ROZSUDEK SOUDU (kasačního senátu)
22. května 2008
Věc T-250/06 P
Martial Ott a další
v.
Komise Evropských společenství
„Kasační opravný prostředek – Incidenční kasační opravný prostředek – Přípustnost – Veřejná služba – Úředníci – Povýšení – Období povýšení 2004 – Přidělení prioritních bodů – Obecná prováděcí ustanovení článku 45 služebního řádu – Námitka nepřípustnosti – Nahrazení odůvodnění – Kasační opravný prostředek zčásti neopodstatněný a zčásti opodstatněný – Spor, o kterém může být rozhodnuto – Zamítnutí návrhu“
Předmět: Kasační opravný prostředek podaný proti usnesení Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (druhého senátu) ze dne 30. června 2006, Ott a další v. Komise (F‑87/05, Sb. VS s. I-A-1-73 a II-A-1-263) a směřující ke zrušení tohoto usnesení. Incidenční kasační opravný prostředek podaný Komisí proti napadenému usnesení.
Rozhodnutí: Usnesení Soudu pro veřejnou službu (druhého senátu) ze dne 30. června 2006, Ott a další v. Komise (F‑87/05) se zrušuje v rozsahu, ve kterém v něm tento soud zamítá návrh v rozsahu, ve kterém byl podán Francisem Weilerem. Ve zbývající části se kasační opravný prostředek zamítá. Incidenční kasační opravný prostředek se zamítá. Návrh podaný k Soudu pro veřejnou službu pod číslem věci F‑87/05 se zamítá v rozsahu, ve kterém byl podán F. Weilerem. Martial Ott, Fernando Lopez Tola a Francis Weiler ponesou vlastní náklady řízení týkající se řízení v tomto stupni a ukládá se jim náhrada čtyř pětin nákladů řízení vynaložených Komisí. Komise ponese jednu pětinu vlastních nákladů řízení týkajících se řízení v tomto stupni. Francis Weiler a Komise ponesou vlastní náklady řízení týkající se řízení před Soudem pro veřejnou službu.
Shrnutí
1. Kasační opravný prostředek – Předmět – Návrh na zrušení rozsudku Soudu pro veřejnou službu v rozsahu, ve kterém prohlásil, že není nutné rozhodnout o námitce nepřípustnosti vůči žalobě zamítnuté jako neopodstatněné – Zamítnutí
(Statut Soudního dvora, příloha I, článek 9)
2. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Pouhé zopakování důvodů a argumentů předložených před Soudem pro veřejnou službu – Nepřípustnost – Zpochybnění výkladu nebo použití práva Společenství tímto Soudem – Přípustnost
(Statut Soudního dvora, příloha I, čl. 11 odst. 1; jednací řád Soudu prvního stupně, čl. 138 odst. 1)
3. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Uvedení nových důvodů – Přípustnost – Omezení
(Statut Soudního dvora, příloha I, čl. 11 odst. 1; jednací řád Soudu prvního stupně, čl. 138 odst. 1)
4. Úředníci – Povýšení – Srovnávací přezkum zásluh
(Služební řád, článek 45)
5. Úředníci – Povýšení – Srovnávací přezkum zásluh
(Služební řád úředníků, článek 45)
1. Soudu pro veřejnou službu přísluší posoudit, zda řádný výkon spravedlnosti odůvodňuje zamítnutí žaloby ve věci samé, aniž by bylo rozhodnuto o námitce nepřípustnosti vznesené žalovanou, což nemůže být považováno za nepříznivý zásah do právního postavení posledně uvedené. Kasační opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí tedy musí být zamítnut.
(viz body 75 a 76)
Odkazy: Soudní dvůr, 22. listopadu 2007, Cofradía de pescadores „San Pedro“ de Bermeo a další v. Rada, C‑6/06 P, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 21
2. Kasační opravný prostředek musí přesně vymezovat kritizované části rozsudku, jehož zrušení je navrhováno, jakož i právní argumenty, které tento návrh konkrétně podporují. Kasační opravný prostředek, který vůbec neobsahuje argumentaci specificky směřující k označení vady spočívající v nesprávném právním posouzení, jíž měl být napadený rozsudek postižen, a omezuje se na opakování nebo doslovné převzetí důvodů a argumentů, které již byly uplatněny v prvním stupni, tento požadavek nesplňuje.
Naopak jestliže žalobce zpochybňuje výklad nebo uplatnění práva Společenství v daném případě Soudem pro veřejnou službu, právní otázky zkoumané v prvním stupni mohou být opět diskutovány v řízení o kasačním opravném prostředku. Pokud by totiž žalobce nemohl takto založit svůj kasační opravný prostředek na důvodech a argumentech již uplatněných před Soudem pro veřejnou službu, uvedené řízení by bylo zbaveno části svého smyslu.
(viz body 81 a 82)
Odkazy: Soudní dvůr, 6. března 2003, Interporc v. Komise, C‑41/00 P, Recueil, s. I‑2125, bod 17; Soudní dvůr, 26. října 2006, Koninklijke Coöperatie Cosun v. Komise, C‑68/05 P, Sb. rozh. s. I‑10367, bod 54, a uvedená judikatura, a bod 55
3. V rámci kasačního opravného prostředku před Soudem prvního stupně může žalobce platně vznést poprvé argument, i kdyby nebyl předmětem projednávání v prvním stupni, pokud v ničem nemění předmět sporu před Soudem pro veřejnou službu.
(viz bod 88)
Odkazy: Soudní dvůr, 18. ledna 2007, PKK a KNK v. Rada, C‑229/05 P, Sb. rozh. s. I‑439, body 66 a 67
4. V rámci systému povyšování zavedeného interním předpisem Komise, který je založený na kvantifikaci zásluh, vyznačujícího se každoročním udělováním různých typů bodů úředníkům, přísluší orgánu oprávněnému ke jmenování, aby přechodně upravil změnu pravidel týkajících se povyšování s přihlédnutím k omezením, která s sebou nese přechod z jednoho způsobu řízení na jiný, jež ho mohou nutit k tomu, aby se dočasně a v jistých mezích odchýlil od striktního uplatňování trvalých pravidel a zásad, které běžně platí pro dotčené situace. Takové výjimky však musejí být odůvodněny kategorickou potřebou spojenou s přechodem na nový režim a nesmějí z hlediska svého trvání nebo rozsahu překračovat meze toho, co je nezbytné k zajištění řádného přechodu z jednoho režimu na druhý. V tomto ohledu, aby se zohlednily zásluhy nashromážděné v platové třídě těmi úředníky, kteří byli zaměstnaní v okamžiku vstupu uvedeného systému v platnost, přechodná pravidla upravují udělování různých přechodných bodů těmto úředníkům.
Pokud jde o přechodné prioritní body udělené z úřední povinnosti úředníkům za každý rok strávený v platové třídě, nejvýše však do určitého limitu, jejich udělení ukazuje zohledňování roků služby v platové třídě, které je v rozporu s pravidly běžně se uplatňujícími na řízení o povýšení. Přijetí systému vyznačujícího se kvantifikací zásluh a potřebou dosáhnout za účelem svého povýšení určitého limitu odpovídajícího celkovému počtu prioritních bodů a bodů za zásluhy však vyžaduje zohlednění zásluh shromážděných úředníky od jejich posledního povýšení, a to formou udělení jistého počtu bodů a s použitím metody dodržující zásadu rovného zacházení. Opatření spočívající v automatickém udělování prioritních bodů podle let služby v platové třídě splňuje tuto kategorickou potřebu spojenou s přechodem na nový režim a ustanovení omezující jeho rozsah, jako je jeho omezení pouze na první povyšovací období po vstupu nového systému v platnost, velmi nízká váha těchto bodů oproti celkovému počtu bodů, které mohou být uděleny, a podmínění povýšení tím, že úředník ve své poslední zprávě o vývoji služebního postupu dosáhl určitého počtu dalších bodů, umožňují dospět k závěru, že orgán oprávněný ke jmenování nepřekročil meze toho, co je nezbytné k zajištění řádného přechodu z jednoho režimu na druhý.
Tak je tomu v případě, a fortiori, přechodných prioritních bodů, které nejsou automaticky uděleny na základě služebních let, ale po zohlednění rovněž zásluh dotčených úředníků, neboť jejich počet se může měnit podle jejich hodnocení a nejsou udělovány, jestliže toto hodnocení je velmi nízké.
Co se týče přechodných prioritních bodů, které mohou být přiznány orgánem oprávněným ke jmenování na návrh výborů pro povýšení, byly zavedeny proto, aby se spravedlivě vyřešily specifické problémy spojené s přechodem od starého systému na nový. Tento zvláštní účel je obsažen v cíli, který sledují všechny přechodné body, mezi něž tyto body patří, a kterým je zohlednění zásluh nashromážděných úředníkem od jeho posledního povýšení, takže ustanovení o jejich udělení neporušuje samo o sobě článek 45 služebního řádu. Pokud by takové udělení mohlo vést ke svévolnému povýšení, vyplývalo by to z použití tohoto článku v daném případě, a nikoli ze skutečnosti, že by byl tento článek samotnou svou podstatou protiprávní.
Pokud jde o přechodné prioritní body, které mohou být přiznány úředníkům navrženým pro povýšení během předchozího období, avšak nepovýšených, ani ty nejsou v rozporu s článkem 45 služebního řádu. Orgán oprávněný ke jmenování je totiž v zásadě oprávněn přihlédnout v rámci srovnávacího přezkoumání zásluh k tomu, že úředník již byl navržen na povýšení v rámci předchozího období, ovšem za předpokladu, že se neprovinil a že jeho zásluhy budou posouzeny v porovnání se zásluhami ostatních kandidátů na povýšení, což je případ u přechodné úpravy zavedené Komisí.
(viz body 109 až 117)
Odkazy: Soud, 19. října 2006, Buendía Sierra v. Komise, T‑311/04, Sb. rozh. s. II‑4137, body 207, 210, 211, 212, 213, a uvedená judikatura, a body 214 až 219 a 222
5. Systém povyšování zavedený interním předpisem Komise, který je založený na kvantifikaci zásluh, vyznačující se každoročním udělováním různých typů bodů úředníkům, z nichž některé – „body za zásluhy“ – vyplývají z převedení známky získané úředníkem při jeho pravidelném hodnocení na základě článku 43 služebního řádu, zatímco jiné – „prioritní body“ – jsou udělovány doplňkově a nejsou samy rozhodné pro povýšení, nýbrž jsou určeny pro úředníky, kteří překročili rámec svých individuálních cílů nebo kteří úspěšně splnili dodatečné úkoly v zájmu orgánu, neporušuje článek 45 služebního řádu, jelikož tyto dva typy bodů se udělují odměnou za zásluhy a jejich udělení musí být vždy odůvodněno skutečnostmi založenými na zásluhách.
Je tomu tak rovněž, co se týče doplňujících prioritních bodů, jejichž udělení neovlivňuje objem prioritních bodů stanovený na generální ředitelství, které mohou být uděleny na návrh výboru pro povýšení v důsledku odvolání v rámci autoremedury úředníka, který má za to, že mu měl být udělen vyšší počet bodů, jestliže je odvolání považováno za odůvodněné, neboť jsou uděleny podle stejných kritérií jako prioritní body udělené v každém generálním ředitelství, tedy na základě zásluh dotčených úředníků.
(viz body 119 až 124)
Odkazy: výše uvedený rozsudek Buendía Sierra v. Komise, body 136 až 138, 305 a 306