ROZSUDEK TRIBUNÁLU (pátého rozšířeného senátu)

28. února 2024(*)

„Státní podpory – Veřejné financování pevného železničního a silničního spojení přes úžinu Fehmarn – Podpora poskytnutá Dánskem společnosti Femern – Rozhodnutí, kterým se podpora prohlašuje za slučitelnou s vnitřním trhem – Žaloba na neplatnost – Oddělitelnost – Přípustnost – Pojem ‚podnik‘ – Pojem ‚hospodářská činnost‘ – Činnosti výstavby a provozu pevného železničního a silničního spojení – Ovlivnění obchodu mezi členskými státy a narušení hospodářské soutěže“

Ve věci T‑364/20,

Dánské království, zástupci: C. Maertens a M. Søndahl Wolff, jako zmocněnkyně, ve spolupráci s: R. Holdgaard a J. Pinborg, advokáti,

žalobce,

podporované:

Belgickým královstvím, zástupci: L. Van den Broeck, jako zmocněnkyně, ve spolupráci s: J. Vanden Eynde, advokát,

Spolkovou republikou Německo, zástupci: J. Möller a R. Kanitz, jako zmocněnci,

a

Lucemburským velkovévodstvím, zástupci: A. Germeaux a T. Schell, jako zmocněnci,

vedlejšími účastníky řízení,

proti

Evropské komisi, zástupci: S. Noë, jako zmocněnec,

žalované,

TRIBUNÁL (pátý rozšířený senát),

během porad ve složení: D. Spielmann, předseda, U. Öberg, R. Mastroianni, M. Brkan (zpravodajka) a I. Gâlea, soudci,

za soudní kancelář: H. Eriksson, radová,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

po jednání konaném dne 8. listopadu 2022,

vydává tento

Rozsudek

1        Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se Dánské království domáhá zrušení rozhodnutí Komise C(2020) 1683 final ze dne 20. března 2020 o státní podpoře SA.39078–2019/C (ex 2014/N), kterou poskytlo Dánsko společnosti Femern A/S (Úř. věst. 2020, L 339, s. 1), v rozsahu, v němž Komise v první větě článku 2 tohoto rozhodnutí kvalifikovala opatření spočívající v kapitálových injekcích a v kombinaci státních úvěrů a státních záruk ve prospěch společnosti Femern A/S jako státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU (dále jen „napadené rozhodnutí“).

I.      Skutečnosti předcházející sporu

A.      Projekt pevného spojení přes úžinu Fehmarn

2        Projekt pevného spojení přes úžinu Fehmarn mezi Dánskem a Německem (dále jen „projekt“) byl schválen smlouvou mezi Dánským královstvím a Spolkovou republikou Německo o pevném spojení přes úžinu Fehmarn, která byla podepsána dne 3. září 2008 a ratifikována v roce 2009 (dále jen „smlouva o úžině Fehmarn“).

3        Projekt spočívá jednak v železničním a silničním tunelu (dále jen „pevné spojení“) a jednak v silničních spojeních s dánským vnitrozemím (dále jen „silniční spojení“) a železničních spojeních s dánským vnitrozemím (dále jen „železniční spojení“) (dále jen společně „silniční a železniční spojení s vnitrozemím“).

4        Pevné spojení tvoří podmořský tunel pod Baltským mořem mezi Rødby na ostrově Lolland v Dánsku a Puttgardenem v Německu o délce přibližně 19 km, který bude obsahovat elektrifikovanou železniční trať a dálnici. Železniční spojení bude zahrnovat rozšíření a zlepšení stávajícího železničního spojení mezi Ringstedem (Dánsko) a Rødby, v délce přibližně 120 km, které vlastní Banedanmark, veřejný provozovatel dánské státní železniční infrastruktury.

5        Projektu předcházela fáze plánování. Financování této fáze, pokud jde o pevné spojení a silniční a železniční spojení s vnitrozemím, bylo oznámeno Evropské komisi. Rozhodnutím ze dne 13. července 2009 ve věci N 157/2009 – Financování fáze plánování pevného spojení přes úžinu Fehmarn uvedené v Úředním věstníku Evropské unie ze dne 27. srpna 2009 (Úř. věst. 2009, C 202, s. 2) Komise dospěla k závěru, že opatření související s financováním plánování projektu nemusí představovat státní podporu, jelikož Femern jednala jako orgán veřejné moci, a dále že tato opatření jsou v každém případě slučitelná s vnitřním trhem. Rozhodla se tedy nevznést námitky ve smyslu čl. 4 odst. 2 a 3 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [108 SFEU] (Úř. věst. 1999, L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339).

6        Po aktualizaci pevných cen v roce 2015, kterou provedly dánské orgány, byly celkové náklady na plánování a výstavbu pevného spojení odhadnuty na 52,6 miliardy dánských korun (DKK) (přibližně 7,1 miliardy eur) a náklady spojené s plánováním a výstavbou modernizace silničního a železničního spojení s vnitrozemím jsou odhadnuty na 9,5 miliardy DKK (přibližně 1,3 miliardy eur), takže celkové odhadované náklady projektu činí 62,1 miliardy DKK (přibližně 8,3 miliardy eur).

7        V souladu s článkem 6 smlouvy o úžině Fehmarn a lov č. 575 om anlæg og drift af en fast forbindelse over Femern Bælt med tilhørende landanlæg i Danmark (zákon č. 575 o výstavbě a provozu pevného spojení přes úžinu Fehmarn a spojení s dánským vnitrozemím) ze dne 4. května 2015 (dále jen „zákon o výstavbě“) byly provedením projektu pověřeny dva veřejné podniky.

8        Prvním podnikem je společnost Femern, založená v roce 2005, která odpovídá za financování, výstavbu a provoz pevného spojení. Druhým podnikem je společnost Femern Landanlæg A/S, založená v roce 2009, která byla pověřena správou výstavby a provozu dánských spojení s vnitrozemím. Společnost Femern Landanlæg je dceřinou společností společnosti Sund & Bælt Holding A/S, kterou vlastní dánský stát. Společnost Femern se stala dceřinou společností společnosti Femern Landanlæg poté, co byla posledně uvedená společnost založena.

9        Práce spojené s výstavbou pevného spojení provádí Femern na základě stavebních smluv, které jsou předmětem zadávacího řízení.

10      Výstavbu nezbytné modernizace silničních spojení provádí dánské ředitelství silnic jménem dánského státu a financuje ji Femern Landanlæg. Silniční spojení bude součástí celkové dánské sítě silniční infrastruktury, která je financována, provozována a udržována Dánským ředitelstvím silnic. Výstavbu a provoz železničních spojení zajišťuje Banedanmark jménem dánského státu a financuje je Femern Landanlæg.

11      Podle oznámení Dánského království ze dne 22. prosince 2014 zaslaného Komisi podle čl. 108 odst. 3 SFEU financují projekt společnosti Femern a Femern Landanlæg prostřednictvím kapitálových injekcí, úvěrů se státní zárukou a případně úvěrů poskytnutých dánskými orgány. Od uvedení pevného spojení do provozu bude společnost Femern vybírat poplatky od uživatelů, aby splatila svůj dluh, a bude vyplácet společnosti Femern Landanlæg dividendy, které tato společnost použije ke splacení vlastního dluhu. Společnost Femern Landanlæg obdrží rovněž 80 % poplatků placených železničními provozovateli za používání železničních spojení, které Banedanmark vybírá z důvodu rozdělení vlastnictví těchto železničních spojení mezi touto společností a společností Banedanmark.

B.      Skutečnosti předcházející sporu

12      V letech 2014 a 2015 obdržela Komise pět stížností, z nichž první byla podána dne 5. června 2014, v níž bylo Dánskému království vytýkáno, že společnostem Femern a Femern Landanlæg poskytlo protiprávní státní podpory neslučitelné s vnitřním trhem.

13      Ve stejném období zaslaly útvary Komise dánským orgánům několik žádostí o informace, které několikrát odpověděly a poskytly dodatečné informace.

14      Dopisem ze dne 22. prosince 2014 oznámily dánské orgány Komisi v souladu s čl. 108 odst. 3 SFEU model financování projektu.

15      Dne 23. července 2015 přijala Komise rozhodnutí C(2015) 5023 final o státní podpoře SA.39078 (2014/N) (Dánsko) na financování projektu pevného spojení přes úžinu Fehmarn, uvedené v Úředním věstníku ze dne 2. října 2015 (Úř. věst. 2015, C 325, s. 5, dále jen „rozhodnutí o výstavbě“). Výrok tohoto rozhodnutí je rozdělen na dvě části.

16      V první části dospěla Komise k závěru, že opatření ve prospěch společnosti Femern Landanlæg na plánování, výstavbu a provoz silničního a železničního dánského spojení s vnitrozemím nepředstavují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

17      Ve druhé části došla Komise k závěru, že i kdyby opatření ve prospěch společnosti Femern na plánování, výstavbu a provoz pevného spojení představovala státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy, jsou slučitelná s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU.

18      Po skončení předběžné fáze přezkumu se Komise rozhodla nevznést námitky proti opatřením oznámeným dánskými orgány.

19      Rozsudky ze dne 13. prosince 2018, Scandlines Danmark a Scandlines Deutschland v. Komise (T‑630/15, nezveřejněný, EU:T:2018:942), a ze dne 13. prosince 2018, Stena Line Scandinavia v. Komise (T‑631/15, nezveřejněný, EU:T:2018:944), Tribunál zrušil rozhodnutí o výstavbě v rozsahu, v němž se Komise rozhodla nevznést námitky proti opatřením, která Dánské království poskytlo společnosti Femern na plánování, výstavbu a provoz pevného spojení, a ve zbývající části žalobu zamítl.

20      Pokud jde nejprve o veřejné financování poskytnuté společnosti Femern Landanlæg na financování plánování, výstavby a provozu železničních spojení, Tribunál zamítl jako neopodstatněné žalobní důvody, podle nichž se Komise dopustila nesprávného skutkového a právního posouzení, když měla za to, že toto financování nepředstavuje státní podpory, jelikož nemůže narušit hospodářskou soutěž nebo ovlivnit obchod mezi členskými státy ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

21      Pokud jde dále o veřejné financování poskytnuté společnosti Femern na výstavbu a provoz pevného spojení, Tribunál vyhověl žalobě z důvodu, že Komise nesplnila povinnost, která pro ni vyplývá z čl. 108 odst. 3 SFEU, zahájit formální vyšetřovací řízení z důvodu existence závažných obtíží.

C.      Správní řízení

22      Po vyhlášení rozsudků ze dne 13. prosince 2018, Scandlines Danmark a Scandlines Deutschland v. Komise (T‑630/15, nezveřejněný, EU:T:2018:942), a ze dne 13. prosince 2018, Stena Line Scandinavia v. Komise (T‑631/15, nezveřejněný, EU:T:2018:944), které Soudní dvůr potvrdil rozsudkem ze dne 6. října 2021, Scandlines Danmark a Scandlines Deutschland v. Komise (C‑174/19 P a C‑175/19 P, EU:C:2021:801), informovala Komise dopisem ze dne 14. června 2019 dánské orgány o svém rozhodnutí zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU ohledně opatření schválených ve prospěch společnosti Femern, pokud jde o část projektu týkající se financování pevného spojení (dále jen „rozhodnutí o zahájení řízení“).

23      Rozhodnutí o zahájení řízení bylo zveřejněno dne 5. července 2019 v Úředním věstníku (Úř. věst. 2019, C 226, s. 5). V uvedeném rozhodnutí Komise na základě informací, které měla k dispozici v okamžiku zahájení formálního vyšetřovacího řízení, vyjádřila pochybnosti zejména o tom, zda lze společnost Femern považovat za subjekt, který vykonává hospodářskou činnost.

D.      Napadené rozhodnutí

24      Dne 20. března 2020 přijala Komise napadené rozhodnutí.

25      Napadené rozhodnutí se vztahuje na opatření poskytnutá společnosti Femern na plánování, výstavbu a provoz pevného spojení. Naproti tomu na rozdíl od rozhodnutí o výstavbě se napadené rozhodnutí netýká opatření poskytnutých ve prospěch společnosti Femern Landanlæg, která se týkají financování silničního a železničního spojení s vnitrozemím.

26      Podle článku 1 napadeného rozhodnutí opatření týkající se odpisu aktiv, převodu ztrát, režimu společného zdanění, železničních poplatků a bezplatného využívání státního majetku a státních záruk za deriváty nepředstavují státní podporu ve prospěch společnosti Femern ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

27      Naproti tomu podle článku 2 napadeného rozhodnutí opatření spočívající v kapitálových injekcích a kombinaci státních úvěrů a státních záruk ve prospěch společnosti Femern, jež Dánsko provedlo přinejmenším částečně protiprávně, představují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Po změně těchto opatření, jak je uvedeno v revidovaném oznámení, které následovalo po rozhodnutí o zahájení řízení, jsou tato opatření slučitelná s vnitřním trhem na základě čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU.

E.      Návrhová žádání účastníků řízení

28      Dánské království, podporované Belgickým královstvím, Spolkovou republikou Německo a Lucemburským velkovévodstvím, navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil článek 2 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž opatření spočívající v kapitálových injekcích a kombinaci státních úvěrů a státních záruk ve prospěch společnosti Femern, která byla částečně provedena protiprávně, představují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

29      Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        prohlásil žalobu za nepřípustnou nebo, podpůrně, za neopodstatněnou;

–        uložil Dánskému království náhradu nákladů řízení.

II.    Právní otázky

A.      K přípustnosti

30      Ač Komise nevznesla námitku nepřípustnosti samostatným podáním na základě článku 130 jednacího řádu Tribunálu, tvrdí, že žaloba je nepřípustná. Podle Komise je bod návrhových žádání směřující k částečnému zrušení první věty článku 2 napadeného rozhodnutí, podle níž opatření spočívající v kapitálových injekcích a kombinaci státních úvěrů a státních záruk ve prospěch společnosti Femern představují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, nepřípustný, jelikož druhou větu článku 2 napadeného rozhodnutí, a to zjištění, že uvedená opatření jsou slučitelná s vnitřním trhem, nelze oddělit od první věty uvedeného článku.

31      Dánské království, podporované Lucemburským velkovévodstvím, tuto nepřípustnost zpochybňuje.

32      V tomto ohledu stačí připomenout, že článek 263 SFEU činí jasný rozdíl mezi právem na podání žaloby na neplatnost, které mají orgány Evropské unie a členské státy, a právem na podání žaloby na neplatnost, které mají fyzické a právnické osoby, přičemž druhý pododstavec tohoto článku přiznává každému členskému státu právo zpochybnit podáním žaloby na neplatnost legalitu rozhodnutí Komise, aniž je výkon tohoto práva podmíněn odůvodněním právního zájmu na podání žaloby. Na rozdíl od fyzických a právnických osob tedy nemusí členský stát prokázat, že akt Komise, který napadá, vůči němu vyvolává právní účinky, aby jeho žaloba byla přípustná (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 27. listopadu 2001, Portugalsko v. Komise, C‑208/99, EU:C:2001:638, body 22 a 23; rozsudek ze dne 20. září 2019, Německo v. ECHA, T‑755/17, EU:T:2019:647, bod 334).

33      Aby však mohl být akt Komise napaden žalobou na neplatnost, je třeba, aby jeho cílem bylo vyvolat závazné právní účinky, i když v případě, kdy zamýšlí takovou žalobu podat členský stát, nemusí tyto účinky působit vůči tomuto státu (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 27. listopadu 2001, Portugalsko v. Komise, C‑208/99, EU:C:2001:638, bod 24).

34      V projednávaném případě je třeba konstatovat, že se Dánské království domáhá zrušení článku 2 napadeného rozhodnutí pouze v rozsahu, v němž opatření spočívající v kapitálových injekcích a kombinaci státních úvěrů a státních záruk ve prospěch společnosti Femern, která byla částečně provedena protiprávně, představují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Z toho vyplývá, jak zdůrazňuje Komise, že projednávaná žaloba se netýká druhé věty článku 2 napadeného rozhodnutí, a to zjištění, že uvedená opatření jsou slučitelná s vnitřním trhem.

35      Je přitom třeba mít za to, že v rámci žaloby na neplatnost směřující proti rozhodnutí, které prohlašuje opatření podpory za slučitelná s vnitřním trhem, i když je kvalifikace opatření jako státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU důležitá, nic to nemění na tom, že prohlášení o slučitelnosti lze prozatímně oddělit, takže částečné zrušení je možné a odůvodněné tím, že uvedené prohlášení je pro členský stát příznivé (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 23. října 1974, Transocean Marine Paint Association v. Komise, 17/74, EU:C:1974:106, bod 21).

36      V případě zrušení, které směřuje také ke slučitelnosti dotčených opatření s vnitřním trhem, totiž nelze vyloučit, že Komise v novém rozhodnutí dospěje k závěru, že se jedná o neslučitelnou státní podporu. Proto nelze po členském státě vyžadovat, aby jeho návrhová žádání směřující ke zrušení rozhodnutí, kterým se prohlašuje podpora za slučitelnou s vnitřním trhem, odkazovala také na tu část výroku rozhodnutí, kterou se opatření prohlašují za slučitelná s vnitřním trhem. Kromě toho pochybení při kvalifikaci opatření jako státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU nutně neznamená, že prohlášení o slučitelnosti je stiženo nesprávným posouzením a nemá právní účinky. Tak tomu může být zejména tehdy, když pouze část opatření byla nesprávně kvalifikována jako státní podpora, ale bylo zjištěno, že Komise správně kvalifikovala ostatní opatření jako státní podpory. V takovém případě by částečné zrušení napadeného aktu umožnilo až do nového rozhodnutí Komise členskému státu pokračovat ve vyplácení finančních prostředků poskytnutých v rámci opatření, jejichž kvalifikace jako státní podpory není stižena vadou, a u nichž by prohlášení o slučitelnosti nadále vyvolávalo účinky.

37      Kvalifikace vnitrostátních opatření jako státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU a přezkum slučitelnosti podpor s vnitřním trhem tedy představují posouzení různé povahy, která musí být s ohledem na přípustnost této žaloby dotčeného členského státu považována za autonomní právní posouzení. Z toho vyplývá, že s ohledem na okolnosti projednávané věci musí být argumentace Komise, že dvě věty článku 2 napadeného rozhodnutí nelze oddělit, jelikož kvalifikace jako státní podpora je nezbytným a logickým předpokladem její slučitelností, odmítnuta.

38      Kromě toho argument Komise, podle něhož žaloba na neplatnost nemá žádný užitečný účinek, ledaže Tribunál zruší celý článek 2 napadeného rozhodnutí, což by však šlo nad rámec návrhových žádání Dánského království, musí být odmítnut. Podle článku 266 SFEU je totiž orgán, jehož akt byl prohlášen za neplatný, povinen přijmout opatření vyplývající ze zrušujícího rozsudku. Pokud by tedy bylo této žalobě vyhověno a vedlo by to k částečnému zrušení napadeného aktu, musela by Komise zajistit soulad s uvedeným rozsudkem.

39      Z výše uvedených úvah vyplývá, že projednávaná žaloba je přípustná.

B.      K věci samé

40      Na podporu své žaloby vznáší Dánské království dva žalobní důvody vycházející zaprvé z toho, že Komise nesprávně konstatovala, že financování společnosti Femern představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, a zadruhé z toho, že se Komise dopustila nesprávného posouzení, když konstatovala, že společnost Femern vykonává hospodářskou činnost v konkurenčním vztahu se třetími osobami před uvedením pevného spojení do provozu.

41      První žalobní důvod je rozdělen do čtyř částí, v nichž se Dánské království domnívá, že Komise v napadeném rozhodnutí nesprávně konstatovala zaprvé, že činnost společnosti Femern nesouvisí s výkonem výsad veřejné moci, zadruhé, že Femern nabízí dopravní služby na trhu v konkurenčním vztahu s jinými hospodářskými subjekty, zatřetí, že Femern je hospodářským subjektem, který se řídí obchodní logikou, a začtvrté, že financování společnosti Femern narušuje hospodářskou soutěž a ovlivňuje obchod mezi členskými státy. Druhý žalobní důvod se týká argumentace, kterou Dánské království v podstatě zpochybňuje, že činnosti společnosti Femern lze považovat za činnosti hospodářské povahy před uvedením pevného spojení do provozu.

42      Vzhledem k tomu, že se první tři části prvního žalobního důvodu a druhý žalobní důvod týkají kvalifikace činností společnosti Femern jako činností hospodářské povahy, považuje Tribunál za vhodné je přezkoumat před tím, než se bude zabývat čtvrtou částí prvního žalobního důvodu, která se týká podmínek stanovených pro narušení hospodářské soutěže a ovlivnění obchodu mezi členskými státy stanovených v čl. 107 odst. 1 SFEU.

1.      K první části prvního žalobního důvodu, týkající se neexistující souvislosti činností společnosti Femern s výkonem výsad veřejné moci

43      V první části prvního žalobního důvodu vznáší Dánské království tři výtky. Zaprvé Komisi vytýká, že pojem „činnost, která spadá do veřejné moci nebo souvisí s výkonem výsad veřejné moci“, vyložila restriktivně. Zadruhé Komise nesprávně přikládala význam skutečnosti, že soukromý hospodářský subjekt poskytuje služby, které lze považovat za alternativu k činnostem společnosti Femern. Zatřetí Komise nezohlednila dostupné informace, které prokazují, že některé činnosti společnosti Femern souvisí s výkonem výsad veřejné moci.

a)      K první výtce, vycházející z údajně příliš restriktivního výkladu pojmu „činnost, která spadá do veřejné moci nebo souvisí s výkonem výsad veřejné moci“

44      Dánské království, podporované Belgickým královstvím a Lucemburským velkovévodstvím, v podstatě tvrdí, že Komise provedla příliš restriktivní výklad pojmu „výsady veřejné moci“, jelikož jej omezila na výsady, které souvisí se základními funkcemi státu. Konkrétně má Dánské království, podporované Lucemburským velkovévodstvím, za to, že z judikatury vyplývá, že výkon výsad veřejné moci není omezen pouze na základní funkce státu, které jsou jen jedním z příkladů dalších činností, které obvykle spadají do těchto výsad.

45      Dánské království má kromě toho za to, že Komise nezohlednila bod 13 jejího sdělení o pojmu „státní podpora“ uvedeném v čl. 107 odst. 1 [SFEU] (Úř. věst. 2016, C 262, s. 1, dále jen „sdělení o pojmu státní podpora“). Podle Dánského království z toho vyplývá, že stát může volně definovat činnosti spadající do výsad veřejné moci a činnosti, které do nich nespadají. Dánské království tvrdí, že pro prokázání existence takových výsad je rozhodující skutečnost, že spadají do výsad orgánů veřejné moci, jak jsou konkrétně organizovány v dotčeném členském státě. V projednávané věci má Dánské království za to, že takové činnosti výstavby a provozu silniční a železniční infrastruktury, jako jsou činnosti organizované v Dánsku, znamenají, že se jedná o činnosti související s výkonem výsad veřejné moci, a to i tehdy, když jsou vykonávány na pevném spojení, které patří takovému veřejnému subjektu, jako je Femern.

46      Stejně tak Dánské království v podstatě tvrdí, že za účelem určení, zda činnosti společnosti Femern zahrnovaly výsady veřejné moci, je třeba zohlednit okolnost, zda je tato entita pověřena úkoly veřejné služby, které nemohou vykonávat soukromé subjekty. V tomto ohledu je podle Belgického království pro určení, zda výkon činnosti zahrnuje uplatnění výsad veřejné moci, třeba zohlednit sledování cíle obecného zájmu, který se netýká pouze ziskovosti činnosti.

47      Belgické království dále tvrdí, že pojem „základní funkce státu“, který Komise používá v napadeném rozhodnutí, není v unijním právu jasně definován, že výčet funkcí uvedených v čl. 4 odst. 2 SEU není taxativní a judikatura neprosazuje restriktivní výklad pojmu „výsady veřejné moci“.

48      Komise s touto argumentací nesouhlasí.

49      Úvodem je třeba upřesnit, že v tomto rozsudku se pojmy „činnost, která spadá do výkonu veřejné moci“ a „činnost související s výkonem výsad veřejné moci“ překrývají. Takový přístup odpovídá přístupu Komise v napadeném rozhodnutí, jakož i v bodech 17 a 18 sdělení o pojmu „státní podpora“. V tomto ohledu Komise v písemné odpovědi na otázku položenou Tribunálem potvrdila, že mezi těmito výrazy, které jsou lexikálními variantami téhož právního pojmu, není rozdíl.

50      Zaprvé, pokud jde o argument, podle něhož měla Komise nesprávně za to, že činnosti spadající do veřejné moci nebo činnosti související s výkonem výsad veřejné moci jsou činnostmi, které jsou spojeny se základními funkcemi státu, je třeba připomenout, že činnosti spadající do veřejné moci (rozsudek ze dne 4. května 1988, Bodson, 30/87, EU:C:1988:225, bod 18) nebo související s výkonem výsad veřejné moci (rozsudky ze dne 19. ledna 1994, SAT Fluggesellschaft, C‑364/92, EU:C:1994:7, bod 30, a ze dne 24. března 2022, GVN v. Komise, C‑666/20 P, nezveřejněný, EU:C:2022:225, bod 70), nemají hospodářskou povahu, která by odůvodňovala použití pravidel hospodářské soutěže stanovených Smlouvou o FEU.

51      V projednávané věci se Komise v souladu s přístupem zastávaným v bodě 17 sdělení o pojmu „státní podpora“, v bodech 190 a 191 odůvodnění napadeného rozhodnutí domnívala, že subjekt může být považován za orgán veřejné moci nebo za orgán vykonávající výsady veřejné moci, pokud jeho činnost souvisí se základními funkcemi státu nebo s nimi souvisí svou povahou, cílem a pravidly, kterými se řídí.

52      Je třeba připomenout, že mezi činnosti zahrnující výkon výsad veřejné moci patří zejména kontrola a sledování vzdušného prostoru (rozsudek ze dne 19. ledna 1994, SAT Fluggesellschaft, C‑364/92, EU:C:1994:7, bod 30), udržování, zlepšování a rozvoj letové bezpečnosti (rozsudek ze dne 26. března 2009, SELEX Sistemi Integrati v. Komise, C‑113/07 P, EU:C:2009:191, bod 76), kontrola znečištění v ropném přístavu (rozsudek ze dne 18. března 1997, Diego Calì & Figli, C‑343/95, EU:C:1997:160, bod 22), jakož i kontrola a bezpečnost námořní dopravy (rozsudek ze dne 20. září 2019, Port autonome du Centre et de l’Ouest a další v. Komise, T‑673/17, nezveřejněný, EU:T:2019:643, bod 91). Kromě toho bylo rozhodnuto, že shromažďování údajů o podnicích na základě jejich zákonné oznamovací povinnosti a příslušných donucovacích pravomocí spadá pod výkon výsad veřejné moci (rozsudek ze dne 12. července 2012, Compass-Datenbank, C‑138/11, EU:C:2012:449, bod 40). Navíc bezplatné poskytování funkcí, které zajišťují elektronické zadávání veřejných zakázek na celém území členského státu v souladu se směrnicemi a zákonem o zadávání veřejných zakázek a které za tímto účelem zavedlo ministerstvo, souvisí s výkonem výsad veřejné moci (rozsudek ze dne 28. září 2017, Aanbestedingskalender a další v. Komise, T‑138/15, nezveřejněný, EU:T:2017:675, bod 71). Stejně tak obecní orgány jakožto příslušný orgán ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 a (EHS) č. 1107/70 (Úř. věst. 2007, L 315, s. 1) jednají jako orgány veřejné moci, když v rámci stanoveném tímto nařízením stanoví podmínky pro kompenzace dopravním podnikům na základě zákonné povinnosti (rozsudek ze dne 24. března 2022, GVN v. Komise, C‑666/20 P, nezveřejněný, EU:C:2022:225, bod 73).

53      Z judikatury tedy vyplývá, že pojem „činnost související s výkonem výsad veřejné moci“ se vztahuje zejména na činnosti, které zahrnují využití výsad nad rámec obecného práva, jako jsou regulační nebo donucovací pravomoci nebo výsady orgánu veřejné moci, které jsou závazné pro občany a podniky, nebo činnosti, jejichž cílem je zajistit dodržování platných právních předpisů.

54      Dále je třeba uvést, že základní funkce státu nejsou ve Smlouvách definovány. V tomto ohledu z čl. 4 odst. 2 SEU vyplývá, že mezi základní funkce státu patří zejména ty, které souvisí se zajištěním územní celistvosti, udržením veřejného pořádku a ochranou národní bezpečnosti. Vzhledem k tomu, že výčet uvedený v tomto ustanovení není taxativní, nemohou se základní funkce státu omezovat na zachování územní celistvosti a veřejného pořádku ani na ochranu národní bezpečnosti.

55      V oblasti státních podpor bylo rozhodnuto, že kontrola znečištění v ropném přístavu je úkolem obecného zájmu, který patří mezi základní funkce státu v oblasti ochrany životního prostředí v námořní oblasti, a že taková činnost dohledu souvisí svou povahou, cílem a pravidly, kterými se řídí, s výkonem výsad týkajících se ochrany životního prostředí, které jsou typicky výsadami veřejné moci (rozsudek ze dne 18. března 1997, Diego Calì & Figli, C‑343/95, EU:C:1997:160, body 22 a 23). Z toho vyplývá, že za určitých okolností lze mít za to, že činnosti určité entity souvisí s výkonem výsad veřejné moci, pokud spadají do základních funkcí státu.

56      Kromě toho, pokud jde o argument Dánského království, podle něhož z bodu 36 rozsudku ze dne 12. července 2012, Compass-Datenbank (C‑138/11, EU:C:2012:449), vyplývá, že pojem „výsady“ zahrnuje obecně úkoly veřejné služby nebo veřejné moci, je třeba uvést, že Soudní dvůr pouze připomněl ustálenou judikaturu, když rozhodl, že činnosti, které souvisí s výkonem výsad veřejné moci, nemají hospodářskou povahu odůvodňující použití pravidel hospodářské soutěže stanovených Smlouvou o FEU (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 11. července 1985, Komise v. Německo, 107/84, EU:C:1985:332, body 14 a 15; ze dne 19. ledna 1994, SAT Fluggesellschaft, C‑364/92, EU:C:1994:7, bod 30, a ze dne 1. července 2008, MOTOE, C‑49/07, EU:C:2008:376, bod 24), aniž změnil její rozsah. Z toho vyplývá, že se Dánské království nemůže opírat o uvedený rozsudek za účelem tvrzení, že pojem „výsady“ musí být vykládán tak, že zahrnuje v širším smyslu úkoly veřejné služby. Ostatně je třeba uvést, jak vyplývá z bodu 40 rozsudku ze dne 12. července 2012, Compass-Datenbank (C‑138/11, EU:C:2012:449), že Soudní dvůr měl za to, že činnost dotčená v této věci souvisí s výkonem výsad veřejné moci, jelikož shromažďování údajů je založeno na právní povinnosti, jejíž splnění lze zajistit využitím donucovacích pravomocí.

57      Z toho vyplývá, že se Komise nedopustila nesprávného právního posouzení, když měla za to, že entita jedná jako orgán veřejné moci nebo při výkonu výsad veřejné moci, pokud je její činnost spojena se základními funkcemi státu svou povahou, cílem a pravidly, kterými se řídí.

58      Zadruhé, pokud jde o argument, podle kterého Komise nezohlednila bod 13 sdělení o pojmu „státní podpora“, z něhož vyplývá, že členské státy mohou svobodně stanovit, které činnosti spadají do výsad veřejné moci a které nikoli, je třeba uvést, jak správně tvrdí Komise, že bod 13 tohoto sdělení se netýká kritérií umožňujících určit, zda určitá činnost souvisí s výkonem výsad veřejné moci, které jsou uvedeny v bodech 17 a 18 uvedeného sdělení.

59      V bodě 13 sdělení o pojmu „státní podpora“ je totiž uvedeno, že otázka, zda existuje trh pro určité služby, může záviset na způsobu, jakým jsou tyto služby organizovány v dotyčném členském státě, a může se tedy v jednotlivých členských státech lišit. V tomto ohledu se v poznámce pod čarou 10 k bodu 13 uvedeného sdělení odkazuje na judikaturu týkající se činností v oblasti sociálního zabezpečení, které mohou být kvalifikovány jako hospodářské činnosti nebo nehospodářské činnosti podle způsobu jejich organizace. Pro účely jejich kvalifikace jako hospodářské činnosti vykonávané na trhu nebo jako nehospodářské činnosti je tedy třeba určit, zda uvedené činnosti v souvislosti se sociálním zabezpečením uplatňují zásadu solidarity, jak je vykládána judikaturou, zda jsou neziskové a podléhají kontrole státu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 17. února 1993, Poucet a Pistre, C‑159/91 a C‑160/91, EU:C:1993:63, body 7 až 12, 15 a 18, a ze dne 11. června 2020, Komise a Slovenská republika v. Dôvera zdravotná poisťovňa, C‑262/18 P a C‑271/18 P, EU:C:2020:450, body 29 až 35).

60      Kromě toho je třeba uvést, že pokud se jedná o vzdělávací činnosti, představuje financování takových činností z veřejných prostředků v rámci zohlednění pravidel pro organizaci činnosti v členském státě relevantní prvek pro odlišení činností hospodářské povahy od nehospodářských činností (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 11. září 2007, Schwarz a Gootjes-Schwarz, C‑76/05, EU:C:2007:492, bod 39, a ze dne 27. června 2017, Congregación de Escuelas Pías Provincia Betania, C‑74/16, EU:C:2017:496, bod 50). V takovém případě vyplývá nehospodářská povaha vzdělávacích činností poskytovaných některými veřejnými zařízeními, která jsou součástí veřejného vzdělávacího systému, z pravidel pro jejich organizaci v členském státě, a to ze sledování cíle obecného zájmu financovaného zcela nebo převážně z veřejného rozpočtu, aniž je nezbytné ověřovat, zda tyto činnosti souvisí s výkonem výsad veřejné moci.

61      Je tedy třeba konstatovat, že výklad bodu 13 sdělení o pojmu „státní podpora“ provedený Dánským královstvím musí být odmítnut, jelikož směšuje činnosti, které nejsou považovány za činnosti hospodářské povahy, vzhledem k tomu, že souvisí s výkonem výsad veřejné moci (rozsudky ze dne 19. ledna 1994, SAT Fluggesellschaft, C‑364/92, EU:C:1994:7, bod 30, a ze dne 24. března 2022, GVN v. Komise, C‑666/20 P, nezveřejněný, EU:C:2022:225, bod 70) a činnosti, které nemají hospodářskou povahu, jelikož nespočívají v dodávání zboží nebo poskytování služeb na daném trhu, které konkurují činnostem jiných hospodářských subjektů, které mají za cíl dosahování zisku (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 1. července 2008, MOTOE, C‑49/07, EU:C:2008:376, bod 27, a ze dne 27. června 2017, Congregación de Escuelas Pías Provincia Betania, C‑74/16, EU:C:2017:496, bod 46).

62      Mimoto, pokud jde o tvrzení Dánského království, podle něhož členský stát může v podstatě vymezit činnosti spadající do výsad veřejné moci, je třeba připomenout, že pojmy „podnik“ a „hospodářská činnost“ jsou objektivními pojmy, které vyplývají přímo ze Smlouvy a závisí na skutkových okolnostech, a nikoli na rozhodnutích nebo subjektivních posouzeních vnitrostátních orgánů [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. dubna 2019, Chambre de commerce et d’industrie métropolitaine Bretagne-Ouest (port de Brest) v. Komise, T‑754/17, nezveřejněný, EU:T:2019:270, bod 75].

63      Argument Dánského království vycházející z bodu 13 sdělení o pojmu „státní podpora“ tedy vychází z nesprávného výkladu tohoto ustanovení, a musí být proto odmítnut.

64      Zatřetí, pokud jde o argumentaci Dánského království a Belgického království, podle níž je pro určení existence výsady veřejné moci třeba zohlednit sledování cíle obecného zájmu, je třeba připomenout, že z ustálené judikatury vyplývá, že skutečnost, že entita byla pověřena určitými úkoly obecného zájmu, nemůže bránit tomu, aby dotčené činnosti byly považovány za hospodářské činnosti (rozsudky ze dne 23. března 2006, Enirisorse, C‑237/04, EU:C:2006:197, bod 34, a ze dne 16. prosince 2010, Nizozemsko a NOS v. Komise, T‑231/06 a T‑237/06, EU:T:2010:525, bod 94).

65      Z výše uvedených úvah vyplývá, že žalobní důvod vycházející z příliš restriktivního výkladu pojmu „činnost, která spadá do veřejné moci nebo souvisí s výkonem výsad veřejné moci“, musí být zamítnut.

b)      Ke třetí výtce, vycházející z nezohlednění dostupných informací umožňujících spojit některé činnosti společnosti Femern s výkonem výsad veřejné moci

66      Dánské království tvrdí, že Komise nesprávně nezohlednila některé dostupné informace prokazující, že činnosti společnosti Femern souvisí společně nebo samostatně s výkonem výsad veřejné moci.

67      Dánské království, podporované Belgickým královstvím a Spolkovou republikou Německo, má za to, že pro určení, zda činnosti souvisí s výkonem výsad veřejné moci nebo zda představují hospodářské činnosti, je třeba provést konkrétní posouzení celkové povahy a předmětu činností, jakož i pravidel, kterými se řídí. Podle Dánského království musí Komise za účelem určení, zda činnosti souvisí s výkonem výsad veřejné moci, provést konkrétní a podrobnou analýzu každé z nich.

68      Zaprvé Dánské království tvrdí, že výstavba a provoz veřejných komunikací a veřejné železniční sítě jsou činnosti spadající do výkonu veřejné moci, které nemůže vykonávat žádný soukromý subjekt. V tomto ohledu Dánské království, podporované Lucemburským velkovévodstvím, uvádí, že Femern byla pověřena úkoly silničního orgánu a provozovatele železniční infrastruktury, které obvykle vykonávají orgány veřejné správy. Pokud jde o úkol silničního orgánu svěřený společnosti Femern v souvislosti s pevným spojením, Dánské království připomíná, že zahrnuje mimo jiné rozhodovací pravomoc podle lov no 1520 af 27. december 2014 om offentlige veje (zákon č. 1520 o veřejných komunikacích) ze dne 27. prosince 2014 (dále jen „zákon o veřejných komunikacích“). Dánské království dále tvrdí, že v rámci výstavby a provozu pevného spojení byla společnost Femern pověřena přípravou bezpečnostních plánů pevného spojení.

69      Zadruhé má Dánské království, podporované Lucemburským velkovévodstvím, za to, že Komise nezohlednila skutečnost, že činnosti společnosti Femern podléhají přísné správní a politické kontrole jak dánského ministra dopravy, tak Parlamentu, ani okolnost, že tato entita má veřejnoprávní povinnosti v několika oblastech, zejména v oblasti přístupu k dokumentům nebo veřejné kontroly účtů, takže se tato entita podobá veřejné správě.

70      Zatřetí Dánské království, podporované Spolkovou republikou Německo, uvádí, že společnost Femern je entitou, která je na základě zákona pověřena plněním mezinárodních závazků.

71      Začtvrté Dánské království Komisi vytýká, že nezohlednila okolnost, že na rozdíl od odvětví letištních služeb nebyla dánská železniční a silniční infrastruktura liberalizována, takže činnosti společnosti Femern se zásadně liší od činností obchodních podniků.

72      Dánské království má dále za to, že Komise neoprávněně přenesla důkazní břemeno, jelikož požadovala, aby vysvětlilo, z jakých důvodů je třeba mít za to, že činnosti společnosti Femern zahrnují výkon výsad veřejné moci. V tomto ohledu Belgické království tvrdí, že jelikož Komise musí prokázat existenci státních podpor, tím, že v projednávané věci nezohlednila všechny relevantní skutečnosti sporné transakce, nepředložila ve svém rozhodnutí dostatečné důkazy, které by prokázaly, že činnosti společnosti Femern nesouvisí s výkonem výsad veřejné moci.

73      Komise s touto argumentací nesouhlasí.

74      Dánské království na dotaz ohledně významu a rozsahu výtky vycházející z toho, že Komise nezohlednila výsady veřejné moci svěřené společnosti Femern, na jednání upřesnilo, že se tato výtka dělí na dvě dílčí výtky. Hlavní výtka spočívá v tom, že Komise měla nesprávně za to, že činnosti společnosti Femern jako celek nesouvisí s výsadami veřejné moci. Podpůrně, v případě, že by Tribunál nevyhověl první dílčí výtce, Dánské království Komisi vytýká, že se dopustila nesprávného posouzení, jelikož funkce svěřené společnosti Femern jakožto silničnímu orgánu a provozovateli železniční infrastruktury a její povinnost vypracovat bezpečnostní plány pevného spojení, nebyly považovány za funkce související s výkonem výsad veřejné moci.

1)      K první dílčí výtce vycházející z toho, že Komise měla nesprávně za to, že činnosti výstavby a provozu pevného spojení jako takové nespadají do výkonu veřejné moci

75      V rámci první dílčí výtky Dánské království tvrdí, že Komise nesprávně dospěla k závěru, že činnosti výstavby a provozu pevného spojení jako takové nespadají do výkonu veřejné moci.

76      V projednávané věci měla Komise v bodě 191 odůvodnění napadeného rozhodnutí v rámci celkového posouzení činností společnosti Femern za to, že argumenty dánských orgánů týkající se cíle, povahy a pravidel upravujících uvedené činnosti, které jsou uvedeny v bodě 190 odůvodnění napadeného rozhodnutí, nepostačují k závěru, že tato entita jedná v rámci výkonu veřejné moci.

77      Za účelem zpochybnění tohoto závěru Dánské království zaprvé tvrdí, že Komise nezohlednila skutečnost, že se společnost Femern podobá orgánu veřejné správy vzhledem k přísné kontrole, kterou nad ní vykonávají orgány veřejné moci, jakož i povinnosti, kterou má tato entita v souvislosti s dodržováním pravidel přístupu k dokumentům nebo auditem účtů.

78      V tomto ohledu je třeba připomenout, že okolnost, že entita je veřejným subjektem podřízeným ministrovi, sama o sobě nevylučuje, aby byla považována za podnik ve smyslu ustanovení Smlouvy o FEU (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. prosince 2000, Aéroports de Paris v. Komise, T‑128/98, EU:T:2000:290, bod 109). Kromě toho, jelikož samotný stát nebo státní subjekt může jednat jako podnik (rozsudky ze dne 12. července 2012, Compass-Datenbank, C‑138/11, EU:C:2012:449, bod 35, a ze dne 20. září 2019, Port autonome du Centre et de l’Ouest a další v. Komise, T‑673/17, nezveřejněný, EU:T:2019:643, bod 71), okolnost, že entita může být v určitých ohledech přirovnána k veřejné správě kvůli přísné kontrole ze strany orgánů veřejné moci a je povinna dodržovat určitá pravidla veřejného práva platná pro orgány veřejné správy, jako jsou pravidla týkající se přístupu k dokumentům nebo auditu účtů, nemůže bránit tomu, aby vykonávala hospodářskou činnost.

79      Kromě toho skutečnost, že určitá entita je důsledně kontrolována orgány veřejné moci a musí dodržovat určité veřejnoprávní povinnosti, které se vztahují na orgány veřejné správy, sama o sobě neznamená, že činnosti této entity souvisí s výkonem výsad veřejné moci.

80      Z toho vyplývá, že skutečnost, že společnost Femern podléhá přísné kontrole ze strany orgánů veřejné moci a musí dodržovat pravidla o přístupu k dokumentům nebo auditu účtů, nemůže stačit k přijetí závěru, že její činnosti souvisí s výkonem výsad veřejné moci. Okolnost, že společnost Femern podléhá přísné kontrole ze strany orgánů veřejné moci a musí dodržovat pravidla o přístupu k dokumentům nebo auditu účtů, ostatně sama o sobě neumožňuje, aby byla považována za orgán veřejné moci.

81      Zadruhé, pokud jde o argument, podle něhož je společnost Femern entitou, která musí na základě zákona plnit mezinárodní závazky, je třeba konstatovat, že nemůže jako takový stačit k závěru, že její činnosti souvisí s výkonem výsad veřejné moci.

82      V projednávané věci je totiž třeba uvést, že v průběhu formálního vyšetřovacího řízení se Dánské království neodvolávalo na žádné konkrétní ustanovení smlouvy o úžině Fehmarn, které by Komisi umožnilo konstatovat, že uvedená smlouva svěřuje společnosti Femern činnosti, které souvisí s výkonem výsad veřejné moci. V oddíle 3.1.1.2 připomínek ze dne 26. srpna 2019, které dánské orgány předložily Komisi po zahájení formálního vyšetřovacího řízení, pouze uvedly, že založení společnosti Femern a její činnosti mají zajistit, aby Dánské království provádělo mezinárodní dohodu, jakož i důležitá rozhodnutí v oblasti plánování, která přijal dánský stát. V poznámce pod čarou 9 uvedených připomínek se odkazuje na článek 6 smlouvy o úžině Fehmarn a upřesňuje, že v rozsudku ze dne 19. ledna 1994, SAT Fluggesellschaft (C‑364/92, EU:C:1994:7), byla Eurocontrol považována za organizaci, která vykonává činnost veřejné moci na základě dohody uzavřené mezi členskými státy.

83      Je přitom třeba konstatovat, že činnosti výstavby a provozu pevného spojení nejsou srovnatelné s činnostmi, které byly svěřeny organizaci Eurocontrol. Je totiž namístě připomenout, že činnosti organizace Eurocontrol byly vyloučeny z působnosti pravidel Smlouvy týkajících se hospodářské soutěže, jelikož činnosti týkající se kontroly a správy vzdušného prostoru, které zahrnují zejména uplatnění výsad a donucovacích pravomocí, které se odchylují od obecného práva vůči uživatelům vzdušného prostoru, jsou typicky výsadami veřejné moci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. ledna 1994, SAT Fluggesellschaft, C‑364/92, EU:C:1994:7, body 24 a 30).

84      Na druhé straně, pokud jde o článek 6 Smlouvy o úžině Fehmarn, je třeba uvést, že první odstavec tohoto ustanovení stanoví, že Dánské království musí založit společnost, která bude odpovědná za přípravné práce, plánování, projektování, získání povolení, uzavření smluv, financování, provoz a údržbu pevného spojení, přičemž je upřesněno, že tato společnost bude vlastníkem pevného spojení. Druhý odstavec tohoto ustanovení uvádí, že tato společnost bude společností založenou podle dánského práva a její činnost bude vykonávána v souladu s obecnými obchodními zásadami a mezinárodními závazky, zejména těmi, které vyplývají z unijního práva. Článek 6 odst. 3 smlouvy o úžině Fehmarn stanoví, že Dánské království obdrží veškeré zisky společnosti a ponese ztráty způsobené její činností. Čtvrtý odstavec uvádí, že Dánské království má právo změnit organizaci společnosti, aniž jsou dotčeny závazky přijaté v rámci smlouvy o úžině Fehmarn, a že předchozí souhlas Spolkové republiky Německo je nezbytný v případě prodeje více než 50 % akcií entitám, které dánské orgány nekontrolují. Pátý odstavec článku 6 smlouvy o úžině Fehmarn stanoví, že Dánské království zajistí, aby společnost plnila úkoly, které jí byly smlouvou svěřeny.

85      Je třeba konstatovat, že článek 6 smlouvy o úžině Fehmarn, na který se dánské orgány odvolávaly v průběhu formálního vyšetřovacího řízení, neobsahuje žádné ustanovení, které by Komisi umožnilo konstatovat, že činnosti výstavby a provozu pevného spojení jako takové souvisí s výkonem výsad veřejné moci.

86      Zatřetí, pokud jde o argument, že Komise nezohlednila skutečnost, že v Dánsku nejsou výstavba a provoz železniční a silniční infrastruktury liberalizovány, je třeba mít za to, že neexistence liberalizace odvětví činnosti v zásadě nesvědčí o tom, že činnost souvisí s výkonem výsad veřejné moci. V tomto smyslu je třeba uvést, že některé činnosti nebyly považovány za činnosti hospodářské povahy kvůli pravidlům pro jejich organizaci v členských státech, a nikoli proto, že by souvisely s výsadami veřejné moci. Tak je tomu zejména v případě činností v oblasti veřejného vzdělávání, které jsou zcela nebo převážně financovány z veřejných prostředků (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 11. září 2007, Schwarz a Gootjes-Schwarz, C‑76/05, EU:C:2007:492, bod 39, a ze dne 27. června 2017, Congregación de Escuelas Pías Provincia Betania, C‑74/16, EU:C:2017:496, bod 50), systémů sociálního zabezpečení provádějících zásadu solidarity (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 17. února 1993, Poucet a Pistre, C‑159/91 a C‑160/91, EU:C:1993:63, body 7 až 12, 15 a 18, a ze dne 11. června 2020, Komise a Slovenská republika v. Dôvera zdravotná poist’ovňa, C‑262/18 P a C‑271/18 P, EU:C:2020:450, body 30 až 34) nebo také subjektů pověřených správou státního systému zdravotní péče nabízejícího služby bezplatné péče (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 11. července 2006, FENIN v. Komise, C‑205/03 P, EU:C:2006:453, bod 27, a ze dne 4. března 2003, FENIN v. Komise, T‑319/99, EU:T:2003:50, body 39 a 49). Z toho vyplývá, že okolnost, že činnosti výstavby a provozu pevného spojení nejsou liberalizovány, neznamená, že uvedené činnosti souvisí s výkonem výsad veřejné moci.

87      Začtvrté, pokud jde o argument, že Komise nezohlednila funkce svěřené společnosti Femern jakožto silničnímu orgánu a provozovateli železniční infrastruktury, ani skutečnost, že je odpovědná za přípravu bezpečnostních plánů pro pevné spojení, je třeba připomenout, že okolnost, že entita má při výkonu části svých činností výsady veřejné moci, sama o sobě nebrání tomu, aby byla kvalifikována jako podnik ve smyslu ustanovení Smlouvy o FEU týkajících se pravidel hospodářské soutěže, pokud jde o jiné činnosti, které mají hospodářskou povahu (rozsudky ze dne 1. července 2008, MOTOE, C‑49/07, EU:C:2008:376, bod 25; ze dne 24. března 2011, Freistaat Sachsen a Land Sachsen-Anhalt v. Komise, T‑443/08 a T‑455/08, EU:T:2011:117, body 98 a 99, a ze dne 20. září 2019, Havenbedrijf Antwerpen a Maatschappij van de Brugse Zeehaven v. Komise, T‑696/17, EU:T:2019:652, bod 85).

88      Podle judikatury sice platí, že v rozsahu, v němž veřejnoprávní entita vykonává hospodářskou činnost, kterou lze oddělit od výkonu jejích výsad veřejné moci, jedná tato entita v případě této činnosti jakožto podnik, kdežo v případě, že je uvedená hospodářská činnost od výkonu výsad veřejné moci neoddělitelná, zůstávají veškeré činnosti vykonávané uvedenou entitou činnostmi, které souvisí s výkonem těchto výsad veřejné moci (rozsudky ze dne 12. července 2012, Compass-Datenbank, C‑138/11, EU:C:2012:449, bod 38, a ze dne 30. dubna 2019, Německo v. Komise, T‑347/17, nezveřejněný, EU:T:2019:271, bod 82). Z toho vyplývá, že neexistuje žádná mez, při jejímž nedosažení je třeba mít za to, že veškeré činnosti entity jsou nehospodářské činnosti, a to i v případě, že jsou hospodářské činnosti menšinové (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 30. dubna 2019, UPF v. Komise, T‑747/17, EU:T:2019:271, bod 83, a ze dne 20. září 2019, Le Port de Bruxelles a Région de Bruxelles-Capitale v. Komise, T‑674/17, nezveřejněný, EU:T:2019:651, bod 104).

89      V projednávané věci je třeba konstatovat, že Dánské království nepředložilo žádný důkaz, který by prokázal, že funkce silničního orgánu a provozovatele železniční infrastruktury, které vykonává společnost Femern, nebo povinnost vypracovat bezpečnostní plány jsou neoddělitelné od hospodářských činností zjištěných Komisí, totiž od výstavby a provozu pevného spojení. V každém případě, jak vyplývá z přezkumu druhé dílčí výtky, se Komise mohla za okolností projednávaného případu oprávněně domnívat, že při výkonu těchto funkcí a pro přípravu bezpečnostních plánů pevného spojení nebyla společnosti Femern svěřena žádná zvláštní výsada veřejné moci (viz body 101 až 103 níže).

90      Z výše uvedených úvah vyplývá, že informace, které Komisi předložily dánské orgány v průběhu formálního vyšetřovacího řízení, nepředstavovaly skutečnosti, které by jednotlivě nebo jako celek mohly vést ke zjištění, že všechny dotčené činnosti společnosti Femern, a to výstavba a provoz pevného spojení, souvisí s výkonem výsad veřejné moci.

91      Komise se tedy mohla v bodě 191 odůvodnění napadeného rozhodnutí oprávněně domnívat, že s ohledem na jejich povahu, cíl a pravidla, kterými se řídí, nepředstavují činnosti společnosti Femern jako takové činnosti spadající do výkonu veřejné moci.

2)      Ke druhé dílčí výtce, vycházející z toho, že Komise nesprávně konstatovala, že společnost Femern nezískala žádnou zvláštní výsadu veřejné moci

92      V rámci druhé dílčí výtky, uvedené podpůrně, Dánské království vytýká Komisi, že měla nesprávně za to, že funkce svěřené společnosti Femern jakožto silničnímu orgánu a provozovateli železniční infrastruktury, jakož i příprava bezpečnostních plánů pevného spojení, nepředstavují činnosti, které souvisí s výkonem výsad veřejné moci.

93      V tomto ohledu Komise v písemné odpovědi na otázky Tribunálu uvedla, že neprovedla důkladný přezkum konkrétních činností společnosti Femern, které Dánské království v tomto řízení uplatnilo, jelikož v průběhu formálního vyšetřovacího řízení se dánské orgány dovolávaly pouze skutečnosti, že celý projekt pevného spojení musí být považován za projekt související s výsadami veřejné moci, a že se výslovně neodvolávaly na tyto činnosti ani nepředložily dostatečně přesné argumenty týkající se těchto činností.

94      Na jednání Dánské království tvrdilo, že v průběhu správního řízení byly poskytnuty informace o funkcích, kterými byla společnost Femern pověřena jakožto silniční orgán a provozovatel železniční infrastruktury, jakož i o přípravě bezpečnostních plánů pevného spojení, a že si Komise, která nese důkazní břemeno při prokázání existence státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, musí vyžádat další informace.

95      V tomto ohledu je třeba uvést, že i když Komise musí prokázat, že opatření splňuje podmínky pro kvalifikaci jako státní podpora, musí poté členský stát, který tuto podporu poskytl nebo hodlá poskytnout, prokázat, že toto opatření nespadá pod takovou kvalifikaci.

96      Z toho vyplývá, že pokud se Komise domnívá, že určitá entita vykonává hospodářskou činnost, aby mohla ověřit, zda musí být určité činnosti uvedené entity vyloučeny z působnosti čl. 107 odst. 1 SFEU, jelikož souvisí s výkonem výsad veřejné moci, musí dotčený členský stát v rámci povinnosti loajální spolupráce mezi členskými státy a orgány vyplývající z čl. 4 odst. 3 SEU, výslovně poukázat na existenci takových činností a poskytnout podrobné vysvětlení k právní úpravě použitelné na tyto činnosti, jakož i veškeré skutečnosti, které Komisi umožní ověřit, zda se skutečně jedná o činnosti související s výsadami veřejné moci (obdobně viz rozsudek ze dne 15. listopadu 2011, Komise a Španělsko v. Government of Gibraltar a Spojené království (C‑106/09 P a C‑107/09 P, EU:C:2011:732, body 146 a 147).

97      Z toho vyplývá, že Komisi nelze vytýkat, že nezohlednila případné okolnosti, které jí mohly být předloženy v průběhu správního řízení, avšak které předloženy nebyly, neboť Komise nemusí z úřední povinnosti a na základě dohadů zkoumat, jaké informace jí mohly být předloženy [obdobně viz rozsudky ze dne 9. září 2009, Holland Malt v. Komise, T‑369/06, EU:T:2009:319, bod 152, a ze dne 6. dubna 2022, Mead Johnson Nutrition (Asia Pacific) a další v. Komise, T‑508/19, EU:T:2022:217, bod 106].

98      V projednávané věci je třeba uvést, že v dopise zaslaném dánským orgánům dne 14. června 2019, který je uveden v rozhodnutí o zahájení řízení, Komise v bodě 84 až 89 odůvodnění uvedla, z jakých důvodů je třeba mít na základě analýzy prima facie za to, že společnost Femern vykonává hospodářskou činnost. Konkrétně v bodě 85 odůvodnění uvedeného rozhodnutí Komise uvedla, že okolnost, že projekt pevného spojení sleduje cíle obecného zájmu, nutně neznamená, že se jedná o činnost, která spadá do výkonu veřejné moci. Kromě toho v bodě 86 odůvodnění uvedeného dopisu měla Komise rovněž za to, že okolnost, že udělení povolení k výstavbě přeshraniční dopravní infrastruktury dvěma svrchovanými státy spadá do výkonu veřejné moci, nutně neznamená, že samotné dopravní služby nebo výstavba infrastruktury spadají rovněž do výkonu veřejné moci.

99      Je pravda, jak uvedlo Dánské království na jednání, že Komise v bodech 84 až 89 odůvodnění dopisu ze dne 14. června 2019 vyjádřila určité pochybnosti o tom, zda lze činnost společnosti Femern kvalifikovat jako hospodářskou činnost. Komise proto vyzvala dánské orgány, aby jí poskytly všechny aktualizované a úplné relevantní dokumenty a informace, které jí umožní pokračovat zejména v posouzení hospodářské nebo nehospodářské povahy činnosti společnosti Femern.

100    V odpovědi na uvedenou výzvu dánské orgány v připomínkách k zahájení formálního vyšetřovacího řízení ze dne 26. srpna 2019 uvedly argumenty, podle nichž musí být všechny činnosti společnosti Femern považovány v první řadě za činnosti související s výsadami veřejné moci a podpůrně pouze činnost spočívající v provozu pevného spojení za činnost hospodářské povahy.

101    Je však třeba konstatovat, že dánské orgány se v uvedených připomínkách výslovně nedovolávaly toho, že by funkce svěřené společnosti Femern jakožto silničnímu orgánu a provozovateli železniční infrastruktury, jakož i pokud jde o přípravu bezpečnostních plánů pevného spojení, měly být považovány za funkce spojené s výkonem výsad veřejné moci, takže související náklady by neměly spadat do působnosti čl. 107 odst. 1 SFEU.

102    Pokud jde o funkce svěřené společnosti Femern jakožto provozovateli železniční infrastruktury, jakož i pokud jde o přípravu bezpečnostních plánů, je třeba konstatovat, že dánské orgány je nezmínily ani v připomínkách k zahájení formálního vyšetřovacího řízení ze dne 26. srpna 2019, ani ve vyjádřeních k připomínkám zúčastněných stran, které byly předloženy v průběhu formálního vyšetřovacího řízení dne 4. října 2019. Za těchto okolností nelze Komisi vytýkat, že v průběhu formálního vyšetřovacího řízení nepřezkoumala, zda funkce provozovatele železniční infrastruktury a příprava bezpečnostních plánů pevného spojení musí být vyloučeny z působnosti čl. 107 odst. 1 SFEU, jelikož tyto činnosti musí být považovány za činnosti související s výkonem výsad veřejné moci.

103    Na druhé straně, pokud jde o funkce svěřené společnosti Femern jakožto silničnímu orgánu, je třeba uvést, že tyto funkce zmínily dánské orgány v připomínkách ze dne 26. srpna 2019 pouze okrajově. Konkrétně tyto funkce byly uvedeny jako příklad „veřejnoprávní odpovědnosti“ společnosti Femern, což je příklad uvedený na podporu obecnější argumentace, podle níž všechny činnosti společnosti Femern musí být vzhledem ke své povaze považovány za činnosti související s výkonem výsad veřejné moci. Kromě toho je třeba konstatovat, že informace předané Komisi dánskými orgány v průběhu formálního vyšetřovacího řízení jí neumožňovaly dospět k závěru, že tato činnost souvisí s takovými výsadami. Bod 25 stavebního zákona, na který se odkazuje v poznámce pod čarou č. 12 připomínek k zahájení formálního vyšetřovacího řízení ze dne 26. srpna 2019, totiž v prvním odstavci pouze uvádí, že silniční spojení od pobřeží k pobřeží je veřejnou komunikací, která je spravována v souladu se zákonem o veřejných komunikacích a že společnost Femern je silničním orgánem. Je pravda, že v přípravných pracích týkajících se stavebního zákona, které měla Komise k dispozici v průběhu formálního vyšetřovacího řízení, se uvádí, že „se navrhuje, aby společnost Femern byla odpovědná za správu silničního spojení týkajícího se projektu Coast to Coast Link uvedeného v bodě 1 ve spojení s § 38 zákona o veřejných komunikacích“ a že „společnost Femern tedy bude silničním orgánem ve smyslu předpisů o veřejných komunikacích a bude mít rozhodovací pravomoci podle zákona o veřejných komunikacích a předpisů vydaných na jeho základě“. Je však nutno konstatovat, že informace, které měla Komise k dispozici během formálního vyšetřovacího řízení, neobsahovaly žádné podrobnosti o výsadách, které by silniční orgány mohly mít vůči třetím osobám, zejména pokud jde o povahu a rozsah „rozhodovací pravomoci“ těchto orgánů. Kromě toho, jak Dánské království připustilo na jednání, v průběhu formálního vyšetřovacího řízení neinformovalo Komisi o zákonu o veřejných komunikacích. Kromě toho je třeba uvést, že v průběhu tohoto řízení se dánské orgány výslovně nedovolávaly skutečnosti, že funkce přenesené na společnost Femern jakožto silniční orgán musí souviset s výkonem výsad veřejné moci. Z toho vyplývá, že Komisi nelze vytýkat, že uvedené funkce podrobně nepřezkoumala.

104    Z výše uvedených úvah vyplývá, že za okolností projednávané věci Komise v bodě 194 odůvodnění napadeného rozhodnutí nedospěla k nesprávnému závěru, že společnosti Femern nebyly přiznány zvláštní výsady veřejné moci.

105    V důsledku toho je třeba druhou dílčí výtku, kterou Dánské království podpůrně uplatnilo, zamítnout.

106    Výtku vycházející ze skutečnosti, že nebyly zohledněny dostupné informace umožňující spojit některé činnosti společnosti Femern s výkonem výsad veřejné moci, je tedy třeba v plném rozsahu zamítnout.

c)      Ke druhé výtce, vycházející z toho, že Komise nesprávně zohlednila existenci služeb nahraditelných pevným spojením

107    Dánské království tvrdí, že se Komise při přezkumu za účelem zjištění, zda činnosti společnosti Femern souvisí s výkonem výsad veřejné moci, dopustila pochybení, když přikládala význam skutečnosti, že soukromý provozovatel nabízí trajektové služby, které jsou považovány za alternativu ke službám nabízeným uvedenou entitou. Podle Dánského království by okolnost, že soukromý hospodářský subjekt nabízí zástupné služby, neměla mít vliv na zjištění, že činnosti společnosti Femern souvisí s výkonem výsad veřejné moci.

108    Dánské království v podstatě tvrdí, že výstavba a provoz silniční a železniční infrastruktury spadá do výkonu výsad veřejné moci a že nahraditelnost mezi těmito infrastrukturami a alternativními způsoby dopravy by neměla tento závěr zpochybnit. Vzhledem k tomu, že poskytování dánských silničních a železničních sítí nespadá do působnosti čl. 107 odst. 1 SFEU, má Dánské království rovněž za to, že Komise neposkytla dostatečné důkazy, kterými by vysvětlila, z jakých důvodů se činnosti společnosti Femern liší od poskytování uvedených sítí.

109    Podle Dánského království nemůže být zavedení režimu plateb za užívání silniční infrastruktury uživateli rozhodujícím prvkem k tomu, aby poskytování uvedené infrastruktury bylo kvalifikováno jako hospodářská činnost v konkurenci se soukromými subjekty, které nabízejí alternativní řešení k silniční síti.

110    Dánské království tvrdí, že v rozhodnutí o výstavbě měla Komise za to, že vzhledem k tomu, že vnitrostátní železniční síť je spravována a provozována na uzavřeném trhu, na němž neexistuje hospodářská soutěž, nemohou veřejné finanční prostředky poskytnuté společnosti Femern Landanlaeg ovlivnit obchod mezi členskými státy, i když některá letecká nebo trajektová spojení mohou představovat alternativu k některým železničním spojením. Dánské království se tedy domnívá, že kritérium nahraditelnosti, které Komise použila při přezkumu služeb železniční dopravy společnosti Femern, je jiné a přísnější než kritérium, které použila při celkovém zkoumání dánské veřejné železniční sítě.

111    Komise s touto argumentací nesouhlasí.

112    Z přezkumu třetí výtky provedeného v bodech 74 až 106 výše vyplývá, že se Komise mohla oprávněně domnívat, že ze skutečností ve spise nevyplývá, že činnosti společnosti Femern jako takové spadají do výkonu veřejné moci a že této entitě byly svěřeny výsady veřejné moci. Z toho vyplývá, že argumentace Dánského království v rámci této výtky je založena na nesprávném předpokladu, že činnosti výstavby a provozu pevného spojení souvisí s výkonem výsad veřejné moci.

113    Kromě toho, na rozdíl od toho, co tvrdí Dánské království, nelze Komisi vytýkat, že přezkoumala, zda v rámci provozu pevného spojení mohou být služby, které bude nabízet Femern, nahraditelné službami, které na daném trhu nabízejí subjekty mající za cíl dosahování zisku. Komise totiž tímto používá kritérium, které jí umožňuje určit, zda uvedená provozní činnost představuje hospodářskou činnost (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 1. července 2008, MOTOE, C‑49/07, EU:C:2008:376, bod 27, a ze dne 27. června 2017, Congregación de Escuelas Pías Provincia Betania, C‑74/16, EU:C:2017:496, bod 46).

114    Pokud jde o argument, že Komise měla v podstatě podrobně přezkoumat charakteristiky dánských silničních a železničních sítí, aby prokázala, zda činnosti výstavby a provozu pevného spojení souvisí s výkonem výsad veřejné moci, je třeba uvést, že Dánské království nepředložilo ve spise žádný důkaz, který by umožnil konstatovat, že činnosti výstavby nebo provozu silničních a železničních sítí jako celek skutečně souvisí s výkonem výsad veřejné moci. Kromě toho, jak správně uvádí Komise, se napadené rozhodnutí týká pouze financování pevného spojení, a nikoli financování všech dánských silničních a železničních sítí, takže jejich charakteristiky nejsou relevantní pro určení, zda mají činnosti společnosti Femern dotčené v projednávané věci hospodářskou povahu. Z toho vyplývá, že tento argument Dánského království nemůže obstát.

115    Pokud jde o argument, kterým je Komisi vytýkáno, že v napadeném rozhodnutí použila přísnější kritérium nahraditelnosti, než je kritérium použité v rozhodnutí o výstavbě, takže posouzení provedené v projednávaném případě je nedostatečné a rozporuplné, stačí uvést, že existence zástupných dopravních služeb nepředstavuje relevantní prvek pro účely určení, zda se jedná o činnosti, které souvisí s výkonem výsad veřejné moci. V každém případě na rozdíl od toho, co tvrdí Dánské království, je třeba konstatovat, že v rozhodnutí o výstavbě a v rozsudcích ze dne 13. prosince 2018, Scandlines Danmark a Scandlines Deutschland v. Komise (T‑630/15, nezveřejněný, EU:T:2018:942), a ze dne 13. prosince 2018, Stena Line Scandinavia v. Komise (T‑631/15, nezveřejněný, EU:T:2018:944), se v žádném případě nejednalo o případný konkurenční vztah mezi železničními spojeními a provozovateli trajektů nebo leteckých spojení, takže argumentace Dánského království nemůže obstát.

116    Argument, že zavedení režimu plateb za užívání silniční infrastruktury uživateli není rozhodujícím kritériem pro kvalifikaci poskytování uvedené infrastruktury jako hospodářské činnosti, jelikož existuje nahraditelnost na trhu se subjekty majícími za cíl dosahování zisku, které nabízejí alternativní řešení k silniční síti, musí být odmítnut. Jak totiž bude upřesněno v rámci třetí části tohoto žalobního důvodu v bodech 148 až 153 níže, zaplacení poplatků představuje skutečnost, která je přinejmenším relevantní, není-li rozhodující, pro kvalifikaci poskytování infrastruktury jako hospodářské činnosti, takže ji Komise mohla oprávněně zohlednit.

117    Navíc vzhledem k tomu, že Komise mohla oprávněně konstatovat, že společnosti Femern nebyla přiznána žádná zvláštní výsada veřejné moci, nemůže obstát argument, který srovnává nahraditelnost mezi dopravní infrastrukturou a alternativními druhy dopravy s nahraditelností, která existuje mezi činností policie a soudnictví na jedné straně a činností soukromých bezpečnostních společností a rozhodčího řízení na straně druhé. V tomto ohledu je třeba uvést, že činnosti policie a soudnictví spadají svou povahou do veřejné moci, jelikož zahrnují uplatnění výsad, které překračují rámec obecného práva a uplatnění výsad veřejné moci, které jsou závazné pro občany a podniky. Tak tomu není v případě činností soukromých bezpečnostních společností nebo rozhodčí činnosti. Stejný závěr platí pro činnosti výstavby a provozu takové dopravní infrastruktury, jako je pevné spojení.

118    V důsledku toho je třeba zamítnout výtku vycházející z nesprávného posouzení existence služeb nahraditelných pevným spojením.

119    Z výše uvedených úvah vyplývá, že první část prvního žalobního důvodu, vycházející z toho, že Komise měla nesprávně za to, že činnosti společnosti Femern nezahrnují výkon výsad veřejné moci, musí být zamítnuta v plném rozsahu.

2.      Ke druhé části prvního žalobního důvodu, vycházející z údajně nesprávného zjištění, že společnost Femern nabízí dopravní služby na trhu, které konkurují jiným subjektům

120    Dánské království, podporované Belgickým královstvím, tvrdí, že pevné spojení nekonkuruje provozovatelům trajektů ze stejného důvodu, jako železniční infrastruktura nekonkuruje přímo silniční, autokarové nebo letištní dopravě.

121    Podle Dánského království jsou případné účinky na hospodářskou soutěž výsledkem rozhodnutí o zřízení pevného spojení, které spadá do výkonu veřejné moci. Koexistence obchodních činností s činnostmi zahrnujícími výkon výsad veřejné moci tedy automaticky neznamená, že posledně uvedené činnosti představují hospodářské činnosti.

122    Dánské království kromě toho tvrdí, že i kdyby činnosti společnosti Femern nebyly považovány za činnosti související s výkonem výsad veřejné moci, tato entita by nekonkurovala provozovatelům trajektů. V tomto smyslu Dánské království zdůrazňuje, že úkolem společnosti Femern je výstavba a provoz pevného spojení tak, aby optimalizovala makroekonomické přínosy. Okolnost, že činnosti této entity mají dopad na národní hospodářství a okolní trhy, zejména na trh služeb nabízených provozovateli trajektů, neznamená, že lze mít za to, že výstavba a provoz pevného spojení konkuruje soukromým subjektům na trhu poskytování dopravních služeb.

123    Dánské království tvrdí, že společnost Femern v každém případě nemůže konkurovat na trhu dopravních služeb ve fázi plánování a výstavby pevného spojení.

124    Belgické království má za to, že konkurence se soukromými trajekty neexistuje, jelikož veřejný zásah pouze vyrovnává nedostatečnou soukromou iniciativu.

125    Komise s touto argumentací nesouhlasí.

126    V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je pro účely použití ustanovení unijního práva v oblasti hospodářské soutěže podnikem jakákoli entita vykonávající hospodářskou činnost a hospodářskou činnost představuje jakákoli činnost spočívající v nabízení zboží nebo služeb na daném trhu (rozsudky ze dne 19. prosince 2012, Mitteldeutsche Flughafen a Flughafen Leipzig-Halle v. Komise, C‑288/11 P, EU:C:2012:821, bod 50, a ze dne 24. března 2022, GVN v. Komise, C‑666/20 P, nezveřejněný, EU:C:2022:225, bod 69).

127    V projednávané věci Komise v bodě 193 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že existuje trh služeb přepravy přes úžinu Fehmarn, na němž již působí provozovatel trajektů, který je podnikem působícím za tržních podmínek. Komise se proto domnívala, že dopravní služby poskytované společností Femern konkurují dopravním službám, které poskytuje tento provozovatel trajektů.

128    Na jedné straně je nutno konstatovat, že Dánské království nezpochybňuje existenci trhu služeb přepravy přes úžinu Fehmarn mezi Rødby a Puttgardenem, které poskytuje provozovatel trajektů, a uznává, že uvedení pevného spojení do provozu bude mít dopad rovněž na několik druhů podniků, jako jsou provozovatelé trajektů, provozovatelé autobusové dopravy nebo podniky silniční nákladní dopravy.

129    Na druhé straně, i když Dánské království zpochybňuje existenci konkurenčního vztahu mezi službami poskytovanými společností Femern a službami poskytovanými provozovatelem trajektů, je třeba uvést, že jak vyplývá z finanční analýzy společnosti Femern za rok 2016, úroveň cen představuje skutečnost, kterou spotřebitel zohledňuje při rozhodování, zda pro přepravu přes úžinu Fehmarn využije pevné spojení nebo trajekty.

130    Je tedy třeba konstatovat, že mezi službami, které bude společnost Femern nabízet, a službami, které poskytuje provozovatel trajektů, existuje vztah nahraditelnosti. V důsledku toho, jak Komise správně uvádí, i když společnost Femern a provozovatel trajektů nabízejí služby, jejichž charakteristiky se v některých ohledech liší, je třeba je považovat za subjekty působící na stejném trhu, a to na trhu služeb přepravy přes úžinu Fehmarn, na němž si budou spotřebitelé v případě, že provozovatel trajektů bude pokračovat v poskytování služeb i po zahájení provozu pevného spojení, moci vybrat mezi službami nabízenými provozovatelem trajektů a službami, které nabízí Femern v rámci provozu pevného spojení.

131    Kromě toho je třeba uvést, že Dánské království nezpochybňuje jiný možný případ uvedený v bodech 237 a 360 odůvodnění napadeného rozhodnutí, kdy může uvedení pevného spojení do provozu způsobit zánik trajektové přepravy na trase mezi Rødby a Puttgardenem. Taková hypotéza přitom potvrzuje nahraditelnost mezi službami poskytovanými provozovatelem trajektů, který zajišťuje toto spojení a službami, které bude nabízet společnost Femern.

132    Za okolností projednávaného případu je tedy na rozdíl od toho, co tvrdí Dánské království, třeba mít za to, že služby nabízené společností Femern v rámci provozu pevného spojení budou v přímém konkurenčním vztahu se službami, které nabízí pro přepravu přes úžinu Fehmarn jiný poskytovatel dopravy, a to provozovatel trajektů zajišťující spojení mezi Rødby a Puttgardenem, který představuje, aniž to Dánské království zpochybňuje, podnik mající za cíl dosahování zisku.

133    Kromě toho je třeba uvést, že Komise rovněž identifikovala širší trh dopravních služeb, a to trh dopravních spojů, které představují alternativu pro přepravu přes úžinu Fehmarn. V tomto smyslu z bodu 193 odůvodnění ve spojení s bodem 237 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Komise zohlednila rovněž trh služeb přepravy přes západní část Baltského moře, a to spojení mezi Dánskem, Německem a Švédskem, na kterých působí rovněž provozovatelé trajektů, z nichž, jak vyplývá z finanční analýzy společnosti Femern za rok 2016, by část provozu mohla být absorbována pevným spojením.

134    Argumentace, že společnost Femern v podstatě nemůže konkurovat jiným poskytovatelům dopravy kvůli úvahám týkajícím se výkonu výsad veřejné moci, musí být odmítnuta.

135    Na jedné straně v rozsahu, v němž Dánské království tímto argumentem tvrdí, že pevné spojení nekonkuruje provozovatelům trajektů, jelikož účinky uvedení tohoto spojení do provozu na hospodářskou soutěž vyplývají z rozhodnutí orgánů veřejné moci, které tyto přijaly při výkonu výsad veřejné moci, nemůže tento argument obstát. Je totiž třeba uvést, že skutečnost, že členský stát využívá takových výsad za účelem založení entity pověřené výstavbou a provozem infrastruktury, nutně neznamená, že činnost tohoto subjektu souvisí rovněž s výkonem výsad veřejné moci.

136    Na druhé straně v rozsahu, v němž Dánské království tvrdí, že případné účinky činností společnosti Femern na hospodářskou soutěž nejsou relevantní, jelikož uvedené činnosti souvisí s výkonem výsad veřejné moci, musí být taková argumentace odmítnuta. Jak bylo totiž konstatováno výše, (viz body 74 až 106 výše) mohla Komise za okolností projednávané věci oprávněně konstatovat, že činnosti společnosti Femern jako takové nespadají do výkonu veřejné moci a že s ohledem na skutečnosti uvedené ve spise nebyly této entitě svěřeny výsady veřejné moci.

137    Pokud jde o argument vycházející z toho, že účinky činností společnosti Femern na národní hospodářství a okolní trhy jsou irelevantní pro prokázání konkurenčního vztahu mezi touto entitou a provozovateli trajektů, jelikož uvedené činnosti mají optimalizovat makroekonomické výhody v Dánsku, je třeba uvést, že uvedený argument v podstatě znamená, že závěr, že entita vykonává činnosti sledující cíl obecného zájmu, brání tomu, aby uvedená entita mohla být považována za entitu, která konkuruje subjektům majícím za cíl dosahování zisku. Jak přitom bylo připomenuto v bodě 64 výše, okolnost, že entitě byly svěřeny určité úkoly obecného zájmu, nemůže bránit tomu, aby dotčené činnosti byly považovány za hospodářské činnosti. Je totiž třeba připomenout, že z ustálené judikatury vyplývá, že čl. 107 odst. 1 SFEU nerozlišuje podle důvodů nebo cílů státních zásahů, ale definuje je podle jejich účinků [rozsudky ze dne 2. července 1974, Itálie v. Komise, 173/73, EU:C:1974:71, bod 27, a ze dne 6. dubna 2022, Mead Johnson Nutrition (Asia Pacific) a další v. Komise, T‑508/19, EU:T:2022:217, bod 80].

138    Argument, že společnost Femern a provozovatelé trajektů si nekonkurují, jelikož veřejný zásah pouze kompenzuje nedostatečnou soukromou iniciativu, musí být odmítnut. Jak totiž vyplývá z bodu 126 výše, za účelem určení, zda entita vykonává hospodářskou činnost, musí Komise prokázat, že uvedená entita nabízí zboží nebo služby na trhu v konkurenčním vztahu se subjekty, které mají za cíl dosahování zisku. Jak přitom vyplývá z bodu 193 odůvodnění napadeného rozhodnutí, v projednávané věci již existuje soukromý hospodářský subjekt, který nabízí služby zajišťující přejezd přes úžinu Fehmarn. Stejně tak existují i soukromé podniky, které poskytují dopravní služby na jiných spojeních, které představují alternativu pro přepravu přes uvedenou úžinu.

139    Argument, že společnost Femern nemůže konkurovat na trhu dopravních služeb ve fázi výstavby pevného spojení, musí být rovněž odmítnut. Jak totiž bude upřesněno v rámci přezkumu druhého žalobního důvodu v bodech 185 až 207 níže, Komise mohla za okolností projednávané věci dospět k závěru, že činnosti výstavby a provozu pevného spojení jsou neoddělitelné, aniž se dopustila nesprávného posouzení.

140    Z výše uvedených úvah vyplývá, že druhá část prvního žalobního důvodu, vycházející z toho, že bylo nesprávně konstatováno, že Femern nabízí dopravní služby na trhu, který konkuruje jiným provozovatelům, musí být zamítnuta v plném rozsahu.

3.      Ke třetí části prvního žalobního důvodu, vycházející z údajně nesprávného zjištění, že Femern je subjektem, který se řídí obchodní logiku

141    Dánské království tvrdí, že společnost Femern nemůže provozovat pevné spojení jako subjekt v tržním hospodářství, který jedná v souladu s logikou tržního hospodářství, a proto se nemůže podílet na komerčním využívání pevného spojení. V tomto smyslu Dánské království uvádí, že Femern jedná, pokud se jedná o podstatné prvky, na základě pokynů dánského ministra dopravy, který bude rovněž odpovědný za stanovení výše mýtného s přihlédnutím k makroekonomickým a politickým hlediskům, a upřesňuje, že jeho zisk bude určen k financování infrastruktury na dánském území. Lucemburské velkovévodství v tomto ohledu tvrdí, že jelikož se na Femern nevztahuje pravidlo maximalizace zisku, její zisky přispívají k financování veřejné pozemní infrastruktury a nemá žádnou rozhodovací samostatnost, nelze ji považovat za subjekt vykonávající hospodářskou činnost.

142    Kromě toho podle Dánského království, podporovaného Spolkovou republikou Německo a Lucemburským velkovévodstvím, okolnost, že jsou činnosti společnosti Femern financovány z poplatků vybíraných od uživatelů, nestačí k tomu, aby mohla být považována za entitu, která jedná s tržní logikou. V tomto ohledu Lucemburské velkovévodství tvrdí, že způsob financování pevného spojení z daní nebo od uživatelů není relevantním prvkem pro odlišení nehospodářských činností od hospodářských činností. Dánské království má navíc za to, že Komise dostatečně nezohlednila neexistenci svobody v oblasti stanovení cen, která je relevantním faktorem pro prokázání, že společnost Femern není podnikem.

143    Kromě toho podle Dánského království okolnost, že společnost Femern bude vybírat poplatky, jakmile bude uvedeno pevné spojení do provozu, by neměla vést k tomu, že se její činnosti související s výkonem výsad veřejné moci stávají činnostmi hospodářské povahy.

144    Komise s touto argumentací nesouhlasí.

145    Zaprvé, pokud jde o argumenty, že pevné spojení nebude komerčně využíváno, je třeba připomenout, že podle judikatury použitelné na státní podpory představují služby obvykle poskytované za úplatu služby, které lze kvalifikovat jako hospodářské činnosti, přičemž je upřesněno, že základní charakteristika úplaty spočívá ve skutečnosti, že úplata představuje hospodářské protiplnění za dotčené plnění (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 27. června 2017, Congregación de Escuelas Pías Provincia Betania, C‑74/16, EU:C:2017:496, bod 47, a ze dne 20. září 2019, Havenbedrijf Antwerpen a Maatschappij van de Brugse Zeehaven v. Komise, T‑696/17, EU:T:2019:652, bod 75).

146    Mimoto v oblasti státních podpor skutečnost, že určitá činnost není vykonávána soukromými subjekty, nebo skutečnost, že není zisková, nejsou kritérii relevantními k tomu, zda má být tato kvalifikována jako hospodářská činnost, či nikoliv. Z ustálené judikatury totiž vyplývá, že pojem „podnik“ uvedený v tomto ustanovení v kontextu práva hospodářské soutěže zahrnuje jakoukoli entitu vykonávající hospodářskou činnost, nezávisle na právním postavení této entity a způsobu jejího financování a že hospodářskou činnost představuje jakákoli činnost spočívající v nabízení zboží nebo služeb na daném trhu (rozsudky ze dne 25. října 2001, Ambulanz Glöckner, C‑475/99, EU:C:2001:577, bod 19, a ze dne 20. září 2019, Havenbedrijf Antwerpen a Maatschappij van de Brugse Zeehaven v. Komise, T‑696/17, EU:T:2019:652, bod 46). Z toho vyplývá, že hospodářská či nehospodářská povaha činnosti nezávisí na soukromoprávním či veřejnoprávním postavení entity, která ji vykonává, ani na ziskovosti této činnosti (rozsudky ze dne 19. prosince 2012, Mitteldeutsche Flughafen a Flughafen Leipzig-Halle v. Komise, C‑288/11 P, EU:C:2012:821, bod 50, a ze dne 15. prosince 2016, Španělsko v. Komise, T‑808/14, nezveřejněný, EU:T:2016:734, bod 55).

147    Argumenty vznesené Dánským královstvím, Spolkovou republikou Německo a Lucemburským velkovévodstvím je třeba přezkoumat ve světle těchto zásad.

148    Na rozdíl od toho, co v podstatě tvrdí Dánské království a Lucemburské velkovévodství, skutečnost, že přístup k pevnému spojení podléhá zaplacení poplatků, je relevantním faktorem pro kvalifikaci provozu uvedeného spojení jako hospodářské činnosti.

149    V tomto ohledu je třeba upřesnit, že ustanovení Smlouvy o FEU týkající se hospodářské soutěže, a konkrétně pravidla o státních podporách, nevyžadují od členských států, aby požadovaly platbu za přístup k dopravní infrastruktuře, ale ponechávají na jejich uvážení, zda má být přístup bezplatný, nebo podmíněný zaplacením hospodářského protiplnění.

150    Pokud tedy členský stát v rámci provádění dopravní politiky rozhodne, že se poskytnutí infrastruktury uskutečňuje bezplatně ve společném zájmu, může to nasvědčovat tomu, že uvedená infrastruktura není hospodářsky využívána. Naproti tomu, pokud se členský stát rozhodne, jako v projednávaném případě, že podmíní přístup k infrastruktuře zaplacením poplatku, aby získal příjmy, které jsou určeny, jak vyplývá z bodu 192 odůvodnění napadeného rozhodnutí, zejména na splacení dluhu, který vznikl při financování plánování a výstavby pevného spojení, je třeba infrastrukturu považovat za předmět hospodářského využívání (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. března 2011, Freistaat Sachsen a Land Sachsen-Anhalt v. Komise, T‑443/08 a T‑455/08, EU:T:2011:117, body 93 a 94).

151    V projednávané věci je třeba konstatovat, že v bodě 192 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že společnost Femern poskytuje občanům a podnikům dopravní službu, která je podmíněna zaplacením poplatku za užívání silničního úseku a železniční infrastruktury.

152    Z toho vyplývá, že se Komise mohla v bodě 194 odůvodnění napadeného rozhodnutí domnívat, aniž se dopustila nesprávného posouzení, že provoz pevného spojení se řídí hospodářskou logikou, jelikož je financován z poplatků za užívání.

153    Vzhledem k tomu, že Komise v bodě 193 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že společnost Femern bude nabízet služby zejména na trhu služeb přepravy přes úžinu Fehmarn, na kterém působí hospodářský subjekt mající za cíl dosahování zisku, a dále v bodech 192 a 194 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že přístup k pevnému spojení bude podmíněn zaplacením poplatků této entitě, které představuje protiplnění za poskytnutí služby, mohla Komise právem dospět k závěru, že činnost provozování pevného spojení představuje hospodářskou činnost.

154    Argumenty uplatněné Dánským královstvím, Spolkovou republikou Německo a Lucemburským velkovévodstvím, které vycházejí z toho, že pravidla, kterým společnost Femern podléhá, jí neumožňují komerční využití pevného spojení, nemohou tento závěr zpochybnit.

155    V tomto ohledu je třeba připomenout, že k vyloučení hospodářské povahy činnosti spočívající v nabízení zboží nebo poskytování služeb na trhu nestačí tvrdit, že provozovatel infrastruktury nejedná na čistě obchodním základě maximalizace zisku, že upřednostňuje obecný zájem před návratností investic, že jeho cílem není zisk a že systematicky znovu investuje své zisky [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. dubna 2019, Chambre de commerce et d’industrie métropolitaine Bretagne-Ouest (port de Brest) v. Komise, T‑754/17, nezveřejněný, EU:T:2019:270, bod 80].

156    Dále vzhledem k tomu, že hospodářská či nehospodářská povaha činnosti nezávisí na soukromoprávním nebo veřejnoprávním postavení entity, která ji vykonává, ani na ziskovosti této činnosti, vyplývá z toho, že i když příjmy z činnosti musí být znovu investovány do nehospodářských činností, činnosti za úplatu představují účast na trhu, která může zpochybnit cíle práva hospodářské soutěže, takže povinnost znovu investovat příjmy nebrání hospodářské povaze činnosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. září 2013, Německo v. Komise (T‑347/09 P, nezveřejněný, EU:T:2013:418, bod 50).

157    Argumenty vycházející z toho, že společnost Femern nemá za cíl maximalizaci zisků a musí znovu investovat své zisky do financování infrastruktury, tak nemohou obstát. Kromě toho okolnost, které se dovolává Dánské království, že výše poplatků za používání pevného spojení není stanovena na základě tržní logiky v tom smyslu, že struktura cen se liší od struktury cen uplatňované na trhu soukromými subjekty, nemůže bránit závěru, že provoz pevného spojení představuje hospodářskou činnost.

158    Navíc je třeba rovněž odmítnout argument vycházející z toho, že společnost Femern jedná, pokud jde o podstatné prvky, jako je datum zahájení prací, na pokyn dánského ministra dopravy. Otázka, zda dotčené činnosti vykonávané entitou mají hospodářskou povahu, totiž nezávisí na skutečnosti, zda by je soukromý investor nemohl vykonávat za stejných podmínek (obdobně viz rozsudek ze dne 16. července 2014, Zweckverband Tierkörperbeseitigung v. Komise, T‑309/12, nezveřejněný, EU:T:2014:676, bod 76).

159    Kromě toho, pokud jde o argument, podle něhož Komise nedostatečně zohlednila neexistenci svobody společnosti Femern při stanovení výše poplatků za používání spojení, je třeba uvést, že je pravda, jak vyplývá z čl. 42 odst. 2 stavebního zákona, že zásady pro určení výši poplatků stanoví dánský ministr dopravy. Dánské království však ve své žalobě uznává, že na základě § 42 odst. 3 uvedeného zákona může společnost Femern změnit obecné systémy slev a zavést nové systémy slev za předpokladu, že tím nebude významně ovlivněna celková výše příjmů. V bodě 197 odůvodnění napadeného rozhodnutí se tedy Komise nedopustila nesprávného posouzení, když konstatovala, že společnost Femern má při rozhodování o svých cenách určitý prostor.

160    Pouhá skutečnost, že dánský ministr dopravy stanoví rámec pro výši poplatků na základě makroekonomických úvah souvisejících s dopravní politikou, však nepostačuje k závěru, že činnost spočívající v provozu pevného spojení nepředstavuje hospodářskou činnost.

161    Kromě toho nelze zohlednit okolnost, že po vydání napadeného rozhodnutí nemůže společnost Femern již upravit výši poplatků poté, co byl v průběhu soudního řízení přijat nový zákon, takže k určení výše těchto poplatků je oprávněn pouze dánský ministr dopravy. Legalita unijního aktu se totiž posuzuje podle skutkových a právních okolností, které existovaly k datu přijetí daného aktu (rozsudky ze dne 7. února 1979, Francie v. Komise, 15/76 a 16/76, Recueil, EU:C:1979:29, body 7 a 8, a ze dne 12. prosince 1996, Altmann a další v. Komise, T‑177/94 a T‑377/94, Recueil, EU:T:1996:193, bod 119). Z toho vyplývá, že při posuzování legality tohoto aktu je vyloučeno zohlednění skutečností, ke kterým došlo po dni přijetí unijního aktu (rozsudek ze dne 27. září 2006, Roquette Frères v. Komise, T‑322/01, EU:T:2006:267, bod 325 a ze dne 11. února 2015, Španělsko v. Komise, T‑204/11, EU:T:2015:91, bod 123). Při přijetí napadeného rozhodnutí tedy Komise mohla oprávněně zohlednit okolnost, že Femern mohla do určité míry ovlivnit výši některých poplatků za přístup k infrastruktuře.

162    Z výše uvedeného vyplývá, že argumenty uplatněné Dánským královstvím, Spolkovou republikou Německo a Lucemburským velkovévodstvím, které směřují k tvrzení, že pravidla, kterým společnost Femern podléhá, jí neumožňují obchodně využívat pevné spojení, ať již jsou tyto argumenty posuzovány jednotlivě nebo jako celek, nezpochybňují zjištění, podle něhož provoz pevného spojení představuje hospodářskou činnost.

163    Zadruhé, pokud jde o argumentaci, že se činnosti společnosti Femern související s výsadami veřejné moci v podstatě nemohou stát hospodářskými činnostmi kvůli výběru poplatků za používání pevného spojení, stačí uvést, že vychází z nesprávného předpokladu, že Komise měla konstatovat, že některé činnosti společnosti Femern souvisí s výkonem výsad veřejné moci (viz body 75 až 106 níže). Tato argumentace tedy nemůže obstát.

164    Třetí část prvního žalobního důvodu tedy musí být zamítnuta v plném rozsahu.

4.      Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z toho, že Komise nesprávně konstatovala, že činnosti výstavby a provozu pevného spojení jsou neoddělitelné

165    V rámci druhého žalobního důvodu Dánské království zpochybňuje nejen opodstatněnost konstatování, že činnosti výstavby a provozu pevného spojení jsou neoddělitelné, ale rovněž odůvodnění napadeného rozhodnutí v tomto ohledu.

a)      K odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o neoddělitelnost činností výstavby a provozu pevného spojení

166    Dánské království má za to, že napadené rozhodnutí je nedostatečně odůvodněno, pokud jde o konstatování, že společnost Femern vykonává hospodářskou činnost již ve fázi výstavby.

167    Kromě toho má Dánské království rovněž za to, že Komise v bodě 201 odůvodnění napadeného rozhodnutí neuvedla, z jakých důvodů dospěla k závěru, že propagační, marketingové nebo informační činnosti společnosti Femern představují hospodářské činnosti.

168    Komise s touto argumentací nesouhlasí.

169    Jak vyplývá z ustálené judikatury, musí být odůvodnění vyžadované článkem 296 SFEU přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal tak, aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonat přezkum. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, jimž je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání těchto vysvětlení. Není požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 296 SFEU, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast (viz rozsudek ze dne 10. července 2008, Bertelsmann a Sony Corporation of America v. Impala, C‑413/06 P, EU:C:2008:392, bod 166 a citovaná judikatura; rozsudek ze dne 27. ledna 2021, KPN v. Komise, T‑691/18, nezveřejněný, EU:T:2021:43, bod 161). Komise především není povinna vyjádřit se ke všem argumentům, jichž se před ní zúčastněné strany dovolávají. Stačí, aby uvedla skutkové okolnosti a právní úvahy, které mají zásadní význam v rámci systematiky rozhodnutí (rozsudky ze dne 11. ledna 2007, Technische Glaswerke Ilmenau v. Komise, C‑404/04 P, nezveřejněný, EU:C:2007:6, bod 30, a ze dne 24. září 2019, Fortischem v. Komise, T‑121/15, EU:T:2019:684, bod 41).

170    Pokud jde v projednávané věci o odůvodnění, že činnosti výstavby a provozu pevného spojení jsou neoddělitelné činnosti, je třeba uvést, že v bodě 189 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise nejprve odkázala na judikaturu, podle níž je provoz letiště považován za hospodářskou činnost a totéž platí pro výstavbu vzletové a přistávací dráhy na komerčním letišti. I když Komise upřesňuje, že se tato judikatura týká konkrétně letišť, uvedla, že zásady rozvinuté Soudním dvorem a Tribunálem jsou použitelné rovněž na výstavbu jiných infrastruktur. V tomto ohledu poznámka pod čarou č. 89 k bodu 189 odůvodnění napadeného rozhodnutí odkazuje na bod 202 sdělení o pojmu „státní podpora“, který uvádí, že tyto zásady stanovené unijními soudy se použijí na výstavbu jiné infrastruktury, která je neoddělitelně spojena s hospodářskou činností. Navíc v bodě 189 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise odkazuje rovněž na nedávnou judikaturu Tribunálu, která se týká přístavní infrastruktury, když v poznámce pod čarou 90 uvádí rozsudek ze dne 20. září 2019, Havenbedrijf Antwerpen a Maatschappij van de Brugse Zeehaven v. Komise (T‑696/17, EU:T:2019:652).

171    Dále v bodě 192 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise konstatovala, že příjmy společnosti Femern pocházející z provozování silničních a železničních činností jsou určeny zejména k financování celkových nákladů na plánování, výstavbu a provoz pevného spojení.

172    Konečně v bodě 198 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise poté, co dospěla k závěru, že provoz pevného spojení představuje hospodářskou činnost, měla za to, že výstavba infrastruktury provozované společností Femern představuje rovněž hospodářskou činnost na základě rozsudků ze dne 19. prosince 2012, Mitteldeutsche Flughafen a Flughafen Leipzig-Halle v. Komise (C‑288/11 P, EU:C:2012:821), a ze dne 24. března 2011, Freistaat Sachsen a Land Sachsen-Anhalt v. Komise (T‑443/08 a T‑455/08, EU:T:2011:117).

173    Je třeba konstatovat, že Komise odkázala na rozsudky Soudního dvora a Tribunálu týkající se letištní infrastruktury, na nedávné věci Tribunálu týkající se přístavní infrastruktury, jakož i na sdělení o pojmu „státní podpora“. Je tedy třeba mít za to, že Komise měla v úmyslu uplatnit zásadu, podle níž v případě infrastruktury, která je předmětem hospodářského využívání, má stavební činnost rovněž hospodářskou povahu, pokud jsou obě tyto činnosti neoddělitelně spojeny. V projednávané věci Komise konstatovala existenci hospodářské vazby mezi oběma činnostmi prostřednictvím využití provozních příjmů ke splacení zejména dluhu sjednaného v souvislosti s plánováním a výstavbou pevného spojení.

174    Z toho vyplývá, že Komise dostatečně právně prokázala, že činnosti výstavby a provozu pevného spojení jsou neoddělitelné.

175    Pokud jde o argument, podle něhož Komise v podstatě nedostatečně odůvodnila závěr, že propagační, marketingové nebo informační činnosti společnosti Femern představují hospodářské činnosti, je třeba uvést, že Komise v bodě 201 odůvodnění napadeného rozhodnutí v podstatě uvedla, že tyto činnosti přispívají k plánování, výstavbě a provozu pevného spojení, a i kdyby se propagační, marketingové a informační činnosti měly považovat za informační činnosti, nic to nemění na tom, že rovněž přispívají k hospodářské činnosti společnosti Femern. V tomto ohledu Komise uvedla, že není neobvyklé, že podniky musí informovat veřejnost o svých činnostech. Kromě toho měla za to, že informační povinnosti v zásadě nezahrnují výkon výsad veřejné moci. Z bodu 201 odůvodnění napadeného rozhodnutí jasně vyplývá, že Komise měla za to, že propagační, marketingové nebo informační činnosti představují hospodářské činnosti, neboť souvisí s hlavními činnostmi společnosti Femern, a to s výstavbou a provozem pevného spojení. Je tedy třeba mít za to, že Komise dostatečně odůvodnila napadené rozhodnutí, pokud jde o hospodářskou povahu propagačních, marketingových nebo informačních činností.

b)      K opodstatněnosti napadeného rozhodnutí, pokud jde o neoddělitelnost činností výstavby a provozu pevného spojení

176    Dánské království tvrdí, že se Komise dopustila nesprávného posouzení, když konstatovala, že činnost výstavby nelze oddělit od činnosti provozu pevného spojení.

177    V tomto ohledu zaprvé Dánské království, podporované Spolkovou republikou Německo a Lucemburským velkovévodstvím, tvrdí, že Komise má nesprávně za to, že z rozsudků ze dne 19. prosince 2012, Mitteldeutsche Flughafen a Flughafen Leipzig-Halle v. Komise (C‑288/11 P, EU:C:2012:821), a ze dne 24. března 2011, Freistaat Sachsen a Land Sachsen-Anhalt v. Komise (T‑443/08 a T‑455/08, EU:T:2011:117) vyplývá, že stavební činnost, tedy předcházející činnost, je nutně hospodářskou činností, jelikož provozní činnost, tedy následující činnost, je hospodářskou činností. Pouze za určitých okolností může budoucí obchodní využití infrastruktury vést k tomu, že její výstavba rovněž představuje hospodářskou činnost, zejména pokud je letištní dráha součástí stávající hospodářské činnosti uvedeného letiště. Podle Dánského království, Spolkové republiky Německo a Lucemburského velkovévodství se projednávaný případ liší od předchozích věcí, jelikož se jedná o případ počáteční výstavby infrastruktury, která bude provozována v budoucnu.

178    Zadruhé Dánské království tvrdí, že je třeba zohlednit okolnost, že společnost Femern před uvedením pevného spojení do provozu nebude vykonávat hospodářskou činnost, takže ve fázi výstavby tato entita není na žádném trhu v konkurenčním vztahu s jinými subjekty. V tomto ohledu Dánské království tvrdí, že pouze v případě, že by Femern byla schopna rychle proniknout na relevantní trh, by mohla být považována za konkurenta podniků, které již na uvedeném trhu působí.

179    Zatřetí Dánské království v podstatě tvrdí, že jelikož společnost Femern nepůsobí na liberalizovaném trhu, nelze ji považovat za entitu vykonávající hospodářskou činnost.

180    Začtvrté podle Dánského království z bodu 84 rozsudku ze dne 30. dubna 2019, UPF v. Komise (T‑747/17, EU:T:2019:271), vyplývá, že existence hospodářské vazby mezi dvěma činnostmi nepostačuje k prokázání toho, že tyto činnosti jsou neoddělitelné, takže financování plánování a výstavby pevného spojení prostřednictvím výběru mýtného v souvislosti s provozem tohoto spojení nemusí nutně znamenat, že tyto činnosti jsou neoddělitelné.

181    Zapáté má Dánské království za to, že závěr Komise, že činnosti výstavby a provozu jsou neoddělitelné, nezohledňuje skutečnost, že okolnosti se mohou do doby uvedení pevného spojení do provozu změnit, a zejména že dánské orgány mohou rozhodnout o změně podmínek provozu pevného spojení.

182    Zašesté Dánské království tvrdí, že kvalifikace podniku musí být vykládána restriktivně, jelikož kvalifikace společnosti Femern jako podniku před uvedením pevného spojení do provozu má škodlivé důsledky, jelikož tato entita je povinna platit úroky dlužné za dobu trvání protiprávního jednání. Kromě toho by podle Dánského království byl restriktivní výklad pojmu „podnik“ více v souladu se souvisejícími oblastmi, zejména s vnitrostátními pravidly o obchodních praktikách.

183    Komise tyto argumenty zpochybňuje.

184    Úvodem je třeba konstatovat, že Dánské království neuvedlo žádný odůvodněný argument, kterým by zpochybnilo opodstatněnost kvalifikace propagačních, marketingových nebo informačních činností jako činností hospodářské povahy.

185    Pokud jde o argumenty, podle nichž se Komise nesprávně domnívala, že činnosti výstavby a provozu pevného spojení jsou neoddělitelné, je třeba uvést, že judikatura uznala, že komerční provoz a výstavba dopravní infrastruktury za účelem tohoto komerčního provozu mohou představovat hospodářské činnosti (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 30. dubna 2019, UPF v. Komise, T‑747/17, EU:T:2019:271, bod 65, a ze dne 20. září 2019, Havenbedrijf Antwerpen a Maatschappij van de Brugse Zeehaven v. Komise, T‑696/17, EU:T:2019:652, bod 47). Tato judikatura vychází z rozsudku ze dne 24. března 2011, Freistaat Sachsen a Land Sachsen-Anhalt v. Komise (T‑443/08 a T‑455/08, EU:T:2011:117), na který Komise odkazuje v bodě 198 odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž Tribunál rozhodl, že může platně dospět k závěru, že činnost provozování letiště a činnost výstavby nové letištní dráhy jsou neoddělitelné, neboť letištní poplatky představují hlavní zdroj příjmů pro financování této nové dráhy a provozování této nové dráhy se podílí na hospodářské činnosti letiště (rozsudek ze dne 24. března 2011, Freistaat Sachsen a Land Sachsen-Anhalt v. Komise, T‑443/08 a T‑455/08, EU:T:2011:117, bod 94). Kromě toho Tribunál v tomto rozsudku rovněž rozhodl, že není třeba oddělovat činnost výstavby nové letištní dráhy od jejího následného využití z toho důvodu, že výstavba této dráhy s ohledem na její povahu a účel sama o sobě nespadá do výsad veřejné moci (rozsudek ze dne 24. března 2011, Freistaat Sachsen a Land Sachsen-Anhalt v. Komise, T‑443/08 a T‑455/08, EU:T:2011:117, bod 99). V této věci Soudní dvůr rozhodl, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že Komise měla právem za to, že výstavba nové letištní dráhy představuje hospodářskou činnost, takže sporný kapitálový vklad, s výhradou nákladů spojených s plněním úkolů veřejné služby, které mají být odečteny od jeho výše, představuje státní podporu (rozsudek ze dne 19. prosince 2012, Mitteldeutsche Flughafen a Flughafen Leipzig-Halle v. Komise, C‑288/11 P, EU:C:2012:821, bod 43).

186    Je-li tedy provoz infrastruktury hospodářsky využíván a poplatky za užívání jsou hlavním zdrojem financování její výstavby, musí být činnosti výstavby a provozu této infrastruktury považovány za hospodářské činnosti, s výjimkou případných úkolů, které zahrnují uplatnění veřejných pravomocí, pokud se toho členský stát v průběhu správního řízení výslovně dovolává.

187    Argumenty vznesené Dánským královstvím, Spolkovou republikou Německo a Lucemburským velkovévodstvím je třeba přezkoumat ve světle těchto úvah.

188    Zaprvé na rozdíl od toho, co v podstatě tvrdí Dánské království, Spolková republika Německo a Lucemburské velkovévodství, zásady a kritéria týkající se neoddělitelnosti činností výstavby a provozu dopravní infrastruktury, které jsou stanoveny v rozsudcích ze dne 19. prosince 2012, Mitteldeutsche Flughafen a Flughafen Leipzig-Halle v. Komise (C‑288/11 P, EU:C:2012:821), a ze dne 24. března 2011, Freistaat Sachsen a Land Sachsen-Anhalt v. Komise (T‑443/08 a T‑455/08, EU:T:2011:117) a připomenuty v bodě 185 výše, nelze omezit pouze na případ rozšíření stávající infrastruktury.

189    Je pravda, že ve věci, ve které byly vydány rozsudky ze dne 19. prosince 2012, Mitteldeutsche Flughafen a Flughafen Leipzig-Halle v. Komise (C‑288/11 P, EU:C:2012:821), a ze dne 24. března 2011, Freistaat Sachsen a Land Sachsen-Anhalt v. Komise (T‑443/08 a T‑455/08, EU:T:2011:117), se jednalo o rozšíření již stávající letištní dráhy.

190    Pokud však jako v projednávaném případě existuje trh dopravních služeb, na němž již působí subjekty mající za cíl dosahování zisku, může výstavba nové dopravní infrastruktury určené k hospodářskému využití narušit hospodářskou soutěž na tomto trhu stejně jako rozšíření již stávající infrastruktury. Je tedy třeba mít za to, že pro účely posouzení neoddělitelnosti činností výstavby a provozu infrastruktury je případ výstavby nové infrastruktury, která je určena pro budoucí hospodářské využití, srovnatelný s případem výstavby rozšíření již stávající dopravní infrastruktury, která je určena pro hospodářské využití.

191    Z toho vyplývá, že je třeba odmítnout argument, že zásady a kritéria týkající se neoddělitelnosti činností výstavby a provozu dopravní infrastruktury, které byly stanoveny v rozsudcích ze dne 19. prosince 2012, Mitteldeutsche Flughafen a Flughafen Leipzig-Halle v. Komise (C‑288/11 P, EU:C:2012:821), a ze dne 24. března 2011, Freistaat Sachsen a Land Sachsen-Anhalt v. Komise (T‑443/08 a T‑455/08, EU:T:2011:117), nelze přenést na projednávaný případ.

192    Zadruhé, pokud jde o argument, že společnost Femern v podstatě není přítomna na žádném trhu během fáze výstavby, je třeba uvést, že mezi účastníky řízení je nesporné, že tato entita je zároveň pověřena výstavbou a provozem pevného spojení.

193    V tomto ohledu, jak vyplývá z přezkumu druhé a třetí části prvního žalobního důvodu, jelikož provoz pevného spojení společností Femern bude spočívat v nabízení služeb na trhu, na kterém působí subjekt mající za cíl dosahování zisku za úplatu, se Komise nedopustila nesprávného právního posouzení, když konstatovala, že provoz pevného spojení představuje hospodářskou činnost.

194    Kromě toho je třeba uvést, že v bodě 192 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise prokázala, aniž to Dánské království zpochybnilo, že příjmy z provozu infrastruktury budou použity zejména ke splacení úvěrů poskytnutých na plánování a výstavbu pevného spojení. Komise přitom na rozdíl od toho, co v podstatě tvrdí Dánské království, Spolková republika Německo a Lucemburské velkovévodství, nepředpokládala, ale prokázala s ohledem na konkrétní okolnosti projednávaného případu, že výstavbu pevného spojení nelze oddělit od jeho budoucího hospodářského provozu. Stejně tak, jak uznává Dánské království, hospodářské využití pevného spojení má také financovat jeho výstavbu, aby byla dosažena finanční rovnováha celého projektu. V tomto ohledu se Tribunál na jednání dotazoval Komise na vztah mezi jednak zjištěním učiněným v bodě 192 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle něhož jsou příjmy společnosti Femern ze silniční a železniční činnosti v podstatě určeny zejména k financování celkových nákladů na plánování, výstavbu a provoz pevného spojení, a jednak konstatováním v bodě 323 odůvodnění tohoto rozhodnutí, že pokud by bylo možné stanovit ceny na úrovni, která pokrývá veškeré náklady na výstavbu a provoz, neexistovala by mezera ve financování a nebylo by zapotřebí státní podpory. Komise odpověděla, že na rozdíl od bodu 323 odůvodnění napadeného rozhodnutí se bod 192 odůvodnění týká nákladů na plánování a výstavbu odečtených od výše podpory, takže mezi těmito dvěma body odůvodnění nemůže existovat rozpor.

195    Vzhledem k tomu, že účelem hospodářského využití pevného spoje je splacení dluhu vzniklého při jeho výstavbě, a vzhledem k tomu, že za činnosti výstavby a provozu pevného spojení odpovídá tentýž subjekt, nelze v zájmu zachování účinnosti pravidel státní podpory připustit, aby činnosti výstavby a provozu pevného spojení byly odděleny z toho důvodu, že pevné spojení bude uvedeno do provozu až po dokončení jeho výstavby.

196    V opačném případě, jelikož společnost Femern je pověřena jak výstavbou, tak provozem pevného spojení, pokud by – jak tvrdí Dánské království – činnost výstavby byla považována za oddělitelnou od činnosti provozu, a tedy za nehospodářskou, nemohlo by být zvýhodněné financování získané na výstavbu pevného spojení kvalifikováno jako státní podpora. Z toho vyplývá, že za okolností projednávané věci by měla společnost Femern ve fázi provozu pevného spojení možnost provozovat dotovanou infrastrukturu, což by jí poskytlo hospodářskou výhodu, kterou by za běžných tržních podmínek nezískala (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 11. července 1996, SFEI a další, C‑39/94, EU:C:1996:285, bod 62 a ze dne 15. března 2018, Naviera Armas v. Komise, T‑108/16, EU:T:2018:145, body 119 a 120). Jak totiž vyplývá z bodu 223 sdělení o pojmu „státní podpora“, má se za to, že provozovatel infrastruktury má hospodářskou výhodu, pokud je částka zaplacená za právo využívat infrastrukturu nižší než částka, kterou by musel zaplatit za provozování srovnatelné infrastruktury za běžných tržních podmínek.

197    Z toho vyplývá, že Komise mohla oprávněně dospět k závěru, že výstavba pevného spojení je neoddělitelná od jeho budoucího hospodářského využití. Měla tedy správně za to, že společnost Femern představuje podnik, a to jak pro činnost provozu pevného spojení, tak pro činnost výstavby tohoto spojení.

198    Proto musí být odmítnuta argumentace Dánského království, podle které nelze mít za to, že společnost Femern konkuruje podnikům, které působí na trhu služeb přepravy přes úžinu Fehmarn ve fázi výstavby pevného spojení, ani z toho důvodu, že nemá v úmyslu rychle proniknout na uvedený trh.

199    Zatřetí je pravda, jak tvrdí Dánské království, že činnosti výstavby a provozu pevného spojení nejsou jako takové liberalizovány v tom smyslu, že stavební zákon přiznává výkon těchto činností výlučně společnosti Femern.

200    Je však nutno konstatovat, že činnost provozu pevného spojení spočívá v nabízení služeb k zajištění přejezdu přes úžinu Fehmarn, což je liberalizovaný trh, na němž již působí soukromý hospodářský subjekt, aniž to Dánské království zpochybňuje. Kromě toho, jak vyplývá z bodu 133 výše, Komise rovněž určila širší trh, a to trh dopravních služeb na trasách, které jsou alternativou k přejezdu úžiny Fehmarn a působí na nich rovněž provozovatelé trajektů.

201    Na rozdíl od toho, co v podstatě tvrdí Dánské království, nevede za takových okolností skutečnost, že činnosti výstavby a provozu pevného spojení nejsou liberalizovány, k tomu, že kvalifikace uvedených činností jako hospodářské činnosti je vyloučena. V opačném případě by k obcházení uplatňování pravidel Smlouvy o FEU týkajících se hospodářské soutěže na liberalizovaném trhu otevřeném hospodářské soutěži stačilo, aby členský stát udělil výlučná práva entitě, která má nabízet služby na uvedeném trhu.

202    Z toho vyplývá, že argument vycházející z toho, že Komise nezohlednila skutečnost, že činnosti společnosti Femern nejsou liberalizovány, musí být odmítnut.

203    Začtvrté, pokud jde o argument Dánského království založený na bodě 84 rozsudku ze dne 30. dubna 2019, UPF v. Komise (T‑747/17, EU:T:2019:271), podle něhož lze činnosti výstavby a provozu oddělit, je třeba uvést, že tento bod se týkal jiné otázky, která se týkala oddělitelnosti hospodářských činností od činností souvisejících s výkonem výsad veřejné moci. Konkrétně v této věci Tribunál za účelem odmítnutí argumentu založeného na skutečnosti, že Komise neurčila hlavní a vedlejší činnosti přístavů, v bodě 83 tohoto rozsudku rozhodl, že je třeba rozlišovat mezi hospodářskými činnostmi přístavů a činnostmi spojenými s výkonem výsad veřejné moci, přičemž uvedl, že neexistuje žádná meze, při jejímž nedosažení je třeba mít za to, že veškeré činnosti jednotky jsou nehospodářské činnosti v případě, že jsou hospodářské činnosti menšinové. Dále Tribunál v bodě 84 výše uvedeného rozsudku připomněl, že pouze v případě, že by bylo prokázáno, že hospodářské činnosti přístavů jsou neoddělitelné od činností souvisejících s výkonem výsad veřejné moci, lze všechny činnosti považovat za činnosti nehospodářské povahy, přičemž okolnost, že hospodářské činnosti financují činnosti, které souvisí s výkonem výsad veřejné moci, nestačí k prokázání neoddělitelné vazby mezi těmito činnostmi

204    Jak tedy vyplývá z přezkumu provedeného v bodech 74 až 106 výše, mohla Komise za okolností projednávané věci oprávněně konstatovat, že činnosti společnosti Femern jako takové nespadají do výkonu veřejné moci a s ohledem na skutečnosti uvedené ve spise jí nebyly svěřeny výsady veřejné moci. V každém případě, jak bylo konstatováno v bodě 89 výše, Dánské království nepředložilo žádný důkaz, který by prokazoval, že funkce silničního orgánu a provozovatele železniční infrastruktury vykonávané společností Femern nebo příprava bezpečnostních plánů pro pevné spojení, které podle jeho tvrzení spadají do výkonu výsad veřejné moci, jsou neoddělitelné od činností výstavby a provozu pevného spojení. Za okolností projednávané věci je tedy bod 84 rozsudku ze dne 30. dubna 2019, UPF v. Komise (T‑747/17, EU:T:2019:271), irelevantní pro účely prokázání, že činnosti výstavby a provozu pevného spojení jsou oddělitelné.

205    Zapáté, pokud jde o argument, že Dánské království by v podstatě mohlo v době od nynějška do zahájení provozu pevného spojení provést změny v režimu jeho provozování, které by vedly k tomu, že tato činnost by již neměla hospodářskou povahu, například tím, že by přístup k infrastruktuře byl pro všechny uživatele bezplatný, postačí připomenout, že jak bylo uvedeno v bodě 161 výše, musí být podle ustálené judikatury legalita rozhodnutí o státní podpoře posuzována s ohledem na informace, které měla Komise k dispozici v okamžiku přijetí rozhodnutí. Hypotetické scénáře uvedené Dánským královstvím tedy nemohou být relevantní pro posouzení legality napadeného rozhodnutí.

206    Zašesté, pokud jde o argument vycházející z toho, že pojem „podnik“ musí být vykládán restriktivně, jelikož zjištění, že činnosti společnosti Femern mají hospodářskou povahu, by ji poškodilo, neboť by jí byly účtovány úroky za dobu trvání protiprávního stavu ve smyslu bodu 52 rozsudku ze dne 12. února 2008, CELF a ministre de la Culture et de la Communication (C‑199/06, EU:C:2008:79), tento argument nemůže obstát. Podle ustálené judikatury má totiž pojem „státní podpora“, jak je definován ve Smlouvě o FEU, právní povahu a musí být vykládán na základě objektivních skutečností (rozsudky ze dne 16. května 2000, Francie v. Ladbroke Racing a Komise, C‑83/98 P, EU:C:2000:248, bod 25, a ze dne 24. září 2019, Fortischem v. Komise, T‑121/15, EU:T:2019:684, bod 62). Pojem „hospodářská činnost“ tedy nelze vykládat restriktivně z důvodu, že podnik je povinen zaplatit úroky za dobu protiprávnosti, jelikož členský stát nesplnil povinnost stanovenou v čl. 108 odst. 3 SFEU neprovádět opatření, které může představovat podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, dokud Komise nepřijme konečné rozhodnutí o tomto opatření.

207    Kromě toho musí být rovněž odmítnut argument vycházející z toho, že pojem „podnik“ musí být vykládán restriktivně, stejně jako v dánské právní úpravě obchodních praktik. Je totiž třeba připomenout, že vnitrostátní kvalifikace nemůže být rozhodující pro posouzení hospodářské povahy činnosti z hlediska ustanovení unijního práva (obdobně viz rozsudky ze dne 12. prosince 2000, Aéroports de Paris v. Komise, T‑128/98, EU:T:2000:290, bod 128, a ze dne 3. dubna 2003, BaByliss v. Komise, T‑114/02, EU:T:2003:100, bod 114).

208    Z výše uvedených úvah vyplývá, že druhý žalobní důvod musí být zamítnut v plném rozsahu.

5.      Ke čtvrté části prvního žalobního důvodu, vycházející z údajně nesprávného zjištění, že financování poskytnuté společnosti Femern narušuje hospodářskou soutěž a ovlivňuje obchod mezi členskými státy ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU

209    Dánské království se domnívá, že skutečnost, že pevné spojení naruší cestování tím, že zkrátí jízdní dobu a vzdálenosti tras na všech dánských, skandinávských silničních a železničních sítích a v Severním Německu, nepostačuje k závěru, že financování poskytnuté společnosti Femern narušuje hospodářskou soutěž a ovlivňuje obchod mezi členskými státy ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

210    Podle Dánského království měla Komise konkrétně posoudit a zjistit, zda existuje skutečný konkurenční vztah mezi veřejnou dopravní infrastrukturou a alternativními spojeními. Dánské království Komisi zejména vytýká, že nezohlednila skutečnost, že společnost Femern nekonkuruje provozovatelům trajektů.

211    Dánské království dále tvrdí, že při posouzení, zda financování poskytnuté společnosti Femern narušuje hospodářskou soutěž, není relevantní zohlednit skutečnost, že pevné spojení zachytí část dopravy z jiného veřejného spojení, a to mostu přes Velký Belt, který je součástí stejné právní struktury jako Femern.

212    Komise tyto argumenty zpochybňuje.

213    Je třeba připomenout, že podle judikatury, pokud jde o podmínky týkající se narušení hospodářské soutěže a ovlivnění obchodu, není za účelem kvalifikace vnitrostátního opatření jako státní podpory třeba prokazovat skutečný dopad dotčené podpory na obchod mezi členskými státy a skutečné narušení hospodářské soutěže, ale stačí pouze zkoumat, zda tato podpora může tento obchod ovlivnit a narušit hospodářskou soutěž (viz rozsudek ze dne 14. ledna 2015, Eventech, C‑518/13, EU:C:2015:9, bod 65 a ze dne 30. dubna 2019, UPF v. Komise, T‑747/17, EU:T:2019:271, bod 91).

214    Pokud jde o podmínku týkající se narušení hospodářské soutěže ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, je třeba připomenout, že podpory, které mají osvobodit podnik od nákladů, které by obvykle musel vynaložit v rámci běžného hospodaření nebo běžných činností, v zásadě narušují podmínky hospodářské soutěže (rozsudky ze dne 30. dubna 2009, Komise v. Itálie a Wam, C‑494/06 P, EU:C:2009:272, bod 54, a ze dne 30. dubna 2019, UPF v. Komise, T‑747/17, EU:T:2019:271, bod 96).

215    V projednávané věci je třeba uvést, že v bodě 234 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise konstatovala, že společnost Femern je podnikem působícím na trhu služeb přepravy přes úžinu Fehmarn, takže poskytnutí selektivní výhody může posílit její postavení ve vztahu k ostatním podnikům působícím na tomto trhu, jako jsou zejména provozovatelé trajektů a provozovatelé přístavů.

216    Financování poskytnuté společnosti Femern za zvýhodněných podmínek vede ke snížení nákladů na financování výstavby pevného spojení a umožňuje bezplatný provoz dotované infrastruktury. Z toho vyplývá, že uvedený subjekt je osvobozen od nákladů, které by obvykle musel nést v rámci každodenního řízení nebo běžných činností. Komise se tedy mohla oprávněně domnívat, že dotčené financování poskytnuté společnosti Femern může narušit hospodářskou soutěž.

217    Pokud jde o ovlivnění obchodu mezi členskými státy, dopad na uvedený obchod nemůže být čistě hypotetický nebo předpokládaný. Je tedy třeba určit, z jakého důvodu může zamýšlené opatření svými předvídatelnými důsledky ovlivnit obchod mezi členskými státy (rozsudek ze dne 18. května 2017, Fondul Proprietatea, C‑150/16, EU:C:2017:388, bod 30 a ze dne 15. května 2019, Achema a další, C‑706/17, EU:C:2019:407, bod 90). Pokud tedy podpora poskytnutá členským státem posiluje postavení určitých podniků vůči jiným konkurenčním podnikům v rámci obchodu mezi členskými státy, je třeba mít za to, že tento obchod je podporou ovlivněn (viz rozsudek ze dne 14. ledna 2015, Eventech, C‑518/13, EU:C:2015:9, bod 66 a ze dne 30. dubna 2019, UPF v. Komise, T‑747/17, EU:T:2019:271, bod 92).

218    V tomto ohledu je třeba uvést, že Komise konstatovala, že selektivní výhoda poskytnutá společnosti Femern posiluje její postavení na trhu služeb přepravy přes úžinu Fehmarn mezi Rødby a Puttgardenem ve vztahu k podnikům, které již na tomto trhu působí na této trase mezi Dánskem a Německem, zejména ve vztahu k provozovateli trajektů, který nabízí na tomto trhu dopravní služby. Mohla mít tedy platně za to, že financování poskytnuté společnosti Femern ovlivňuje obchod mezi členskými státy, a to tím spíše, že splnění této podmínky nemůže záviset na místní nebo regionální povaze poskytovaných dopravních služeb (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 14. ledna 2015, Eventech, C‑518/13, EU:C:2015:9, bod 69, a ze dne 29. července 2019, Azienda Napoletana Mobilità, C‑659/17, EU:C:2019:633, bod 31).

219    Z toho vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí Dánské království, Komise mohla, aniž se dopustila nesprávného posouzení, dospět k závěru, že financování poskytnuté společnosti Femern narušuje hospodářskou soutěž a ovlivňuje obchod mezi členskými státy ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

220    Argument, podle něhož společnost Femern v podstatě nekonkuruje provozovatelům trajektů, byl již odmítnut v rámci přezkumu třetí části prvního žalobního důvodu (viz body 129 až 132 níže).

221    Dánské království konečně tvrdí, že se Komise dopustila nesprávného posouzení, když měla za to, že pevné spojení konkuruje jiným infrastrukturám, které umožňují přepravu přes západní Baltské moře z důvodu, že je spravují veřejné podniky. Tento argument musí být v rozsahu, v němž představuje samostatný argument, odmítnut jako irelevantní. Stačilo totiž, aby Komise konstatovala, že na trhu služeb přepravy přes úžinu Fehmarn, o který se jedná v projednávané věci, mohlo financování poskytnuté společnosti Femern za preferenčních podmínek narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy, což učinila v bodě 234 odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž konstatovala, že uvedené financování poskytlo společnosti Femern selektivní výhodu, která posílila její postavení ve vztahu k podnikům působícím na relevantním trhu, konkrétně na trhu služeb přepravy přes úžinu Fehmarn.

222    Čtvrtou část prvního žalobního důvodu je tedy třeba zamítnout v plném rozsahu.

223    S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba žalobu zamítnout.

III. K nákladům řízení

224    Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Dánské království nemělo ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení vynaložených Komisí.

225    Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení. Belgické království, Spolková republika Německo a Lucemburské velkovévodství tedy ponesou vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (pátý rozšířený senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Dánské království ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

3)      Belgické království, Spolková republika Německo a Lucemburské velkovévodství ponesou vlastní náklady řízení.

Spielmann Öberg Mastroianni

Brkan       Gâlea

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 28. února 2024.

Podpisy

Obsah

I. Skutečnosti předcházející sporu

A. Projekt pevného spojení přes úžinu Fehmarn

B. Skutečnosti předcházející sporu

C. Správní řízení

D. Napadené rozhodnutí

E. Návrhová žádání účastníků řízení

II. Právní otázky

A. K přípustnosti

B. K věci samé

1. K první části prvního žalobního důvodu, týkající se neexistující souvislosti činností společnosti Femern s výkonem výsad veřejné moci

a) K první výtce, vycházející z údajně příliš restriktivního výkladu pojmu „činnost, která spadá do veřejné moci nebo souvisí s výkonem výsad veřejné moci“

b) Ke třetí výtce, vycházející z nezohlednění dostupných informací umožňujících spojit některé činnosti společnosti Femern s výkonem výsad veřejné moci

1) K první dílčí výtce vycházející z toho, že Komise měla nesprávně za to, že činnosti výstavby a provozu pevného spojení jako takové nespadají do výkonu veřejné moci

2) Ke druhé dílčí výtce, vycházející z toho, že Komise nesprávně konstatovala, že společnost Femern nezískala žádnou zvláštní výsadu veřejné moci

c) Ke druhé výtce, vycházející z toho, že Komise nesprávně zohlednila existenci služeb nahraditelných pevným spojením

2. Ke druhé části prvního žalobního důvodu, vycházející z údajně nesprávného zjištění, že společnost Femern nabízí dopravní služby na trhu, které konkurují jiným subjektům

3. Ke třetí části prvního žalobního důvodu, vycházející z údajně nesprávného zjištění, že Femern je subjektem, který se řídí obchodní logiku

4. Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z toho, že Komise nesprávně konstatovala, že činnosti výstavby a provozu pevného spojení jsou neoddělitelné

a) K odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o neoddělitelnost činností výstavby a provozu pevného spojení

b) K opodstatněnosti napadeného rozhodnutí, pokud jde o neoddělitelnost činností výstavby a provozu pevného spojení

5. Ke čtvrté části prvního žalobního důvodu, vycházející z údajně nesprávného zjištění, že financování poskytnuté společnosti Femern narušuje hospodářskou soutěž a ovlivňuje obchod mezi členskými státy ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU

III. K nákladům řízení

*      Jednací jazyk: dánština.