ROZSUDEK TRIBUNÁLU (osmého senátu)
4. února 2016 (*)
„Program podpory evropského audiovizuálního odvětví (MEDIA 2007) – Opatření na podporu nadnárodní distribuce evropských filmů – Výzva k předkládání návrhů v rámci ‚selektivního‘ systému 2013 – Akt EACEA informující žalobkyni o zamítnutí její žádosti týkající se filmu ‚Only God Forgives‘ – Akt EACEA potvrzující toto zamítnutí, ale obsahující nové odůvodnění – Pravomoc – Rozdělení úkolů mezi Komisí a EACEA – Přesně stanovená pravomoc – Žaloba na neplatnost – Napadnutelný akt – Přípustnost – Povinnost uvést odůvodnění – Stálé pokyny 2012–2013 – Dohoda o hmotné nebo fyzické distribuci – Předchozí neoznámení vůči EACEA – Nezpůsobilost žádosti“
Ve věci T‑676/13,
Italian International Film Srl, se sídlem v Římě (Itálie), zastoupená A. Fratini, B. Bettelli a M. Bottino, advokátkami,
žalobkyně,
proti
Výkonné agentuře pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast (EACEA), zastoupené H. Monetem a D. Homannem, jako zmocněnci, ve spolupráci s D. Fosselardem a A. Duron, advokáty,
žalované,
jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí, kterým se zamítá žádost žalobkyně o poskytnutí grantu pro film „Only God Forgives“, předložená v návaznosti na výzvu k předkládání návrhů EACEA/21/12 MEDIA 2007 – Podpora nadnárodní distribuce evropských filmů – „selektivní“ systém 2013 (Úř. věst. C 300, s. 5), zveřejněnou v rámci rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1718/2006/ES ze dne 15. listopadu 2006 o provádění programu podpory evropského audiovizuálního odvětví (MEDIA 2007) (Úř. věst. L 327, s. 12), stanoveného na období od 1. ledna 2007 do 31. prosince 2013,
TRIBUNÁL (osmý senát),
ve složení D. Gratsias, předseda, M. Kančeva a C. Wetter (zpravodaj), soudci,
vedoucí soudní kanceláře: J. Palacio González, vrchní rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 10. září 2015,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 5. října 2012 byla zveřejněna výzva k předkládání návrhů EACEA/21/12 MEDIA 2007 – Podpora nadnárodní distribuce evropských filmů – „selektivní“ systém 2013 (Úř. věst. C 300, s. 5), v rámci „selektivního“ systému majícího za cíl vybrat několik projektů pro poskytnutí grantu a takto podnítit a podpořit co nejširší nadnárodní distribuci nových evropských koprodukčních filmů.
2 Tato zveřejněná výzva spadá do rámce rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1718/2006/ES ze dne 15. listopadu 2006 o provádění programu podpory evropského audiovizuálního odvětví (MEDIA 2007) (Úř. věst. L 327, s. 12), stanoveného na období od 1. ledna 2007 do 31. prosince 2013, jehož znění bylo upřesněno stálými pokyny programu MEDIA 2007, připojenými k uvedené výzvě k předkládání návrhů (dále jen „pokyny“).
3 Bod 5 pokynů, nazvaný „Kritéria způsobilosti“, obsahuje bod 5.1, nadepsaný „Způsobilé společnosti“, který zní takto:
„[…]
Filmový distributor / distributor v kinosálech musí splnit následující kritéria:
1. být držitelem práv na distribuci filmu v kinosálech na dotyčném území;
2. zajistit distribuci filmu v kinosálech na dotyčném území (stanovit datum uvedení, plánovat, kontrolovat a provést distribuci a propagační kampaň) a
3. zaplatit částky týkající se nákladů spojených s distribucí (Viz rovněž bod 5.5 ‚Způsobilé návrhy‘).
Omezené použití outsourcingu je povoleno za podmínky, že:
– bylo oznámeno Agentuře
– je prokázáno uhrazenými fakturami;
– je v souladu s pravidlem outsourcingu uvedeným v bodě 10.
V případě, že činnosti distribuce jsou sdíleny několika společnostmi, musejí být smlouvy/dohody mezi těmito společnostmi oznámeny Agentuře. Agentura bude obvykle považovat za způsobilou společnost, která ve skutečnosti provádí distribuci filmu na daném území. Proti rozhodnutí Agentury se nelze odvolat
Použití ‚fyzických distributorů‘ pro konkrétní služby, jako je rezervace sálů, oběh kopií a vybírání tržeb, je povoleno. Takoví fyzičtí distributoři nemohou být způsobilí pro finanční podporu.
[…]“ (neoficiální překlad)
4 Bod 5.5 pokynů, nadepsaný „Způsobilé návrhy“, zní takto:
„[…]
Formulář žádosti musí být doplněn oficiálním dopisem kandidujícího subjektu a všemi dalšími dokumenty, na které se ve formuláři žádosti odkazuje.
[…]
Agentura si vyhrazuje právo požádat uchazeče o doplňující informace.
[…]“ (neoficiální překlad)
5 Podle bodu 13 pokynů, nadepsaného „Postup předkládání návrhů“:
„[…]
13.2 Formulář žádosti
[…]
Kromě toho musí být celkové zaslání žádosti uskutečněno elektronickou zprávou, obsahující
– elektronickou tištěnou verzi formuláře;
– všechny dokumenty vyjmenované v souhrnném seznamu.
[…]
13.3 Předložení žádosti o grant
[…]
Po zaslání žádosti nemůže být provedena žádná změna spisu. Pokud je však nezbytné objasnit některé body, může Agentura za tímto účelem uchazeče kontaktovat.
[…]
Všichni uchazeči, jejich žádosti nebylo vyhověno, budou informováni písemně.
Uchazeč musí předložit všechny dohody o distribuci, které jsou relevantní pro jeho žádost, včetně dohod již předložených v souvislosti s žádostmi o finanční podporu na základě předcházející výzvy k předkládání návrhů programu MEDIA. Neúplné žádosti budou považovány za nezpůsobilé.
[…]“ (neoficiální překlad)
6 Žalobkyně, Italian International Film Srl, předložila dne 22. března 2013 svou žádost týkající se přidělení grantu na distribuci filmu „Only God Forgives“ („Jen Bůh odpouští“, dále jen „film“) v Itálii.
7 Dne 4. června 2013 se jeden ze zaměstnanců Výkonné agentury pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast (EACEA) pověřený posuzováním žádostí o grant obrátil na žalobkyni s požadavkem, aby mu poskytla některé dodatečné dokumenty. Dne 6. června 2013 žalobkyně poskytla několik písemností, které EACEA připojila k její žádosti, aby bylo provedeno její hodnocení.
8 Výbor pověřený hodnocením žádostí o grant (dále jen „hodnotící výbor“) uvedl, na setkáních dne 20. a 21 června 2013, že film byl v Itálii distribuován společností 01 Distribution, a nikoli žalobkyní, takže žádosti žalobkyně nelze vyhovět. Hodnotícím výborem tedy byl Evropské komisi zaslán návrh na zamítnutí.
9 Na setkání dne 26. července 2013 výbor MEDIA 2007, vytvořený při generálním ředitelství Komise (GŘ) pro vzdělávání a kulturu, vydal stanovisko přejímající návrh hodnotícího výboru, vyjma dvou změn netýkajících se žalobkyně.
10 Prováděcím rozhodnutím C(2013) 5212 final ze dne 2. srpna 2013, jež se týká individuálního rozhodnutí o poskytnutí grantu v rámci programu MEDIA 2007 – Selektivní podpora distribuce (dále jen „rozhodnutí ze dne 2. srpna 2013“) následovala Komise stanovisko výboru MEDIA 2007 (bod 3 odůvodnění uvedeného rozhodnutí), jelikož žalobkyně nepatřila mezi uchazeče, kteří obdrželi grant pro distribuci filmu, uvedené v příloze uvedeného rozhodnutí.
11 Dne 7. srpna 2013 oznámila EACEA žalobkyni obsah rozhodnutí ze dne 2. srpna 2013, pod označením EACEA, prostřednictvím standardního formuláře, který uváděl, že „[ž]adatel nebude sám zajišťovat distribuci filmu v kinosálech“.
12 Dopisem ze dne 4. září 2013 zpochybnila žalobkyně toto odůvodnění zamítnutí a předložila EACEA řadu připomínek. Žalobkyně zvláště uvedla, že je skutečně distributorem filmu v kinosálech a že to vyplývá z dokumentů předložených v příloze uvedeného dopisu. Popsala tam, z jakých obchodních důvodů se logo 01 Distribution objevilo jako hlavní logo, a prohlásila, že lituje toho, že to mohlo Komisi vést k domněnce, že není distributorem filmu. V důsledku toho požádala o přezkoumání rozhodnutí ze dne 2. srpna 2013, jehož znění jí bylo oznámeno dne 7. srpna 2013.
13 Dopisem ze dne 8. října 2013 EACEA odpověděla na vyjádření žalobkyně s tím, že je zamítá z důvodu, že podle bodu 5.1 pokynů mohl být outsourcing činností fakturace a vybírání tržeb použitím fyzického distributora povolen, avšak podmínkou tohoto povolení bylo oznámení dotyčných dohod agentuře EACEA. EACEA zdůraznila, že navzdory tomu, že žalobkyni dne 4. června 2013 kontaktovala za účelem obdržení dodatečných vysvětlení (viz bod 7 výše), žalovaná jí neoznámila dohodu podepsanou dne 26. dubna 2013 se společností 01 Distribution o distribuci filmu, což bylo nezbytné pro umožnění správného posouzení možnosti přidělit žalobkyni grant hodnotícím výborem. Na závěr EACEA uvedla, „že v souladu s původním doporučením hodnotícího výboru musí s politováním potvrdit nezpůsobilost výše uvedeného projektu“.
14 EACEA v dopise žalobkyni informovala i o opravných prostředcích a o lhůtách pro uplatnění takových prostředků, které má proti „tomuto rozhodnutí“ (dále jen „dopis ze dne 8. října 2013“).
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
15 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 18. prosince 2013 podala žalobkyně projednávanou žalobu.
16 Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 14. března 2014 vznesla EACEA námitku nepřípustnosti ve smyslu čl. 114 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu ze dne 2. května 1991.
17 V písemném vyjádření došlém soudní kanceláři Tribunálu dne 24. dubna 2014 zpochybnila žalobkyně námitku nepřípustnosti podanou EACEA.
18 Usnesením ze dne 15. září 2014 si Tribunál v souladu s čl. 114 odst. 4 jednacího řádu ze dne 2. května 1991 vyhradil rozhodnout o námitce nepřípustnosti vznesené EACEA spolu s věcí samou.
19 Dne 27. října 2014 předložila EACEA svoji žalobní odpověď. Replika došla kanceláři Tribunálu dne 12. prosince 2014 a duplika dne 26. ledna 2015.
20 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil „rozhodnutí […] ze dne 8. října 2013;
– uložil EACEA povinnost přijmout „z toho plynoucí opatření“;
– uložil EACEA náhradu nákladů řízení.
21 EACEA navrhuje, aby Tribunál:
– odmítl žalobu jako zjevně nepřípustnou, nebo ji alespoň zamítl jako neopodstatněnou;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
K předmětu žaloby
22 Je třeba uvést, že žaloba směřuje proti rozhodnutí, o němž žalobkyně tvrdí, že je obsaženo v dopise ze dne 8. října 2013, a nikoli proti rozhodnutí ze dne 2. srpna 2013. To vyplývá z výslovného znění žaloby. I když je dále pravda, že dne 4. září 2013 požádala žalobkyně o přezkum posledně uvedeného rozhodnutí, bylo jí oznámeno pouze jeho vyznění a odůvodnění prostřednictvím standardního formuláře oznámeného dne 7. srpna 2013, a nikoli rozhodnutí ze dne 2. srpna 2013 jako takové, které nebylo uvedeno v uvedeném formuláři a bylo s ohledem na žalobkyni identifikováno až v námitce nepřípustnosti vznesené agenturou EACEA.
K přípustnosti
23 EACEA vznáší tři námitky nepřípustnosti, z nichž první vychází z prekluze žaloby za předpokladu, že je na ni třeba nahlížet jako na žalobu podanou proti rozhodnutí ze dne 2. srpna 2013, druhá ze skutečnosti, že dopis ze dne 8. října 2013 není aktem nepříznivě zasahujícím do právního postavení žalobkyně, jelikož pouze rozhodnutí ze dne 2. srpna 2013, oznámené dne 7. srpna 2013, má takovou povahu, a třetí z čistě potvrzující povahy dopisu ze dne 8. října 2013 vzhledem k rozhodnutí ze dne 2. srpna 2013.
24 Žalobkyně zpochybňuje námitky nepřípustnosti a považuje svou žalobu za přípustnou.
K prekluzi žaloby
25 Z bodu 22 výše vyplývá, že žaloba směřuje proti rozhodnutí, o němž žalobkyně tvrdí, že je obsaženo v dopise ze dne 8. října 2013, s vyloučením jakékoli jiného. Námitka nepřípustnosti vycházející z prekluze žaloby v rozsahu, v němž by směřovala proti rozhodnutí ze dne 2. srpna 2013, o němž je třeba zdůraznit, že jej žalobkyně nemohla před tímto soudním řízením zjistit, ani pokud jde o jeho datum, ani pokud jde o formu, v níž bylo přijato, proto musí být zamítnuta.
K povaze dopisu ze dne 8. října 2013 jakožto rozhodnutí
26 Je třeba připomenout, že pro to, aby byl dopis kvalifikován jako rozhodnutí ve smyslu článku 263 čtvrtého pododstavce SFEU, a bylo tak možné proti němu podat žalobu na neplatnost, není dostačující, aby byl zaslán orgánem, institucí nebo jiným subjektem Evropské unie osobě, jíž je určen, v odpověď na její žádost (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 27. ledna 1993, Miethke v. Parlament, C‑25/92, Recueil, EU:C:1993:32, bod 10; rozsudek ze dne 22. května 1996, AITEC v. Komise, T‑277/94, Recueil, EU:T:1996:66, bod 50, a usnesení ze dne 5. listopadu 2003, Kronoply v. Komise, T‑130/02, Recueil, EU:T:2003:293, bod 42).
27 Pokud lze totiž žalobu na neplatnost podat proti všem ustanovením přijatým unijními orgány v jakékoliv formě a jakékoliv povahy, jakož i případně za podmínek a zvláštními postupy povolenými článkem 263 pátým pododstavcem SFEU proti ustanovením přijatým institucemi nebo jinými subjekty Unie, je tomu tak za podmínky, jestliže je žaloba podána fyzickou nebo právnickou osobou, že účelem těchto ustanovení je vyvolat závazné právní účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy této osoby tím, že podstatným způsobem změní její právní postavení (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 11. listopadu 1981, IBM v. Komise, 60/81, Recueil, EU:C:1981:264, body 9 a 10; ze dne 13. října 2011, Deutsche Post a Německo v. Komise, C‑463/10 P a C‑475/10 P, Sb. rozh., EU:C:2011:656, bod 37 a citovaná judikatura, a usnesení ze dne 13. března 2015, European Coalition to End Animal Experiments v. ECHA, T‑673/13, Sb. rozh., EU:T:2015:167, bod 22).
28 EACEA je subjektem Unie s právní subjektivitou (rozsudek ze dne 21. října 2010, Agapiou Joséphidès v. Komise a EACEA, T‑439/08, EU:T:2010:442, bod 35), který byl vytvořen rozhodnutím Komise 2005/56/ES ze dne 14. ledna 2005 o zřízení výkonné agentury pro správu činnosti Společenství v oblasti vzdělávání a kultury a v audiovizuální oblasti podle nařízení Rady (ES) č. 58/2003, nazvané „Výkonná agentura pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast“ (Úř. věst. L 24, s. 35), zrušeným a nahrazeným rozhodnutím Komise 2009/336/ES ze dne 20. dubna 2009 o zřízení výkonné agentury pro správu činnosti Společenství v oblasti vzdělávání a kultury a v audiovizuální oblasti podle nařízení Rady (ES) č. 58/2003, nazvané Výkonná agentura pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast (Úř. věst. L 101, s. 26). Rozhodnutí 2009/336/ES, ve znění prováděcího rozhodnutí Komise 2012/797/EU ze dne 18. prosince 2012 (Úř. věst. L 349, s. 68), nyní rovněž zrušené, ale platné pro projednávaný spor, neobsahuje žádné ustanovení přijaté podle čl. 263 pátého pododstavce SFEU.
29 Podat žalobu na neplatnost týkající se dopisu ze dne 8. října 2013 by tedy bylo přípustné, pouze pokud tento dopis vyvolal vůči žalobkyni závazné právní účinky, jimiž mohou být dotčeny její zájmy tím, že podstatným způsobem změní její právní postavení (v tomto smyslu viz rozsudky IBM v. Komise, bod 27 výše, EU:C:1981:264, bod 9; ze dne 5. dubna 2006, Deutsche Bahn v. Komise, T‑351/02, Sb. rozh., EU:T:2006:104, bod 35, a usnesení ze dne 19. listopadu 2013, 1. garantovaná v. Komise, T‑42/13, EU:T:2013:621, bod 20).
30 K určení toho, zda akt takovéto účinky vyvolává, je třeba se zaměřit na jeho podstatu (usnesení ze dne 29. dubna 2004, SGL Carbon v. Komise, T‑308/02, Recueil, EU:T:2004:119, bod 39, a ze dne 9. října 2012, Région Poitou-Charentes v. Komise, T‑31/12, EU:T:2012:528, bod 32).
31 Na jedné straně to má za následek, že skutečnost, že EACEA použila v dopise ze dne 8. října 2013 výraz „rozhodnutí“, představuje pouze jeden údaj mezi jinými, který by mohl být zohledněn unijním soudem k vymezení podstaty dotčeného aktu, ale sám o sobě mu neumožňuje označit tento akt za rozhodnutí ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU. Na druhé straně EACEA nemůže v rámci námitky nepřípustnosti účelně tvrdit, že údajně neměla pravomoc k přijetí takového rozhodnutí, jelikož pokud analýza okolností projednávané věci vede k závěru o rozhodovací povaze dopisu ze dne 8. října 2013, bude muset být otázka pravomoci autora uvedeného dopisu zkoumána na základě vnější legality rozhodnutí, které obsahuje, což se týká meritu věci, a nikoli přípustnosti.
32 V projednávané věci je třeba uvést, že EACEA dopisem ze dne 8. října 2013 překročila to, co by obsahovalo pouhé vysvětlení rozhodnutí ze dne 2. srpna 2013, jehož znění a odůvodnění oznámila. Neomezila se na vysvětlení uvedeného rozhodnutí, sama zaujala stanovisko ve smyslu zamítnutí žádosti o grant podané žalobkyní.
33 I když je pravda, že dopis ze dne 8. října 2013 obsahuje výklad článku 5.1 pokynů, uvedený výklad nemá za cíl uvést žalobkyni důvody přijetí rozhodnutí ze dne 2. srpna 2013, které ostatně není jako takové v dopise citováno (viz bod 22 výše), nýbrž podporuje zamítnutí vyjádřené ze strany EACEA samotné „v souladu s původním doporučením hodnotícího výboru“.
34 Ze zkoumání tohoto dopisu tedy vyplývá, že EACEA mu zamýšlela propůjčit závazné právní účinky zachováním dříve vyjádřeného zamítnutí žádosti žalobkyně o grant, čímž mohly být dotčeny zájmy žalobkyně tím, že takto byla zbavena možnosti obdržet grant pro distribuci filmu na italském území. Vzhledem k judikatuře připomenuté v bodech 26 až 30 výše je tedy třeba dojít k závěru, že dopis ze dne 8. října 2013 skutečně představuje rozhodnutí ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU (dále jen „rozhodnutí ze dne 8. října 2013“), a tudíž zamítnout druhou námitku nepřípustnosti vznesenou ze strany EACEA.
K potvrzující povaze rozhodnutí ze dne 8. října 2013
35 Podle ustálené judikatury rozhodnutí pouze potvrzuje předchozí rozhodnutí, pokud neobsahuje žádnou novou skutečnost v porovnání s předchozím aktem a pokud mu nepředcházel nový přezkum situace příjemce tohoto předchozího aktu (rozsudky ze dne 14. dubna 1970, Nebe v. Komise, 24/69, Recueil, EU:C:1970:22, bod 8; ze dne 10. prosince 1980, Grasselli v. Komise, 23/80, Recueil, EU:C:1980:284, bod 18, a ze dne 11. června 2002, AICS v. Parlament, T‑365/00, Recueil, EU:T:2002:151, bod 30).
36 Je třeba konstatovat, že EACEA před přijetím rozhodnutí ze dne 8. října 2013 zkoumala skutečnosti předložené žalobkyní v jejím dopise ze dne 4. září 2013, před tím, než uvedla, že jí tyto skutečnosti v souladu s bodem 5.1 pokynů měly být předloženy v okamžiku, kdy žalobkyni dne 4. června 2013 kontaktovala „pro podrobnější vysvětlení týkající se operační schopnosti [s]polečnosti uvádět tento film“, protože takové oznámení by mohlo hodnotícímu výboru umožnit provést „přesné hodnocení projektu“. Z toho je tedy třeba vyvodit, že zatímco rozhodnutí ze dne 2. srpna 2013, jehož znění bylo oznámeno dne 7. srpna 2013 prostřednictvím standardního formuláře, bylo založeno na odůvodnění, že žalobkyně nebude sama zajišťovat distribuci filmu v kinosálech, rozhodnutí ze dne 8. října 2013 je založeno na odůvodnění, podle kterého žalobkyně agentuře EACEA neoznámila skutečnosti nezbytné k přesnému hodnocení projektu. V tomto ohledu EACEA uvedla, že omezené použití outsourcingu, například pro prodej vstupenek a fakturaci, mohlo být povoleno za podmínky, že by bylo EACEA oznámeno. Rozhodnutí ze dne 8. října 2013, obsahující odůvodnění odlišné od odůvodnění uvedeného v rozhodnutí ze dne 2. srpna 2013, svědčící o zohlednění nových skutečností zmíněných žalobkyní v jejím dopise ze dne 4. září 2013, tedy nemá potvrzující povahu.
37 Proto je třeba zamítnout třetí námitku nepřípustnosti vznesenou agenturou EACEA a prohlásit žalobu za přípustnou.
K věci samé
38 Žalobkyně na podporu své žaloby uvádí dva žalobní důvody, z nichž první vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění a druhý ze zjevně nesprávného posouzení, kterým je stižena legalita rozhodnutí ze dne 8. října 2013.
39 EACEA tvrdí, že žádný z těchto žalobních důvodů není opodstatněný.
K pravomoci EACEA k přijetí rozhodnutí ze dne 8. října 2013
40 Před případným zkoumáním obou žalobních důvodů je třeba i bez návrhu zkoumat, zda EACEA měla pravomoc k přijetí rozhodnutí ze dne 8. října 2013 (pokud jde o nepominutelnou povahu důvodu vycházejícího z nedostatku pravomoci autora rozhodnutí podrobeného kontrole legality ze strany unijního soudu, viz rozsudky ze dne 10. května 1960, Německo v. Vysoký úřad, 19/58, Recueil, EU:C:1960:19, s. 488; ze dne 28. ledna 2003, Laboratoires Servier v. Komise, T‑147/00, Recueil, EU:T:2003:17, bod 45, a ze dne 13. prosince 2013, Maďarsko v. Komise, T‑240/10, Sb. rozh., EU:T:2013:645, bod 70), přičemž je třeba uvést, že účastníci řízení měli příležitost se k této otázce kontradiktorně vyjádřit, protože EACEA sama v námitce nepřípustnosti tvrdila, že neměla pravomoc k přijetí takového rozhodnutí, jakým je rozhodnutí ze dne 8. října 2013 a EACEA bylo na jednání položeno několik otázek, zejména zda má pravomoc provést přezkum takových rozhodnutí, jako je rozhodnutí ze dne 2. srpna 2013, a zda v oblasti zamítnutí žádostí o grant existují případy přesně stanovené pravomoci. Žalobkyně byla na jednání vyzvána předložit své stanovisko k těmto otázkám a k odpovědím, které na ně podala EACEA. Z toho vyplývá, že v průběhu jak písemné části řízení, tak jeho ústní části byla dodržena zásada kontradiktornosti, pokud jde o důvod vycházející z nedostatku pravomoci autora napadeného aktu, jak vyžaduje judikatura v případě právního důvodu uplatněného bez návrhu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. prosince 2009, Komise v. Irsko a další, C‑89/08 P, Sb. rozh., EU:C:2009:742, body 57 a 60).
41 Nejprve je třeba připomenout, že bod 7 odůvodnění rozhodnutí 2009/336, v platném znění, uvádí, že „[p]řenesení úkolů spojených s prováděním programů na výkonnou agenturu je možné při zřetelném oddělení etapy plánování a etapy přijímání rozhodnutí o financování [...] a etapy provádění projektů, která může být svěřena výkonné agentuře“. Mimoto bod 8 odůvodnění uvedeného rozhodnutí uvádí, že „[z]řízení výkonné agentury nemění pověření Komise Radou, pokud jde o správu některých fází činností prováděných v rámci různých programů“.
42 Článek 4 odst. 1 rozhodnutí 2009/336, v platném znění, stanoví, že EACEA „zodpovídá za správu některých částí těchto programů Společenství: […]
28) program podpory evropského audiovizuálního odvětví (MEDIA 2007) (2007–2013), schválený rozhodnutím [...] č. 1718/2006/ES.“
43 Článek 4 odst. 2 téhož rozhodnutí, v platném znění, stanoví, že EACEA je v rámci správy částí programů Společenství uvedených v odstavci 1 „pověřena těmito úkoly:
a) správou celého průběhu projektů v rámci provádění programů Společenství, které jsou jí svěřeny […];
b) přijímáním nástrojů pro plnění rozpočtových příjmů a výdajů a výkonem všech či některých činností potřebných pro správu programů Společenství na základě pověření Komise, včetně těch, které souvisejí s přidělováním grantů a zakázek.“
44 Poté rozhodnutí Komise C(2009) 3355 final ze dne 6. května 2009 týkající se přenesení pravomocí na Výkonnou agenturu pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast s cílem provádění úkolů souvisejících s prováděním programů Společenství v oblasti vzdělávání a kultury a v audiovizuální oblasti, zejména včetně používání prostředků stanovených v rozpočtu Společenství (neoficiální překlad), ve znění rozhodnutí C(2010) 7095 final, provedlo rozhodnutí 2009/336. Program MEDIA 2007 je tak uveden v bodě 28 právních východisek rozhodnutí C (2009) 3355 final. Článek 5 uvedeného rozhodnutí, nadepsaný „Úkoly související s plněním rozpočtu“, v odst. 1 písm. a) stanoví, že EACEA „přiznává granty a řídí grantové dohody a související rozhodnutí“ a že „[EACEA] je za tímto účelem Komisí pověřena provádět některé nebo všechny operace nezbytné k zahájení a ukončení postupů při udělování grantů, jež jsou podrobně popsány v příloze III“. (neoficiální překlad)
45 Příloha I odst. 26 třetí odrážka rozhodnutí C(2009) 3355, v platném znění, připomíná, že se EACEA podílí na provádění a řízení většiny složek programu MEDIA 2007, včetně distribuce.
46 Příloha III téhož rozhodnutí stanoví úkoly přenesené na EACEA, mezi něž podle bodu A 5 patří „výběr projektů nebo, pokud [právní základ programů stanoví], že přísluší Komisi vybrat projekty, příprava návrhu výběru, jež má být proveden Komisí v souladu s postupy projednávání ve výborech“, podle bodu A 6 „oznamování individuálních rozhodnutí týkajících se přiznání grantů [jejich příjemcům]“ a ve smyslu bodu A 7 „[zpracování] žádostí [o přezkoumání rozhodnutí týkajících se přiznání grantu]“. (neoficiální překlad)
47 Konečně rozhodnutí č. 1718/2006 (viz bod 2 výše) ve svém čl. 10 odst. 2 písm. e) stanoví, že jakýkoli návrh na přidělení finančních prostředků Společenství přesahujících 300 000 eur v případě distribuce se přijímá postupem podle čl. 11 odst. 2 téhož rozhodnutí, kdežto čl. 10 odst. 3 uvedeného rozhodnutí uvádí, že „opatření nezbytná k provedení [uvedeného] rozhodnutí pro všechny ostatní oblasti se přijímají postupem podle čl. 11 odst. 3“ rozhodnutí č. 1718/2006, což zvláště zahrnuje návrhy týkající se přidělení finančních prostředků Společenství nepřesahujících 300 000 eur v oblasti distribuce. Článek 11 rozhodnutí č. 1718/2006 v odstavci 1 stanoví, že Komisi je nápomocen výbor a v odstavci 2 odkazuje na články 4 a 7 rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (Úř. věst. L 184, s. 23), a v odstavci 3 na články 3 a 7 rozhodnutí 1999/468. Článek 3 posledně uvedeného rozhodnutí definoval poradní postup, kdežto článek 4 řídící postup. Rozhodnutí 1999/468 však bylo zrušeno čl. 12 prvním pododstavcem nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, s. 13), jehož článek 13 uvádí, že v případě odkazu na článek 3 rozhodnutí 1999/468 se nyní použije poradní postup uvedený v článku 4 nařízení č. 182/2011, kdežto v případě odkazu na článek 4 rozhodnutí 1999/468 se nyní použije přezkumný postup uvedený v článku 5 nařízení č. 182/2011 s výjimkou jeho odst. 4 druhého a třetího pododstavce.
48 V tomto ohledu je třeba dodat, že bod 4 předposlední pododstavec pokynů uvádí, že maximální částka grantu bude činit 150 000 eur pro distributora a film, a že bod 4 poslední pododstavec pokynů stanoví, že EACEA si vyhrazuje právo nerozdělit všechny disponibilní finanční prostředky. Tato horní hranice a tato výhrada byly zopakovány ve výzvě k předkládání návrhů EACEA/21/12 v bodě 5 třetím a čtvrtém pododstavci.
49 Ze všech výše uvedených ustanovení vyplývá, že pravomoc EACEA v oblasti grantů přidělených v rámci výzvy k předkládání návrhů EACEA/21/12 přijaté v rámci provedení programu MEDIA 2007 se omezovala zaprvé na posuzování spisu každého žadatele pro přípravu „návrhu výběru, jež má být proveden Komisí v souladu s postupy projednávání ve výborech“ podle bodu A 5, v druhé části alternativy, kterou uvádí, přílohy III rozhodnutí C(2009) 3355 final, v platném znění, zadruhé na „oznamování individuálních rozhodnutí týkajících se přiznání grantů [jejich příjemcům]“ podle bodu A 6 uvedené přílohy a zatřetí v souladu s bodem A 7 téže přílohy na „[zpracování] žádostí [o přezkoumání rozhodnutí týkajících se přiznání grantu]“.
50 V projednávané věci EACEA posuzovala spis žalobkyně na základě skutečností, které jí žalobkyně poskytla, a dne 4. června 2013 ji elektronickou zprávou požádala o dodatečné informace. V odpověď na tuto elektronickou zprávu žalobkyně elektronickou zprávou z téhož dne potvrdila, že je „italským distributorem filmu“, avšak v tomto ohledu nedodala doklady, a dne 6. června 2013 zaslala EACEA dodatečné informace týkající se zkušeností, které získala jako distributor zvláště v průběhu pěti předcházejících let. Po analýze celého spisu EACEA Komisi navrhla zamítnutí grantu a Komise přijala rozhodnutí ze dne 2. srpna 2013 po dodržení poradního postupu stanoveného v čl. 4 nařízení č. 182/2011, neboť se jednalo o návrh týkající se přidělení finančních prostředků Unie nepřesahujících 300 000 eur v oblasti distribuce, v souladu s ustanoveními čl. 10 odst. 2 a 3 rozhodnutí č. 1718/2006. Bod 3 odůvodnění rozhodnutí ze dne 2. srpna 2013 používá odůvodnění vyjádřené výborem MEDIA 2007 v jeho stanovisku ze dne 26. července 2013, který sám zopakoval, pokud jde o žalobkyni, návrh hodnotícího výboru (viz body 8 až 10 výše), totiž že film byl v Itálii distribuován společností 01 Distribution, a nikoli žalobkyní, takže její žádosti nemohlo být vyhověno. Dne 7. srpna 2013 převzala EACEA tento důvod zamítnutí, když ve standardním oznamovacím formuláři zaškrtla políčko odpovídající následujícímu popisu: „[ž]adatel nebude sám zajišťovat distribuci filmu v kinosálech“. Dne 4. září 2013 žalobkyně zaslala agentuře EACEA dopis, který musí být zjevně označen za žádost o přezkoumání rozhodnutí týkajícího se přidělení grantu, ve smyslu bodu A 7 přílohy III rozhodnutí C(2009) 3355, v platném znění.
51 Za takových okolností, jako jsou okolnosti projednávané věci, měla tudíž EACEA pro vyřízení této žádosti volbu mezi tím, že se omezí na vyjasnění rozhodnutí ze dne 2. srpna 2013, nebo že se obrátí na Komisi, aby rozhodnutí změnila, buď ve smyslu přiznání grantu, nebo ve smyslu zamítnutí, avšak z jiných důvodů nežli původně použitých důvodů. EACEA totiž nemohla mít v žádném případě pravomoc ke změně rozhodnutí, jež nebyla příslušná přijmout.
52 I když je pravda, že bod 5.1 pokynů stanoví, že v případě, kdy činnosti distribuce jsou sdíleny několika společnostmi, musejí být smlouvy/dohody mezi těmito společnostmi oznámeny agentuře EACEA, která bude obvykle považovat za způsobilou společnost, která ve skutečnosti provádí distribuci filmu na daném území a přijme v této věci „rozhodnutí […], [proti kterému] se nelze odvolat“, je třeba jeho znění vykládat tak, že odkazuje na skutečnost, že EACEA musí při posuzování žádostí konečným způsobem přijmout své stanovisko před tím, než Komisi předloží svůj návrh na výběr, aniž je dotčena možnost, že žadatel později v rámci správního opravného prostředku napadne rozhodnutí tohoto orgánu. Jakýkoli jiný výklad by byl v rozporu s výslovným zněním bodu A 7 přílohy III rozhodnutí C(2009) 3355 final, v platném znění, přiznávajícího právo na uvedený opravný prostředek.
53 Z toho vyplývá, že EACEA tím, že sama rozhodla o zamítnutí na základě odůvodnění neuvedeného Komisí, způsobila, že rozhodnutí ze dne 8. října 2013 je stiženo nedostatkem pravomoci.
54 Z judikatury stanovené v souvislosti s případy, jejichž okolnosti byly srovnatelné s projednávanou věcí, však vyplývá, že v případě přesně stanovené pravomoci nemůže vada tkvící v nedostatku pravomoci způsobit zrušení napadeného rozhodnutí, pokud by toto zrušení provedené z důvodu nedostatku pravomoci autora napadeného rozhodnutí mohlo po odstranění tohoto nedostatku ke dni, kdy vyvstal, vést pouze k přijetí meritorně totožného rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 6. července 1983, Geist v. Komise, 117/81, Recueil, EU:C:1983:191, body 6 a 7; ze dne 9. října 1992, De Persio v. Komise, T‑50/91, Recueil, EU:T:1992:104, body 10, 22 a 24, a ze dne 19. ledna 2010, De Fays v. Komise, T‑355/08 P, Sb. VS, EU:T:2010:16, body 57 a 58).
55 Je tedy třeba určit, zda by se v projednávané věci Komise nacházela v situaci přesně stanovené pravomoci, takže EACEA tím, že odůvodnění zamítnutí žádosti žalobkyně uvedené Komisí v rozhodnutí ze dne 2. srpna 2013 nahradila vlastním odůvodněním, přijala rozhodnutí meritorně shodné s rozhodnutím, jež by v souladu se svou pravomocí přijala Komise, kdyby byla seznámena se stejnými skutečnostmi, jako jsou skutečnosti sdělené v dopise ze dne 4. září 2013.
56 Jak vyplývá z bodu 5.1 pokynů citovaného v bodě 3 výše, přidělení grantu z důvodu distribuce předpokládá, že žadatel sám provede distribuci filmu v kinosálech na dotyčném území. Bez ohledu na to stanoví toto ustanovení možnost, aby distributor omezeným způsobem použil dohody o outsourcingu, za podmínky, že jejich použití „bylo oznámeno [EACEA]“. Pokračování bodu 5.1 opakuje tuto povinnost oznámení tím, že uvádí, že „[v] případě, že činnosti distribuce jsou sdíleny několika společnostmi, musejí být smlouvy/dohody mezi těmito společnostmi oznámeny [EACEA]“. Tentýž bod stanoví, že použití fyzických distributorů pro konkrétní služby, jako je rezervace sálů nebo vybírání tržeb, je povoleno.
57 Žalobkyně tvrdí, že je skutečně distributorem filmu a že dohoda, kterou uzavřela se společností 01 Distribution, pokud jde o rezervaci kinosálů, oběh kopií filmu, vybírání tržeb, jakož i oznamování filmu pod hlavním logem 01 Distribution, nemusela být oznámena EACEA, protože by tato dohoda měla být pravděpodobně označena za přenesení činnosti zvané „hmotná distribuce“ na třetí osobu a vykazuje každopádně jinou povahu nežli outsourcing.
58 EACEA tento výklad popírá.
59 Je třeba uvést, že bod 5.1 pokynů ve skutečnosti obsahuje, jak vyplývá z bodu 56 výše, rozdělení dohod o distribuci na tři kategorie, které odpovídají dohodám o outsourcingu, dohodám o sdílení distribučních činností mezi několika subjekty, jakož i dohodám o použití fyzických distributorů pro konkrétní služby, kteří nebudou způsobilí k získání grantů. Avšak skutečnost, že tito fyzičtí distributoři nejsou způsobilí k získání grantů, neznamená, že dohody o jejich použití pro konkrétní služby nemusejí být oznámeny EACEA. Mimoto je každý žadatel povinen – přinejmenším s cílem ověřit hmotnou existenci takové dohody o fyzické distribuci a skutečnost, že nepřekračuje tento stanovený rozsah – v nejvyšší možné míře poskytnout EACEA informace o skutečnostech nezbytných ke zkoumání žádosti o grant, včetně skutečností, které z důvodu nepochopení jejich dosahu mohou být překážkou úspěšného výsledku žádosti o grant.
60 Tento výklad je tím nezbytnější, že skutečnost, že se distributor k zajištění části úkolů distribuce smluvně obrátí na třetí společnosti, představuje výjimku ze zásady, podle které musí sám zajistit distribuci filmu, což znamená, že musí být vykládána restriktivně (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 17. září 2014, Baltic Agro, C‑3/13, Sb. rozh., EU:C:2014:222, bod 24 a citovaná judikatura, a ze dne 22. května 2012, Internationaler Hilfsfonds v. Komise, T‑300/10, Sb. rozh., EU:T:2012:247, bod 90 a citovaná judikatura). Ostatně bod 13.3 pokynů, když uvádí povinnost „předložit všechny relevantní dohody o distribuci“, připomíná důležitost správného informování EACEA.
61 Je třeba dodat, že žalobkyně v projednávaném případě měla dodatečnou možnost doplnit svůj spis, jelikož byla kontaktována ze strany EACEA za účelem předložení několika dokumentů. To ji mělo upozornit na možnou neúplnost uvedeného spisu a přimět k tomu, aby byla co možná nejdůkladnější.
62 Jinak řečeno, i kdyby smlouva mezi žalobkyní a společností 01 Distribution byla výlučně smlouvou o fyzické distribuci ve smyslu bodu 5.1 pokynů, což spis neumožňuje prokázat, měla žalobkyně povinnost o ní informovat EACEA již v okamžiku předložení žádosti o grant, aby EACEA i Komise mohly rozhodnout s plnou znalostí věci ohledně důvodů přítomnosti loga 01 Distribution v upoutávce a na plakátech týkajících se filmu. Avšak EACEA byla teprve přílohou dopisu žalobkyně ze dne 4. září 2013, tedy více než měsíc po rozhodnutí Komise ze dne 2. srpna 2013, informována o existenci dohody podepsané dne 26. dubna 2013 žalobkyní a společností 01 Distribution.
63 Ostatně pouze výklad, který upřednostňuje co nejúplnější a nejpřiměřenější informování agentury EACEA, je ve shodě se zásadou řádné správy, a konkrétně se zásadou řádného finančního řízení a kontroly využití prostředků z unijního rozpočtu za stanovenými účely (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 17. června 2010, CEVA v. Komise, T‑428/07 a T‑455/07, Sb. rozh., EU:T:2010:240, bod 126 a citovaná judikatura, a ze dne 19. dubna 2013, Aecops v. Komise, T‑53/11, EU:T:2013:205, bod 45 a citovaná judikatura). Neúplné nebo chybné informování poskytnuté žadatelem totiž nemůže EACEA vést k tomu, aby Komisi doporučila financování distribuce filmu, zatímco existuje pochybnost o tom, zda distributor splnil podmínky stanovené použitelnou právní úpravou. To je ostatně výslovně uvedeno v bodě 13.3 pokynů, podle kterého budou neúplné žádosti považovány za nezpůsobilé. EACEA tedy zamítnutím žádosti o grant z důvodu neoznámení dohody uzavřené žalobkyní se společností 01 Distribution, což je důvod, jehož skutkový základ není žalobkyní zpochybněn, jednala v situaci, ve které by Komise, tedy orgán mající pravomoc k přijetí takového rozhodnutí, konala v rámci přesně stanovené pravomoci.
64 Proto podle judikatury uvedené v bodě 54 výše vada tkvící v nedostatku pravomoci nemůže způsobit zrušení napadeného rozhodnutí, jelikož uvedené zrušení z důvodu nedostatku pravomoci autora napadeného rozhodnutí by po odstranění tohoto nedostatku ke dni, kdy vyvstal, mohlo vést pouze k přijetí meritorně totožného rozhodnutí.
K žalobním důvodům
65 Z judikatury citované v bodě 54 výše vyplývá, že pokud je prokázáno, že správa jednala v situaci přesně stanovené pravomoci, musejí být všechny žalobní důvody směřující proti jejímu rozhodnutí zamítnuty jako neúčinné. Je tomu tak mimo jiné u žalobních důvodů vycházejících z absence nebo nedostatečnosti odůvodnění (rozsudky ze dne 29. září 1976, Morello v. Komise, 9/76, Recueil, EU:C:1976:129, bod 11, a Geist v. Komise, bod 54 výše, EU:C:1983:191, body 6 a 7), a stejně tak je tomu – již pojmově – v případě žalobních důvodů vycházejících z nesprávného skutkového zjištění, nesprávného právního posouzení nebo ze zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Morello v. Komise, EU:C:1976:129, bod 11), protože správa měla povinnost dojít k závěru, který přijala.
66 Pro úplnost je třeba uvést, že rozporné odůvodnění tvrzené žalobkyní konkrétně vychází z existence důvodu pro zamítnutí odlišného od důvodu obsaženého v rozhodnutí ze dne 2. srpna 2013 a uvedeného ze strany EACEA (viz bod 36 výše), z čehož Tribunál vyvodil důsledky, aby tak rozhodnutí ze dne 8. října 2013 upřel povahu potvrzujícího aktu. Jak bylo rozhodnuto v bodě 63 výše, žalobkyně nemůže účinně takové odůvodnění zpochybnit, protože odpovídá odůvodnění, které by Komise byla povinna uvést, kdyby jí věc byla předložena.
67 Konečně, pokud jde o návrhová žádání směřující k tomu, aby Tribunál uložil agentuře EACEA přijmout „z toho plynoucí opatření“, je třeba připomenout, že v rámci přezkumu legality založeného na článku 263 SFEU nemá Tribunál pravomoc vydávat orgánům, institucím a jiným subjektům Unie soudní příkazy (rozsudek ze dne 15. září 1998, European Night Services a další v. Komise, T‑374/94, T‑375/94, T‑384/94 a T‑388/94, Recueil, EU:T:1998:198, bod 53, a usnesení ze dne 27. ledna 2014, Stolz v. Parlament a Komise, T‑582/13, EU:T:2014:69, bod 10).
68 Ze všech předcházejících úvah vyplývá, že žaloba není opodstatněná a musí být v plném rozsahu zamítnuta.
K nákladům řízení
69 Podle čl. 135 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu může Tribunál uložit účastníku řízení, a to i když měl úspěch ve věci, částečnou nebo i úplnou náhradu nákladů řízení, odůvodňuje-li to jeho chování, a to i před zahájením řízení, zejména pokud způsobil druhému účastníku řízení náklady, které Tribunál posoudí jako náklady způsobené bezdůvodně nebo zlovolně.
70 V projednávané věci na jedné straně z písemností ve spise vyplývá, že oznámení ze dne 7. srpna 2013, správně provedené pod označením EACEA, nesdělovalo žalobkyni ani skutečnost, že autorem rozhodnutí o zamítnutí grantu, které se jí týká, je Komise, ani den uvedeného rozhodnutí, totiž 2. srpna 2013. Žalobkyně se o těchto skutečnostech dozvěděla pouze na základě podání projednávané žaloby. EACEA dále tím, že dne 8. října 2013 přijala svým jménem rozhodnutí z důvodu odlišného od důvodu uvedeného Komisí, přičemž následně svému aktu zcela upírala povahu rozhodnutí a neobrátila se na Komisi, aby opravila její rozhodnutí, vytvořila u žalobkyně stav nejistoty, který mohla žalobkyně odstranit pouze podáním žaloby k Tribunálu.
71 Na druhé straně byl tento stav posílen jednáním žalobkyně, která tím, že neposkytla již při své žádosti o grant skutečnosti, které jí pokyny ukládaly sdělit a které by agentuře EACEA umožnily učinit návrh Komisi, který by byl adekvátní a každopádně založený na všech složkách spisu, sama tento subjekt a tento orgán zbavila možnosti určit, zda dohoda uzavřená se společností 01 Distribution byla pouhou dohodou o hmotné distribuci, a tudíž zda žalobkyně byla jediným distributorem filmu.
72 S ohledem na tyto skutečnosti budou okolnosti projednávaného případu správně posouzeny rozhodnutím, že účastníci řízení ponesou vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (osmý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Italian International Film Srl a Výkonná agentura pro vzdělávání a kulturu (EACEA) ponesou vlastní náklady řízení.
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 4. února 2016.
Podpisy.