ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (pátého senátu)
30. května 2024(*)
„Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Ochrana spotřebitele – Směrnice 2011/83/EU – Článek 8 odst. 2 – Smlouvy uzavírané na dálku elektronickými prostředky – Informační povinnosti obchodníka – Objednávka zavazující k zaplacení – Objednávka učiněná kliknutím na tlačítko nebo podobnou funkci na internetové stránce – Povinnost obchodníka označit toto tlačítko či tuto podobnou funkci výrazem ‚objednávka zavazující k platbě‘ nebo jinou odpovídající formulací – Podmíněný závazek k zaplacení“
Ve věci C‑400/22,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Landgericht Berlin (zemský soud v Berlíně, Německo) ze dne 2. června 2022, došlým Soudnímu dvoru dne 16. června 2022, v řízení
VT,
UR
proti
Conny GmbH,
SOUDNÍ DVŮR (pátý senát),
ve složení: E. Regan, předseda senátu, Z. Csehi, M. Ilešič (zpravodaj), I. Jarukaitis a D. Gratsias, soudci,
generální advokát: G. Pitruzzella,
za soudní kancelář: K. Hötzel, radová,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 27. září 2023,
s ohledem na vyjádření, která předložili:
– za VT a UR: N. Meise, Rechtsanwältin,
– za Conny GmbH: C. Heber, Rechtsanwältin,
– za Evropskou komisi: I. Rubene, E. Schmidt a G. von Rintelen, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 14. listopadu 2023,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 8 odst. 2 druhého pododstavce směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (Úř. věst. 2011, L 304, s. 64).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi VT a UR, pronajímateli bytu (dále jen společně „pronajímatelé“), a společností Conny GmbH ve věci práv nájemce (dále jen „dotčený nájemce“) postoupených společnosti Conny, která jako nabyvatelka práv tohoto nájemce požaduje od uvedených pronajímatelů vrácení přeplatku na nájemném.
Právní rámec
Unijní právo
3 Body 4, 5, 7 a 39 odůvodnění směrnice 2011/83 znějí takto:
„(4) V souladu s čl. 26 odst. 2 [SFEU] má vnitřní trh zahrnovat prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží a služeb a svoboda usazování. Harmonizace určitých aspektů spotřebitelských smluv uzavřených na dálku nebo mimo obchodní prostory je nezbytná pro podporu skutečného spotřebitelského vnitřního trhu, na němž je nastolena správná rovnováha mezi vysokou úrovní ochrany spotřebitele a konkurenceschopností podniků při současném zajištění dodržování zásady subsidiarity.
(5) […]Úplná harmonizace v oblasti informací pro spotřebitele a práva odstoupit od smluv uzavřených na dálku a smluv uzavřených mimo obchodní prostory proto přispěje k vysoké míře ochrany spotřebitelů a k lepšímu fungování spotřebitelského vnitřního trhu.
[…]
(7) Úplnou harmonizací některých klíčových regulačních aspektů by se významným způsobem měla zvýšit právní jistota jak pro spotřebitele, tak pro obchodníky. Spotřebitelé i obchodníci by měli mít možnost spolehnout se na jednotný regulační rámec vycházející z jasně vymezených právních pojmů, které upravují určitá hlediska smluv uzavíraných mezi podniky a spotřebiteli v celé [Evropské] [u]nii. Výsledkem takové harmonizace by mělo být odstranění překážek vzniklých v důsledku roztříštěnosti pravidel a dotvoření vnitřního trhu v této oblasti. Tyto překážky lze odstranit pouze tím, že budou stanovena jednotná pravidla na úrovni Unie. Kromě toho by spotřebitelé měli požívat společné vysoké úrovně ochrany v celé Unii.
[…]
(39) Je důležité zajistit, aby měl spotřebitel v případě smluv uzavíraných na dálku prostřednictvím internetových stránek možnost přečíst si hlavní části smlouvy a plně jim porozumět předtím, než podá svou objednávku. Za tímto účelem by mělo být v této směrnici stanoveno, že tyto části smlouvy mají být zobrazeny v těsné blízkosti potvrzení, které je vyžadováno pro podání objednávky. Je rovněž důležité zajistit, aby byl spotřebitel v takových situacích schopen určit okamžik, od kterého přijímá závazek zaplatit obchodníkovi. Pozornost spotřebitele by proto měla být konkrétně zaměřena prostřednictvím jednoznačné formulace na skutečnost, že podání objednávky s sebou nese závazek zaplatit obchodníkovi.“
4 Článek 1 této směrnice, nadepsaný „Předmět“, stanoví:
„Účelem této směrnice je přispět k řádnému fungování vnitřního trhu dosažením vysoké úrovně ochrany spotřebitele a sblížením určitých aspektů právních a správních předpisů členských států týkajících se smluv uzavíraných mezi spotřebiteli a obchodníky.“
5 Článek 2 uvedené směrnice, nadepsaný „Definice“, uvádí:
„Pro účely této směrnice se rozumí:
[…]
7) ‚smlouvou uzavřenou na dálku‘ jakákoli smlouva uzavřená mezi obchodníkem a spotřebitelem v rámci organizovaného systému prodeje či poskytování služeb na dálku bez současné fyzické přítomnosti obchodníka a spotřebitele s výhradním použitím jednoho nebo více prostředků komunikace na dálku až do okamžiku uzavření smlouvy, včetně tohoto okamžiku;
[…]“
6 Článek 3 téže směrnice, nadepsaný „Oblast působnosti“, v odstavcích 1 a 5 stanoví:
„1. Tato směrnice se použije za podmínek a v rozsahu uvedeném v jejích ustanoveních na smlouvy uzavírané mezi obchodníky a spotřebiteli. […]
[…]
5. Touto směrnicí není dotčeno obecné smluvní právo jednotlivých států, například pravidla týkající se platnosti, sestavení nebo účinku smluv, pokud tyto aspekty obecného smluvního práva nejsou upraveny touto směrnicí.“
7 Článek 4 směrnice 2011/83, nadepsaný „Úroveň harmonizace“, zní takto:
„Členské státy nesmí v rámci svého vnitrostátního práva ponechat v platnosti ani zavádět ustanovení odchylná od ustanovení této směrnice, včetně více či méně přísných ustanovení za účelem zajištění odlišné úrovně ochrany spotřebitele, pokud není v této směrnici stanoveno jinak.“
8 Článek 6 této směrnice, nadepsaný „Požadavky na informace v případě smluv uzavřených na dálku a smluv uzavřených mimo obchodní prostory“, v odstavci 1 stanoví:
„Před tím, než je spotřebitel vázán smlouvou uzavřenou na dálku nebo smlouvou uzavřenou mimo obchodní prostory či odpovídající smluvní nabídkou, poskytne obchodník spotřebiteli jasným a srozumitelným způsobem tyto informace:
a) hlavní vlastnosti zboží nebo služeb v rozsahu odpovídajícím danému nosiči a zboží či službám;
[…]
e) celkovou cenu včetně daní, nebo pokud z povahy zboží či služby vyplývá, že cenu nelze rozumně stanovit předem, způsob jejího výpočtu […]
[…]
o) případně dobu platnosti smlouvy, nebo je-li smlouva uzavřena na dobu neurčitou nebo automaticky obnovována, podmínky ukončení smlouvy;
p) případně minimální dobu trvání závazků spotřebitele vyplývajících ze smlouvy;
[…]“
9 Článek 8 uvedené směrnice, nadepsaný „Formální požadavky na smlouvy uzavřené na dálku“, v odstavci 2 stanoví:
„Pokud smlouva uzavíraná na dálku elektronickými prostředky zavazuje spotřebitele k zaplacení, upozorní obchodník spotřebitele jasným a výrazným způsobem a bezprostředně před tím, než spotřebitel učiní objednávku, na informace uvedené v čl. 6 odst. 1 písm. a), e), o) a p).
Obchodník zajistí, aby spotřebitel při učinění objednávky výslovně vzal na vědomí, že si je vědom toho, že se objednávkou zavazuje k zaplacení. Pokud je objednávka činěna kliknutím na tlačítko nebo podobnou funkci, musí být toto tlačítko či podobná funkce snadno čitelným způsobem označeny ‚objednávka zavazující k platbě‘ nebo jinou odpovídající a jednoznačnou formulací, která upozorní na skutečnost, že podáním objednávky vzniká povinnost zaplatit obchodníkovi. Nedodrží-li obchodník ustanovení tohoto pododstavce, není spotřebitel smlouvou nebo objednávkou vázán.“
Německé právo
10 Ustanovení §312j Bürgerliches Gesetzbuch (občanský zákoník) ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „BGB“) v odstavcích 3 a 4 stanoví:
„(3) V případě [spotřebitelských smluv uzavíraných elektronickými prostředky a týkajících se plnění za úplatu poskytnutého obchodníkem] musí obchodník objednávkový proces nastavit tak, aby spotřebitel při učinění objednávky výslovně potvrdil, že se zavazuje k provedení platby. Pokud je objednávka učiněna prostřednictvím tlačítka, povinnost obchodníka uvedená v první větě je splněna pouze v případě, že je tlačítko snadno čitelným způsobem označeno ‚objednávka zavazující k platbě‘ nebo jinou odpovídající a jednoznačnou formulací.
(4) [Spotřebitelské smlouvy uzavírané elektronickými prostředky a týkající se plnění za úplatu poskytnutého obchodníkem] jsou uzavřeny pouze tehdy, pokud obchodník splní povinnost podle odstavce 3.“
Spor v původním řízení a předběžná otázka
11 Pronajímatelé a dotčený nájemce uzavřeli nájemní smlouvu na byt, která podle vnitrostátního práva podléhá omezení nájemného, takže v případě překročení uvedené horní hranice má nájemce nárok na vrácení přeplatku na nájemném.
12 Conny, společnost s ručením omezeným založená podle německého práva a zapsaná v oblasti služeb vymáhání pohledávek, nabízí nájemcům bytů prostřednictvím svých internetových stránek uzavření příkazní smlouvy, na jejímž základě může vystupovat jako nabyvatelka veškerých práv těchto nájemců vůči jejich pronajímatelům v případě překročení maximální výše nájemného.
13 K uzavření takové smlouvy na internetových stránkách této společnosti musí nájemci schválit všeobecné obchodní podmínky této společnosti, v nichž je zmíněna úplatná povaha smlouvy, a poté kliknout na tlačítko pro objednání. Pokud pokusy společnosti Conny o uplatnění práv nájemců byly úspěšné, museli nájemci jako protiplnění zaplatit odměnu ve výši jedné třetiny ušetřeného ročního nájemného, a při zaslání upomínky pronajímateli také odměnu ve výši, která by příslušela advokátovi podle ustanovení zákona o odměnách advokátů.
14 Vzhledem k tomu, že v projednávaném případě je měsíční nájemné vyšší než horní hranice povolená vnitrostátní právní úpravou, uzavřel dotčený nájemce se společností Conny takovou příkazní smlouvu, jejímž cílem bylo uplatnit svá práva vůči pronajímatelům. Za tímto účelem se tento nájemce zaregistroval na internetové stránce společnosti Conny, zaškrtl na nich políčko pro přijetí všeobecných obchodních podmínek a potvrdil svou objednávku kliknutím na příslušné tlačítko. Uvedený nájemce poté podepsal formulář poskytnutý společností Conny, nazvaný „Potvrzení, zplnomocnění a postoupení, schválení“, který neobsahoval žádnou informaci o jakémkoli závazku nájemce k zaplacení.
15 Dopisem ze dne 21. ledna 2020 společnost Conny uplatnila u pronajímatelů práva dotčeného nájemce vyplývající z vnitrostátní právní úpravy týkající se výše nájemného, přičemž za tímto účelem tvrdila, že výše nájemného sjednaná ve smlouvě uzavřené mezi tímto nájemcem a pronajímateli překračuje horní hranici stanovenou touto právní úpravou.
16 Jelikož tento dopis zůstal bez odpovědi, podala společnost Conny proti pronajímatelům žalobu k Amtsgericht Berlin-Mitte (obvodní soud pro Berlín-střed, Německo) z titulu postoupených práv.
17 Amtsgericht Berlin-Mitte (obvodní soud pro Berlín-střed) této žalobě vyhověl zejména z důvodu, že požadované nájemné překračovalo nájemné, které byli pronajímatelé oprávněni požadovat, a to v rozsahu požadovaném společností Conny.
18 Pronajímatelé podali proti tomuto rozsudku odvolání k Landgericht Berlin (zemský soud v Berlíně, Německo), který je předkládajícím soudem. Tvrdili zejména, že společnost Conny nemůže vymáhat práva dotčeného nájemce, jelikož příkazní smlouva, na jejímž základě došlo k postoupení těchto práv, je neplatná z důvodu nedodržení požadavků stanovených v § 312j odst. 3 druhé větě BGB, který do vnitrostátního právního řádu provádí čl. 8 odst. 2 směrnice 2011/83.
19 Předkládající soud nejprve uvádí, že úspěch tohoto odvolání závisí výlučně na výkladu čl. 8 odst. 2 druhého pododstavce směrnice 2011/83. V tomto ohledu si zejména klade otázku, zda se požadavek stanovený v tomto čl. 8 odst. 2 ve spojení s § 312j odst. 3 a 4 BGB, podle něhož musí objednávkové tlačítko obsahovat výslovný údaj o platební povinnosti spojené s objednávkou nebo jinou odpovídající formulaci, použije v takové situaci, jako je situace dotčená v původním řízení.
20 Tento soud uvádí, že v projednávaném případě povinnost dotčeného nájemce zaplatit nevzniká pouze z objednávky, kterou učinil na internetové stránce společnosti Conny, ale vyžaduje splnění takových následných podmínek, jako je úspěšné uplatnění práv nájemce nebo zaslání upomínky pronajímateli.
21 Vyvstává proto otázka, zda čl. 8 odst. 2 druhý pododstavec směrnice 2011/83 musí být vykládán v tom smyslu, že ze smlouvy uzavřené na dálku elektronickými prostředky vyplývá rovněž „závazek k zaplacení“ ve smyslu tohoto ustanovení, pokud je odměna splatná pouze za určitých následných podmínek, například pouze v případě případného úspěchu nebo následné upomínky třetí osobě.
22 Předkládající soud poznamenává, že vnitrostátní právní úprava provádějící čl. 8 odst. 2 druhý pododstavec směrnice 2011/83 není ve vnitrostátní judikatuře vykládána jednotně.
23 Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo) rozhodl, že cíl ochrany sledovaný v § 312j odst. 3 a 4 BGB „výjimečně není dotčen“, neboť spotřebitel požaduje vymáhání případně již existující pohledávky a obchodníkovi náleží odměna pouze za určitých podmínek, tj. výhradně v případě úspěchu.
24 Kromě toho vnitrostátní soudy nižšího stupně, jakož i vnitrostátní právní nauka přisuzují čl. 8 odst. 2 druhému pododstavci směrnice 2011/83, jakož i § 312j odst. 3 a 4 BGB podstatně širší působnost. Podle jejich názoru se totiž tato ustanovení vztahují i na právní úkony, u nichž úplatnost vyplývá z uzavření smlouvy pouze nepřímo nebo je vázána na splnění dalších podmínek nebo učinění úkonů ze strany spotřebitele.
25 Předkládající soud se přiklání k posledně uvedenému výkladu. V jeho prospěch svědčí zaprvé znění čl. 8 odst. 2 druhého pododstavce směrnice 2011/83, podle něhož platí povinnost použít tlačítko, jestliže se spotřebitel objednávkou zavazuje k zaplacení. Uzavření elektronicky sjednané smlouvy přitom již samo o sobě s sebou nese závazek k zaplacení tam, kde taková povinnost nutně nevzniká, ale je pouze možná nebo není zcela vyloučena.
26 Zadruhé smysl a účel čl. 8 odst. 2 druhého pododstavce směrnice 2011/83 svědčí ve prospěch širokého výkladu v tom smyslu, že se vztahují rovněž na smlouvy, ve kterých bude nájemce povinen zaplatit odměnu pouze za dalších zvláštních podmínek, v projednávaném případě pouze v případě úspěšného uplatnění práv nájemce nebo upomínky. Z článku 1 této směrnice, jakož i z bodů 4, 5 a 7 jejího odůvodnění totiž vyplývá, že uvedená směrnice sleduje cíl zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitele prostřednictvím zaručení informovanosti a bezpečnosti spotřebitelů při transakcích s obchodníky.
27 S tímto cílem by však nebylo slučitelné poskytnout ochranu podle směrnice 2011/83 pouze spotřebitelům, jejichž povinnost následné platby existuje již ke dni uzavření smlouvy, a zbavit této ochrany spotřebitele, jejichž závazek k zaplacení není ke dni uzavření smlouvy ještě definitivní, ale závisí na následném splnění jiných podmínek, které nemohou ovlivnit.
28 Výklad, který by byl v rozporu s výkladem uvedeným v bodech 24 až 27 tohoto rozsudku, by vedl ke značnému snížení úrovně ochrany spotřebitele zamýšlené unijním normotvůrcem, a dokonce by za takových okolností, jako jsou okolnosti dotčené v řízení před předkládajícím soudem, částečně nebo úplně zbavil směrnici 2011/83 své podstaty. Nelze totiž vyloučit, že obchodníci v budoucnu do svých všeobecných obchodních podmínek vloží ustanovení, která podmíní závazek spotřebitele k zaplacení splněním jiných podmínek, aby se vyhnuli povinnostem obchodníků stanoveným v čl. 8 odst. 2 směrnice 2011/83.
29 Zatřetí má předkládající soud za to, že pokud by unijní normotvůrce chtěl omezit informační povinnost pouze na případ nepodmíněného závazku k zaplacení, učinil by tak výslovně tím, že by v bodech odůvodnění nebo v ustanoveních samotné směrnice 2011/83 uvedl, že se úroveň ochrany spotřebitele zaručená touto směrnicí nevztahuje na smlouvy, ve kterých ke dni jejich uzavření ještě nebyla stanovena povinnost spotřebitele k zaplacení. To však není v uvedené směrnici nikterak uvedeno.
30 Za těchto podmínek se Landgericht Berlin (zemský soud v Berlíně) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Je v souladu s čl. 8 odst. 2 druhým pododstavcem směrnice [2011/83], jestliže je vnitrostátní ustanovení (v projednávané věci § 312j odst. 3 druhá věta a odst. 4 BGB, ve znění platném od 13. června 2014 od 27. května 2022) vykládáno v tom smyslu, že se stejně jako čl. 8 odst. 2 druhý pododstavec směrnice [2011/83] použije i tehdy, je-li spotřebitel povinen zaplatit obchodníkovi v okamžiku uzavření smlouvy elektronickou cestou nikoliv nepodmíněně, nýbrž pouze za splnění určitých dalších podmínek, například výlučně v případě pozdějšího úspěchu poskytnutých právních služeb, kterými byl obchodník pověřen, nebo pozdějšího zaslání upomínky třetí osobě?“
K přípustnosti žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce
31 Společnost Conny zpochybňuje relevantnost otázky položené předkládajícím soudem a zejména tvrdí, že se taková třetí osoba, jako jsou pronajímatelé ve věci v původním řízení, nemůže dovolávat případné vady právního vztahu mezi spotřebitelem (převodcem) a obchodníkem (nabyvatelem). Podle společnosti Conny by to totiž vedlo k tomu, že by třetí osoba mohla neutralizovat smlouvu, kterou nájemce uzavřel s obchodníkem, právě za účelem uplatnění svých práv jakožto spotřebitele vůči této třetí osobě.
32 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je v rámci spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy zavedené článkem 267 SFEU věcí pouze vnitrostátního soudu, kterému byl spor předložen a jenž musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, aby s ohledem na konkrétní okolnosti věci posoudil jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání rozsudku, tak relevanci otázek, které Soudnímu dvoru klade. Týkají-li se tedy položené otázky výkladu nebo platnosti unijního práva, je Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout (rozsudek ze dne 12. října 2023, KBC Verzekeringen, C‑286/22, EU:C:2023:767, bod 21 a citovaná judikatura).
33 Z toho vyplývá, že k otázkám týkajícím se unijního práva se váže domněnka relevance. Soudní dvůr může odmítnout rozhodnutí o předběžné otázce položené vnitrostátním soudem pouze tehdy, je-li zjevné, že žádaný výklad nebo posouzení platnosti normy unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jedná-li se o hypotetický problém nebo také nedisponuje-li Soudní dvůr skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny (rozsudek ze dne 12. října 2023, KBC Verzekeringen, C‑286/22, EU:C:2023:767, bod 22 a citovaná judikatura).
34 V projednávané věci se otázky předkládajícího soudu týkají zejména výkladu § 312j odst. 3 a 4 BGB, který do vnitrostátního právního řádu provádí čl. 8 odst. 2 druhý pododstavec směrnice 2011/83, v souladu s unijním právem, když v podstatě stanoví, že spotřebitelská smlouva uzavřená elektronickými prostředky, která se týká plnění poskytnutého obchodníkem za úplatu, může být považována za uzavřenou pouze tehdy, pokud obchodník splní informační povinnost, jejímž cílem je, aby spotřebitel při učinění objednávky výslovně potvrdil, že se zavazuje k provedení platby. Článek 8 odst. 2 druhý pododstavec směrnice 2011/83 přitom pouze uvádí, že v případě, že obchodník nesplní povinnost stanovenou v tomto ustanovení, není spotřebitel smlouvou ani objednávkou vázán.
35 Z odpovědi předkládajícího soudu na žádost o informace, kterou mu zaslal Soudní dvůr, však vyplývá, že vnitrostátní právní úprava dotčená v původním řízení umožňuje třetí osobě zpochybnit platnost příkazní smlouvy uzavřené mezi spotřebitelem a obchodníkem, pokud obchodník na základě této smlouvy podal jménem tohoto spotřebitele žalobu proti této třetí osobě. Této možnosti lze využít i přesto, že právní norma uplatněná na podporu této žaloby má za cíl výhradně ochranu uvedeného spotřebitele, jelikož jakmile je zjištěno porušení této normy, tentýž spotřebitel si zachovává možnost potvrdit smlouvu nebo uzavřít s obchodníkem novou smlouvu.
36 S ohledem na tuto odpověď přitom nelze učinit závěr, že ze skutečností ve spise zjevně vyplývá, že požadovaný výklad čl. 8 odst. 2 druhého pododstavce směrnice 2011/83 nemá žádný vztah k realitě a předmětu sporu v původním řízení nebo že se jedná o hypotetický problém.
37 Vzhledem k tomu, že Soudní dvůr má navíc k dispozici všechny skutkové a právní okolnosti nezbytné pro užitečnou odpověď na otázku, která je mu položena, je třeba konstatovat, že projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je přípustná.
K předběžné otázce
38 Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 8 odst. 2 druhý pododstavec směrnice 2011/83 musí být vykládán v tom smyslu, že v případě smluv uzavřených na dálku prostřednictvím internetových stránek se povinnost obchodníka zajistit, aby spotřebitel při učinění objednávky výslovně přijal závazek k zaplacení, uplatní i v případě, kdy je spotřebitel povinen zaplatit tomuto obchodníkovi odměnu až po splnění pozdější podmínky.
39 Úvodem je třeba uvést, že smlouvy uzavřené na dálku jsou podle čl. 2 bodu 7 směrnice 2011/83 definovány jako „jakákoli smlouva uzavřená mezi obchodníkem a spotřebitelem v rámci organizovaného systému prodeje či poskytování služeb na dálku bez současné fyzické přítomnosti obchodníka a spotřebitele s výhradním použitím jednoho nebo více prostředků komunikace na dálku až do okamžiku uzavření smlouvy, včetně tohoto okamžiku“. Z toho vyplývá, že taková příkazní smlouva, jejímž cílem je uplatnit vůči pronajímateli práva nájemce, která byla uzavřena s obchodníkem na jeho internetových stránkách, jako je smlouva dotčená v původním řízení, spadá pod pojem „smlouva uzavřená na dálku“, a tudíž do působnosti této směrnice, jak je definována v jejím čl. 3 odst. 1.
40 Vzhledem k tomu, že podle článku 4 směrnice 2011/83 tato směrnice v zásadě provádí úplnou harmonizaci právních předpisů členských států, pokud jde o ustanovení, která obsahuje, rozsah informační povinnosti stanovené v čl. 8 odst. 2 druhém pododstavci této směrnice určuje v mezích zásady jednotného výkladu rozsah práva spotřebitelů stanovený vnitrostátní právní úpravou, která toto ustanovení provádí do právního řádu členských států (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. října 2023, Sofatutor, C‑565/22, EU:C:2023:735, bod 38).
41 Pro účely výkladu ustanovení unijního práva je třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (rozsudek ze dne 12. října 2023, KBC Verzekeringen, C‑286/22, EU:C:2023:767, bod 32).
42 Pokud jde zaprvé o znění čl. 8 odst. 2 směrnice 2011/83, je třeba připomenout, že toto ustanovení v prvním pododstavci stanoví, že pokud smlouva uzavíraná na dálku elektronickými prostředky zavazuje spotřebitele k zaplacení, upozorní obchodník spotřebitele jasným a výrazným způsobem a bezprostředně před tím, než spotřebitel učiní objednávku, na několik informací uvedených v čl. 6 odst. 1 této směrnice, které se v podstatě týkají hlavních znaků zboží nebo služby, celkové ceny, doby platnosti smlouvy, a případně minimální doby trvání závazků spotřebitele.
43 Článek 8 odst. 2 druhý pododstavec směrnice 2011/83 stanoví, že obchodník musí zajistit, aby spotřebitel při učinění objednávky výslovně vzal na vědomí, že si je vědom toho, že se objednávkou zavazuje k zaplacení. Toto ustanovení upřesňuje, že v případě, kdy je kliknutí na tlačítko nebo podobnou funkci nezbytné k učinění objednávky, musí být tlačítko či podobná funkce snadno čitelným způsobem označeny „objednávka zavazující k platbě“ nebo jinou odpovídající a jednoznačnou formulací, která upozorní na skutečnost, že podáním objednávky vzniká spotřebiteli povinnost zaplatit obchodníkovi; v opačném případě není daný spotřebitel smlouvou ani objednávkou vázán.
44 Z toho vyplývá, že pokud je smlouva na dálku uzavřena elektronickými prostředky prostřednictvím objednávkového procesu a je spojena s platební povinností spotřebitele, musí obchodník tomuto spotřebiteli bezprostředně před učiněním objednávky poskytnout základní informace o smlouvě, a dále uvedeného spotřebitele výslovně upozornit, že uskutečněním objednávky mu vzniká platební povinnost (rozsudek ze dne 7. dubna 2022, Fuhrmann-2, C‑249/21, EU:C:2022:269, bod 25).
45 Pokud jde o posledně uvedenou povinnost, z jasného znění čl. 8 odst. 2 druhého pododstavce směrnice 2011/83 vyplývá, že objednávkové tlačítko nebo podobná funkce musí být označeny snadno čitelným a jednoznačným výrazem, který upozorní na skutečnost, že podáním objednávky vzniká spotřebiteli povinnost zaplatit obchodníkovi, a že pro účely určení, zda obchodník splnil svoji povinnost zajistit, aby spotřebitel při učinění objednávky výslovně vzal na vědomí, že si je vědom toho, že se objednávkou zavazuje k zaplacení, musí být zohledněn pouze výraz uvedený na tomto tlačítku nebo této podobné funkci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. dubna 2022, Fuhrmann-2, C‑249/21, EU:C:2022:269, body 26 a 28).
46 Znění čl. 8 odst. 2 druhého pododstavce směrnice 2011/83, který ukládá obchodníkovi, aby při uzavírání smlouvy na dálku elektronickými prostředky prostřednictvím objednávkového procesu, který je spojen s platební povinností spotřebitele, výslovně upozornil spotřebitele na tuto povinnost před tím, než tento spotřebitel učiní objednávku, přitom nikterak nerozlišuje mezi platebními povinnostmi, které jsou podmíněné, a těmi, které jsou nepodmíněné.
47 Naopak z tohoto znění vyplývá, že informační povinnost, kterou stanoví uvedené ustanovení, se uplatní, pokud zadaná objednávka „zavazuje“ k zaplacení. Lze z toho proto vyvodit, že povinnost obchodníka informovat spotřebitele vzniká v okamžiku, kdy spotřebitel nevratně souhlasí s tím, že bude vázán povinností zaplatit v případě splnění podmínky, kterou nemůže ovlivnit, i když tato podmínka ještě nebyla splněna.
48 V tomto ohledu Soudní dvůr ostatně upřesnil, že dokončení objednávkového procesu, které vede ke vzniku platební povinnosti spotřebitele, je zásadním krokem, neboť znamená, že spotřebitel souhlasí s tím, že bude vázán nejen smlouvou uzavřenou na dálku, ale i platební povinností (rozsudek ze dne 7. dubna 2022, Fuhrmann-2, C‑249/21, EU:C:2022:269, bod 30). Právě kliknutí na tlačítko nebo podobnou funkci za účelem dokončení objednávky totiž znamená prohlášení spotřebitele v tom smyslu, že nevratně přijímá závazek zaplatit.
49 Pokud jde zadruhé o kontext a cíle, do nichž je zasazen čl. 8 odst. 2 směrnice 2011/83, je třeba poukázat na to, že toto ustanovení je součástí mechanismu spočívajícího na souboru ustanovení, jejichž cílem je, jak vyplývá z článku 1 uvedené směrnice, vykládaného ve světle bodů 4, 5 a 7 jejího odůvodnění, dosáhnout vysoké úrovně ochrany spotřebitele zajištěním jejich informovanosti a bezpečnosti při transakcích s obchodníky při současném zajištění spravedlivé rovnováhy mezi vysokou úrovní ochrany spotřebitele a konkurenceschopností podniků (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 7. dubna 2022, Fuhrmann-2, C‑249/21, EU:C:2022:269, bod 21, a ze dne 5. května 2022, Victorinox, C‑179/21, EU:C:2022:353, bod 39, jakož i citovaná judikatura).
50 Konkrétně bod 39 odůvodnění směrnice 2011/83 zdůrazňuje, že za tímto účelem je důležité zajistit, aby byl spotřebitel v případě smluv uzavíraných na dálku prostřednictvím internetových stránek schopen určit okamžik, od kterého přijímá závazek zaplatit obchodníkovi, a zvláště zaměřit pozornost spotřebitele prostřednictvím jednoznačné formulace na skutečnost, že podání objednávky s sebou nese závazek zaplatit obchodníkovi.
51 Jak přitom zdůraznil generální advokát v bodě 45 svého stanoviska, vykládat čl. 8 odst. 2 druhý pododstavec směrnice 2011/83 v tom smyslu, že se toto ustanovení nepoužije, pokud spotřebiteli nevznikne nepodmíněně povinnost zaplatit obchodníkovi, ale je povinen tomuto obchodníkovi zaplatit odměnu až po splnění následné podmínky, by bylo v rozporu s cíli sledovanými touto směrnicí, jak jsou uvedeny v bodech 49 a 50 tohoto rozsudku, a sice zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitele, jakož i konkrétně zaměřit pozornost spotřebitele na skutečnost, že podání objednávky s sebou nese závazek zaplatit uvedenému obchodníkovi.
52 Takový výklad by totiž vedl k tomu, že by obchodník nebyl povinen splnit svou informační povinnost uvedenou v tomto ustanovení, aby spotřebitele informoval o finančních důsledcích jeho objednávky, v době, kdy tento spotřebitel ještě může od této objednávky odstoupit, ale až později, když se platba stane splatnou.
53 Jak v podstatě zdůraznil předkládající soud, takový výklad by proto poskytoval obchodníkům možnost vyhnout se informační povinnosti stanovené v čl. 8 odst. 2 druhém pododstavci směrnice 2011/83 právě v okamžiku, kdy se tato povinnost může ukázat pro spotřebitele jako užitečná, jednoduše tím, že do svých všeobecných obchodních podmínek vloží ustanovení, která podmíní závazek spotřebitele k zaplacení splněním objektivních podmínek, které nezávisí na vyjádření vůle spotřebitele.
54 Je však třeba zdůraznit, že čl. 8 odst. 2 druhý pododstavec směrnice 2011/83 v takovém případě pouze stanoví, že spotřebitel není dotyčnou smlouvou vázán. V souladu s čl. 3 odst. 5 směrnice 2011/83 přitom není touto směrnicí dotčeno obecné smluvní právo jednotlivých států, například pravidla týkající se platnosti, sestavení nebo účinku smluv, pokud tyto aspekty obecného smluvního práva nejsou upraveny touto směrnicí.
55 Výkladem uvedeným v bodech 49 až 53 tohoto rozsudku proto není dotčena možnost, že se spotřebitel poté, co obdržel následné informace o platební povinnosti, může rozhodnout zachovat účinky smlouvy nebo objednávky, které pro něj do té doby nebyly závazné z důvodu, že obchodník v době jejich uzavření nesplnil svou povinnost stanovenou v čl. 8 odst. 2 druhém pododstavci směrnice 2011/83.
56 S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 8 odst. 2 druhý pododstavec směrnice 2011/83 musí být vykládán v tom smyslu, že v případě smluv uzavřených na dálku prostřednictvím internetových stránek se povinnost obchodníka zajistit, aby spotřebitel při učinění objednávky výslovně přijal závazek k zaplacení, uplatní i v případě, kdy je spotřebitel povinen zaplatit tomuto obchodníkovi odměnu až po splnění pozdější podmínky.
K nákladům řízení
57 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:
Článek 8 odst. 2 druhý pododstavec směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES,
musí být vykládán v tom smyslu, že
v případě smluv uzavřených na dálku prostřednictvím internetových stránek se povinnost obchodníka zajistit, aby spotřebitel při učinění objednávky výslovně přijal závazek k zaplacení, uplatní i v případě, kdy je spotřebitel povinen zaplatit tomuto obchodníkovi odměnu až po splnění pozdější podmínky.
Podpisy