ROZSUDEK SOUDU (kasačního senátu)

16. prosince 2010

Věc T‑364/09 P

Giorgio Lebedef

v.

Evropská komise

„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Úředníci – Dovolená za kalendářní rok – Dočasné přidělení na polovinu pracovního úvazku pro účely odborového zastoupení – Neomluvená nepřítomnost – Odečtení dnů z nároku na dovolenou za kalendářní rok – Článek 60 služebního řádu“

Předmět: Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 7. července 2009, Lebedef v. Komise (F-39/08, Sb. VS s. I‑A‑1‑241 a II‑A‑1‑1305), směřující ke zrušení tohoto rozsudku.

Rozhodnutí: Kasační opravný prostředek se zamítá. Giorgio Lebedef ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí v rámci tohoto řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Zastoupení – Ochrana zástupců zaměstnanců – Rozsah

(Služební řád, příloha II, čl. 1 šestý pododstavec)

2.      Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Důvod kasačního opravného prostředku směřující proti odůvodnění rozsudku, které pro podložení jeho výroku není nezbytné – Nerelevantní důvod kasačního opravného prostředku

(Článek 257 SFEU; statut Soudního dvora, příloha I, článek 9)

3.      Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Neurčení dovolávaného nesprávného právního posouzení – Nepřípustnost

[Článek 257 SFEU; statut Soudního dvora, příloha I, článek 11; jednací řád Tribunálu, čl. 138 odst. 1 první pododstavec písm. c)]

4.      Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Nedostatečné odůvodnění – Použití implicitního odůvodnění Soudem pro veřejnou službu – Přípustnost – Podmínky

(Statut Soudního dvora, článek 36 a příloha I, čl. 7 odst. 1)

1.      Druhá věta článku 1 šestého pododstavce přílohy II služebního řádu má chránit práva členů výboru zaměstnanců a úředníků jmenovaných výborem do orgánů zřízených na základě služebního řádu nebo orgánem tak, že je chrání před jakoukoli újmou, kterou by mohli utrpět z důvodu jejich činností jakožto zástupců zaměstnanců na základě služebního řádu. Toto ustanovení má podle své první věty mimo jiné zjednodušit účast úředníků na zastupování zaměstnanců tím, že jim zejména umožní vykonávat tuto činnost v rámci běžné pracovní doby stanovené pro výkon služby, kterou musí v orgánu vykonávat, a nikoli nad rámec této pracovní doby.

Předmětem ani důsledkem tohoto ustanovení naproti tomu není zprostit úředníky, kteří vykonávají takové činnosti zástupců zaměstnanců a kteří nejsou pro tento účel dočasně přeloženi, jiných povinností vyplývajících ze služebního řádu a zejména povinností podle čl. 60 prvního pododstavce tohoto řádu. V tomto ohledu musí být úředník orgánu vždy k dispozici. Skutečnost, že se funkce zástupců na základě služebního řádu považuje za „součást služby“, kterou jsou povinni vykonávat v rámci orgánu, však nikterak neznamená, že úředník, který službu vykonává, je v důsledku toho přítomen v útvaru, kam byl přidělen, a neznamená ani, že je v uvedeném útvaru považován za nepřítomného. Takový výklad totiž nevyplývá ze znění ani z cíle čl. 1 šestého pododstavce přílohy II služebního řádu.

(viz body 23 a 24)

Odkazy:

Tribunál, 13. prosince 2000, F v. Parlament, T‑110/99 a T‑160/99, Recueil FP, s. I‑A‑291 a II‑1333, bod 64

2.      Důvod vznesený v rámci kasačního opravného prostředku, který směřuje proti odůvodnění rozsudku Soudu pro veřejnou službu, jež není nezbytnou oporou rozhodnutí napadeného kasačním opravným prostředkem, je nerelevantní a musí být zamítnut.

(viz bod 31)

Odkazy:

Tribunál, 19. ledna 2010, De Fays v. Komise, T‑355/08 P, bod 56 a citovaná judikatura

3.      Z článku 11 přílohy I statutu Soudního dvora a čl. 138 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Tribunálu vyplývá, že kasační opravný prostředek musí přesným způsobem uvádět kritizované části rozsudku, jehož zrušení je navrhováno, jakož i právní argumenty, které specifickým způsobem tento návrh podporují. Kasační opravný prostředek, který neobsahuje žádnou argumentaci specificky směřující k označení vady spočívající v nesprávném právním posouzení, jíž měl být předmětný rozsudek či usnesení postiženo, tento požadavek nesplňuje.

Tvrzení, která jsou příliš obecná a nepřesná k tomu, aby mohla být předmětem právního posouzení, je navíc třeba považovat za zjevně nepřípustná.

(viz bod 32)

Odkazy:

Soudní dvůr, 10. února 2009, Correia de Matos v. Komise, C‑290/08 P, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 18 a citovaná judikatura

Tribunál, 6. května 2010, Kerelov v. Komise, T‑100/08 P, bod 39 a citovaná judikatura

4.      Povinnost odůvodnit rozsudky vyplývá z článku 36 statutu Soudního dvora použitelného na Soud pro veřejnou službu na základě čl. 7 odst. 1 přílohy I téhož statutu. Rozsudky Soudu pro veřejnou službu musí být dostatečně odůvodněny, aby Tribunál mohl vykonat svůj soudní přezkum. Tato povinnost však nemůže být vykládána tak, že Soud pro veřejnou službu je povinen podrobně odpovědět na každý argument uplatněný žalobcem, zejména pokud není dostatečně jasný a přesný a není založen na podrobných důkazech. Odůvodnění může být implicitní, za podmínky, že umožní dotčeným účastníkům seznámit se s důvody, pro které soud prvního stupně nepřijal jejich argumenty, a soudu rozhodujícímu o kasačním opravném prostředku disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat svůj soudní přezkum.

(viz body 71 až 73)

Odkazy:

Tribunál, 2. března 2010, Doktor v. Rada, T‑248/08 P, bod 64 a citovaná judikatura; Tribunál, 1. září 2010, Skareby v. Komise, T‑91/09 P, bod 36 a citovaná judikatura