Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Sąd Rejonowy we Włocławku (Polsko) dne 17. srpna 2023 – trestní řízení proti K.P
(Věc C-530/23, Barało1 )
Jednací jazyk: polština
Předkládající soud
Sąd Rejonowy we Włocławku
Účastník původního řízení
K.P
Předběžné otázky
Je třeba čl. 2 odst. 1 písm. b), čl. 4 odst. 5 a článek 9 ve spojení s body 18, 19, 24 a 27 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1919 ze dne 26. října 2016 o právní pomoci pro podezřelé nebo obviněné osoby v trestním řízení a pro osoby vyžádané v rámci řízení týkajícího se evropského zatýkacího rozkazu1 , ve spojení s čl. 3 odst. 2 písm. a) a c) a čl. 3 odst. 3 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/48/EU ze dne 22. října 2013 o právu na přístup k obhájci v trestním řízení a řízení týkajícím se evropského zatýkacího rozkazu a o právu na informování třetí strany a právu na komunikaci s třetími osobami a konzulárními úřady v případě zbavení osobní svobody2 , ve světle obsahu bodů 6, 7, 11, 13 doporučení Komise ze dne 27. listopadu 2013 o procesních zárukách pro zranitelné osoby podezřelé nebo obviněné v trestním řízení3 , vykládat v tom smyslu, že zavádějí přímo účinnou a kogentní normu, která činí nepřijatelným provedení úkonu výslechu zranitelné osoby bez přítomnosti obhájce, když existují objektivní věcné důvody pro poskytnutí právní pomoci, pokud současně orgán činný v přípravném řízení neposkytne právní pomoc ex offo (včetně nouzové nebo prozatímní pomoci) bez zbytečného odkladu a před zahájením výslechu dotčené osoby [v daném případě zranitelné osoby] policií, jiným orgánem činným v trestním řízení nebo soudním orgánem, nebo před provedením konkrétních vyšetřovacích úkonů či úkonů prováděných za účelem shromáždění důkazních prostředků?
Je třeba čl. 2 odst. 1 písm. b), čl. 4 odst. 5 a článek 9 ve spojení s body 18, 19, 24 a 27 odůvodnění směrnice (EU) 2016/1919, ve spojení s čl. 1 odst. 2 této směrnice, ve světle obsahu bodů 6, 7, 11, 13 doporučení Komise ze dne 27. listopadu 2013 o procesních zárukách pro zranitelné osoby podezřelé nebo obviněné v trestním řízení, bez ohledu na faktické předpoklady provedení bezodkladné identifikace, vykládat v tom smyslu, že neprovedení procesní identifikace potenciální zranitelnosti nebo neuznání osoby za zranitelnou a nemožnost zpochybnit posouzení její potenciální zranitelnosti a ustanovení obhájce ex offo takové osobě bez zbytečného odkladu není v žádném případě přípustné v případech trestných činů, za které lze uložit trest odnětí svobody, a že okolnosti neprovedení identifikace a neustanovení obhájce ex offo musí být výslovně uvedeny v rozhodnutí o provedení výslechu v nepřítomnosti obhájce, proti němuž lze v zásadě podat opravný prostředek?
Je třeba čl. 2 odst. 1 písm. b), čl. 4 odst. 5 a článek 9 ve spojení s body 18, 19, 24 a 27 odůvodnění směrnice (EU) 2016/1919, ve spojení s čl. 1 odst. 2 této směrnice, ve světle obsahu oddílu 3 bodu 7 doporučení Komise ze dne 27. listopadu 2013 o procesních zárukách pro zranitelné osoby podezřelé nebo obviněné v trestním řízení, vykládat v tom smyslu, že nezavedení domněnky zranitelnosti v rámci trestního řízení členským státem je třeba vykládat tak, že brání podezřelé osobě využít záruky vyplývající z článku 9 směrnice (EU) 2016/1919, vykládaného ve světle bodu 11 doporučení Komise ze dne 27. listopadu 2013 o procesních zárukách pro zranitelné osoby podezřelé nebo obviněné v trestním řízení, a justiční orgány jsou tudíž povinny v takové situaci přímo použít ustanovení této směrnice?
V případě kladné odpovědi na jednu nebo více z otázek 1, 2 a 3 – je třeba ustanovení obou směrnic uvedených v těchto otázkách vykládat tak, že brání takovým vnitrostátním ustanovením, jako jsou:
a) článek 301 odst. 2 trestního řádu, podle něhož je podezřelý vyslechnut v přítomnosti ustanoveného obhájce pouze tehdy, pokud o to požádá, a nedostavení se obhájce k výslechu nebrání výslechu podezřelého;
b) článek 79 odst. 1 body 3 a 4 trestního řádu, podle něhož musí mít obviněný (podezřelý) v trestním řízení obhájce, existuje-li důvodná pochybnost o tom, zda jeho schopnost rozpoznat význam činu nebo schopnost ovládat své jednání nebyla v době spáchání činu vyloučena nebo podstatně snížena, a je-li důvodná pochybnost o tom, zda mu stav jeho duševního zdraví umožňuje účastnit se řízení nebo hájit se samostatně a rozumným způsobem?
Ukládají čl. 3 odst. 2 písm. a) ve spojení s čl. 3 odst. 3 písm. b) směrnice 2013/48/EU, ve spojení se zásadou přednosti a přímého účinku směrnic, orgánům činným v přípravném řízení, soudům a všem státním orgánům povinnost nepřihlížet k ustanovením vnitrostátního práva, která jsou neslučitelná s touto směrnicí, jako jsou ustanovení uvedená v otázce 4, a v důsledku toho – s ohledem na uplynutí lhůty k provedení – povinnost nahradit vnitrostátní normu výše uvedenými přímo účinnými ustanoveními směrnice?
Je třeba čl. 2 odst. 1 písm. b), čl. 4 odst. 5 a článek 9 ve spojení s body 19, 24 a 27 odůvodnění směrnice (EU) 2016/1919 vykládat v tom smyslu, že v případě, že není rozhodnuto o ustanovení nebo v případě neustanovení právní pomoci ex offo zranitelné osobě nebo osobě, o které platí domněnka zranitelnosti v souladu se zněním oddílu 3 bodu 7 doporučení Komise ze dne 27. listopadu 2013 o procesních zárukách pro zranitelné osoby podezřelé nebo obviněné v trestním řízení, a vzhledem k následnému provádění vyšetřovacích úkonů nebo úkonů prováděných za účelem shromáždění důkazních prostředků za účasti takové osoby policejním nebo jiným orgánem činným v trestním řízení, včetně úkonů, které nelze opakovat před soudem, je vnitrostátní soud, který věc projednává v trestním řízení, jakož i jakýkoli jiný orgán státu rozhodující v trestním řízení (a tedy orgány činné v přípravném řízení) povinen nepřihlížet k ustanovením vnitrostátního práva, která jsou neslučitelná se směrnicí, jako jsou ustanovení uvedená v otázce 4, a v důsledku toho – s ohledem na uplynutí lhůty k provedení – nahradit vnitrostátní normu výše uvedenými přímo účinnými ustanoveními směrnice, a to i v případě, že si taková osoba po skončení vyšetřování a podání obžaloby k soudu veřejným žalobcem zvolí sama obhájce?
Je třeba čl. 2 odst. 1 písm. b), čl. 4 odst. 5 a článek 9 ve spojení s bodem 19, 24 a 27 odůvodnění směrnice (EU) 2016/1919, ve spojení s čl. 1 odst. 2 této směrnice, ve světle obsahu bodů 6, 7, 11, 13 doporučení Komise ze dne 27. listopadu 2013 o procesních zárukách pro zranitelné osoby podezřelé nebo obviněné v trestním řízení, vykládat v tom smyslu, že členský stát je povinen zaručit okamžitou identifikaci a uznání zranitelnosti podezřelého a právní pomoc ex offo podezřelým nebo obviněným osobám v trestním řízení, u nichž se předpokládá, že jsou zranitelné, a že tato pomoc je povinná i v případě, kdy příslušný orgán nepožádá nezávislého odborníka o posouzení závažnosti zranitelnosti, potřeb zranitelné osoby a přiměřenosti jakýchkoliv přijatých nebo plánovaných opatření ve vztahu ke zranitelné osobě, až do provedení řádného posouzení nezávislým odborníkem?
V případě kladné odpovědi na otázku 7 – je třeba výše uvedená ustanovení směrnice a doporučení Komise vykládat v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je čl. 79 odst. 1 body 3 a 4 trestního řádu, podle nějž musí mít obviněný v trestním řízení obhájce pouze tehdy, existuje-li důvodná pochybnost o tom, zda jeho schopnost rozpoznat význam činu nebo ovládnout své jednání nebyla v době spáchání činu vyloučena nebo podstatně snížena, anebo existuje-li důvodná pochybnost o tom, zda mu stav jeho duševního zdraví umožňuje účastnit se řízení nebo hájit se samostatně a rozumným způsobem?
Je třeba čl. 2 odst. 1 písm. b), čl. 4 odst. 5 a článek 9 ve spojení s body 19, 24 a 27 odůvodnění směrnice (EU) 2016/1919, ve spojení s čl. 1 odst. 2 této směrnice, ve světle obsahu bodů 6, 7, 11, 13 doporučení Komise ze dne 27. listopadu 2013 o procesních zárukách pro zranitelné osoby podezřelé nebo obviněné v trestním řízení a zásady presumpce zranitelnosti, třeba vykládat v tom smyslu, že příslušné orgány (státní zastupitelství, policie) by měly nejpozději před prvním výslechem podezřelé osoby policií nebo jiným příslušným orgánem neprodleně provést procesní identifikaci a uznání zranitelnosti podezřelé osoby v trestním řízení a zaručit jí poskytnutí právní pomoci nebo nouzové (prozatímní) pomoci a zdržet se výslechu podezřelé osoby, dokud jí nebude poskytnuta právní pomoc ex offo nebo nouzová (prozatímní) pomoc?
V případě kladné odpovědi na otázku 9, je třeba čl. 2 odst. 1 písm. b), čl. 4 odst. 5 a článek 9 ve spojení s body 19, 24 a 27 odůvodnění směrnice (EU) 2016/1919, ve spojení s čl. 1 odst. 2 této směrnice, ve světle obsahu bodů 6, 7, 11, 13 doporučení Komise ze dne 27. listopadu 2013 o procesních zárukách pro zranitelné osoby podezřelé nebo obviněné v trestním řízení, vykládat v tom smyslu, že ukládají členským státům povinnost jednoznačně ve svém vnitrostátním právu vymezit důvody a kritéria pro výjimky z bezodkladné identifikace a uznání zranitelnosti podezřelé osoby v trestním řízení a zajistit, aby této osobě byla poskytnuta právní pomoc nebo nouzová (prozatímní) pomoc, přičemž případné výjimky by měly být přiměřené, časově omezené a neměly by se dotýkat zásady spravedlivého řízení a měly by mít formu procesního rozhodnutí o povolení dočasné výjimky, které by v zásadě mělo dotčené straně dávat právo na soudní přezkum tohoto rozhodnutí?
Je třeba čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU a článek 47 Listiny základních práv ve spojení s čl. 3 odst. 2 písm. a) a čl. 3 odst. 3 písm. a) a b) směrnice 2013/48/EU, ve spojení s čl. 1 odst. 2 a bodem 27 odůvodnění, jakož i článkem 8 směrnice (EU) 2016/1919, vykládat v tom smyslu, že pokud orgán činný v trestním řízení nepřizná právní pomoc ex offo osobě, u níž platí presumpce zranitelnosti, a neuvede důvody tohoto nepřiznání (v souladu s body 7 a 11 doporučení Komise ze dne 27. listopadu 2013 o procesních zárukách pro zranitelné osoby podezřelé nebo obviněné v trestním řízení), má taková osoba nárok na účinný opravný prostředek, a za takový je třeba považovat institut vnitrostátního procesního práva upravený článkem 344a trestního řádu, který vyžaduje vrácení věci státnímu zástupci za účelem toho, aby:
a) orgán činný v přípravném řízení identifikoval a uznal zranitelnost podezřelého v trestním řízení;
b) podezřelý měl možnost poradit se se svým obhájcem před zahájením výslechu;
c) výslech podezřelého proběhl za přítomnosti jeho obhájce s audiovizuálním záznamem samotného výslechu;
d) bylo umožněno obhájci seznámit se se spisem a zranitelná osoba a obhájce ustanovený ex offo nebo zvolený obhájce mohli podat případné návrhy na provedení důkazů.
Je třeba článek 4 Listiny základních práv Evropské unie ve spojení s čl. 6 odst. 1 a článkem 2 SEU a čl. 6 odst. 3 SEU ve spojení s článkem 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod uzavřené v Římě dne 4. listopadu 1950, ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 a doplněné protokolem č. 2, v souvislosti s presumpcí zranitelnosti podle bodu 7 doporučení Komise ze dne 27. listopadu 2013 o procesních zárukách pro zranitelné osoby podezřelé nebo obviněné v trestním řízení, vykládat v tom smyslu, že výslech podezřelého policistou nebo jinou osobou oprávněnou k provedení vyšetřovacího úkonu v prostředí psychiatrické nemocnice, bez ohledu na stav nejistoty a za podmínek zvláště omezené svobody projevu a zvláštní duševní zranitelnosti a v nepřítomnosti obhájce, představuje nelidské zacházení a jako takové diskvalifikuje takový procesní úkon výslechu obecně jako odporující základním právům Unie?
V případě kladné odpovědi na otázku 12, je třeba ustanovení uvedená v otázce 12 vykládat v tom smyslu, že opravňují (nebo případně zavazují) vnitrostátní soud, který projednává věc v trestním řízení – jež spadá do působnosti směrnice (EU), ve spojení s bodem 7 doporučení Komise ze dne 27. listopadu 2013 o procesních zárukách pro zranitelné osoby podezřelé nebo obviněné v trestním řízení a s oblastí působnosti směrnice 2013/48/EU – ale i jakékoli jiné orgány činné v trestním řízení, které v dané věci činí procesní úkony, k nepřihlédnutí k ustanovením vnitrostátního práva neslučitelným s touto směrnicí, zejména k článku 168a trestního řádu, a v důsledku toho – s ohledem na uplynutí lhůty k provedení – k nahrazení vnitrostátní normy výše uvedenými přímo účinnými ustanoveními směrnice, a to i v případě, kdy si taková osoba po skončení vyšetřování a podání obžaloby k soudu veřejným žalobcem zvolí sama obhájce?
Je třeba čl. 2 odst. 1 písm. b), čl. 4 odst. 5 a článek 9 ve spojení s body 19, 24 a 27 odůvodnění směrnice (EU) 2016/1919, ve spojení s čl. 3 odst. 2 písm. a), b) a c) a čl. 3 odst. 3 písm. b) směrnice 2013/48/EU, ve spojení s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU, a zásadu efektivity v unijním právu vykládat v tom smyslu, že státní zástupce je v přípravném řízení povinen plně respektovat požadavky směrnice (EU) 2016/1919, které mají přímý účinek, a tedy zajistit, aby podezřelé nebo obviněné osobě chráněné uvedenou směrnicí byla v řízení poskytnuta účinná právní ochrana od toho z následujících okamžiků, který nastane nejdříve:
a) předtím, než ji vyslechne policie nebo jiný orgán činný v trestním řízení nebo soudní orgán;
b) když orgán pověřený stíháním nebo jiné příslušné orgány provádějí vyšetřovacích úkony nebo úkony prováděné za účelem shromáždění důkazních prostředků podle čl. 3 odst. 3 písm. c) směrnice 2013/48/EU;
c) bezprostředně po zbavení osobní svobody (čímž se rozumí i pobyt v psychiatrické léčebně), a v případě potřeby je státní zástupcem povinen nerespektovat příkazy nadřízených státních zástupců, pokud je přesvědčen, že jejich dodržení by bylo na újmu účinné ochraně podezřelého, u něhož platí presumpce zranitelnosti, včetně jeho práva na spravedlivý proces nebo jiného práva, které mu přiznává směrnice (EU) 2016/1919 ve spojení se směrnicí 2013/48/EU?
V případě kladné odpovědi na otázku 14 – je třeba čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU, který stanoví zásadu účinné právní ochrany, ve spojení s článkem 2 SEU, ve spojení se zásadou dodržování zásad právního státu, jak je vykládána v judikatuře Soudního dvora (viz rozsudek SDEU ze dne 27. května 2019 ve věci C-508/18), jakož i zásadu soudcovské nezávislosti stanovenou v čl. 19 odst. 1 SEU a článku 47 Listiny základních práv, jak je vykládána v judikatuře Soudního dvora (viz rozsudek ze dne 27. února 2018, Associação Sindical dos Juizes Portugueses, C-64/16, EU:C:2018:17), vykládat v tom smyslu, že tyto zásady, z důvodu možnosti nejvyššího státního zástupce nebo nadřízených státních zastupitelství dávat podřízeným státním zástupcům závazné pokyny, které jim ukládají nerespektovat přímo účinná unijní pravidla nebo znemožňují jejich uplatňování, brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví přímou závislost státního zastupitelství na výkonném orgánu, jako je ministr spravedlnosti, a brání rovněž existenci vnitrostátní právní úpravy, která omezuje nezávislost státního zástupce při uplatňování unijního práva, zejména:
a) čl. 1 odst. 2, čl. 3 odst. 1 bod 1 a 3 a čl. 7 odst. 1 až 6 a 8, jakož i čl. 13 odst. 1 a 2 zákona o státním zastupitelství ze dne 28. ledna 2016 (ustawa z dnia 28 stycznia 2016 roku Prawo o prokuraturze), z jejichž obsahu vyplývá, že ministr spravedlnosti, který je současně nejvyšším státním zástupcem a vedoucím orgánem státního zastupitelství, je oprávněn vydávat závazné příkazy nižším státním zástupcům i v rozsahu omezujícím nebo bránícím přímému uplatňování unijního práva?
____________
1 Název projednávané věci je fiktivní. Neodpovídá skutečnému jménu žádného z účastníků řízení.
1 Úř. věst. 2017, L 91, s. 40.
1 Úř. věst. 2013, L 294, s. 1.
1 Úř. věst. 2013, C 378, s. 8.