Věc T-335/08
BNP Paribas a Banca Nazionale del Lavoro SpA (BNL)
v.
Evropská komise
„Státní podpory – Opatření přijatá italskými úřady ve vztahu k některým restrukturalizovaným bankám – Režim úpravy daňových hodnot aktiv – Rozhodnutí prohlašující režim podpor za neslučitelný se společným trhem a nařizující navrácení podpory – Žaloba na neplatnost – Osobní dotčení – Přípustnost – Pojem ,státní podpora‘ – Zvýhodnění – Selektivní povaha – Povinnost uvést odůvodnění“
Shrnutí rozsudku
1. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Rozhodnutí Komise, jímž je zakázán režim podpor v určitém odvětví – Žaloba podniku, jenž byl příjemcem individuální podpory poskytnuté z titulu tohoto režimu, která musí být navrácena – Přípustnost
(Článek 230 čtvrtý pododstavec ES)
2. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Rozhodnutí Komise ve věci státních podpor
(Článek 253 ES)
3. Podpory poskytované státy – Pojem – Selektivní povaha opatření – Odchylka od obecného daňového systému
(Článek 87 odst. 1 ES)
4. Podpory poskytované státy – Přezkum Komisí – Nepřeložení vyjádření zúčastněnými stranami – Neexistence dopadu na platnost rozhodnutí Komise
(Článek 88 odst. 2 ES)
1. Jiná fyzická nebo právnická osoba, než je adresát rozhodnutí, může tvrdit, že je jím osobně dotčena, pouze tehdy, když se jí toto rozhodnutí dotýká z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ni zvláštní, nebo faktické situace, která ji vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám a z tohoto důvodu ji individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát. Žaloba na neplatnost rozhodnutí Komise, jímž je zakázán režim podpor v určitém odvětví, podaná podnikem tedy v zásadě nemůže být přípustná, jestliže je tímto rozhodnutím podnik dotčen pouze z důvodu své příslušnosti k dotčenému odvětví a svého postavení potenciálního příjemce uvedeného režimu. Takové rozhodnutí je totiž ve vztahu k podniku, který je žalobcem, opatřením s obecnou působností, které se uplatní v objektivně vymezených situacích a které zakládá právní účinky pro určitou kategorii osob vymezených obecně a abstraktně.
V odlišném postavení je však podnik, který je uvedeným rozhodnutím dotčen nejen jakožto podnik v dotyčném odvětví, jenž byl potenciálně příjemcem režimu podpor, ale rovněž ve svém postavení skutečného příjemce individuální podpory, která byla v rámci tohoto režimu poskytnuta a jejíž navrácení Komise nařídila. Takový podnik je rozhodnutím Komise osobně dotčen a jeho žaloba směřující proti němu je přípustná.
(viz body 64–66)
2. Otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 253 ES, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho text, ale také s ohledem na jeho celkovou souvislost, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast.
Komise, pokud jde zejména o odůvodnění rozhodnutí, která přijímá za účelem zajištění používání pravidel hospodářské soutěže, není povinna zabývat se všemi skutkovými a právními otázkami, jakož i úvahami, které ji k přijetí takového rozhodnutí vedly. Je však povinna na základě článku 253 ES uvést alespoň skutečnosti a úvahy, které mají základní význam v systematice jejího rozhodnutí, což soudu Společenství a zúčastněným stranám umožňuje zjistit podmínky, za kterých použila Smlouvu.
(viz body 93–94)
3. Jedním ze znaků pojmu „státní podpora“ ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES je podmínka specificity nebo také selektivity. Článek 87 odst. 1 ES totiž požaduje, aby dotčené opatření zvýhodňovalo „určité podniky nebo určitá odvětví výroby“ vůči ostatním, které se nacházejí vzhledem k cíli sledovanému tímto opatřením ve srovnatelné skutkové a právní situaci.
Pro účely použití článku 87 ES nezáleží na tom, že situace předpokládaného příjemce opatření se zlepší nebo zhorší oproti předchozímu stavu nebo naopak se v čase nemění. Je třeba pouze zjistit, zda v rámci daného právního režimu může státní opatření zvýhodnit určité podniky nebo určitá odvětví výroby ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES vůči ostatním podnikům, které se nacházejí vzhledem k cíli sledovanému uvedeným opatřením ve srovnatelné skutkové a právní situaci.
Určení referenčního rámce při přezkumu selektivity určitého opatření je zvláště důležité v případech daňových opatření, jelikož samotná existence zvýhodnění může být zjištěna pouze ve vztahu k takzvanému „obvyklému“ zdanění, tj. zdanění obvykle uplatňovanému na podniky nacházející se z hlediska cíle sledovaného sporným režimem ve srovnatelné skutkové a právní situaci jako podniky, které jsou příjemci tohoto režimu. Kromě toho existence takové hospodářské výhody ve prospěch podniků, jimž svědčí vynětí z obvyklé daňové povinnosti, nelze zpochybňovat tím, že existují další vynětí z téhož zdanění ve prospěch jiných podniků. Okolnost, že existují jiná vynětí z obvyklého zdanění, než je dotčený režim, tudíž nezpochybňuje konstatování, že tento režim má fakticky povahu odchylky.
V rámci přezkumu určitého režimu podpor z hlediska ustanovení o státních podporách provádí Komise objektivní posouzení. Za účelem určení, zda dotčený režim objektivně přináší hospodářskou výhodu oproti zdanění, z něhož stanoví odchylku a které by se při jeho neexistenci za obvyklých okolností uplatnilo, má totiž Komise povinnost přezkoumat tento režim objektivně. Komisi nepřísluší uvažovat o subjektivních volbách, k jakým by přikročily příjemci tohoto režimu, kdyby takového režimu nebylo.
(viz body 160–162, 169, 187, 204)
4. Článek 88 odst. 2 ES ukládá Komisi, aby si před přijetím svého rozhodnutí vyžádala informace od zúčastněných stran. Není-li takových vyjádření, nezakazuje jí však, aby dospěla k závěru, že určitá podpora je neslučitelná se společným trhem. Komisi zejména nelze vytýkat, že nezohlednila případné skutkové či právní okolnosti, které jí mohly být předloženy ve správním řízení, které však předloženy nebyly, neboť Komise nemá povinnost šetřit z úřední povinnosti a odhadem, které informace jí měly být předloženy.
(viz bod 188)