ROZSUDEK TRIBUNÁLU (čtvrtého senátu)
7. února 2012 (*)
„Ochranná známka Společenství – Řízení o prohlášení neplatnosti – Obrazová ochranná známka Společenství znázorňující slony v obdélníku – Starší mezinárodní a národní obrazové ochranné známky znázorňující slona a starší národní slovní ochranná známka elefanten – Relativní důvod pro zamítnutí – Nebezpečí záměny – Podobnost označení – Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 – Rozlišovací způsobilost starších ochranných známek“
Ve věci T‑424/10,
Dosenbach-Ochsner AG Schuhe und Sport, se sídlem v Dietikon (Švýcarsko), zastoupená O. Rauscherem, advokátem,
žalobkyně,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému G. Mannuccim, jako zmocněncem,
žalovanému,
přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupující jako vedlejší účastnice řízení před Tribunálem, je
Sisma SpA, se sídlem v Mantově (Itálie), zastoupená F. Caricatem, advokátem,
vedlejší účastnice,
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 15. července 2010 (věc R 1638/2008‑4), týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi společnostmi Dosenbach-Ochsner AG Schuhe und Sport a Sisma SpA,
TRIBUNÁL (čtvrtý senát),
ve složení I. Pelikánová (zpravodajka), předsedkyně, K. Jürimäe a M. van der Woude, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 18. září 2010,
s přihlédnutím k vyjádření OHIM k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 23. února 2011,
s přihlédnutím k vyjádření vedlejší účastnice k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 4. února 2011,
s přihlédnutím k rozhodnutí ze dne 28. dubna 2011, kterým nebylo povoleno předložení repliky,
s ohledem na to, že účastníci řízení ve lhůtě jednoho měsíce od doručení oznámení o ukončení písemné části řízení nepředložili žádost o nařízení jednání, a poté, co za těchto okolností na základě zprávy soudkyně zpravodajky a podle článku 135a jednacího řádu Tribunálu rozhodl, že žalobu projedná bez ústní části řízení,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Vedlejší účastnice řízení Sisma SpA je majitelkou obrazové ochranné známky Společenství zapsané pod číslem 4279295 (dále jen „napadená ochranná známka“), jejíž přihláška k zápisu byla u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známy a vzory) (OHIM) podána dne 9. února 2005 na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění změn [nahrazeného nařízením Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1)]. Napadená ochranná známka byla zapsána dne 30. listopadu 2006 zejména pro výrobky náležející do tříd 24 a 25 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, které pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu:
– třída 24: „Textilie; tkaniny elastické; tkaniny přilnavé za tepla; tkaniny napodobující kůži; tkaniny vlněné; přikrývky a pokrývky; plédy; ubrusy; textilní výrobky; textilní tapety; kapesníky (látkové); prapory; ubrousky látkové a z netkané látky; stolní ubrousky látkové; přebalovací podložky z umělé hmoty“;
– třída 25: „Oděvy pánské, dámské a pro mladistvé obecně, včetně kožených oděvů; košile; halenky; sukně; dámské kostýmy; saka; kalhoty; krátké kalhoty; svetry silné vlněné; trička; pyžama; punčochy; nátělníky a tílka; korzety; podvazkové pásy; podvlékačky; podprsenky; prádlo (spodní); klobouky; šátky; kravaty; oděvy nepromokavé; svrchníky; kabáty; plavky; teplákové soupravy; větrovky; lyžařské kalhoty; opasky; kožichy; šály; rukavice; župany; obuv obecně, včetně bačkor, bot, sportovní obuvi, vysokých bot a sandálů; látkové pleny; dětské bryndáčky“.
2 Napadenou ochrannou známkou je následující obrazové označení:
3 Žalobkyně Dosenbach-Ochsner AG Schuhe und Sport podala dne 20. února 2007 k OHIM návrh na prohlášení neplatnosti napadené ochranné známky podle čl. 52 odst. 1 písm. a) nařízení č. 40/94 [nyní čl. 53 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009].
4 Návrh na prohlášení neplatnosti se týkal zápisu napadené ochranné známky pro výrobky vyjmenované v bodě 1 výše. Opíral se o existenci nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009] mezi výše uvedenou ochrannou známkou a následujícími staršími ochrannými známkami:
– německou slovní ochrannou známkou elefanten, přihlášenou dne 14. března 1987 a zapsanou dne 24. ledna 1989, pod číslem 1133678, označující výrobky náležející do třídy 25, které odpovídají následujícímu popisu: „Obuv“;
– mezinárodní obrazovou ochrannou známkou vyobrazenou níže, vztahující se zejména na Českou republiku, zapsanou dne 29. května 1999, pod číslem 715019, označující výrobky náležející do třídy 25, které odpovídají následujícímu popisu: „Boty a obuv“:
– německou obrazovou ochrannou známkou, vyobrazenou níže, přihlášenou dne 9. listopadu 2000 a zapsanou dne 22. ledna 2001, pod číslem 30082400, označující zejména „dětské přikrývky, dětské povlečení, dětské ručníky, dětské spací pytle; dětské textilní tašky a brašny“, náležející do třídy 24, a „dětské oděvy, dětské klobouky; dětské opasky“, náležející do třídy 25:
5 Zrušovací oddělení OHIM zamítlo rozhodnutím ze dne 9. září 2008 návrh na prohlášení neplatnosti z důvodu neexistence nebezpečí záměny mezi napadenou ochrannou známkou a staršími ochrannými známkami. Dne 12. listopadu 2008 podala žalobkyně odvolání proti rozhodnutí zrušovacího oddělení.
6 Rozhodnutím ze dne 15. července 2010 (dále jen „napadené rozhodnutí“) čtvrtý odvolací senát OHIM odvolání zamítl.
7 Zaprvé, odvolací senát měl v bodě 16 napadeného rozhodnutí za to, že se relevantní veřejnost skládá z průměrných, běžně informovaných a přiměřeně pozorných a obezřetných uživatelů v Německu a České republice.
8 Zadruhé, odvolací senát se v bodě 17 napadeného rozhodnutí ztotožnil se závěrem zrušovacího oddělení, podle něhož některé výrobky, na které se vztahuje jednak napadená ochranná známka a jednak starší ochranné známky, jsou totožné nebo podobné, zatímco jiné výrobky jsou odlišné.
9 Zatřetí, odvolací senát v bodech 20 až 24 napadeného rozhodnutí shledal, že napadená ochranná známka není vzhledově podobná starším ochranným známkám, s přihlédnutím zejména k rozdílům mezi znázorněním postavy slona v napadené ochranné známce a ve starších obrazových ochranných známkách.
10 Začtvrté, odvolací senát dospěl v bodech 25 až 27 napadeného rozhodnutí k závěru, že dotčené ochranné známky nejsou podobné z hlediska fonetického, neboť se obrazové ochranné známky, včetně napadené ochranné známky, nevyslovují a ústní popisy dotčených ochranných známek se neshodují.
11 Zapáté, odvolací senát v bodě 28 napadeného rozhodnutí shledal existenci pojmové podobnosti související s odkazem na slona v každé z dotčených ochranných známek.
12 Zašesté, odvolací senát v rámci globálního posouzení existence nebezpečí záměny v bodech 30 až 39 napadeného rozhodnutí shledal, že se žalobkyně nedovolávala zvláštní rozlišovací způsobilosti starších ochranných známek a dále že vzhledem k podmínkám uvádění na trh výrobků, na které se vztahuje napadená ochranná známka, musí být větší význam přiznán vzhledovému srovnání. Za těchto okolností dospěl odvolací senát k závěru, že zjištěná pojmová podobnost nestačí k tomu, aby mezi napadenou ochrannou známkou a staršími ochrannými známky vyvolala nebezpečí záměny.
Návrhová žádání účastníků řízení
13 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– uložil OHIM náhradu nákladů řízení.
14 OHIM navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
15 Vedlejší účastnice v podstatě navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení, včetně nákladů souvisejících s řízením u OHIM.
Právní otázky
16 Žalobkyně uplatňuje jediný žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009. Poukazuje v podstatě na to, že se odvolací senát dopustil nesprávného právního posouzení, jakož i nesprávného posouzení skutkového stavu, když dospěl k závěru o neexistenci nebezpečí záměny mezi napadenou ochrannou známkou a staršími ochrannými známkami.
17 Podle čl. 53 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 se ochranná známka Společenství prohlásí za neplatnou na základě návrhu podaného u OHIM, pokud existuje starší známka ve smyslu čl. 8 odst. 2 téhož nařízení a jsou splněny zejména podmínky stanovené v čl. 8 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení. Podle posledně zmíněného ustanovení se na základě námitek majitele starší ochranné známky přihlášená ochranná známka nezapíše, pokud z důvodu totožnosti nebo podobnosti se starší ochrannou známkou a totožnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb, na které se ochranná známka vztahuje, existuje nebezpečí záměny u veřejnosti na území, na kterém je starší ochranná známka chráněna. Nebezpečí záměny zahrnuje i nebezpečí asociace se starší ochrannou známkou. Kromě toho podle čl. 8 odst. 2 písm. a) bodů ii) a iii) nařízení č. 207/2009 se staršími ochrannými známkami rozumějí ochranné známky zapsané v členském státě a ochranné známky zapsané na základě mezinárodní přihlášky s účinky pro členský stát s dřívějším datem podání přihlášky, než je datum podání přihlášky ochranné známky Společenství.
18 Podle ustálené judikatury představuje nebezpečí záměny nebezpečí, že se veřejnost může domnívat, že dotčené výrobky nebo služby pocházejí od stejného podniku nebo od podniků hospodářsky propojených. Podle téže judikatury musí být nebezpečí záměny posuzováno globálně podle toho, jak relevantní veřejnost vnímá dotčená označení a výrobky nebo služby, a přitom musí být zohledněny všechny relevantní faktory projednávaného případu, zejména vzájemná závislost mezi podobností označení a podobností výrobků nebo služeb, na které se vztahuje ochranná známka [viz rozsudek Tribunálu ze dne 9. července 2003, Laboratorios RTB v. OHIM – Giorgio Beverly Hills (GIORGIO BEVERLY HILLS), T‑162/01, Recueil, s. II‑2821, body 30 až 33 a citovaná judikatura].
19 Žalobkyně v projednávané věci nezpochybňuje ani vymezení relevantní veřejnosti učiněné odvolacím senátem, jak je uvedeno v bodě 7 výše, ani přezkum podobnosti výrobků, připomenutý v bodě 8 výše. Vzhledem k tomu, že posouzení těchto skutečností není navíc stiženo žádnou vadou, je třeba je zohlednit při přezkumu v rámci projednávané žaloby.
20 Žalobkyně naproti tomu napadá zaprvé posouzení podobnosti označení, zadruhé nezohlednění vysoké rozlišovací způsobilosti starších ochranných známek a zatřetí globální posouzení existence nebezpečí záměny, s přihlédnutím zejména ke vztahu mezi jednotlivými prvky vyplývajícími ze srovnání kolidujících označení.
21 OHIM a vedlejší účastnice zpochybňují opodstatněnost argumentů žalobkyně.
Ke srovnání označení
22 Globální posouzení nebezpečí záměny, co se týče vzhledové, fonetické nebo pojmové podobnosti kolidujících označení, musí být založeno na celkovém dojmu, kterým tato označení působí, s přihlédnutím zejména k jejich rozlišujícím a dominantním prvkům. Vnímání ochranných známek průměrným spotřebitelem dotčených výrobků nebo služeb hraje rozhodující úlohu v globálním posouzení tohoto nebezpečí. V tomto ohledu průměrný spotřebitel vnímá obvykle ochrannou známku jako celek a nezabývá se jejími jednotlivými detaily (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 12. června 2007, OHIM v. Shaker, C‑334/05 P, Sb. rozh. s. I‑4529, bod 35 a citovaná judikatura).
23 Kromě toho podle ustálené judikatury jsou dvě ochranné známky podobné, pokud mezi nimi z pohledu relevantní veřejnosti existuje alespoň částečná shoda, pokud jde o jeden či několik relevantních aspektů [rozsudky Tribunálu ze dne 23. října 2002, Matratzen Concord v. OHIM – Hukla Germany (MATRATZEN), T‑6/01, Recueil, s. II‑4335, bod 30, a ze dne 26. ledna 2006, Volkswagen v. OHIM – Nacional Motor (Variant), T‑317/03, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 46].
24 Žalobkyně v projednávané věci napadá zjištění odvolacího senátu týkající se vzhledového, fonetického a pojmového srovnání dotčených ochranných známek.
Ke vzhledovému srovnání
25 Odvolací senát v bodech 20 až 22 napadeného rozhodnutí shledal, že starší ochranné známky jsou tvořeny jednak výrazem „elefanten“ a jednak stylizovaným znázorněním asijského podsaditého slona s velmi krátkýma nohama, vyobrazeného z profilu. Napadená ochranná známka se skládá z obdélníkového štítku se zaoblenými rohy, jenž obsahuje řadu různě velkých afrických slonů, vyobrazených z profilu, s mírně zdviženým chobotem, kteří jsou seřazeni do úhlopříčných řad.
26 Odvolací senát dospěl na základě těchto zjištění v bodech 22 a 24 napadeného rozhodnutí k závěru, že dotčené ochranné známky jsou vzhledově odlišné, přestože sloni zobrazení z profilu s jediným nakresleným okem jsou obsaženi jak v napadené ochranné známce, tak ve starších obrazových ochranných známkách.
27 Žalobkyně zpochybňuje opodstatněnost tohoto závěru ohledně srovnání napadené ochranné známky se staršími obrazovými ochrannými známkami.
28 Zaprvé tvrdí, že odvolací senát nesprávně vycházel z rozdílů, které se vztahují k prvkům dotčených ochranných známek, jež nejsou relevantní veřejností vnímány jako rozlišující.
29 Žalobkyně v této souvislosti správně uvádí, že zaoblený obdélník obklopující vyobrazení slonů v napadené ochranné známce bude vnímán jako prosté prostorové ohraničení ochranné známky. Tato skutečnost však neznamená, že tento prvek nebude mít žádný vliv na celkový vzhledový dojem, kterým napadená ochranná známka působí. Předmětný obdélník totiž vymezuje obrysy dotčeného označení, což je doloženo tím, že jeho strany „přetínají“ vyobrazení několika slonů, kteří jsou tak v uvedeném označení zobrazeni pouze částečně.
30 Naproti tomu relevantní veřejnost nebude podle tvrzení žalobkyně zkoumat přesné uspořádání různých vyobrazení slonů v napadené ochranné známce ani rozdíly mezi slonem asijským a slonem africkým. Skutečnosti, že napadená ochranná známka obsahuje úhlopříčné řady slonů a že sloni znázornění v uvedené ochranné známce případně nepatří k témuž druhu jako sloni znázornění ve starších obrazových ochranných známkách, tudíž nejsou ve vnímání kolidujících ochranných známek relevantní veřejností podstatné.
31 Zadruhé odvolací senát podle tvrzení žalobkyně nepřihlédl k důležitým podobnostem. Jak napadená ochranná známka, tak starší obrazové ochranné známky totiž obsahují naivní vyobrazení mladého slona podsadité postavy, s velmi krátkýma nohama načrtnutýma ve formě dvou obdélníků.
32 Je však třeba poznamenat, stejně jako to shledal odvolací senát v bodech 22 a 24 napadeného rozhodnutí, že ačkoli napadená ochranná známka i starší obrazové ochranné známky obsahují stylizovaná vyobrazení slona z profilu, tato vyobrazení přesto vykazují značné rozdíly.
33 Zatímco postava slona je v napadené ochranné známce ztvárněna spíše dětským způsobem, starší obrazové ochranné známky představují abstraktní a čistou kresbu používající minimalistické obrysy. Stejně tak napadená ochranná známka obsahuje bílé slony s černými obrysy, zatímco starší obrazové ochranné známky obsahují černého slona s bílými obrysy.
34 Zatřetí na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, skutečnost, že napadená ochranná známka obsahuje vyobrazení několika slonů, není bezvýznamná ve vnímání dotčené veřejnosti, a tudíž v celkovém vzhledovém dojmu, kterým uvedená ochranná známka působí. Jak na to poukázal odvolací senát v bodě 21 napadeného rozhodnutí, napadená ochranná známka se totiž v jejím celkovém vzhledovém vjemu vyznačuje vyobrazením několika slonů v obdélníkovém štítku se zaoblenými rohy. Vyobrazení několika slonů je tudíž inherentní součástí uvedené ochranné známky.
35 Pokud jde o to, že se žalobkyně v tomto ohledu odvolává na judikaturu německých soudů, je třeba uvést, že režim ochranných známek Společenství je autonomním systémem, který se skládá ze souboru jemu vlastních pravidel a který sleduje jemu vlastní cíle, přičemž jeho použití je nezávislé na jakémkoli vnitrostátním systému. OHIM a případně unijní soud tudíž nejsou vázány rozhodnutími přijatými na úrovni členských států [viz rozsudek Tribunálu ze dne 27. února 2002, Streamserve v. OHIM (STREAMSERVE), T‑106/00, Recueil, s. II‑723, bod 47 a citovaná judikatura], která představují pouze prvek, který – aniž je rozhodující – může být zohledněn v rámci řízení o prohlášení neplatnosti týkajícího se ochranné známky Společenství [obdobně viz rozsudek Tribunálu ze dne 19. září 2001, Henkel v. OHIM (Červenobílá kulatá tableta), T‑337/99, Recueil, s. II‑2597, bod 58 a citovaná judikatura].
36 Rozhodnutí, na která se odvolává žalobkyně, se však týkají násobení slovního prvku v ochranné známce, zatímco prvek dotčený v projednávané věci je obrazový. Vzhledem k tomu, že násobení těchto dvou druhů prvků nemá zpravidla stejný dopad na celkový dojem vyvolávaný ochrannou známkou, je třeba shledat, že rozhodnutí německých soudů, na která se odvolává žalobkyně, nelze analogicky uplatnit na projednávanou věc, a Tribunál k nim tedy nemůže přihlížet.
37 Žalobkyně v této souvislosti též tvrdí, že na svých výrobcích může starší obrazové ochranné známky několikrát vyobrazit v různých velikostech. V tomto ohledu odkazuje na zvyklosti v odvětví módy, a zejména na „monogramové výrobky“ některých luxusních značek.
38 Tento argument však překračuje rámec srovnání napadené ochranné známky se staršími ochrannými známkami, neboť se týká užívání starších ochranných známek. Jak vyplývá z bodu 29 výše, napadená ochranná známka se dále neskládá z vyobrazení neurčitého počtu slonů, ale z ohraničeného prostoru zahrnujícího celkové nebo částečné vyobrazení několika slonů.
39 Žalobkyně každopádně nepodkládá svá tvrzení ohledně zvyklostí v odvětví módy žádnými důkazy. Ani neobjasňuje důležitost příkladu „monogramových výrobků“, neboť ochranné známky, o něž jde v projednávané věci, nejsou monogramy.
40 Vzhledem k tomu, že žádný z argumentů žalobkyně týkajících se vyobrazení několika slonů v napadené ochranné známce nelze přijmout, je třeba mít za to, že tento prvek slouží k odlišení napadené ochranné známky po stránce vzhledové od starších obrazových ochranných známek, které obsahují pouze jedno vyobrazení výše uvedeného zvířete.
41 Vzhledem ke všemu výše uvedenému je třeba shledat, že odvolací senát nepochybil, když v bodě 24 napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že napadená ochranná známka a starší obrazové ochranné známky jsou při globálním posouzení vzhledově odlišné.
K fonetickému srovnání
42 Na úvod je třeba poznamenat, že žalobkyně správně poukazuje na vnitřní rozpornost odůvodnění napadeného rozhodnutí stran fonetické podobnosti. Bod 25 napadeného rozhodnutí, podle kterého se obrazové ochranné známky nevyslovují, je totiž na první pohled neslučitelný s bodem 26 téhož rozhodnutí, podle kterého se ústní popis napadené ochranné známky každopádně liší od ústního popisu starších ochranných známek.
43 Navíc na rozdíl od toho, co v podstatě tvrdí OHIM, nic nenasvědčuje tomu, že by argument vyjádřený v bodě 26 napadeného rozhodnutí byl uveden jen pro úplnost. V bodě 37 napadeného rozhodnutí, který je věnován globálnímu posouzení existence nebezpečí záměny, odvolací senát totiž výslovně odkázal na fonetické rozdíly zjištěné mezi dotčenými ochrannými známkami.
44 Je tudíž třeba shledat, že napadené rozhodnutí je stiženo vadou spočívající v rozporuplnosti odůvodnění týkajícího se posouzení fonetické podobnosti.
45 Nic to však nemění na tom, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, fonetické srovnání není relevantní v rámci přezkumu podobnosti obrazové ochranné známky, která neobsahuje žádný slovní prvek, s jinou ochrannou známkou [viz v tomto smyslu rozsudek Tribunálu ze dne 25. března 2010, Nestlé v. OHIM – Master Beverage Industries (Golden Eagle a Golden Eagle Deluxe), T‑5/08 až T‑7/08, Sb. rozh. s. II‑1177, bod 67].
46 Obrazová ochranná známka, která neobsahuje žádný slovní prvek, nemůže být jako taková vyslovena. Její vzhledový nebo pojmový obsah může být nanejvýš popsán ústně. Takový popis přitom zákonitě splývá buď se vzhledovým vnímáním, nebo pojmovým vnímáním dotčené ochranné známky. Není tudíž důvodné samostatně zkoumat fonetické vnímání obrazové ochranné známky, která neobsahuje žádné slovní prvky, a porovnat je s fonetickým vnímáním jiných ochranných známek.
47 Za těchto okolností a s přihlédnutím k tomu, že napadená ochranná známka je obrazovou ochrannou známkou, která neobsahuje žádné slovní prvky, není namístě učinit závěr ani o fonetické podobnosti ani o fonetické nepodobnosti napadené ochranné známky a starších ochranných známek.
K pojmové podobnosti
48 Odvolací senát v bodě 28 napadeného rozhodnutí shledal, že starší slovní ochranná známka znamená „sloni“ v němčině, která je jazykem používaným na území, kde byla tato ochranná známka zapsána. Dále všechny dotčené obrazové ochranné známky podle odvolacího senátu jasně odkazují na pojem „slon“. Avšak vzhledem k tomu, že starší ochranné známky zobrazují pouze jednoho slona, zatímco napadená ochranná známka zahrnuje několik slonů různé velikosti, zvláštním způsobem rozmístěných a orámovaných v obdélníkovém štítku se zaoblenými rohy, odvolací senát dospěl k závěru, že mezi kolidujícími ochrannými známkami existuje spíše pojmová podobnost než totožnost.
49 Žalobkyně tvrdí, že pojmová podobnost je vyšší, než kterou shledal odvolací senát. Dovolává se zejména pojmové totožnosti mezi napadenou ochrannou známkou a starší slovní ochrannou známkou.
50 Pokud jde v této souvislosti o pojmové vnímání napadené ochranné známky, bylo nejprve v bodě 30 výše shledáno, že skutečnost, že napadená ochranná známka obsahuje úhlopříčné řady slonů, není ve vnímání relevantní veřejnosti podstatná. Relevantní veřejnost tak nepostřehne žádné zvláštní uspořádání v řadě slonů zobrazené v napadené ochranné známce. Z bodu 29 výše dále vyplývá, že obdélník se zaoblenými rohy obklopující vyobrazení slonů v napadené ochranné známce bude vnímán jako prostorové ohraničení ochranné známky. Z tohoto důvodu nelze tomuto prvku přiznat žádný zvláštní pojmový obsah. Konečně s ohledem na to, že se průměrný spotřebitel musí zpravidla spoléhat na nedokonalý obraz ochranných známek, který si uchoval v paměti (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 22. června 1999, Lloyd Schuhfabrik Meyer, C‑342/97, Recueil, s. I‑3819, bod 26), pojmové vnímání napadené ochranné známky nebude ovlivněno přítomností různě velkých slonů.
51 Za těchto okolností je třeba shledat, že relevantní veřejnost bude napadenou ochrannou známku vnímat jako odkazující, z pojmového hlediska, pouze na slony. Žalobkyně se tudíž správně dovolává existence pojmové totožnosti mezi napadenou ochrannou známkou a starší slovní ochrannou známkou.
52 Pokud jde o pojmové srovnání napadené ochranné známky se staršími obrazovými ochrannými známkami, není popíráno, že posledně zmíněné ochranné známky budou vnímány jako odkazující na pojem „slon“. Vzhledem k podobnosti pojmu „slon“ a pojmu „sloni“ je třeba dospět stejně jako odvolací senát k závěru, že mezi napadenou ochrannou známkou a staršími obrazovými ochrannými známkami existuje pojmová podobnost.
53 Závěrem je třeba shledat, že je napadené rozhodnutí stiženo vadami týkajícími se posouzení fonetické a pojmové podobnosti.
54 Nicméně dopad těchto vad na opodstatněnost zjištění odvolacího senátu o neexistenci nebezpečí záměny, a tudíž na opodstatněnost výroku napadeného rozhodnutí, může být posouzen teprve ve fázi globálního přezkumu všech relevantních faktorů. Pro účely tohoto přezkumu je třeba vycházet z toho, že se dotčené ochranné známky liší po stránce vzhledové, že jejich fonetické srovnání je bezvýznamné a že napadená ochranná známka je z hlediska pojmového totožná se starší slovní ochrannou známkou a podobná starším obrazovým ochranným známkám.
K nezohlednění vysoké rozlišovací způsobilosti starších ochranných známek
55 V bodě 30 napadeného rozhodnutí odvolací senát shledal, že se žalobkyně před zrušovacím oddělením výslovně nedovolávala zvýšené rozlišovací způsobilosti starších ochranných známek získané jejich intenzivním užíváním. Vyjádření a důkazy předložené žalobkyní před zrušovacím oddělením se totiž týkaly výlučně otázky skutečného užívání uvedených ochranných známek, kterou nadnesla vedlejší účastnice. Odvolací senát proto nepřezkoumal, zda starší ochranné známky získaly zvýšenou rozlišovací způsobilost užíváním. V bodě 31 napadeného rozhodnutí uvedl, že výše uvedené ochranné známky mají běžnou rozlišovací způsobilost.
56 Žalobkyně popírá, že se nedovolávala zvýšené rozlišovací způsobilosti starších ochranných známek. V tomto ohledu odkazuje na vyjádření, které předložila zrušovacímu oddělení dne 11. října 2007.
57 Strana 11 tohoto vyjádření, v překladu do jednacího jazyka řízení před OHIM, který byl předložen zrušovacímu oddělení dne 7. listopadu 2007, obsahuje následující úryvek:
„ 3. Na rozdíl od názoru odpůrkyně nemají [starší ochranné známky] ani nízkou rozlišovací způsobilost. Naopak: [z] důvodu jejich dřívějšího intenzivního a trvalého užívání na německém trhu mají nadprůměrnou rozlišovací způsobilost.“
58 Z tohoto úryvku vyplývá, že se žalobkyně výslovně dovolávala zvýšené rozlišovací způsobilosti starších ochranných známek získané jejich dřívějším užíváním. Jak zrušovací oddělení na základě čl. 74 odst. 1 nařízení č. 40/94 platného v době vydání jeho rozhodnutí, tak odvolací senát na základě čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009 byly tedy povinny ve svých rozhodnutích přezkoumat opodstatněnost těchto tvrzení.
59 Argumenty uplatněné OHIM nejsou s to tento závěr zpochybnit.
60 Zaprvé OHIM tvrdí, že se žalobkyně nedovolávala zvýšené rozlišovací způsobilosti starších ochranných známek ani ve standardním formuláři pro podání návrhu na prohlášení neplatnosti předloženém dne 20. února 2007, ani ve vyjádření přiloženém k tomuto formuláři.
61 Standardní formulář však neobsahuje oddíl, který by byl věnován rozlišovací způsobilosti starších ochranných známek, ale pouze oddíl věnovaný jejich případnému dobrému jménu, které nebylo v projednávané věci tvrzeno.
62 Dále z nařízení č. 40/94 ani z nařízení č. 207/2009 nevyplývá, že k tomu, aby byl argument zvýšené rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky přípustný, musí být uplatněn v okamžiku podání návrhu na prohlášení neplatnosti.
63 Zadruhé úryvek citovaný v bodě 57 výše je podle OHIM jediným a jen stručným tvrzením předloženým v odpovědi na vyjádření vedlejší účastnice v rámci diskuze o otázce důkazu skutečného užívání starších ochranných známek.
64 Dotčený úryvek je sice stručný, avšak jeho význam je dostatečně jasný a přesný.
65 Nelze ani tvrdit, že argument žalobkyně byl uplatněn v rámci diskuze ohledně důkazu skutečného užívání starších ochranných známek. O posledně zmíněné problematice bylo totiž pojednáno v bodech I a II vyjádření žalobkyně ze dne 11. října 2007, kdežto úryvek citovaný v bodě 57 výše je vyňat z bodu III téhož dokumentu, který je věnován jiným argumentům uplatněným vedlejší účastnicí. Jak sám OHIM připouští, tyto argumenty zahrnovaly otázku rozlišovací způsobilosti starších ochranných známek.
66 Zatřetí OHIM tvrdí, že žalobkyně neoznačila konkrétní důkazy, které by dokládaly údajnou zvýšenou rozlišovací způsobilost starších ochranných známek. Podle OHIM bylo dále cílem důkazů předložených v příloze k vyjádření žalobkyně ze dne 11. října 2007 prokázat skutečné užívání starších ochranných známek.
67 V tomto ohledu z kontextuálního výkladu úryvku citovaného v bodě 57 výše vyplývá, že žalobkyně odkázala k podložení svého tvrzení o zvýšené rozlišovací způsobilosti starších ochranných známek na všechny důkazy, které předložila za účelem prokázání skutečného užívání starších ochranných známek.
68 Tyto důkazy, a sice reklamní materiály, v nichž se vyskytovaly starší ochranné známky, a místopřísežná prohlášení ohledně objemů prodeje výrobků označených staršími ochrannými známkami, byly mimoto na první pohled důležité nejen pro skutečné užívání starších ochranných známek, ale též pro jejich případnou rozlišovací způsobilost získanou užíváním.
69 Za těchto okolností je třeba mít za to, že žalobkyně označila důkazy, o které se opírala, s dostatečnou přesností na to, aby OHIM mohl přezkoumat opodstatněnost jejích tvrzení a vedlejší účastnice mohla v tomto ohledu předložit své vyjádření.
70 Vzhledem ke všemu výše uvedenému je třeba dospět k závěru, že odvolací senát neprávem shledal, že se žalobkyně výslovně nedovolávala zvýšené rozlišovací způsobilosti starších ochranných známek získané jejich užíváním. Stejně tak odvolací senát neprávem nepřezkoumal opodstatněnost tvrzení žalobkyně uplatněných v tomto směru.
71 Toto pochybení znamená, že odvolací senát nepřezkoumal faktor potenciálně relevantní při globálním posouzení existence nebezpečí záměny mezi napadenou ochrannou známkou a staršími ochrannými známkami (viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora ze dne 11. listopadu 1997, SABEL, C‑251/95, Recueil, s. I‑6191, bod 24; ze dne 29. září 1998, Canon, C‑39/97, Recueil, s. I‑5507, bod 18, a ze dne 22. června 1999, Lloyd Schuhfabrik Meyer, C‑342/97, Recueil, s. I‑3819, bod 20).
72 Za těchto okolností nemá Tribunál k dispozici veškeré poznatky nezbytné pro ověření opodstatněnosti globálního posouzení existence nebezpečí záměny, které provedl odvolací senát v napadeném rozhodnutí.
73 V důsledku toho je třeba vyhovět jedinému žalobnímu důvodu, a tudíž napadené rozhodnutí zrušit, aniž je namístě zabývat se argumenty týkajícími se výše uvedeného posouzení, zejména pokud jde o vztah mezi jednotlivými prvky vyplývajícími ze srovnání kolidujících označení.
K nákladům řízení
74 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
75 V projednávané věci neměly OHIM a vedlejší účastnice úspěch. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení, je důvodné rozhodnout, že OHIM ponese vlastní náklady řízení a ukládá se mu náhrada nákladů vynaložených žalobkyní.
76 Kromě toho je třeba rozhodnout, že vedlejší účastnice ponese vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (čtvrtý senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné znánky a vzory) (OHIM) ze dne 15. července 2010 (věc R 1638/2008‑4) se zrušuje.
2) OHIM ponese vlastní náklady řízení a ukládá se mu náhrada nákladů vynaložených společností Dosenbach-Ochsner AG Schuhe und Sport.
3) Společnost Sisma SpA ponese vlastní náklady řízení.
Pelikánová | Jürimäe | Van der Woude |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 7. února 2012.
Podpisy.