USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(první senát)

26. dubna 2010

Věc F‑7/08 DEP

Peter Schönberger

v.

Evropský parlament

„Řízení – Určení výše nákladů řízení“

Předmět: Návrh na určení výše nahraditelných nákladů řízení podaný na základě článku 92 jednacího řádu.

Rozhodnutí: Výše nákladů řízení, které se nahrazují žalobci, se určuje na 12 750 eur.

Shrnutí

1.      Řízení – Náklady řízení – Určení – Nahraditelné náklady řízení – Pojem – Nutné výdaje vynaložené účastníky řízení

[Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 91 písm. b)]

2.      Řízení – Náklady řízení – Určení – Skutečnosti, které je třeba vzít v úvahu

[Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 91 písm. b)]

3.      Řízení – Nahraditelné náklady řízení – Náklady řízení vzniklé v rámci řízení o určení výše nákladů řízení

(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, články 86 a 92)

1.      Výše nahraditelných nákladů řízení je omezena na náklady vynaložené v souvislosti s řízením před Soudem a dále na náklady, které byly k tomuto účelu nutné. Krom toho, žalobci přísluší předložit doklady, které mohou prokázat skutečné vynaložení nákladů, jejichž nahrazení požaduje.

(viz bod 23)

Odkazy:

Tribunál: 8. července 2004, De Nicola v. EIB, T 7/98 DEP, T-208/98 DEP a T‑109/99 DEP, Sb. VS s. I-A-219 a II-973, bod 42

Soud pro veřejnou službu: 10. listopadu 2009, X v. Parlament, F‑14/08 DEP, Sb. VS s. I‑A‑1‑425 a II‑A‑1‑2303, bod 21

2.      Soud Unie není oprávněn určit výši odměn, které mají být zaplaceny účastníky řízení jejich vlastním advokátům, ale je oprávněn určit, do jaké výše mají být tyto odměny nahrazeny účastníkem řízení, kterému bylo uloženo nahradit náklady řízení. Při rozhodnutí o návrhu na určení výše nákladů řízení není soud Unie povinen vzít v úvahu vnitrostátní sazebník, podle něhož se stanovují odměny advokátů, ani případnou dohodu uzavřenou v této záležitosti mezi dotčeným účastníkem řízení a jeho zmocněnci nebo poradci. V případě neexistence předpisů Unie, které by měly povahu sazebníku, je soud povinen volně posoudit okolnosti věci s přihlédnutím k předmětu a povaze řízení, jeho významu z hlediska práva Unie, jakož i obtížnosti věci, rozsahu práce, kterou si soudní řízení vyžádalo od zúčastněných zmocněnců nebo poradců, a hospodářským zájmům, které spor pro účastníky řízení představoval.

Co se týče výdajů na cestu vynaložených advokáty, ty mohou být v zásadě nahrazeny pouze výdaje na cestu, které advokátovi vznikly za účelem cesty z jeho kanceláře na jednání Soudu v Lucemburku.

Není však vyloučeno, že v okamžiku, kdy Soud stanoví datum jednání, dotčený advokát již přijal profesní závazky v jiném městě, než je město, kde má sídlo jeho kancelář. Na povolání advokáta se vztahuje právo na volný pohyb služeb uvnitř Unie. Z tohoto důvodu mohou být výdaje na cestu, které vznikly za účelem cesty na jednání v Lucemburku z města, kde měl advokát výše uvedené profesní závazky, rovněž považovány za nutné výdaje. V takovém případě však advokát musí odůvodnit profesní závazek v jiném městě, než je město, kde má sídlo jeho kancelář, a doložit skutečné vynaložení výdajů na cestu do Lucemburku, které z tohoto důvodu vznikly.

(viz body 24, 25, 36 a 37)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: výše uvedené usnesení X v. Parlament, body 22 a 23

3.       Článek 92 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu týkající se postupu v případě sporu o přiznání náhrady nákladů řízení nestanoví, na rozdíl od článku 86 uvedeného jednacího řádu, že soud rozhoduje o nákladech řízení v rozsudku nebo usnesení, jímž končí řízení. Pokud by totiž soud Unie, když rozhoduje v rámci návrhu podaném na základě článku 92 jednacího řádu, o sporu o přiznání náhrady nákladů řízení vzniklých v hlavním řízení, rozhodl o nákladech, které jsou předmětem tohoto sporu, a odděleně o nových nákladech řízení, které vznikly v rámci návrhu směřujícího ke zpochybnění nákladů řízení, mohl by mu být případně později předložen nový návrh směřující ke zpochybnění nových nákladů řízení. Není tedy třeba rozhodnout odděleně o nákladech a odměnách vynaložených v řízení o určení výše nákladů řízení probíhajícím před Soudem. Při stanovení nahraditelných nákladů však soud Unie musí zohlednit všechny okolnosti věci až do okamžiku přijetí usnesení o určení výše nákladů řízení.

(viz body 45 až 47)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: výše uvedené usnesení X v. Parlament, bod 40 a citovaná judikatura