdější ochranné známky podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. g) českého zákona o ochranných známkách proto implicitně, ale nezbytně zahrnuje právo podat námitky proti užívání uvedené ochranné známky.
103 Zadruhé, pokud jde o otázku, zda existují jiná ustanovení, než je ustanovení § 7 odst. 1 písm. g) českého zákona o ochranných známkách, která by umožnila majitelům nezapsaného označení zakázat užívání pozdější ochranné známky poté, co byla zapsána, jako jsou ustanovení § 44 a násl. českého obchodního zákoníku, a zda odvolací senát pochybil, když nepřezkoumal, zda jsou v projednávané věci splněny podmínky pro nabytí práva k nezapsané ochranné známce, které jsou stanoveny v uvedených ustanoveních, je třeba uvést, že údaje poskytnuté účastníky řízení neumožňují prokázat, že odvolací senát pochybil, když měl za to, že se tato ustanovení týkají otázek, které nespadají do pravomoci EUIPO.
104 Ustanovení § 44 a násl. českého obchodního zákoníku se totiž týkají nekalé soutěže, klamavých označení a porušení autorských práva a z poskytnutých dokumentů týkajících se ustanovení § 7 odst. 1 písm. g) českého zákona o ochranných známkách nevyplývá, že by posledně uvedené ustanovení mělo být vykládáno ve spojení s těmito ustanoveními, třebaže ustanovení § 47 uvedeného obchodního zákoníku uvádí případy vyvolání nebezpečí záměny.
105 Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že odvolací senát nepochybil při svém posouzení podmínek pro použití čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009 s ohledem na ustanovení českého práva.
– Ke třetí části druhého žalobního důvodu
106 Žalobkyně tvrdí, že označení, které je předmětem přihlášené ochranné známky, bylo v České republice užíváno před nezapsanou ochrannou známkou vedlejší účastnice, která z tohoto důvodu představuje akt nekalé soutěže k její újmě, jakož i porušení jejích autorských práv, a tudíž s ohledem na české právo není platná. V tomto kontextu odvolacímu senátu v podstatě vytýká, že námitkám vyhověl a prohlásil, že nemá pravomoc přezkoumat, jak k tomu byl vyzván, zda je tato nezapsaná ochranná známka platná s ohledem na české právo. V tomto ohledu žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že uvedl, že žalobkyni příslušelo prokázat, že právo vedlejší účastnice není platné nebo že vůči ní nemůže být uplatněno. Podle ní totiž přísluší vedlejší účastnici, aby prokázala, že má práva založená na vnitrostátním právu, a EUIPO, aby jejich platnost přezkoumal.
107 EUIPO a vedlejší účastnice argumenty žalobkyně zpochybňují.
108 Z judikatury vyplývá, že k tomu, aby osoba podávající námitky mohla na základě čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009 zabránit zápisu ochranné známky Evropské unie, je třeba a stačí, aby ke dni, k němuž EUIPO ověřuje, že všechny podmínky námitek jsou splněny, mohla být uplatněna existence staršího práva, které nebylo prohlášeno za neplatné konečným soudním rozhodnutím (rozsudek ze dne 29. března 2011, Anheuser-Busch v. Budějovický Budvar, C‑96/09 P, EU:C:2011:189, bod 94).
109 Za těchto podmínek, i když EUIPO přísluší, aby při rozhodování o námitkách založených na čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009 zohlednil soudní rozhodnutí dotčených členských států týkající se platnosti nebo kvalifikace uplatňovaných starších práv, aby se ujistil o tom, že tato práva mají stále účinky požadované tímto ustanovením, nepřísluší mu nahrazovat svým posouzením posouzení příslušných vnitrostátních soudů, což je pravomoc, kterou mu nařízení č. 207/2009 ostatně nepřiznává (rozsudek ze dne 29. března 2011, Anheuser-Busch v. Budějovický Budvar, C‑96/09 P, EU:C:2011:189, bod 95).
110 Kromě toho platnost národní ochranné známky nemůže být zpochybněna v rámci řízení o zápisu ochranné známky Evropské unie, ale může být zpochybněna výlučně v rámci řízení o prohlášení neplatnosti zahájeného v dotčeném členském státě [viz rozsudek ze dne 13. prosince 2007, Xentral v. OHIM – Pages jaunes (PAGESJAUNES.COM), T‑134/06, EU:T:2007:387, bod 36 a citovaná judikatura]. Mimoto, ačkoli EUIPO přísluší ověřit na základě důkazů, které je povinna předložit osoba, která podala námitky, existenci národní ochranné známky dovolávané na podporu námitek, nepřísluší mu rozhodovat střet mezi touto ochrannou známkou a jinou ochrannou známkou na národní úrovni, jelikož tento střet spadá do pravomoci vnitrostátních orgánů [rozsudky ze dne 21. dubna 2005, PepsiCo v. OHIM – Intersnack Knabber-Gebäck (RUFFLES), T‑269/02, EU:T:2005:138, bod 26, a ze dne 13. prosince 2007, PAGESJAUNES.COM, T‑134/06, EU:T:2007:387, bod 36].
111 Dokud bude starší národní ochranná známka skutečně chráněna, nebude existence národního zápisu nebo jiného práva starších, než je zápis posledně uvedené ochranné známky, relevantní v rámci námitek proti přihlášce ochranné známky Evropské unie, i když je přihlášená ochranná známka totožná se starší národní ochrannou známkou podniku, který podal přihlášku k zápisu nebo s jiným právem, které je starší než národní ochranná známka, na níž se zakládají námitky (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. prosince 2007, PAGESJAUNES.COM, T‑134/06, EU:T:2007:387, bod 37 a citovaná judikatura).
112 Žádná skutečnost neumožňuje dospět k závěru, že takové úvahy nelze použít i v případě, jako je případ dotčený v projednávané věci, kdy jsou námitky založeny na starší nezapsané národní ochranné známce.
113 V tomto kontextu odvolací senát nepochybil, když v bodě 69 napadeného rozhodnutí uvedl, že nemá pravomoc posuzovat platnost nezapsané ochranné známky, a tudíž vyjadřovat se ke skutečnosti, že vedlejší účastnice případně porušila autorská práva žalobkyně nebo k existenci případného aktu nekalé soutěže k její újmě.
114 Odvolací senát tedy nepochybil, když měl v podstatě za to, že přísluší žalobkyni, aby prokázala, že je nezapsaná ochranná známka neplatná, a za tím účelem případně předložila konečná soudní nebo správní rozhodnutí, jimiž bylo rozhodnuto v tomto smyslu.
115 S ohledem na vše výše uvedené je třeba žalobu v plném rozsahu zamítnout.
K nákladům řízení
116 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
117 Vzhledem k tomu, že EUIPO a vedlejší účastnice požadovaly náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (první senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Společnosti Bacardi Co. Ltd se ukládá náhrada nákladů řízení.
Kanninen | Pelikánová | Buttigieg |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 24. října 2018.
Podpisy.