Language of document : ECLI:EU:T:2021:363

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (druhého senátu)

16. června 2021(*)

„(Průmyslový) vzor Společenství – Řízení o prohlášení neplatnosti – Zapsaný (průmyslový) vzor Společenství představující stolní lampu – Starší (průmyslový) vzor Společenství – Důvod neplatnosti – Nedostatek individuální povahy – Článek 6 nařízení (ES) č. 6/2002“

Ve věci T‑187/20,

Davide Groppi Srl, se sídlem v Plaisance (Itálie), zastoupená F. Boscariol de Robertem, D. Caprou a V. Malerbo, advokáty,

žalobkyně,

proti

Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), zastoupenému L. Rampinim, jako zmocněncem,

žalovanému,

přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem EUIPO byla

Viabizzuno Srl, se sídlem v Bentivoglio (Itálie),

jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí třetího odvolacího senátu EUIPO ze dne 23. ledna 2020 (věc R 126/2019-3), týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi společnostmi Viabizzuno a Davide Groppi,

TRIBUNÁL (druhý senát),

ve složení V. Tomljenović, předsedkyně, P. Škvařilová-Pelzl a I. Nõmm (zpravodaj), soudci,

vedoucí soudní kanceláře: R. Ūkelytė, radová,

s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 9. dubna 2020,

s přihlédnutím k vyjádření k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 14. července 2020,

s přihlédnutím k písemné otázce Tribunálu položené účastníkům řízení a odpovědím na tuto otázku došlým kanceláři Tribunálu ve dnech 9. a 18. prosince 2020,

po jednání konaném dne 27. ledna 2021,

vydává tento

Rozsudek

 Skutečnosti předcházející sporu

1        Dne 16. července 2014 požádala žalobkyně společnost Davide Groppi Srl Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) na základě nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství (Úř. věst. 2002, L 3, s. 1; Zvl. vyd. 13/27, s. 142) o zápis (průmyslového) vzoru Společenství a této žádosti bylo vyhověno jeho zápisem pod číslem 2503680‑0001, přičemž tento (průmyslový) vzor Společenství, který je v projednávané věci zpochybněn, je zobrazen níže:

Image not found

2        Výrobky, pro které má být zpochybněný (průmyslový) vzor použit, náležejí do třídy 26-05 ve smyslu Locarnské dohody zřizující Mezinárodní třídění pro průmyslové vzory ze dne 8. října 1968, v doplněném znění, a odpovídají následujícímu popisu: „Svítidla“. Přihláška (průmyslového) vzoru byla zveřejněna ve Věstníku (průmyslových) vzorů Společenství č. 2014/133 ze dne 21. července 2014.

3        Dne 3. března 2017 podala další účastnice řízení před odvolacím senátem EUIPO, společnost Viabizzuno Srl, u EUIPO návrh na prohlášení neplatnosti zpochybněného (průmyslového) vzoru na základě článku 52 nařízení č. 6/2002.

4        Důvodem uplatněným na podporu návrhu na prohlášení neplatnosti byl důvod uvedený v čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002 ve spojení s články 4 až 6 téhož nařízení, ve vztahu ke staršímu (průmyslovému) vzoru č. 1294664–0010 ze dne 22. září 2011, jenž je zobrazen níže:

Image not found

Image not found

5        Dne 4. srpna 2017 podala žalobkyně návrh na přerušení řízení z důvodu, že starší (průmyslový) vzor Společenství je předmětem návrhu na prohlášení neplatnosti.

6        Dne 22. listopadu 2018 zrušovací oddělení vyhovělo návrhu na prohlášení neplatnosti z důvodu, že zpochybněný (průmyslový) vzor nemá individuální povahu ve smyslu článku 6 nařízení č. 6/2002.

7        Dne 17. ledna 2019 podala žalobkyně u EUIPO odvolání na základě článků 55 až 60 nařízení č. 6/2002.

8        Rozhodnutím ze dne 23. ledna 2020 (dále jen „napadené rozhodnutí“) třetí odvolací senát EUIPO zamítl odvolání podané žalobkyní. Měl za to, že:

–        okolnost, že starší (průmyslový) vzor byl zrušen, je irelevantní, jelikož relevantní byla pouze otázka, zda byl zpřístupněn;

–        informovaný uživatel výrobku, na který se vztahuje zpochybněný (průmyslový) vzor, se považuje za osobu, která zná nabídku na trhu v tomto průmyslovém odvětví v oblasti stolních a zahradních svítidel;

–        míra volnosti původce vzoru byla velmi široká;

–        ze srovnání celkových dojmů vyvolaných dotčenými (průmyslovými) vzory vyplývá, že zpochybněný (průmyslový) vzor vede k pocitu „déjà vu“, jelikož dotčené (průmyslové) vzory představují lampy složené ze tří stejných samostatných částí (podstavec, tyč a stínidlo), které se po vzhledové stránce projevují téměř totožně;

–        rozdíly spočívající v jednoduchém a hladkém charakteru povrchu podstavce ve zpochybněném (průmyslovém) vzoru, třebaže je ve starším (průmyslovém) vzoru dvojitý a obsahuje spojovací otvory, nemají rozhodující vliv na celkový dojem vyvolaný dotčenými (průmyslovými) vzory, jelikož se tyto rozdíly týkaly části, která je při užívání často skrytá, byly způsobeny technickými požadavky a nemohly vyvážit silnou podobnost, kterou vykazují dvě další části, z nichž se skládají lampy;

–        rozdíl, na který poukazuje žalobkyně, jenž se týká poměru mezi velikostmi podstavce, tyče a stínidla, by mohl být případně povšimnutelný až po pečlivém přeměření každé ze tří složek, což je operace, kterou informovaný uživatel neprovede, a není mimoto relevantní, jelikož srovnání celkových dojmů vyvolaných dotčenými (průmyslovými) vzory musí být prováděno souhrnně.

 Návrhová žádání účastníků řízení

9        Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí,

–        uložil EUIPO a další účastnici řízení před odvolacím senátem náhradu nákladů řízení.

10      EUIPO navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl žalobu,

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

11      Na podporu své žaloby žalobkyně uplatňuje jediný důvod vycházející z porušení čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002, vykládaného ve spojení s článkem 6 téhož nařízení. Tento žalobní důvod je tvořen dvěma částmi vycházejícími z pochybení postihujících jednak definici kategorie dotčených výrobků a jednak srovnání celkových dojmů vyvolaných dotčenými (průmyslovými) vzory.

12      Vzhledem k tomu, že se obě části jediného žalobního důvodu vztahují k údajným pochybením, kterých se dopustil odvolací senát při uplatňování článku 6 nařízení č. 6/2002 v projednávané věci, je třeba přezkoumat je společně.

13      Článek 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002 stanoví, že (průmyslový) vzor Společenství lze prohlásit neplatným pouze v případech uvedených v písm. a) až g) uvedeného odstavce, zejména v případě uvedeném v písm. b), a to pokud nesplňuje podmínky článků 4 až 9 téhož nařízení.

14      Podle článku 6 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002 má zapsaný (průmyslový) vzor Společenství individuální povahu, pokud se celkový dojem, který vyvolá u informovaného uživatele, liší od celkového dojmu vyvolaného u tohoto uživatele (průmyslovým) vzorem, který byl zpřístupněn veřejnosti přede dnem podání přihlášky k zápisu nebo, bylo-li uplatněno právo přednosti, přede dnem vzniku práva přednosti.

15      Článek 6 odst. 2 nařízení č. 6/2002 mimoto stanoví, že při posuzování individuální povahy se bere v úvahu míra volnosti původce vzoru při vývoji (průmyslového) vzoru.

16      Z bodu 14 odůvodnění nařízení č. 6/2002 ostatně vyplývá, že při posuzování individuální povahy (průmyslového) vzoru je třeba přihlédnout k povaze výrobku, pro který je (průmyslový) vzor použit nebo do něhož byl zapracován, a zvláště k průmyslovému odvětví, do něhož spadá, a stupni volnosti původce vzoru při vývoji (průmyslového) vzoru.

17      Posouzení individuální povahy (průmyslového) vzoru Společenství je v zásadě výsledkem čtyřfázového přezkumu. Tento přezkum spočívá zaprvé v určení odvětví výrobků, ve kterých má být (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro které má být použit, zadruhé v určení informovaného uživatele uvedených výrobků v závislosti na jejich určení a s odkazem na tohoto informovaného uživatele v určení úrovně dřívějších poznatků, jakož i stupně pozornosti věnované podobnostem a rozdílům při srovnání (průmyslových) vzorů, zatřetí v určení míry volnosti původce vzoru při vývoji (průmyslového) vzoru, jehož vliv na individuální povahu je nepřímo úměrný, a začtvrté při zohlednění této míry volnosti v určení výsledku srovnání, pokud možno přímého, jednotlivých celkových dojmů vyvolaných u informovaného uživatele zpochybněným (průmyslovým) vzorem a jakýmkoli starším (průmyslovým) vzorem, který byl zpřístupněn veřejnosti [viz rozsudek ze dne 13. června 2019, Visi/one v. EUIPO – EasyFix (Visačka pro vložení informací o vozidlech), T‑74/18, EU:T:2019:417, bod 66 a citovaná judikatura].

18      Vzhledem k tomu, že je nesporné, že starší (průmyslový) vzor byl zpřístupněn ve smyslu čl. 7 odst. 1 nařízení č. 6/2002, je třeba ověřit opodstatněnost závěrů odvolacího senátu týkajících se zaprvé určení informovaného uživatele zpochybněného (průmyslového) vzoru a výrobku, kterého se týká, zadruhé určení míry volnosti původce vzoru při vývoji uvedeného (průmyslového) vzoru a zatřetí srovnání celkových dojmů vyvolaných dotčenými (průmyslovými) vzory.

19      Úvodem je třeba uvést, že starší (průmyslový) vzor EUIPO dne 30. října 2018 zrušil.

20      Před odvolacím senátem žalobkyně zdůraznila tuto okolnost v rámci tvrzení, že návrh na prohlášení neplatnosti podaný další účastnicí řízení před tímto senátem musí být zamítnut. Odvolací senát tuto výtku v bodě 12 napadeného rozhodnutí odmítl, když zdůraznil, že „skutečnost, že starší (průmyslový) vzor Společenství byl mezitím prohlášen za neplatný, nemá na rozdíl od toho, co tvrdí majitel [zpochybněného (průmyslového) vzoru] v odůvodnění předloženém na podporu odvolání, za následek zánik jeho logického a právního východiska[;] tímto východiskem totiž není platnost staršího (průmyslového) vzoru Společenství, ale jeho zpřístupnění, které ostatně nebylo zpochybněno“.

21      Takový rozbor, který žalobkyně již ostatně před Tribunálem nezpochybňuje, musí být potvrzen, jelikož důvodem neplatnosti uplatněným proti zápisu zpochybněného (průmyslového) vzoru je důvod vycházející z čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002.

22      Logikou, kterou se řídí čl. 25 odst. 1 písm. a) a b) nařízení č. 6/2002, je totiž zabránit zápisu (průmyslových) vzorů, které nesplňují podmínky odůvodňující jejich ochranu, a zejména podmínky týkající se jejich „novosti“ a „individuální povahy“ ve smyslu článku 5 a článku 6 uvedeného nařízení, a nikoli chránit starší (průmyslový) vzor.

23      Důvody neplatnosti uvedené v čl. 25 odst. 1 písm. a) a b) nařízení č. 6/2002 se tak liší od důvodu uvedeného například v čl. 25 odst. 1 písm. e) téhož nařízení, jehož cílem je chránit majitele rozlišovacího označení proti užívání tohoto označení v (průmyslovém) vzoru. Vzhledem k tomu, že funkcí takového důvodu je ochrana staršího práva, je třeba mít za to, že v případě, že by bylo vyhověno žalobě na neplatnost proti tomuto vzoru, vedlo by to k tomu, že by se řízení o prohlášení neplatnosti proti (průmyslovému) vzoru Společenství stalo bezpředmětným [rozsudek ze dne 9. září 2015, Dairek Attoumi v. OHIM – Diesel (DIESEL), T‑278/14, nezveřejněný, EU:T:2015:606, bod 24].

24      Takové řešení však nelze přenést na důvody uvedené v čl. 25 odst. 1 písm. a) a b) nařízení č. 6/2002, které nejsou zasazeny do logiky ochrany staršího práva poskytované pouze majiteli tohoto práva. Z judikatury totiž vyplývá, že tyto důvody může v zásadě uplatňovat jakákoli osoba (rozsudek ze dne 13. června 2019, Visačka pro vložení informací o vozidlech, T‑74/18, EU:T:2019:417, bod 64).

25      Pokud jde konkrétněji o posouzení individuální povahy (průmyslového) vzoru na základě čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002 ve spojení s článkem 6 tohoto nařízení, z bodu 14 odůvodnění uvedeného nařízení vyplývá, že toto posouzení by mělo spočívat v určení, zda celkový dojem, který na informovaného uživatele pohled na nový (průmyslový) vzor učiní, jej významně odliší od dojmu, který na něj učiní portfolio stávajících (průmyslových) vzorů.

26      V rámci přezkumu důvodu neplatnosti uvedeného v čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002 ve spojení s článkem 6 tohoto nařízení je totiž jedinou funkcí staršího (průmyslového) vzoru ukazovat předchozí stav. Tento odpovídá portfoliu stávajících (průmyslových) vzorů týkajících se dotčeného výrobku, které byly zpřístupněny ke dni podání přihlášky dotčeného (průmyslového) vzoru [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. února 2019, Eglo Leuchten v. EUIPO – Briloner Leuchten (Lampe), T‑767/17, nezveřejněný, EU:T:2019:67, bod 19 a citovaná judikatura]. Příslušnost staršího (průmyslového) vzoru k uvedenému portfoliu stávajících (průmyslových) vzorů přitom vyplývá pouze z jeho zpřístupnění veřejnosti.

27      Důležitá je tudíž okolnost, že starší (průmyslový) vzor byl zpřístupněn veřejnosti, a nikoli rozsah ochrany přiznané uvedenému (průmyslovému) vzoru, který by vyplýval z platnosti jeho zápisu.

 K výrobku, na který se vztahuje zpochybněný (průmyslový) vzor, a k informovanému uživateli

28      V bodech 15 až 17 napadeného rozhodnutí měl odvolací senát za to, že vzhledem k tomu, že zpochybněný (průmyslový) vzor označuje „svítidla“, je informovaným uživatelem osoba, která používá toto osvětlení a má se za to, že zná nabídku na trhu stolních a zahradních svítidel.

29      Žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že postavil na roveň dva různé výrobky, a sice stolní lampy a zahradní lampy. Zaprvé tvrdí, že určení výrobků, ve kterých má být (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro které má být použit, je předběžnou podmínkou srovnání vyvolaných celkových dojmů. Dodává, že je nedostatečné, když se zohlední pouze text týkající se výrobku uvedeného v přihlášce zpochybněného (průmyslového) vzoru, a že je případně rovněž třeba zohlednit i samotný (průmyslový) vzor. Dále tvrdí, že stolní lampy a zahradní lampy se liší svou povahou, funkcí a účelem, i když patří do širší kategorie svítidel.

30      EUIPO tuto argumentaci zpochybňuje.

31      Pokud jde zaprvé o určení výrobku, ve kterém má být (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro který má být použit, je třeba zohlednit příslušný údaj v přihlášce uvedeného (průmyslového) vzoru, ale případně rovněž samotný (průmyslový) vzor, jestliže upřesňuje povahu výrobku, jeho určení nebo funkci. Zohlednění samotného (průmyslového) vzoru totiž může umožnit identifikovat výrobek v rámci širší kategorie výrobků, než je kategorie uvedená při zápisu [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. března 2010, Grupo Promer Mon Graphic v. OHMI – PepsiCo, Ztvárnění kulatého reklamního nosiče), T‑9/07, EU:T:2010:96, bod 56].

32      V tomto ohledu je třeba uvést, že zápis zpochybněného (průmyslového) vzoru obecně odkazuje na svítidla. Kromě toho přezkum samotného zpochybněného (průmyslového) vzoru neposkytuje žádný dodatečný údaj. Z toho pouze vyplývá, že výrobek dotčený tímto označením představuje lampu, aniž by bylo možné určit, že má být konkrétně používána k vnitřnímu nebo venkovnímu osvětlení.

33      Odvolací senát tedy správně identifikoval uvedené výrobky tak, že se obecně jedná o „svítidla“.

34      Kromě toho, pokud jde o argumenty žalobkyně založené na údajných rozdílech mezi výrobky, na které se vztahují dotčené (průmyslové) vzory, je třeba zdůraznit, že i když určení odvětví výrobků, ve kterých má být (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro které má být použit, je relevantní úvahou v rámci určení informovaného uživatele a úrovně jeho pozornosti, míry volnosti původce (průmyslového) vzoru při jeho vývoji, jakož i případně při srovnání celkových dojmů, které vyvolaly u uvedeného informovaného uživatele (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. října 2011, PepsiCo v. Grupo Promer Mon Graphic, C‑281/10 P, EU:C:2011:679, body 53, 59 a 73), nemůže však znamenat, že výrobky, na které se vztahují dotčené (průmyslové) vzory, jsou podobné nebo spadají do téhož odvětví.

35      Článek 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002 totiž neobsahuje žádnou podmínku podobnosti výrobků, která by byla rovnocenná podmínce dotčené přezkumem nebezpečí záměny podle čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1). Naopak, pokud by ochrana (průmyslového) vzoru závisela na povaze výrobku, v němž je tento (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro který je použit, vedlo by to k omezení uvedené ochrany pouze na (průmyslové) vzory náležející do určitého odvětví, což by bylo v rozporu s logikou nařízení č. 6/2002 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. září 2017, Easy Sanitary Solutions a EUIPO v. Group Nivelles C‑361/15 P a C‑405/15 P, EU:C:2017:720, body 91 až 95).

36      Pokud jde zadruhé o určení „informovaného uživatele“, je třeba uvést, že nařízení č. 6/2002 tento pojem nedefinuje. Je však třeba jej chápat jako pojem nacházející se mezi pojmem „průměrný spotřebitel“ použitelným v oblasti ochranných známek, po kterém není požadována žádná specifická znalost a který zpravidla neprovádí přímé srovnání mezi kolidujícími ochrannými známkami, a pojmem „odborník“ s důkladnou technickou kvalifikací. Pojem „informovaný uživatel“ tak lze chápat jako pojem označující uživatele, který vykazuje nikoli průměrnou pozornost, ale zvláštní ostražitost, ať už z důvodu své osobní zkušenosti či rozsáhlé znalosti daného odvětví (rozsudek ze dne 20. října 2011, PepsiCo v. Grupo Promer Mon Graphic, C‑281/10 P, EU:C:2011:679, bod 53).

37      Pokud jde o úroveň pozornosti informovaného uživatele, není jím průměrný spotřebitel běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný, který vnímá obvykle (průmyslový) vzor jako celek a nezabývá se jeho jednotlivými detaily, ani odborník nebo osoba specializovaná v dané oblasti, která je schopná podrobně pozorovat minimální rozdíly, které mohou existovat mezi kolidujícími (průmyslovými) vzory. Přívlastek „informovaný“ tak naznačuje, že uživatel, ačkoli není návrhářem či technickým odborníkem, zná různé (průmyslové) vzory existující v dotyčném odvětví, má určitý stupeň znalostí prvků, které tyto (průmyslové) vzory obvykle obsahují, a v důsledku svého zájmu o dotyčné výrobky vykazuje při jejich užívání relativně vysoký stupeň pozornosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. října 2011, PepsiCo v. Grupo Promer Mon Graphic, C‑281/10 P, EU:C:2011:679, bod 59).

38      S ohledem na tuto judikaturu se odvolací senát nedopustil nesprávného posouzení, když v bodech 15 až 17 napadeného rozhodnutí uvedl, že uživatelem je osoba používající osvětlení, jakými jsou svítidla, o níž se má za to, že zná nabídku na trhu v tomto průmyslovém odvětví.

 Ke stupni volnosti původce vzoru

39      Z judikatury vyplývá, že míra volnosti původce vzoru při vývoji (průmyslového) vzoru je vymezena zejména na základě omezení souvisejících s vlastnostmi danými technickou funkcí výrobku nebo jeho prvku nebo také právními předpisy použitelnými na tento výrobek. Tato omezení vedou k normalizaci určitých vlastností, které se tak stanou společnými pro (průmyslové) vzory, které mají být použity pro dotčený výrobek (rozsudek ze dne 18. března 2010, Ztvárnění kulatého reklamního nosiče, T‑9/07, EU:T:2010:96, bod 67).

40      Volnost původce vzoru je v tomto kontextu faktorem, který umožňuje spíše relativizovat posouzení individuální povahy zpochybněného (průmyslového) vzoru, a nikoli autonomním faktorem určujícím vyžadovanou odlišnost mezi dvěma (průmyslovými) vzory, aby jeden z nich mohl mít individuální povahu. Jinak řečeno, faktor týkající se míry volnosti původce vzoru může posílit, nebo a contrario relativizovat závěr ohledně celkového dojmu vyvolaného každým z dotčených (průmyslových) vzorů [viz rozsudek ze dne 6. června 2019, Porsche v. EUIPO – Autec (Motorová vozidla), T‑209/18, EU:T:2019:377, bod 48 a citovaná judikatura].

41      Vliv faktoru souvisejícího s volností původce vzoru na individuální povahu se mění podle pravidla nepřímé úměrnosti. Čím má tedy původce vzoru větší volnost, tím méně drobné rozdíly mezi kolidujícími (průmyslovými) vzory postačují k tomu, aby u informovaného uživatele vyvolaly odlišný celkový dojem. Naopak čím je volnost původce vzoru omezenější, tím více drobné rozdíly mezi kolidujícími (průmyslovými) vzory postačují k tomu, aby u informovaného uživatele vyvolaly odlišný celkový dojem. Jinými slovy, vysoká míra volnosti původce vzoru posiluje závěr, že (průmyslové) vzory, které nevykazují podstatné rozdíly, vyvolávají u informovaného uživatele tentýž celkový dojem, a tudíž zpochybněný (průmyslový) vzor nemá individuální povahu. Naopak nízká míra volnosti původce vzoru podporuje závěr, že dostatečně výrazné rozdíly mezi (průmyslovými) vzory vyvolávají u informovaného uživatele odlišný celkový dojem, a zpochybněný (průmyslový) vzor tudíž má individuální povahu (rozsudek ze dne 13. června 2019, Visačka pro vložení informací o vozidlech, T‑74/18, EU:T:2019:417, bod 76 a citovaná judikatura).

42      V projednávané věci měl odvolací senát v bodě 22 napadeného rozhodnutí za to, že tato volnost je velmi široká, či prakticky nekonečná. S tímto posouzením, které žalobkyně ostatně nezpochybnila, je třeba souhlasit.

 Ke srovnání celkových vyvolaných dojmů

43      Odvolací senát měl v bodech 23 až 35 napadeného rozhodnutí za to, že ze srovnání celkových dojmů vyplývá, že zpochybněný (průmyslový) vzor vyvolává dojem „déjà vu“.

44      Zaprvé odvolací senát konstatoval, že dotčené (průmyslové) vzory představují lampy složené ze tří stejných částí, které se po vzhledové stránce projevují téměř totožně.

45      Zadruhé měl odvolací senát za to, že rozdíly mezi (průmyslovými) vzory nejsou takové povahy, aby zabránily dojmu „déjà vu“. Na jedné straně rozdíly spočívající v jednoduchém a hladkém charakteru podstavce sporného (průmyslového) vzoru, třebaže je ve starším (průmyslovém) vzoru dvojitý a obsahuje otvory, nemají rozhodující vliv na celkové dojmy vyvolané dotčenými (průmyslovými) vzory, jelikož se tyto rozdíly týkají části, která je při užívání často skrytá, jsou způsobeny technickými požadavky a nemohou vyvážit silnou podobnost týkající se dvou zbývajících částí, z nichž se lampy skládají. Na druhé straně rozdíl, na který poukázala žalobkyně, jenž se týká poměru mezi velikostmi podstavce, tyče a stínidla, by mohl být případně povšimnutelný až po pečlivém přeměření každého ze tří prvků, což je úkon, který informovaný uživatel neprovádí. Tento rozdíl mimoto není relevantní, jelikož srovnání celkových dojmů vyvolaných dotčenými (průmyslovými) vzory je třeba provádět souhrnně.

46      Za účelem zpochybnění tohoto posouzení odvolacího senátu na prvním místě žalobkyně odkazuje na rozdíly týkající se výrobků, na které se vztahují dotčené (průmyslové) vzory. Na druhém místě tvrdí, že důvody, pro které měl odvolací senát za to, že rozdíly mezi dotčenými (průmyslovými) vzory nejsou relevantní, jsou nesprávné. Je tomu tak zaprvé z důvodu vycházejícího ze skutečnosti, že podstavec výrobku, na který se vztahuje starší (průmyslový) vzor, je často skrytý, zadruhé z důvodu zdůraznění technických požadavků na podstavec výrobku, na který se vztahuje starší (průmyslový) vzor, a zatřetí z důvodů vycházejících ze skutečnosti, že jednak rozdíly týkající se podstavce nemohou vyvážit vysokou podobnost tyče a stínidla a jednak si informovaný uživatel nepovšimne rozdílů v poměrech mezi prvky obou lamp.

47      EUIPO všechny tyto argumenty zpochybňuje.

48      Podle ustálené judikatury platí, že individuální povaha (průmyslového) vzoru vyplývá z celkového dojmu existence rozdílu nebo neexistence „déjà vu“ z hlediska informovaného uživatele ve vztahu k jakémukoli staršímu prvku v rámci portfolia stávajících (průmyslových) vzorů, aniž je třeba brát v úvahu rozdíly, které nejsou dostatečně výrazné na to, aby měly na uvedený celkový dojem vliv, přestože zacházejí nad rámec bezvýznamných detailů, ale s přihlédnutím k rozdílům dostatečně výrazným na to, aby vyvolaly odlišné celkové dojmy (viz rozsudek ze dne 16. února 2017, Antrax It v. EUIPO – Vasco Group (Termosifony pro radiátory), T‑828/14 a T‑829/14, EU:T:2017:87, bod 53 a citovaná judikatura].

49      Při přezkumu individuální povahy (průmyslového) vzoru je proto třeba provést srovnání mezi celkovým dojmem vyvolaným zpochybněným (průmyslovým) vzorem Společenství a celkovým dojmem vyvolaným každým ze starších (průmyslových) vzorů, kterých se osoba navrhující prohlášení neplatnosti platně dovolala [rozsudek ze dne 22. června 2010, Shenzhen Taiden v. OHIM – Bosch Security Systems (Komunikační zařízení), T‑153/08, EU:T:2010:248, bod 24].

50      Rozdíly nejsou dostatečné k tomu, aby vyvolaly odlišný celkový dojem, pokud nejsou dostatečně výrazné na to, aby dotčené (průmyslové) vzory odlišily ve vnímání informovaného uživatele nebo vyvážily zjištěné podobnosti mezi (průmyslovými) vzory (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. března 2010, Ztvárnění kulatého reklamního nosiče, T‑9/07, EU:T:2010:96, body 77 až 84).

51      Je nutno konstatovat, že odvolací senát správně uvedl, že zpochybněný (průmyslový) vzor vyvolává dojem „déjà vu“, takže nemá individuální povahu ve smyslu článku 6 nařízení č. 6/2002.

52      Ze srovnání dotčených (průmyslových) vzorů totiž vyplývá, že se týkají lamp, které obě mají kulatá stínidla a rovné tyče. Pokud jde o podstavce obou těchto lamp, mají společné to, že jsou kulaté a velikostně mnohem větší než stínidla.

53      Vzhledem k takovým podobným prvkům nelze mít za to, že rozdíly týkající se podstavce uvedených lamp – vypouklého a obsahujícího otvory v jednom případě, plochého a hladkého v druhém – mají dostatečně výrazný charakter ve smyslu judikatury citované v bodech 48 a 50 výše, jak správně uvedl odvolací senát v bodě 30 napadeného rozhodnutí. Totéž platí pro proporčně mírně delší a tenčí tyč staršího (průmyslového) vzoru a pro rozdílný poměr mezi prvky lamp, který z toho vyplývá.

54      V tomto ohledu je kromě toho třeba uvést, že obzvláště široká volnost původce vzoru při vývoji zpochybněného (průmyslového) vzoru omezuje podle judikatury citované v bodě 41 výše dopad, který mohou mít drobné rozdíly mezi kolidujícími (průmyslovými) vzory v rámci srovnání celkových dojmů, které vyvolávají.

55      Odvolací senát měl tedy správně za to, že zpochybněný (průmyslový) vzor postrádá individuální povahu ve smyslu článku 6 nařízení č. 6/2002, a správně tak dospěl k závěru o jeho neplatnosti na základě čl. 25 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení vykládaného ve spojení s uvedeným článkem 6.

56      Tento závěr není vyvrácen argumentem žalobkyně vycházejícím z toho, že rozlišovací prvek vyplývá z odvětví výrobků, na které se vztahují dotčené (průmyslové) vzory. Z důvodů uvedených v bodech 32 a 33 výše totiž nelze mít za to, že zpochybněný (průmyslový) vzor má být užíván pouze pro účely vnitřního osvětlení. V každém případě z důvodů uvedených v bodech 34 a 35 výše by i za předpokladu, že by dotčené výrobky nespadaly do téhož odvětví, ale spíše do sousedících odvětví – odvětví vnitřních a venkovních svítidel – nemohl takový rozdíl vyvážit význačné společné rysy zjištěné mezi dotčenými (průmyslovými) vzory v rámci srovnání celkových dojmů, které vyvolávají.

57      Kromě toho není třeba zkoumat argumenty žalobkyně vycházející z toho, že odvolací senát v bodech 28 a 29 napadeného rozhodnutí nesprávně vycházel z okolnosti, že podstavec staršího (průmyslového) vzoru je často skrytý a že rozdíly mezi tvary dotčených (průmyslových) vzorů lze vysvětlit technickými požadavky, aby odmítl relevanci těchto rozdílů týkajících se podstavce lamp. Důvod vycházející z nedostatečné výraznosti uvedených rozdílů k vyvážení silných podobností, které vykazují ostatní části lamp dotčených kolidujícími (průmyslovými) vzory, uvedený v bodě 30 napadeného rozhodnutí, totiž sám o sobě stačí k prokázání opodstatněnosti posouzení odvolacího senátu.

58      Je tudíž třeba zamítnout jediný žalobní důvod žalobkyně, a v důsledku toho i celou žalobu.

 K nákladům řízení

59      Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že EUIPO požadoval náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (druhý senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Společnosti Davide Groppi Srl se ukládá náhrada nákladů řízení.

Tomljenović

Škvařilová-Pelzl

Nõmm

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 16. června 2021.

Podpisy


*–      Jednací jazyk: italština.