ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(třetí senát)
24. února 2010
Věc F‑89/08
P
v.
Evropský parlament
„Veřejná služba – Dočasní zaměstnanci – Evropský parlament – Propuštění – Ztráta důvěry“
Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se žalobce domáhá zaprvé zrušení rozhodnutí Parlamentu ze dne 15. dubna 2008, jímž se rozvazuje jeho smlouva dočasného zaměstnance, zadruhé svého opětovného nástupu se zpětnou účinností, zatřetí výplaty svého platu od 15. července 2008, začtvrté výplaty náhrady z titulu nemajetkové újmy a újmy na služebním postupu, kterou údajně utrpěl v důsledku rozhodnutí o propuštění, a zapáté uložení povinnosti Parlamentu nahradit náklady řízení.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Dočasní zaměstnanci, na které se vztahuje čl. 2 písm. c) pracovního řádu ostatních zaměstnanců – Dočasný zaměstnanec přidělený k některé z politických skupin Parlamentu
[Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 2 písm. c)]
2. Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Zaměstnanci, na které se vztahuje čl. 2 písm. c) pracovního řádu ostatních zaměstnanců – Dočasný zaměstnanec přidělený k některé z politických skupin Parlamentu
[Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 2 písm. c)]
3. Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Rozhodnutí o propuštění – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah
[Služební řád, čl. 25 druhý pododstavec a čl. 90 odst. 2; pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 2 písm. c)]
4. Žaloba na neplatnost – Žalobní důvody – Zneužití pravomoci – Pojem
5. Úředníci – Povinnost administrativy jednat s náležitou péčí – Rozsah – Meze
[Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 2 písm. c)]
6. Úředníci – Žaloba – Předmět – Příkaz udělený správnímu orgánu – Nepřípustnost
(Článek 233 ES; služební řád, článek 91)
1. Dodržování práva na obhajobu v každém řízení vedeném vůči určité osobě, v němž může být přijat akt nepříznivě zasahující do jejího právního postavení, je základní zásadou práva Společenství, která musí být zajištěna, i když neexistuje žádná právní úprava dotčeného řízení. Podle této zásady platí, že dotčeně osobě musí být ještě před vydáním rozhodnutí umožněno vyjádřit svoje stanovisko k reálnosti a relevanci tvrzených skutečností a okolností, na jejichž základě bylo toto rozhodnutí přijato.
Žalobní důvod vycházející z porušení práva na obhajobu ovšem nelze užitečně uplatňovat v případě rozhodnutí o ukončení dočasného přidělení úředníka k politické skupině Parlamentu. Vzhledem ke specifičnosti funkcí vykonávaných v rámci politické skupiny a k nezbytnosti udržovat v tomto politickém prostředí vztahy vzájemné důvěry mezi touto politickou skupinou a úředníky, kteří jsou k ní dočasně přiděleni, totiž v tomto případě nelze stanovit povinnost vyslechnout dotčenou osobu před přijetím rozhodnutí o ukončení tohoto jejího působení.
Tato výjimka ze zásady dodržování práva na obhajobu se vztahuje na všechny případy, kdy je nezbytné udržovat „vztahy důvěry“, tedy na všechny dočasné zaměstnance zaměstnané na základě čl. 2 písm. c) pracovního řádu ostatních zaměstnanců (vzájemná důvěra je totiž podstatným znakem smluv dočasných zaměstnanců, na které se vztahuje uvedené ustanovení), pokud je jejich smlouva ukončována z důvodu narušení vztahu důvěry. Vyslechnutí dotčené osoby předem tudíž není předpokladem pro přijetí rozhodnutí o ukončení smlouvy uzavřené na základě čl. 2 písm. c) pracovního řádu ostatních zaměstnanců z důvodu narušení vztahu důvěry.
(viz body 29 až 33)
Odkazy:
Soudní dvůr: 15. července 1970, Buchler v. Komise, 44/69, Recueil, s. 733, bod 9; 10. července 1986, Belgie v. Komise, 234/84, Recueil, s. 2263, bod 27; 3. října 2000, Industrie des poudres sphériques v. Rada, C‑458/98 P, Recueil, s. I‑8147, bod 99; 5. října 2000, Německo v. Komise, C‑288/96, Recueil, s. I‑8237, bod 99; 29. dubna 2004, Parlament v. Reynolds, C‑111/02 P, Recueil, s. I‑5475, body 50 až 60; 9. listopadu 2006, Komise v. De Bry, C‑344/05 P, Sb. rozh. s. I‑10915, bod 37
Tribunál: 28. ledna 1992, Speybrouck v. Parlament, T‑45/90, Recueil, s. II‑33, bod 94; 17. října 2006, Bonnet v. Soudní dvůr, T‑406/04, Sb. VS s. I‑A‑2‑213 a II‑A‑2‑1097, bod 79
2. Z ustanovení článku 4 rozhodnutí předsednictva Parlamentu ze dne 3. května 2004 o převodu pravomocí orgánu oprávněného ke jmenování a orgánu oprávněného k uzavírání pracovních smluv, ve znění rozhodnutí téhož předsednictva ze dne 26. října 2004, vyplývá, že úkoly svěřené orgánu oprávněnému k uzavírání pracovních smluv s dočasnými zaměstnanci, na které se vztahuje čl. 2 písm. c) pracovního řádu ostatních zaměstnanců a kteří jsou přijímáni k výkonu funkcí u nezařazených poslanců, plní pro tyto poslance generální tajemník Parlamentu. Pravomoc přijmout rozhodnutí o propuštění dočasného zaměstnance, který vykonávají funkce u nezařazených poslanců, má tedy generální tajemník Parlamentu. Politické skupiny však při výběru spolupracovníků, které hodlají přijmout k dočasnému výkonu funkcí ve svém rámci, jakož i při ukončování jejich působení disponují širokým prostorem pro uvážení.
Pokud jde o nezařazené poslance, tedy poslance Parlamentu, kteří nedokázali vytvořit politickou skupinu, k udržování kontaktů mezi nezařazenými poslanci navzájem a kontaktů mezi nezařazenými poslanci a dalšími politickými skupinami či správními službami Parlamentu slouží administrativní zaměstnanec, takzvaný „koordinátor nezařazených poslanců“. Tento koordinátor spravuje i společné zdroje poskytnuté nezařazeným poslancům a v této souvislosti zajišťuje uplatňování pracovního řádu ostatních zaměstnanců vůči dočasným zaměstnancům přiděleným k uvedeným poslancům.
Dotčení dočasní zaměstnanci vykonávají funkce zásadně jen u jednoho poslance Parlamentu, který je jejich přímým nadřízeným. Ten mimo jiné podepisuje jejich příkazy ke služební cestě. Ačkoli v praxi musí někteří dočasní zaměstnanci při zajišťování každodenního chodu „skupiny“ nezařazených poslanců plnit úkoly týkající se i jiných nezařazených poslanců než jen jejich přímého nadřízeného, je tento nadřízený osobou, ke které musí existovat vztah důvěry. Pokud tedy dojde k narušení vztahu důvěry mezi přímým nadřízeným určitého zaměstnance a tímto zaměstnancem, předá koordinátor nezařazených poslanců žádost o propuštění generálnímu tajemníkovi Parlamentu, který na jejím základě přijme rozhodnutí o propuštění. Jestliže se toto rozhodnutí opírá o ztrátu důvěry přímého nadřízeného zaměstnance, nemůže být zrušeno pouze z toho důvodu, že ke ztrátě důvěry došlo jen u jednoho z nezařazených poslanců.
(viz body 39 až 43, 45 a 46)
Odkazy:
Soudní dvůr: výše uvedený rozsudek Parlament v. Reynolds, bod 50
3. Žádný naléhavý důvod neumožňuje vyloučení dočasných zaměstnanců z ochrany proti neodůvodněnému propuštění, zvláště pak jsou-li vázáni smlouvou na dobu neurčitou, nebo pokud jsou vázáni smlouvou na dobu určitou, jsou‑li propuštěni před uplynutím doby, na jakou byla smlouva sjednána. K tomu, aby byla ochrana v tomto smyslu zaručena dostatečným způsobem, je důležité jednak to, aby dotčeným osobám bylo umožněno, aby se ujistily o tom, zda jejich oprávněné zájmy byly respektovány, či poškozeny, a mohly zvážit, zda je vhodné věc předložit soudu, a jednak to, aby soudu bylo umožněno vykonávat jeho přezkum, což znamená, že musí být uznána povinnost příslušného orgánu uvést odůvodnění.
V případě, že je rozhodnutí o propuštění přijato z důvodu ztráty důvěry, nepožívá dotčená osoba takových procesních záruk, jako je právo být vyslechnut v průběhu správního řízení. Povinnost administrativy uvést odůvodnění a její dodržení tak představují jedinou záruku, která této osobě umožňuje, alespoň poté, co je přijato rozhodnutí nepříznivě zasahující do jejího právního postavení, účinně využít procesních prostředků, jež má k dispozici pro napadení legality tohoto rozhodnutí.
Narušení vztahu důvěry, tedy osobního vztahu, se ovšem nemusí zakládat na objektivních faktorech. Dostatečným důvodem pro přijetí rozhodnutí o propuštění tak může být i pouhé konstatování toho, že vztah důvěry byl narušen. Pokud se tedy rozhodnutí o propuštění zakládá výlučně na takovém konstatování, lze požadavek na přesné uvedení skutkových okolností odhalujících nebo prokazujících takové narušení vztahu důvěry v odůvodnění rozhodnutí toliko omezit.
To ovšem nic nemění na tom, že především v případě dočasných zaměstnanců přidělených k nezařazeným poslancům Parlamentu musí odůvodnění rozhodnutí o propuštění, jehož důvodem je ztráta důvěry, poskytovat dostatečně přesné informace o osobě, se kterou byl vztah důvěry narušen. Dotčený zaměstnanec se tak může ujistit, že rozhodnutí se týká jeho přímého nadřízeného, tedy nezařazeného poslance, se kterým musí pouto důvěry existovat.
Dočasný zaměstnanec v případě nedostatečně odůvodněného rozhodnutí nemá povinnost sám se informovat o důvodech tohoto rozhodnutí. Pokud je tedy rozhodnutí odůvodněno nedostatečně, administrativa se nemůže domáhat toho, aby soud ve fázi sporného řízení zamítl žalobní důvod vycházející z nedostatku odůvodnění, a poukazovat na to, že důvody tohoto rozhodnutí byly přístupné v osobním spise dotčeného zaměstnance. Pokud však ze znění stížnosti podané zaměstnancem podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu vyplývá, že se při nahlížení do svého osobního spisu seznámil s důvody rozhodnutí, bylo by zrušení tohoto rozhodnutí z důvodu, ač kritiky hodného, že je orgán výslovně neuvedl v zamítnutí stížnosti, nepřiměřené.
(viz body 69 až 74, 77 a 81 až 83)
Odkazy:
Tribunál: 8. prosince 2005, Reynolds v. Parlament, T‑237/00, Sb. VS s. I‑A‑385 a II‑1731, bod 95; 8. září 2009, ETF v. Landgren, T‑404/06 P, Sb. rozh. s. II‑2841
Soud pro veřejnou službu: 26. října 2006, Landgren v. ETF, F‑1/05, Sb. VS s. I‑A‑1‑123 a II‑A‑1‑459, body 73 a 74
4. Akt je postižen zneužitím pravomoci pouze tehdy, když na základě objektivních, relevantních a shodujících se indicií vyjde najevo, že byl vydán za výlučným nebo alespoň rozhodujícím účelem dosažení jiných cílů než uvedených nebo za účelem obejít zvláštní postup stanovený ve Smlouvě.
(viz bod 87)
Odkazy:
Soudní dvůr: 21. června 1958, Groupement des hauts fourneaux et aciéries belges v. Vysoký úřad, 8/57, Recueil, s. 223, 256; 10. března 2005, Španělsko v. Rada, C‑342/03, Sb. rozh. s. I‑1975, bod 64; 7. září 2006, Španělsko v. Rada, C‑310/04, Sb. rozh. s. I‑7285, bod 69
5. Pojem „povinnost administrativy jednat s náležitou péčí“ odráží rovnováhu mezi vzájemnými právy a povinnostmi, kterou služební řád vytvořil mezi orgánem veřejné správy a zaměstnanci veřejné služby. Tato rovnováha znamená zejména to, že pokud orgán rozhoduje o situaci úředníka, vezme v úvahu veškeré skutečnosti, které by mohly ovlivnit jeho rozhodnutí, a že přitom zohlední nejen zájem služby, ale rovněž zájem dotčeného úředníka. Vzájemná důvěra je ovšem podstatným znakem smluv dočasných zaměstnanců, na které se vztahuje článek 2 písm. c) pracovního řádu ostatních zaměstnanců. Proto s výjimkou případu mimořádných okolností nemohou v případě narušení vztahu důvěry případné meze jednání administrativy plynoucí z povinnosti jednat s náležitou péčí bránit přijetí rozhodnutí o propuštění založeného na tomto důvodu.
(viz body 112 a 113)
Odkazy:
Soudní dvůr: 28. května 1980, Kuhner v. Komise, 33/79 a 75/79, Recueil, s. 1677, bod 22; 29. června 1994, Klinke v. Soudní dvůr, C‑298/93 P, Recueil, s. I‑3009, bod 38
Tribunál: výše uvedený rozsudek Speybrouck v. Parlament, bod 94; výše uvedený rozsudek Bonnet v. Soudní dvůr, bod 47
6. Soudu Společenství při rozhodování o žalobě podané na základě článku 91 služebního řádu nepřísluší vydávat soudní příkazy orgánům Unie. K vydávání příkazů těmto orgánům jednak zjevně nemá pravomoc, a jednak dotyčný orgán má v případě zrušení aktu povinnost provést nezbytná opatření, aby rozsudku vyhověl.
(viz bod 120)
Odkazy:
Tribunál: 27. června 2002, Tralli v. ECB, T‑373/00, T‑27/01, T‑56/01 a T‑69/01, Recueil FP, s. I‑A‑97 a II‑453, bod 42 a citovaná judikatura