ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)
21. prosince 2021(*)
„Kasační opravný prostředek – Hospodářská a měnová unie – Bankovní unie – Ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků – Jednotný mechanismus pro řešení krizí úvěrových institucí a některých investičních podniků (SRM) – Jednotný výbor pro řešení krizí (SRB) – Režim řešení krize v případě selhání nebo pravděpodobného selhání subjektu – Přijetí programu řešení krize ve vztahu k Banco Popular Español SA – Nástroj převodu činnosti – Odpis a konverze kapitálových nástrojů – Nařízení (EU) č. 806/2014 – Článek 20 – Pojem ‚konečné ocenění‘ – Důsledky – Odmítnutí provést nebo neprovedení konečného následného ocenění – Opravné prostředky – Žaloba na neplatnost“
Ve věci C‑934/19 P,
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie, podaný dne 20. prosince 2019,
Algebris (UK) Ltd, se sídlem v Londýně (Spojené království),
Anchorage Capital Group LLC, se sídlem v New Yorku, New York (Spojené státy),
zastoupené T. Soamesem, avocat, R. Eastem, solicitor, N. Chesaites, advocaat, a D. Mackersie, barrister,
účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelky),
přičemž dalším účastníkem řízení je:
Jednotný výbor pro řešení krizí (SRB), zastoupený J. King a L Pogarcic Mataija, jakož i E. Muratorim, jako zmocněnci, ve spolupráci s H.-G. Kamannem a L. Hesse, Rechtsanwälte, jakož i F. Louisem, avocat,
žalovaný v řízení v prvním stupni,
SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),
ve složení A. Prechal, předsedkyně druhého senátu, vykonávající funkci předsedkyně třetího senátu, J. Passer, F. Biltgen, L. S. Rossi a N. Wahl (zpravodaj), soudci,
generální advokátka: J. Kokott,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 8. července 2021,
vydává tento
Rozsudek
1 Svými kasačními opravnými prostředky se společnosti Algebris (UK) Ltd a Anchorage Capital Group LLC domáhají zrušení usnesení Tribunálu Evropské unie ze dne 10. října 2019, Algebris (UK) a Anchorage Capital Group v. SRB (T‑2/19, nezveřejněné, dále jen „napadené usnesení“, EU:T:2019:741), kterým Tribunál odmítl jako nepřípustnou jejich žalobu znějící na zrušení tvrzeného odmítnutí Jednotného výboru pro řešení krizí (SRB) provést konečné následné ocenění Banco Popular Español SA (dále jen „Banco Popular“), o němž byly informovány dopisem ze dne 18. prosince 2018.
Právní rámec
2 Bod 64 odůvodnění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 ze dne 15. července 2014, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí a mění nařízení (EU) č. 1093/2010 (Úř. věst. 2014, L 225, s. 1), uvádí:
„Je důležité, aby byly při selhání subjektu uznány ztráty. Ocenění aktiv a závazků subjektů v selhání by mělo vycházet ze spravedlivých, obezřetných a realistických předpokladů v okamžiku použití nástrojů k řešení krize. Při oceňování by však neměla být ovlivněna hodnota závazků finanční situací daného subjektu. V naléhavých případech by mělo být možné, aby výbor provedl rychlé ocenění aktiv a závazků subjektu v selhání. Takové ocenění by mělo být prozatímní a mělo by se použít do doby, než bude provedeno nezávislé ocenění.“
3 Nařízení č. 806/2014 obsahuje článek 20, nadepsaný „Oceňování pro účely řešení krize“, který zní takto:
„1. Před přijetím rozhodnutí o opatření k řešení krize nebo o výkonu pravomoci k odpisu nebo konverzi příslušných kapitálových nástrojů výbor zajistí, aby osoba nezávislá na jakémkoli veřejném orgánu, včetně výboru a vnitrostátního orgánu příslušného k řešení krize, a na dotčeném subjektu provedla poctivé, obezřetné a realistické ocenění aktiv a závazků subjektu uvedeného v článku 2.
2. S výhradou odstavce 15, pokud jsou splněny veškeré požadavky stanovené v odstavcích 1 a 4 až 9, považuje se toto ocenění za konečné.
3. Pokud nezávislé ocenění podle odstavce 1 tohoto článku není možné, může výbor provést prozatímní ocenění aktiv a závazků subjektu uvedeného v článku 2 v souladu s odstavcem 10 tohoto článku.
4. Cílem ocenění je posoudit hodnotu aktiv a závazků subjektu uvedeného v článku 2, jenž splňuje podmínky zahájení řešení krize podle článků 16 a 18.
5. Účelem ocenění je:
a) poskytnout informace ke zjištění, zda jsou splněny podmínky zahájení řešení krize nebo podmínky pro odpis nebo konverzi kapitálových nástrojů;
b) jsou-li podmínky zahájení řešení krize splněny, poskytnout informace k rozhodnutí o vhodném opatření k řešení krize, které má být ve vztahu k subjektu uvedenému v článku 2 přijato;
c) je-li vykonána pravomoc k odpisu nebo konverzi příslušných kapitálových nástrojů, poskytnout informace k rozhodnutí o rozsahu zrušení nebo naředění nástrojů účasti a rozsahu odpisu nebo konverze příslušných kapitálových nástrojů;
[…]
g) ve všech případech zajistit, aby v okamžiku použití nástrojů k řešení krize nebo výkonu pravomoci k odpisu nebo konverzi příslušných kapitálových nástrojů byly plně uznány veškeré ztráty spojené s aktivy subjektu uvedeného v článku 2.
6. Aniž je případně dotčen rámec [Evropské unie] pro státní podporu, musí ocenění vycházet z obezřetných předpokladů, včetně poměrů neplnění a závažnosti ztrát. Ocenění nesmí předpokládat žádné potenciální budoucí poskytnutí mimořádné veřejné finanční podpory, nouzové poskytnutí likvidity centrální bankou ani jakékoli poskytnutí likvidity centrální bankou subjektu uvedenému v článku 2 za nestandardních podmínek, pokud jde o zajištění, obsah a úrokové sazby, počínaje okamžikem, kdy je přijato opatření k řešení krize nebo je vykonána pravomoc k odpisu nebo konverzi příslušných kapitálových nástrojů. […]
[…]
7. Ocenění doplní následující informace uvedené v účetních knihách a evidenci subjektu uvedeného v článku 2:
a) aktuální rozvaha a zpráva o finanční pozici subjektu uvedeného v článku 2;
b) analýza a odhad účetní hodnoty aktiv;
c) seznam dlužných rozvahových a podrozvahových závazků uvedených v knihách a záznamech subjektu uvedeného v článku 2 s uvedením příslušných úvěrů a priority pohledávek podle článku 17.
[…]
9. V ocenění se uvede rozdělení věřitelů do tříd podle priority pohledávek uvedené v článku 17 a odhad zacházení, jakého by se podle očekávání každé třídě akcionářů a věřitelů dostalo, kdyby byl subjekt uvedený v článku 2 likvidován v běžném úpadkovém řízení. Tímto oceněním není dotčeno uplatňování zásady, že žádný věřitel se nesmí dostat do méně výhodného postavení, podle čl. 15 odst. 1 písm. g).
10. Pokud v důsledku naléhavosti okolností daného případu není možné dodržet požadavky stanovené v odstavcích 7 a 9, nebo se použije odstavec 3, provede se prozatímní ocenění. Toto prozatímní ocenění musí splňovat požadavky odstavce 4, a pokud je to za daných okolností přiměřeně proveditelné, i požadavky odstavců 1, 7 a 9.
Prozatímní ocenění uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce zahrnuje náležitě odůvodněnou rezervu na dodatečné ztráty.
11. Ocenění, které nesplňuje veškeré požadavky stanovené v odstavcích 1 a 4 až 9, se považuje za prozatímní, dokud nezávislá osoba uvedená v odstavci 1 neprovede ocenění, které je plně v souladu s veškerými požadavky podle uvedených odstavců. Uvedené konečné následné ocenění se provede, jakmile je to uskutečnitelné. Může být provedeno buď odděleně od ocenění podle odstavců 16, 17 a 18, nebo současně s ním a touž nezávislou osobou, avšak jde o dvě různá ocenění.
Účelem konečného následného ocenění je:
a) zajistit, aby veškeré ztráty spojené s aktivy subjektu uvedeného v článku 2 byly plně uznány v účetních knihách daného subjektu;
b) poskytnout informace k rozhodnutí o zvýšení hodnoty pohledávek věřitelů nebo o zvýšení hodnoty hrazeného protiplnění v souladu s odstavcem 12 tohoto článku.
12. Je-li odhad čisté hodnoty aktiv subjektu uvedeného v článku 2 podle konečného následného ocenění vyšší než odhad čisté hodnoty aktiv daného subjektu podle prozatímního ocenění, výbor může od vnitrostátního orgánu příslušného k řešení krize požadovat, aby:
a) vykonal svou pravomoc zvýšit hodnotu pohledávek věřitelů nebo vlastníků příslušných kapitálových nástrojů, které byly odepsány v rámci nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů;
b) uložil překlenovací instituci nebo společnosti pro správu aktiv, aby ve vztahu k aktivům, právům nebo závazkům uhradily další protiplnění instituci v režimu řešení krize nebo případně ve vztahu k nástrojům účasti jejich vlastníkům.
13. Bez ohledu na odstavec 1 se prozatímní ocenění provedené v souladu s odstavci 10 a 11 považuje za platný základ pro rozhodování výboru o opatřeních k řešení krize, včetně vydání pokynu vnitrostátním orgánům příslušným k řešení krize k převzetí kontroly nad institucí v selhání, nebo o výkonu pravomoci k odpisu nebo konverzi příslušných kapitálových nástrojů.
14. Výbor zavede a udržuje mechanismy zajišťující, že se posouzení pro použití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů podle článku 27 a ocenění uvedené v odstavcích 1 až 15 tohoto článku zakládají na informacích o aktivech a závazcích instituce v režimu řešení krize, jež jsou tak aktuální a komplexní [a úplné], jak je přiměřeně možné.
15. Ocenění je nedílnou součástí rozhodnutí o použití nástroje k řešení krize nebo o výkonu pravomoci k řešení krize nebo rozhodnutí o výkonu pravomoci k odpisu nebo konverzi kapitálových nástrojů. Samotné ocenění nepodléhá soudnímu přezkumu, ale může být přezkoumáno soudem společně s rozhodnutím výboru.
16. Aby se vyhodnotilo, zda by se akcionářům a věřitelům dostalo lepšího zacházení, pokud by instituce v režimu řešení krize vstoupila do běžného úpadkového řízení, zajistí výbor, aby po provedení jednoho nebo více opatření k řešení krize bylo co nejdříve provedeno ocenění nezávislou osobou uvedenou v odstavci 1. Toto ocenění se odlišuje od ocenění prováděného podle odstavců 1 až 15.
17. Ocenění uvedené v odstavci 16 určí:
a) zacházení, jehož by se dostalo akcionářům a věřitelům, nebo příslušným systémům pojištění vkladů, pokud by instituce v režimu řešení krize, ve vztahu k níž bylo provedeno jedno nebo více opatření k řešení krize, vstoupila do běžného úpadkového řízení v okamžiku přijetí rozhodnutí o opatření k řešení krize;
b) skutečné zacházení, kterého se akcionářům a věřitelům dostalo v rámci řešení krize instituce v režimu řešení krize; a
c) zda existuje rozdíl mezi zacházením podle písmene a) tohoto odstavce a zacházením podle písmene b) tohoto odstavce.
[…]“
Skutečnosti předcházející sporu
4 Skutečnosti předcházející sporu byly vylíčeny v bodech 1 až 20 napadeného usnesení a pro účely tohoto řízení je lze shrnout následovně.
5 Žalobkyně, společnosti Algebris (UK) a Anchorage Capital Group, jsou správci investičních fondů, jež vlastnily různé druhy kapitálových nástrojů Banco Popular, když byl vůči posledně zmíněné přijat program řešení krize na základě nařízení č. 806/2014.
6 Za účelem přijetí rozhodnutí o řešení krize došlo na základě článku 20 nařízení č. 806/2014 k ocenění Banco Popular. Za tímto účelem byly nejprve vyhotoveny dvě zprávy.
7 První zprávu (dále jen „první zpráva o ocenění“) ze dne 5. června 2017 vypracoval SRB na základě čl. 20 odst. 5 písm. a) tohoto nařízení a jejím cílem bylo poskytnout informace umožňující zjistit, zda byly splněny podmínky zahájení řešení krize, jak jsou vymezeny v čl. 18 odst. 1 uvedeného nařízení.
8 Druhou zprávu (dále jen „druhá zpráva o ocenění“) ze dne 6. června 2017 vypracoval nezávislý znalec na základě čl. 20 odst. 10 uvedeného nařízení. Cílem tohoto ocenění bylo posoudit hodnotu aktiv a závazků Banco Popular, provést odhad zacházení, jakého by se dostalo akcionářům a věřitelům, pokud by Banco Popular vstoupila do běžného úpadkového řízení, jakož i identifikovat informace umožňující přijmout rozhodnutí týkající se akcií a nástrojů účasti, které mají být převedeny, a umožňující SRB určit, co představuje obchodní podmínky pro účely nástroje převodu činnosti.
9 Dne 7. června 2017 přijal SRB rozhodnutí SRB/EES/2017/08 o programu řešení krize ve vztahu k Banco Popular (dále jen „rozhodnutí o řešení krize“). Téhož dne přijala Evropská komise rozhodnutí (EU) 2017/1246, kterým se schvaluje program řešení krize pro Banco Popular Español S. A. (Úř. věst. 2017, L 178, s. 15). Rovněž téhož dne přijal Fondo de Reestructuración Ordenada Bancaria (Fond pro nařízenou restrukturalizaci bankovních institucí, dále jen „FROB“) opatření nezbytná k provedení rozhodnutí o řešení krize.
10 Článek 5 odst. 1 rozhodnutí o řešení krize zní:
„Nástroj řešení krize použitý na Banco Popular spočívá v převodu činnosti podle článku 24 nařízení č. 806/2014 převodem akcií na nabyvatele. Odpis a konverze kapitálových nástrojů se uskuteční bezprostředně před použitím nástroje převodu činnosti.“
11 Článek 6 rozhodnutí o řešení krize, týkající se odpisu kapitálových nástrojů a nástroje převodu činnosti, obsahuje odstavec 1, podle kterého SRB v podstatě rozhodl:
a) odepsat nominální hodnotu základního kapitálu Banco Popular ve výši 2 098 429 046 eur, což povede ke zrušení 100 % akcií Banco Popular;
b) konvertovat celou jistinu nástrojů vedlejšího kapitálu tier 1 vydaných Banco Popular, které jsou v oběhu ke dni přijetí rozhodnutí o řešení krize, na nově vydané akcie Banco Popular, ‚nové akcie I‘;
c) odepsat nominální hodnotu ‚nových akcií I‘ na nulu, což povede ke zrušení 100 % těchto ‚nových akcií I‘,
d) konvertovat celou jistinu nástrojů kapitálu tier 2 vydaných Banco Popular, které jsou v oběhu ke dni přijetí rozhodnutí o řešení krize, na nově vydané akcie Banco Popular, ‚nové akcie II‘.
12 Podle čl. 6 odst. 3 rozhodnutí o řešení krize byla tato opatření spočívající v odpisu a konverzi založena na druhé zprávě o ocenění, podepřené výsledky transparentního a otevřeného prodeje realizovaného FROB.
13 SRB rovněž v čl. 6 odst. 5 rozhodnutí o řešení krize nařídil, aby „nové akcie II“ byly převedeny na Banco Santander, SA, osvobozené od všech práv nebo výsad třetí osoby, protihodnotou za zaplacení kupní ceny 1 euro, přičemž uvedl, že nabyvatel již s převodem souhlasil.
14 Dne 17. srpna 2017 podaly navrhovatelky k Tribunálu žalobu, zapsanou do rejstříku pod číslem T‑570/17, znějící na zrušení rozhodnutí o řešení krize. Téhož dne podaly rovněž žalobu, zapsanou do rejstříku pod číslem T‑575/17, znějící na zrušení rozhodnutí 2017/1246.
15 Dne 14. června obdržel SRB konečnou zprávu nezávislého znalce o ocenění podle čl. 20 odst. 16 a 17 nařízení č. 806/2014, jejímž cílem bylo určit, zda by se akcionářům a věřitelům dotčeným programem řešení krize Banco Popular dostalo lepšího zacházení, pokud by daná instituce vstoupila do běžného úpadkového řízení (dále jen „třetí zpráva o ocenění“).
16 Dne 2. srpna 2018 zaslal SRB nezávislému znalci dopis následujícího znění:
„Po pečlivém posouzení právního rámce má SRB s ohledem na okolnosti řešení krize Banco Popular za to, že není nutné připravit konečné následné ocenění podle čl. 20 odst. 11 nařízení č. 806/2014, a to zejména proto, že provedení takového ocenění nemůže mít vliv na převod Banco Popular na Banco Santander, který určil tržní cenu Banco Popular jakožto subjektu na základě otevřeného, spravedlivého a transparentního postupu.“
17 Dne 7. srpna 2018 zveřejnil SRB sdělení v souvislosti s jeho „[o]známením […] ze dne 2. srpna 2018 týkajícím se předběžného rozhodnutí o tom, zda je třeba poskytnout odškodnění akcionářům a věřitelům, kterých se dotýkala opatření k řešení krize přijatá ve vztahu k Banco Popular […], a o zahájení procesu zajištění práva být vyslyšen (SRB/EES/2018/132)“ (Úř. věst. 2018, C 277I, s. 1), přičemž k tomuto oznámení byla přiložena třetí zpráva o ocenění. Uváděl v něm následující:
„Z [třetí] zprávy o ocenění […] vyplývá, že neexistuje rozdíl mezi zacházením, kterého se skutečně dostalo dotčeným akcionářům a věřitelům, a zacházením, kterého by se jim dostalo, pokud by instituce k datu řešení krize vstoupila do běžného úpadkového řízení. S ohledem na výše uvedené SRB ve svém oznámení předběžně rozhodl, že není povinen vyplácet dotčeným akcionářům a věřitelům odškodnění […]
Aby mohl SRB přijmout konečné rozhodnutí o tom, zda je, či není nutné poskytnout odškodnění, vyzývá v tomto oznámení dotčené akcionáře a věřitele, aby vyjádřili zájem o uplatnění svého práva být vyslyšen s ohledem na výše uvedené předběžné rozhodnutí SRB na základě konzultačního postupu […]“
18 Dne 28. září 2018 se Banco Santander stala v důsledku fúze sloučením univerzální právní nástupkyní Banco Popular. V tomto rámci schválil FROB převod nových akcií Banco Popular vyplývajících z konverze nástrojů kapitálu tier 2 na Banco Santander.
19 V dopise ze dne 3. října 2018 zaslaném SRB navrhovatelky uvedly, že první a druhá zpráva o ocenění byly prozatímní, a připomněly, že podle čl. 20 odst. 11 nařízení č. 806/2014 se „konečné následné ocenění […] provede, jakmile je to uskutečnitelné“. Poukázaly na to, že SRB neoznámil, kdy budou dostupné konečné verze těchto zpráv, a že se ve španělském tisku dozvěděly o dopise, který SRB údajně zaslal Tribunálu, podle něhož nebude provedeno konečné následné ocenění Banco Popular. Požádaly, aby SRB zaprvé tuto informaci potvrdil, zadruhé zveřejnil nebo jim předal opis tohoto dopisu a zatřetí uvedl důvody rozhodnutí neprovést konečné následné ocenění.
20 Dne 16. října 2018 zveřejnil SRB na svých internetových stránkách dopis ze dne 2. srpna 2018, zmíněný v bodě 16 tohoto rozsudku.
21 Dopisem ze dne 25. října 2018 odpověděl SRB na dopis navrhovatelek ze dne 3. října 2018. Zaprvé uvedl, že není s to komentovat, zveřejnit ani odhalit informaci obsaženou v dokumentu, který byl předán Tribunálu v rámci probíhajícího řízení. Zadruhé, pokud jde o žádost navrhovatelek, aby jim byly sděleny důvody, proč se SRB rozhodl neprovést konečné následné ocenění, posledně zmíněný je informoval o zveřejnění dopisu ze dne 2. srpna 2018 zaslaného nezávislému znalci na jeho internetových stránkách.
22 Dopisem ze dne 16. listopadu 2018 zaslaným SRB navrhovatelky připomněly obsah jejich dopisu ze dne 3. října 2018. Rovněž zpochybnily obsah odpovědi, která jim byla podána dne 25. října 2018, zejména v tom, že v ní byla zmíněna existence probíhajícího řízení k odmítnutí oznámit dopis předaný Tribunálu nebo jeho obsah, čímž byla porušena povinnost uvést odůvodnění, a skutečnost, že SRB odkázal na obsah dopisu ze dne 2. srpna 2018. Navrhovatelky uvedly, že jelikož SRB odmítl výslovně potvrdit, nebo popřít, zda se rozhodl nepřipravit konečnou následnou verzi první a druhé zprávy o ocenění, měly za to, že uvedený dopis ze dne 2. srpna je dodatečným potvrzením toho, že se rozhodl tuto verzi nepřipravit. Navrhovatelky dodaly, že kdyby tomu tak bylo, představovalo by to porušení čl. 20 odst. 11 nařízení č. 806/2014. Rovněž upřesnily, že uvedený dopis nemůže být považován za „zveřejněný“ na internetových stránkách SRB, jelikož na tyto stránky mohly mít přístup pouze za použití hledaného výrazu „Deloitte“. Dospěly k závěru, že tento dopis nesplňuje podmínku uvést odůvodnění. Navrhovatelky tak požádaly SRB, aby jim výslovně potvrdil, že přijal rozhodnutí nepřipravit konečnou následnou verzi těchto zpráv o ocenění, a aby jim v takovém případě předal opis tohoto rozhodnutí.
23 Dopisem ze dne 18. prosince 2018 odpověděl SRB na dopis navrhovatelek ze dne 16. listopadu 2018. Připomněl jejich žádosti ze dne 3. října 2018 a odpověď obsaženou v jeho dopise ze dne 25. října 2018. Podoktl, že v jejich dopise ze dne 16. listopadu 2018 navrhovatelky zopakovaly žádost o to, aby potvrdil, že přijal rozhodnutí nepřipravit konečnou následnou verzi první a druhé zprávy o ocenění. Připomněl, že jeho dopis ze dne 25. října 2018 jasně obsahoval jeho postoj k této otázce a odkazoval na dopis zaslaný nezávislému znalci, v němž byly uvedeny důvody, proč nebude provedeno konečné následné ocenění.
24 SRB uvedl, že dopisem ze dne 25. října 2018 splnil svoji povinnost uvést odůvodnění podle článku 296 SFEU, jelikož odkazoval na dopis zaslaný tomuto znalci, který sám obsahoval odůvodnění jeho rozhodnutí neprovést konečné následné ocenění. Podotkl, že navrhovatelky mohly s tímto odůvodněním nesouhlasit, ale to neznamená, že jeho dopis nebyl odůvodněn. Konečně zpochybnil tvrzení navrhovatelek, že dopis zaslaný nezávislému znalci nebyl zveřejněn na jeho internetových stránkách.
Řízení před Tribunálem a napadené usnesení
25 Podáním došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 4. ledna 2019 podaly navrhovatelky žalobu znějící na zrušení „rozhodnutí SRB oznámeného prvním dopisem ze dne 18. prosince 2018 neprovést konečné následné ocenění Banco Popular“.
26 Napadeným usnesením Tribunál žalobu jako nepřípustnou odmítl, a to z důvodu, že navrhovatelky neměly aktivní legitimaci k podání žaloby, jelikož nebyly rozhodnutím SRB neprovést konečné následné ocenění Banco Popular bezprostředně dotčeny, neboť toto rozhodnutí nemělo právní účinky, kterými by bylo dotčeno jejich právní postavení.
27 Za tímto účelem měl Tribunál na úvod za to, že s ohledem na námitku nepřípustnosti vznesenou SRB, vycházející z nedostatku aktivní legitimace navrhovatelek, bylo třeba nejprve zkoumat, zda bylo právní postavení navrhovatelek dotčeno rozhodnutím neprovést konečné následné ocenění Banco Popular a případnou náhradou z toho vyplývající.
28 Poté, co Tribunál vylíčil obsah čl. 20 odst. 11 a 12 nařízení č. 806/2014, uvedl, že konečné následné ocenění má dva cíle. Uvedl, že navrhovatelky netvrdily, že první cíl uvedený v čl. 20 odst. 11 písm. a) nařízení č. 806/2014 směřující k zajištění, aby veškeré ztráty spojené s aktivy subjektu uvedeného v článku 2 tohoto nařízení byly plně uznány v účetních knihách daného subjektu, se uplatní v projednávané věci.
29 Upřesnil, že na základě rozhodnutí o řešení krize v důsledku výkonu pravomoci k odpisu a konverzi kapitálových nástrojů Banco Popular byly veškeré akci Banco Popular převedeny na Banco Santander na základě nástroje převodu činnosti. Tribunál z toho vyvodil, že bylo na Banco Santander, aby se ujistila, že při konsolidaci aktiv a závazků Banco Popular budou v účetních knihách zohledněny veškeré případně utrpěné ztráty.
30 Pokud jde o druhý cíl, uvedený v čl. 20 odst. 11 písm. b) nařízení č. 806/2014, který spočívá v poskytnutí informací k rozhodnutí o zvýšení hodnoty pohledávek věřitelů nebo o zvýšení hodnoty hrazeného protiplnění, Tribunál zdůraznil, že toto ustanovení musí být vykládáno ve světle čl. 20 odst. 12 tohoto nařízení, který stanoví, že je-li po konečném následném ocenění odhad plynoucí z tohoto ocenění vyšší než odhad plynoucí z prozatímního ocenění, může SRB od vnitrostátního orgánu příslušného k řešení krize požadovat, aby buď zvýšil hodnotu pohledávek věřitelů nebo vlastníků příslušných kapitálových nástrojů, které byly odepsány v rámci nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů, nebo uložil překlenovací instituci nebo společnosti pro správu aktiv, aby uhradily další protiplnění instituci v režimu řešení krize.
31 Vzhledem k tomu, že posledně zmíněné ustanovení výslovně uvádí případy, kdy náhrada prostřednictvím zvýšení hodnoty pohledávek nebo vyplacení dodatečného protiplnění může být poskytnuta na základě konečného následného ocenění, a sice pouze v případě, že nástrojem k řešení krize použitým na subjekt je buď nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů stanovený v článku 27 nařízení č. 806/2014 nebo nástroj překlenovací instituce zmíněný v článku 25 tohoto nařízení nebo nástroj oddělení aktiv uvedený v článku 26 uvedeného nařízení, Tribunál uvedl, že tyto nástroje k řešení krize nebyly v projednávané věci použity, neboť nástrojem k řešení krize přijatým ve vztahu k Banco Popular byl nástroj převodu činnosti stanovený v článku 24 nařízení č. 806/2014, a že použití tohoto nástroje vedlo k prodeji celé Banco Popular společnosti Banco Santander.
32 Tribunál tedy určil, že nástroj převodu činnosti použitý na Banco Popular nepatří mezi případy uvedené v čl. 20 odst. 12 nařízení č. 806/2014, v nichž může být náhrada vyplacena na základě konečného následného ocenění, a dále že toto ustanovení neumožňuje odškodnění bývalých akcionářů a věřitelů subjektu, jehož kapitálové nástroje byly zcela konvertovány, odepsány a převedeny na třetí osobu.
33 Tribunál následně odmítl argument navrhovatelek, že by se neprovedení konečného následného ocenění mohlo dotknout situace fondů, které zastupují, neboť by mělo za následek vyloučit přezkum zvýšení hodnoty jejich nástrojů vedlejšího kapitálu tier 1 a nástrojů kapitálu tier 2 nebo zvýšení protiplnění hrazeného společností Banco Santander.
34 Tribunál měl za to, že tímto argumentem navrhovatelky v podstatě tvrdí, že kdyby bylo provedeno konečné následné ocenění Banco Popular, mohly by se domáhat zvýšení hodnoty svých pohledávek nebo zvýšení hodnoty protiplnění hrazeného společností Banco Santander, a uvedl, že takovýto argument nemůže obstát, neboť v rámci řešení krize Banco Popular byly nástroje vedlejšího kapitálu tier 1 konvertovány na akcie, zcela odepsány nebo zrušeny a nástroje kapitálu tier 2 byly konvertovány, odepsány a zcela převedeny na Banco Santander. Vyvodil z toho závěr, že bývalí akcionáři Banco Popular ztratili z důvodu přijetí rozhodnutí o řešení krize postavení akcionářů.
35 Tribunál měl tudíž za to, že v důsledku výkonu pravomoci k odpisu a konverzi kapitálových nástrojů Banco Popular a následného převodu veškerých akcií vyplývajících z výkonu této pravomoci na Banco Santander nebyly již navrhovatelky vlastníky kapitálových nástrojů, jež by mohly být předmětem náhrady na základě čl. 20 odst. 12 nařízení č. 806/2014, a že se tedy navrhovatelky nemohou dovolávat toho, že byly rozhodnutím SRB neprovést konečné následné ocenění Banco Popular bezprostředně dotčeny, jelikož nemohly získat žádnou náhradu na základě tohoto ustanovení. Tribunál z tohoto dovodil, že rozhodnutí SRB neprovést konečné následné ocenění Banco Popular nemělo závazné právní účinky, kterými by mohlo být dotčeno právní postavení navrhovatelek.
36 Za účelem odmítnutí argumentace navrhovatelek Tribunál upřesnil, že je třeba odlišit třetí zprávu o ocenění podle čl. 20 odst. 16 nařízení č. 806/2014 od konečného následného ocenění uvedeného v čl. 20 odst. 11 tohoto nařízení, neboť cílem třetí zprávy o ocenění je vyhodnotit, zda by se akcionářům a věřitelům dostalo lepšího zacházení, pokud by instituce v režimu řešení krize vstoupila do běžného úpadkového řízení, a případně jim přiznat odškodnění. Tribunál měl za to, že by navrhovatelky sice měly potenciálně nárok na náhradu na základě třetí zprávy o ocenění, avšak nemohly se jí domáhat na základě konečného následného ocenění.
37 Tribunál tudíž rozhodl, že navrhovatelky nejsou rozhodnutím SRB neprovést konečné následné ocenění Banco Popular bezprostředně dotčeny, neboť toto rozhodnutí nemá právní účinky, kterými by mohlo být dotčeno jejich právní postavení.
Návrhová žádání účastníků řízení
38 Navrhovatelky navrhují, aby Soudní dvůr:
– zrušil výrok napadeného usnesení;
– uložil SRB náhradu nákladů řízení, včetně nákladů vynaložených v řízení v prvním stupni, a
– uznal jejich aktivní legitimaci k podání žaloby v řízení v prvním stupni.
39 SRB navrhuje, aby Soudní dvůr:
– kasační opravný prostředek odmítl jako nepřípustný a každopádně je jej zamítl jako neopodstatněný,
– podpůrně vrátil věc Tribunálu,
– podpůrněji, v případě, že by byla dána pravomoc rozhodnout o žalobě, zamítl žalobu v prvním stupni a
– uložil navrhovatelkám náhradu nákladů tohoto řízení a řízení před Tribunálem a podpůrně rozhodl, že o nákladech řízení o kasačním opravném prostředku bude rozhodnuto později.
Ke kasačnímu opravnému prostředku
40 Na podporu kasačního opravného prostředku uplatňují navrhovatelky dva důvody. V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když nezohlednil důsledky prvních dvou vět článku 20 odst. 11 nařízení č. 806/2014, jakož i porušení práva na vlastnictví. V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že Tribunál chybně vyložil čl. 20 odst. 12 písm. a) tohoto nařízení a porušil zásadu zákazu diskriminace.
K přípustnosti kasačního opravného prostředku
41 Podle SRB je tento kasační opravný prostředek nepřípustný s ohledem na čl. 170 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora, neboť se zakládá na nových právních důvodech. SRB vyjadřuje pochybnosti rovněž o možnosti navrhovatelek jednat jménem fondů, které podle jejich tvrzení zastupují.
42 Tato argumentace nemůže obstát.
43 V první řadě je třeba připomenout, že z článku 58 statutu Soudního dvora Evropské unie vyplývá, že důvody kasačního opravného prostředku musí být založeny na argumentech vycházejících z řízení před Tribunálem. Navíc podle čl. 170 odst. 1 jednacího řádu nesmí kasační opravný prostředek měnit předmět sporu před Tribunálem. V řízení o kasačním opravném prostředku je tedy pravomoc Soudního dvora omezena na posouzení zvoleného právního řešení důvodů a argumentů projednávaných před soudem prvního stupně (usnesení ze dne 21. července 2020, Abaco Energy a další v. Komise, C‑436/19 P, nezveřejněné, EU:C:2020:606, bod 37 a citovaná judikatura).
44 Na rozdíl od toho, co tvrdí SRB, navrhovatelky zpochybňují prostřednictvím dvou uvedených důvodu kasačního opravného prostředku výklad nebo použití unijního práva Tribunálem v tom smyslu, že mají za to, že konečné následné ocenění bylo povinné a že odmítnutí SRB takové ocenění provést mělo právní účinky, které měnily jejich právní postavení jakožto správců fondů, jež byly držiteli dluhopisů Banco Popular.
45 V tomto ohledu je nutno upřesnit, že otázka tvrzeného zásahu do práva na vlastnictví a otázka domnělého porušení zásady rovného zacházení jsou pouze důsledkem kritiky výkladu podaného Tribunálem, a tudíž těchto dvou důvodů kasačního opravného prostředku. Uvedené důvody kasačního opravného prostředku tudíž nejsou novými důvody (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. července 2016, Tomana a další v. Rada a Komise, C‑330/15 P, nezveřejněný, EU:C:2016:601, bod 35).
46 V druhé řadě otázka, zda navrhovatelky platně jednají jménem fondů, kterou vznesl SRB, není podložena žádnými konkrétními poznatky, jež by zpochybnily postavení tvrzené navrhovatelkami.
47 Kasační opravný prostředek je tudíž přípustný.
K důvodům kasačního opravného prostředku
48 Oba důvody kasačního opravného prostředku je třeba posoudit společně v rozsahu, v němž navrhovatelky tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že nezohlednil důsledky prvních dvou vět čl. 20 odst. 11 nařízení č. 806/2014 a chybně vyložil čl. 20 odst. 12 písm. a) tohoto nařízení. V napadeném usnesení měl totiž Tribunál právem za to, že tato ustanovení spolu úzce souvisejí. Následně bude třeba se případně zabývat otázkou tvrzeného porušení článku 17 Listiny základních práv Evropské unie a zásady rovného zacházení.
Argumentace účastníků řízení
49 V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky uvádějí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když neposoudil dalekosáhlé důsledky článku 20 odst. 11 nařízení č. 806/2014. Ačkoli Tribunál citoval celé toto ustanovení, následně nezmínil jeho první dvě věty a posoudil výlučně význam údajů obsažených v písm. a) a písm. b). To by přitom jasně a výslovně značilo o tom, že každé prozatímní ocenění musí být následováno konečným následným oceněním, „jakmile je to uskutečnitelné“. Jednalo by se tak o absolutní zákonnou podmínku, která by nepodléhala zjištění zvláštních okolností, jako je použití zvláštních nástrojů k řešení krize, nebo cílům uvedeným v písm. a) a písm. b). Jasným významem uvedeného ustanovení by bylo to, že se konečné následné ocenění vyžaduje za všech okolností, kdy SRB vychází z ocenění provedeného prozatímně z důvodu naléhavosti dané situace.
50 Tato imperativní podmínka je podle navrhovatelek logická vzhledem k důležitým výjimkám stanoveným v rámci prozatímních zpráv o ocenění a širokým velmi přísným pravomocem k vyvlastnění, které jsou svěřeny SRB nařízením č. 806/2014. SRB by se tak mohl podle čl. 20 odst. 10 tohoto nařízení zprostit povinnosti dodržovat požadavky stanovené v čl. 20 odst. 7 a 9 uvedeného nařízení v naléhavých případech a nedodržovat podmínky stanovené v odstavci 1 tohoto článku, které stanoví povinnost nechat provést poctivé, obezřetné a realistické ocenění osobou nezávislou na jakémkoli veřejném orgánu pouze tehdy, pokud je to za daných okolností přiměřeně proveditelné.
51 Článek 20 odst. 7 téhož nařízení je podle navrhovatelek rovněž velmi důležitý ve vztahu k ocenění, neboť stanoví povinnost doplnit ocenění aktuální rozvahou a zprávou o finanční pozici daného subjektu, analýzou a odhadem účetní hodnoty aktiv a seznamem dlužných rozvahových a podrozvahových závazků uvedených v knihách a záznamech tohoto subjektu s uvedením příslušných úvěrů a priority pohledávek. Navíc vzhledem k tomu, že prozatímní ocenění musí podle čl. 20 odst. 10 druhého pododstavce nařízení č. 806/2014 zahrnovat rezervu na dodatečné ztráty, prozatímní ocenění bude každopádně odlišné a pravděpodobně nižší než konečné ocenění.
52 Sám nezávislý znalec ve druhé zprávě o ocenění vyzval SRB k obezřetnosti při jejím použití, když v ní jasně poukázal na nedostatky, jelikož tato zpráva byla vypracována během pouhých dvou týdnů namísto původně sjednaných šesti týdnů, bez přístupu k určitým zásadním informacím a možnosti prodiskutovat závěry uvedené zprávy s vedením, auditory, kontrolory a dalšími osobami, které dobře znaly Banco Popular.
53 Podmínky stanovené v čl. 20 odst. 1 až 9 nařízení č. 806/2014 byly přitom SRB uloženy proto, aby zajistil, že provedená ocenění budou dostatečně spolehlivá a že bude respektováno právo na vlastnictví. To je důvod, proč jsou výjimky z dodržení těchto podmínek dovoleny pouze v naléhavých případech. Pokud nejsou zprávy o ocenění následovány konečným následným oceněním, jakmile je to uskutečnitelné, nadále zůstávají prozatímními a tyto podmínky, zejména podmínka vyžadující, aby bylo provedeno poctivé, obezřetné a realistické ocenění nezávislou osobou, jsou tak zredukovány na zbožné přání.
54 Úvahy Tribunálu spočívající v pojetí čl. 20 odst. 11 nařízení č. 806/2014 tak, že musí být vykládán ve vztahu k údajům uvedeným v písm. a) a b) a v čl. 20 odst. 12 tohoto nařízení, mají dopad nejen na otázku, kdy musí být přiznána náhrada, ale i na otázku, kdy musí být provedeno konečné následné ocenění.
55 Tribunál z toho v podstatě vyvodil, že vyvlastněné strany mají obdobně jako navrhovatelky aktivní legitimaci k napadení neprovedení konečného následného ocenění pouze tehdy, pokud mohou získat náhradu podle čl. 20 odst. 11 písm. b) uvedeného nařízení, a že náhrada je splatná na základě tohoto ustanovení pouze tehdy, pokud použitý nástroj k řešení krize spočíval ve využití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů podle článku 27 nařízení č. 806/2014, nástroje překlenovací instituce podle článku 25 tohoto nařízení nebo nástroje oddělení aktiv podle článku 26 uvedeného nařízení.
56 Z toho podle navrhovatelek vyplývá, že akcionáři a věřitelé nemají aktivní legitimaci, a za takových okolností jako v projednávané věci je stěží představitelné, že by jiné strany než vyvlastnění akcionáři a věřitelé mohly mít aktivní legitimaci k napadení neprovedení konečného následného ocenění. Výklad podaný Tribunálem tedy umožňuje SRB vycházet z první a druhé zprávy o ocenění, které jsou prozatímní, velmi nedokonalé a mimořádně nespolehlivé.
57 Navrhovatelky též zpochybňují argumentaci spočívající v tom, že vyvlastnění věřitelé mohou získat odškodnění na základě podání žaloby na neplatnost nebo na náhradu škody proti chybnému rozhodnutí o řešení krize, jež by se zakládala na tom, že první a druhá zpráva o ocenění jsou nedokonalé. Unijní normotvůrce zavedl v tomto směru bezpečnostní mechanismus, a sice povinnost provést konečné následné ocenění podle čl. 20 odst. 11 nařízení č. 806/2014, jenž je vhodnější k určení výše odškodnění za daných okolností, neboť nezávislý hodnotitel bude mít přístup ke všem relevantním podkladům, čemuž tak pravděpodobně nebude v případě věřitelů v rámci takové žaloby, jaká je zmíněna výše.
58 Pokud by bylo provedeno konečné následné ocenění, s velkou pravděpodobností by potvrdilo nesprávnost ocenění Banco Popular a skutečnost, že odpis dluhopisů držených navrhovatelkami byl buď zbytečný, nebo příliš velký, což by vedlo přinejmenším k nástroji k řešení krize, který by vyžadoval velmi odlišné podmínky prodeje.
59 Pokud by se po provedení tohoto konečného následného ocenění SRB rozhodl, že nepřizná navrhovatelkám odškodnění prostřednictvím zvýšení hodnoty jejich dluhopisů, mohlo by rozhodnutí SRB, a potenciálně konečné ocenění podle čl. 20 odst. 15 tohoto nařízení, být každopádně napadeno žalobou na neplatnost, žalobou pro nečinnost nebo žalobou na určení mimosmluvní odpovědnosti na základě článku 340 SFEU.
60 Ztráta těchto konkrétních možností by měla přímé účinky na právní postavení navrhovatelek, které by tak byly rozhodnutím, jehož zrušení navrhují, bezprostředně dotčeny.
61 V replice navrhovatelky zpochybňují zaprvé výklad funkce rezervy na dodatečné ztráty podaný SRB. Zadruhé argumentace SRB, že zpráva o konečném následném ocenění není vyžadována, jelikož navrhovatelky mají k dispozici prodejní cenu získanou na základě nabídkového řízení uskutečněného v souladu se zákonem, je kruhová, neboť hodnota vyjádřená ve druhé zprávě o ocenění podmínila předmětnou prodejní cenu.
62 V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky tvrdí, že Tribunál každopádně dospěl k chybnému závěru, že nejsou rozhodnutím, jehož zrušení navrhují, bezprostředně dotčeny.
63 Tribunál předložil na podporu tohoto závěru dva argumenty, které oba vycházejí podle navrhovatelek z chybného výkladu ustanovení nařízení č. 806/2014, přičemž první uvádí, že se čl. 20 odst. 12 tohoto nařízení uplatní pouze tehdy, když SRB použije nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů, nástroj překlenovací instituce nebo nástroj oddělení aktiv, přičemž žádný z těchto nástrojů nebyl v projednávané věci použit, a druhý se týká toho, že čl. 20 odst. 12 uvedeného nařízení nestanoví náhradu pro bývalé akcionáře a věřitele subjektu, jehož kapitálové nástroje byly plně konvertovány, odepsány nebo převedeny ne třetí osobu.
64 V první řadě čl. 20 odst. 12 písm. a) nařízení č. 806/2014 výslovně odkazuje na „vlastníky příslušných kapitálových nástrojů, které byly odepsány v rámci nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů“. Příslušné kapitálové nástroje jsou přitom v tomto nařízení definovány jako takové dluhopisy, které drží navrhovatelky. To, že se na ně vztahuje toto ustanovení, tedy nelze zpochybnit. Tribunál tuto otázku nezkoumal a nijak nezohlednil význam slov „příslušné kapitálové nástroje“. v napadeném usnesení.
65 Je pravda, že v projednávané věci nebyl použit nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů. Nicméně odkaz na tento nástroj učiněný v čl. 20 odst. 12 písm. a) nařízení č. 806/2014 by měl být vykládán ve spojení s odkazem týkajícím se odpisu příslušných kapitálových nástrojů. Toto ustanovení nemůže být předmětem formálního výkladu v tom smyslu, že by se vztahovalo pouze na odpisy vyplývající z použití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů, ale mělo by zahrnovat případy, kdy jsou příslušné kapitálové nástroje odepsány ve výši 100 %, jako je tomu v projednávané věci, ať jíž k tomuto odpisu došlo na základě čl. 22 odst. 1 tohoto nařízení, nebo na základě nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů.
66 V druhé řadě nic nepodporuje výklad Tribunálu, že by navrhovatelky neměly nárok na odškodnění podle čl. 20 odst. 12 nařízení č. 806/2014 z důvodu, že kapitálové nástroje navrhovatelek byly plně konvertovány, odepsány a převedeny na třetí osobu, a sice na společnost Banco Santander za cenu 1 euro.
67 Napadené usnesení v tomto ohledu uvádí, že navrhovatelky již nejsou vlastníky kapitálových nástrojů Banco Popular, jež by mohly být předmětem náhrady, ačkoli toto ustanovení neobsahuje výjimku použitelnou na pohledávky věřitelů nebo vlastníků, pokud po odpisu následoval převod činnosti.
68 Nic podle navrhovatelek neodůvodňuje, že by věřitelé a vlastníci příslušných kapitálových nástrojů, které byly odepsány a následně převedeny na základě nástroje převodu činnosti, nemohli získat odškodnění, pokud bylo toto opatření přijato na základě nedokonalého prozatímního ocenění čistých aktiv a závazků banky. Byli by dotčeni stejně, ne-li více, než ti, kteří si ponechají vlastnictví k příslušným kapitálovým nástrojům. Z toho podle nich vyplývá, že navrhovatelky jsou bezprostředně dotčeni podle samotného znění čl. 20 odst. 12 písm. a) uvedeného nařízení.
69 Ačkoli Tribunál v napadeném usnesení neposoudil otázky osobního dotčení a žalobního zájmu, mají navrhovatelky za to, že by Soudní dvůr měl v zájmu hospodárnosti řízení přesto posoudit argumenty uplatněné v tomto ohledu navrhovatelkami.
70 Navrhovatelky mají za to, že jsou rozhodnutím, jehož zrušení navrhují, osobně dotčeny, neboť patří k malému počtu identifikovatelných investorů, kteří drželi dluhopisy vydané Banco Popular a vyvlastněné SRB.
71 V projednávané věci první a druhá zpráva o ocenění, přestože jsou mimořádně nespolehlivé, byly základem pro rozhodnutí SRB odepsat investice navrhovatelek do kapitálu Banco Popular. Rozhodnutí SRB neprovést konečné následné ocenění, jež dokládá, že SRB jednal protiprávně, když odepsal majetek navrhovatelek, se posledně zmíněných dotýká osobně.
72 Na rozdíl od toho, co údajně tvrdil SRB v řízení v prvním stupni ohledně toho, že s tímto druhem dluhopisů se v široké míře obchoduje na celém světě, což brání určení a spočítání jejich držitelů, jsou dluhopisy vyvlastněné SRB v rozhodnutí o řešení krize v tomto rozhodnutí označeny číslem emise a hodnotou, takže jejich počet byl tedy znám ke dni řešení krize, tj. 7. června 2017.
73 Obdobně navrhovatelky tvrdí, že mají zájem na navrhovaném zrušení, z něhož budou mít bezpochyby prospěch, kdyby k němu došlo. V případě zrušení by totiž byl SRB povinen provést konečné následné ocenění, které by mělo určit, že hodnota Banco Popular je více než 2 miliardy eur. To by tak nutilo SRB k tomu, aby posoudil zvýšení hodnoty dluhopisů navrhovatelek. Navrhovatelky by navíc jakožto velké investorky do bank podléhajících mechanismu jednotného dohledu měly mimoto zvláštní zájem na tom, aby se předešlo budoucím porušením ze strany SRB v rámci nařízení č. 806/2014.
74 SRB zpochybňuje jak přípustnost prvního a druhého důvodu kasačního opravného prostředku na základě týchž argumentů, které již byly vzneseny na podporu nepřípustnosti kasačního opravného prostředku jako celku, tak i opodstatněnost těchto důvodů.
Závěry Soudního dvora
75 Je třeba rovnou odmítnout argumenty SRB týkající se nepřípustnosti každého z důvodů kasačního opravného prostředku, a to z důvodů již uvedených v bodech 43 až 46 tohoto rozsudku ohledně uvedeného kasačního opravného prostředku jako celku, a sice že otázka tvrzeného zásahu do práva na vlastnictví a otázka domnělého porušení zásady rovného zacházení jsou pouze důsledkem výkladu vytýkaného Tribunálu, a tudíž nemění předmět sporu před ním.
76 K meritu věci je nejprve nutno připomenout, že v projednávané věci SRB v reakci na rapidní zhoršení finanční situace Banco Popular, a zejména nedostatek její likvidity, rozhodl, že vhodným nástrojem k řešení krize není rekapitalizace z vnitřních zdrojů, která se mu jevila jako nedostatečná, nýbrž převod činnosti, jak je stanoven v článku 24 nařízení č. 806/2014. Při použití tohoto nástroje k řešení krize využil SRB zároveň svou pravomoc k odpisu a konverzi kapitálových nástrojů podle článku 21 nařízení č. 806/2014.
77 Jak je uvedeno v bodech 7 a 8 tohoto rozsudku, cílem první zprávy o ocenění vypracované SRB bylo poskytnout informace umožňující zjistit, zda byly splněny podmínky zahájení řešení krize, zatímco druhá zpráva o ocenění vypracovaná nezávislým znalcem ustanoveným SRB měla odhadnout hodnotu aktiv a závazků Banco Popular, poskytnout odhad zacházení, jehož by se dostalo akcionářům a věřitelům, pokud by Banco Popular vstoupila do běžného úpadkového řízení, a identifikovat informace umožňující přijmout rozhodnutí týkající se akcií a nástrojů účasti, které mají být převedeny, a umožňující SRB určit, co představuje obchodní podmínky pro účely nástroje převodu činnosti. Třetí zpráva o ocenění, kterou též vypracoval nezávislý znalec, měla za cíl zjistit, zda by se akcionářům a věřitelům dotčeným nástrojem k řešení krize Banco Popular dostalo lepšího zacházení, pokud by dotčená instituce vstoupila do běžného úpadkového řízení.
78 SRB měl za to, v projednávané věci nebylo třeba, aby byla připravena následná verze první zprávy o ocenění, ani aby druhá zpráva o ocenění byla následována konečným následným oceněním. Tuto analýzu sdělil navrhovatelkám, které se jej v tomto ohledu dotázaly, tím, že jim doručil dopis ze dne 2. srpna 2018, který zaslal nezávislému znalci. Navrhovatelky požádaly SRB o upřesnění, která jim byla poskytnuta dopisem ze dne 18. prosince 2018. Žaloba podaná v řízení v prvním stupni byla namířena právě proti posledně zmíněnému dopisu.
79 Vzhledem k tomu, že oba důvody kasačního opravného prostředku spočívají v tvrzení, že SRB porušil článek 20 nařízení č. 806/2014, je třeba provést výklad znění tohoto ustanovení ve světle bodu 64 odůvodnění uvedeného nařízení.
80 Z uvedeného bodu 64 odůvodnění vyplývá, že je třeba rozlišovat mezi oceněním aktiv a závazků subjektů v selhání, které provádí SRB v naléhavých případech, jež má prozatímní povahu, a oceněním aktiv a závazků provedeným nezávisle, jímž tato prozatímní povaha v zásadě zaniká.
81 Pokud jde o druhy ocenění, čl. 20 odst. 11 a 16 nařízení č. 806/2014 stanoví výslovně dva druhy, a to zaprvé ocenění „prováděné podle odstavců 1 až 15“ a zadruhé ocenění „podle odstavců 16, 17 a 18“. Podle čl. 20 odst. 11 a 16 jsou tato ocenění odlišná a musí odlišná zůstat, provádí je nezávislá osoba, avšak mohou být provedena buď odděleně, nebo současně touž nezávislou osobou.
82 Z toho vyplývá, že v projednávané věci jak první a druhá zpráva o ocenění, tak případné konečné následné ocenění patří k prvnímu druhu ocenění, neboť spadají pod odstavce 1 až 15 článku 20 nařízení č. 806/2014, zatímco třetí zpráva o ocenění, která spadá pod odstavce 16, 17 a 18 uvedeného článku, patří k druhému druhu ocenění.
83 Je pravda, že existence jiného konečného ocenění, než je konečné následné ocenění, jež vyplývá z doplnění v čl. 20 odst. 11 in limine nařízení č. 806/2014 výrazu „následné“ k výrazu „konečné ocenění“, v protikladu ke konečnému ocenění, které bylo provedeno „předem“, může mít vliv na možnost SRB odmítnout provést konečné následné ocenění, neboť konečné ocenění by již sloužilo jako základ k rozhodnutí použít nástroj k řešení krize nebo vykonat pravomoc k řešení krize nebo k rozhodnutí o výkonu pravomoci k odpisu nebo konverzi kapitálových nástrojů, a může tedy být zpochybněno prostřednictvím těchto rozhodnutí v souladu s čl. 20 odst. 15 nařízení č. 806/2014.
84 Tento výklad je též podpořen článkem 20 odst. 2 tohoto nařízení, podle kterého se „považuje […] ocenění za konečné“, pokud s výhradou odstavce 15 tohoto článku 20, a sice možnosti nepřímo zpochybnit ocenění prostřednictvím rozhodnutí zmíněných v bodě 83 tohoto rozsudku, „jsou splněny veškeré požadavky stanovené v odstavcích 1 a 4 až 9“. Mezi těmito požadavky je v čl. 20 odst. 1 uvedeného nařízení uveden požadavek, aby bylo ocenění provedeno nezávislou osobou, a to i na SRB a vnitrostátním orgánu příslušném k řešení krize a na dotčeném subjektu.
85 Mimochodem, je třeba podotknout, že důsledkem výše uvedeného je nejen to, že první zpráva o ocenění vypracovaná SRB (viz bod 7 tohoto rozsudku) měla skutečně prozatímní povahu, ale i to, že i kdyby SRB vyhotovil následnou verzi této první zprávy, což navrhovatelky považovaly za nezbytné (viz body 19 a 23 tohoto rozsudku), taková verze by nepředstavovala konečné ocenění, jelikož by nebyla vypracována nezávislou osobou. Jak uvedla generální advokátka v bodě 70 svého stanoviska, vzhledem k tomu, že v projednávané věci vyhotovil první zprávu o ocenění SRB, není pochyb o její prozatímní povaze. V projednávané věci tedy pouze druhá zpráva o ocenění, která splňuje tuto podmínku, může být považována za „konečné ocenění“ ve smyslu článku 20 nařízení č. 806/2014.
86 Aniž je nezbytné rozhodnout o posledně zmíněné otázce nebo o vývoji postoje SRB v tomto ohledu, je však nutno zdůraznit, že Tribunál právem rozhodl, že by následné ocenění každopádně nemělo za okolností projednávané věci žádný dopad na právní postavení navrhovatelek, takže dopis ze dne 18. prosince 2018, v němž byly navrhovatelkám sděleny důvody, proč SRB neměl v úmyslu provést takovéto ocenění, rovněž neměl právní účinky, kterými by bylo dotčeno jejich postavení.
87 Je totiž třeba podotknout, jak to učinila generální advokátka v bodě 85 svého stanoviska, že je-li žaloba na neplatnost podána – jako v projednávané věci – neprivilegovaným žalobcem proti aktu, jenž mu není určen, pak se požadavek, že se závazné právní účinky napadeného opatření musí dotýkat zájmů žalobce tak, že podstatným způsobem změní jeho právní postavení, překrývá s podmínkami stanovenými v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU (rozsudek ze dne 13. října 2011, Deutsche Post a Německo v. Komise, C‑463/10 P a C‑475/10 P, EU:C:2011:656, bod 38).
88 Odpověď, kterou SRB podal navrhovatelkám ohledně důvodů, proč neměl v úmyslu nechat v projednávané věci provést konečné následné ocenění, je založena na účelech takového ocenění.
89 I když je pravda, jak tvrdí navrhovatelky, že ze znění čl. 20 odst. 11 in limine nařízení č. 806/2014 patrně vyplývá, že je nezbytné provést konečné následné ocenění, pokud má SRB k dispozici pouze prozatímní ocenění, zejména z důvodu použití způsobu oznamovacího času budoucího ve výrazu „se provede“, který má obvykle imperativní povahu [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. března 2020, X (Evropský zatýkací rozkaz – Oboustranná trestnost), C‑717/18, EU:C:2020:142, bod 20] a uvedení slov „jakmile je to uskutečnitelné“, nic to nemění na tom, že Tribunál mohl důvodně zdůraznit neexistenci dopadu nevyhotovení takovéto zprávy na právní postavení navrhovatelek, zejména s ohledem na oba cíle konečného následného ocenění, jak jsou uvedeny v čl. 20 odst. 11 nařízení č. 806/2014.
90 V tomto ohledu ratio legis čl. 20 odst. 11 nařízení č. 806/2014, vyjádřený ve druhém pododstavci tohoto ustanovení, vyplývá z jeho dvou specifických cílů, a sice „zajistit, aby veškeré ztráty spojené s aktivy subjektu uvedeného v článku 2 byly plně uznány v účetních knihách daného subjektu“ a „poskytnout informace k rozhodnutí o zvýšení hodnoty pohledávek věřitelů nebo o zvýšení hodnoty hrazeného protiplnění v souladu s odstavcem 12 [uvedeného] článku [20]“. I když znění tohoto druhého cíle obsahuje dosti široký popis podmínek, které mají vést k provedení konečného následného ocenění, je nutno konstatovat, že toto znění výslovně odkazuje – jak správně uvedl Tribunál v napadeném usnesení – na čl. 20 odst. 12 uvedeného nařízení, z něhož vyplývá, že se použije pouze na zvláštní situace, a sice na situace, kdy SRB použil nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů, nástroj překlenovací instituce nebo společnost pro správu aktiv.
91 S ohledem na zvláštnosti projednávané věci by vypracování druhé zprávy o konečném následném ocenění – i za předpokladu, že by bylo povinné – každopádně nenaplňovalo žádný z těchto dvou cílů. Jak uvedl Tribunál v bodě 43 napadeného usnesení, navrhovatelky netvrdily, že se cíl uvedený v čl. 20 odst. 11 druhém pododstavci písm. a) nařízení č. 806/2014 uplatní v projednávané věci. Neuplatní se ani cíl uvedený v písm. b) tohoto ustanovení, neboť jak Tribunál správně zdůraznil v bodech 48 a 49 napadeného usnesení, je nástrojem k řešení krize přijatým ve vztahu k Banco Popular nástroj převodu činnosti stanovený v článku 24 nařízení č. 806/2014.
92 Použití tohoto nástroje převodu činnosti přitom nepatří mezi případy uvedené v čl. 20 odst. 12 tohoto nařízení, kdy může být v důsledku konečného následného ocenění vyplacena náhrada.
93 Konečně v takovém případě, o jaký jde v projednávané věci, kdy po druhé zprávě o ocenění následuje použití nástroje převodu činnosti, je výsledek zmíněný v této zprávě každopádně buď potvrzen, nebo vyvrácen kupní cenou získanou na základě nabídkového řízení uskutečněného v souladu se zákonem. Spravedlivá cena tedy jednoduše odpovídá skutečné tržní ceně, jak byla zjištěna. Nástrojem převodu činnosti se tak de facto uzavírá veškerá diskuze o potenciální hospodářské hodnotě aktiv převáděného podniku. Proto přinejmenším za okolností projednávané věci by konečné následné ocenění mohlo pouze konstatovat tuto tržní hodnotu, takže by se jeho účinek vůči navrhovatelkám ukázal jako nulový.
94 Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že kasační opravný prostředek musí být zamítnut, aniž je nutno zkoumat ostatní argumenty uvedených důvodů kasačního opravného prostředku, které jsou ostatně pouze důsledkem kritiky výkladu podaného Tribunálem, jak bylo připomenuto v bodě 45 tohoto rozsudku.
K nákladům řízení
95 Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný. Podle čl. 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, který se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 tohoto jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
96 Vzhledem k tomu, že SRB požadoval náhradu nákladů řízení a navrhovatelky neměly ve věci úspěch, je důvodné rozhodnout, že posledně zmíněné ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené SRB.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:
1) Kasační opravný prostředek se zamítá.
2) Společnostem Algebris (UK) Ltd a Anchorage Capital Group LLC se ukládá náhrada nákladů řízení.
Podpisy