Věc T‑306/20
Hijos de Moisés Rodríguez González, SA
v.
Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví
Rozsudek Tribunálu (šestého rozšířeného senátu) ze dne 29. června 2022
„Ochranná známka Evropské unie – Řízení o prohlášení neplatnosti – Obrazová ochranná známka Evropské unie La Irlandesa 1943 – Absolutní důvody neplatnosti – Prohlášení neplatnosti velkým odvolacím senátem EUIPO – Důkazy předložené poprvé před Tribunálem – Relevantní datum pro posouzení absolutního důvodu neplatnosti – Ochranná známka, která by mohla klamat veřejnost – Článek 7 odst. 1 písm. g) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 7 odst. 1 písm. g) nařízení (EU) 2017/1001] – Nedostatek dobré víry – Článek 52 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 [nyní čl. 59 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001]“
1. Ochranná známka Evropské unie – Vzdání se, zrušení a neplatnost – Absolutní důvody neplatnosti – Zápis v rozporu s článkem 7 nařízení č. 207/2009 – Relevantní datum pro posouzení absolutního důvodu neplatnosti – Datum podání přihlášky k zápisu – Zohlednění důkazů z doby po tomto datu – Přípustnost – Podmínka
[Nařízení Rady č. 207/2009, článek 7 a čl. 52 odst. 1 písm. a)]
(viz body 54, 67, 68)
2. Ochranná známka Evropské unie – Vzdání se, zrušení a neplatnost – Absolutní důvody neplatnosti – Ochranné známky, které mohou klamat veřejnost – Ochranné známky označující zeměpisný původ – Posouzení klamavosti existující ke dni podání přihlášky k zápisu – Rozpor mezi přihlášenou ochrannou známkou a označenými výrobky
[Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 7 odst. 1 písm. g) a čl. 52 odst. 1 písm. a)]
(viz body 66, 71–73)
3. Ochranná známka Evropské unie – Vzdání se, zrušení a neplatnost – Absolutní důvody neplatnosti – Přihlašovatel, který nebyl v době podání přihlášky ochranné známky v dobré víře – Kritéria pro posouzení – Zohlednění všech relevantních faktorů existujících v době podání přihlášky k zápisu – Zohlednění užívání ochranné známky po podání přihlášky – Přípustnost – Podmínka
[Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 52 odst. 1 písm. b)]
(viz body 81–87, 94)
4. Ochranná známka Evropské unie – Vzdání se, zrušení a neplatnost – Absolutní důvody neplatnosti – Přihlašovatel, který nebyl v době podání přihlášky ochranné známky v dobré víře – Obrazová ochranná známka La Irlandesa 1943
[Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 52 odst. 1 písm. b)]
(viz body 95–102, 105, 106)
Shrnutí
Ochranná známka obsahující výraz týkající se zeměpisného původu užívaná v minulosti, jež je následně zapsána a užívána pro výrobky, které již tento původ nemají, může uvést spotřebitele v omyl ohledně zeměpisného původu těchto výrobků. Takovou ochrannou známku lze považovat za ochrannou známku, která nebyla zapsána v dobré víře.
Žalobkyně, společnost Hijos de Moisés Rodríguez González, SA, nakupovala po desetiletí irské máslo od společnosti Ornua Co-operative Ltd a prodávala jej na Kanárských ostrovech (Španělsko) pod ochrannými známkami obsahujícími prvek „la irlandesa“. Po ukončení tohoto obchodního vztahu v roce 2011 žalobkyně nadále prodávala výrobky pod těmito ochrannými známkami.
V roce 2014 dosáhla žalobkyně u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) zápisu obrazové ochranné známky Evropské unie La Irlandesa 1943 pro různé potravinářské výrobky(1).
Irsko a společnost Ornua Co-operative podaly u EUIPO návrh na prohlášení neplatnosti této ochranné známky z důvodu, že je klamavá a její zápis nebyl požadován v dobré víře(2).
Zrušovací oddělení EUIPO návrh na prohlášení neplatnosti zamítlo.
Velký odvolací senát EUIPO však rozhodnutí zrušovacího oddělení zrušil a zpochybněnou ochrannou známku prohlásil za neplatnou. Velký odvolací senát měl za to, že ke dni podání přihlášky k zápisu mohla tato ochranná známka klamat veřejnost ohledně zeměpisného původu dotčených výrobků a že její zápis nebyl požadován v dobré víře.
Žalobkyně podala k Tribunálu žalobu znějící na zrušení rozhodnutí velkého odvolacího senátu.
Tribunál tuto žalobu zamítl, když měl za to, že zpochybněná ochranná známka nebyla v době podání přihlášky k zápisu klamavá, ale že žalobkyně v době podání této přihlášky nebyla v dobré víře. Při této příležitosti podal upřesnění ohledně podmínek použití pojmů „klamavá ochranná známka“ a „nedostatek dobré víry přihlašovatele“ v kontextu ochranných známek označujících zeměpisný původ výrobků.
Závěry Tribunálu
Tribunál nejprve uvedl, že španělští spotřebitelé, kteří tvoří relevantní veřejnost, se při pohledu na zpochybněnou ochrannou známku umístěnou na dotčených výrobcích budou domnívat, že tyto výrobky pocházejí z Irska.
Pokud jde dále o klamavost zpochybněné ochranné známky, Tribunál zdůraznil, že na rozdíl od přezkumu návrhu na zrušení(3), který vyžaduje zohlednění takových skutečností či důkazů z doby po podání přihlášky ochranné známky, jako je její užívání, přezkum návrhu na prohlášení neplatnosti založeného na klamavosti ochranné známky(4) vyžaduje prokázání, že označení přihlášené k zápisu jako ochranná známka mohlo samo o sobě klamat spotřebitele v okamžiku podání přihlášky k zápisu, přičemž pozdější nakládání s uvedeným označením je irelevantní. Ve věci prohlášení neplatnosti je totiž třeba posoudit, zda ochranná známka neměla být zapsána ab initio z důvodů existujících již ke dni podání uvedené přihlášky, přičemž zohlednění pozdějších skutečností či důkazů může sloužit pouze k objasnění okolností existujících k tomuto datu.
V projednávané věci měl velký odvolací senát ověřit, zda ke dni podání přihlášky k zápisu neexistoval rozpor mezi informací, kterou zpochybněná ochranná známka šířila, a vlastnostmi výrobků, na něž se tato přihláška vztahovala. Vzhledem k tomu, že seznam výrobků neobsahoval žádný údaj o jejich zeměpisném původu, a že tedy mohl zahrnovat výrobky pocházející z Irska, neexistoval ke dni podání přihlášky takový rozpor, takže bylo vyloučeno učinit závěr, že zpochybněná ochranná známka byla k tomuto dni klamavá. Velký odvolací senát tak neprávem vytkl žalobkyni, že neomezila uvedený seznam na výrobky pocházející z Irska. Navíc vzhledem k tomu, že zpochybněná ochranná známka nemohla být ke dni podání přihlášky k zápisu považována za klamavou, nemohly pozdější důkazy, které se netýkaly stavu k tomuto datu, potvrdit takovou klamavost. Velký odvolací senát tudíž v tomto ohledu pochybil.
Pokud jde konečně o nedostatek dobré víry žalobkyně při podání přihlášky zpochybněné ochranné známky(5), Tribunál určil, že při rozhodování o této otázce mohl velký odvolací senát platně vycházet z důkazů – a dokonce i z užívání ochranné známky – z doby po dni podání uvedené přihlášky, jelikož tyto důkazy představovaly indicie týkající se stavu k relevantnímu datu.
V projednávané věci zaprvé nezanedbatelná část výrobků prodávaných žalobkyní pod zpochybněnou ochrannou známkou neměla irský původ, a tedy neodpovídala jejich vnímání relevantní veřejností. Tato okolnost sice není relevantní pro účely přezkumu klamavosti ochranné známky, je však relevantní pro účely přezkumu nedostatku dobré víry žalobkyně. Vzhledem k tomu, že španělsky hovořící spotřebitelé byli po desetiletí zvyklí na umístění zpochybněné ochranné známky na másle pocházejícím z Irska, mohli být uvedeni v omyl ohledně zeměpisného původu těchto výrobků, jakmile žalobkyně rozšířila užívání ochranné známky na jiné výrobky než máslo irského původu.
Zadruhé věci, ve kterých byly ochranné známky podobné ochranné známce dotčené v projednávané věci zrušeny nebo odmítnuty ze strany EUIPO a španělských orgánů, potvrzují, že zpochybněná ochranná známky mohla být vnímána jako označující irský původ výrobků. Uvádějí též, že užívání ochranné známky pro výrobky, které nemají irský původ, bylo předmětem sporu ohledně její případné klamavosti, o čemž žalobkyně nutně věděla ke dni podání přihlášky k zápisu, a tedy může potvrdit nedostatek její dobré víry k tomuto datu.
Zatřetí žalobkyně přijala obchodní strategii asociace s ochrannými známkami obsahujícími prvek „la irlandesa“, které byly spojeny s jejím dřívějším obchodním vztahem se společností Ornua Co-operative, aby i nadále těžila z tohoto ukončeného vztahu a z ochranných známek, které s ním byly spojeny.
Tribunál tudíž určil, že zápis zpochybněné ochranné známky byl v rozporu s poctivými zvyky v průmyslu a obchodě a že velký odvolací senát správně dospěl k závěru o nedostatku dobré víry žalobkyně. Vzhledem k tomu, že tento závěr může sám o sobě odůvodnit výrok rozhodnutí velkého odvolacího senátu, Tribunál žalobu zamítl.