Věc T‑456/11
International Cadmium Association (ICdA) a další
v.
Evropská komise
„REACH – Přechodná opatření týkající se omezení výroby, uvádění na trh a používání kadmia a sloučenin kadmia – Příloha XVII nařízení (ES) č. 1907/2006 – Omezení používání kadmiových pigmentů v plastech – Zjevně nesprávné posouzení – Analýza rizik
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (sedmého senátu) ze dne 14. listopadu 2013
1. Žaloba na neplatnost – Vyjmutí látky z napadeného aktu v průběhu řízení – Neexistence zrušení napadeného aktu – Napadený akt, který může mít právní účinky – Žaloba, která se nestala bezpředmětnou – Základ případné žaloby na náhradu škody – Zachování právního zájmu na podání žaloby
(Článek 263 SFEU)
2. Sbližování právních předpisů – Registrace, hodnocení a povolování chemických látek – Nařízení REACH – Omezení platná pro určité látky – Zavedení nových omezení a změna stávajících omezení – Posuzovací pravomoc unijních orgánů – Působnost – Soudní přezkum – Meze – Zjevně nesprávné posouzení
[Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2006, čl. 68 odst. 1, a příloha XVII)
3. Sbližování právních předpisů – Registrace, hodnocení a povolování chemických látek – Nařízení REACH – Omezení platná pro určité látky – Zavedení nových omezení a změna stávajících omezení – Podmínky – Posouzení rizik
[Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1907/2006, čl. 68 odst. 1 a čl. 137 odst. 1 písm. a), a příloha XVII; nařízení Rady č. 793/93, článek 11)
1. Zrušení na základě nařízení, se zpětným účinkem ode dne použitelnosti napadeného nařízení, omezení pro používání určitých produktů zavedených posledně uvedeným nařízením, nečiní žalobu na neplatnost bezpředmětnou, protože napadený akt nebyl formálně zrušen Komisí.
Mimoto tímto zrušením nevzniká sama o sobě unijnímu soudu povinnost stanovit, že nevydá rozhodnutí ve věci samé pro neexistenci předmětu nebo právního zájmu na pokračování v řízení ke dni vyhlášení rozsudku. Zrušení napadeného aktu, který již byl vykonán, může stále přinést žalobci prospěch, i když dotčená omezení, zavedená tímto aktem, byla mezitím zrušena se zpětným účinkem ke dni použitelnosti uvedeného aktu. Napadený akt totiž mohl způsobovat právní účinky v době, během které stanovil omezení použitelná na dotčené produkty, a sice od okamžiku jeho účinnosti až do okamžiku vstupu v platnost nařízení zrušujícího omezení.
Konečně je třeba konstatovat, že během této doby zakazoval napadený akt používání dotčených produktů. V tomto kontextu má žalobce nadále právní zájem na tom, aby byla určena protiprávnost napadeného aktu, jelikož toto určení bude jednak závazné pro unijní soud pro účely žaloby na náhradu škody a jednak by mohlo představovat základ pro případné mimosoudní jednání mezi Komisí a žalobcem za účelem náhrady škody způsobené žalobci.
(viz body 36–38)
2. Aby bylo možno účinně naplnit cíle nařízení č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH) ve složitém technickém rámci, který se neustále vyvíjí, disponují unijní orgány širokou posuzovací pravomocí, zejména pokud jde o posouzení velmi složitých vědeckých a technických skutečností pro určení povahy a rozsahu přijímaných opatření, zatímco přezkum prováděný unijním soudem musí být omezen na přezkum toho, zda výkon takové pravomoci není postižen zjevným pochybením nebo zneužitím pravomoci nebo zda tyto orgány zjevně nepřekročily meze své posuzovací pravomoci. V takovém kontextu totiž unijní soud nemůže svým posouzením vědeckých a technických skutečností nahradit posouzení orgánů, kterým jako jediným svěřila Smlouva o FEU tuto úlohu.
Je však třeba upřesnit, že se široká posuzovací pravomoc unijních orgánů, která s sebou nese omezený soudní přezkum jejího výkonu, uplatní nejen na povahu a dosah ustanovení, která je třeba přijmout, ale také, v určité míře, na zjištění základních údajů. Takový soudní přezkum, i když má omezený rozsah, nicméně vyžaduje, aby orgány Společenství, tvůrci dotčeného aktu, byly schopny před Soudním dvorem prokázat, že akt byl přijat v rámci skutečného výkonu jejich posuzovací pravomoci, která předpokládá zohlednění všech relevantních skutečností a okolností situace, kterou měl tento akt upravovat.
Vědecké posouzení rizik, provedené znalci z příslušných oborů vědy, musí dát Komisi dostatečně věrohodnou a spolehlivou informaci, která jí umožní zcela pochopit obsah položené vědecké otázky a stanovit svou politiku se znalostí věci. Aby se tedy vyhnula přijetí svévolných opatření, která by v žádném případě nemohla být odůvodněna zásadou prevence, musí Komise dbát na to, aby opatření, která přijímá, i když se jedná o preventivní opatření, byla založena na tak vyčerpávajícím vědeckém posouzení rizik, jak je to s ohledem na konkrétní okolnosti případu možné.
Ze spisu nevyplývá, že Komise posoudila všechny relevantní skutečnosti a okolnosti situace, kterou napadené nařízení mělo upravit, když na základě nedostatečných vědeckých poznatků došla k závěru, že existuje riziko pro lidské zdraví a životní prostředí, jímž je nutné se zabývat na unijní úrovni, a Komise se tedy dopustila zjevně nesprávného posouzení.
(viz body 45, 46, 52, 71)
3. I když byl napadený akt přijat s využitím přechodných opatření uvedených v čl. 137 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH), nic to nemění na tom, že za účelem změny přílohy XVII uvedeného aktu musí být splněny podmínky stanovené v článku 68 tohoto nařízení.
Zavedení nových omezení týkajících se určitých látek napadeným aktem předpokládalo, že podmínky stanovené v čl. 68 odst. 1 nařízení č. 1907/2006 byly splněny. Přijetí napadeného nařízení tedy předpokládalo, že Komise musela mít správně za to, že používání dotčených kadmiových pigmentů v jiných plastech, než ve kterých bylo toto používání omezeno před přijetím napadeného nařízení, by způsobilo nepřijatelné riziko pro lidské zdraví nebo životní prostředí, jímž je nutné se zabývat na unijní úrovni.
I za předpokladu, že opatření přijatá podle čl. 137 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1907/2006 nemusí splňovat věcné podmínky stanovené v článku 68 tohoto nařízení, ale musí vyhovovat pravidlům platným před uvedeným nařízením, a sice článku 11 nařízení č. 793/93 o hodnocení a kontrole rizik existujících látek, je třeba konstatovat, že posledně uvedené ustanovení rovněž stanoví, že omezující opatření mohou být přijata pouze na základě posouzení rizik.
(viz body 47–50)