ROZSUDEK TRIBUNÁLU (kasačního senátu)

24. října 2011

Věc T‑213/10 P

P

v.

Evropský parlament

„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Dočasní zaměstnanci – Propuštění – Ztráta důvěry – Odůvodnění – Zkreslení důkazů“

Předmět:      Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (třetího senátu) ze dne 24. února 2010, P v. Parlament (F‑89/08), směřující ke zrušení tohoto rozsudku

Rozhodnutí:      Kasační opravný prostředek se zamítá. Paní P ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady vynaložené Parlamentem v tomto řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Dočasní zaměstnanci, na které se vztahuje čl. 2 písm. c) pracovního řádu ostatních zaměstnanců – Dočasný zaměstnanec přidělený k některé z politických skupin Parlamentu – Rozhodnutí o propuštění dočasného zaměstnance z důvodu narušení důvěry – Povinnost uvést odůvodnění – Dosah

[Služební řád úředníků, čl. 25 druhý pododstavec; pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 2 písm. c)]

2.      Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Nedostatečné odůvodnění – Použití implicitního odůvodnění Soudem pro veřejnou službu – Přípustnost – Podmínky

(Statut Soudního dvora, článek 36 a čl. 7 odst. 1 přílohy I)

3.      Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Chybné posouzení skutkového stavu – Nepřípustnost – Přezkum posouzení důkazů provedený Tribunálem – Vyloučení s výjimkou případu zkreslení

(Statut Soudního dvora, článek 11 přílohy I)

1.      Dodržování dosahu povinnosti uvést odůvodnění ze strany správy je právní otázkou, která podléhá přezkumu Tribunálu v rámci řízení o kasačním opravném prostředku.

Povinnost uvést odůvodnění podle čl. 25 druhého pododstavce služebního řádu se vztahuje na rozhodnutí o rozvázání smlouvy dočasného zaměstnance na dobu neurčitou, na niž se vztahuje pracovní řád ostatních zaměstnanců. Toto ustanovení stanoví, že „[k]aždé rozhodnutí týkající se určité osoby přijaté na základě tohoto služebního řádu se neprodleně sdělí písemně dotyčnému úředníkovi“ a že [k]aždé rozhodnutí týkající se stížnosti na úředníka uvede důvody, na kterých je založeno“.

Konkrétně, pokud jde o důvod propuštění pro ztrátu nebo narušení vzájemné důvěry mezi dočasným zaměstnancem a politickou skupinou Evropského parlamentu, k níž byl výše uvedený přidělen, v případě chybějící povinnosti odůvodnění by nebyl možný ani minimální přezkum ze strany unijního soudu. Skutečnost, že orgán oprávněný uzavírat pracovní smlouvy (OOUPS) nedisponuje žádným prostorem pro uvážení ohledně výkonu žádosti politické skupiny, nikterak neomezuje dosah povinnosti uvést odůvodnění. V takovém případě musí odůvodnění rozhodnutí OOUPS přinejmenším odrážet důvody žádosti politické skupiny, na základě kterých OOUPS musí učinit rozhodnutí rozvazující pracovní smlouvu. Žádost skupiny může totiž v sobě obsahovat vady vedoucí k její protiprávnosti, a musí být tudíž dána možnost jejího účinného soudního přezkumu. Konečně, skutečně pouze s ohledem na odůvodnění může dotčená osoba posoudit relevanci soudní žaloby proti rozhodnutí nepříznivě zasahujícímu do jejího právního postavení, a dále unijní soud může provádět svůj přezkum.

Rozsah takové povinnosti uvést odůvodnění musí být posouzen v závislosti na konkrétních okolnostech každého případu, zejména na obsahu aktu, na povaze uplatňovaných důvodů a na zájmu na získání vysvětlení, který ten, jemuž je akt určen, může mít, přičemž k tomu, aby mohlo být posouzeno, zda je odůvodnění dostatečné, je důležité jej situovat do právního a skutkového kontextu, v němž byl napadený akt přijat. Rozhodnutí je tedy dostatečně odůvodněno, pokud je přijato v kontextu známém dotyčnému zaměstnanci, který mu umožňuje porozumět dopadu vůči němu přijatého opatření.

(viz body 27 až 30)

Odkazy:

Soudní dvůr, 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, Sb. rozh. s. I‑5425, bod 453; Soudní dvůr, 28. února 2008, Neirinck v. Komise, C‑17/07 P, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 50 až 52; Soudní dvůr, 10. července 2008, Bertelsmann a Sony Corporation of America v. Impala, C‑413/06 P, Sb. rozh. s. 4951, bod 30

Tribunál, 8. prosince 2005, Reynolds v. Parlament, T‑237/00, Sb. VS s. I-A-385 a II‑1731, bod 96; Tribunál, 17. října 2006, Bonnet v. Soudní dvůr, T‑406/04, Sb. VS s. I-A-2–213 a II-A-2–1097, bod 52; Tribunál, 8. září 2009, ETF v. Landgren, T‑404/06 P, Sb. rozh. s. II‑2841, body 143 až 171

2.      Povinnost uvést odůvodnění rozsudků, která přísluší Soudu pro veřejnou službu na základě článku 36 statutu Soudního dvora, ve spojení s čl. 7 odst. 1 přílohy I téhož statutu, neukládá Soudu pro veřejnou službu povinnost poskytovat vysvětlení, ve kterém by se vyčerpávajícím způsobem postupně zabýval každou ze všech úvah uvedených účastníky sporu. Odůvodnění tedy může být implicitní za podmínky, že zúčastněným osobám umožní seznámit se s důvody, pro které byla dotčená opatření přijata, a soudu rozhodujícímu o kasačním opravném prostředku disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat svůj soudní přezkum. Tato povinnost nemůže být totiž vykládána tak, že zahrnuje povinnost Soudu pro veřejnou službu odpovídat podrobně na každý argument dovolávaný žalobcem, zvláště není-li dostatečně jasný a přesný a není-li podložen podrobnými důkazy.

Otázka, zda odůvodnění rozsudku Soudu pro veřejnou službu je rozporné nebo nedostatečné, představuje právní otázku, kterou je jako takovou možno uplatnit v rámci kasačního opravného prostředku.

(viz body 31 a 32)

Odkazy:

Soudní dvůr, 21. ledna 2010, Iride a Iride Energia v. Komise, C‑150/09 P, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 42 a citovaná judikatura; Soudní dvůr, 24. června 2010, Kronoply v. Komise, C‑117/09 P, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 52 a citovaná judikatura

Bonnet v. Soudní dvůr, uvedený výše, body 52 a 64 a citovaná judikatura; Tribunál, 8. června 2009, Krcova v. Soudní dvůr, T‑498/07 P, Sb. VS s. I‑B‑1‑35 a II‑B‑1‑197, bod 34

3.      Z článku 11 přílohy I statutu Soudního dvora, který přebírá znění článku 58 uvedeného statutu, vyplývá, že kasační opravný prostředek je omezen na právní otázky a musí se zakládat na důvodech vycházejících z nepříslušnosti Soudu pro veřejnou službu, nedostatků řízení před Soudem pro veřejnou službu, které poškozují zájmy účastníka řízení podávajícího opravný prostředek, nebo z porušení právních předpisů Unie tímto soudem.

Jedině Soud pro veřejnou službu je proto příslušný zjistit skutkový stav – kromě případu, kdy věcná nesprávnost těchto zjištění vyplývá z písemností ve spise, které mu byly předloženy – a tento skutkový stav posoudit. Posouzení skutkového stavu, s výhradou případu zkreslování důkazů předložených Soudu pro veřejnou službu, nepředstavuje tedy právní otázku, která by jako taková podléhala přezkumu soudu rozhodujícího o kasačním opravném prostředku.

Takové zkreslení musí zjevně vyplývat z písemností ve spise, aniž je nutné provést nové posouzení skutkového stavu a důkazů, nebo uplatnit nové důkazy.

(viz body 46 až 48)

Odkazy:

Soudní dvůr, 9. listopadu 2007, Lavagnoli v. Komise, C‑74/07 P, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 20; Soudní dvůr, 17. června 2010, Lafarge v. Komise, C‑413/08 P, Sb. rozh. s. I‑5361, bod 17 a citovaná judikatura

Tribunál, 2. března 2010, Doktor v. Rada, T‑248/08 P, body 39 a 42 a citovaná judikatura