ROZSUDEK TRIBUNÁLU (kasačního senátu)
14. prosince 2011(*)
„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Úředníci – Přijímání – Oznámení o výběrovém řízení – Otevřené výběrové řízení – Nepřipuštění k účasti na písemném testu z důvodu výsledku získaného ve vstupních testech – Rozdělení pravomocí mezi EPSO a výběrovou komisí“
Ve věci T‑361/10 P,
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 15. června 2010, Pachtitis v. Komise (F‑35/08, Sb. rozh. s. I-0000), znějící na zrušení tohoto rozsudku,
Evropská komise, původně zastoupená J. Currallem a I. Chatzigiannisem, jako zmocněnci, poté J. Currallem, , ve spolupráci s E. Antypasem a E. Bourtzalasem, avocats,
účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek,
přičemž dalšími účastníky řízení jsou:
Dimitrios Pachtitis, s bydlištěm v Aténách (Řecko), zastoupený P. Giatagantzidisem a K. Kyriazi, avocats,
žalobce v prvním stupni,
podporovaný
Evropským inspektorem ochrany údajů (EIOÚ),
vedlejším účastníkem v prvním stupni,
TRIBUNÁL (kasační senát),
ve složení M Jaeger, předseda, N. J. Forwood a A. Dittrich (zpravodaj), soudci,
vedoucí soudní kanceláře: S. Spyropoulos, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 9. listopadu 2011,
vydává tento
Rozsudek
1 Svým kasačním opravným prostředkem podaným na základě článku 9 přílohy I statutu Soudního dvora Evropské unie se Komise Evropských společenství domáhá zrušení rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 15. června 2010, Pachtitis v. Komise (F‑35/08, Sb. rozh. s. I-0000, dále jen „napadený rozsudek“), kterým tento soud zrušil rozhodnutí Evropského úřadu pro výběr personálu (dále jen „EPSO“) z 31. května a 6. prosince 2007, kterými se Dimitrios Pachtitis vylučuje ze seznamu 110 kandidátů, kteří získali nejlepší výsledky ve vstupních testech otevřeného výběrového řízení EPSO/AD/77/06.
Skutkový základ sporu
2 Skutkový základ sporu, relevantní pro posouzení tohoto kasačního opravného prostředku, je uveden v napadeném rozsudku takto:
„16 Dne 15. listopadu 2006 zveřejnil EPSO oznámení o otevřeném výběrovém řízení EPSO/AD/77/06 (Úř. věst. C 277 A, s. 3, dále jen ‚sporné otevřené výběrové řízení‘) za účelem vytvoření seznamu vhodných kandidátů na místa administrátorů – jazykových odborníků v řeckém jazyce platové třídy AD5 v oblasti překladu. Podle oznámení o otevřeném výběrovém řízení si kandidáti museli zvolit mezi dvěma možnostmi nazvanými možnost 1 a možnost 2, které odpovídaly jejich jazykovým znalostem […]
17 [Ž]alobce řecké státní příslušnosti se přihlásil do výše uvedeného výběrového řízení a zvolil si možnost 1.
18 Otevřené výběrové řízení sestávalo ze tří fází. Podle části B oznámení o otevřeném výběrovém řízení první fáze neboli předběžná fáze, sestávala ze dvou vstupních testů, z nichž každý obsahoval 30 otázek s mnohočetným výběrem, přičemž účelem prvního testu bylo zhodnotit znalosti týkající se Evropské unie, jejích orgánů a politik [dále jen ‚test a)‘] a účelem druhého bylo zhodnotit schopnosti a obecnou způsobilost kandidátů k verbálnímu a numerickému uvažování [dále jen ‚test b‘]. Podle části C oznámení o otevřeném výběrovém řízení sestávala druhá fáze z písemných zkoušek a třetí fáze z ústní zkoušky. Podle části B oznámení o otevřeném výběrovém řízení mělo být v případě možnosti 1 vyzváno k předložení úplné přihlášky za účelem připuštění do druhé fáze otevřeného výběrového řízení pouze 110 kandidátů, kteří získali nejlepší výsledky ve vstupních testech a v každém případě splnili minimální podmínky, a sice pět bodů z deseti v testu a) a deset bodů z dvaceti v testu b); počet kandidátů, kteří si zvolili možnost 2a a mohli být připuštěni k druhé fázi, byl stanoven na 30.
19 Z části D oznámení o otevřeném výběrovém řízení vyplývá, že přihlášky musely být podány elektronicky. Přesněji řečeno, každý kandidát byl nejprve vyzván, aby si vytvořil elektronické konto s osobními údaji v informačním systému EPSO. Po registraci svého konta mohl kandidát předložit elektronickou žádost o účast v otevřeném výběrovém řízení. Pokud byla žádost podána ve lhůtě, EPSO mu zaslal elektronické předvolání k účasti v předběžné fázi výběrového řízení, pak jej nasměroval na internetovou stránku externího smluvního partnera, kterému EPSO svěřil organizaci a provedení předběžné fáze výběrového řízení. Na stránce tohoto smluvního partnera si kandidát musel elektronicky zamluvit datum a hodinu zkoušky v období od 10. dubna do 4. května 2007, kdy musely proběhnout vstupní testy v různých zkušebních centrech.
20 Tyto testy, které byly prováděny na počítači, jak stanovila část B oznámení o otevřeném výběrovém řízení, tak proběhly na místech a ve dnech, které byly pro každého kandidáta různé. Otázky, které se rovněž lišily pro každého kandidáta, byly vybrány náhodně v databázi obsahující soubor otázek poskytnutých EPSO externím smluvním partnerem. Výběrová komise sporného otevřeného výběrového řízení se zapojila až po ukončení vstupních testů, a tedy až ve stadiu písemných a ústních zkoušek. Podle části E bodu 2 oznámení o otevřeném výběrovém řízení byla jména členů výběrové komise zveřejněna na internetové stránce EPSO dva týdny před konáním písemných zkoušek.
21 Poté, co se žalobce zúčastnil vstupních testů, mu EPSO dne 31. května 2007 elektronicky oznámil výsledky, kterých dosáhl v testech a) a b), přičemž mu sdělil, že tyto výsledky, ,ačkoliv jsou vyšší nebo rovné minimálním požadavkům, [nebyly] dostačující k tomu, aby [mu umožnily] zařadit se mezi kandidáty, kteří získali 110 nejlepších výsledků podle podmínek stanovených v části B oznámení o otevřeném výběrovém řízení‘ […]
[…]
[…]
24 Žalobce napadl ,platnost a obsah‘ rozhodnutí EPSO ze dne 31. května 2007 tím, že podal stížnost podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu, v níž si stěžoval jednak na porušení zásad rovnosti, objektivity a transparentnosti, jakož i povinnosti odůvodnění rozhodnutí ze dne 31. května 2007, jednak na nesprávné posouzení, kterého se nutně dopustila ,výběrová komise vstupních testů (a sice počítač)‘ při opravě jeho vstupních testů s ohledem na jeho profesní zkušenost, a požádal EPSO, aby opravil obsah tohoto rozhodnutí po přezkoumání jeho vstupních testů a oznámil mu, které otázky nacházející se ve vstupních testech byly výběrovou komisí ,neutralizovány‘.
[…]
26 Rozhodnutím ze dne 6. prosince 2007, ve kterém EPSO prohlásil, že přezkoumal jednak žalobcův spis, pokud jde o automatizované zpracování jeho vstupních testů, jednak následky neutralizace některých otázek na jeho hodnocení, zamítl stížnost a potvrdil své rozhodnutí ze dne 31. května 2007. Konkrétně k neutralizovaným otázkám EPSO uvedl, že ,poradní komise‘, které příslušela kontrola kvality otázek vložených do databáze, skutečně neutralizovala sedm otázek, ale že vstupní testy žalobce žádnou z těchto neutralizovaných otázek neobsahovaly.“
Řízení v prvním stupni a napadený rozsudek
3 Návrhem došlým kanceláři Soudu pro veřejnou službu dne 14. března 2008 podal D. Pachtitis žalobu, která byla do rejstříku zapsána pod číslem F‑35/08.
4 Dimitrios Pachtitis v řízení v prvním stupni navrhoval, aby Soud pro veřejnou službu zrušil rozhodnutí EPSO ze dne 31. května 2007 a 6. prosince 2007, jakož i veškeré související akty a uložil Komisi náhradu nákladů řízení (bod 27 napadeného rozsudku).
5 Komise v řízení v prvním stupni navrhovala, aby Soud pro veřejnou službu zamítl žalobu jako zjevně neopodstatněnou a uložil D. Pachtitisovi náhradu nákladů řízení (bod 28 napadeného rozsudku).
6 Jak vyplývá z bodů 29 a 30 napadeného rozsudku, účastnil se Evropský inspektor ochrany údajů (EIOÚ), kterému bylo usnesením předsedy prvního senátu Soudu pro veřejnou službu ze dne 20. listopadu 2008 povoleno vstoupit do řízení jako vedlejší účastník na podporu návrhových žádání D. Pachtitise, řízení v prvním stupni jako vedlejší účastník.
7 Soud pro veřejnou službu žalobě na neplatnost napadeným rozsudkem (body 43 až 72) vyhověl, protože měl za to, že druhý žalobní důvod vznesený D. Pachtitisem, který vycházel z nedostatku pravomoci EPSO k vyloučení kandidátů v předběžné fázi sporného výběrového řízení, byl opodstatněný. Soud pro veřejnou službu tedy dospěl k závěru, že je třeba zrušit rozhodnutí EPSO ze dne 31. května 2007 a 6. prosince 2007, aniž je třeba se vyjadřovat ke zbývajícím třem žalobním důvodům vzneseným D. Pachtitisem.
Řízení před Tribunálem a návrhová žádání účastníků řízení
8 Ve spise doručeném kanceláři Tribunálu dne 25. srpna 2010, podala Komise tento kasační opravný prostředek a navrhla, aby byla tato věc projednána přednostně podle čl. 55 odst. 2 prvního pododstavce jednacího řádu Tribunálu.
9 Dopisem došlým dne 30. listopadu 2010 se EIOÚ vzdal účasti na tomto řízení a předložil vyjádření ke kasačnímu opravnému prostředku.
10 Dne 29. prosince 2010 předložil D. Pachtitis své vyjádření ke kasačnímu opravnému prostředku.
11 Dopisem došlým dne 21. ledna 2011 požádala Komise o možnost předložit stručnou repliku.
12 Rozhodnutím ze dne 3. února 2011 předseda kasačního senátu posledně uvedené žádosti vyhověl.
13 Komise předložila repliku dne 14. března 2011.
14 Dne 5. května 2011 předložil D. Pachtitis dupliku.
15 Dopisy došlými dne 24. května 2011 a 14. června 2011 podala Komise a D. Pachtitis v souladu s článkem 146 jednacího řádu žádost o to, aby byli vyslechnuti v rámci ústní části řízení.
16 Na základě zprávy soudce zpravodaje Tribunál (kasační senát) vyhověl těmto žádostem na základě článku 146 jednacího řádu a zahájil ústní část řízení.
17 Rozhodnutím ze dne 13. října 2011 vyhověl předseda kasačního senátu žádosti Komise, aby byl tento kasační opravný prostředek projednán přednostně podle čl. 55 odst. 2 prvního pododstavce jednacího řádu.
18 Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty na jednání konaném dne 9. listopadu 2011.
19 Komise navrhuje, aby Tribunál:
– napadený rozsudek zrušil;
– vrátil věc Soudu pro veřejnou službu, aby tento přezkoumal další žalobní důvody znějící na zrušení;
– uložil D. Pachtitisovi náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku a řízení v prvním stupni.
20 D. Pachtitis navrhuje, aby Tribunál:
– kasační opravný prostředek v plném rozsahu zamítl;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení v obou stupních.
Ke kasačnímu opravnému prostředku
21 Na podporu svého kasačního opravného prostředku vznáší Komise jediný důvod, který vychází z porušení článků 1, 5 a 7 přílohy III služebního řádu úředníků Evropských společenství (dále jen „služební řád“), rozhodnutí Evropského parlamentu, Rady, Komise, Soudního dvora, Účetního dvora, Hospodářského a sociálního výboru, Výboru regionů a Veřejného ochránce práv 2002/620/ES ze dne 25. července 2002 o zřízení EPSO (Úř. věst. L 197, s. 53), rozhodnutí generálních tajemníků Evropského parlamentu, Rady a Komise, tajemníka Soudního dvora, generálních tajemníků Účetního dvora, Hospodářského a sociálního výboru, Výboru regionů a zástupce Veřejného ochránce práv 2002/621/ES ze dne 25. července 2002 o organizaci a způsobu práce EPSO (Úř. věst L 197, s. 56; Zvl. vyd. 01/04, s. 48), jakož i porušení povinnosti uvést odůvodnění.
22 Komise tvrdí, že Soud pro veřejnou službu měl nesprávně za to, že EPSO neměl pravomoc k tomu, aby vyloučil D. Pachtitise z druhé fáze dotčeného otevřeného výběrového řízení, která sestávala z písemné zkoušky. Podle Komise totiž v rámci první fáze tohoto výběrového řízení, která sestávala ze dvou vstupních testů, měl EPSO pravomoc k definování obsahu předvýběrových testů, které umožňují připuštění ke druhé fázi tohoto výběrového řízení. Vlastní výběrové řízení představovaly podle Komise druhá a třetí fáze výběrového řízení, přičemž třetí fáze sestávala z ústní zkoušky. Neexistuje žádné ustanovení, které by EPSO zakazovalo uspořádat první fázi uvedeného výběrového řízení, jelikož toto řízení od své druhé fáze skutečně podléhalo kontrole výběrové komise.
23 Než se budeme zabývat výtkami uvedenými v bodě 22 výše, je třeba přezkoumat údajné porušení povinnosti uvést odůvodnění napadeného rozsudku.
K povinnosti uvést odůvodnění napadeného rozsudku
24 Na podporu svého tvrzení, že Soud pro veřejnou službu porušil svoji povinnost uvést odůvodnění napadeného rozsudku Komise zdůrazňuje, že Soud pro veřejnou službu nevysvětlil svou úvahu, podle které nemůže být výběrové řízení pořádáno ve „dvou fázích“, kde první fáze sestává z předvýběrových testů a druhá z vlastního výběrového řízení. Kromě toho nebylo uvedeno žádné ustanovení které zakazuje, aby v rámci výběrových řízení uspořádaných ve dvou „fázích“ mohla být první fáze uspořádaná EPSO. Soud pro veřejnou službu podle názoru Komise navíc pochybil, když nezohlednil rozhodnutí 2002/620 a 2002/621.
25 Je třeba podotknout, že povinnost uvést odůvodnění neukládá Soudu pro veřejnou službu povinnost poskytovat vysvětlení, ve kterém by se vyčerpávajícím způsobem postupně zabýval každou ze všech úvah uvedených účastníky sporu. Odůvodnění tedy může být implicitní za podmínky, že umožní zúčastněným osobám seznámit se s důvody, proč byla dotčená opatření přijata, a příslušnému soudu disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl provést svůj přezkum (viz v tomto smyslu a obdobně rozsudky Soudního dvora ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise, C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, Recueil s. I‑123, bod 372, a ze dne 8. února 2007, Groupe Danone v. Komise, C‑3/06 P, Sb. rozh. s. I‑1331, bod 46).
26 Zaprvé k tvrzení Komise, podle kterého Soud pro veřejnou službu nevysvětlil svou úvahu, dle které nemůže být výběrové řízení pořádáno ve „dvou fázích“, je třeba konstatovat, že Soud pro veřejnou službu takovou úvahu nevyjádřil. V bodě 64 napadeného rozsudku totiž Soud pro veřejnou službu výslovně uvedl, že úvaha obsažená v napadeném rozsudku nezpochybňuje v žádném případě pravomoc orgánu oprávněného ke jmenování (dále jen „OOJ“) uspořádat otevřené výběrové řízení sestávající ze dvou odlišných fází, a sice z první předvýběrové fáze, založené na otázkách s mnohočetným výběrem, a z druhé fáze, tj. výběrového řízení jako takového, podmíněné úspěchem při testech v první fázi, a do níž je připuštění vyhrazeno omezenému počtu kandidátů.
27 Zadruhé k tvrzení Komise, podle kterého Soud pro veřejnou službu neuvedl žádné ustanovení které zakazuje, aby v rámci výběrových řízení uspořádaných ve „dvou fázích“ mohla být první fáze pořádaná EPSO, je třeba uvést, že Soud pro veřejnou službu nedospěl k závěru, že EPSO nemohl tuto první fázi uspořádat. V bodech 57 a 58 napadeného rozsudku však dospěl k závěru, že jak výběr, tak posouzení témat otázek pokládaných v rámci výběrového řízení nespadají do pravomoci EPSO a že jeho úloha, ač význačná v tom, že poskytuje pomoc výběrové komisi, zůstává v každém případě podpůrnou ve vztahu k roli výběrové komise, kterou EPSO nemůže nahradit. Soud pro veřejnou službu právně dostačujícím způsobem vysvětlil svou úvahu v tomto ohledu tím, že v bodech 50 až 56 napadeného rozsudku přezkoumal rozdělení pravomocí k přijímání úředníků mezi úřadem EPSO a výběrovou komisí. V tomto ohledu nejprve srovnal pravomoci OOJ a výběrové komise tak, že v bodech 50 až 55 napadeného rozsudku zejména zkoumal čl. 30 první pododstavec služebního řádu, podle kterého pro každé výběrové řízení jmenuje OOJ výběrovou komisi, která vypracuje seznam vhodných kandidátů, a postup při výběrovém řízení stanovený v příloze III služebního řádu. Dále v bodě 56 napadeného rozsudku uvedl, že rozdělení pravomocí mezi OOJ a výběrovou komisí, jak je popsáno v předcházejících bodech, nebylo dotčeno zřízením EPSO v roce 2002 – zřizovací akt EPSO výslovně stanoví v článku 2, že EPSO vykonává pravomoci výběru personálu, které byly svěřeny OOJ v oblasti výběrových řízení. Argumentace Komise tedy nemůže být přijata.
28 Pokud jde zatřetí o tvrzení Komise, že Soud pro veřejnou službu porušil povinnost uvést odůvodnění v tom, že chybně nezohlednil rozhodnutí 2002/620 a 2002/621, stačí konstatovat, že Soud pro veřejnou službu v bodě 56 napadeného rozsudku uvedl svou úvahu, podle které uvedená rozhodnutí nezpochybňují výsledek, ke kterému dospěl ohledně rozdělení pravomocí mezi úřadem EPSO a výběrovou komisí. Tato rozhodnutí jsou totiž podle něj každopádně v hierarchii norem na nižším stupni než ustanovení služebního řádu.
29 Argumentace Komise týkající se údajného porušení povinnosti uvést odůvodnění proto musí být odmítnuta.
K pravomoci EPSO vyloučit D. Pachtitise z druhé fáze dotčeného výběrového řízení
30 Komise v zásadě uvádí, že Soud pro veřejnou službu měl v bodě 65 napadeného rozsudku nesprávně za to, že EPSO neměl pravomoc vyloučit D. Pachtitise z druhé fáze výběrového řízení. V tomto ohledu zdůrazňuje, že Soud pro veřejnou službu nesprávně vyložil ustanovení týkající se postupu při výběrovém řízení uvedená v příloze III služebního řádu. Tento soud tak podle Komise nezohlednil všechny pravomoci přiznané EPSO uvedenou přílohou, zejména pak čl. 1 odst.1 písm.e) a čl. 7 odst. 1 a 2, jakož i rozhodnutími 2002/620 a 2002/621.
31 Pokud jde zaprvé o uspořádání dotčeného výběrového řízení, Soud pro veřejnou službu neměl v rozporu s tvrzením Komise za to, že EPSO neměl pravomoc uspořádat toto výběrové řízení ve „dvou fázích“. V bodě 64 napadeného rozsudku totiž uvedl a odkázal přitom na rozsudek Tribunálu ze dne 26. října 2004, Falkone v. Komise (T‑207/02, Sb. VS s. I‑A‑305 a II‑1393), že úvaha vyložená v napadeném rozsudku nijak nezpochybňuje diskreční pravomoc OOJ uspořádat otevřené výběrové řízení sestávající ze dvou odlišných fází, a sice z první předvýběrové fáze, založené na otázkách s mnohočetným výběrem, a z druhé fáze, tj. výběrového řízení jako takového, podmíněné úspěchem při testech v první fázi, přičemž připuštění do ní bylo vyhrazeno omezenému počtu kandidátů. Podle Soudu pro veřejnou službu je otázkou projednávanou v napadeném rozsudku to, zda může být první fáze výběrového řízení, jak byla popsána ve výše uvedeném rozsudku Falkone v. Komise nebo ve věci, ve které byl vydán napadený rozsudek, organizována a završena pouze EPSO a naprosto bez účasti výběrové komise.
32 Pokud jde zadruhé o povahu první fáze dotčeného výběrového řízení, Komise zdůrazňuje, že tato fáze sestává z předvýběrových testů, které vedou k připuštění ke „druhé fázi“ , která představuje vlastní výběrové řízení.
33 Pokud jde o obsah první fáze výběrového řízení, je třeba připomenout, že podle bodu 18 napadeného rozsudku tato fáze sestávala ze dvou vstupních testů, z nichž každý obsahoval 30 otázek s mnohočetným výběrem, přičemž účelem prvního testu bylo zhodnotit znalosti týkající se Evropské unie, jejích orgánů a politik a účelem druhého testu bylo zhodnotit schopnosti a obecnou způsobilost kandidátů k verbálnímu a numerickému uvažování.
34 V bodě 61 napadeného rozsudku Soud pro veřejnou službu konstatoval, že z 1772 kandidátů, kteří si rezervovali datum ke vstupním testům sporného výběrového řízení, mohlo být vyzváno k předložení úplné přihlášky za účelem přijetí do druhé fáze otevřeného výběrového řízení pouze 140 kandidátů. V bodě 62 napadeného rozsudku odkázal Soud pro veřejnou službu, aniž to Komise konkrétně zpochybnila, na srovnávací povahu testů v první fázi, která je vlastní samotnému pojmu otevřené výběrové řízení, jelikož v dotčených testech nestačilo získat průměrný výsledek, aby bylo možno postoupit do druhé fáze výběrového řízení, ale bylo třeba být mezi předem určeným počtem kandidátů, kteří získali nejlepší výsledky ve vstupních testech. S ohledem na tyto úvahy mohl Soud pro veřejnou službu právem dospět k závěru, že uvedená první fáze měla povahu výběrového řízení. Tato fáze tedy tvořila nejen formální součást výběrového řízení, ale měla rovněž sama povahu výběrového řízení.
35 Zatřetí k rozdělení pravomocí mezi orgánem OOJ a výběrovou komisí při přijímání úředníků, Komise uvádí, že OOJ má na základě článku 1 přílohy III služebního řádu vždy pravomoc určit obsah předvýběrových testů, přičemž vytvoření EPSO mělo jediný důsledek, a to že na něj byla přenesena tato zvláštní pravomoc.
36 V tomto ohledu je třeba přezkoumat, zda se Soud pro veřejnou službu dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 51 až 55 napadeného rozsudku posuzoval rozdělení pravomocí mezi OOJ a výběrovou komisí při přijímání úředníků.
37 V bodě 51 napadeného rozsudku měl Soud pro veřejnou službu za to, že OOJ přísluší, jak vyplývá z čl. 1 odst. 1 prvního pododstavce přílohy III služebního řádu a článku 4 uvedené přílohy, jednak vyhlásit výběrové řízení po projednání se smíšeným výborem a jednak vypracovat seznam kandidátů, kteří splňují první tři podmínky stanovené v článku 28 služebního řádu, aby mohli být jmenováni úředníky, a sice podmínku být státním příslušníkem jednoho z členských států a podmínky související se splněním povinností uložených zákonem ohledně vojenské služby a zárukami bezúhonnosti vyžadovanými pro výkon funkcí.
38 V bodě 52 napadeného rozsudku měl Soud pro veřejnou službu za to, že poté, co OOJ předá tento seznam předsedovi výběrové komise, náleželo samotné výběrové komisi, jak je uvedeno v článku 5 přílohy III služebního řádu, zaprvé vypracovat seznam kandidátů, kteří splňují požadavky stanovené v oznámení o výběrovém řízení, zadruhé provést zkoušky a zatřetí vypracovat seznam vhodných kandidátů a předat jej OOJ.
39 V bodech 53 až 55 napadeného rozsudku Soud pro veřejnou službu zdůraznil, že vzhledem k této klíčové úloze svěřené výběrové komisi stanovil zákonodárce několik záruk jak jejímu ustavení a složení, tak způsobu práce. V tomto ohledu odkázal zejména na čl. 30 první pododstavec služebního řádu, podle kterého pro každé výběrové řízení jmenuje OOJ zkušební komisi, která vypracuje seznam vhodných kandidátů.
40 Podle Komise se Soud pro veřejnou službu dopustil nesprávného právního posouzení tím, že při posuzování rozdělení pravomocí mezi orgánem OOJ a výběrovou komisí nezohlednil ani čl. 1 odst. 1 písm. b) a e) přílohy III služebního řádu, ani skutečnost, že tato příloha neobsahuje žádné ustanovení, které by OOJ zakazovalo určit obsah předvýběrových testů.
41 K článku 1 odst. 1 písm. b) a e) přílohy III služebního řádu, podle kterého musí OOJ ve vyhlášení výběrového řízení upřesnit jeho druh (zda probíhá na základě kvalifikačních předpokladů nebo zkoušek nebo kvalifikačních předpokladů i zkoušek) a k výběrovému řízení na základě zkoušek, povaze těchto zkoušek a jejich hodnocení je třeba konstatovat, že tato ustanovení neuvádí žádnou pravomoc OOJ k volbě a posouzení témat otázek pokládaných v rámci výběrového řízení. V případě druhů výběrového řízení podle čl. 1 odst. 1 písm. b) přílohy III služebního řádu se totiž jedná o výběrová řízení na základě kvalifikačních předpokladů nebo zkoušek nebo kvalifikačních předpokladů i zkoušek, toto ustanovení se netýká určení obsahu zkoušek. K článku 1 odst. 1 písm. e) uvedené přílohy, je třeba uvést, že i když stanovení prahových hodnot pro úspěch ve zkouškách spadá do působnosti pojmu „povaha zkoušek a jejich hodnocení“, neplatí to pro určení obsahu otázek, které se budou pokládat v rámci výběrového řízení (viz v tomto smyslu rozsudek Tribunálu ze dne 5. března 2003, Staelen v. Parlament, T‑24/01, RecueilFP s. I‑A‑79 a II‑423, bod 51).
42 K argumentu Komise, že příloha III služebního řádu neobsahuje žádné ustanovení, které by OOJ zakazovalo určit obsah předvýběrových testů, je třeba uvést, že tato příloha výslovně nestanoví, kdo určí obsah předvýběrových testů a kdo bude dohlížet na tuto fázi výběrového řízení. Taková pravomoc se výslovně nepřiznává ani OOJ, ani výběrové komisi.
43 Soud pro veřejnou službu nicméně při posuzování rozdělení pravomocí mezi orgánem OOJ a výběrovou komisí odkázal v tomto ohledu právem na čl. 30 první pododstavec služebního řádu a čl. 5 první pododstavec přílohy III služebního řádu. Tato ustanovení stanoví, že výběrová komise vypracuje seznam vhodných kandidátů a určí seznam kandidátů, kteří splňují požadavky stanovené v oznámení o výběrovém řízení. S přihlédnutí k těmto pravomocem mohl mít Soud pro veřejnou službu v bodě 53 napadeného rozsudku právem za to, že výběrová komise má při průběhu výběrového řízení klíčovou úlohu.
44 Pokud jde konkrétně o argument Komise, že OOJ má vždy pravomoc určit obsah předvýběrových testů, je třeba uvést, že Soud pro veřejnou službu měl v bodě 64 napadeného rozsudku právem za to, že podle právního režimu platného před zřízením EPSO byl průběh předvýběrových testů, obdobných vstupním testům v projednávané věci, svěřen pouze výběrové komisi. Z ustálené judikatury totiž vyplývá, že před zřízením EPSO rozhodnutím 2002/620 měl sice OOJ širokou posuzovací pravomoc k určení podmínek a způsobu pořádání výběrového řízení, ale výběrová komise měla širokou posuzovací pravomoc k druhu a přesnému obsahu zkoušek stanovených v rámci tohoto řízení (rozsudky Tribunálu Staelen v. Parlament, bod 41 výše, bod 51; Falkone v. Komise, bod 31 výše, body 31 a 38 a ze dne 14. července 2005, Le Voci v. Rada, T‑371/03, Sb. VS, s. I‑A‑209 a II‑957, bod 41). Před zřízením EPSO měla výběrová komise rovněž pravomoc dohlížet na případnou první fázi předvýběru kandidátů uspořádanou OOJ (rozsudky Tribunálu ze dne 17. září 2003, Alexandratos a Panagiotou v. Rada, T‑233/02, RecueilFP s. I‑A‑201 a II‑989, bod 26, a Falkone v. Komise, bod 31 výše, bod 39). Tento argument Komise tedy nemůže být přijat.
45 Z toho vyplývá, že se Soud pro veřejnou službu nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 51 až 55 napadeného rozsudku posuzoval rozdělení pravomocí mezi orgánem OOJ a výběrovou komisí při přijímání úředníků. Argumentace Komise v tomto ohledu musí být tedy odmítnuta.
46 Začtvrté k úvaze Soudu pro veřejnou službu v bodech 56 až 58 napadeného rozsudku, podle kterých toto rozdělení pravomocí mezi orgánem OOJ a výběrovou komisí nebylo dotčeno zřízením EPSO v roce 2002, Soud pro veřejnou službu odkázal na článek 7 přílohu III služebního řádu, jakož i rozhodnutí 2002/620 a 2002/621.
47 Pokud jde zaprvé o článek 7 přílohy III služebního řádu, Soud pro veřejnou službu měl v bodě 56 napadeného rozsudku za to, že z tohoto ustanovení vyplývá, že pokud jde o průběh výběrových řízení na místa úředníků, jsou úkoly EPSO zásadně organizačního charakteru. Soud pro veřejnou službu dále v bodě 57 napadeného rozsudku poukazuje na neexistenci jakéhokoliv odkazu v článku 7 přílohy III služebního řádu na jakoukoliv úlohu EPSO týkající se určení nebo vymezení „obsahu testů“ pro výběrová řízení na místa úředníků. Tentýž článek 7 naopak podle Soudu pro veřejnou službu EPSO takové úkoly výslovně svěřuje, zejména pokud jde o osvědčování úředníků v odst. 2 písm. c) nebo o výběr dočasných a smluvních zaměstnanců v odstavci 4. Tato neexistence podle Soudu pro veřejnou službu potvrzuje, že jak výběr, tak posouzení témat otázek pokládaných v rámci otevřeného výběrového řízení nespadají do pravomoci EPSO.
48 Komise v tomto ohledu tvrdí, že EPSO může svou úlohu podle čl. 7 odst. 1 přílohy III služebního řádu, kterou je zajistit použití jednotných měřítek při výběrových řízeních na místa úředníků, splnit jen tehdy, když hraje roli při určení obsahu zkoušek. Různé úkoly EPSO jsou přitom výslovně vymezeny v čl. 7 odst. 2 přílohy III služebního řádu. I když musí být tyto úkoly nezbytně vykládány s ohledem na úlohu EPSO, jak je uvedena v čl. 7 odst. 1, vymezení úlohy jako takové nemůže EPSO přiznávat nové pravomoci. Dále je třeba uvést, že tato úloha EPSO se obecně týká stanovení postupů výběru úředníků, a nikoliv obsahu zkoušek ve zvláštních výběrových řízeních.
49 Pokud jde o argument Komise, že zákonodárce, na rozdíl od přijímání dočasných a smluvních zaměstnanců a řízení týkajícího se služebního postupu úředníků platových tříd AST, neuvedl výslovně v článku 7 přílohy III služebního řádu pravomoc EPSO stanovit obsah testů výběrových řízení na místa úředníků z důvodu, že považoval tuto zmínku za neužitečnou, jelikož tato pravomoc již existovala v rámci přílohy III služebního řádu, je třeba uvést, že z úvah uvedených výše v bodech 35 až 45 vyplývá, že OOJ takovou pravomocí nedisponoval. Z úvahy uvedené v bodě 44 výše zejména vyplývá, že podle režimu platného před zřízením EPSO byl průběh předvýběrových testů svěřen pouze výběrové komisi. Soud pro veřejnou službu mohl mít tedy právem za to, že neexistence jakéhokoliv odkazu v článku 7 přílohy III služebního řádu na jakoukoliv úlohu EPSO týkající se určení nebo vymezení „obsahu testů“ pro výběrová řízení na místa úředníků, potvrzuje jeho závěr, dle kterého výběr ani posouzení témat otázek pokládaných v rámci otevřeného výběrového řízení nespadají do pravomoci EPSO.
50 Pokud jde zadruhé o rozhodnutí 2002/620 a 2002/621, Soud pro veřejnou službu měl v bodě 56 napadeného rozsudku za to, že rozhodnutí 2002/620 v článku 2 výslovně stanoví, že EPSO vykonává pravomoci k výběru personálu, které byly svěřeny OOJ v oblasti výběrových řízení. V témže bodě napadeného rozsudku měl Soud pro veřejnou službu dále za to, že zjištění, že úkoly EPSO jsou zásadně organizačního charakteru, neodporují zvláštní ustanovení obsažená v rozhodnutích 2002/620 a 2002/621, i když tato rozhodnutí někdy obsahují formulace, které by mohly být zavádějící, jako například, že EPSO „sestavuje seznam vhodných kandidátů“, což naznačuje, že EPSO má pravomoc určit, kteří kandidáti do něj mohou být zařazeni, neboť dotčená rozhodnutí jsou v každém případě v hierarchii norem na nižším stupni než ustanovení služebního řádu.
51 Soud pro veřejnou službu se podle Komise dopustil nesprávného právního posouzení v tom, že nezohlednil uvedená rozhodnutí z důvodu údajné hierarchie norem. Jelikož pravomoc k vypracování otázek v rámci výběrového řízení nebyla vyhrazena výlučně výběrové komisi, Komise s odkazem na čl. 1 odst. 2 písm. c) rozhodnutí 2002/621 tvrdí, že EPSO má pravomoc stanovit obsah těchto otázek.
52 V tomto ohledu je třeba uvést, že Soud pro veřejnou službu měl právem za to, že EPSO podle čl. 2 odst. 1 rozhodnutí 2002/620 vykonává pravomoci výběru personálu, které byly svěřeny OOJ v oblasti výběrových řízení. Z toho ustanovení vyplývá, že se pravomoci OOJ podle čl. 30 prvního pododstavce služebního řádu a přílohy III služebního řádu převádí na EPSO. Jelikož již bylo konstatováno, že se Soud pro veřejnou službu nedopustil nesprávného právního posouzení, když posuzoval rozdělení pravomocí k přijímání úředníků mezi orgánem OOJ a výběrovou komisí, mohl tento soud právem z této úvahy obsažené v bodě 57 napadeného rozsudku vyvodit, že výběr ani posouzení témat otázek pokládaných v rámci výběrového řízení nespadají do pravomoci EPSO.
53 Pokud jde o rozhodnutí 2002/621, je třeba uvést, že Soud pro veřejnou službu měl právem za to, že toto rozhodnutí je v hierarchii norem na nižším stupni než ustanovení služebního řádu. Navíc rozhodnutí 2002/621 rovněž stojí v hierarchii norem na nižším stupni než rozhodnutí 2002/620, neboť bylo přijato na základě článku 5. Z tohoto hierarchického postavení, který musí být podle zásady legality dodržován, vyplývá, že rozhodnutí 2002/621 nemůže být vykládáno v tom smyslu, že odporuje služebnímu řádu a rozhodnutí 2002/620. Rozhodnutí 2002/621 může být nicméně prvkem, který umožňuje vykládat služební řád a rozhodnutí 2002/620 při jejich použití na projednávaný případ.
54 Pokud jde o čl. 1 odst. 2 písm. c) rozhodnutí 2002/621, na základě kterého má EPSO dle Komise pravomoc stanovit obsah dotčených otázek, toto ustanovení uvádí, že úkolem EPSO je na základě nejlepší praxe vyvíjet metody a techniky pro výběr podle profilů kvalifikace pro různé kategorie zaměstnanců orgánů. Ze znění tohoto ustanovení přitom nevyplývá, že EPSO má tvrzenou pravomoc. V kontextu odst. 1 první věty čl. 1 rozhodnutí 2002/621, který stanoví, že EPSO je pověřen pořádáním otevřených výběrových řízení s cílem zajistit za optimálních odborných a finančních podmínek úředníky pro orgány, přiznává odst. 2 písm. c) téhož článku EPSO spíše úlohu asistenta výběrové komise při průběhu výběrového řízení, jelikož je pověřen vyvíjením metod a technik pro výběr personálu. V projednávaném případě se tedy nejedná o výklad čl. 1 odst. 2 písm. c) rozhodnutí 2002/621, který by byl v rozporu se služebním řádem nebo rozhodnutím 2002/620, neboť ani podle nich nemá EPSO tvrzenou pravomoc .
55 Vzhledem k výše uvedenému se Soud pro veřejnou službu nedopustil nesprávného právního posouzení tím, že měl v bodech 56 až 58 napadeného rozsudku za to, že vytvoření EPSO a zejména článek 7 přílohy III služebního řádu, jakož i rozhodnutí 2002/620 a 2002/621 neovlivnila rozdělení pravomocí mezi OOJ a výběrovou komisí. Argumentace Komise v tomto ohledu tedy musí být odmítnuta.
56 V rozsahu, v němž Komise zpochybňuje úvahu Soudu pro veřejnou službu, uvedenou v bodě 71 napadeného rozsudku, podle které navýšení práce, které představuje pro výběrovou komisi kontrola a dohlížení na vstupní testy v předběžné fázi, představuje pouze malou část ve srovnání s objemnou pracovní zátěží, kterou vyžadují písemné a ústní zkoušky, i když je k těmto zkouškám nakonec připuštěn snížený počet kandidátů, je třeba uvést, že tato úvaha představuje doplňující odůvodnění, které nemůže vést ke zrušení napadeného rozsudku. Tato výtka je tedy irelevantní a musí být zamítnuta.
57 Konečně, pokud jde o to, že se účastníci řízení neshodují v otázce legality volby externího smluvního partnera, kterému EPSO svěřil organizaci a provedení předběžné fáze výběrového řízení, je třeba uvést, že napadený rozsudek neobsahuje žádnou úvahu Soudu pro veřejnou službu nad legalitou takové volby, a to ani ve formě doplňujícího odůvodnění. Podle čl. 11 odst. 1 přílohy I statutu Soudního dvora je kasační opravný prostředek u Tribunálu omezen na právní otázky. Může být založen pouze na důvodech vycházejících z nepříslušnosti Soudu pro veřejnou službu, nedostatků řízení před uvedeným soudem, které poškozují zájmy účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek, nebo porušení unijního práva Soudem pro veřejnou službu. Za těchto okolností není na místě, aby se Tribunál k uvedené volbě externího smluvního partnera vyjadřoval.
58 Soud pro veřejnou službu se tudíž nedopustil nesprávného právního posouzení tím, že dospěl k závěru, že D. Pachtitis byl vyřazen z druhé části otevřeného výběrového řízení na základě postupu vedeného nepravomocným orgánem a rozhodnutím přijatým týmž orgánem. Argumentace Komise musí být tudíž odmítnuta.
59 Vzhledem k výše uvedenému musí být kasační opravný prostředek v plném rozsahu zamítnut.
K nákladům řízení
60 V souladu s čl. 148 prvním pododstavcem jednacího řádu, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný, rozhodne Tribunál o nákladech řízení.
61 Podle čl. 87 odst. 2 prvního pododstavce téhož jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě článku 144 téhož jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
62 Vzhledem k tomu, že D. Pachtitis požadoval náhradu nákladů řízení a Komise neměla ve věci úspěch, ponese Komise vlastní náklady a nahradí náklady řízení vynaložené D. Pachtitisem v rámci tohoto stupně.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (kasační senát)
rozhodl takto:
1) Kasační opravný prostředek se zamítá.
2) Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady vynaložené D. Pachtitisem v rámci tohoto stupně.
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 14. prosince 2011.
Podpisy.