ROZSUDEK TRIBUNÁLU (druhého senátu)
30. května 2013(*)
„Zemědělství – Společná organizace trhů – Podpora odvětví ovoce a zeleniny – Žaloba na neplatnost – Bezprostřední dotčení – Přípustnost – Výrobky z ovoce a zeleniny – Provozní fondy a operační programy – Financování ‚nikoli skutečných zpracovatelských činnostíʻ “
Ve spojených věcech T‑454/10 a T‑482/11,
Associazione Nazionale degli Industriali delle Conserve Alimentari Vegetali (Anicav), se sídlem v Neapoli (Itálie) zastoupená původně J. L. da Cruz Vilaçou, S. Estima Martinsem a S. Carvalho de Sousou, poté S. Estima Martinsem, S. Carvalho de Sousou a R. Oliveirou, advokáty,
žalobkyně ve věci T‑454/10,
Agrupación Española de Fabricantes de Conservas Vegetales (Agrucon), se sídlem v Madridu (Španělsko), a šestnáct dalších žalobců, jejichž názvy jsou uvedeny v příloze I, zastoupení původně J. L. da Cruz Vilaçou, S. Estima Martinsem a S. Carvalho de Sousou, poté S. Estima Martinsem, S. Carvalho de Sousou a R. Oliveirou, advokáty,
žalobci ve věci T‑482/11,
podporovaní
Associazione Italiana Industrie Prodotti Alimentari (AIIPA), se sídlem v Miláně (Itálie), a deseti dalšími vedlejšími účastníky, jejichž názvy jsou uvedeny v příloze II, zastoupenými původně J. L. da Cruz Vilaçou, S. Estima Martinsem a S. Carvalho de Sousou, poté S. Estima Martinsem, S. Carvalho de Sousou a R. Oliveirou, advokáty,
vedlejšími účastníky ve věci T‑454/10,
proti
Evropské komisi, zastoupené ve věci T‑454/10 původně B. Schimou a M. Vollkommer, poté B. Schimou a N. Donnellym, a ve věci T‑482/11 K. Banks a B. Schimou, jako zmocněnci,
žalované,
podporované
Confederazione Cooperative Italiane, se sídlem v Římě (Itálie), a osmi dalšími vedlejšími účastníky, jejichž názvy jsou uvedeny v příloze III, zastoupenými M. Merolou, C. Santacrocem a L. Cappellettim, advokáty,
vedlejšími účastníky řízení,
jejímž předmětem je ve věci T‑454/10 návrh na zrušení čl. 52 odst. 2a a přílohy VIII nařízení Komise (ES) č. 1580/2007 ze dne 21. prosince 2007, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 2200/96, (ES) č. 2201/96 a (ES) č. 1182/2007 v odvětví ovoce a zeleniny (Úř. věst. L 350, s. 1) ve znění nařízení Komise (EU) č. 687/2010 ze dne 30. července 2010 (Úř. věst. L 199, s. 12), a ve věci T‑482/11 návrh na zrušení čl. 50 odst. 3 a čl. 60 odst. 7 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 543/2011 ze dne 7. června 2011, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 pro odvětví ovoce a zeleniny a odvětví výrobků z ovoce a zeleniny (Úř. věst. L 157, s. 1),
TRIBUNÁL (druhý senát),
ve složení N. J. Forwood (zpravodaj), předseda, F. Dehousse a J. Schwarcz, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: N. Rosner, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 13. listopadu 2012,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (Úř. věst. L 299, s. 1, dále jen „jednotné nařízení o SOT“) se podle jeho čl. 1 odst. 1 písm. i) a j) použije v odvětví ovoce a zeleniny a v odvětví výrobků z ovoce a zeleniny.
2 Nařízení Rady (ES) č. 361/2008 ze dne 14. dubna 2008, kterým se mění jednotné nařízení o SOT (Úř. věst. L 121. s. 1) do posledně uvedeného nařízení včlenilo některá ustanovení nařízení Rady (ES) č. 1182/2007 ze dne 26. září 2007, kterým se stanoví zvláštní pravidla pro odvětví ovoce a zeleniny a kterým se mění směrnice 2001/112/ES a 2001/113/ES a nařízení (EHS) č. 827/68, (ES) č. 2200/96, (ES) č. 2201/96, (ES) č. 2826/2000, (ES) č. 1782/2003 a (ES) č. 318/2006 a ruší nařízení (ES) č. 2202/96 (Úř. věst. L 273, s. 1) (viz osmý bod odůvodnění č. 361/2008).
3 Šestý bod odůvodnění nařízení č. 1182/2007 uvádí, že „[d]o oblasti působnosti tohoto nařízení by měly spadat produkty, na něž se vztahují společné organizace trhů s ovocem a zeleninou a zpracovaným ovocem a zeleninou“, ale stanoví, že „[u]stanovení o organizacích producentů a mezioborových organizacích a dohodách se však použijí pouze na produkty, na něž se vztahuje společná organizace trhu s ovocem a zeleninou, a [že] toto rozlišení by mělo být zachováno“.
4 Článek 1 bod 22 nařízení č. 361/2008 vložilo oddíl IVa do části II hlavy I kapitoly IV jednotného nařízení o SOT. Podle článků 103b, 103c a 103d tohoto nového oddílu organizace producentů v odvětví ovoce a zeleniny mohou zřizovat provozní fondy k financování operačních programů sledujících konkrétní cíle. Tyto fondy jsou financovány z příspěvků členů, jakož i z finanční podpory Společenství.
5 Podle čl. 103d odst. 2 jednotného nařízení o SOT je finanční podpora Společenství omezena na 4,1 % hodnoty produkce uvedené na trh každou organizací producentů, s možností zvýšení na 4,6 % této hodnoty, pokud se částka přesahující 4,1 % použije pouze na opatření pro předcházení krizím a jejich řešení.
6 Článek 52 odst. 1 a 6 nařízení Komise (ES) č. 1580/2007 ze dne 21. prosince 2007, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 2200/96, (ES) č. 2201/96 a (ES) č. 1182/2007 v odvětví ovoce a zeleniny (Úř. věst. L 350, s. 1) stanoví toto:
„Základ výpočtu
1. Pro účely této kapitoly se hodnota produkce uváděné na trh pro organizaci producentů vypočte na základě produkce členů organizací producentů, pro které je organizace producentů uznaná.
[…]
6. Produkce uvedená na trh se fakturuje ve fázi ,z organizace producentůʻ:
a) podle potřeby jako produkt balený, obalově upravený nebo takový, který prošel zpracováním prvního stupně;
b) bez DPH; a
c) bez nákladů na vnitřní dopravu […]“
7 Čtvrtý bod odůvodnění nařízení Komise (EU) č. 687/2010 ze dne 30. července 2010, kterým se mění nařízení (ES) č. 1580/2007 (Úř. věst. L 199, s. 12), stanoví toto:
„Výpočet hodnoty ovoce a zeleniny určených pro zpracování se ukázal jako problematický. Pro účely kontroly a v zájmu zjednodušení je vhodné zavést paušální sazbu pro výpočet hodnoty ovoce a zeleniny určených pro zpracování, která by představovala hodnotu základního produktu, konkrétně ovoce a zeleniny určených pro zpracování, a činností, které nepředstavují skutečné zpracovatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že množství ovoce a zeleniny potřebné pro výrobu zpracovaného ovoce a zeleniny se podle druhu produktů výrazně liší, měly by být tyto rozdíly zohledněny při použití paušálních sazeb.“
8 Článek 1 bod 1 nařízení č. 687 /2010 změnil čl. 21 odst. 1 písm. i) nařízení č. 1580/2007 tím, že definoval pojem „příprava“ jako „přípravné činnosti, jako je čištění, řezání, zbavování skořápek, odkrajování a sušení ovoce a zeleniny, bez toho, aby se přepracovávaly na výrobky z ovoce a zeleniny“.
9 Článek 1 bod 2 nařízení č. 687/2010 vložil do článku 52 nařízení č. 1580/2007 odstavec 2a, který zní:
„Hodnota produkce uváděné na trh nezahrnuje hodnotu zpracovaného ovoce a zeleniny nebo jiného produktu, který není produktem odvětví ovoce a zeleniny.
Hodnota produkce ovoce a zeleniny uváděné na trh určené ke zpracování, která byla přepracována na výrobky z ovoce a zeleniny uváděné v příloze I části X [jednotného nařízení o SOT] nebo na jakýkoli jiný zemědělský výrobek uvedený v tomto článku a popsaný dále v příloze VIa tohoto nařízení, ať už přepracování provedli organizace producentů, asociace organizací producentů nebo jejich členové, kteří jsou producenty, nebo jejich družstva nebo dceřiné společnosti uvedené v odstavci 7 tohoto článku, ať už sami nebo prostřednictvím externího zajištění, se však vypočítá jako paušální sazba v procentech z fakturované hodnoty takových zpracovaných produktů.
Tato paušální sazba je:
a) 53 % pro ovocné džusy;
b) 73 % pro koncentrované šťávy;
c) 77 % pro rajčatové koncentráty;
d) 62 % pro zmrazené ovoce a zeleninu;
e) 48 % pro konzervované ovoce a zeleninu;
f) 70 % pro konzervované houby rodu Agaricus (žampiony);
g) 81 % pro plody prozatímně konzervované v solném nálevu;
h) 81 % pro sušené ovoce;
i) 27 % pro jiné zpracované ovoce a zeleninu;
j) 12 % pro zpracované aromatické byliny;
k) 41 % pro mletou papriku.“
10 Článek 1 bod 2 nařízení č. 687/2010 nahradil odstavec 6 článku 52 nařízení č. 1580/2007 tímto textem:
„6. Produkce ovoce a zeleniny uváděná na trh se fakturuje ve fázi ‚z organizace producentůʻ podle potřeby jako produkt uvedený v příloze I části IX [jednotného nařízení o SOT], který je připravený a balený, kromě
a) DPH;
b) nákladů na vnitřní dopravu, pokud je vzdálenost mezi místem sběrny a balírny organizace producentů a distribučním místem organizace producentů značná.
Pro účely […] prvního pododstavce [písmene b)] členské státy stanoví, o kolik se sníží fakturovaná hodnota produktů fakturovaných v různé fázi dodání nebo přepravy.“
11 Článek 61 odst. 4 nařízení č. 1580/2007, ustanovení, které nebylo změněno nařízením č. 687/2010, stanoví, že „[o]perační programy nezahrnují akce ani výdaje uvedené na seznamu v příloze VIII“.
12 Nařízení č. 1580/2007 bylo zrušeno na základě článku 149 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 543/2011 ze dne 7. června 2011, kterým se stanoví prováděcí pravidla k [jednotnému nařízení o SOT] pro odvětví ovoce a zeleniny a odvětví výrobků z ovoce a zeleniny (Úř. věst. L 157, s. 1), přičemž posledně uvedené nařízení začlenilo prováděcí pravidla upravující tato odvětví.
13 Bod 35 odůvodnění prováděcího nařízení č. 543/2011 stanoví toto:
„Pro snadnější využívání režimu podpor u operačních programů by měla být jasně definována produkce organizací producentů uvedená na trh, včetně specifikace toho, jaké produkty mohou být zohledněny, a fáze uvádění na trh, v níž se má vypočítávat hodnota produkce. Pro účely kontroly a v zájmu zjednodušení je vhodné pro výpočet hodnoty ovoce a zeleniny určených ke zpracování použít paušální sazbu, která by představovala hodnotu základního produktu, konkrétně ovoce a zeleniny určených ke zpracování, a odpovídala činnostem, které nepředstavují skutečné zpracovatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že množství ovoce a zeleniny potřebné pro výrobu výrobků z ovoce a zeleniny se podle skupin produktů výrazně liší, měly by být tyto rozdíly při použití paušálních sazeb zohledněny […]“
14 V tomto kontextu se z čl. 21 odst. 1 písm. i) nařízení č. 1580/2007 (viz bod 8 výše) stal čl. 19 odst. 1 písm. j) prováděcího nařízení č. 543/2011 a z čl. 52 odst. 2a nařízení č. 1580/2007 se stal čl. 50 odst. 3 prováděcího nařízení č. 543/2011, zatímco čl. 50 odst. 7 prováděcího nařízení č. 543/2011 v podstatě přebírá znění čl. 52 odst. 6 nařízení č. 1580/2007 (viz body 9 a 10 výše).
15 Kromě toho podle čl. 60 odst. 7 prováděcího nařízení č. 543/2011 „[i]nvestice a akce spojené s přepracováním ovoce a zeleniny na výrobky z ovoce a zeleniny mohou být způsobilé k podpoře, pokud tyto investice a akce sledují cíle uvedené v čl. 103c odst. 1 [jednotného nařízení o SOT], včetně cílů uvedených v čl. 122 prvním pododstavci písm. c) uvedeného nařízení, a pokud jsou uvedeny ve vnitrostátní strategii podle čl. 103f odst. 2 [jednotného nařízení o SOT]“.
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
16 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 30. září 2010 podala Associazione Nazionale degli Industriali delle Conserve Alimentari Vegetali (Anicav) žalobu ve věci T‑454/10. Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 5. září 2011 podali Agrupación Española de Fabricantes de Conservas Vegetales (Agrucon) a šestnáct dalších žalobců, jejichž jména jsou obsažena v příloze I, žalobu ve věci T‑482/11.
17 Pěti podáními došlými kanceláři Tribunálu ve dnech 13. ledna a 17. ledna 2011 požádaly Associazione Italiana Industrie Prodotti Alimentari (AIIPA) a subjekty uvedené v příloze II o vstup do řízení ve věci T‑454/10 na podporu návrhových žádání Anicav.
18 Čtyřmi podáními došlými kanceláři Tribunálu dne 24. ledna 2011 požádaly Confederazioe Cooperative Italiane a subjekty uvedené v příloze III o vstup do řízení ve věci T‑454/10 na podporu návrhových žádání Evropské komise.
19 Dvěma podáními došlými kanceláři Tribunálu dne 19. prosince 2011 požádaly Confederazione Cooperative Italiane a subjekty uvedené v příloze III o vstup do řízení ve věci T‑482/11 na podporu návrhových žádání Komise.
20 Předseda druhého senátu Tribunálu tato vedlejší účastenství povolil dvěma usneseními ze dne 5. října 2011 a 6. března 2012. Vedlejší účastníci předložili své spisy ve stanovených lhůtách, stejně jako ostatní účastnící řízení svá vyjádření k těmto spisům.
21 Usnesením předsedy druhého senátu Tribunálu ze dne 22. října 2012 byly věci T‑454/10 a T‑482/11 spojeny pro účely ústní části řízení a rozsudku, v souladu s článkem 50 jednacího řádu Tribunálu.
22 Ve věci T- 454/10 Anicav navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil článek 52 a přílohu VIII nařízení č. 1580/2007 ve znění nařízení č. 687/2010,
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
23 Ve věci T‑482/11 Agrucon a šestnáct dalších žalobců, jejichž jména jsou obsažena v příloze I, navrhují, aby Tribunál:
– zrušil čl. 50 odst. 3 a čl. 60 odst. 7 prováděcího nařízení č. 543/2011,
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
24 Ve věcech T- 454/10 a T‑482/11 Komise navrhuje, aby Tribunál:
– žaloby odmítl jako nepřípustné a každopádně je zamítl jako neopodstatněné,
– uložil Anicav, Agrucon a šestnácti dalším žalobcům, jejichž jména jsou obsažena v příloze I, náhradu nákladů řízení.
25 Ve věci T- 454/10 vedlejší účastníci podporující návrhová žádání Anicav navrhují, aby Tribunál:
– zrušil napadená ustanovení,
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
26 Ve věcech T‑454/10 a T‑482/11 vedlejší účastníci podporující návrhová žádání Komise navrhují, aby Tribunál:
– žaloby odmítl jako nepřípustné a každopádně je zamítl jako neopodstatněné,
– uložil Anicav, Agrucon a šestnácti dalším žalobcům, jejichž jména jsou obsažena v příloze I, náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
27 Žalobci vznášejí tři žalobní důvody a tvrdí, že ustanovení, jejichž zrušení je požadováno, jsou v rozporu zaprvé s jednotným nařízením o SOT, zadruhé se zásadou zákazu diskriminace a zatřetí se zásadou proporcionality.
28 Komise zpochybňuje nejprve přípustnost a poté opodstatněnost žaloby.
K přípustnosti
K přípustnosti žaloby ve věci T‑454/10 v rozsahu, v němž se týká přílohy VIII nařízení č. 1580/2007
29 Je třeba uvést, že podle čl. 263 šestého pododstavce SFEU musí být žaloba na neplatnost podána do dvou měsíců, a to podle okolností od vyhlášení nebo oznámení napadeného aktu, nebo ode dne, kdy se o něm navrhovatel dozvěděl. Ze samotného znění tohoto ustanovení, jakož i z jeho účelu, kterým je zajištění právní jistoty, vyplývá, že akt, který nebyl napaden v této lhůtě, se stává konečným. Tento konečný charakter se týká nejenom samotného aktu, ale rovněž každého pozdějšího aktu, který má čistě potvrzující charakter. Toto řešení, které je odůvodněno nutnou právní stabilitou, platí jak pro individuální akty, tak pro akty normativního charakteru, jako je nařízení. Naopak pokud je pozměněno ustanovení nařízení, je znovu dána možnost podat žalobu nejenom proti tomuto ustanovení, ale také proti všem ustanovením, která s ním tvoří jeden celek, i když nebyla pozměněna (rozsudek Soudního dvora ze dne 18. října 2007, Komise v. Parlament a Rada, C‑299/05, Sb. rozh. s. I‑8695, body 28 až 30).
30 Komise se domnívá, že příloha VIII nařízení č. 1580/2007, která nebyla změněna nařízením č. 687/2010, netvoří jeden celek s článkem 52 nařízení č. 1580/2007, který byl změněn tímto posledně uvedeným nařízením.
31 V projednávané věci podle článku 103d jednotného nařízení o SOT (viz bod 5 výše) je finanční podpora Společenství omezena zejména na 4,1 % hodnoty produkce uvedené na trh každou organizací producentů, s možností zvýšení na 4,6 % této hodnoty, pokud se rozdíl použije pouze na opatření pro předcházení krizím a jejich řešení.
32 Jak vyplývá ze čtvrtého bodu odůvodnění nařízení č. 687/2010 (viz bod 7 výše) paušální sazby uvedené v čl. 52 odst. 2a nařízení č. 1580/2007, na jejichž základě je stanovena hodnota produkce uvedené na trh u ovoce a zeleniny určených pro zpracování, zahrnují hodnotu základního produktu, jakož i „činnost[i], které nepředstavují skutečné zpracovatelské činnosti“. Tato skutečnost je potvrzena druhým pododstavcem výše uvedeného ustanovení, který vytváří výjimku z pravidla stanoveného v prvním pododstavci, podle které hodnota produkce uváděné na trh nezahrnuje hodnotu zpracovaného ovoce a zeleniny.
33 Kromě toho podle čl. 61 odst. 4 nařízení č. 1580/2007 operační programy nezahrnují akce ani výdaje uvedené na seznamu v příloze VIII téhož nařízení. Je třeba konstatovat, že tento seznam představuje logický následek ustanovení, kterým se stanoví způsob výpočtu podpory Společenství v rámci operačních programů. Vyplývá z toho, že v tomto rozsahu, na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, tvoří příloha VIII nařízení č. 1580/2007 jeden celek s článkem 52 téhož nařízení ve smyslu judikatury uvedené v bodě 29 výše.
34 Avšak, jak vyplývá z bodů 104 a 105 žaloby ve spojení s jejím prvním návrhovým žádáním domáhá se Anicav zrušení přílohy VIII nařízení č. 1580/2007 v rozsahu, v němž na náklady na zpracování neodkazuje jako na výdaje, které mají být vyloučeny z financování v rámci operačních programů.
35 V tomto ohledu je třeba uvést, že způsobilost výdajů týkajících se „činnost[i], které nepředstavují skutečné zpracovatelské činnosti“, vyplývá z paušálních sazeb uvedených v čl. 52 odst. 2a nařízení č. 1580/2007, a nikoli z přílohy VIII tohoto nařízení. Mimoto případné zrušení čl. 52 odst. 2a nařízení č. 1580/2007 z důvodů uvedených žalobkyní by přineslo Komisi povinnost přijmout všechna nezbytná opatření k dosažení souladu s rozsudkem Tribunálu podle článku 266 SFEU, včetně případné změny přílohy VIII tohoto nařízení. Proto všechny analýzy obsahu, který by měla mít příloha VIII nařízení č. 1580/2007, aby bylo v souladu s jednotným nařízením o SOT, uvádějí prováděcí opatření, která Komise bude muset přijmout v případě zrušení čl. 52 odst. 2a téhož nařízení. Návrh na zrušení přílohy VIII nařízení č. 1580/2007 v rozsahu, v němž toto nařízení výslovně nevylučuje náklady na zpracování, má ve skutečnosti stejný předmět jako návrh na zrušení čl. 52 odst. 2a tohoto nařízení, takže není třeba, aby se jím Tribunál zabýval v případě, že rozhodne o zrušení tohoto posledně uvedeného ustanovení.
K aktivní legitimaci žalobců
36 V souladu s ustálenou judikaturou vyžaduje podmínka uvedená v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU, podle které musí být fyzická nebo právnická osoba napadeným rozhodnutím bezprostředně dotčena, aby napadené opatření Evropské unie mělo bezprostřední účinky na právní postavení jednotlivce a aby osobám, jimž je určeno, pověřeným jeho provedením neponechávalo žádnou volnost uvážení, a naopak, aby toto provedení bylo čistě automatické povahy a vyplývalo výlučně z unijní právní úpravy, aniž by bylo třeba použít další prováděcí předpisy (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 13. března 2008, Komise v. Infront WM, C‑125/06 P, Sb. rozh. s. I‑1451, bod 47, a citovaná judikatura).
37 V obou případech Komise tvrdí, že zásada, podle které jsou organizace producentů způsobilé přijímat podpory Společenství v rámci operačních programů, tuto způsobilost nemají zpracovatelé, nevychází z nařízení č. 1580/2007 ani z prováděcího nařízení č. 543/2011, nýbrž z jednotného nařízení o SOT. Nařízení č. 1580/2007 a prováděcí nařízení č. 543/2011 proto podle Komise pouze provádějí tuto zásadu, takže žalobci nejsou bezprostředně dotčeni článkem 52 odst. 2a nařízení č. 1580/2007 ani článkem 50 odst. 3 nebo čl. 60 odst. 7 prováděcího nařízení č. 543/2011 (dále jen „napadená ustanovení“).
38 V tomto ohledu je třeba uvést, že, jak vyplývá z bodů 91, 92, 97, 103, 104 a 111 žaloby a bodů 27 a 30 repliky ve věci T‑454/10 a z bodů 92, 97, 100, 110, 117 a 119 žaloby ve věci T-482/11, žalobci nekritizují obecné rozlišení mezi organizacemi producentů a zpracovatelů, ani nedocházejí k závěru, že zpracovatelé, kteří nejsou součástí organizace producentů, mají právo na nějakou podporu. Žalobci tvrdí, že napadená ustanovení jsou protiprávní v rozsahu, v němž stanoví poskytování podpory organizacím producentů, pokrývající zpracovatelské činnosti prováděné rovněž zpracovateli, kteří nejsou součástí organizace producentů, jakož i investice a akce spojené s přepracováním ovoce a zeleniny. Jak Komise uznává, napadená ustanovení vskutku zavedla systém, podle kterého jsou organizace producentů způsobilé k získání podpory zahrnující zpracovatelské činnosti prováděné rovněž zpracovateli, kteří nejsou součástí organizace producentů, i když tyto činnosti byly nazvány „nikoli skutečnými“ zpracovatelskými činnostmi.
39 Kromě toho není zpochybňováno, že ani čl. 52 odst. 2a nařízení č. 1580/2007 ani čl. 50 odst. 3 prováděcího nařízení č. 543/2011 neponechávají členským státům prostor pro uvážení, pokud jde o používání paušálních sazeb pro výpočet hodnoty produkce uvedené na trh. Totéž platí pro čl. 60 odst. 7 prováděcího nařízení č. 543/2011, který stanoví způsobilost investic a akcí spojených s přepracováním za předpokladu, že sledují cíle uvedené v čl. 103c odst. 1 a v čl. 122 prvním pododstavci bodě c) jednotného nařízení o SOT a že jsou uvedeny ve vnitrostátní strategii podle čl. 103f odst. 2 tohoto posledně uvedeného nařízení.
40 Pokud jde o argument Komise, podle kterého konkurenční nevýhoda plynoucí z napadených ustanovení pro žalobce a jejich členy představuje nepřímý skutkový následek, je třeba uvést, že vliv na konkurenční postavení žalobců a jejich členů je přímým důsledkem zvláštních paušálních sazeb stanovených v čl. 52 odst. 2a nařízení č. 1580/2007 a čl. 50 odst. 3 prováděcího nařízení č. 543/2011 stejně jako způsobilostí investic a akcí spojených s přepracováním pro financování Unií podle čl. 60 odst. 7 posledně uvedeného nařízení, takže jsou bezprostředně dotčeni napadenými ustanoveními (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 11. července 1996, Métropole télévision a další v. Komise, T‑528/93, T‑542/93, T‑543/93 a T‑546/93, Recueil, s. II‑649, bod 64).
41 Navíc výklad Komise o smyslu bezprostředního dotčení by každému právnímu subjektu bránil v návrhu na zrušení aktu, jehož předmětem je vyplácení podpory jeho konkurentům, protože z této podpory plynoucí znevýhodnění by bylo pouze nepřímým skutkovým následkem. Je-li však podle ustálené judikatury stanoveno, že konkurent příjemce podpory je bezprostředně dotčen rozhodnutím Komise, kterým se členskému státu povoluje její vyplacení, pokud vůle uvedeného státu takto postupovat nevytváří žádné pochybnosti (v tomto smyslu viz rozsudky Tribunálu ze dne 27. dubna 1995, AAC a další v. Komise, T‑442/93, Recueil, s. II‑1329, body 45 a 46, ASPEC a další v. Komise, T‑435/93, Recueil, s. II‑1281, body 60 a 61, a ze dne 22. října 1996, Skibsværftsforeningen a další v. Komise, T‑266/94, s. II‑1399, bod 49), může se ustanovení unijního práva, které samo stanoví poskytnutí unijní podpory, tím spíše bezprostředně dotknout konkurenta příjemce uvedené podpory ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU.
42 Kromě toho nařízení č. 1580/2007 a prováděcí nařízení č. 543/2011 představují nařizovací akty ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, protože se nejedná ani o legislativní akty, jak jsou definovány v čl. 289 odst. 3 SFEU ani o individuální akty. Je třeba dodat, že čl. 52 odst. 2a nařízení č. 1580/2007 a čl. 50 odst. 3 prováděcího nařízení č. 543/2011 musejí být považovány za akty, které nevyžadují přijetí prováděcích opatření ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, jak tvrdí žalobci, aniž jim Komise odporuje.
43 I když je pravdou, že platba unijní podpory podle těchto ustanovení je prováděna prostřednictvím vnitrostátních orgánů, nic to nemění na tom, že se nástroje, na jejichž základě tyto orgány uskutečňují dotčené platby, nevztahují na žalobce a nejsou jim určeny ani oznámeny. Kromě toho každá platební agentura vykonává své funkce podle pravidel platných v dotyčném členském státě, které nutně nestanoví přijetí aktů, které by mohly být napadeny před vnitrostátními soudy. Za těchto podmínek, jak mimojiné uvádí Komise v bodě 16 dupliky ve věci T-454/10 a v bodě 32 žalobní odpovědi ve věci T-482/11, je třeba konstatovat, že čl. 52 odst. 2a nařízení č. 1580/2007 a čl. 50 odst. 3 prováděcího nařízení č. 543/2011 nemohou být považovány za akty, které vyžadují přijetí prováděcích opatření ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU.
44 To platí tím spíše pro čl. 60 odst. 7 nařízení č. 543/2011. Žalobci totiž zpochybňují legalitu tohoto ustanovení v rozsahu, v němž stanoví způsobilost investic a akcí spojených s přepracováním pro financování Unie, tedy aspekt definovaný výhradně uvedeným nařízením, ač členské státy nebyly vyzvány, dokonce ani nemohly v tomto ohledu zasáhnout.
45 Pokud jde o argument vznesený vedlejšími účastníky podporujícími návrhová žádání Komise, podle kterého způsobilost investic nebo akcí spojených s přepracováním ovoce a zeleniny je podmíněna jejich určením ve vnitrostátních strategiích vytvořených na základě čl. 103f odst. 2 jednotného nařízení o SOT, je třeba nejprve uvést, že dotčené strategie jsou zavedeny k provedení tohoto posledně uvedeného ustanovení, a nikoli k provedení čl. 60 odst. 7 prováděcího nařízení č. 543/2011. Jejich vyhotovení tak nepředstavuje prováděcí opatření tohoto posledně uvedeného ustanovení. Dále, jak vyplývá z čl. 103f odst. 2 jednotného nařízení o SOT, vnitrostátní strategie obsahují v podstatě analýzy situace z hlediska silných a slabých stránek a odůvodnění priorit, uvádějí cíle operačních programů, hodnotí je a uvádějí oznamovací povinnosti organizací producentů. Tyto strategie tak ze své povahy nepředstavují opatření, která mají deklarovat způsobilost investic a akcí spojených s přepracováním pro financování Unie. Proto tato způsobilost, jejíž legalita je zpochybňována, nepředstavuje charakteristiku dotčených strategií, nýbrž je přímo stanovena v čl. 60 odst. 7 prováděcího nařízení č. 543/2011.
46 Konečně ani Komise ani vedlejší účastníci podporující její návrhová žádání nepopírají, že žalující sdružení jsou pověřena hájením zájmů svých členů, včetně podávání žalob. Jelikož členové dotčených sdružení jsou bezprostředně dotčeni spornými ustanoveními, splňují žalující sdružení rovněž tuto podmínku přípustnosti svých žalob (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 22. června 2006, Belgie a Forum 187 v. Komise, C‑182/03 a C‑217/03, Sb. rozh. s. I‑5479, bod 56).
K právnímu zájmu Anicav na podání žaloby
47 Ve věci T‑454/10 Komise tvrdí, že by zrušení požadované Anicav mělo za následek uplatnění právního rámce platného před přijetím nařízení č. 687/2010. Tento právní rámec stanovil poskytování podpor pro činnosti „prvotního zpracování“, takže byl pro žalobkyni ještě nevýhodnější.
48 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že posledně uvedené nařízení zrušilo starý systém výpočtu hodnoty produkce uvedené na trh, aby ho nahradilo systémem založeným na používání paušálních sazeb, jak vyplývá z bodů 2, 3 a 4 odůvodnění nařízení č. 687/2010. Případné zrušení čl. 52 odst. 2a nařízení č. 1580/2007 by automaticky nevedlo k návratu k systému podpor, o jehož zrušení zákonodárce rozhodl. Naopak by takové zrušení založilo povinnost Komise přijmout opatření, která vyplývají z rozsudku Tribunálu v souladu s článkem 266 SFEU.
49 Ani argument vedlejších účastníků podporujících návrhová žádání Komise, podle kterého je žaloba Anicav již bezpředmětná, a je tudíž údajně nepřípustná z důvodu nedostatku právního zájmu na podání žaloby zapříčiněném vstupem prováděcího nařízení č. 543/2011, které zrušilo nařízení č. 1580/2007 (viz bod 12 výše) v platnost, nelze přijmout. V tomto ohledu je nejdříve třeba poznamenat, že zrušení nařízení č. 1580/2007 se nerovná případnému prohlášení jeho neplatnosti Tribunálem, jelikož toto zrušení není uznáním protiprávnosti jeho čl. 52 odst. 2a. Kromě toho dotčené zrušení mělo účinky ex nunc, zatímco případné prohlášení neplatnosti by mělo účinky ex tunc. Napadená ustanovení by byla považována za neplatná od počátku ve smyslu článku 264 SFEU pouze v tomto posledně uvedeném případě. Dále pokud je akt prohlášen soudem za neplatný, je orgán, jenž zrušený akt vydal, povinen podle článku 266 SFEU přijmout opatření vyplývající z rozsudku. Tato opatření se týkají zejména odstranění účinků protiprávností zjištěných ve zrušujícím rozsudku. Dotčený orgán tak může mít povinnost zjednat přiměřenou nápravu situace žalobce nebo vyhnout se přijetí totožného aktu (rozsudek Tribunálu ze dne 13. prosince 1995, Exporteurs in Levende Varkens a další v. Komise, T‑481/93 a T‑484/93, Recueil, s. II‑2941, body 46 a 47). Anicav tedy má nadále právní zájem na zrušení čl. 52 odst. 2a nařízení č. 1580/2007.
50 Za těchto podmínek je třeba dojít k závěru, že žaloby jsou přípustné v rozsahu, v němž směřují ke zrušení napadených ustanovení.
K věci samé
51 Vzhledem k jejich věcné souvislosti je třeba první dva žalobní důvody vycházející z porušení jednotného nařízení o SOT a zásady zákazu diskriminace zkoumat společně. Jak bude vyloženo níže, volby zemědělské politiky konkrétně vyjádřené relevantními ustanoveními jednotného nařízení o SOT zohledňují povinnost zajistit rovné zacházení v souladu s čl. 34 odst. 2 ES (nyní čl. 40 odst. 2 SFEU), mezi zpracovateli ovoce a zeleniny, kteří nejsou součástí organizace producentů, na jedné straně a organizacemi činných producentů, jakožto zpracovateli, v odvětví výrobků z ovoce a zeleniny na druhé straně.
52 Žalobci se domnívají, že jednotné nařízení o SOT nestanoví možnost poskytnout podpory v rámci operačních programů ve prospěch zpracovatelských činností. Proto jsou údajně napadená ustanovení v rozporu s jednotným nařízením o SOT v rozsahu, v němž posledně uvedené nařízení nestanoví vyplacení podpor na pokrytí nákladů takových činností. Napadená ustanovení jsou údajně rovněž v rozporu se zásadou zákazu diskriminace, jelikož vyhrazují podpory zahrnující zpracovatelské činnosti pro organizace producentů, a tak vylučují zpracovatele, kteří nejsou součástí takových organizací.
53 Úvodem je třeba uvést, že výtky vznesené ve věci T‑454/10 formálně vzhledem k článku 52 nařízení č. 1580/2007 se týkají výhradně odstavce 2a tohoto článku. Anicav, která byla v tomto bodě dotázána na jednání, uvedla, že se návrh na prohlášení neplatnosti ve skutečnosti týká pouze tohoto odstavce nařízení č. 1580/2007. Jelikož se jedná o druhý pododstavec tohoto odstavce, který zavádí možnost vzít v úvahu hodnotu některých zpracovatelských činností, a jelikož Anicav napadá legalitu této možnosti, je třeba mít za to, že ve věci T‑454/10 je napadán čl. 52 odst. 2a druhý pododstavec nařízení č. 1580/2007. Naproti tomu není formulována žádná výtka proti prvnímu pododstavci téhož odstavce, protože vylučuje právě zohlednění hodnoty zpracovaného ovoce a zeleniny nebo jiného produktu, který není produktem odvětví ovoce a zeleniny, z výpočtu hodnoty produkce uvedené na trh. Proto se odkaz na napadená ustanovení nadále týká čl. 52 odst. 2a druhého pododstavce nařízení č. 1580/2007, jakož i čl. 50 odst. 3 a čl. 60 odst. 7 prováděcího nařízení č. 543/2011.
54 Pokud jde o podstatu výtek žalobců, je nejprve třeba přistoupit ke stručnému připomenutí právního rámce pro poskytování podpor týkajících se činností zpracování ovoce a zeleniny.
55 V tomto ohledu nařízení (ES) č. 2201/96 ze dne 28. října 1996 o společné organizaci trhů s produkty zpracovanými z ovoce a zeleniny (Úř. věst L 297, s. 29) zavedlo v článcích 2 až 4 systém podpory produkce používaný pro některé produkty a obsahující dvě části. První měla za cíl zavedení minimální ceny pro producenty, která byla placena ze strany zpracovatelů při zakoupení suroviny. Systém tedy obsahoval vyrovnávací podporu zpracovatelům výměnou za zaplacení, z jejich strany, minimální ceny producentům, což představovalo druhou část systému (rozsudek Tribunálu ze dne 20. června 2006, Řecko v. Komise, T‑251/04, bod 97).
56 Nařízení Rady (ES) č. 2699/2000 ze dne 4. prosince 2000, kterým se mění nařízení (ES) č. 2200/96 o společné organizaci trhu s ovocem a zeleninou, nařízení (ES) č. 2201/96 a nařízení (ES) č. 2202/96, kterým se stanoví režim podpor Společenství pro producenty některých citrusových plodů (Úř. věst L 311, s. 9), zrušilo pro většinu dotyčných produktů předchozí systém počínaje hospodářským rokem 2001/2002 a nahradilo jej podle svého článku 2 jedinou podporou placenou přímo organizacím producentů, bez stanovení podpory ve prospěch zpracovatelského odvětví, které od té doby může svobodně vyjednávat ceny s producenty (rozsudek Řecko v. Komise, bod 55 výše, bod 98). Je třeba poznamenat, že čl. 3 odst. 1 nařízení č. 2201/96, ve znění nařízení č. 2699/2000, nečiní žádný rozdíl, pokud jde o způsobilost organizací producentů pro získání podpory, podle toho, zda je zpracování jejich produktů provedeno zpracovateli, kteří jsou součástí organizace producentů, či nikoli.
57 Kromě toho byl režim podpory pro organizace producentů, které dodávají ke zpracování vybrané citrusové plody sklizené ve Společenství, zaveden na základě článků 1 až 5 nařízení Rady (ES) č. 2202/96 ze dne 28. října 1996, kterým se stanoví režim podpor Společenství pro producenty některých citrusových plodů (Úř. věst L 297, s. 49; Zvl. vyd. 03/20, s. 103). Tento režim obsahoval jedinou podporu placenou přímo organizacím producentů, bez stanovení podpory ve prospěch zpracovatelského odvětví, které mohlo svobodně vyjednávat ceny s producenty. Rovněž v tomto kontextu je třeba poznamenat, že čl. 2 odst. 1 nařízení č. 2202/96, nečiní žádný rozdíl, pokud jde o způsobilost organizací producentů pro získání podpory, podle toho, zda je zpracování jejich produktů provedeno zpracovateli, kteří jsou součástí organizace producentů, či nikoli.
58 Tyto režimy podpory odvětví zpracovaného ovoce a zeleniny byly na základě článku 55 nařízení č. 1182/2007 ponechány v platnosti až do hospodářského roku, který končí v roce 2008, kdy došlo k jejich zrušení (viz rovněž body 18 až 20, 38 a 42 odůvodnění nařízení č. 1182/2007). Toto ustanovení bylo začleněno jako čl. 203a odst. 1 do jednotného nařízení o SOT článkem 1 bodem 43 nařízení č. 361/2008.
59 Zrušení dotčených podpor bylo provedeno současně se zařazením ovoce a zeleniny, které z nich měly prospěch, do režimu jednotné platby stanoveného nařízením Rady (ES) č. 1782/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (EHS) č. 2019/93, (ES) č. 1452/2001, (ES) č. 1453/2001, (ES) č. 1454/2001, (ES) č. 1868/94, (ES) č. 1251/1999, (ES) č. 1254/1999, (ES) č. 1673/2000, (EHS) č. 2358/71 a (ES) č. 2529/2001 (Úř. věst. L 270, s. 1; Zvl. vyd. 03/40, s. 269). Dotčené zařazení bylo provedeno na základě článku 52 nařízení č. 1182/2007, které změnilo několik ustanovení nařízení č. 1782/2003 (rovněž viz body 18 až 20 odůvodnění nařízení č. 1182/2007).
60 Dále, jak Komise uvádí v bodech 58 a 44 svých žalobních odpovědí předložených ve věcech T‑454/10 a T‑482/11, týká se oddíl IVa kapitoly IV hlavy I části II jednotného nařízení o SOT, pod názvem „Podpora v odvětví ovoce a zeleniny“, pouze tohoto posledně uvedeného odvětví, jak je definováno v čl. 1 odst. 1 písm. i) jednotného nařízení o SOT s výjimkou odvětví výrobků z ovoce a zeleniny, jak je definováno v čl. 1 odst. 1 písm. j) téhož nařízení. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že podle těchto ustanovení je každé z těchto odvětví definováno produkty tam spadajícími, jak jsou vyjmenovány unijním zákonodárcem. Proto, pokud podpora zahrnuje i náklady na zpracování ovoce a zeleniny, vedoucí k uvádění zpracovaných produktů na trh, je tato podpora poskytnuta v rámci odvětví výrobků z ovoce a zeleniny. Komise i v poznámce ze dne 17. listopadu 2009 určené řídícímu výboru zdůraznila, že jednotné nařízení o SOT neobsahovalo právní základ umožňující vyplacení podpor v odvětví výrobků z ovoce a zeleniny.
61 Kromě toho je třeba připomenout, že odvětví způsobilá k financování Unie jsou definována jednotným nařízením o SOT, takže odvětví, pro něž posledně uvedené nařízení nestanoví vyplacení podpory, jsou z financování Unie vyloučena. Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že od hospodářského roku, který skončil v roce 2008, nemůže být vyplacena žádná podpora Unie zahrnující náklady spojené s přepracováním ovoce a zeleniny.
62 Tento závěr je potvrzen sedmým bodem odůvodnění jednotného nařízení o SOT, podle kterého posledně uvedené nařízení představuje nástroj zjednodušení, který nezpochybňuje politická rozhodnutí přijatá v průběhu let v oblasti společné zemědělské politiky (SZP), a nemá tedy za cíl rušit nebo měnit stávající nástroje ani stanovit nové nástroje nebo opatření. Tato skutečnost byla zopakována v druhém bodě odůvodnění nařízení č. 361/2008, které do jednotného nařízení o SOT včlenilo ustanovení nařízení č. 1182/2007, které zrušilo podpory v odvětví výrobků z ovoce a zeleniny (viz bod 58 výše).
63 Avšak, jak vyplývá z čl. 52 odst. 2a nařízení č. 1580/2007 a čl. 50 odst. 3 prováděcího nařízení č. 543/2011, jsou ovoce a zelenina, na které se uplatní paušální sazby stanovené těmito ustanoveními, výrobky, na které se vztahuje část X přílohy I jednotného nařízení o SOT, jakož i výrobky uvedenými v příloze VIa nařízení č. 1580/2007 a v příloze VI prováděcího nařízení č. 543/2011. Komise a vedlejší účastníci podporující její návrhová žádání mimoto uznávají, že paušální sazby stanovené výše uvedenými ustanoveními rovněž zahrnují náklady na některé činnosti nazvané „nikoli skutečné zpracovatelské činnosti“ ve čtvrtém bodě odůvodnění nařízení č. 687/2010 a v bodě 35 odůvodnění prováděcí nařízení č. 543/2011. Tyto činnosti jsou tak prováděny v rámci procesu, jehož předmětem je produkce výrobků z ovoce a zeleniny, jakož i v rámci uvádění uvedených výrobků na trh. Tuto okolnost dokládá i sdělení Komise zaslané členským státům v červnu 2010, podle kterého náklady na přípravu, jako je řezání a čištění, vznikají dříve, než produkty vstoupí do zpracovatelského „tunelu“, zatímco další kategorie nákladů rovněž zohledněná pro výpočet hodnoty produkce uvedené na trh se týká nákladů „po zpracování“.
64 Kromě toho Komise v bodech 70 a 61 žalobních odpovědí podaných ve věcech T‑454/10 a T‑482/11 potvrzuje, že „nikoli skutečné zpracovatelské činnosti“ spočívají v přípravných činnostech, jakož i v činnostech po zpracování, jako je propagace, uvádění na trh a skladování.
65 Konečně Komise nezpochybňuje, že dotčené činnosti jsou rovněž prováděny zpracovateli, kteří nejsou součástí organizace producentů v rámci jejich činností zpracování produktů uvedených v čl. 52 odst. 2a nařízení č. 1580/2007 a čl. 50 odst. 3 prováděcího nařízení č. 543/2011.
66 Je třeba konstatovat, že jednotné nařízení o SOT nepodporuje výklad prosazovaný Komisí.
67 I když je pravdou, že jednotné nařízení o SOT nestanoví seznam zpracovatelských činností, nic to nemění na tom, že tyto činnosti nejsou způsobilé pro financování v rámci operačních programů (viz body 58 až 62 výše). Proto, navzdory neexistenci definice pojmu hodnoty produkce uvedené na trh v článku 103d jednotného nařízení o SOT, Komise nemůže vykládat tento pojem způsobem, který vede k poskytování podpor Unie v oblastech, pro něž jednotné nařízení o SOT žádnou podporu nestanoví.
68 Ani argument Komise vycházející z čl. 103c odst. 1 písm. c) a d) jednotného nařízení o SOT nelze přijmout.
69 Podle odst. 1 písm. c) tohoto ustanovení se totiž mohou operační programy v odvětví ovoce a zeleniny týkat zvyšování obchodní hodnoty těchto produktů. Jak však bylo uvedeno v bodě 60 výše, týká se oddíl IVa kapitoly IV hlavy I části II jednotného nařízení o SOT odvětví ovoce a zeleniny, a nikoliv odvětví výrobků z ovoce a zeleniny. Proto se zvyšování obchodní hodnoty ovoce a zeleniny určených pro zpracování musí týkat všech činností spojených s produkcí dotčených produktů, s výjimkou činností jejich zpracování. Kromě toho okolnost, podle které příjemci financování činností spojených se zpracováním jsou organizacemi producentů činných v produkci ovoce a zeleniny, nemění nic na skutečnosti, že se dotčené financování týká zpracovatelských činností, a tedy odvětví výrobků z ovoce a zeleniny (viz bod 60 výše), pro které jednotné nařízení o SOT nestanoví žádnou podporu.
70 Pokud jde o odst. 1 písm. d) dotčeného ustanovení, podle kterého operační programy v odvětví ovoce a zeleniny mohou sledovat propagaci produktů v čerstvém i zpracovaném stavu, je třeba uvést, že toto ustanovení odpovídá povaze činnosti, kterou má za cíl podporovat. V rámci propagační kampaně pro ovoce a zeleninu, je totiž prakticky nemožné rozlišovat mezi čerstvými a zpracovanými produkty, tak aby nabádala pouze ke konzumaci čerstvého ovoce a zeleniny s vyloučením zpracovaných produktů. Za těchto podmínek by se podmínění způsobilosti propagačních akcí v odvětví ovoce a zeleniny tím, že jejich předmětem musejí být pouze čerstvé produkty, rovnalo nemožnosti prohlásit za způsobilou jakoukoli propagační akci. Článek 103c odst. 1 písm. d) jednotného nařízení o SOT, který se omezuje na propagační činnosti, proto neumožňuje poskytnutí financování Společenství na činnosti spojené se zpracováním ovoce a zeleniny. Je třeba dodat, že čl. 52 odst. 2a nařízení č. 1580/2007, jakož i čl. 50 odst. 3 a čl. 60 odst. 7 prováděcího nařízení č. 543/2011 se neomezují na vyplácení podpor pouze organizacím producentů, kterým byl schválen operační program sledující cíl uvedený v čl. 103c odst. 1 písm. d) jednotného nařízení o SOT, ani způsobilé činnosti neomezují na činnosti týkající se uvedeného cíle.
71 Je třeba dodat, že podle ustálené judikatury musejí být ustanovení unijního práva vykládána a uplatňována způsobem zajišťujícím dodržování zásady rovného zacházení (rozsudky Soudního dvora ze dne 6. května 1982, BayWa a další, 146/81, 192/81 a 193/81, Recueil, s. 1503, bod 30; ze dne 17. září 2002, Concordia Bus Finland, C‑513/99, Recueil, s. I‑7213, bod 69, a ze dne 12. prosince 2002, Universale-Bau a další, C‑470/99, Recueil, s. I‑11617, bod 99; rozsudky Tribunálu ze dne 2. července 1998, Ouzounoff Popoff v. Komise, T‑236/97, Recueil, FP, s. I‑A‑311 a II‑905, bod 35; ze dne 16. července 1998, Regione Toscana v. Komise, T‑81/97, Recueil, s. II‑2889, body 50 a 51, a ze dne 18. října 2001, X v. ECB, T‑333/99, Recueil, s. II‑3021, bod 38).
72 V rámci SZP je tato zásada zvlášť vyjádřena v článku 40 odst. 2 druhém pododstavci SFEU (rozsudek Soudního dvora ze dne 11. června 2009, Agrana Zucker, C‑33/08, Sb. rozh. s. I‑5035, bod 46), který zakazuje jakoukoli diskriminaci mezi výrobci nebo spotřebiteli uvnitř Unie.
73 V tomto ohledu je třeba uvést, že různé režimy podpory pokrývající náklady na zpracování (viz body 55 až 57 výše) byly vypracovány za účelem zachování rovného zacházení mezi zpracovateli Unie, totiž subjekty činnými v odvětví výrobků z ovoce a zeleniny, ať již jsou součástí organizace producentů, či nikoli. Zvláště režim zavedený nařízením č. 2201/96 stanovil platbu podpory přímo samotným zpracovatelům (rozsudek Řecko v. Komise, bod 55 výše, body 101 a 102), bez diskriminace podle toho, zda patří do organizace producentů, zatímco nařízení č. 2699/2000 stanovilo vyplácení podpory producentům, jejichž produkce byla určena pro zpracování, a to bez rozlišování podle toho, zda zpracovatel patří k organizaci producentů, či nikoli. To byl i případ režimu zavedeného nařízením č. 2202/96.
74 Právě v rámci téže koncepce týkající se rovného zacházení mezi unijními hospodářskými subjekty vykonávajícími činnosti zpracování ovoce a zeleniny jednotné nařízení o SOT odráží volbu zemědělské politiky, kterou Rada učinila ve věci podpor v odvětví výrobků z ovoce a zeleniny. Jak bylo uvedeno v bodech 58 až 62 a 67 až 70 výše, tato politika spočívá ve zrušení všech podpor v této oblasti bez rozdílu založených na příslušnosti zpracovatele k organizaci producentů.
75 Komise tudíž nemůže poskytnout podporu na pokrytí nákladů spojených se zpracovatelskými činnostmi tím, že za „nikoli skutečné zpracovatelské činnosti“, pojem, který se mimoto v jednotném nařízení o SOT nenachází, označí některé činnosti spadající výlučně do procesu vedoucího k produkci výrobků z ovoce a zeleniny. Tím méně tak může učinit, pokud by tímto krokem diskriminovala zpracovatele, kteří nejsou součástí organizace producentů ve prospěch organizací producentů v rozsahu, v němž vykonávají zpracovatelské činnosti.
76 V projednávaném případě čl. 52 odst. 2a nařízení č. 1580/2007 a čl. 50 odst. 3 prováděcího nařízení č. 543/2011 směřují právě k poskytování podpor v odvětví výrobků z ovoce a zeleniny ve prospěch organizací producentů, kteří sami zpracovávají svou produkci nebo ji nechávají zpracovávat na svůj účet. Tato ustanovení porušují jednotné nařízení o SOT, které vyplacení takových podpor nestanoví a z důvodů uvedených v bodech 73 a 74 výše ve svém důsledku způsobují diskriminaci mezi unijními zpracovateli, kteří si vzájemně konkurují. Tyto účinky jsou způsobeny tím, že se paušální sazby uvedené v těchto ustanoveních vztahují také na náklady spojené s některými činnostmi prováděnými zpracovateli v rámci zpracování ovoce a zeleniny, které jsou jim dodávány sdruženími producentů, protože podpora pokrývající některé náklady spojené s těmito činnostmi je poskytována pouze v případě, že zpracování je provedeno organizacemi producentů nebo na jejich odpovědnost tak, že svěří provedení těchto činností vnějším subjektům, jak je definováno v článku 29 nařízení č. 1580/2007 a článku 27 prováděcího nařízení č. 543/2011.
77 Totéž tím spíše platí pro čl. 60 odst. 7 prováděcího nařízení č. 543/2011.
78 Zvláště, jak Komise potvrdila na jednání, toto ustanovení zaprvé prohlašuje za způsobilou pro financování Unie každou činnost nebo každou investici provedenou organizací producentů a spojenou se zpracováním, ač její rozsah neomezuje na „nikoli skutečné zpracovatelské činnosti“. Zadruhé skutečnost, že je dotčená způsobilost podmíněna sledováním cílů článku 103c nebo čl. 122 prvního pododstavce písm. c) jednotného nařízení o SOT, nečiní dotčené ustanovení slučitelným s jednotným nařízením o SOT. Článek 103c jednotného nařízení o SOT totiž spadá do oddílu IVa kapitoly IV hlavy I části II tohoto nařízení, a týká se tedy pouze podpor v odvětví ovoce a zeleniny, s výjimkou odvětví výrobků z ovoce a zeleniny (viz bod 60 výše). Kromě toho článek 122 jednotného nařízení o SOT spadá pod hlavu II kapitolu II část II jednotného nařízení o SOT s názvem „Organizace producentů, mezioborové organizace a organizace hospodářských subjektů“. V tomto ohledu je třeba uvést, že pravidla týkající se organizací producentů, mezioborových organizací a seskupení producentů v odvětví ovoce a zeleniny jsou stanovena v článcích 125a až 125n jednotného nařízení o SOT, vložených do tohoto nařízení článkem 1 odst. 28 nařízení č. 361/2008, které do jednotného nařízení o SOT začlenilo některá ustanovení nařízení č. 1182/2007 (viz bod 2 výše). Podle šestého bodu odůvodnění tohoto posledně uvedeného nařízení „ustanovení o organizacích producentů a mezioborových organizacích a dohodách se však použijí pouze na produkty, na něž se vztahuje společná organizace trhu s ovocem a zeleninou, a toto rozlišení by mělo být zachováno“. Okolnost, že organizace producentů sleduje jeden z cílů uvedených v čl. 122 prvním pododstavci písm. c) jednotného nařízení o SOT, ustanovení, na které odkazuje čl. 125b odst. 1 písm. a) téhož nařízení, nemůže umožnit financování činností spojených se zpracováním ovoce a zeleniny.
79 Postoj Komise, podle kterého je zacházení zvýhodňující organizace producentů odůvodněno potřebou poskytnout jim rovněž podporu vztahující se na některé činnosti financované v odvětví ovoce a zeleniny určených k uvedení na trh v čerstvém stavu, nelze přijmout. V tomto ohledu zaprvé, i za předpokladu že by takové posouzení bylo obhajitelné de lege ferenda, nic to nemění na tom, že jednotné nařízení o SOT nestanoví poskytnutí takové podpory. Zadruhé, i když je pravdou, že uvádění čerstvého ovoce a zeleniny na trh může vyžadovat některé činnosti čištění, balení nebo skladování podobné některým činnostem prováděným v rámci zpracování, nic to nemění na tom, že dotčené ovoce a zelenina zůstávají produkty uváděnými na trh v čerstvém stavu. Vzhledem k tomu, že ovoce a zelenina uváděné na trh v čerstvém stavu, a to i poté co s nimi byly provedeny některé výše uvedené činnosti, na jedné straně, a ovoce a zelenina určené ke zpracování na straně druhé, nejsou v konkurenčním vztahu, není podobné zacházení tohoto druhu vhodné. Zatřetí rozlišování ze strany Komise mezi těmito dvěma kategoriemi producentů je pro většinu z nich umělé, jelikož uvádění produktů na trh jakožto produktů v čerstvém stavu nebo produktů určených ke zpracování závisí především na otázce, zda jsou v souladu s obchodními normami použitelnými na produkty určené k prodeji v čerstvém stavu stanovenými v článku 113a jednotného nařízení o SOT a podrobně uvedenými v prováděcím nařízení č. 543/2011. Skutečnost, že se trh s ovocem a zeleninou liší od trhu s výrobky z ovoce a zeleniny, tedy neznamená, že se podobné rozlišování nutně uplatní na úrovni producentů a ještě méně na úrovni organizací producentů, kteří jsou příjemci sporných podpor. Začtvrté je třeba konstatovat, že vysvětlení údajného cíle poskytovat podporu producentům ovoce a zeleniny určených ke zpracování, aby odráželo financování obdobných činností prováděných na ovoci a zelenině určených k uvádění na trh v čerstvém stavu, je oslabováno skutečností, že ani čl. 52 odst. 2a druhý pododstavec nařízení č. 1580/2007 ani čl. 50 odst. 3 prováděcího nařízení č. 543/2011 nestanoví poskytování podpory organizacím producentů, kteří nemají možnost zpracovávat sami nebo svěřit zpracování své produkce vnějším subjektům, ačkoli odůvodnění tohoto odlišného zacházení není zřejmé.
80 Konečně argumenty Komise snažící se odůvodnit rozdíl v zacházení vůči organizacím producentů, kterým jsou poskytovány podpory pro činnosti spojené se zpracováním, na jedné straně a zpracovatelům na straně druhé nelze přijmout. Zvláště, jelikož jednotné nařízení o SOT na jedné straně nestanoví poskytování podpor na pokrytí nákladů na činnosti spadající do procesu zpracování, nemůže být poskytnuta žádná podpora tohoto druhu, a to ani, pokud Komise tyto činnosti nazývá „nikoli skutečnými zpracovatelskými činnostmi“. Na druhé straně každopádně na rozdíl od toho, co uvádí Komise, zpracovatel a organizace producentů zapojená do zpracovatelských činností nejsou v různých situacích, pokud jde o jejich účast v odvětví výrobků z ovoce a zeleniny, ale naopak vzájemně soutěží na stejném trhu. V tomto ohledu nelze mít za to, že se zpracovatel nachází v postavení obdobném postavení organizace producentů, jejichž členové se nezapojují do pěstování ovoce a zeleniny, jelikož podle čl. 2 odst. 2 písm. a), čl. 122 prvního pododstavce písm. a) bodu iii) a článku 125b jednotného nařízení o SOT ve spojení s čl. 2 písm. a) a c) nařízení č. 1782/2003, je taková činnost podmínkou, kterou právní entita musí splňovat, aby mohla být uznána jako organizace producentů v tomto odvětví. Organizace producentů v odvětví ovoce a zeleniny, jejichž členové nejsou zapojeni do pěstování ovoce a zeleniny, tak není myslitelná. Proto cíl koncentrace nabídky uvedený v desátém bodě odůvodnění nařízení č. 1182/2007 neodůvodňuje diskriminační zacházení ve prospěch organizací producentů, pokud jsou zapojeni do zpracovatelských činností, a na úkor zpracovatelů, tedy zacházení, které ostatně posledně uvedené nařízení nezavedlo. V této souvislosti dotčený cíl směřuje k podporám týkajícím se pouhé produkce ovoce a zeleniny, jelikož unijní zákonodárce rozhodl odstranit všechny podpory pokrývající náklady na zpracovatelské činnosti.
81 Z výše uvedeného vyplývá, že napadená ustanovení musejí být zrušena v rozsahu, v němž stanoví, že hodnota „nikoli skutečných zpracovatelských činností“ je zahrnuta do hodnoty produkce uváděné na trh, jakož i v rozsahu, v němž stanoví způsobilost investic a činností spojených se zpracováním ovoce a zeleniny pro financování Unie, a že již není třeba rozhodovat o žalobě ve věci T‑454/10 v rozsahu, v němž tato žaloba směřuje ke zrušení přílohy VIII nařízení č. 1580/2007.
82 Za těchto podmínek již není třeba zkoumat třetí žalobní důvod vycházející z porušení zásady proporcionality, jelikož rozsah zrušení požadovaného na základě tohoto žalobního důvodu je stejný jako rozsah zrušení požadovaného na základě obou prvních žalobních důvodů.
K zachování účinků zrušených ustanovení
83 Podle čl. 264 druhého pododstavce SFEU Tribunál může, považuje-li to za nezbytné, uvést ty účinky aktu prohlášeného za neplatný, které jsou nadále považovány za zachované.
84 Na jednání se žalobci a vedlejší účastníci podporující návrhová žádání Anicav domnívali, že v projednávané věci není důvod pro uplatnění čl. 264 druhého pododstavce SFEU. Naproti tomu Komise se vyjádřila ve prospěch zachování účinků napadených ustanovení.
85 Je třeba uvést, že čl. 52 odst. 2a druhý pododstavec nařízení č. 1580/2007 a čl. 50 odst. 3 prováděcího nařízení č. 543/2011 se zrušují z důvodu, že paušální sazby, které zavádějí, pokrývají rovněž některé náklady na činnosti vykonávané v rámci zpracování ovoce a zeleniny. V této souvislosti je třeba zabránit částečnému zpochybnění finančních operací zahrnujících Komisi, vnitrostátní platební agentury a organizace producentů v rozsahu, v němž by bylo třeba přepočítat veškeré podpory vyplacené organizacím producentů na základě sporných ustanovení, pro vyčíslení části odpovídající činnostem zpracování každého dotyčného produktu, což by mimoto v projednávané věci způsobilo značné technické potíže.
86 Proto je třeba rozhodnout, že účinky čl. 52 odst. 2a druhého pododstavce nařízení č. 1580/2007 a čl. 50 odst. 3 prováděcího nařízení č. 543/2011 ve vztazích mezi Komisí, členskými státy a organizacemi producentů budou zachovány v tom smyslu, že pouze platby organizacím producentů provedené na základě těchto ustanovení po vstupu nařízení č. 687/2010 v platnost a až do vyhlášení tohoto rozsudku je nutno považovat za konečné.
87 Naopak, pokud jde o investice a činnosti, pro které byla poskytnuta podpora Unie podle čl. 60 odst. 7 nařízení č. 543/2011, není třeba prohlásit, že účinky uvedeného ustanovení jsou zachovány, jelikož dotyčné financování je ze své povahy v plném rozsahu stiženo konstatovanou protiprávností.
K nákladům řízení
88 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobci požadovali náhradu nákladů řízení a Komise neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení, kromě nákladů spojených s vedlejším účastenstvím na podporu jejích návrhových žádání.
89 Komisi se rovněž ukládá náhrada nákladů vedlejších účastníků podporujících návrhová žádání Anicav ve věci T‑454/10.
90 Vedlejší účastníci podporující návrhová žádání Komise nahradí náklady žalobců související s jejich vedlejším účastenstvím.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (druhý senát)
rozhodl takto:
1) Článek 52 odst. 2a druhý pododstavec nařízení Komise (ES) č. 1580/2007 ze dne 21. prosince 2007, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 2200/96, (ES) č. 2201/96 a (ES) č. 1182/2007 v odvětví ovoce a zeleniny, ve znění nařízení Komise (EU) č. 687/2010 ze dne 30. července 2010, se zrušuje v rozsahu, v němž stanoví, že hodnota „nikoli skutečných zpracovatelských činností“ je zahrnuta do hodnoty produkce uvedené na trh u ovoce a zeleniny určených pro zpracování.
2) Článek 50 odst. 3 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 543/2011 ze dne 7. června 2011, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 pro odvětví ovoce a zeleniny a odvětví výrobků z ovoce a zeleniny, se zrušuje v rozsahu, v němž stanoví, že hodnota „nikoli skutečných zpracovatelských činností“ je zahrnuta do hodnoty produkce uvedené na trh u ovoce a zeleniny určených pro zpracování.
3) Článek 60 odst. 7 prováděcího nařízení č. 543/2011 se zrušuje.
4) Není třeba rozhodnout o žalobě ve věci T‑454/10 v rozsahu, v němž tato žaloba směřuje ke zrušení přílohy VIII nařízení č. 1580/2007.
5) Účinky čl. 52 odst. 2a druhého pododstavce nařízení č. 1580/2007 a čl. 50 odst. 3 prováděcího nařízení č. 543/2011 jsou zachovány v tom smyslu, že platby organizacím producentů provedené na základě těchto ustanovení až do vyhlášení tohoto rozsudku je nutno považovat za konečné.
6) Ve věci T‑454/10 Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení Associazione Nazionale degli Industriali delle Conserve Alimentari Vegetali (Anicav) a vedlejších účastníků podporujících návrhová žádání Anicav, jejichž jména jsou obsažena v příloze II.
7) Ve věci T‑454/10 ponesou vedlejší účastníci podporující návrhová žádání Komise, jejichž jména jsou obsažena v příloze III, vlastní náklady řízení.
8) Ve věci T‑482/11 Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení l’Agrupación Española de Fabricantes de Conservas Vegetales (Agrucon) a dalších žalobců, jejichž jména jsou obsažena v příloze I.
9) Ve věci T‑482/11 ponesou vedlejší účastníci podporující návrhová žádání Komise, jejichž jména jsou obsažena v příloze III, vlastní náklady řízení.
Forwood | Dehousse | Schwarcz |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 30. května 2013.
Podpisy.
PŘÍLOHA I
Associazione Italiana Industrie Prodotti Alimentari (AIIPA), se sídlem v Miláně (Itálie),
Associazione Nazionale degli Industriali delle Conserve Alimentari Vegetali (Anicav), se sídlem v Neapoli (Itálie),
Campil-Agro-Industrial do Campo do Tejo, Lda, se sídlem v Cartaxu (Portugalsko),
Evropaïka Trofima AE, se sídlem v Larisse (Řecko),
FIT – Fomento da Indústria do Tomate, SA, se sídlem v Águas de Moura (Portugalsko),
Konservopoiia Oporokipeftikon Filippos AE, se sídlem ve Verii (Řecko),
Panellinia Enosi Konservopoion, se sídlem v Aténách (Řecko),
Elliniki Etairia Konservon AE, se sídlem v Nafpliu (Řecko),
Anonymos Viomichaniki Etaireia Konservon D. Nomikos, se sídlem v Marousi (Řecko),
Italagro – Indústria de Transformação de Produtos Alimentares, SA, se sídlem v Castanheira do Ribatejo (Portugalsko),
Kopaïs AVEE Trofimon & Poton, se sídlem v Marousi,
Serraïki Konservopoiia Oporokipeftikon Serko AE, se sídlem v Serres (Řecko),
Sociedade de Industrialização de Produtos Agrícolas – Sopragol, SA, se sídlem v Moře (Portugalsko),
Sugalidal – Indústrias de Alimentação, SA, se sídlem v Benaventu (Portugalsko),
Sutol – Indústrias Alimentares, Lda, se sídlem v Alcácer do Sal (Portugalsko),
ZANAE Zymai Artopoiias Nikoglou AE Viomichania Emporio Trofimon, se sídlem v Soluni (Řecko).
PŘÍLOHA II
Agrupación Española de Fabricantes de Conservas Vegetales (Agrucon), se sídlem v Madridu (Španělsko),
AIT – Associação dos Industriais de Tomate, se sídlem v Lisabonu (Portugalsko),
Panellinia Enosi Konservopoion, se sídlem v Aténách (Řecko),
Kopaïs AVEE Trofimon & Poton, se sídlem v Maroussi (Řecko),
Evropaïka Trofima AE, se sídlem v Larisse (Řecko),
Konservopoiia Oporokipeftikon Filippos AE, se sídlem ve Verii (Řecko),
Anonymos Viomichaniki Etaireia Konservon D. Nomikos, se sídlem v Maroussi,
Serraïki Konservopoiia Oporokipeftikon Serko AE, se sídlem v Serres (Řecko),
Elliniki Etairia Konservon AE, se sídlem v Nafpliu (Řecko),
ZANAE Zymai Artopoiias Nikoglou AE Viomichania Emporio Trofimon, se sídlem v Soluni (Řecko).
PŘÍLOHA III
Cooperativas Agro-alimentarias, se sídlem v Madridu, Španělsko,
Fédération française de la coopération fruitière, légumière et horticole (Felcoop), se sídlem v Paříži (Francie),
VOG Products Soc. agr. coop., se sídlem v Laives (Itálie),
Consorzio Padano Ortofrutticolo Soc. agr. coop. (Copador), se sídlem v Collecchiu (Itálie),
Consorzio Casalasco del Pomodoro Soc. agr. coop., se sídlem v Rivarolu del Re ed Uniti (Itálie),
ARP Agricoltori Riuniti Piacentini Soc. agr. coop., se sídlem v Podenzanu (Itálie),
Oriel Fresco Soc. coop. agr., se sídlem v Ceseně (Itálie),
Conserve Italia –Consorzio Italiano Fra Cooperative Agricola Soc. coop. agr., se sídlem v San Lazzaru di Savena (Itálie).