Žaloba podaná dne 21. března 2012 - HTTS v. Rada
(Věc T-128/12)
Jednací jazyk: němčina
Účastnice řízení
Žalobkyně: HTTS Hanseatic Trade Trust & Shipping GmbH (Hamburg, Německo) (zástupce: J. Kienzle a M. Schlingmann, advokáti)
Žalovaná: Rada Evropské unie
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
zrušil rozhodnutí Rady 2012/35/SZBP ze dne 23. ledna 2012, kterým se mění rozhodnutí 2010/413/SZBP o omezujících opatřeních vůči Íránu
2, a prováděcí nařízení Rady (EU) č. 54/2012 ze dne 23. ledna 2012, kterým se provádí nařízení (EU) č. 961/2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu
4, v rozsahu, v němž se dotýkají žalobkyně;
uložil Radě náhradu nákladů řízení a zejména výdajů žalobkyně.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně pět žalobních důvodů.
První žalobní důvod: Porušení práva žalobkyně se v řízení účinně bránit
Žalobkyně v této souvislosti tvrdí, že Rada porušila její právo na účinnou právní ochranu a zejména požadavek odůvodnění tím, že neposkytl dostatečné důvody pro zařazení žalobkyně na seznamy osob, subjektů a orgánů, které podle článků 19 a20 rozhodnutí 2010/413/SZBP a podle článku 16 nařízení (EU) č. 961/2010 podléhají omezujícím opatřením.
Dále se Rada odmítla zabývat příslušnou žádostí žalobkyně, aby přezkoumala své rozhodnutí o opětovné zařazení žalobkyně na sankční seznamy.
Nadto Rada porušila právo žalobkyně na spravedlivý proces tím, že neposkytla žalobkyni možnost, aby se k opětovnému zařazení na sankční seznamy předem vyjádřila a podnítila Radu k přezkumu tohoto rozhodnutí.
Druhý žalobní důvod: Neexistence právního základu pro napadené nařízení
Podle žalobkyně postrádá napadené prováděcí nařízení právní základ již proto, že nařízení č. 961/2010 bylo zrušeno rozsudkem Tribunálu ze dne 7. prosince 2011 ve věci T-562/10 v rozsahu, v němž se dotýká žalobkyně; i když byly účinky nařízení č. 961/2010 zachovány po dobu dvou měsíců, nemůže toto nařízení ve vztahu k žalobkyni představovat účinný právní základ pro vydání prováděcího nařízení.
Třetí žalobní důvod: Porušení článku 266 SFEU
Žalobkyně dále tvrdí, že Rada nepřijala žádná opatření k provedení rozsudku Tribunálu ve věci T-562/10 ze dne 7. prosince 2011, ale namísto toho navzdory rozsudku Tribunálu opětovně žalobkyni zařadil na sankční seznamy.
Čtvrtý žalobní důvod: Neexistence právního základu pro zařazení žalobkyně na sankční seznamy
K tomu žalobkyně uvádí, že důvody uvedené Radou pro zařazení žalobkyně na sankční seznamy jsou v mnohém nesprávné a nemohou odůvodnit zařazení žalobkyně na sankční seznamy.
Pátý žalobní důvod: Porušení základního práva žalobkyně na respektování vlastnictví
Opětovné zařazení žalobkyně na sankční seznamy představuje neodůvodněný zásah do základního práva na vlastnictví, jelikož žalobkyně nemůže na základě nedostatečného odůvodnění uvedeného Radou přezkoumat důvody, které vedly k jejímu zařazení na sankční seznamy. Opětovné zařazení žalobkyně na sankční seznamy se navíc zakládá na zjevně nesprávném posouzení její situace a jejích činností Radou, a je nadto neproporcionální.
____________1 - Rozhodnutí Rady 2012/35/SZBP ze dne 23. ledna 2012, kterým se mění rozhodnutí 2010/413/SZBP o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 19, 24.1.2012, s. 22; oprava v Úř. věst. L 31, 3.2.2012, s. 7).2 - Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 54/2012 ze dne 23. ledna 2012, kterým se provádí nařízení (EU) č. 961/2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 19, 24.1.2012, s. 1; oprava v Úř. věst. L 31, 3.2.2012, s. 7).3 - Rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP ze dne 26. července 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP (Úř. věst. L 195, 27.7.2010, s. 39; oprava v Úř. věst. L 197, 29.7.2010, s. 19, a Úř. věst. L 265, 8.10.2010, s. 18).4 - Nařízení Rady (EU) č. 961/2010 ze dne 25. října 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení (ES) č. 423/2007 (Úř. věst. L 281, 27.10.2010, s. 1).