ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu)
19. prosince 2018(*)
„Řízení o předběžné otázce – Autorské právo a práva s ním související – Směrnice 2001/29/ES – Článek 4 odst. 1 – Právo na rozšiřování – Porušení práv z duševního vlastnictví – Zboží opatřené motivem chráněným autorským právem, určené k prodeji – Skladování k obchodním účelům – Sklad oddělený od místa prodeje“
Ve věci C‑572/17,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Högsta domstolen (Nejvyšší soud, Švédsko) ze dne 21. září 2017, došlým Soudnímu dvoru dne 28. září 2017, v trestním řízení proti
Imranu Syedovi,
SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),
ve složení T. von Danwitz, předseda sedmého senátu vykonávající funkci předsedy čtvrtého senátu, K. Jürimäe (zpravodajka), C. Lycourgos, E. Juhász a C. Vajda, soudci,
generální advokát: M. Campos Sánchez-Bordona,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za Riksåklagaren M. Hedström a K. Skarp, jako zmocněnkyněmi,
– za Evropskou komisi J. Samnadda a K. Simonssonem, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 3. října 2018,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 4 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (Úř. věst. 2001, L 167, s. 10; Zvl. vyd. 17/01, s. 230).
2 Tato žádost byla podána v rámci trestního řízení zahájeného riksåklagaren (státní zástupce království, Švédsko) proti Imranu Syedovi za porušení práv k ochranným známkám a porušení práv k literárnímu a uměleckému vlastnictví.
Právní rámec
Mezinárodní právo
3 Světová organizace duševního vlastnictví (WIPO) přijala v Ženevě dne 20. prosince 1996 Smlouvu WIPO o právu autorském (dále jen „WCT“), která byla schválena jménem Evropského společenství rozhodnutím Rady 2000/278/ES ze dne 16. března 2000 (Úř. věst. 2000, L 89, s. 6; Zvl. vyd. 11/33, s. 208) a ve vztahu k Evropské unii vstoupila v platnost dne 14. března 2010 (Úř. věst. 2010, L 32, s. 1).
4 Článek 6 WCT, nadepsaný „Právo na rozšiřování“, v odstavci 1 stanoví:
„Autoři literárních a uměleckých děl mají výlučné právo udílet svolení k zpřístupnění originálu nebo rozmnoženin svých děl veřejnosti prodejem nebo jiným převodem vlastnictví.“
Unijní právo
5 Článek 4 směrnice 2001/29, nadepsaný „Právo na rozšiřování“, ve svém odstavci 1 stanoví:
„Členské státy stanoví pro autory u originálů jejich děl nebo jejich rozmnoženin výlučné právo udělit svolení nebo zakázat jakoukoliv formu veřejného rozšiřování prodejem nebo jiným způsobem.“
Švédské právo
6 Lag (1960:729) om upphovsrätt till litterära och konstnärliga verk [zákon (1960:729) týkající se práva k literárnímu a uměleckému vlastnictví] provádí směrnici 2001/29 do švédského práva.
7 Článek 53 tohoto zákona stanoví:
„Každý, kdo úmyslně nebo v důsledku hrubé nedbalosti přijme v souvislosti s literárním nebo uměleckým dílem opatření, která představují porušení autorského práva, jenž má osoba k tomuto dílu na základě kapitoly 1 nebo kapitoly 2 uvedeného zákona či porušení ustanovení článku 41 druhého pododstavce nebo článku 50, bude potrestán pokutou nebo trestem odnětí svobody v trvání až dva roky.“
8 Podle článku 2 uvedeného zákona takové opatření může spočívat zejména ve využívání díla bez svolení nositele autorského práva jeho zpřístupněním veřejnosti. Třetí pododstavec bod 4 tohoto článku upřesňuje, že dílo je zpřístupněno veřejnosti zejména tehdy, pokud jsou rozmnoženiny tohoto díla nabízeny k prodeji, pronájmu nebo půjčování nebo jsou veřejně rozšiřovány jakýmkoli jiným způsobem.
9 Uvedený zákon výslovně nezakazuje skladování chráněného zboží za účelem jeho prodeje.
Spor v původním řízení a předběžné otázky
10 Imran Syed provozoval maloobchod ve Stockholmu (Švédsko), v němž prodával oděvy a doplňky, které byly opatřeny motivy na téma rockové hudby. Kromě kusů prodávaných v tomto obchodě I. Syed toto zboží skladoval ve skladu přilehlém k tomuto obchodu, jakož i v dalším skladu nacházejícím se v Bandhagen (Švédsko), předměstí města Stockholm. Je nesporné, že obchod I. Syeda byl pravidelně zásobován zbožím pocházejícím z těchto skladů.
11 Bylo zjištěno, že při prodeji několika těchto výrobků byly porušeny ochranné známky a autorská práva. Proti I. Sayedovi bylo před tingsrätt (soud prvního stupně, Švédsko) zahájeno trestní řízení pro porušení práv k ochranným známkám a pro porušení zákona (1960: 729). Podle åklagaren (státní zástupce, Švédsko) I. Syed porušil autorské právo žalobců tím, že protiprávně zpřístupnil veřejnosti oděvy a vlajky, které byly opatřeny motivy chráněnými těmito autorskými právy. Byl tedy toho názoru, že veškeré zboží opatřené těmito motivy, které se nacházelo v obchodě a ve skladech, bylo uvedeno do prodeje nebo bylo veřejně rozšiřováno, a že tyto úkony tudíž představovaly porušení zákona (1960:729).
12 Tingsrätt (soud prvního stupně) odsoudil I. Syeda za porušení práv k ochranným známkám v souvislosti s veškerým odhaleným zbožím. Tento soud jej rovněž odsoudil za porušení zákona (1960:729) v souvislosti se zbožím opatřeným motivem chráněným autorským právem, které se nacházelo v obchodě, který provozoval, jakož i v souvislosti se zbožím umístěným ve dvou dotčených skladech v rozsahu, v němž bylo totožné se zbožím, které bylo prodáváno v tomto obchodě. Tingsrätt (soud prvního stupně) měl za to, že pro účely odsouzení I. Syeda rovněž v souvislosti s tímto posledně uvedeným zbožím se pojem „prodej“ zboží porušujícího autorská práva žalobců nevztahoval pouze na zboží, které se v daném okamžiku nacházelo v obchodě I. Syeda, ale týkal se rovněž totožného zboží umístěného ve skladech. Naproti tomu tento soud rozhodl, že na další zboží umístěné v těchto skladech nelze nahlížet tak, že bylo uvedeno do prodeje. Za všechna tato protiprávní jednání uložil tingsrätt (soud prvního stupně) I. Syedovi podmíněný trest odnětí svobody a peněžitou pokutu ve výši 80 denních sazeb.
13 Svea hovrätt, Patent- och marknadsöverdomstolen (odvolací soud ve Stockholmu jakožto specializovaný soud pro patenty a obchodní věci, Švédsko), ke kterému bylo podáno odvolání, měl za to, že se I. Syed dopustil porušení zákona (1960:729) výlučně pokud jde o zboží, které se nacházelo v jeho obchodě, s vyloučením zboží umístěného ve skladech. Tento soud měl za to, že I. Syed skutečně skladoval toto zboží s cílem jej prodávat. Nicméně nelze mít za to, že toto zboží bylo uvedeno do prodeje nebo bylo veřejně rozšiřováno. Stejně tak manipulace se zbožím ve skladech není podle odvolacího soudu pokusem o porušení zákona (1960:729) nebo přípravou k němu. Trest uložený I. Syedovi byl snížen v rozsahu, v němž byl posledně uvedený odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody a peněžité pokutě ve výši 60 denních sazeb.
14 Riksåklagaren (státní zástupce království) požádal Högsta domstolen (Nejvyšší soud, Švédsko), který je předkládajícím soudem v této věci, aby byl I. Syed odsouzen za totéž zboží, jako bylo zboží, které vzal v úvahu tingsrätt (soud prvního stupně) pro kvalifikaci porušení zákona (1960:729). Rovněž požádal Högsta domstolen (Nejvyšší soud), aby se obrátil na Soudní dvůr s předběžnou otázkou ohledně výkladu čl. 4 odst. 1 směrnice 2001/29.
15 Před předkládajícím soudem I. Syed tvrdil, že z judikatury Soudního dvora vyplývá, že k tomu, aby uvedení do prodeje porušilo právo nositele autorského práva na rozšiřování, se vyžaduje aktivní jednání ve vztahu k veřejnosti s cílem specificky prodat každý předmět. Na nákup a na skladování zboží nelze nahlížet tak, že patří k takovému aktivnímu jednání. Opačný výklad by rozšířil rozsah trestní odpovědnosti v rozporu se zásadou legality.
16 Předkládající soud konstatuje, že ani zákon (1960:729) ani směrnice 2001/29 výslovně nezakazují skladování zboží, které je opatřeno motivem chráněným autorským právem, za účelem jeho prodeje. Doplňuje, že z rozsudku ze dne 13. května 2015, Dimensione Direct Sales a Labianca (C‑516/13, EU:C:2015:315), vyplývá, že porušení práva na rozšiřování zakotveného v čl. 4 odst. 1 směrnice 2001/29 mohou představovat opatření nebo akty, které předcházejí plnění kupní smlouvy. Nicméně vyvstává otázka, zda lze na zboží, které bylo opatřeno chráněným motivem, jež je skladováno určitou osobou ve skladech, nahlížet tak, že bylo uvedeno do prodeje, když tato osoba nabízí k prodeji totožné zboží v maloobchodě, který provozuje.
17 Za těchto okolností se Högsta domstolen (Nejvyšší soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Pokud je zboží, které je opatřeno chráněnými motivy, protiprávně nabízeno k prodeji v obchodě, může rovněž docházet k porušení výlučného práva autora na rozšiřování díla podle čl. 4 odst. 1 směrnice 2001/29 i ve vztahu ke zboží s týmiž motivy, jež je skladováno ve skladech osobou, která nabízí zboží k prodeji?
2) Je relevantní skutečnost, zda je zboží umístěno ve skladu přilehlém k tomuto obchodu nebo na jiném místě?“
K předběžným otázkám
18 Podstatou otázek předkládajícího soudu je, zda čl. 4 odst. 1 směrnice 2001/29 musí být vykládán v tom smyslu, že skladování zboží obchodníkem, které je opatřeno motivem chráněným autorským právem na území členského státu skladování, může představovat porušení výlučného práva nositele tohoto práva na rozšiřování ve smyslu tohoto ustanovení, když tento obchodník nabízí bez svolení nositele autorského práva v obchodě k prodeji zboží, které je totožné se zbožím, jež skladuje bez svolení tohoto nositele. Předkládající soud rovněž žádá Soudní dvůr, aby upřesnil, zda je třeba v tomto ohledu zohlednit vzdálenost mezi místem skladování a místem prodeje.
19 Podle čl. 4 odst. 1 směrnice 2001/29 platí, že členské státy stanoví pro autory u originálů jejich děl nebo jejich rozmnoženin výlučné právo udělit svolení nebo zakázat jakoukoliv formu veřejného rozšiřování prodejem nebo jiným způsobem.
20 Je třeba připomenout, že jelikož směrnice 2001/29 usiluje o to, aby v Unii byly provedeny povinnosti, které Unii náleží zejména na základě WCT, a že předpisy unijního práva musí být podle ustálené judikatury vykládány v největším možném rozsahu ve světle práva mezinárodního, zejména týkají-li se takové předpisy právě provádění mezinárodní dohody uzavřené Unií, musí být pojem „rozšiřování“ obsažený v čl. 4 odst. 1 této směrnice vykládán v souladu s čl. 6 odst. 1 WCT (rozsudek ze dne 13. května 2015, Dimensione Direct Sales a Labianca, C‑516/13, EU:C:2015:315, bod 23 a citovaná judikatura).
21 Pojem „veřejné rozšiřování prodejem“, obsažený v čl. 4 odst. 1 uvedené směrnice, má tedy stejný význam jako výraz „zpřístupnění […] veřejnosti prodejem“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 WCT (rozsudek ze dne 13. května 2015, Dimensione Direct Sales a Labianca, C‑516/13, EU:C:2015:315, bod 24 a citovaná judikatura).
22 S přihlédnutím k tomuto kontextu Soudní dvůr konstatoval, že veřejné rozšiřování je charakterizováno řadou operací, které sahají přinejmenším od uzavření kupní smlouvy k jejímu plnění prostřednictvím dodání členu veřejnosti. Obchodník je tedy odpovědný za každou operaci, již uskuteční sám, či která je provedena na jeho účet, vedoucí k veřejnému rozšiřování v členském státě, kde je rozšiřované zboží chráněno autorským právem (rozsudek ze dne 13. května 2015, Dimensione Direct Sales a Labianca, C‑516/13, EU:C:2015:315, bod 25 a citovaná judikatura).
23 Z této judikatury, a zejména z výrazu „přinejmenším“, který použil Soudní dvůr, vyplývá, že není vyloučeno, aby operace nebo úkony předcházející uzavření kupní smlouvy rovněž spadaly pod pojem „rozšiřování“ a byly vyhrazeny výlučně nositelům autorských práv (rozsudek ze dne 13. května 2015, Dimensione Direct Sales a Labianca, C‑516/13, EU:C:2015:315, bod 26).
24 V tomto ohledu platí, že ačkoli v případě uzavření smlouvy o prodeji a zaslání je třeba existenci veřejného rozšiřování považovat za prokázanou, je tomu tak i v případě nabídky k uzavření kupní smlouvy, která váže svého autora, vzhledem k tomu, že taková nabídka ze své podstaty představuje úkon předcházející uskutečnění prodeje (rozsudek ze dne 13. května 2015, Dimensione Direct Sales a Labianca, C‑516/13, EU:C:2015:315, bod 27).
25 Soudní dvůr v podstatě též rozhodl, že taková operace může vést k porušení výlučného práva na rozšiřování stanoveného v čl. 4 odst. 1 směrnice 2001/29, i když tato operace nevede k převodu vlastnictví chráněného díla nebo jeho rozmnoženiny na nabyvatele (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. května 2015, Dimensione Direct Sales a Labianca, C‑516/13, EU:C:2015:315, bod 32).
26 Úkon předcházející uskutečnění prodeje díla chráněného autorským právem nebo jeho rozmnoženiny, uskutečněný bez svolení nositele tohoto práva a s cílem realizovat tento prodej, tak může představovat porušení práva na rozšiřování, jak je vymezeno v čl. 4 odst. 1 směrnice 2001/29 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. května 2015, Dimensione Direct Sales a Labianca, C‑516/13, EU:C:2015:315, bod 28).
27 Ačkoli uskutečnění prodeje není nezbytným prvkem charakterizujícím porušení práva na rozšiřování, za tímto účelem musí být nicméně prokázáno, že dotyčné zboží je skutečně určeno k veřejnému rozšiřování bez svolení nositele tohoto práva, zejména prostřednictvím uvedení do prodeje v členském státě, kde je dotčené dílo chráněno (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. května 2015, Dimensione Direct Sales a Labianca, C‑516/13, EU:C:2015:315, body 29 a 32, jakož i citovaná judikatura).
28 Ve věci v původním řízení I. Syed skladoval zboží, které bylo opatřeno motivy chráněnými autorskými právy, a bez svolení nositelů těchto práv prodával totožné zboží v obchodě.
29 Je třeba určit, zda lze takové skladování považovat za úkon předcházející uskutečnění prodeje, jenž může představovat porušení výlučného práva na rozšiřování, jak je vymezeno v čl. 4 odst. 1 směrnice 2001/29.
30 V tomto ohledu je třeba poznamenat, že skladování zboží, které je opatřeno motivy chráněnými autorským právem, může být za takový úkon považováno, pokud se prokáže, že toto zboží je skutečně určeno k prodeji veřejnosti bez svolení nositele autorského práva.
31 V této souvislosti skutečnost, že osoba, která v obchodě prodává zboží opatřené motivy chráněnými autorským právem bez svolení nositele tohoto práva, skladuje totožné zboží, může představovat nepřímý důkaz směřující k prokázání, že skladované zboží je rovněž určeno k prodeji v tomto obchodě, a že tudíž skladování může představovat úkon předcházející uskutečnění prodeje, jenž může porušovat právo tohoto nositele na rozšiřování.
32 Nicméně z pouhého konstatování, že skladované zboží a zboží prodávané v obchodě zúčastněné osoby je totožné, nelze dovodit, že skladování představuje úkon učiněný s cílem uskutečnit prodej na území členského státu, v němž je uvedené zboží chráněno autorským právem.
33 Nelze vyloučit, že veškeré skladované zboží či jeho část není za takových okolností, jako jsou okolnosti, které jsou předmětem původního řízení, určeno k prodeji na území členského státu, v němž je dílo umístěné na tomto zboží chráněno, i když je toto zboží skutečně totožné se zbožím, které je nabízeno k prodeji v obchodě obchodníka.
34 V takové situaci by přitom takový přístup, jako je přístup vylíčený v bodě 32 tohoto rozsudku, vedl k nezohlednění skutečného určení posuzovaného zboží a k zacházení s veškerým skladovaným zbožím bez rozdílu, ačkoli toto zboží může mít v zásadě různá určení.
35 Takový přístup by tedy znamenal rozšíření ochrany poskytované výlučným právem na rozšiřování nad rámec zavedený unijním zákonodárcem.
36 Předkládajícímu soudu tedy ve světle důkazů, které má k dispozici, přísluší posoudit, zda bylo veškeré zboží, které je totožné se zbožím prodávaným v dotčeném obchodě, nebo pouze část tohoto zboží, určeno k uvádění na trh v této prodejně.
37 V tomto ohledu Soudní dvůr považuje za vhodné uvést následující poznatky.
38 Pokud jde o stanovení místa určení posuzovaného zboží, je třeba vzít v úvahu veškeré skutečnosti, které by mohly prokázat, že dotčené zboží je skladováno s cílem jeho prodeje v členském státě, na jehož území jsou motivy umístěné na zboží chráněny autorským právem, bez svolení nositele tohoto práva.
39 Ačkoli vzdálenost mezi místem skladování a místem prodeje může v rámci těchto skutečností představovat nepřímý důkaz k prokázání skutečnosti, že dotyčné zboží je určeno k prodeji v tomto místě prodeje, tento nepřímý důkaz nemůže být sám o sobě rozhodující. Může být naproti tomu zohledněn při konkrétní analýze všech skutečností, které mohou být relevantní, jako jsou zejména pravidelné zásobování prodejny zbožím pocházejícím z dotčených skladů, účetní podklady, objem prodejů a objednávek ve vztahu k objemu skladovaného zboží, nebo případně stávající kupní smlouvy.
40 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na položené otázky odpovědět tak, že čl. 4 odst. 1 směrnice 2001/29 musí být vykládán v tom smyslu, že skladování zboží obchodníkem, které je opatřeno motivem chráněným autorským právem na území členského státu skladování, může představovat porušení výlučného práva nositele tohoto práva na rozšiřování, jak je vymezeno tímto ustanovením, když tento obchodník nabízí bez svolení nositele tohoto autorského práva v obchodě k prodeji zboží, které je totožné se zbožím, jež skladuje, za podmínky, že skladované zboží je skutečně určeno k prodeji na území členského státu, kde je tento motiv chráněn. Vzdálenost mezi místem skladování a místem prodeje nemůže být sama o sobě rozhodujícím prvkem pro určení, zda je skladované zboží určeno k prodeji na území tohoto členského státu.
K nákladům řízení
41 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:
Článek 4 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti musí být vykládán v tom smyslu, že skladování zboží obchodníkem, které je opatřeno motivem chráněným autorským právem na území členského státu skladování, může představovat porušení výlučného práva nositele tohoto práva na rozšiřování, jak je vymezeno tímto ustanovením, když tento obchodník nabízí bez svolení nositele tohoto autorského práva v obchodě k prodeji zboží, které je totožné se zbožím, jež skladuje, za podmínky, že skladované zboží je skutečně určeno k prodeji na území členského státu, kde je tento motiv chráněn. Vzdálenost mezi místem skladování a místem prodeje nemůže být sama o sobě rozhodujícím prvkem pro určení, zda je skladované zboží určeno k prodeji na území tohoto členského státu.
Podpisy.