Language of document : ECLI:EU:T:2021:608

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (sedmého rozšířeného senátu)

22. září 2021(*)

„Veřejná služba – Úředníci – Nábor – Vnitřní výběrové řízení COM/03/AD/18 (AD 6) – Rozhodnutí nezařadit jméno žalobce na rezervní seznam výběrového řízení – Povinnost uvést odůvodnění – Důvěrnost jednání výběrové komise – Poměrná váha složek tvořících zkoušku uvedených v oznámení o výběrovém řízení“

Ve věci T‑435/20,

JR, zastoupená L. Levi a A. Champetier, avocates,

žalobkyně,

proti

Evropské komisi, zastoupené D. Milanowskou a I. Melo Sampaio, jako zmocněnci,

žalované,

jejímž předmětem je návrh podaný na základě článku 270 SFEU a znějící na zrušení rozhodnutí výběrové komise interního výběrového řízení COM/03/AD/18 (AD 6) – Administrátoři, ze dne 15. dubna 2020, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o přezkum rozhodnutí této výběrové komise ze dne 16. prosince 2019 o nezapsání jejího jména na rezervní seznam uvedeného výběrového řízení a v případě potřeby na zrušení posledně uvedeného rozhodnutí,

TRIBUNÁL (sedmý rozšířený senát),

ve složení R. da Silva Passos, předseda, V. Valančius, I. Reine, L. Truchot (zpravodaj) a M. Sampol Pucurull, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,

vydává tento

Rozsudek

 Skutečnosti předcházející sporu

1        Dne 16. prosince 2018 se žalobkyně, JR, přihlásila do interního výběrového řízení COM/03/AD/18 (AD 6) – Administrátoři (dále jen „sporné výběrové řízení“).

2        Oznámení o sporném výběrovém řízení upřesňovalo, že účelem tohoto výběrového řízení je sestavení rezervního seznamu úspěšných uchazečů pro každou ze tří následujících oblastí: zaprvé – evropská veřejná správa, zadruhé – rozvojová spolupráce a politika sousedství a zatřetí – výzkum.

3        Žalobkyně si zvolila oblast evropské veřejné správy, ve které byl plánovaný počet úspěšných uchazečů nastaven na 30.

4        Podle hlavy III sporného oznámení o výběrovém řízení byli uchazeči povinni nejprve předložit přihlášku a při podání této přihlášky potvrdit, že splňují stanovené podmínky účasti. Zadruhé uchazeči připuštění do výběrového řízení měli podstoupit několik testů ve formě dotazníků s mnohočetným výběrem. Zatřetí uchazeči, kteří v těchto testech uspěli, měli být pozváni na ústní zkoušku.

5        Oddíl 4 hlavy III sporného oznámení o výběrovém řízení uvádí, že ústní zkouška pro funkční skupinu AD se skládá ze dvou částí, které jsou popsány následovně:

„1.      Pohovor […] za účelem zhodnocení:

–        hlavních pracovních úkolů a dovedností získaných během profesní kariéry [uchazeče] a

–        schopnosti a motivace [uchazeče] plnit úkoly na pracovních místech, ke kterým výběrové řízení umožňuje přístup;

2.      strukturovaná prezentace, která spočívá v poreferování o záležitosti související s některou z politik Evropské unie.[…]“

6        Oddíl 4 hlavy III oznámení o sporném výběrovém řízení dodává, že celkové hodnocení obou výše uvedených částí spočívá v udělení známky mezi nulou a 20 body, přičemž požadovaným minimem je deset bodů.

7        Oddíl 5 téže hlavy upřesňuje, že výběrová komise zapíše na rezervní seznam jména těch, kteří získali nejlepší známky z ústní zkoušky, jakož i minimum požadované pro tuto zkoušku, a to v mezích plánovaného počtu úspěšných uchazečů.

8        Poté, co žalobkyně dne 23. září 2019 uspěla v písemné části sporného výběrového řízení, podstoupila ústní zkoušku.

9        Dopisem ze dne 16. prosince 2019 informovala výběrová komise žalobkyni o svém rozhodnutí (dále jen „rozhodnutí ze dne 16. prosince 2019“) o nezapsání jejího jména na rezervní seznam pocházející z tohoto výběrového řízení. Výběrová komise uvedla, že pro ústní zkoušku dosáhla žalobkyně známky 13/20, která byla sice vyšší než minimum 10/20 stanovené v oznámení sporného výběrového řízení, avšak byla nižší než limitní hodnota 14/20, které bylo třeba dosáhnout, aby se žalobkyně zařadila mezi nejlepší uchazeče, jejichž jména budou zapsána na rezervní seznam. Rovněž upřesnila, že celkový výkon žalobkyně u ústní zkoušky byl slovně ohodnocen jako „dobrý“. Výběrová komise konkrétně uvedla, že žalobkyně obdržela slovní hodnocení, „silná“ pokud jde jak o „souvislost mezi její předchozí praxí a požadovanou kvalifikací“, tak o „prokázání jejích obecných dovedností a její motivace plnit úkoly na obsazovaných pracovních místech“, zatímco její schopnost provést prezentaci k tématu souvisejícímu s oblastí sporného výběrového řízení byla slovně ohodnocena jako „dobrá“.

10      E-mailem ze dne 20. prosince 2019 (dále jen „žádost o přezkum“) podala žalobkyně u Evropského úřadu pro výběr personálu (EPSO) žádost o přezkum rozhodnutí ze dne 16. prosince 2019 v souladu s bodem 6.3 přílohy III sporného oznámení o výběrovém řízení. Poukazovala na existenci „zjevné nesoudržnosti“ mezi slovním hodnocením jejího celkového výkonu při ústní zkoušce a slovními hodnoceními u tří složek téže zkoušky posuzovaných výběrovou komisí. Podle žalobkyně totiž výběrová komise svévolně podcenila její celkový výkon, když jej kvalifikovala jako „dobrý“, ačkoli ve dvou z těchto složek dosáhla slovního hodnocení „silná“. Dodala, že rozhodnutí ze dne 16. prosince 2019 jí neumožňuje pochopit způsob, jakým bylo celkové „dobré“ hodnocení převedeno na číselnou známku 13/20. Tentýž e-mail obsahoval „žádost o informace a přístup k dokumentům“, ve které žalobkyně požadovala, aby jí byly sděleny následující informace:

–        podrobné vysvětlení způsobu, jakým byla slovní hodnocení převedena na číselné známky, spolu s hodnoticími stupnicemi umožňujícími spojit každé slovní hodnocení s číselně vyjádřenou známkou;

–        podrobná hodnocení týkající se v jejím případě každé ze tří hodnocených a známkovaných složek, jakož i příslušná hodnotící stupnice;

–        veškeré užitečné informace o známkách, které jí byly uděleny;

–        případně použitá metoda poměrného vážení;

–        případně použitá metoda zaokrouhlování;

–        zápis a stupnice hodnocení týkající se její ústní zkoušky, list z prezentační tabule, který použila během této zkoušky (dále jen „list z prezentace“), jakož i jakýkoliv jiný relevantní dokument týkající se jejího výkonu při této zkoušce.

11      Dne 28. února 2020, poté, co si žalobkyně vyměnila několik e-mailů s Generálním ředitelstvím pro lidské zdroje a bezpečnost Evropské komise, jí byla předána tabulka uvádějící vztah mezi číselnými známkami na stupnici od 1 do 10 a slovními hodnoceními „nedostatečný“, „uspokojivý“, „dobrý“, „silný“ „velmi silný“, „výborný“ a „příkladný“ (dále jen „první převodní tabulka“), přičemž bylo upřesněno, že známky pohybující se v rozmezí od 1 do 4 všechny odpovídají hodnocení „nedostatečný“. Byla rovněž vyzvána, aby si v prostorách Komise prostudovala list z prezentace a aby si promluvila s předsedkyní výběrové komise sporného výběrového řízení, aby tak získala ústní závěr o svém výkonu. E-mail Komise ze dne 28. února 2020 nezmiňoval metodu poměrného vážení ani zaokrouhlování, o nichž se hovoří v žádosti o přezkum.

12      E-mailem ze dne 9. dubna 2020 informovala Komise žalobkyni, že na výše uvedené metody se vztahuje tajnost jednání výběrové komise zakotvená v článku 6 přílohy III služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“).

13      Rozhodnutím ze dne 15. dubna 2020 (dále jen „rozhodnutí ze dne 15. dubna 2020“) výběrová komise sporného výběrového řízení žádost o přezkum zamítla.

14      Výběrová komise v této souvislosti zaprvé připomněla, že před pohovorem s uchazeči připuštěnými k ústní zkoušce vymezila její obsah, otázky, hodnotící kritéria, způsob známkování a váhu každé složky uvedené v oznámení o tomto výběrovém řízení v souvislosti s touto zkouškou.

15      Zadruhé výběrová komise upřesnila, že u každého uchazeče okomentovala specifické složky uvedené v oznámení (viz bod 5 výše) a že její komentáře zahrnovaly rovněž celkové posouzení výkonu uchazečů „shrnující hodnocení každé ze složek“.

16      Zatřetí výběrová komise uvedla, že její posouzení pracovní zkušenosti a schopností uchazečů mělo srovnávací povahu.

17      Začtvrté konstatovala, že přezkum rozhodnutí ze dne 16. prosince 2019 neodhalil žádné pochybení, kterým by bylo ovlivněno zpracování údajů týkajících se ústní zkoušky žalobkyně, takže rozhodnutí o nezařazení jejího jména na seznam úspěšných uchazečů sporného výběrového řízení musí být potvrzeno.

18      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 4. května 2020 podala žalobkyně žalobu znějící na zrušení rozhodnutí Komise, obsažených v e-mailech ze dne 28. února a 9. dubna 2020 (viz body 11 a 12 výše), odepřít jí přístup k určitým údajům, které mají údajně osobní povahu. Tato žaloba byla zapsána pod číslem T‑265/20.

 Skutkové okolnosti následující po podání žaloby

19      Dne 16. července 2020 předala Komise žalobkyni kopii listu z prezentace spolu s poznámkami sepsanými žalobkyní pro účely její prezentace při ústní zkoušce.

20      Dne 22. července 2020 obdržela žalobkyně při telefonickém rozhovoru s předsedkyní výběrové komise sporného výběrového řízení informace o svém výkonu při ústní zkoušce, jakož i upřesnění, že číselné známky byly zaokrouhleny na 0,25.

 Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

21      Žalobkyně podala projednávanou žalobu podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 7. července 2020.

22      Samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu téhož dne žalobkyně požádala na základě článku 66 jednacího řádu Tribunálu o anonymizaci. Tribunál (sedmý senát) tomuto návrhu vyhověl rozhodnutím ze dne 21. září 2020.

23      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 22. července 2020 ve věci T‑265/20, JR v. Komise, žalobkyně navrhla spojení posledně uvedené věci s projednávanou věcí na základě článku 68 jednacího řádu. Ve vyjádření doručeném kanceláři Tribunálu dne 31. srpna 2020 Komise navrhla zamítnutí tohoto návrhu. Rozhodnutím ze dne 30. září 2020 předseda sedmého senátu Tribunálu uvedený návrh na spojení zamítl.

24      Písemná část řízení byla ukončena dne 13. ledna 2021.

25      Dne 20. dubna 2021 se Tribunál (sedmý senát) v rámci organizačních procesních opatření podle článku 89 jednacího řádu rozhodl vyzvat Komisi, aby uvedla, jaký nástroj umožnil výběrové komisi sporného výběrového řízení spojit v rozhodnutí ze dne 16. prosince 2019 slovní hodnocení „dobrý“ s celkovou číselnou známkou 13/20 udělenou žalobkyni, když první převodní tabulka obsahovala číselné známky od jedné do deseti.

26      Dne 28. dubna 2021 rozhodl Tribunál na návrh sedmého senátu podle článku 28 jednacího řádu předat projednávanou věc rozšířenému soudnímu kolegiu.

27      Dopisem ze dne 6. května 2021 odpověděla Komise na otázku Tribunálu uvedenou v bodě 25 výše předložením tabulky uvádějící vztah mezi číselnými známkami nebo rozpětími známek „do 9,5“, „10 až 11,5“, „12 až 13“, „13,5“, „14 až 15,5“, „16 až 17“, „17,5 až 19“ a „19,5 až 20“ a slovními hodnoceními „nedostatečný“, „uspokojivý“, „dobrý“ „dobrý až silný“, „velmi silný“, „výborný“ a „příkladný“ (dále jen druhá převodní tabulka“).

28      Dopisem ze dne 26. května 2021 předložila žalobkyně Tribunálu vyjádření k odpovědi Komise na výše uvedenou otázku.

29      Podle čl. 106 odst. 3 jednacího řádu platí, že pokud hlavní účastníci řízení ve lhůtě tří týdnů od okamžiku, kdy jim bylo doručeno sdělení o skončení písemné části řízení, nepodají žádost o nařízení jednání, může Tribunál stanovit, že o žalobě bude rozhodnuto bez konání ústní části řízení. Tribunál, který pokládal projednávanou věc za dostatečně objasněnou na základě písemností obsažených ve spise, rozhodl, že jelikož výše zmíněná žádost nebyla podána, bude rozhodnuto bez konání ústní části řízení.

30      Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil rozhodnutí ze dne 15. dubna 2020 a v případě potřeby rozhodnutí ze dne 16. prosince 2019;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

31      Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        žalobu zamítl;

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

 K předmětu sporu

32      Žalobkyně navrhuje, aby bylo zrušeno rozhodnutí ze dne 15. dubna 2020 a v případě potřeby rozhodnutí ze dne 16. prosince 2019.

33      V žalobní odpovědi vznáší Komise námitku nepřípustnosti směřující proti návrhu na zrušení rozhodnutí ze dne 16. prosince 2019, které bylo nahrazeno rozhodnutím ze dne 15. dubna 2020.

34      Je třeba připomenout, že podle judikatury platí, že pokud uchazeč výběrového řízení požádá o přezkum rozhodnutí přijatého výběrovou komisí, je aktem nepříznivě zasahujícím do jeho právního postavení ve smyslu čl. 90 odst. 2, případně čl. 91 odst. 1 služebního řádu, rozhodnutí přijaté výběrovou komisí po přezkumu situace uchazeče. Rozhodnutí přijaté po přezkumu tak nahrazuje původní rozhodnutí výběrové komise (viz rozsudek ze dne 5. září 2018, Villeneuve v. Komise, T‑671/16, EU:T:2018:519, bod 24 a citovaná judikatura; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 11. března 1986, Sorani a další v. Komise, 293/84, EU:C:1986:111, bod 12).

35      Je tedy třeba mít za to, že v projednávané věci je jediným aktem nepříznivě zasahujícím do právního postavení rozhodnutí ze dne 15. dubna 2020.

36      Vzhledem k tomu, že žalobkyně navrhla zrušení rozhodnutí ze dne 16. prosince 2019 pouze „v případě potřeby“, je třeba nejprve přezkoumat návrh na zrušení rozhodnutí ze dne 15. dubna 2020.

 K věci samé

37      Na podporu své žaloby předkládá žalobkyně dva žalobní důvody, z nichž první vychází ze zjevně nesprávného posouzení a z porušení pravidel použitelných na jednání výběrové komise a druhý vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění a zásady řádné správy zakotvené v článku 41 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

38      Nejprve je třeba posoudit druhý žalobní důvod, jelikož se týká přednostní otázky odůvodnění rozhodnutí ze dne 15. dubna 2020.

39      Žalobkyně tvrdí, že i poté, co obdržela první převodní tabulku (viz bod 11 výše), jakož i vysvětlení týkající se metody zaokrouhlování použité výběrovou komisí (viz bod 20 výše), odůvodnění rozhodnutí ze dne 15. dubna 2020 není dostatečné k tomu, aby jí umožnilo pochopit způsob, jakým ona tři slovní hodnocení „silná“, „silná“ a „dobrý“ dosažená u třech různých složek ústní zkoušky umožnila výběrové komisi sporného výběrového řízení, aby jejímu celkovému výkonu při uvedené zkoušce dala slovní hodnocení „dobrý“ a toto posouzení převedla na číselně vyjádřenou známku 13/20.

40      Žalobkyně dodává, že výběrová komise nutně použila metodu poměrného vážení a tvrdí, že definice této metody nepatří mezi činnosti výběrových komisí, které vzhledem k tomu, že mají srovnávací povahu, musejí zůstat v souladu s judikaturou k článku 6 přílohy III služebního řádu utajené. Podle ní objektivní prvky, jako je poměrná váha známek, které jsou nastaveny výběrovou komisí před zahájením zkoušek, aby se jich mohla držet při své činnosti a zajistit její řádný a objektivní průběh, se netýkají posouzení výkonu uchazečů nebo srovnání jejich výkonu.

41      Ve svém vyjádření k odpovědi Komise na otázku Tribunálu (viz body 27 a 28 výše) žalobkyně tvrdí, že ani poté, co se seznámila s druhou převodní tabulkou, není schopna pochopit důvod, proč jí byla udělena číselná známka 13/20. Podle žalobkyně tato tabulka jen podtrhuje, jak je důležité znát přesně okamžik, kdy výběrová komise zaokrouhlila známky a jaká metoda poměrného vážení byla použita.

42      Komise odpovídá, že s ohledem na tajnost jednání výběrových komisí týkajících se projevu hodnotového soudu a s ohledem na široké posuzovací pravomoci, kterou mají, představuje sdělení známek získaných u jednotlivých zkoušek dostatečné odůvodnění jejich rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla informována o tom, že z ústní zkoušky obdržela známku 13/20 a že na rezervní seznam byli zapsáni pouze uchazeči, kteří dosáhli nejméně 14/20, bylo rozhodnutí ze dne 15. dubna 2020 dostatečně odůvodněno. Podle Komise výběrová komise sdělila žalobkyni ústní hodnocení, které jí dala za každou ze složek ústní zkoušky, jakož i celkové slovní hodnocení přijaté na tomto základě pouze pro úplnost, a to na základě zásady řádné správy, a následně jí předala převodní tabulku a list z prezentace, načež jí umožnila telefonický rozhovor s předsedkyní výběrové komise, která jí zejména sdělila, jaká metoda zaokrouhlování byla použita.

43      Mimoto, i když Komise připouští, že celková číselná známka udělená žalobkyni výběrovou komisí za ústní zkoušku vyplývá z poměrného vážení všech tří složek této zkoušky, tvrdí, že definice metody poměrného vážení byla součástí široké posuzovací pravomoci, kterou oznámení o tomto výběrovém řízení, které v tomto ohledu neobsahovalo žádné upřesnění, ponechalo v souladu s judikaturou výběrové komisi. Zpřístupnění této metody by vážně ohrozilo tajnost jednání výběrové komise a její nezávislost, jelikož neúspěšní uchazeči by mohli tvrdit, že zvolená metoda zvýhodňuje určitou kategorii uchazečů.

44      Zaprvé je třeba připomenout, že podle čl. 25 druhého pododstavce druhé věty služebního řádu musí být každé rozhodnutí nepříznivě zasahující do něčího právního postavení odůvodněno. Tato povinnost odpovídá povinnosti zakotvené obecně v čl. 296 druhém pododstavci SFEU, jakož i v článku 41 Listiny, který se týká zásady řádné správy, zejména pak v jeho odst. 2 písm. c).

45      Zadruhé článek 6 přílohy III služebního řádu stanoví, že „[j]ednání výběrové komise jsou tajná“.

46      Podle ustálené judikatury platí, že účelem povinnosti odůvodnění je poskytnout dotčené osobě dostatečné údaje pro posouzení opodstatněnosti aktu nepříznivě zasahujícího do jejího právního postavení a účelnosti podání žaloby k unijnímu soudu, a dále umožnit posledně uvedenému provést přezkum legality aktu (viz rozsudek ze dne 13. září 2016, Pohjanmäki v. Rada, T‑410/15 P, nezveřejněný, EU:T:2016:465, bod 77 a citovaná judikatura; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 11. června 2020, Komise v. Di Bernardo, C‑114/19 P, EU:C:2020:457, bod 51).

47      Je třeba rovněž uvést, že právo na řádnou správu zakotvené v článku 41 Listiny s sebou nese povinnost správních orgánů odůvodnit svá rozhodnutí a že toto odůvodnění není pouze obecným vyjádřením transparentnosti činnosti administrativy, ale musí jednotlivci rovněž umožnit, aby se s plnou znalostí věci rozhodl, zda je pro něj užitečné obrátit se na soud. Existuje tedy úzká spojitost mezi povinností uvést odůvodnění a základním právem na účinnou soudní ochranu, jakož i právem na účinné prostředky nápravy, zaručeným článkem 47 Listiny (rozsudek ze dne 10. října 2012, Sviluppo Globale v. Komise, T‑183/10, nezveřejněný, EU:T:2012:534, bod 40; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 8. září 2009, ETF v. Landgren, T‑404/06 P, EU:T:2009:313, bod 148 a citovaná judikatura).

48      Odůvodnění tedy musí být dotčené osobě v zásadě sděleno současně s rozhodnutím, které nepříznivě zasahuje do jejího právního postavení. Chybějící odůvodnění nemůže být zhojeno skutečností, že se dotčená osoba dozví důvody rozhodnutí v průběhu řízení před unijním soudem. Nicméně v případě nikoli neexistence, nýbrž nedostatečnosti odůvodnění, mohou vysvětlení podaná během řízení ve výjimečných případech zhojit tento nedostatek, takže žalobní důvod vycházející z této nedostatečnosti již neodůvodňuje zrušení dotčeného rozhodnutí (viz rozsudek ze dne 11. června 2020, Komise v. Di Bernardo (C‑114/19 P, EU:C:2020:457, body 51 a 52 a citovaná judikatura).

49      Na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, však unijní orgány nemají právo opravit svá nedostatečně odůvodněná rozhodnutí před unijním soudem a unijní soud nemá povinnost zohlednit doplňující vysvětlení poskytnutá až během soudního řízení autorem dotčeného aktu za účelem posouzení dodržení povinnosti uvést odůvodnění. Takový právní stav by mohl ohrozit rozložení pravomocí mezi správou a unijními soudy, což by oslabilo přezkum legality a ohrozilo výkon práva na účinný prostředek nápravy. Pouze ve výjimečných případech, kdy se ukáže, že pro příslušný unijní orgán bylo prakticky nemožné právně dostačujícím způsobem odůvodnit sporné rozhodnutí, může být odůvodnění doplněno vysvětleními poskytnutými autorem aktu v průběhu soudního řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne čtvrtek 11. června 2020, Komise v. Di Bernardo, C‑114/19, EU:C:2020:457, body 58 a 59).

50      Pokud jde o rozhodnutí přijatá výběrovou komisí, jak rozhodl Soudní dvůr v rozsudku ze dne 4. července 1996, Parlament v. Innamorati (C‑254/95 P, EU:C:1996:276), povinnost uvést odůvodnění musí být v souladu s dodržováním tajnosti jednání výběrové komise podle článku 6 přílohy III služebního řádu. Požadavek tajnosti byl zaveden s cílem zaručit nezávislost výběrových komisí a objektivitu jejich jednání tím, že budou chráněny před jakýmikoli vnějšími zásahy či tlaky, ať již ze strany samotné unijní administrativy, dotčených uchazečů, nebo třetích osob. Dodržování této tajnosti tedy brání vyzrazení jak postojů jednotlivých členů výběrových komisí, tak i všech skutečností souvisejících s hodnoceními osobního nebo srovnávacího charakteru týkajícími se uchazečů (rozsudek ze dne 4. července 1996, Parlament v. Innamorati, C‑254/95 P, EU:C:1996:276, bod 24).

51      Požadavek odůvodnění rozhodnutí výběrové komise musí za těchto podmínek zohledňovat povahu dotčených činností (rozsudek ze dne 4. července 1996, Parlament v. Innamorati, C‑254/95 P, EU:C:1996:276, bod 25).

52      Činnost výběrové komise zahrnuje obecně přinejmenším dvě odlišné fáze, a sice zaprvé prostudování přihlášek za účelem vytřídění uchazečů připuštěných do výběrového řízení a zadruhé posuzování schopností uchazečů o obsazované pracovní místo za účelem vytvoření rezervního seznamu (rozsudek ze dne 4. července 1996, Parlament v. Innamorati, C‑254/95 P, EU:C:1996:276, bod 26).

53      První fáze spočívá zejména v případě výběrového řízení na základě kvalifikačních předpokladů v porovnání předložených dokladů o dosaženém vzdělání s kvalifikačními požadavky uvedenými v oznámení o výběrovém řízení. Vzhledem k tomu, že toto porovnání probíhá na základě objektivních údajů, které ostatně každý z uchazečů, pokud jde o svou osobu, zná, nebrání povinnost dodržování tajnosti jednání výběrové komise tomu, aby byly sděleny tyto objektivní údaje, a zejména kritéria pro posouzení, která jsou základem pro výběr prováděný ve fázi předběžných úkonů výběrového řízení tak, aby byly osoby, jejichž přihlášky byly odmítnuty již před jakoukoli osobní zkouškou, schopny rozpoznat možné důvody svého vyloučení (rozsudek ze dne 4. července 1996, Parlament v. Innamorati, C‑254/95 P, EU:C:1996:276, bod 27).

54      Naproti tomu druhá fáze činnosti výběrové komise má především srovnávací povahu a z tohoto důvodu se na ni vztahuje tajnost inherentně spjatá s touto činností (rozsudek ze dne 4. července 1996, Parlament v. Innamorati, C‑254/95 P, EU:C:1996:276, bod 28).

55      Kritéria opravování zkoušek zvolená výběrovou komisí před jejich konáním jsou nedílnou součástí srovnávacích hodnocení výkonu jednotlivých uchazečů, která provádí výběrová komise. Tato kritéria mají totiž v zájmu posledně jmenovaných zajistit určitou jednotnost hodnocení výběrové komise, zejména pak v případě vysokého počtu uchazečů. Na tato kritéria se tedy vztahuje tajnost porad stejně jako na hodnocení výběrové komise (rozsudek ze dne 4. července 1996, Parlament v. Innamorati, C‑254/95 P, EU:C:1996:276, bod 29).

56      Srovnávací hodnocení, které provádí výběrová komise, se odráží ve známkách, které tato komise uděluje uchazečům. Tyto jsou u každého z nich výrazem hodnotových soudů (rozsudek ze dne 4. července 1996, Parlament v. Innamorati, C‑254/95 P, EU:C:1996:276, bod 30).

57      Na základě těchto zásad měl Soudní dvůr v bodech 31 a 32 rozsudku ze dne 4. července 1996, Parlament v. Innamorati (C‑254/95 P, EU:C:1996:276), za to, že s ohledem na tajnost jednání výběrové komise představuje sdělení známek obdržených za jednotlivé zkoušky dostatečné odůvodnění rozhodnutí výběrové komise a že takové odůvodnění neporušuje práva uchazečů, jelikož jim umožňuje seznámit se s hodnocením svého výkonu a případně ověřit, že skutečně nedosáhli počtu bodů požadovaného oznámením o výběrovém řízení.

58      Právě ve světle těchto zásad je třeba zkoumat, zda je napadené rozhodnutí ze dne 15. dubna 2020 dostatečně odůvodněno.

59      Zaprvé je třeba konstatovat, že rozhodnutí ze dne 15. dubna 2020 nespadá do první fáze uvedené v judikatuře Soudního dvora týkající se připuštění uchazečů k účasti ve výběrovém řízení poté, co je ověřeno, že uchazeči splňují podmínky stanovené za tímto účelem v oznámení o výběrovém řízení. Uvedené rozhodnutí spadá do druhé fáze, jelikož výběrová komise sporného výběrového řízení musela zhodnotit výkon žalobkyně při ústní zkoušce s cílem nejen posoudit, zda jí může být uděleno minimální hodnocení 10/20 nastavené v oznámení o výběrovém řízení, ale rovněž posoudit tento výkon ve srovnání s výkony ostatních uchazečů. Oznámení o výběrovém řízení totiž stanovilo, že v oblasti zvolené žalobkyní může být na rezervní seznam zapsáno pouze 30 uchazečů, kteří získali nejlepší známky při ústní zkoušce (viz body 3, 6 a 7 výše).

60      Zadruhé je třeba připomenout informace již poskytnuté žalobkyni v rozhodnutí ze dne 16. prosince 2019 potvrzeném rozhodnutím ze dne 15. dubna 2020. V tomto rozhodnutí, jak bylo uvedeno v bodě 9 výše, výběrová komise nejprve uvedla, že výkon žalobkyně při ústní zkoušce sporného výběrového řízení si zasloužil celkovou známku 13/20, zatímco srovnání výkonů uchazečů připuštěných k této zkoušce vedlo výběrovou komisi k tomu, aby na rezervní seznam zapsala pouze jména těch, kteří získali minimální celkovou známku 14/20.

61      Výběrová komise dále upřesnila, že celkový výkon žalobkyně při ústní zkoušce může být kvalifikován jako „dobrý“.

62      A konečně, výběrová komise sdělila slovní hodnocení, které v případě žalobkyně udělila u každé ze tří složek ústní zkoušky vyplývající z oddílu 4 hlavy III sporného oznámení o výběrovém řízení (viz bod 5 výše), podle něhož se tato zkouška skládala ze dvou částí, z nichž první obsahovala dvě podčásti.

63      Zatřetí, jak bylo připomenuto v bodě 11 výše, Komise později žalobkyni sdělila první převodní tabulku, ve které byl uveden vztah mezi slovním hodnocením použitým výběrovou komisí a číselnými známkami od jedné do deseti. Z této tabulky vyplývá, že slovní hodnocení „dobrý“ a „silný“ odpovídá číselným známkám 6/10 a 7/10.

64      Začtvrté Komise předložila Tribunálu druhou převodní tabulku zmíněnou v bodě 27 výše, která obsahuje převodní mechanismu mezi číselnými známkami od jedné do dvaceti a slovním hodnocením oznamovaným uchazečům po ústní zkoušce.

65      Zapáté je třeba uvést, že jak vyplývá z rozhodnutí ze dne 15. dubna 2020, výběrová komise zvolila metodu poměrného vážení použitelnou na všechny tři složky ústní zkoušky stanovené v oznámení o sporném výběrovém řízení. V žalobní odpovědi Komise potvrzuje, že celková známka 13/20 získaná žalobkyní není aritmetickým průměrem hodnocení týkajících se těchto tří složek, ale je výsledkem váženého průměru těchto složek.

66      V důsledku toho je třeba konstatovat, že výběrová komise přijala koeficient poměrné váhy pro každou složku ústní zkoušky vyplývající z oznámení o tomto výběrovém řízení (dále jen „dotčené koeficienty“). Dotčené koeficienty byly použity na hodnocení výkonu uchazečů v těchto složkách formulovaná výběrovou komisí, a to za účelem získání váženého průměru těchto tří hodnocení. Tyto koeficienty tedy podstatným způsobem přispívají k tomu, jak žalobkyně může pochopit způsob, jakým byl její výkon poté, co byl ohodnocen v těchto třech složkách, převeden na celkovou známku vyčíslenou ve dvacetinách v souladu se sporným oznámením o výběrovém řízení (viz bod 6 výše). Žalobkyně nyní disponuje první a druhou převodní tabulkou. Žalobkyně však není schopna pochopit, aniž by znala dotčené váhové koeficienty, jak slovní hodnocení „silná“, „silná“, „dobrý“, která jí byla udělena za tři složky ústní zkoušky a která podle první tabulky odpovídají hodnotám 7, 7 a 6, mohla vést k výsledné známce 13/20, která podle druhé převodní tabulky odpovídala slovnímu posouzení „dobrá“. Je třeba uvést, že podle váhy každého z těchto koeficientů není vyloučeno, že vážený průměr uvedených známek povede k výsledné, zaokrouhlené a na dvacetiny přepočtené známce, která dosáhne prahové hodnoty 14/20 požadované k tomu, aby byl uchazeč zařazen mezi úspěšné uchazeče sporného výběrového řízení (viz bod 9 výše).

67      Je však třeba určit, zda je sdělení dotčených koeficientů slučitelné s tajností jednání výběrové komise zakotvenou v článku 6 přílohy III služebního řádu, jak je vykládán Soudním dvorem.

68      Je pravda, jak bylo připomenuto v bodě 57 výše, že Soudní dvůr v rozsudku ze dne 4. července 1996, Parlament v. Innamorati (C‑254/95 P, EU:C:1996:276, body 31 a 32), po zvážení požadavků vyplývajících z povinnosti uvést odůvodnění na straně jedné a z tajnosti jednání výběrové komise na straně druhé rozhodl, že sdělení známek získaných u jednotlivých zkoušek představuje dostatečné odůvodnění rozhodnutí výběrové komise a že takové odůvodnění neporušuje práva uchazečů.

69      Ve věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne 4. července 1996, Parlament v. Innamorati (C‑254/95 P, EU:C:1996:276), však žalobce nebyl připuštěn ke zkouškám v rámci výběrového řízení, které následovaly po písemné zkoušce, v níž získal známku nižší, než je minimum požadované v oznámení o výběrovém řízení. Toto oznámení nestanovilo, že se tato písemná zkouška skládá z několika částí. V důsledku toho nelze odkaz Soudního dvora na „známky získané za jednotlivé zkoušky“ vykládat tak, že se vztahují pouze na individuální eliminační známky v protikladu k dílčím hodnocením týkajícím se jednotlivých složek zkoušky stanovených v oznámení o výběrovém řízení. Z této judikatury tedy nevyplývá, že oznámení uchazeči pouze jedné individuální eliminační známky představuje za všech okolností dostatečné odůvodnění nezávisle na zvláštnostech každého výběrového řízení.

70      Kromě toho z rozsudku ze dne 4. července 1996, Parlament v. Innamorati (C‑254/95 P, EU:C:1996:276), nelze vyvodit, že pojem „kritéria opravování“, o nichž měl Soudní dvůr za to, že jsou chráněna tajností jednání výběrové komise, zahrnuje takové prvky, jako jsou dotčené koeficienty.

71      Je třeba uvést, že „kritéria opravování“ uvedená v rozsudku ze dne 4. července 1996, Parlament v. Innamorati (C‑254/95 P, EU:C:1996:276), vedou výběrovou komisi při hodnocení výkonů uchazečů v průběhu zkoušek výběrového řízení a případných složek každé zkoušky. Představují nástroj, který výběrová komise používá při posuzování těchto výkonů, aby zajistila jednotnost svého hodnocení. V tomto smyslu, jak Soudní dvůr rozhodl v uvedeném rozsudku, jsou tato kritéria nedílnou součástí hodnocení srovnávací povahy, které provádí výběrová komise ohledně výkonů uchazečů, a musí zůstat v důsledku toho tajná (viz bod 55 výše). Za účelem zcela objektivního a svobodného hodnocení musí mít totiž výběrová komise možnost strukturovat svou práci tak, že si, je-li to nutné, stanoví kritéria a podkritéria, případně i vážená.

72      Naproti tomu koeficienty přijaté výběrovou komisí ke stanovení váhy složek tvořících zkoušku stanovenou v oznámení o výběrovém řízení neplní stejnou funkci jako kritéria opravování ve smyslu rozsudku ze dne 4. července 1996, Parlament v. Innamorati (C‑254/95 P, EU:C:1996:276). Tyto koeficienty totiž nejsou určeny k tomu, aby přispívaly ke srovnávacímu hodnocení výkonů uchazečů v rámci dotčené zkoušky. Jsou stanoveny výběrovou komisí při výkonu její posuzovací pravomoci za účelem vyjádření relativního významu, který tato komise přisuzuje jednotlivým složkám zkoušky uvedeným v oznámení o výběrovém řízení v rámci celkové známky udělené uchazeči za celou tuto zkoušku. Předchozí stanovení relativní hodnoty jednotlivých složek zkoušky stanovené v oznámení o výběrovém řízení je tedy třeba odlišit od hodnocení výkonů uchazečů v každé z těchto složek.

73      Rozsudek ze dne 4. července 1996, Parlament v. Innamorati (C‑254/95 P, EU:C:1996:276), tedy nelze vykládat v tom smyslu, že vyvážení požadavků uvedených v bodě 68 výše vyžaduje, aby v případě, že oznámení o výběrovém řízení stanoví, že zkouška sestává z několika složek, se na koeficienty předem přidělené výběrovou komisí každé z těchto složek pro účely jejich poměrné váhy vztahovala tajnost jednání výběrové komise. Z uvedeného rozsudku tedy nevyplývá, že tyto koeficienty jsou vyloučeny z okruhu informací, které musí být na základě povinnosti uvést odůvodnění sděleny uchazečům eliminovaným z výběrového řízení.

74      Kromě toho je třeba připomenout, že Tribunál již ohledně ústní zkoušky, jejímž cílem bylo zhodnotit jazykové znalosti uchazečů výběrového řízení ve francouzštině a angličtině, jakož i ve všech ostatních jazycích Unie, u nichž tito uchazeči ve svých přihláškách prohlásili, že je ovládají, rozhodl, že pokud výběrová komise provedla dílčí oznámkování znalostí uchazečů u každého z těchto jazyků, vyžaduje povinnost uvést odůvodnění, aby uchazeči byly na jeho žádost sděleny dílčí známky, které mu byly uděleny za jednotlivé zkoušené jazyky, a metoda, kterou se řídila výběrová komise při stanovení výsledné známky. Tribunál totiž uvedl, že sdělení těchto informací neznamenalo ani zpřístupnění postojů zastávaných jednotlivými členy výběrové komise, ani odhalení skutečností souvisejících s posouzeními osobního nebo srovnávacího charakteru týkajícími se uchazečů. Nebylo tedy neslučitelné s dodržením tajnosti jednání výběrové komise (rozsudek ze dne 28. dubna 2004, Pascall v. Rada, T‑277/02, EU:T:2004:117, body 2 a 28).

75      Kromě toho z judikatury Soudu pro veřejnou službu vyplývá, že vzhledem k tajnosti jednání výběrové komise a široké posuzovací pravomoci, kterou tato komise disponuje při hodnocení výsledků zkoušek v rámci výběrového řízení, nemůže být tato komise povinna při odůvodňování neúspěchu uchazeče při určité zkoušce upřesnit ty odpovědi uchazeče, které byly považovány za nedostatečné, nebo vysvětlit, proč byly tyto odpovědi považovány za nedostatečné. Tato tajnost a tato široká posuzovací pravomoc však neznamenají, že uchazeči výběrového řízení, kteří o to požádají, nemohou případně dosáhnout sdělení známek obdržených za každou ze složek ústní zkoušky uvedených v oznámení o výběrovém řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne čtvrtek 8. července 2010, Wybranowski v. Komise (F‑17/08 P, EU:C:2010:83, body 98 a 99 a citovaná judikatura). Podle Soudu pro veřejnou službu k tomu, aby byla splněna povinnost uvést odůvodnění, musí k tomuto sdělení, pokud o něj uchazeč požádal, v zásadě dojít před uplynutím lhůty stanovené v článcích 90 a 91 služebního řádu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne čtvrtek 8. července 2010, Wybranowski v. Komise (F‑17/08 P, EU:C:2010:83, bod 100). Je třeba dodat, že když Soud pro veřejnou službu odmítl výtku vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění, konstatoval, že žalobci bylo umožněno získat sdělení zejména poměrné váhy čtyř „hodnotících kritérií“ uvedených v oznámení o výběrovém řízení ohledně ústní zkoušky (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. července 2010, Wybranowski v. Komise (F‑17/08 P, EU:C:2010:83, body 8, 50, 104 a 106).

76      Tato judikatura Tribunálu a Soudu pro veřejnou službu je v souladu s úzkým vztahem, který existuje, jak bylo připomenuto v bodě 47 výše, mezi povinností uvést odůvodnění a účinnou soudní ochranou, jakož i s omezením na výjimečné případy, jak vyplývá z judikatury Soudního dvora připomenuté v bodě 49 výše, práva doplnit nedostatečné odůvodnění informacemi poskytnutými v průběhu soudního řízení. Pokud se totiž tento uchazeč neseznámí včas s metodou, kterou výběrová komise použila pro stanovení celkové eliminační známky udělené uchazeči za zkoušku na základě hodnocení výkonů uvedeného uchazeče v jednotlivých složkách této zkoušky, stanovených v oznámení o výběrovém řízení, uchazeč nemůže pochopit, zda se výběrová komise dopustila pochybení nikoli při vypracovávání těchto hodnocení, které je chráněno tajností jednání výběrové komise, nýbrž pochybení v celkové eliminační známce. Tento uchazeč tedy nemůže posoudit, zda je účelné podat žalobu k Tribunálu.

77      Kromě toho povinnost uvést odůvodnění a právo na účinnou soudní ochranu jsou obecnými zásadami unijního práva, které jsou nyní zakotveny v Listině, zatímco tajnost jednání výběrové komise je stanovena aktem sekundárního práva. Článek 6 přílohy III služebního řádu proto musí být vykládán ve světle Listiny.

78      S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba dospět k závěru, že vzhledem k tomu, že dotčené koeficienty nejsou nástroji použitými výběrovou komisí sporného výběrového řízení pro hodnocení výkonů uchazečů ve třech složkách ústní zkoušky uvedených v oznámení o výběrovém řízení, nevztahuje se na tyto koeficienty tajnost zakotvená v článku 6 přílohy III služebního řádu.

79      Tento závěr není zpochybněn argumenty Komise založenými na široké posuzovací pravomoci výběrové komise (viz bod 43 výše).

80      Podle judikatury má výběrová komise při své činnosti širokou posuzovací pravomoc. Neupravuje-li oznámení o výběrovém řízení kritéria známkování, může tedy taková kritéria stanovit výběrová komise, anebo pokud oznámení tato kritéria upravuje, aniž uvádí jejich váhu, může komise nastavit tuto váhu (viz rozsudek ze dne 11. prosince 2012, Mata Blanco v. Komise, F‑65/10, EU:F:2012:178, bod 55 a citovaná judikatura; v tomto smyslu viz rovněž rozsudky ze dne 24. března 1988, Goossens a další v. Komise, 228/86, EU:C:1988:172, body 11, 13 a 14, a ze dne 19. dubna 1988, Santarelli v. Komise, 149/86, EU:C:1988:179, bod 10).

81      Z toho vyplývá, že pokud oznámení o výběrovém řízení neupřesňuje váhu každého hodnotícího kritéria uvedeného v oznámení o výběrovém řízení pro danou zkoušku, může výběrová komise určit způsob, jakým celkový počet bodů, které toto oznámení stanoví pro tuto zkoušku, musí být rozdělen mezi jednotlivé složky tvořící tuto zkoušku v závislosti na významu, který těmto složkám přikládá s ohledem na obsazovaná pracovní místa (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. prosince 2012, Mata Blanco v. Komise (F‑65/10, EU:C:2012:178, bod 56 a citovaná judikatura).

82      V projednávané věci oznámení o sporném výběrovém řízení popisovalo složky tvořící ústní zkoušku (viz bod 5 výše), aniž by však upřesnilo poměrnou váhu každé z těchto složek při určování celkové známky.

83      Výběrová komise sporného výběrového řízení tedy byla oprávněna stanovit ony tři koeficienty.

84      Z výše uvedeného však nevyplývá, že dotčené koeficienty jsou vyloučeny z množiny informací, které musejí být sděleny vyloučeným uchazečům, aby bylo zajištěno dodržení povinnosti uvést odůvodnění.

85      Podle ustálené judikatury má totiž v případech, kdy je orgán nadán širokou posuzovací pravomocí, kontrola dodržování záruk přiznaných unijním právním řádem ve správních řízeních zásadní význam. K těmto zárukám patří i povinnost příslušného orgánu zkoumat pečlivě a nestranně všechny relevantní skutečnosti daného případu a dostatečným způsobem odůvodnit své rozhodnutí (rozsudky ze dne 21. listopadu 1991, Technische Universität München, C‑269/90, EU:C:1991:438, bod 14, a ETF v. Landgren ze dne 8. září 2009, T‑404/06 P, EU:T:2009:313, bod 163).

86      Kromě toho podle judikatury uvedené v bodech 46 a 47 výše je cílem povinnosti uvést odůvodnění právě umožnit dotčeným osobám výkon jejich práva na účinný prostředek nápravy a unijnímu soudu provedení přezkumu legality rozhodnutí administrativy.

87      Je třeba uvést, že vzhledem k tomu, že výběrové komise mají širokou posuzovací pravomoc, přezkum legality jejich rozhodnutí spočívá v tom, že soud ověří, zda tato posuzovací pravomoc byla vykonávána na základě objektivních kritérií a zda tento výkon není stižen zjevným pochybením nebo zneužitím pravomoci nebo zda meze posuzovací pravomoci nebyly zjevně překročeny (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. února 1999, Jiménez v. OHIM (T‑200/97, EU:T:1999:26, bod 40 a citovaná judikatura). V projednávané věci tak Tribunál sice nemůže nahradit posouzení výběrové komise svým posouzením, avšak s ohledem na povinnost uvést odůvodnění musí být schopen přezkoumat, zda výběrová komise posoudila ústní výkon navrhovatelky na základě všech tří složek zkoušky stanovených ve sporném oznámení o výběrovém řízení a že při výpočtu celkové známky provedené na základě posouzení výběrové komise ohledně každé z těchto tří složek nedošlo k žádnému pochybení.

88      S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba dospět k závěru, že vzhledem k tomu, že žalobkyně neznala dotčené koeficienty, není rozhodnutí ze dne 15. dubna 2020 dostatečně odůvodněno, a to navzdory informacím poskytnutým žalobkyni Komisí po přijetí uvedeného rozhodnutí, za předpokladu, že mohou být zohledněny na základě judikatury připomenuté v bodech 48 a 49 výše.

89      Je tedy třeba vyhovět druhému žalobnímu důvodu a zrušit rozhodnutí ze dne 15. dubna 2020, aniž je nutné zkoumat první žalobní důvod (viz bod 38 výše) nebo rozhodnout o námitce nepřípustnosti vznesené Komisí, pokud jde o návrh na zrušení rozhodnutí ze dne 16. prosince 2019 formulovaný pro případ potřeby (viz body 30 a 33 výše).

 K nákladům řízení

90      Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a Komise neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (sedmý rozšířený senát)

rozhodl takto:

1)      Rozhodnutí výběrové komise interního výběrového řízení COM/03/AD/18 (AD 6) – Administrátoři, ze dne 15. dubna 2020, o tom, že JR nebude zařazena na rezervní seznam sestavovaný za účelem náboru administrátorů platové třídy AD 6 v oboru evropské veřejné správy, se zrušuje.

2)      Evropské komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.

da Silva Passos

Valančius

Reine

Truchot

 

      Sampol Pucurull

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 22. září 2021.

Podpisy


*–      Jednací jazyk: francouzština.