ROZSUDEK TRIBUNÁLU (kasačního senátu)

16. prosince 2010

Věc T‑52/10 P

Giorgio Lebedef

v.

Evropská komise

„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Úředníci – Dovolená za kalendářní rok – Dočasné přidělení na polovinu pracovního úvazku pro účely odborového zastoupení – Neomluvená nepřítomnost – Odečtení dnů z nároku na dovolenou za kalendářní rok – Článek 60 služebního řádu“

Předmět: Kasační opravný prostředek podaný proti usnesení Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 30. listopadu 2009, vydanému ve věci Lebedef v. Komise (F‑54/09, Sb. VS s. I‑A‑1‑505 a II‑A‑1‑2735), směřující ke zrušení tohoto usnesení.

Rozhodnutí: Kasační opravný prostředek se zamítá. Giorgio Lebedef ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí v rámci tohoto řízení.

Shrnutí

1.      Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Důvod kasačního opravného prostředku směřující proti odůvodnění rozsudku, které pro podložení jeho výroku není nezbytné – Irelevantní důvod kasačního opravného prostředku

(Článek 257 SFEU; statut Soudního dvora, příloha I, článek 9)

2.      Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Neurčení dovolávaného nesprávného právního posouzení – Nepřípustnost

[Článek 257 SFEU; statut Soudního dvora, příloha I, článek 11; jednací řád Tribunálu, čl. 138 odst. 1 první pododstavec písm. c)]

3.      Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Nesprávné posouzení skutkového stavu – Nepřípustnost – Přezkum posouzení důkazů provedený Tribunálem – Vyloučení s výjimkou případu zkreslení

(Článek 256 SFEU; statut Soudního dvora, příloha I, článek 11)

4.      Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Nedostatečné odůvodnění – Použití implicitního odůvodnění Soudem pro veřejnou službu – Přípustnost – Podmínky

(Statut Soudního dvora, článek 36 a příloha I, čl. 7 odst. 1)

1.      Důvod vznesený v rámci kasačního opravného prostředku, který směřuje proti odůvodnění rozsudku Soudu pro veřejnou službu, jež není nezbytnou oporou rozhodnutí napadeného kasačním opravným prostředkem, je nerelevantní a musí být zamítnut.

(viz bod 34)

Odkazy:

Tribunál, 19. ledna 2010, De Fays v. Komise, T‑355/08 P, bod 56 a citovaná judikatura

2.      Z článku 11 přílohy I statutu Soudního dvora, jakož i čl. 138 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Tribunálu vyplývá, že kasační opravný prostředek musí přesným způsobem uvádět kritizované části rozsudku, jehož zrušení je navrhováno, jakož i právní argumenty, které specifickým způsobem tento návrh podporují. Kasační opravný prostředek, který neobsahuje žádnou argumentaci specificky směřující k označení vady spočívající v nesprávném právním posouzení, jíž měl být dotčený rozsudek nebo usnesení postiženo, tento požadavek nesplňuje.

Tvrzení, která jsou příliš obecná a nepřesná k tomu, aby mohla být předmětem právního posouzení, je navíc třeba považovat za zjevně nepřípustná.

(viz bod 35)

Odkazy:

Soudní dvůr, 10. února 2009, Correia de Matos v. Komise, C‑290/08 P, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 18 a citovaná judikatura

Tribunál, 6. května 2010, Kerelov v. Komise, T‑100/08 P, bod 39 a citovaná judikatura

3.      Na základě článku 11 přílohy I statutu Soudního dvora je kasační opravný prostředek podaný u Tribunálu omezen na právní otázky. Jedině Soud pro veřejnou službu je příslušný zjistit skutkový stav, kromě případu, kdy věcná nesprávnost jeho zjištění vyplývá z písemností ve spise, které mu byly předloženy, a tento skutkový stav posoudit. Posouzení skutkového stavu tedy nepředstavuje, s výhradou případu zkreslení důkazů předložených Soudu pro veřejnou službu, právní otázku, která jako taková podléhá přezkumu soudu rozhodujícího o kasačním opravném prostředku.

(viz bod 73)

Odkazy:

Soudní dvůr, 2. října 2001, EIB v. Hautem, C‑449/99 P, Recueil, s. I‑6733, bod 44; Soudní dvůr, 5. června 2003, O’Hannrachain v. Parlament, C‑121/01 P, Recueil, s. I‑5539, bod 35; Soudní dvůr, 27. dubna 2006, L v. Komise, C‑230/05 P, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 45

4.      Povinnost odůvodnění rozsudků vyplývá z článku 36 statutu Soudního dvora, který se použije na Soud pro veřejnou službu na základě čl. 7 odst. 1 přílohy I téhož statutu. Rozsudky Soudu pro veřejnou službu musejí být dostatečně odůvodněny, aby Tribunál mohl vykonat svůj soudní přezkum. Tato povinnost však nemůže být vykládána tak, že Soud pro veřejnou službu je povinen podrobně odpovědět na každý argument uplatněný žalobcem, zejména pokud není dostatečně jasný a přesný a není založen na podrobných důkazech. Odůvodnění může být implicitní, za podmínky, že dotčenému účastníkovi řízení umožní seznámit se s důvody, pro které soud v prvním stupni nepřijal jeho argumenty, a soudu rozhodujícímu o kasačním opravném prostředku disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat svůj soudní přezkum.

(viz body 82 až 84)

Odkazy:

Tribunál, 2. března 2010, Doktor v. Rada, T‑248/08 P, bod 64 a citovaná judikatura; Tribunál, 1. září 2010, Skareby v. Komise, T‑91/09 P, bod 36 a citovaná judikatura